Právní prostor

Rozsudek - Důvod zproštění obžaloby

ze dne 22. ledna 2015


ROZSUDEK
Vrchního soudu v Praze
ze dne 22. 1. 2015
Důvod zproštění obžaloby


sp. zn./č. j.:
1 To 83/2014

Související legislativa ČR:
§ 226 zákona č. 141/1961 Sb.

Publikováno v Sborník komentované judikatury (ročník 2015)

Judikát byl komentován: Vávra Libor, JUDr.


Právní věta:

Když skutek popsaný v obžalobě po úpravě vypuštěním neprokázaných tvrzení ohledně subjektivní stránky jednání nenaplňuje zákonné znaky žádného trestného činu a jednání obžalovaných je z trestněprávního hlediska zcela indiferentní, lze danou věc právně uzavřít pouze tak, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem (§ 226 písm. b/ tr. řádu).

JUDr. Libor Vávra



Vrchní soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. ledna 2015 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Vočky, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Stiboříka a JUDr. Vladimíra Krále odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2014 č.j. 63 T 3/2013 - 1973 v trestní věci obžalovaných Ing. ST a Ing. TK a rozhodl takto:

Podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu se napadený rozsudek v celém rozsahu zrušuje a podle § 259 odst. 3 tr. řádu se znovu rozhoduje tak, že:

Obžalovaní


1. Ing. ST,

2. Ing. TK,

se podle § 226 písm. b) trestního řádu zprošťují obžaloby

Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 15. dubna 2013, sp. zn. 1 KZV 157/2012, kterou jim bylo kladeno za vinu, že:

,, Ing. ST, Ing. TK a Ing. JH, jehož trestní stíhání bylo vyloučeno pod samostatné č.j. 1 KZV 252/2012 a dne 10.12.2012 zastaveno z důvodů uvedených v § 172 odst. 1 písm. d) tr. řádu s odkazem na ustanovení § 11, odst. 1 písm. e) tr. řádu (PM 20.12.2012) po předchozí domluvě a vzájemné součinnosti:

neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.


Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2014 sp.zn. 63 T 3/2013 byli obžalovaní Ing. ST a Ing. TK podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěni obžaloby městského státního zástupce v Praze, který jim kladl za vinu jednání popsané shora ve výroku tohoto rozsudku, ve kterém státní zástupce spatřoval v případě obžalované Ing. ST, jednak pokus zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 21 odst. 1 k § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, jednak pokus zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 k § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku, jednak pokus zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 21 odst. 1 k § 248 odst. 2 alinea druhá, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a v případě obžalovaného Ing. TK, jednak pokus zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 21 odst. 1 k § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jednak pokus zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 k § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c), odst. 3 trestního zákoníku, jednak pokus zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 21 odst. 1 k § 248 odst. 2 alinea druhá, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Nalézací soud po provedeném hlavním líčení dospěl k závěru, že je v dané věci dán shora citovaný zákonný důvod zproštění (§ 226 písm. a/ tr.ř.), tedy že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou obžalování stíháni, neboť po provedeném dokazování zjistil, že jednání tak, jak je obžalovaným kladeno za vinu, se vůbec nestalo.

Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce v zákonné lhůtě v neprospěch obou obžalovaných odvolání. V jeho písemném odůvodnění namítl, že písemné odvolání (zde má na mysli zřejmě písemné vyhotovení rozsudku) neobsahuje všechny potřebné náležitosti a z velké části je shodné s ústním odůvodněním rozsudku při jeho vyhlášení. Odůvodnění podle jeho názoru postrádá vypořádání se s výpověďmi, jak obžalovaných, tak svědků a dalších zejména listinných materiálů, které jsou založeny ve spise. Namítá, že nalézací soud bral v úvahu pouze důkazy svědčící ve prospěch obžalovaných. Provedené důkazy svědčící jak ve prospěch, tak v neprospěch obžalovaných nebyly vůbec vzájemně konfrontovány a soud ani v odůvodnění rozsudku neuvádí, proč tyto důkazy nevzal v úvahu. Dále namítl, že soud vzájemnou komunikaci mezi Ing. T, Ing. K a Ing. H nesprávně hodnotil jako běžnou pracovní a soukromou komunikaci a nevzal v úvahu skutečnost, v jaké době se jmenovaní scházeli a rovněž skutečnost, že obžalovaná Ing. T okamžitě reagovala na jakékoliv změny v zadávacím řízení a v aktuální situaci, o které informovala Ing. H. Ze zajištěných odposlechů vyplývá, že oba obžalovaní a Ing. H se vzájemně domlouvali na způsobu výběru administrátora zadávané zakázky, jejich jednání bylo od počátku propojené a aktivní, reagovalo na aktuální průběh a vývoj zadávacího řízení a směřovalo k tomu, aby zakázku získal Ing. H. Dále namítl, že při vzájemném posouzení všech provedených důkazů je závěr nalézacího soudu, že se nestal skutek, pro který byla podána obžaloba, nelogický. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Obžalovaná Ing. ST se k odvolání státního zástupce písemně vyjádřila prostřednictvím svého obhájce. K odvolacím tvrzením odvolatele namítla, že soud v písemném vyhotovení rozsudku dostatečně zhodnotil všechny provedené důkazy, v odůvodnění jasně uvedl jaká skutková zjištění z provedených důkazů učinil a jakým způsobem skutkový stav zjištěný z provedených důkazů právně posoudil. Žádný z důkazů přitom nesvědčil v její neprospěch. Obžaloba byla založena na záznamech odposlechů telekomunikačního zařízení, přičemž obsahy hovorů byly obžalobou interpretovány zcela chybně a skutečnosti, které z nich vyvozovala obžaloba, vůbec neodpovídaly realitě, jak vyplynulo z provedeného dokazování v hlavním líčení. Dále namítla, že se na zadávacím řízení nikdy nepodílela a bylo prokázáno, že její činnost ve vztahu k předmětné veřejné zakázce na informační systém spočívala v přípravě podkladů pro udělení souhlasu ministra se zadáním předmětné veřejné zakázky. Teprve po tomto souhlasu mohla být zpracována a odsouhlasena odpovědným náměstkem ministra finální podoba zadávací dokumentace a zahájeno samotné zadávací řízení. V hlavním líčení bylo prokázáno, že souhlas ministra v době, kdy se na pracích podílela obžalovaná, udělen nebyl a proto nemohla být zpracována konečná podoba zadávací dokumentace a nemohlo být zahájeno ani zadávací řízení. Kontakty obžalované s Ing. JH většinou vyplývaly z jejího pracovního zařazení a současně z logiky celé věci, neboť dle platné smlouvy o dílo vlastnil Ing. H veškerá práva k použitému softwaru a aplikacím informačního systému a ministerstvo mělo jen právo k užívání díla a v něm zanesená data. Obžalovaná proto s Ing. H řešila technické detaily návrhu zadávací dokumentace, protože nový informační systém měl na systém původní navazovat, přičemž původně měla být zakázka zadána přímo Ing. H v jednacím řízení bez uveřejnění s tím, že prodloužení smlouvy o dílo dodatkem předpisy neumožňovaly. Dále namítla, že provedeným znaleckým posudkem a vyjádřením znalce bylo prokázáno, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky nebyla nadhodnocená a odhad ceny byl pro ministerstvo školství výhodný. Ze všech těchto důvodů obžalovaná navrhla, aby odvolací soud podle § 256 tr. řádu odvolání státního zástupce jako nedůvodné zamítl.

