NÁLEZÚstavního souduze dne 24. 7. 2013Vzájemná vyživovací povinnost rodičů a dětí (předků a potomků). Trvání vyživovací povinnosti. Schopnost samostatné obživy. Vyživovací povinnost rodičů k dospělému invalidnímu dítětisp. zn./č. j.:I. ÚS 1996/12-2Související legislativa ČR:§ 85 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb.§ 910, § 911, § 2966 zákona č. 89/2012 Sb.Publikováno v Sborník komentované judikatury (ročník 2013)Judikát byl komentován: Jirsa Jaromír, JUDr.Právní věta:Přiznáním invalidního důchodu a příspěvku na péči (resp. dalších dávek) automaticky nezaniká vyživovací povinnost rodičů k dítěti, které není schopno se samo živit. Pokud obecné soudy v konkrétním soudním řízení dostatečně nezohlední individuální a konkrétní podmínky na straně dítěte a rodičů, aby posoudily, zda vyživovací povinnost zanikla vzhledem ke skutečným poměrům, jedná se o formalistický závěr, který je v rozporu s čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.Ústavní soudVyživovací povinnost rodiče nezaniká "automaticky" v důsledku přiznání invalidního důchodu dítěti a příspěvku na péči; jestliže dítě nenabude nikdy schopnosti samostatně se živit, například z důvodu plné invalidity, vyživovací povinnost rodičů trvá po dobu celého jeho života. Stát prostřednictvím sociálních dávek jedince nevyjímá z přirozených rodinných vazeb závislosti a odpovědnosti, a to ani v materiální rovině ze vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí.JUDr. Jaromír Jirsa
Tento dokument je pouze pro uživatele s aktivním předplatným
Pro získání předplatného kontaktujte klientské centrum
Co získate s předplatným?
- Více než 60.000 dokumentů
- Novinky a aktuality každý den
- Dotazy a odpovědi z praxe
- Uživatelské fórum
- S naším kalendářem vám nic neunikne