Obžalovaný Ing. TK v písemném vyjádření k podanému odvolání zpracovaném jeho obhájcem namítl, že nesouhlasí s obsahem a důvody odvolání státního zástupce a má za to, že Městský soud v Praze po rozsáhlém dokazování, ve kterém provedl všechny relevantní důkazy, skutkový stav náležitě zjistil, vyhodnotil a následně správně rozhodl, když vydal zprošťující rozsudek. Poukázal na to, že odvolání státního zástupce není řádně odůvodněné, když z něj není zřejmé, v čem státní zástupce vidí vady rozsudku a z jakých důvodů navrhuje jeho zrušení a vrácení věci k došetření nalézacímu soudu, přičemž nespecifikuje, co by mělo být předmětem nového projednání věci a jakými důkazy by mělo být dokazování doplněno. Dále poukázal na absurditu celé kauzy, kdy za situace, kdy ministerstvo usilovalo o zajištění kontinuity informačního systému Ing. H, samo jednalo s velkým zpožděním a velmi chaoticky, nekoncepčně měnilo svá rozhodnutí o volbě druhu zadávacího řízení pro zadání veřejné zakázky a celou záležitost svěřilo namísto k tomu specializovanému odboru obžalované, která byla referentkou jiného odboru s naprosto jinou pracovní náplní. Z těchto důvodů byl do děje vtažen i obžalovaný, který se maximálně snažil ministerstvu vyhovět. Vzájemná komunikace obžalovaných a Ing. H byla pouze pracovní a s ohledem na specifika informačního systému také nezbytná. Obžalovaný navrhl, aby odvolací soud odvolání státního zástupce jako nedůvodné zamítl.

Vrchní soud v Praze podle § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal správnost postupu řízení, zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, proti nimž směřuje odvolání i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Při posouzení nalézacím soudem zjištěného skutkového stavu dospěl vrchní soud k závěru, že městský soud provedl ve věci úplné dokazování v rozsahu nezbytném pro své rozhodnutí. Jednotlivé námitky vůči hodnocení důkazů a vůči skutkovým zjištěním, uplatněné v odvolání státního zástupce, neshledal odvolací soud způsobilými zpochybnit správnost a důkazní podloženost skutkových závěrů nalézacího soudu. Soud prvního stupně postupoval v plném souladu s ustanoveními § 2 odst. 5 a § 2 odst. 6 tr. řádu, v hlavním líčení procesně relevantním způsobem provedl všechny reálně dostupné pro věc podstatné důkazy a tyto důkazy řádně zhodnotil na podkladě svého vnitřního přesvědčení, vycházejícího z pečlivého uvážení všech okolností projednávaného případu jednotlivě, v jejich souhrnu i ve všech vzájemných souvislostech. Nalézací soud oprávněně dospěl ke zjištění, že posloupnost jednotlivých kroků obžalovaných je nesporná a odehrály se tak, jak popisuje obžaloba, avšak na straně obžalovaných zcela absentuje úmysl a jejich kroky sledovaly úplně jiný cíl, než jaký obžaloba spekulativně a nepodloženě dovozuje. Odvolací soud v této souvislosti připomíná, že pokud soud prvního stupně při hodnocení důkazů postupoval důsledně podle § 2 odst. 6 tr. řádu a učinil logicky odůvodněná skutková zjištění, nemůže odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek zrušit jen proto, že popřípadě sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem. V takovém případě totiž nelze napadenému rozsudku vytknout žádnou vadu ve smyslu citovaného ustanovení. V dané věci se však odvolací soud, jak již bylo zdůrazněno shora, s hodnocením důkazů soudem nalézacím zcela ztotožnil.

Rovněž zprošťující výrok ve vztahu k oběma obžalovaným shledává odvolací soud správným a odpovídajícím skutkovému a právnímu stavu věci, nesdílí však právní názor nalézacího soudu na zprošťující důvody. Městský soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, dospěl k závěru, že: ,,jednání tak, jak je obžalovaným kladeno za vinu, se vůbec nestalo", přičemž : ,,je zřejmé, že posloupnost jednotlivých kroků je nesporná a odehrály se tak, jak popisuje obžaloba. Po zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemných souvislostech se však ukázalo, že na straně obžalovaných zcela absentuje úmysl, že jejich kroky sledovaly úplně jiný cíl, než jaký dovozuje obžaloba." Tato správná skutková zjištění nalézací soud vyhodnotil tak, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou obžalovaní stíháni a je zde tudíž dán zprošťující důvod podle § 226 písm. a) tr. řádu. S těmito právními úvahami se odvolací soud neztotožňuje z následujících důvodů.

Totožnost skutku mezi obžalobou a rozhodnutím soudu je dána při zachování totožnosti jednání a následku, avšak i v případě, je-li zachována jen totožnost jednání nebo jen totožnost následku anebo při částečné totožnosti jednání nebo následku. Totožnost skutku proto neznamená, že mezi popisem skutku v obžalobě státního zástupce a skutkovými zjištěními, které jsou podkladem pro rozhodnutí soudu, musí být úplná shoda. Na zachování totožnosti skutku nemají vliv změny v okolnostech, které pouze individualizují žalovaný skutek. Takovými okolnostmi nepochybně jsou i skutečnosti charakterizující subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu jako jsou zavinění a motivace jednání, tedy pohnutka. Totožnost skutku je proto v daném případě zachována i když provedeným dokazováním bylo prokázáno, že prvky původně spekulativně obžalobou zahrnuté do souhrnu skutečností charakterizujících jednání, v daném případě pohnutka a zavinění, z popisu skutku jako neprokázané odpadly. Protože skutek obžalovaných popsaný v obžalobě po úpravě vypuštěním neprokázaných (resp. vyvrácených) tvrzení ohledně subjektivní stránky jednání nenaplňuje zákonné znaky žádného trestného činu a jednání obžalovaných je z trestněprávního hlediska zcela indiferentní, lze danou věc právně uzavřít tak, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem (§ 226 písm. b/ tr. řádu).

Za této situace odvolací soud napadený rozsudek podle § 228 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu sám rozhodl tak, že oba obžalované zprostil obžaloby městského státního zástupce podle § 226 písm. b) tr. řádu.

Nad rámec shora uvedeného odvolací soud shledal a považuje za potřebné pro strany sporu uvést následující. Z vystoupení státního zástupce v závěru hlavního líčení vyplývá, že obžaloba přehodnotila zásadním způsobem právní hodnocení žalovaného skutku a připustila od samého počátku trestního stíhání zřejmou skutečnost, že obžalovaná Ing. T nebyla vzhledem ke svému pracovnímu zařazení a plněnému úkolu na ministerstvu v postavení úřední osoby, a proto není možno její jednání právně posuzovat jako pokus zločinu zneužití pravomoci úřední osoby a jednání spoluobžalovaného Ing. K jako pomoc k pokusu tohoto zločinu. Vzhledem k prokázané a v závěru hlavního líčení již všem na jednání zúčastněným zřejmé skutečnosti, že obžalovaná Ing. T svou aktivitu (bez ohledu na motivaci) vyvíjela při přípravě podkladů, které měly sloužit v případě souhlasu ministra k vyhlášení výběrového řízení k předmětné zakázce, ať již v té či oné formě, bylo by možno její jednání za splnění dalších předpokladů, které však naplněny nebyly (jak po subjektivní, tak i po objektivní stránce), posoudit toliko jako přípravu ke sjednání přednosti dodavateli v souvislosti s budoucím zadáním potenciální veřejné zakázky či jako přípravu k porušení pravidel zadávacího řízení, přičemž příprava ke zbývajícím žalovaným trestným činům (porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 odst.2 alinea druhá, odst. 3 písm. a/, odst. 4 písm. b/ tr. zákoníku a sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a/, písm. c/ tr. zákoníku) není trestná. Stejný závěr se vztahuje i na právní posouzení jednání obžalovaného Ing. K.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není řádný opravný prostředek přípustný. Lze proti němu podat dovolání. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni do dvou měsíců od doručení opisu písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky. Dovolání může podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obžalovaného, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obžalovaný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání, které by nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, by nebylo považováno za dovolání, byť by tak bylo označeno. Důvody, pro které lze dovolání podat, jsou uvedeny v § 265b tr. řádu, nutný obsah dovolání je uveden v § 265f tr. řádu.
Odůvodnění:
Název
Rozsudek - Důvod zproštění obžaloby
Zdroj
Vrchní soud
Ze dne
22. ledna 2015
Spisová značka/číslo jednací
sp. zn. 1 To 83/2014
Město
Praha
Právní věty
Když skutek popsaný v obžalobě po úpravě vypuštěním neprokázaných tvrzení ohledně subjektivní stránky jednání nenaplňuje zákonné znaky žádného trestného činu a jednání obžalovaných je z trestněprávního hlediska zcela indiferentní, lze danou věc právně uzavřít pouze tak, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem (§ 226 písm. b/ tr. řádu).
JUDr. Libor Vávra
Ročník
2015
Soud
Vrchní soud
©ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP