Právní prostor

79/1896 Z.ř. Zákon o řízení exekučním a zajišťovacím (řád exekuční)

znění účinné od 21. července 1896 do 31. prosince 1950


79/1896 Z.ř.
ZÁKON
ze dne 27. května 1869
o řízení exekučním a zajišťovacím (řád exekuční)



S přisvědčením obojí sněmovny rady říšské vidí se Mi naříditi takto:


ČÁST PRVNÍ.
Exekuce.


ODDÍL PRVNÍ.
Ustanovení všeobecná.


TITUL PRVNÍ.
Exekuce na základě spisů a listin tuzemských.


Tituly exekuční.


§ 1.

Tituly exekuční ve smyslu zákona tohoto jsou tyto spisy a listiny, zřízené v obvodě, kde zákon tento platí:
1. Rozsudky konečné a jinaké v rozepřích vydané rozsudky, usnesení a výměry soudů civilních, je-li další pořad právní proti nim vyloučen nebo není-li alespoň propůjčen prostředek opravný, jenž by exekuci zastavoval;
2. rozkazy platební (příkazy platební), které byly vydány v řízení rozkazním a směnečném nebo podle § 19 zákona ze dne 12. července 1872 Z. Ř. č. 112, nebyly-li proti nim v čas podány námitky;
3. podmíněné příkazy platební, vydané v řízení upomínacím (zákon ze dne 27. dubna 1873, Z. Ř. č. 67), které již odporu nejsou podrobeny a také projitím času nepozbyly moci;
4. soudní výpovědi smlouvy nájemní nebo pachtovní o pozemcích, budovách neb o jiných věcech nemovitých nebo zákonem za nemovité prohlášených, o mlýnech lodních a o staveních, která zřízena jsou na lodích, jestliže proti výpovědi nebyly podány v čas námitky, jakož i pod podmínkou stejnou rozkazy soudní, aby předmět najatý nebo pachtovaný byl odevzdán nebo převzat;
5. smíry, které o nárocích soukromoprávných byly učiněny před soudy civilními nebo trestními;
6. nařízení civilních soudů, v nesporných záležitostech právních vydaná, pokud podle předpisů pro ně platných mohou býti vykonána (§ 12 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854, Z. Ř. č. 208);
7. smíry v řízení konkursním učiněné, soudem stvrzené; právoplatná soudní usnesení za takového řízení učiněná a úřední výpisy z likvidačního protokolu sepsaného za řízení konkursního, kterým propůjčen jest účinek vykonatelnosti;
8. právoplatné nálezy soudů trestních, které byly vydány o nákladech řízení trestního neb o nárocích soukromoprávních nebo kterými zřízená jistota byla prohlášena za propadlou;
9. právoplatná usnesení a rozhodnutí soudů civilních nebo trestních, kterými stranám nebo jejich zástupcům jsou uloženy tresty peněžité nebo pokuty peněžité;
10. rozhodnutí o nárocích soukromoprávních, která byvše vydána úřady správními, nebo jinými veřejnými orgány k tomu povolanými, nejsou již podrobena pořadu právnímu, jenž by exekuci zastavoval, pokud exekuce jejich zákonnými ustanoveními přidělena jest soudům;
11. rozsudky soudů živnostenských, které vůbec nebo na dále nemohou brány býti v odpor, a smíry před soudy těmito učiněné;
12. právoplatné nálezy soudu říšského, úřadů správních nebo jiných veřejných orgánů k tomu povolaných, v záležitostech práva veřejného vydané, pokud exekuce zákonnými ustanoveními přidělena jest soudům;
13. příkazy platební a výkazy nedoplatků o daních přímých a poplatcích, jakož i o přirážkách zemských, okresních a obecních vyhotovené, podle předpisů o tom platných vykonatelné;
14. rozhodnutí právoplatná úřadův a veřejných orgánů v čís. 10 a 12 jmenovaných, kterými uvaleny jsou tresty peněžité nebo pokuty peněžité nebo uložena jest náhrada nákladů na řízení, pokud exekuce zákonnými ustanoveními přidělena jest soudům;
15. smíry, které byly učiněny před obecním úřadem smírčím, před úřady policejními nebo před jinými veřejnými orgány, ku předsebrání smírů povolanými, jestliže smírům takovým předpisy stávajícími jest propůjčen účinek smíru soudního;
16. výroky rozhodců a soudů rozhodčích, které nemohou již v odpor brány býti před vyšší instancí rozhodčí, a smíry před těmito učiněné;
17. spisy notářské, naznačené v § 3 zákona ze dne 25. července 1871, Z. Ř. č. 75;
18. mimosoudní výpovědi smlouvy nájemní nebo pachtovní o předmětech v čís. 4 vytčených, předloží-li se o výpovědi notářské osvědčení listinné, protokol úřední nebo jinaká listina důkazná a nebyly-li proti výpovědi v čas podány námitky.


§ 2.

Spisům a listinám v § 1, čís. 110 a 1215 naznačeným, v obvodě, kde tento zákon platí, zřízeným, rovnají se co do exekuce spisy a listiny stejného druhu těch úřadů nebo veřejných orgánů, které jsou sice mimo obvod, kde tento zákon platí, avšak jsou podřízeny některému úřadu, jenž má své sídlo v obvodě platnosti tohoto zákona. Listinná dosvědčení od těchto úřadů nebo veřejných orgánů pocházející buďte, co se týče exekučních titulů v § 1, čís. 18 uvedených, pokládána na roveň listinným dosvědčením tuzemských úřadů neb orgánů veřejných.


O povolení exekuce.


§ 3.

Soudové civilní jsou povoláni, aby povolovali exekuci na základě titulův exekučních, v §§ 1 a 2 uvedených.

Povolení stane se k návrhu strany k nároku oprávněné (věřitele vymáhajícího). O návrhu, aby exekuce byla povolena, staň se usnesení bez předcházejícího ústního jednání a bez slyšení odpůrce, leč by v zákoně tomto něco jiného bylo nařízeno.


§ 4.

Pokud v zákoně není něco jiného nařízeno, jest ku povolení exekuce příslušen:
1. zakládá-li se návrh na některém exekučním titulu, jenž v § 1, čís. 1, 2 a 3 jest naznačeno, na smíru v občanských rozepřích uzavřeném (§ 1, čís. 5) nebo na usnesení o trestu za řízení v občanských rozepřích učiněném (§ 1, čís. 9), příslušen jest soud, u něhož rozepře byla zahájena v instanci první;
2. zakládá-li se návrh na exekučních titulech v § 1, čís. 4 uvedených, příslušen jest soud, u kterého výpověď byla podána nebo návrh, aby vydán byl rozkaz odevzdati nebo převzíti předmět najatý nebo pachtovaný, byl v instanci první učiněn;
3. co se týče exekučních titulů v § 1, čís. 6 uvedených a smírů, které v nesporných občanských věcech byly uzavřeny, a usnesení o trestech ve věcech těch učiněných (§ 1, čís. 5 a 9), příslušen jest soud, u něhož právní záležitost byla zahájena v instanci první;
4. dovolává-li se kdo exekučního titulu v § 1, čís 7 uvedeného, příslušen jest soud konkursní;
5. dovolává-li se kdo exekučního titulu v § 1, čís. 18 uvedeného, příslušen jest soud okresní, v jehož obvodě nalézá se předmět najatý nebo pachtovaný;
6. ve všech ostatních případnostech soud okresní, u kterého ten, proti němuž exekuce má být vedena (dlužník), má svůj soud obecný v rozepřích. Není-li soudu takového pro zavázaného v obvodě, kde zákon tento platí, budiž za povolení exekuce žádáno u toho tuzemského soudu okresního, v jehož obvodě jest majetek, na který exekuce má býti vedena, nebo jestliže by exekuce měla býti vedena na nemovitosti v knihách zapsané a na práva na nich váznoucí, budiž žádáno u okresního soudu, u kterého nalézá se vložka této nemovitosti. Nebylo-li by žádné z podmínek těchto, jest příslušen pro povolení exekuce ten tuzemský soud okresní, v jehož obvodě první úkon exekuční skutečně má býti vykonán. Pokud exekuce má býti vedena na pohledávky, buď za místo, na němž jest majetek, pokládáno bydliště, sídlo nebo pobyt poddlužníka, nebo kdyby bydliště, sídlo nebo pobyt jeho byly neznámy nebo neležely v obvodě, kde tento zákon platí, tedy to místo, na kterém nalézá se zástava pro pohledávku zřízená, a u pohledávek knihovně zajištěných sídlo soudu, u kterého jest vložka o nemovitosti zastavené.

Pokud příslušnost ve smyslu odstavce předcházejícího (čís. 6) určena jest vložkou knihovní, vložka tato však nalézá se u některého soudu sborového instance první, budiž za povolení exekuce žádáno u soudu okresního v sídle tohoto soudu sborového. Bylo-li by tam soudů okresních několik, věřitel vymáhající může mezi nimi voliti.


§ 5.

Jestliže na základě některého titulu exekučního, v § 1, čís. 8 a 1017 vytčeného, na základě smíru, jenž byl učiněn o nárocích soukromoprávných před tuzemským soudem trestním (§ 1, čís. 5), nebo na základě usnesení o trestu tuzemského soudu trestního (§ 1, čís. 9) exekuce má býti vedena na majetek jsoucí mimo území, kde zákon tento platí, a nemá-li zavázaný soudu obecného v obvodě, kde zákon tento platí, budiž za povolení exekuce žádáno u toho tuzemského soudu okresního, v jehož obvodě úřad neb orgán veřejný, od kterého titul exekuční pochází, má své sídlo nebo v jehož obvodě výrok rozhodčí byl vynesen nebo smír učiněn.


§ 6.

Řídí-li se příslušnost ku povolení exekuce podle obecného soudu dlužníkova, a má-li dlužník při tuzemských soudech okresních několika svůj soud obecný, tedy věřitel může si vyvoliti, u kterého z těchto soudů žádati chce za povolení exekuce.

Rovněž ze soudů několika, které vzhledem ku poloze předmětu exekučního nebo k místu prvního úkonu exekučního (§ 4, čís. 6) jsou povolány exekuci povoliti, může věřitel zejména také tenkráte voliti:
1. když majetek, na který exekuce má býti vedena, v obvodech soudů rozličných se nalézá;
2. když vzhledem k hranicím rozličných obvodů soudních jest nejisto, v obvodě kterého soudu jest majetek, na nějž exekuce má býti vedena.
3. když by následkem současné žádosti za několik druhů exekuce proti témuž dlužníkovi měly v rozličných obvodech soudních předsevzaty býti úkony, jimiž exekuce se zavádí.


§ 7.

Exekuce smí jen tehdy býti povolena, když z titulu exekučního lze seznati mimo osobu toho, kdo jest oprávněn a kdo zavázán, také předmět, způsob, objem a čas dlužného plnění neb opominutí.

Dříve nežli pohledávka dospěje a lhůta v rozsudku nebo v jiném titulu exekučním pro plnění určená projde, exekuce nemůže býti povolena. Není-li den dospělosti nebo konec lhůty k plnění určen v titulu exekučním ani uvedením dne kalendářního, ani uvedením času kalendářně určitého, kterého lhůta se počíná, nebo je-li v titulu exekučním vykonatelnost nároku učiněna závislou na tom, aby oprávněný dokázal, že jistá skutečnost nastala, zejména je-li závislá na jistém předcházejícím plnění oprávněného, tedy musí býti prokázáno listinami veřejnými nebo veřejně ověřenými, že nastaly skutečnosti podle toho pro dospělost nebo vykonatelnost rozhodné.


§ 8.

Má-li exekuce býti povolena pro nárok, jejž zavázaný povinen jest splniti toliko na vzájemné plnění, které se má státi z ruky do ruky, není povolení toto na tom závislé, aby bylo prokázáno, že vzájemné plnění již bylo vykonáno nebo že alespoň jeho splnění jest zajištěno.


§ 9.

Ve prospěch osoby jiné nežli té, která v titulu exekučním jako oprávněná jest označena, nebo proti někomu jinému nežli tomu, kdo v titulu exekučním jakožto dlužník jest pojmenován, může exekuce toliko potud místo míti, pokud listinami veřejnými nebo veřejně ověřenými se prokáže, že nárok v titulu exekučním uznaný nebo závazek v něm určený z osob tam pojmenovaných přešel na ty osoby, od nichž nebo proti nimž exekuce jest navržena.


§ 10.

Jestliže listinné důkazy v §§ 7 a 9 vyžadované nemohou býti podány, musí dříve, nežli exekuce se povolí nebo nežli se v ní pokračuje, vydobyt býti rozsudek soudní.


§ 11.

Na základě titulu exekučního proti veřejné společnosti obchodní nebo proti společnosti komanditní vydobytého může bezprostředně na jmění jednotlivých společníků osobně ručících povolena býti exekuce, prokáže-li se předloženým výpisem z rejstříku obchodního, že ten, proti němuž exekuce vedena býti má, v tomto čase ještě náleží ke společnosti jako společník osobně ručící.

Jestliže na základě takového titulu exekučního teprve po zrušení společnosti proti některému společníku dřívějšímu, nebo jestliže za trvání společnosti proti některému již dříve ze společnosti vystouplému nebo vyloučenému společníku osobně ručícímu žádá se za exekuci, rovněž když na základě titulu exekučního, proti společníku osobně ručícímu v záležitostech společnosti vydobytého, exekuce vedena býti má na jmění veřejné společnosti obchodní nebo společnosti komanditní, tedy nežli rozhodne se o návrhu exekučním, budiž dříve o otázce ručení vyslechnut dlužník neb osoby povolané k zastupování společnosti.


§ 12.

Přísluší-li dlužníkovi volba mezi plněním několikerým, tedy věřitel po marném uplynutí lhůty ku plnění určené může navrhnouti exekuci, aby vydobyto bylo některé z plnění těchto. Plnění, kterého věřitel si přeje, budiž uvedeno v návrhu exekučním.

Dlužník může i přes to právo výběru jemu příslušející vykonati tehdy, když věřitel plnění, které si byl vyvolil, ani zcela ani částečně neobdržel.


§ 13.

Na základě rozhodnutí, ve kterém přirčeno bylo několik nároků na sobě nezávislých, může, jestliže toliko vzhledem k některým nárokům těmto vznesen byl opravný prostředek, jenž exekuci zastavuje, povolena býti exekuce pro ostatní nároky v odpor nevzaté, jakmile rozhodnutí o nárocích těchto nabylo moci právní.


§ 14.

Dovoleno jest, užiti současně exekučních prostředků několika; povolení však může obmezeno býti na některé prostředky exekuční, jde-li patrně na jevo z návrhu exekučního, že již jeden nebo několik z navrhovaných prostředků exekučních stačí k uspokojení věřitele vymáhajícího.


§ 15.

Proti obci nebo proti ústavu, který výrokem správního úřadu prohlášen byl za veřejný a obecně užitečný, může exekuce k dobytí pohledávek peněžitých, ač nejde-li o uskutečnění práva zástavního ze smlouvy, povolena býti toliko vzhledem k takovým součástkám majetkovým, kterých bez újmy zájmů veřejných, o něž obec neb ústav tento starati se má, může užito býti k uspokojení věřitele. Státní úřadové správní jsou k tomu povoláni, aby podávali prohlášení, pokud věc tak se má při určitých součástkách majetkových.


O výkonu exekuce.


§ 16.

Exekuce povolená, pokud v zákoně tomto nic jiného není ustanoveno, vykonává se z moci úřadu.

Exekuce vykonává se buďto bezprostředně soudy civilními neb orgány výkonnými, kteří při tom ku příkazu a za řízení soudu jsou činni.


O soudu exekučním.


§ 17.

Účastenství ve vykonávání exekuce, které zákonem tímto soudům civilním jest uloženo, přísluší soudům okresním (soud exekuční), pokud zákon tento nic jiného neustanovuje.

Soudu exekučnímu přísluší také projednávati a rozhodovati všechny spory za řízení exekučního a za příčinou jeho vzniklé, pokud v zákoně tomto soud jiný není prohlášen za příslušný k tomu.


§ 18.

Pokud v zákoně tomto nic jiného není nařízeno, povolán jest zakročiti jako soud exekuční:
1. vede-li se exekuce na nemovitost v tuzemsku ležící a ve veřejné knize zapsanou nebo na knihovně zapsaná práva na takovéto nemovitosti, bez újmy předpisů § 19, soud okresní, u kterého jest vložka o této nemovitosti; je-li však vložka tato u soudu sborového instance první, soud okresní v sídle tohoto soudu sborového;
2. vede-li se exekuce na nemovité nebo zákonem za nemovité prohlášené věci, které v tuzemsku leží, avšak ve knize veřejné nejsou zapsány, na mlýny lodní v tuzemsku jsoucí nebo na stavení na lodích zřízená, soud okresní, v jehož obvodě věc leží, a to u mlýnů lodních a u stavení, která na lodích jsou zřízena, ten soud okresní, v jehož obvodě jsou při počátku výkonu exekuce;
3. při exekuci na pohledávky, pokud nejsou knihovně zajištěny (čís. 1), tuzemský soud okresní v § 4, čís. 6 naznačený;
4. ve všech ostatních případnostech ten tuzemský soud okresní, v jehož obvodě při počátku výkonu exekuce nalézají se věci, na které exekuce vedena býti má; nebo nebylo-li by věcí takových, soud okresní, v jehož obvodě první úkon exekuční skutečně má býti předsevzat.


§ 19.

Vede-li se exekuce na nemovitost, v deskách zemských, v knize horní nebo v knize železničné zapsanou, nebo na práva na nemovitosti takové knihovně zapsaná, tedy soudem exekučním jest soud sborový, u něhož jsou desky zemské, kniha horní nebo kniha železničná, ve kterých nemovitost jest zapsána. Tento soud sborový může však, jeví-li se takové opatření jakožto vhodné, z moci úřadu nebo k návrhu vyřízení jednotlivých dílů řízení exekučního a zejména také veškeré spolupůsobení, které soudu exekučnímu co do správy vnucené přísluší, svěřiti soudu sborovému, v jehož obvodě zcela nebo z části leží nemovitost, na kterou exekuce se vede. Proti usnesení tomuto rekurs místa nemá.


§ 20.

Jestliže vzhledem k hranicím rozličných soudů okresních jest nejisto, který soud okresní jest podle § 18 povolán zakročiti jako soud exekuční, nebo je-li v případnosti § 18, čís. 1, v sídle soudu sborového soudů okresních několik, tedy soud, který exekuci povoluje, má z moci úřadu nebo k návrhu ustanoviti některý z okresních soudů, k nimž podle toho jest přihlédati, za soud exekuční. Proti usnesení tomuto rekurs místa nemá.


§ 21.

Jestliže věřitelem proti témuž dlužníkovi současně u soudů několika v obvodě téhož zemského soudu vrchního exekuce se vede, tedy vrchní soud zemský k oznámení soudu exekuci povolujícího nebo některého soudu k vykonání exekuce povolaného jakož i k návrhu může výlučně přikázati jednotlivé úkony provedení exekuce některému ze soudů těchto. Ku podání návrhu oprávněn jest jak věřitel vymáhající tak i dlužník.

Toto buď nařízeno, když opatření takové jeví se býti vhodné, aby řízení exekuční bylo zjednodušeno, aby předmět exekuční byl lépe zpeněžen neb aby náklad exekuční byl zmenšen.

Když určuje se soud exekuční, budiž přihlédáno k hodnotě a ku povaze jednotlivých předmětů exekučních, ke zvláštním požadavkům povolených prostředků exekučních a také k rozsahu, ve kterém by každý ze soudů několika, k nimž jest přihlédati, podle předpisů zákona tohoto spolupůsobiti měl při výkonu exekuce.

Podáním návrhu ve smyslu odstavce prvního nezadrží se postup řízení exekučního. Proti rozhodnutí o návrhu takovém, jakož i proti tomu, když z moci úřadu stalo se nařízení o přenesení výkonu exekuce, rekurs místa nemá. Vrchní soud zemský může naříditi, aby soudové exekuční, k nimž jest přihlédati, nebo jednotliví z nich před rozhodnutím se vyjádřili.


§ 22.

Vede-li věřitel proti témuž dlužníkovi na nemovitostí několik exekuce oddělené, jichž výkon přísluší soudu témuž nebo soudům sousedním v obvodě téhož vrchního soudu zemského, a jsou-li povolené prostředky exekuční druhu stejného nebo dopouštějí-li, aby výkon exekuce byl sloučen, tedy může nařízeno býti, by výkon těchto exekucí byl spojen, jestliže opatření takové jeví se býti vhodné k tomu, aby řízení exekuční bylo zjednodušeno, aby předměty exekuční byly lépe zpeněženy neb aby náklad exekuční byl zmenšen.

Soud k výkonu exekucí veškerých povolaný může toto opatření učiniti z moci úřadu nebo k návrhu. Je-li soudů exekučních několik zúčastněno, může toliko vrchní soud zemský naříditi spojení toto, a to k oznámení některého soudu exekučního nebo k návrhu; vrchní soud zemský může zároveň společný výkon exekuce výlučně přikázati jednomu, ze soudů exekučních (§ 21, odstavec 3).

Ku podání návrhu jest oprávněn jak věřitel vymáhající tak i dlužník. Podáním návrhu nezadrží se postup řízení exekučního. Proti nařízení vrchního soudu zemského rekurs místa nemá. Vrchní soud zemský může naříditi, aby soudové exekuční, k nimž jest přihlédati, nebo jednotliví z nich před rozhodnutím se vyjádřili.


§ 23.

Je-li na některém místě okresních soudů několik, tedy jednomu nebo několika z nich může způsobem nařizovacím pro toto místo přikázán býti výkon veškerých soudních prací, zákonem tímto exekučním soudům přidělených.

Jména soudců, kteří podle § 5, odstavce 3 jurisdikční normy jsou povoláni samostatně obstarávati práce výkonu exekučního (komisařů exekučních), a že některý z nich zproštěn byl funkcí komisaře exekučního, buďte pokaždé oznámeny vývěskem na desce soudní.


O orgánech výkonných.


§ 24.

Jakožto orgány výkonné zakročují zřízení u jednotlivých soudů úředníci výkonní, úředníci kanceláře soudní a sluhové soudní.

Kde nejsou zřízeni zvláštní úředníci výkonní, výkon jednotlivých důležitých nebo nesnadných úkonů exekučních může svěřen býti notářům.


O činnosti orgánů výkonných.


§ 25.

Orgánové výkonní držte se při provádění daných příkazů v působnosti, jak jim zákonem jest přidělena, a šetřte přesně zvláštních poukazů v té které případnosti soudem vydaných.

Orgánové výkonní jsou oprávněni, přijímati platy nebo jinaká plnění, které exekucí mají býti dobyty; to, co byli přijali, platně kvitovali a dlužníkovi, jestliže plněním svůj závazek splnil, k žádosti vydati dlužní listiny jim k tomuto účelu od soudu neb od vymáhajícího věřitele doručené. Tímto není dotčeno právo dlužníkovo, dodatečně ještě žádati za kvitanci věřitelovu. Věřitel může za řízení exekučního orgány výkonnými právoplatně odevzdati dlužníkovi listiny, sumy peněžité nebo věci jinaké, je-li k tomu jako k plnění vzájemnému zavázán.

Oprávnění sluhů soudních, peníze přijímati, může způsobem nařizovacím býti obmezeno při vyšších částkách peněžitých. Každé takové obmezení budiž vyhlášeno způsobem v místě obvyklým.


§ 26.

Orgánové výkonní jsou oprávněni, pokud účel exekuce toho vyžaduje, prohledati byt dlužníkův, jeho schránky, a třeba-li toho, šetříce přiměřeně osoby, i samy šaty, které dlužník na sobě má. Orgánové tito smějí pro exekuci dáti otevříti vrata domovní a dvéře světnic zavřené i schránky uzavřené. Jestliže by však ani dlužník ani některá dorostlá osoba k jeho rodině náležející neb od něho k dozoru zřízená nebyla přítomna, buďte k exekučním úkonům právě vytčeným přibrány dvě hodnověrné, zletilé osoby pohlaví mužského jako svědci.

Aby odstraněn byl odpor jim kladený, orgánové výkonní mohou bezprostředně žádati za podporu orgánů bezpečnostních, a třeba-li toho, také četnictva. Aby vojenská pomoc byla vymožena, obraťte se ku přednostovi soudu exekučního.

Při exekucích proti aktivně sloužícím osobám moci ozbrojené nebo četnictva, není-li nebezpečenství v průtahu, budiž pro odstranění odporu žádáno za přispění vojenského představeného dlužníkova.


§ 27.

Exekuce nesmí vykonána býti ve větším rozsahu, nežli třeba jest, aby uskutečněn byl nárok, jenž označen jest v povolení exekuce.

Při exekuci k dobytí pohledávek peněžitých budiž pokaždé také pamatováno na náklady, které až do uspokojení věřitelova, jak předvídateli lze, ještě vzniknou.


§ 28.

Ve vlastnictví ústavu, pod státním dozorem postaveného, veřejné dopravě a veřejnému obchodu sloužícího, úkony exekuční, které by po případě mohly rušiti udržení veřejné dopravy a veřejného obchodu, smějí vykonány býti toliko ve srozumění s úřadem dozorčím a s obmezeními, o kterých by úřad tento uznal, že jich je třeba v zájmu dopravy veřejné a obchodu veřejného.


§ 29.

Proti sobě moci ozbrojené nebo četnictva, která službu vykonává, smí výkon exekuce teprve potom počat býti, když představenému velitelstvu osoby této bylo oznámeno povolení exekuce.


§ 30.

V neděli a ve svátek, jakož i za času nočního úkony exekuční smějí předsevzaty býti toliko v případnostech naléhavých s povolením přednosty toho soudu okresního, v jehož obvodě úkon exekuční má býti vykonán.

Usnesení, kterým toto dovolení se dává, budiž dlužníkovi k žádosti písemně proukázáno při úkonu exekučním.

Proti udělení nebo odepření tohoto dovolení není prostředku opravného.


§ 31.

V císařských budovách dvorních, v bytě některého člena císařského domu, jakož i v bytě osoby, která v Rakousku požívá exterritoriality, mohou exekuční úkony předsevzaty býti toliko nejvyšším dvorním maršálstvím.

V budovách vojenských neb vojskem obsazených úkony exekuční mohou vykonány býti teprve po předchozím oznámení velitelovi budovy a s přibráním osoby vojenské od něho přidělené.


§ 32.

Všechny osoby, které zúčastněny jsou v úkonu exekučním, mohou při jeho výkonu býti přítomny. Osoby, které ruší exekuční úkon nebo které chovají se neslušně, mohou orgánem výkonným býti vzdáleny.


Od počátku výkonu exekučního.


§ 33.

Výkon exekuce pokládá se za počatý, jakmile žádost za výkon exekuce došla soudu exekučního; je-li však soud k povolení exekuce příslušný spolu soudem exekučním, tedy pokládá se za počatý, jakmile příkaz k vykonání prvního úkonu exekučního se dostal orgánu určenému k jeho provedení.


Smrt dlužníkova.


§ 34.

Zemře-li dlužník po povolení exekuce, tedy může exekuce, jakmile přihlášení dědické se stalo neb opatrovník pozůstalosti jest zřízen, bez nového povolení provedena býti na pozůstalé jmění nebo může v ní pokračováno býti. Jinak vymáhající věřitel musí k tomuto účelu navrhnouti, aby zřízen byl dočasný zástupce pozůstalosti. Návrh může podán býti u soudu k projednávání pozůstalosti nebo ku povolení exekuce příslušného.

V exekuci na nemovitosti, která se za živobytí dlužníkova počala, může pokračováno býti bez předcházejícího zřízení dočasného zástupce pozůstalosti, jestliže knihovní poznámka, které jest třeba k zavedení správy vnucené nebo dražby nucené, stala se ještě před smrtí dlužníkovou.


O námitkách proti nároku.


§ 35.

Proti nároku, pro který exekuce byla povolena, mohou za řízení exekučního toliko potud podány býti námitky, pokud spočívají na skutečnostech nárok zrušujících nebo zastavujících, které nastaly teprve po vzniku titulu exekučního, jenž tomuto řízení jest základem. Jestliže však tento titul exekuční záleží v soudním rozhodnutí, jest ta doba rozhodna, až do které dlužník mohl příslušných skutečností účinně užiti v předcházejícím řízení soudním.

Námitky tyto, bez újmy snad rekursu proti povolení exekuce, buďte ku platnosti přivedeny žalobou u soudu, u kterého povolení exekuce v instanci první bylo navrženo. Námitky proti nároku, který opírá se o některý exekuční titul v § 1, č. 10 a 1214 uvedený, buďte podány u toho úřadu, od kterého vyšel titul exekuční.

Všechny námitky, které dlužník v čase vznesení žaloby nebo v čase zakročení u některého z úřadů v předcházejícím odstavci vytčených mohl přednésti, musí zároveň ku platnosti přivedeny býti, jinak jsou vyloučeny.

Jestliže by námitkám právoplatně bylo vyhověno, budiž exekuce zrušena.


Námitky proti povolení exekuce.


§ 36.

Popírá-li dlužník:
1. že nastaly skutečnosti pro dospělost nebo pro vykonatelnost nároku rozhodné (§ 7, odstavec 2), nebo že nastala předpokládaná posloupnost právní (§ 9);
2. popírá-li, že ke společnosti, proti které titul exekuční byl dobyt, náležel jako osobně ručící společník, nebo činí-li námitky, které mu příslušejí proti vymáhajícímu věřiteli z osoby jeho (§ 11);
3. tvrdí-li, že vymáhající věřitel vzdal se toho, aby zavedena byla exekuce vůbec nebo ve lhůtě prozatím ještě neprošlé;
tedy má tyto své námitky ku platnosti přivésti žalobou, jestliže nemohou provedeny býti rekursem proti povolení exekuce.

Žaloba budiž podána u toho soudu, u kterého v první instanci bylo navrženo, aby exekuce byla povolena. K této žalobě vztahují se obdobně ustanovení § 35, předposledního odstavce o tom, aby spojeny byly všechny námitky, které dlužník mohl přednésti v čase podání žaloby.

Jestliže by žalobě právoplatně bylo místo dáno, budiž exekuce zrušena.


O odporu osob třetích.


§ 37.

Proti exekuci může také osoba třetí podati odpor, tvrdí-li, že ku předmětu exekucí dotknutému, k části jeho nebo k jednotlivým předmětům příslušenstva nemovitosti do exekuce vzaté má právo, které by nedopouštělo výkonu exekuce.

Takovýto odpor budiž ku platnosti přiveden žalobou; žaloba může zároveň směřovati proti vymáhajícímu věřiteli a proti dlužníkovi, s nimiž v případnosti této jako se společníky rozepře budiž naloženo.

Pro tuto žalobu podle toho, zdali podána byla před počátkem výkonu exekučního nebo po něm, jest příslušen soud, u kterého v první instanci bylo navrženo povolení exekuce, nebo soud exekuční.

Dá-li se žalobě právoplatně místo, budiž exekuce zrušena.


§ 38.

Jestliže některá ze žalob v §§ 35, 36 a 37 vytčených musí podle ustanovení předcházejících podána býti u soudu okresního, tedy soud tento jest příslušen jednati a rozhodnouti o žalobě, třeba by rozepře jinak náležela k předmětné příslušnosti soudu sborového.


O zrušení, obmezení a odložení exekuce.


§ 39.

Mimo případnosti v §§ 35, 36 a 37 uvedené budiž exekuce zdvižena a zároveň všechny exekuční úkony až dotud vykonané buďte zrušeny:
1. když exekuční titul, který jest jejím základem, byl právoplatným rozsudkem uznán za neplatný, zrušen nebo jinak za neúčinný prohlášen;
2. když se exekuce vede na věci, práva nebo pohledávky, které podle platných předpisů z exekuce vůbec nebo z vedení exekuce na ně zvláště jsou vyňaty;
3. když exekuce na základě rozsudků a smírů, které podle § 2 civilního řádu soudního byly učiněny bez spolupůsobení zástupce zákonného, se vede na takový majetek nezletilce, s kterým volně nakládati nemůže;
4. když exekuce proti obci nebo proti ústavu za veřejný a obecně užitečný prohlášenému byla podle § 15 za nepřípustnou prohlášena;
5. když exekuce byla z důvodu jiných právoplatným rozhodnutím prohlášena za nepřípustnou;
6. když věřitel vzal zpět žádost exekuční, když vůbec nebo na lhůtu prozatím ještě neprošlou vzdal se výkonu exekuce povolené, nebo když upustil od pokračování v řízení exekučním;
7. když dlužník v případnosti § 12 po povolení exekuce, podle svého práva výběru, provedl některé jiné plnění nežli to, ku kterému exekuce směřuje;
8. když nelze očekávati, že by pokračování v exekuci nebo její provedení poskytlo výtěžek, který by přesahoval náklady na exekuci tuto.

V případnostech pod č. 1, 6 a 7 uvedených exekuce bude zrušena toliko k návrhu, jinak může zrušena býti také z moci úřadu; avšak nežli se z moci úřadu zruší, buďte v případnostech pod č. 2, 3 a 8 uvedených, pokud by tu již nebylo právo platného rozhodnutí o tom, že vedení exekuce jest nepřípustno, dříve strany vyslechnuty. Jestliže se vede exekuce na pohledávky peněžité, které dlužníkovi příslušejí naproti eráru nebo naproti některému fondu pod veřejnou správou postavenému, tedy úřední oznámení exekučnímu soudu učiněné, že by vedení exekuce podle předpisů o tom platných bylo nepřípustno, budiž pokládáno za návrh aby exekuce byla zrušena.

Žaluje-li se, aby exekuční titul byl prohlášen za neplatný nebo za neúčinný, neb aby byl zrušen, nebo vznese-li se žaloba k tomu konci, aby námitky proti nároku, proti povolení exekuce nebo proti její přípustnosti byly ku platnosti přivedeny, tedy návrh na zrušení exekuce může se žalobou býti spojen.


§ 40.

Jestliže vymáhající věřitel po vzniku titulu exekučního nebo při soudních rozhodnutích po čase v § 35, odstavci 1 uvedeném byl uspokojen, sečkati povolil nebo toho se vzdal, aby exekuce vůbec nebo ve lhůtě prozatím ještě neprošlé byla vykonána, tedy dlužník, nepodada prozatím žaloby podle §§ 35 nebo 36, může navrhnouti, aby exekuce byla zrušena. Nežli se o návrhu rozhodne, budiž dříve vymáhající věřitel vyslechnut.

Jestliže podle toho, co tímto slyšením najevo vyšlo, rozhodnutí jeví se býti závislé na tom, aby sporné skutkové okolnosti byly vyhledány a zjištěny, budiž dlužník se svými námitkami poukázán na pořad práva.


§ 41.

Jestliže zrušovací důvodu v §§ 3537, 39 a 40 uvedené nastanou toliko vzhledem k jednotlivým předmětům do exekuce vzatým nebo k části vykonatelného nároku, tedy exekuce nebudiž zrušena, nýbrž budiž poměrně obmezena.

Mimo to budiž exekuce obmezena, jestliže byla vykonána ve větším rozsahu, nežli jest třeba, aby věřitel byl úplně uspokojen. Nežli se rozhodne o návrhu k tomu směřujícím, budiž věřitel vymáhající slyšen.


§ 42.

Odložení (stavení) exekuce může k návrhu nařízeno býti:
1. když se vznese žaloba, aby některý exekuční titul v § 1 uvedený, jenž povolené exekuce jest základem, byl prohlášen za neplatný nebo za neúčinný neb aby byl zrušen;
2. když vzhledem k některému exekučnímu titulu v § 1 uvedenému žádá se za obnovu řízení nebo za navrácení k stavu předešlému nebo navrhuje se žalobou zrušení výroku rozhodčího (§ 1, č. 16);
3. když podle § 39, č. 24, 6 a 8 nebo § 40 navrhuje se, aby exekuce byla zrušena;
4. když se koná exekuce pro nárok, který jest závislý na vzájemném plnění věřitele vymáhajícího, jež z ruky do ruky státi se má, a věřitel ani nevykonal povinného plnění vzájemného, ani jest hotov je provésti nebo zajistiti;
5. když se vznese některá ze žalob v §§ 35, 36 a 37 vytčených; když se žaluje z důvodů jiných, aby exekuce prohlášena byla za nepřípustnou (§ 39, č. 5); nebo když se podají podle § 35, odstavce 2 námitky proti nároku u úřadu, od něhož byl vydán některý z exekučních titulů v § 1, č. 10 a 1214 uvedených;
6. když se povolí svolání věřitelů pozůstalostních (§ 813 ob. zák. obč.);
7. když soudní usnesení, kterým exekuce jest povolena, rekursem v odpor se béře;
8. když se vede stížnost na postup při exekučním výkonu a nemůže-li se ihned státi slyšení stran nebo jinakých účastníků, jehož je třeba, aby o stížnosti bylo rozhodnuto (§ 68).


§ 43.

Odloží-li se exekuce, tedy všecky exekuční úkony, jež byly již vykonány, když žádost za odložení byla vznesena, prozatím se zachovají, leč by soud něco jiného nařídil.

Soud může při odložení exekuce toliko tenkráte naříditi, aby vykonané již exekuční úkony byly zdviženy, když by zachování těchto úkonů tomu, jenž za odložení žádá, způsobilo újmu těžce nahraditelnou, a když mimo to dá jistotu, že nárok, jenž má býti vynucen, úplně bude uspokojen.

Když toliko vzhledem k jednotlivým předmětům do exekuce vzatým nebo k části nároku nastanou důvodu pro odložení exekuce, budiž exekuce dále vedena, a to v případnosti oné prozatím toliko na předměty ostatní, v případnosti této pak toliko pro tu část nároku, která důvodem odložení není stižena.


§ 44.

Odložení exekuce nebudiž povolováno, když exekuce počata nebo dále vedena býti může, aniž by s tím pro toho, který za odložení žádá, spojeno bylo nebezpečenství majetkové újmy nenahraditelné nebo těžce napravitelné.

Jestliže by odklad exekuce mohl ohroziti uspokojení věřitele vymáhajícího, soud může povolení odkladu na tom učiniti závislé, aby dlužník zřídil jistotu. Jestliže teprve po povolení odkladu nastanou okolnosti, které takovéto ohrožení činí pravdě podobno, tedy tomu, k jehož žádosti odklad byl povolen, může k návrhu uloženo býti, aby do určené lhůty dal jistotu, jinak by v exekuci opět bylo pokračováno.

Když soud odklad povoluje, má doložiti, na jak dlouho exekuce se odkládá.

V odloženém řízení exekučním bude opět pokračováno toliko k návrhu, leč by pro jednotlivé případnosti něco jiného bylo nařízeno.


§ 45.

Ustanovení §§ 3944 nevylučují toho, aby šetřeno bylo předpisů zvláštních, které zákon tento obsahuje při jednotlivých druzích exekuce o zrušení, obmezení neb odložení exekuce neb určitých úkonů jejích.

Pokud pro jednotlivé případnosti není něco jiného nařízeno, návrhy na zrušení, na obmezení nebo na odložení exekuce, jakož i návrhy, aby odložená exekuce byla obnovena, buďte podány u soudu, u kterého povolení exekuce v instanci první bylo navrženo, neb u soudu exekučního, podle toho, zdali návrh činí se před počátkem výkonu exekuce nebo po něm.

Pokud pro jednotlivé případnosti není něco jiného ustanoveno nebo není-li o zrušení neb obmezení exekuce již právoplatně rozhodnuto, má se o návrzích na zrušení neb obmezení exekuce konati ústní jednání stran, leč by návrhy tyto vymáhající věřitel sám byl podal.


§ 46.

Výkonný orgán smí bez předchozího poukazu soudcovského toliko tenkráte ustati v exekučním úkonu jemu přikázaném, když se mu prokáže, že vymáhající věřitel po vydání příkazu soudu exekučního, který výkonným orgánem má býti proveden, byl uspokojen, povolil posečkati neb upustil od pokračování v řízení exekučním.

Je-li dlužník zavázán zaplatiti určitou sumu peněžitou, tedy dostačí, předloží-li poštovský lístek podací, z kterého jde na jevo, že tato suma po čase v prvním odstavci uvedeném u pošty byla složena, aby věřiteli byla vyplacena. Ve všech ostatních případnostech musí průkaz okolností v prvním odstavci řečených podán býti veřejnou nebo veřejně ověřenou listinou v prvopise.


O udání přísežném (o přísaze vyjevovací).


§ 47.

Jestliže by věci, na jichž vydání nebo dodání exekuce se vede, nebyly nalezeny u dlužníka, má k návrhu pod přísahou udati, kde tyto věci jsou, nebo že jich nemá a že také neví, kde se nalézají.

Když výkon exekuce pro pohledávky peněžité zůstane bez výsledku, poněvadž u dlužníka nebyly nalezeny věci, které by mohly do exekuce býti vzaty, nebo poněvadž shledány byly jenom takové věci, jichž nedostatečnost vzhledem k jejich malé hodnotě nebo k zástavním právům pro jiné věřitele již zřízeným jasně na jevo vychází, nebo na které jiné osoby nárok činí, tedy dlužník má k návrhu předložiti seznam svého jmění, udati místo, kde jsou jednotlivé části majetkové, označiti při svých pohledávkách jejich důvod a průvodní prostředky a vykonati přísahu o tom, že jeho výpovědi jsou správné a úplné a že ze svého jmění vědomě ničeho nezamlčel.

Soud exekuční může do přísahy vyjevovací pojmouti ještě jiné okolnosti, které podle daných poměrů jsou příhodné, aby vyhledány byly věci, které mají býti vydány nebo do exekuce vzaty.

Dříve nežli nařídí se vykonání této přísahy, budiž dlužník slyšen. Odpřisáhnutí smí se státi teprve, až právní moci nabude usnesení, jímž nařizuje se, aby přísaha vyjevovací byla vykonána.


§ 48.

Vývěskem na soudní desce budiž veřejně oznámeno, že položen byl rok k vykonání přísahy vyjevovací.

Výpověď a přisahání děje se veřejně.

Jestliže dlužník nedostaví se k roku k tomu ustanovenému neb odepře-li výpověď a přísahu, soud exekuční má k návrhu naň vazbu uvaliti, aby výpověď přísežná byla vynucena. Vazba, která budiž podle §§ 360366 vykonávána, končí se učiněním výpovědi a přísahy, a její úhrnná doba nesmí převyšovati šest měsíců.

Uvězněný dlužník může kdykoliv u okresního soudu místa vazebního navrhnouti, aby připuštěn byl k přísežné výpovědi jemu uložené. Návrhu tomuto budiž místo dáno bez řízení dalšího.


§ 49.

Kdo vykonal přísahu vyjevovací podle § 47, odstavce 2, jest zavázán k opětnému vykonání přísahy také naproti jiným věřitelům toliko tenkráte, když by osvědčeno bylo, že později nabyl majetku. Stejného osvědčení jest třeba, když po odbytí šestiměsíční vazby v § 48 řečené na dlužníka vazba znova uvalena býti má, aby na něm vynucena byla přísežná výpověď o stavu jeho jmění.

Kdo vykonal přísahu vyjevovací, poněvadž věci, které měl vydati nebo dodati, u něho nebyly nalezeny, může k návrhu téhož věřitele vymáhajícího a pro týž nárok toliko tenkráte přidržen býti k opětnému vykonání přísahy, když by osvědčeno bylo, že od té doby změnily se poměry týkající se toho, zda-li dlužník ty věci má, neb zda-li o nich ví.


O řízení.


§ 50.

Ustanovení zákonná o tom, kdy odborník laik přivzat má býti za soudce, nevztahující se k vykonávání moci soudní v řízení exekučním.


§ 51.

Soudy v tomto zákoně nařízené jsou soudy výlučnými. Úmluvy stran o příslušnosti soudů v řízení exekučním jsou neúčinné.


§ 52.

V řízení exekučním strany a jinací účastníci mohou činni býti osobně i skrze zmocněnce. Zastoupení advokáty v řízení exekučním není přikázáno ani před soudy okresními ani před sborovými soudy instance první.


§ 53.

Návrhy v exekučním řízení mohou, leč by v tomto zákoně něco jiného bylo nařízeno, činěny býti písemným podáním nebo mohou dány býti ústně do soudního protokolu. Přednese-li se návrh ústně, tedy soud má dáti návod, jehož jest třeba, aby byl učiněn návrh zákonu přiměřený.

Učiní-li se návrh písemným podáním, budiž soudu dodáno tolik stejnopisů podání, aby každému odpůrci jeden stejnopis mohl býti doručen a aby mimo to jeden stejnopis pro soudní spisy mohl býti podržen; opisy příloh podání nebuďte odpůrci doručovány. Pokud podle předpisu zákona mají o usnesení v příčině návrhu učiněném zpraveny býti kromě odpůrce ještě osoby jiné, má navrhovatel k podání přiložiti rubriky, jichž jest k tomu třeba.

Když se oznamuje usnesení, budiž opis protokolu o návrhu ústně předneseném toliko tenkráte odpůrci doručen, obsahuje-li protokol údaje, které pro posouzení zákonitosti učiněného usnesení jsouce podstatné, nemohou z usnesení samého býti seznány.


§ 54.

Návrh na povolení exekuce musí mimo zvláštní údaje a doklady jinak předepsané obsahovati:
1. přesné označení navrhovatele a toho, proti komu exekuce vedena býti má, jakož i všechny okolnosti pro určení soudu exekučního podstatné;
2. určité uvedení nároku, pro který exekuce státi se má, a exekučního titulu jej vykazujícího. U peněžitých pohledávek budiž uveden také obnos, jenž exekucí má býti dobyt, jakož i požadované příslušenství;
3. označení exekučních prostředků, jichž má býti použito, a při exekuci na jmění, označení částí majetku, na které exekuce vedena býti má, jakož i místa, kde části tyto se nalézají; a konečně všechna ta udání, která podle povahy té které případnosti jsou důležita pro nařízení, jež soud povolující nebo soud exekuční má vydati pro vedení exekuce.

Jestliže návrh opírá se o některý exekuční titul v § 1, č. 8, 1012 a 14 uvedený neb o usnesení o trestu soudem trestním vydané (§ 1, č. 9), tedy vymáhající věřitel musí úřadu, jenž nález nebo nařízení vydal, předložiti potvrzení, že rozhodnutí nebo nařízení není podrobeno opravnému prostředku, který by vykonatelnost zastavoval. U výroků rozhodčích (§ 1, č. 16) budiž předloženo potvrzení rozhodců, že výrok rozhodčí nabyl moci právní a stal se vykonatelný.


§ 55.

Soudní rozhodnutí a opatření v exekučním řízení buďte vydána bez předcházejícího jednání ústního, leč by v zákoně tomto něco jiného bylo nařízeno. Slyšení stran nebo jinakých účastníků zákonem nařízené není vázáno předpisy pro ústní jednání platnými. Slyšení může se státi ústně nebo tím, že vyžádají se písemná vyjádření, a v případnosti dříve uvedené může se státi také za nepřítomnosti ostatních osob, které jest slyšeti, a bez sepsání protokolu; dostačí krátký písemný záznam ve spisech o výsledku slyšení. Rovněž není při slyšení třeba, aby každé z dotazovaných osob dána byla příležitost, vyjádřiti se o prohlášeních ostatními osobami učiněných.

Všechny okolnosti, které jsou podstatné pro navrhované soudcovské rozhodnutí neb opatření, buďte navrhovatelem dokázány. Kromě návrhu, aby exekuce byla povolena, může soud také před usneseními, pro která zákon toho nežádá, naříditi ústní nebo písemné slyšení jedné neb obou stran neb jinakých účastníků, aby důležité skutečnosti byly zjištěny, a vyzvati dotčené soby, aby předložily listiny a jiné důkazy, jichž je třeba.

Avšak soud může opatřiti si vysvětlení, o kterých myslí, že jich je třeba, také bez prostřednictví stran nebo jinakých účastníkův a může k tomuto konci z moci úřadu konati všechna šetření k tomu vhodná a podle předpisů civilního řádu soudního naříditi potřebná osvědčení nebo provedení důkazů.


§ 56.

Jestliže podle předpisů tohoto zákona ustanoveno jest ústní jednání, nebo soud nařídil slyšení stran nebo jinakých účastníků, tedy okolnost, že osoby k jednání nebo k slyšení řádně předvolané, se nedostavily, nepřekáží tomu, aby jednání a soudní usnášení bylo předsevzato a aby se v jednání pokračovalo.

Je-li základem jednání nebo slyšení nějaký návrh, tedy o těch osobách, které přes řádné předvolání se nedostavily, budiž pokládáno, že k tomuto návrhu přisvědčují, leč by zákon něco jiného stanovil. V předvolání budiž uveden podstatný obsah návrhu a právní následky s nedostavením spojené.

Předcházející ustanovení vztahují se také k zameškání lhůt, které dány jsou k písemným prohlášením nebo vyjádřením stran neb účastníků jinakých.


§ 57.

Návrhy, připomenutí a námitky, k jichž podání rok jest položen, nemohou dodatečně již předneseny býti od osob, které řádně předvolány byvše, k němu se nedostavily. Totéž má platnost o promeškání roku, při kterém mohl nějaký odpor vznesen býti.

O odročení roku, položeného k ústnímu jednání, k slyšení stran nebo jinakých účastníků, k podání návrhů, připomenutí a námitek nebo k vznesení odporu, nebuďte zpravovány osoby, které k prvnímu roku se nedostavily, ač řádně byly předvolány.


§ 58.

Lhůty v zákoně tomto ustanovené jsou neprodlužitelné, leč by o některých z nich něco jiného bylo nařízeno.

Navrácení k stavu předešlému pro zameškání lhůty nebo roku nemá místa; toto však nemá platnosti pro rozepře, které vzniknou za řízení exekučního a za příčnou jeho; rozepře takové buďte projednávány a rozhodovány podle ustanovení civilního řádu soudního.


§ 59.

Ústní jednání v řízení exekučním není veřejné.

Při každém takovém ústním jednání buď soudcem nebo přísežným zapisovatelem sepsán protokol.

Protokol má obsahovati jména stran a jinakých účastníků při roku přítomných, má krátce uvésti průběh a obsah jednání, návrhy, které za roku byvše podány, před usnesením nebyly zase zpět vzaty, a konečně má obsahovati rozhodnutí a opatření soudem prohlášená. Přítomní mohou žádati, aby pro zachování jejich práv protokolem zjištěny byly jednotlivé kusy nebo jednotlivá prohlášení za roku od nich samých neb osob jiných učiněná.

Pokud zákon tento něco jiného nenařizuje, budiž protokol podepsán toliko soudcem a zapisovatelem, byl-li k roku přivzat.


§ 60.

Výkonný orgán má sepsati krátký protokol o exekučních úkonech, které byl předsevzal.

Protokol má obsahovati místo a čas, kde a kdy byl sepsán, jména účastných osob při exekučním úkonu přítomných, předmět exekučního úkonu a má uvésti události podstatné. Zejména budiž v protokole dosvědčeno každé zaplacení, při výkonu exekučního úkonu dlužníkem nebo za něho učiněné. Protokol budiž podepsán orgánem výkonným.


§ 61.

Jestliže úkon exekuční orgánem výkonným nebyl podle příkazu proveden, má soud z moci úřadu dáti výkonnému orgánu poukazy, jichž je třeba, aby učiněné chyby byly odstraněny, neb aby exekuční úkon jinak byl správně proveden.


O usneseních.


§ 62.

Pokud nejde o rozhodnutí sporu žalobou zavedeného, nebo pokud zákon něco jiného nenařizuje, soudní rozhodnutí v řízení exekučním a všechna soudní opatření v tomto řízení činěna budou usnesením.


§ 63.

Usnesení, kterým exekuce se povoluje, má zejména obsahovati:
1. jméno, bydliště a zaměstnání vymáhajícího věřitele a dlužníka;
2. nárok, jenž má býti proveden, s přesným označením jeho obsahu a předmětu, jakož i všeho příslušenstva, je-li tu jaké; při zúročných pohledávkách budiž uvedena také míra úroková a den, od kterého úroky jsou zadrželé;
3. exekuční prostředky, kterých má býti užito;
4. při exekuci na jmění dlužníkovo označení těch části majetku, na které má býti sáhnuto, aby vymáhající věřitel byl uspokojen;
5. pojmenování soudu exekučního.


§ 64.

Usnesení mimo rok učiněná buďte doručením písemného vyhotovení (výměru) oznámen stranám a všem osobám, které jinak podle předpisu zákona mají býti zpraveny o usnesení, leč by v jednotlivém případě nařízena byla jiná forma oznámení. Výměr, kterým zavrhuje se návrh bez jednání nebo bez slyšení odpůrce, budiž jemu doručen toliko k žádosti navrhovatelově.

Všechna usnesení za roku nebo při některém úkonu exekučním učiněná buďte prohlášena. Tato usnesení buďte písemně doručena stranám a jinakým účastníkům při prohlášení přítomným, pokud osobám těmto přísluší samostatný prostředek opravný proti usnesení nebo právo na základě tohoto usnesení ihned exekuci vésti. Stranám a jinakým účastníkům, kteří při prohlášení nebyli přítomni, buď v těchto případnostech a mimo to ve všech případech, kdy toho vedení řízení vyžaduje, doručeno vyhotovení písemné.

Když podle toho písemné vyhotovení nemá býti doručeno, ústní prohlášení má účinek doručovací.


O rekursu.


§ 65.

Proti soudním usnesením v exekučním řízení vydaných dopuštěn jest opravný prostředek rekursu, pokud jich tento zákon ani za neodpíratelná neprohlašuje, ani samostatného prostředku opravného proti nim neodpírá.

Není-li nic jiného nařízeno, lhůta rekursní jest osm dní.


§ 66.

Samostatný prostředek opravný není dopuštěn proti usnesením, kterými roky byly položeny nebo odročeny, nebo bylo nařízeno slyšení stran neb osob jinak v řízení exekučním účastných, jakož i proti příkazům, které dány jsou výkonným orgánům, aby jednotlivé exekuční úkony byly provedeny.


§ 67.

Soudní usnesení v řízení exekučním mohou již před projitím lhůty rekursní býti vykonána, leč by zákon tento něco jiného nařizoval.

Rekurs zastavuje výkon usnesení v odpor vzatého toliko v případnostech v zákoně zvláště vytčených.


O stížnostech na to, jak exekuce byla vykonána.


§ 68.

Kdo pokládá se za stížena postupem při vykonání exekuce, zejména tím, jak výkonný orgán při úředním úkonu jednal, neb odepřením nebo průtahem úkonu exekučního, může za nápravu žádati soudcovského úředníka, jemuž dozor k soudní kanceláři jest svěřen, exekučního komisaře nebo přednostu soudu exekučního; jestliže však výkonnému orgánu, jehož chování příčinu dává k stížnosti, jiným soudem příkazu se dostalo, může také tento za napravení žádán býti.


Jak úřady se dožadují.


§ 69.

Jestliže výkon exekuce povolené nepřísluší soudu, který exekuci povolil, tedy soud tento má z moci úřadu za výkon exekuce žádati soud, jenž k zakročení jako soud exekuční jest povolán. Není-li soud exekuční prozatím ještě znám, tedy může přece dožádání k návrhu vymáhajícího věřitele, a to bez pojmenování soudu exekučního, býti vyhotoveno a věřiteli odevzdáno, aby je doručil tomu soudu, který podle toho, jak se poměry uzpůsobí, povolán bude jako soud exekuční zakročiti. Exekuční soud tímto způsobem dožádaný má soudu, který exekuci povolil, oznámiti, že dožádání obdržel.

Exekuční soud má z moci úřadu vydati potřebný dožadovací list, vyjde-li za řízení exekučního najevo, že třeba jest požádati jiného soudu za spolupůsobení, aby vykonána byla jednotlivá exekuční opatření, která státi se mají mimo obvod soudu exekučního, neb aby vůbec zahájené exekuční řízení bylo vyřízeno, nebo bude-li za řízení exekučního třeba spolupůsobení úřadů jiných.

Při dožádáních, která svědčí jiným úřadům mimo území, kde zákon tento platí, budiž šetřeno zvláštních předpisů, které dány jsou pro úřední styk s nimi.


§ 70.

Exekuční soud budiž o tom, že podán byl rekurs proti povolení exekuce, toliko tenkráte zpraven soudem dožadujícím, když soud tento za příčinou rekursu odložil vykonati usnesení v odpor vzaté. Právoplatné vyřízení rekursu budiž exekučnímu soudu nejen v této případnosti, nýbrž pokaždé oznámeno, když usnesení, kterým exekuce se povoluje, následkem rekursu bylo zrušeno nebo změněno.

Soud exekuční potom podle toho, co mu bylo oznámeno, má vydati všechna nařízení, jichž třeba jest ku pokračování ve výkonu exekučním nebo k jeho zrušení, obmezení neb odložení.

Dožádání podle § 69, odstavce 1, vymáhajícímu věřiteli k doručení odevzdané budiž od něho zpět vyžádáno, když usnesení, kterým exekuce byla povolena, bylo zrušeno nebo změněno, dříve nežli dožadovací list byl doručen soudu exekučnímu.


O oznámení ediktem.


§ 71.

Ve všech případnostech, ve kterých návěští dáno býti má ediktem, budiž edikt soudem vyhotovený přibit na desce soudní a jednou nebo několikráte uveřejněn v novinách k úředním vyhláškám v zemi ustanovených.

Podle uznání soudu může však z moci úřadu nebo k návrhu býti nařízeno, aby:
1. edikt byl uveřejněn také ještě v jiných tuzemských nebo cizozemských novinách;
2. nebo zejména při malé hodnotě předmětů exekučních, aby vyhlášení novinami úplně bylo opominuto a na místě toho aby vyhlášení stalo se úředním listem okresním nebo přibitím na místě k veřejným vyhláškám ustanoveném té místní obce, v jejímž obvodě jsou předměty vzaté do exekuce neb exekuce se vede, aneb aby vyhlášení v této obci stalo se způsobem jinak v místě obvyklým.

Strany a jinací účastníci mohou žádati, aby s oznámením od soudu nařízeným byly na jich náklad spojeny také jiné vyhlašovací způsoby v prvním a druhém odstavci uvedené.


O vyzváních a oznámeních při úkonu exekučním.


§ 72.

Vyzvání a jinaká oznámení, která naskytují se při úkonu exekučním, konají se ústně, leč by zákon tento něco jiného nařizoval.

Vyzvání a oznámení, která se nemohou státi ústně proto, že osoba, které svědčí, jest nepřítomna, buďte jí doručena písemně. V protokole budiž poznamenáno, že předpis tento byl zachován.


O spisech exekučních.


§ 73.

Strany a všichni jinací účastníci mohou žádati, aby jim dovoleno bylo nahlédnouti do spisů řízení exekučního se týkajících a aby jim jejich nákladem byly vydány opisy jednotlivých spisů. Přednosta soudu exekučního může dovoliti také jiným osobám takové nahlédnutí a opsání, pokud osvědčí, že mají v tom právní zájem. Avšak tím, že někdo za opisy žádá, nesmějí spisy, jichž právě naléhavě je třeba, odňaty býti orgánu výkonnému.


O nákladech na exekuci.


§ 74.

Pokud pro jednotlivé případnosti není nařízeno něco jiného, má dlužník vymáhajícímu věřiteli k jeho žádosti nahraditi všechny jemu způsobené náklady na řízení exekuční, jichž třeba bylo k tomu, aby právo bylo uskutečněno; soud vezma v úvahu pečlivě veškeré okolnosti, má ustanoviti, kterých nákladů jest třeba.

Nárok na náhradu exekučních nákladů, které ještě nejsou právoplatně přirčeny, zanikne, když nejpozději v jednom měsíci po skončení nebo zrušení exekuce se nežádá, aby soudně byly ustanovceny.


§ 75.

Jestliže řízení exekuční musilo býti zrušeno z některého důvodu v §§ 35, 36 a 39, č. 1 uvedeného, nebo jestliže musilo býti zrušeno z důvodů jiných, které vymáhající věřitel již znal při podání návrhu, aby exekuce byla povolena, nebo při počátku výkonu exekuce, tedy vymáhající věřitel nemá nároku na náhradu nijakých exekučních nákladů až do zrušení vzniklých.


§ 76.

Když soud stanoví, jak předvídati jest, posledně náklady exekuční, má z moci úřadu přihlédati také k výdajům, které asi vybíráním nákladů exekučních vzniknou. Dodatečně se tyto náklady na vybírání nestanoví.


Hotové peníze k soudu složené buďte na úroky uloženy.


§ 77.

Když vzhledem k výši obnosů, k době, po kterou asi složení bude trvati, nebo z jiných důvodů se doporoučí, aby přebytky výtěžku, peníze při dražbách stržené, zbytky pokladničné nebo jiné hotové peníze za řízení exekučního k soudu složené byly na úrok uloženy, tedy soud z moci úřadu nebo k návrhu má opatřiti, čeho třeba jest k uložení jich na úroky. Zevrubnější ustanovení o tom, jakým způsobem uložení státi se má a jakého řízení při tom jest šetřiti, budou vydána způsobem nařizovacím.


Pokud užívati lze civilního řádu soudního.


§ 78.

Pokud v tomto zákoně není nic jiného nařízeno, budiž také v řízení exekučním užíváno všeobecných ustanovení civilního řádu soudního o stranách, o řízení a o ústním jednání, o důkaze, o provádění důkazu a o jednotlivých průvodních prostředcích, o soudcovských usneseních a o opravném prostředku rekursu.


TITUL DRUHÝ.
O exekuci na základě spisů a listin v cizozemsku zřízených.


§ 79.

Na základě spisů a listin, které nenáležejí k exekučním titulům v § 2 vytčeným, avšak mimo území, kde zákon tento platí, jsou zřízeny a podle zákonných ustanovení tam platných jsou způsobilé k exekuci, smí k exekuci nebo k provedení jednotlivých exekučních úkonů v území, kde zákon tento platí, toliko tenkráte a tou měrou dojíti, pokud vzájemnost jest zaručena státními smlouvami nebo vládními prohlášeními o tom vydanými, v Zákonníku říšském vyhlášenými.


§ 80.

Návrhu na exekuci, který opírá se o výrok některého cizozemského soudního nebo jinakého úřadu neb o smír před nimi učiněný, budiž mimo to toliko tenkráte vyhověno:
1. když právní věc podle ustanovení v tuzemsku o příslušnosti platných mohla býti zahájena v státě cizím;
2. když předvolání neb nařízení, kterým zavedeno bylo řízení před cizozemským soudem nebo cizozemským úřadem, osobě, proti které exekuce vedena býti má, k vlastním rukám doručeno bylo buďto v příslušném cizím území nebo poskytnutím právní pomoci v některém jiném území státním nebo v tuzemsku;
3. když nález podle předloženého o tom vysvědčení cizozemského soudního neb jinakého úřadu není podle práva pro úřad tento platného již podroben opravnému prostředku, který by vykonatelnost stavil.


§ 81.

Povolení exekuce nebo žádaného úkonu exekučního budiž odepřeno, třeba že splněny jsou podmínky v §§ 79 a 80 uvedené:
1. když osobě, proti které exekuce vedena býti má, možnost účastniti se v řízení, před cizozemským soudem nebo cizozemským úřadem konaném, byla odňata nějakou nepravidelností řízení tohoto;
2. když exekucí má býti vynuceno jednání, které podle tuzemského práva vůbec jest nedovoleno neb alespoň nemůže býti vynuceno;
3. když titul exekuční týká se osobního stavu některého rakouského příslušníka státního a proti němu má býti vykonán;
4. když exekucí nebo žádaným úkonem exekučním má býti uznán poměr právní neb uskutečněn nárok, kterému tuzemským zákonem v tuzemsku z ohledů k veřejnému pořádku nebo mravnosti jest odepřena platnost nebo žalovatelnost.


§ 82.

Povoliti navrženou exekuci nebo navržený úkon exekuční jest příslušen sborový soud instance první, v jehož obvodě leží okresní soud v § 4, čís. 6 označený.

Návrh může učiněn býti od vymáhajícího věřitele, od cizozemského soudu neb od některého jiného cizozemského veřejného orgánu k tomu povolaného.

Soud, třeba-li toho, dříve nežli o návrhu rozhodne, může za vysvětlení žádati cizozemského úřadu, od kterého exekuční titul pochází, nebo který navrhl, aby exekuce byla povolena.


§ 83.

Jestliže by návrhu bylo vyhověno, ač není zákonných podmínek pro povolení exekuce v §§ 7981 uvedených, může ten, proti kterému exekuce byla povolena, bez újmy rekursu snad možného, vznésti odpor proti povolení exekuce.

Odpor budiž vznesen u soudu, který podle § 82 v první instanci jest povolán exekuci povoliti, a to, pokud neopírá se o to, že tu není vzájemnosti neb o některý důvod v § 81, čís. 24 uvedený, budiž vznesen ve čtrnácti dnech po tom, kdy doručeno bylo povolení exekuce, jinak jest vyloučen. O odporu budiž po ústním jednání rozhodnuto rozsudkem (§ 461 a násl. civilního řádu soudního). Jestliže odpor byl vznesen, soud může k návrhu naříditi, aby exekuce byla odložena.

Lhůta k rekursu proti rozhodnutí o návrhu exekučním je čtrnáct dní. Proti rozhodnutí o rekursu pro povolení neb odepření exekuce vzneseném jest dopuštěn další rekurs také tenkráte, když soud instance druhé potvrdil usnesení soudce prvního v odpor vzaté.


§ 84.

Ustanovení tuto uvedená nemají platnosti, pokud v státních smlouvách nebo ve vládních prohlášeních, která jsou vyhlášena v Zákonníku říšském, obsažena jsou úchylná nařízení o povolování exekuce a o podmínkách vykonatelnosti cizozemských exekuce schopných spisův a listin.


§ 85.

Jak exekuční úkon neb exekuce, které byly povoleny na základě cizozemských exekuce schopných spisů a listin, mají býti předsevzaty a provedeny, o tom mají platnost ustanovení tohoto zákona.


§ 86.

Předpisy tohoto titulu mají se také vztahovati k exekuci na základě spisů a listin exekuce schopných, které byly zřízeny v zemích koruny Uherské.

Poněvadž vzájemnost jest zaručena (§ 79), musí na základě soudních nálezů, které byly vydány v zemích koruny Uherské, a na základě soudních smírů, které tam byly učiněny, exekuce nařízena býti, pokud toliko:
1. předloží se soudní vysvědčení o tom, že výrok není již podroben opravnému prostředku, který by vykonatelnost stavil, a
2. není-li tu některého důvodu odepření v § 81, čís. 24 uvedeného.


ODDÍL DRUHÝ.
Exekuce pro pohledávky peněžité.


TITUL PRVNÍ.
O exekuci na jmění nemovité.


PODODDĚLENÍ PRVNÍ.
O nuceném zřízení práva zástavního.


Jak se povoluje a vykonává.


§ 87.

Pro vykonatelnou pohledávku peněžitou může z návrhu vymáhajícího věřitele zřízeno býti zástavní právo na nemovitosti dlužníkově nebo na podíle nemovitosti jemu náležejícím.


1. Na nemovitostech ve veřejné knize zapsaných.


§ 88.

Je-li nemovitost ve veřejné knize zapsána, právo zástavní zřídí se vkladem práva zástavního do knih.

Pro povolení a vykonání vkladu platí ustanovení obecného zákona knihovního ze dne 25. července 1871, Z. Ř. č. 95, s tou obměnou, že:
1. k povolení vkladu podle rozličnosti titulu exekučního příslušen jest některý ze soudů v § 4, č. 14 jmenovaných, pokud však návrhu základem jest jiný titul exekuční, příslušen jest ten soud, u kterého jest vložka, ve které vklad státi se má;
2. lhůta k podání rekursu je čtrnáct dní.

Při knihovním vkladě práva zástavního budiž pohledávka, pro kterou se zástavní právo zapisuje, označeno za vykonatelnou. Tento vklad má účinek, že na základě této vykonatelné pohledávky může exekuce vedena býti na nemovitost nebo podíl nemovitosti bezprostředně proti každému, jenž by té nemovitosti nebo toho podílu později nabyl.


§ 89.

Jestliže vykonatelna stala se pohledávka, pro kterou jest již vloženo právo zástavní na základě zřízení, jež stalo se dříve, nežli vykonatelnost nastala, tedy k návrhu vymáhajícího věřitele budiž povolena knihovní poznámka vykonatelnosti.

Co se týče povolení a vykonání poznámky, mají platnost ustanovení obecného zákona knihovního ze dne 25. července 1871, Z. Ř. č. 95, s úchylkami v § 88 uvedenými. Touto poznámkou pohledávka nabude bezprostřední vykonatelnosti proti každému pozdějšímu nabyvateli nemovitosti nebo podílu nemovitosti.


2. Na nemovitostech ve veřejné knize nezapsaných.


§ 90.

Když nemovitost, na které nebo na jejímž podíle pro vykonatelnou pohledávku má býti zřízeno právo zástavní, není zapsána v knize veřejné, tedy k nabytí práva zástavního je třeba, aby nemovitost, která v zástavu vzata býti má, byla zájemně popsána, což vykonati má exekuční soud na základě povolení exekuce.

K návrhu na povolení exekuce budiž v této případnosti přiložen výpis z katastru nemovitosti se týkající.

Zabavení státi se může toliko pro peněžitou sumu číselně určitou; příslušenství, které dlužník jest povinen zapraviti, není třeba číselně uváděti.


§ 91.

Zájemné popsání budiž toliko tenkráte předsevzato, když a pokud nemovitost, která v zástavu má býti vzata, jest v držení nebo spoludržení dlužníkově. Pokud toto držení exekučnímu soudu není ani známo, ani předložením listinného osvědčení neučiní se hodnověrné, budiž dlužník slyšen o držbě nemovitosti, dříve nežli nařídí se zájemné popsání.


§ 92.

O nařízeném zájemném popsání budiž zpraven dlužník a buďte mu spolu oznámeny místo a čas, kde a kdy bude vykonáno.

Zájemné popsání má se státi tím způsobem, že součástky nemovitosti podle druhu kultury, výměry a hranic za současného označení osoby držitelovy, a náleží-li nemovitost osobám několika, tedy i spoludržitelů, jakož i s čísly parcel katastrálních, ze kterých se skládá nemovitost, jež v zástavu vzata býti má, zapíší se do protokolu, a že se vezme do tohoto protokolu prohlášení, že tato nemovitost nebo její podíl dlužníkovi náležející pro vykonatelnou pohledávku věřitelovu, jehož jméno buď uvedeno, byla do zástavy vzata; též buď uvedeno obydlí věřitelovo a obydlí jeho zástupce.

Pohledávka budiž v protokole podle kapitálu a příslušenstva s poukázáním k titulu exekučnímu uvedena a jako vykonatelná označena.

Protokol o vykonaném popsání zájemném budiž předložen soudu exekučnímu.


§ 93.

Vyhledávání, potřebná ku přesnému určení zástavního předmětu, buďte konána třeba-li toho na místě samém.

Jestliže by se při tom našla listina, která vlastnické právo dlužníkovo zakládá nebo dokazuje, budiž na této listině vykonané zabavení poznamenáno.

O vykonaném popisu zájemném soud exekuční má zpraviti vymáhajícího věřitele i dlužníka.


§ 94.

Zabavení téže nemovitosti, které by později pro jiné vykonatelné pohledávky bylo povoleno, budiž vykonáno poznámkou v protokole již zřízeném, pokud správnost a úplnost prvního popisu zájemného není vzata v odpor. V poznámce budiž pojmenován věřitel, k jehož návrhu další zabavení se koná, a budiž označena podle § 92 jeho vykonatelná pohledávka. Též uvedeno buď obydlí věřitelovo a obydlí jeho zástupce.


§ 95.

Každé zabavení nemovitosti zájemným popisem nebo poznámkou v zájemném protokole vykonané budiž v obci, ve které nemovitost leží, vyhlášeno způsobem v místě obvyklým skrze obecní zřízence a mimo to budiž oznámeno vývěskem na soudní desce soudu exekučního přibitým.


O obmezení exekuce.


§ 96.

Jestliže vymáhající věřitel nuceným zřízením práva zástavního samým nebo ve spojení s jinými zástavními právy k nemovitostem (§ 89), již dříve pro vykonatelnou pohledávku nabytými, dosáhl větší jistoty, nežli jaké zákon pro ukládání peněz sirotčích žádá, tedy k návrhu dlužníkovu exekuční soud může naříditi, aby zdviženo bylo zástavní právo nuceně zřízené neb aby bylo obmezeno, zejména aby také zástavní právo, které pro vykonatelnou pohledávku vázne na několika nemovitostech nebo podílech nemovitostních, bylo obmezeno na jednu nebo na některé z těchto nemovitostí, pokud zbývající jistota ještě vyhovuje předpisům o ukládání peněz sirotčích. Při tomto obmezení zachovají se každou měrou zástavní práva původně smlouvou zřízená.

Dlužník má dokázati okolnosti, které jeho návrh odůvodňují.

Usnesení toto smí vykonáno býti teprve, až nabude moci právní.


PODODDĚLENÍ DRUHÉ.
O správě vnucené.


Kdy může užito býti správy vnucené.


§ 97.

Správa vnucená budiž k návrhu vymáhajícího věřitele povolena k tomu konci, aby vykonatelná pohledávka byla zapravena z užitkův a důchodů nemovitosti nebo nemovitostních podílů dlužníkových.

Správa vnucená má místo zejména také vzhledem k užitkům a důchodům statků svěřenských a statků lenních, pokud tyto výtěžky podle platných zákonů o rodinných svěřenstvích a lénech vůbec jsou podrobeny exekuci.


O zavedení.


1. Při nemovitostech ve veřejné knize zapsaných.


§ 98.

Při nemovitostech, které jsou zapsány v knize veřejné, soud, jenž povoluje správu vnucenou, má z moci úřadu dožádati soud, u kterého jest vložka o nemovitosti, aby správu vnucenou u příslušné nemovitosti knihovně poznamenal na listě břemen; jestliže však sám jest úřadem knihovním, má z moci úřadu naříditi tuto poznámku. V poznámce budiž uvedeno jméno věřitele vymáhajícího a vykonatelná pohledávka.

Tato poznámka má účinek, že povolená správa vnucená může provedena býti proti každému, kdo později nemovitosti nabude.

Zároveň se způsobením knihovní poznámky budiž exekuční soud dožádán o vykonání správy vnucené.


§ 99.

Jakmile soud exekuční povolí správu vnucenou nebo jest dožádán o vykonání povolené správy vnucené, má správce pojmenovati a dlužníka zpraviti, že se má zdržeti všelikého nakládání s užitky exekucí zastiženými a že ve správě vedené správcem nesmí účastniti se proti jeho vůli.

Usnesení toto budiž doručeno vymáhajícímu věřiteli, dlužníkovi, jmenovanému správci a finanční prokuratuře, v jejímž úředním obvodě pozemek leží. Spolu má soud exekuční naříditi, že nemovitost odevzdána býti má správci orgánem výkonným, aby ji spravoval a užitky vybíral.

Jestliže proti spoluvlastníkovi některé nemovitosti povolí se vnucená správa jeho podílu nemovitosti, tedy buďte mimo osoby a úřady v odstavci 2 řečené zpraveni také ostatní spoluvlastníci o usnesení soudu exekučního. Nemovitost v této případnosti bude odevzdána správci toliko podle držebnostních práv dlužníkových.


§ 100.

Jestliže by soud exekuční, dříve nežli správce jest jmenován, o tom byl zpraven (§ 99, odstavec 1), že správa vnucená byla povolena ještě jinému věřiteli, tedy budiž správci, jenž bude jmenován, přikázáno, aby správu vedl také ve prospěch věřitele tohoto.

Jestliže se povolí věřiteli vnucená správa nemovitosti, pro kterou již k návrhu věřitele jiného jmenován byl správce, tedy soud exekuční nemá zříditi správce nového, nýbrž správci již jmenovanému přikázati, aby vedl správu také pro věřitele nově přistoupilého. O tomto usnesení budiž mimo nového věřitele a osoby a úřady v § 99, odstavci 2 řečené z praven také každý věřitel, který až dosud vydobyl vnucené správy této nemovitosti.


§ 101.

Nemůže-li vnucená správa podle stavu knihy veřejné býti provedena, tedy soud exekuční z moci úřadu nebo k oznámení úřadu knihovního má podle povahy případu buďto řízení zrušiti nebo vymáhajícímu věřiteli naříditi, aby ve lhůtě podle uznání soudního ustanovené prokázal, že shledaná překážka jest odstraněna. Jestliže by tato lhůta marně prošla, budiž řízení z moci úřadu zrušeno.


2. Při nemovitostech v knize nezapsaných.


§ 102.

Při nemovitostech, které ve veřejné knize nejsou zapsány, soud, který povoluje správu vnucenou, není-li sám soudem exekučním, má zpraviti soud exekuční, má zpraviti soud exekuční o povolení správy vnucené a dožádati ho o vykonání.

Soud exekuční, když povoluje správu vnucenou nebo když jest dožádán o vykonání povolené správy vnucené, má postupovati podle §§ 99 a 100. Povolená správa vnucená budiž poznamenána v protokole o předcházejícím nájemném popsání nemovitosti (§§ 90 a násl.).

Když nemovitost byla správci odevzdána, povolená správa vnucená může provedena býti proti každému pozdějšímu nabyvateli.


Jaký účinek má zavedená správa vnucená.


§ 103.

Když byla vnucená správa knihovně poznamenána nebo když nemovitost, ve veřejné knize nezapsaná, byla správci odevzdána, může exekuce, pokud vnucená správa není právoplatně zrušena, vedena býti toliko pomocí správy vnucené na užitky nemovitosti, bez újmy práv již dříve k nim nabytých.

Jakmile podle prvního odstavce zavedena byla vnucená správa nemovitosti a pokud není právoplatně zrušena, nemůže již pro další vykonatelné pohledávky zavedena býti jiná zvláštní správa vnucená téže nemovitosti. Všichni věřitelé, kterým za této doby povolí se vnucená správa nemovitosti, přistoupí tím ke vnucené správě již zavedené; věřitelé tito musí ji v tom stavu přijmouti, v kterém jest za jejich přístupu. Od toho času mají přistupující věřitelé táž práva, jako kdyby správa vnucená bývala zavedena k jejich návrhu.


§ 104.

Pro přednost práva k uspokojení věřitele vymáhajícího jest při nemovitostech knihovně zapsaných rozhoden ten čas, kdy žádost o vykonání poznámky došla úřadu knihovního; nebo byl-li úřad knihovní sám k tomu povolán, aby správu vnucenou povolil, rozhoden jest čas, kdy podán byl návrh na správu vnucenou (§ 29 obec. zák. knih.). Věřitel vymáhající, v jehož prospěch poznámka se stala, předchází uspokojením své vykonatelné pohledávky i jejího příslušenstva z výtěžků všechny osoby, které teprve po tomto čase nabudou knihovních práv k nemovitosti nebo vydobudou správy vnucené.

Při nemovitostech, ve veřejné knize nezapsaných, přednost tato určuje se podle času, kdy žádost za vykonání správy vnucené došla soudu exekučního; nebo byl-li soud exekuční sám povolán k tomu, aby správu vnucenou povolil, tedy určuje se podle času, kdy byl podán návrh na správu vnucenou. Jestliže soud exekuční téhož dne jest dožádán, aby konal správu vnucenou téže nemovitosti pro věřitele rozličné, nebo učiní-li věřitelé rozliční téhož dne návrh na povolení správy vnucené u soudu exekučního, jenž k tomuto povolení jest povolán, tedy práva těchto věřitelů, aby byli uspokojeni, mají stejné pořadí.


O obytných místnostech dlužníkových.


§ 105.

Jestliže dlužník v čase, kdy vnucená správa jest povolena, bydlí na pozemku správě této podrobeném nebo v domě, který má býti vnuceně spravován, tedy po dobu správy vnucené buďte jemu ponechány obytné místnosti, kterých pro sebe a pro své členy rodinné ve společné domácnosti s ním žijící nezbytně potřebuje. O rozsahu těchto místností rozhoduje soud exekuční. Jestliže by dlužník ohrožoval správu nemovitosti, mohou mu ponechané místnosti obytné k návrhu soudem exekučním odňaty býti.

Nemocní a šestinedělky nemohou přidrženi býti, aby byt vyklidili, pokud bez ohrožení svého zdraví nemohou jej opustiti.


Jak se správce zřizuje.


§ 106.

Sborové soudy instance první, vyslechnouce úřady správní (horní) a úřady obecní v obvodě soudu sborového, jakož i rolnické a hornické korporace a spolky, jichž působnost vztahuje se k tomuto obvodu, mají zdělati seznam osob, které svou věcnou znalostí a spolehlivostí jsou zvláště způsobilé k úřadu správcovskému a jsou ochotny takové správy na se vzíti.

Seznam tento budiž oznámen všem soudům v obvodě soudu sborového, potom budiž každého roku přezkoumán a podle příslušných okolností opraven nebo zapsáním nových osob doplněn. Všechny takové změny buďte oznámeny soudům v obvodě.

Z osob v tomto seznamu zapsaných soud exekuční má vybrati toho, kdo vzhledem k tomu, kde leží a jaká jest nemovitost, kterou jest spravovati, a vzhledem k ostatním okolnostem té které případnosti zdá se mu býti nejzpůsobilejší, a má jmenovati jej správcem.


§ 107.

Soud může správcem jmenovati osobu do úředního seznamu správců nepojatou:
1. když mezi osobami v úředním seznamu uvedenými není nikoho, kdo by vyhovoval zvláštním požadavkům, které v případnosti příslušné na správce musí býti činěny;
2. když správce podle § 106 jmenovaný odmítne správu na se vzíti a z ostatních osob v úředním seznamu uvedených žádná nezdá se býti způsobilá, aby v této případnosti správu vedla;
3. když v některé případnosti vzhledem k osobě k tomu jmenované nebo z jiných důvodů důležitých pro úspěšnou správu a pro zmenšení nákladů správních jest věcí žádoucí, aby správcem jmenována byla určitá navržená osoba, která není zapsána v seznamu úředním.

Dříve nežli někdo, jenž v úředním seznamu není zapsán, jmenuje se správcem, budiž slyšen vymáhající věřitel, a není-li nebezpečenství v průtahu, také dlužník. Soud má předsevzíti z moci úřadu šetření, kterých jinak ještě jeví se býti třeba, aby posouzena byla způsobilost osoby navržené neb aby správce vůbec byl správně vybrán.


§ 108.

Správce jmenovaný budiž na místě přísahy slibem zavázán.

Vymáhající věřitel, jakož i dlužník ve čtrnácti dnech po tom, co jim byl oznámen správce bez jich slyšení jmenovaný, vyložíce své důvody, mohou navrhnouti u soudu exekučního, aby byl jmenován správce jiný. Není-li nebezpečenství v průtahu, dříve nežli se rozhodne o návrhu tomto, budiž slyšen správce a podle toho, kdo návrh učinil, také dlužník nebo věřitel vymáhající.


Jaký obor působnosti má správce.


§ 109.

Jakmile nemovitost správci jest odevzdána, může správce ohledně správy vykonávati to, co mu podle zákona přísluší a k čemu jest oprávněn.

Bez újmy zvláštních povinností a obmezení, které zakládají se na poměru svěřenském nebo lenním, správce učiniti má všechna opatření k tomu, aby nemovitosti jemu odevzdané bylo řádně a úspěšně hospodářsky užíváno.

Správce jest mocí svého zřízení oprávněn, na místě dlužníka vybírati všechny užitky a příjmy z nemovitosti spravované a o tom kvitovati, a vůbec předsebráti všechna právní jednání a právní činy a vznášeti všechny žaloby, kterých je třeba, aby správa vnucená byla provedena.

Soud exekuční uděl k návrhu správci poukazy, jak by hospodařiti měl, a o způsobu správy vnucené. Správce sám jakož i každý účastný věřitel může zejména také navrhnouti, aby soud exekuční označil daně k placení předepsané a břemena, jakož i ty běžné dávky, výdaje a jinaké platy podle obnosu a splatnosti, které správce smí zapravovati bezprostředně z výtěžků správních.


§ 110.

Osoby třetí, které jsou naproti dlužníkovi zavázány k vybýváním, která jsou důchody z nemovitosti spravované, buďte k návrhu správcovu nebo vymáhajícího věřitele vyzvány soudem exekučním, aby správci odvedly plnění zadržená, jakož i plnění, která až do zrušení správy vnucené dospějí.

Po tomto vyzvání nemohou již platně dlužníkovi plniti. Jestliže by dříve dlužníkovi byly zaplatily, jsou placení taková neplatná, prokáže-li se, že osobám těmto v čase placení bylo známo, že správa vnucená jest povolena nebo že nemovitost jest odevzdána správci.


§ 111.

Povolení správy vnucené nepůsobí na nájemní a pachtovní smlouvy stávající o nemovitosti spravované. Avšak správce může vypověděti takové smlouvy za podmínek jinak pro to platných, vznésti žaloby o vyklizení a uzavříti jiné nájemní smlouvy na dobu v místě obvyklou. K propachtování nemovitosti nebo jednotlivých dílů jejích správce potřebuje schválení soudu exekučního.

K návrhu může správci býti povoleno, aby jednotlivé nebo veškeré užitky nemovitostí propachtoval veřejnou dražbou tomu, kdo nejvíce podá.


§ 112.

Správci jest třeba svolení soudu exekučního k opatřením, která nenáležejí k obyčejnému hospodaření, jakož i ke všem jinakým zařízením důležitosti zvláštní.

Není-li nebezpečenství v průtahu, budiž slyšen vymáhající věřitel, dlužník a správce, dříve nežli toto svolení se dá, nežli pachtovní smlouva se schválí a nežli se rozhodne o návrzích v § 109, odstavci 4 a § 111, odstavci 2 uvedených.

Jestliže správci pro podíl nemovitostní ustanovenému také ostatní spoluvlastníci správu svěří, tedy nežli se soudně schválí opatření, která nenáležejí k hospodaření obyčejnému, nebo jiná zařízení důležitosti zvláštní, buďte pokaždé o návrhu správcově slyšeni také spoluvlastníci správou vnucenou nestižení.


Jaká odměna správci přísluší.


§ 113.

Správce má nárok na odměnu, která budiž vyměřena podle rozsahu, obtížnosti a pečlivosti jeho hospodaření, a na náhradu správních výdajů, které byl zapravil. Výši odměny a výdajů, které mají býti nahrazeny, ustanoví soud exekuční k návrhu správcovu po projití jednotlivých účetních období, když bude rozhodovati o účtu správním.

Soud exekuční může správce k jeho návrhu kdykoli zmocniti, aby z výtěžků vybral si zálohy přiměřené.


O dozoru k tomu, jak správce hospodaří.


§ 114.

Soud exekuční má dozírati k tomu, jak správce hospodaří, a z moci úřadu na to naléhati, aby odstraněny byly vady a nepravidelnosti při hospodaření shledané.

Soud exekuční, je-li toho třeba, po slyšení správce a těch osob, pro které rozhodnutí toto jest důležité, rozhodne o námitkách, které by dlužníkem, spoluvlastníky nemovitosti spravované nebo věřiteli účastnými byly podány proti přípustnosti nebo přiměřenosti těch kterých opatření správních, a o připomínkách proti počínání správcovu přednesených. Soudním opatřením v příčině této vydaným správce má vyhověti.

Soud exekuční může z moci úřadu nebo k návrhu naříditi, aby správce byl propuštěn, a nového správce zříditi. Ustanovení o prvním jmenování správce daná vztahují se také k této případnosti (§§ 106108).


O vydávání účtů.


§ 115.

Jestliže soud exekuční nic jiného nenařídí, má správce každého roku v čase, který mu při jeho jmenování soudem exekučním napřed byl určen, a mimo to po skončení správy účet vydati. Při správách jednoho roku kratších budiž toliko po skončení správy účet podán. Ve kterých lhůtách odváděny býti mají soudu peníze z výtěžku zbývající, ustanoviti má soud exekuční při jmenování správce nebo po počátku správy, prohlédaje ke způsobu hospodaření a ke lhůtám dospělosti obvyklým při důchodech z nemovitosti.

Účty mohou podány býti tím způsobem, že podá se účet potřebnými doklady opatřený, u správ pak rozsahu menšího též, že bezprostředně soudu předloží se zápisné a účetní knihy správcovy a doklady o jeho vydáních a že se do protokolu zapíší vysvětlení správcem ústně k tomu daná. Protokolární sepisování takových správních účtů může býti svěřeno kanceláři soudní.

Správce s vydáním účtu prodlévající budiž k vyplnění svých povinností přidržen tresty pořádkovými nebo srážkami z odměny za správu. Dá-li se od toho podle stavu věci úspěch očekávati, soud může také přikázati vyslanému zřízenci soudnímu nebo jinému znalci účetnickému, aby zdělal účet na náklad a nebezpečenství správce prodlévajícího.


§ 116.

Soud exekuční má položiti rok, aby vydaný účet byl vyřízen a aby jednáno bylo o nárocích správcových na odměnu a na náhradu jeho výdajů. K tomuto roku, který nebudiž položen na dobu pozdější než do měsíce, buďte mimo správce předvoláni dlužník a věřitel vymáhající.

Osoby tyto mohou mezitím nahlédnouti do účtu u soudu exekučního a proti němu nebo proti jednotlivým položkám ústně do protokolu nebo písemně připomínky podati. O předvolaných osobách, které ani k roku se nedostavily, ani před ním připomínek nepodaly, pokládá se, že podaný účet uznávají za správný. Ku připomínkám osob, které k roku se nedostavily, bude jen potud přihlédáno, pokud soud exekuční shledá, že je toho třeba, aby vady účtu v nich vytčené úředně byly vysvětleny neb opraveny. Tyto právní následky buďte v předvolání oznámeny.


§ 117.

Na základě připomínek, ku kterým podle § 116 jest přihlédati, a na základě vysvětlení správcem o tom podaných soud rozhodniž o schválení účtu správního. Zároveň budiž ustanovena odměna, která správci má býti dána, a výše nákladu, který mu má býti nahrazen.

Osoby, které k roku sice byly předvolány, avšak k němu se nedostavily, nemají rekursu proti rozhodnutí o účtu správním.


§ 118.

Soud exekuční tresty pořádkovými, srážkami z přirčené odměny neb zadržením odměny této má na to naléhati, aby splněny byly příkazy správci ve vyřízení účtu soudem exekučním dané.

Náhrady správci právoplatně uložené buďte dobývány tím, že započtou se mu do odměny jemu přirčené nebo do sumy, která mu jakožto náhrada za jeho výdaje přísluší; jestliže by se to však provésti nedalo neb úplného výsledku nemělo, buďte vydobývány exekucí na jmění správcovo. Soud exekuční má exekuci tuto z moci úřadu zavésti.


O výtěžcích ze správy.


§ 119.

Výtěžků z nemovitosti spravované budiž podle ustanovení následujících užito k tomu, aby správní výdaje byly zapraveny a aby vymáhající věřitel a jiní oprávnění byli uspokojeni.

K těmto výtěžkům náležejí všechny užitky a důchody z nemovitosti, které dlužníkovi příslušejí a z exekuce nejsou vyňaty, a to plody nabyté po odevzdání nemovitosti správci a plody, které v čase tohoto odevzdání již jsou odděleny a na nemovitosti se nalézají, dále důchody v tomto čase již dospělé, avšak ještě nevybrané, jakož i důchody, které dospějí teprve po odevzdání nemovitosti správci.

Jestliže oddělené plody již před odevzdáním nemovitosti správci jsou zabaveny od věřitelů dlužníkových, tedy toliko ta část peněz za tyto plody stržených, která po zapravení pohledávky zástavní a jejího příslušenstva zbývá, náleží k výtěžkům správním; nevede-li věřitel sám exekuci, tedy zcizení přísluší správci. Totéž platí o důchodech, při odevzdání nemovitosti správci již dospělých, které nebyly ještě vybrány, avšak již byly zabaveny.


Co může z výtěžků správních bezprostředně býti zapraveno.


§ 120.

Výdaje, které s sebou nese správa a obyčejné hospodářské užívání nemovitosti, buďte správcem bez dalšího řízení z výtěžků zapravovány.

K těmto výdajům zejména patří:
1. daně s přirážkami, které z nemovitosti se platí a které v čase, kdy vnucená správa byla povolena, nebyly déle tří let zadrželé, jakož i které za správy vnucené dospějí; dále jinaké z nemovitosti placené veřejné dávky; a rovněž úroky z prodlení z těchto daní a dávek ne déle tří let zadrželé;
2. plnění, kterými dlužník jest povinen ze smluv pojišťovacích, pokud smlouvy tyto byly učiněny vzhledem k spravované nemovitosti, k jednotlivým dílům jejím, k příslušenství nebo k zásobám do správy pojatým;
3. mzda, stravné a jiné služební platy osob zaměstnaných při vzdělávání pozemku k lesnímu nebo polnímu hospodářství určeného nebo při dozoru a udržování stavení obytných, které za vnucené správy dospějí i které zadrželé jsou z posledního roku před povolením správy vnucené; vztahuje-li se správa vnucená k živnostenským podnikům, které spojeny jsou s lesním nebo polním hospodářstvím, tedy služební platy osob zaměstnaných při těchto podnicích buďte také v témž rozsahu bezprostředně z výtěžků zapraveny;
4. náklady na správu vnucenou, náklady na udržování a nutné opravy nemovitosti a zálohy k prozatímnému zapravení těchto nákladů dané;
5. úroky, důchody, výživné a jinaké opětující se dávky, které za vnucené správy dospějí i které z posledního roku před povolením správy vnucené jsou zadrželé a příslušejí z nepopíraných, na nemovitosti zajištěných pohledávek a práv, čítajíc k nim i dávky z výměnků náležející, jakož i splátky k umoření kapitálu vypočtené, které podle nezrušitelné úmluvy, učiněné již před povolením správy vnucené konány být mají annuitami nebo stejnoměrným, splátkami ve lhůtách nejdéle jednoho roku dospívajícími.

Výdaje pod čís. 5 uvedené smějí jen potud bezprostředně býti zapravovány, když příslušná práva k vybírání mají bez odporu přednost před právem věřitele vymáhajícího, aby byl uspokojen.


§ 121.

Výdaje, kterých k udržování nemovitosti a k hospodaření na ní je třeba, čítajíc k nim plnění v § 120, č. 2 a 3 naznačená, buďte z výtěžků zapracovány před daněmi a veřejnými dávkami zadrželými nebo za správy vnucené dospívajícími (§ 120, č. 1).

Pro platy, v § 120, č. 5 vytčené, jest rozhodno pořadí, které právům samým k vybírání jich přísluší podle stavu veřejné knihy nebo podle obsahu protokolu o zájemném popsání.


Jak rozdělují se přebytky výtěžku.


§ 122.

Výtěžky (přebytky výtěžku), které zbudou po srážce výdajů bezprostředně zapravených (§ 120), buďte z pravidla rozdělovány po vyřízení každého jednotlivého účtu správního. Soud může však takováto rozdělení, je-li tu dostatek peněz, k návrhu předsevzíti za období účetního nebo jeví-li se soudu věcí nepříhodnou, aby zavedeno bylo zvláštní jednání rozvrhové, poněvadž roční přebytky výtěžku jsou nepatrné a práva věřitelů takovým odkladem netrpí, může je k návrhu nebo k moci úřadu rozděliti teprve po projití několika období účetních.


§ 123.

Aby jednáno bylo o rozvrhu, má soud k tomu rok položiti. K jednání tomuto buďte mimo dlužníka a finanční prokuraturu (§ 99) předvoláni vymáhající věřitel a všechny osoby, pro které podle výkazů soudu po ruce jsoucích na nemovitosti nebo na právech na nemovitosti váznoucích zřízeny jsou pohledávky a práva k dávkám peněžitým zavazující. Osoby posléz uvedené nebuďte předvolávány, jestliže jejich nároky bezprostředně zapraveny byly z výtěžků.

Soud z moci úřadu má opatřiti výpisy z veřejné knihy nebo z protokolů o zájemném popsání nemovitosti, kterých je třeba k tomu, aby rok rozvrhový byl položen, a aby proveden byl rozvrh a jednání o něm.


§ 124.

Z přebytků výtěžku, které jest rozděliti, buďte v tomto pořadí zapravovány:
1. nároky správcovy na odměnu a náhradu správních výdajův od něho zapravených, pokud nejsou již uhrazeny zálohami poskytnutými (§ 113);
2. poplatky za převod majetku, které z nemovitosti jest platiti a které nejsou zadrželé déle tří let před povolením správy vnucené, a pokud by nebyly již podle § 120 bezprostředně z výtěžku zapraveny daně a veřejné dávky v § 120, č. 1 řečené s úroky z prodlení;
3. pokud by nebyly podle § 120, č. 5 rovněž již zaplaceny, úroky, důchody, výživné a jinaké opětující se dávky, které za vnucené správy dospívají nebo z posledního roku před povolením správy vnucené jsou zadrželé z pohledávek a práv, jež na nemovitosti jsou zajištěny, čítajíc k nim splátky kapitálu v § 120, č. 5 naznačené, v pořadí, které právům samým k vybírání jich přísluší, jestliže těmto právům k vybírání přísluší přednost před vymáhajícím věřitelem.


§ 125.

Částek, které po zapravení těchto platů zbudou, budiž užito k splacení pohledávky, k jejímuž vydobytí povolena byla správa vnucená. Je-li tu věřitelů několik, kteří správou vnucenou vedou exekuci, tedy čas v § 104 uvedený rozhoduje o pořadí, ve kterém jejich pohledávky mají býti spláceny, pokud jednotlivým z nich nepřísluší přednost na základě zástavního práva dříve nabytého. Na dlužníka, jenž podle toho jest pozdější, dostane se teprve, když zapraveny byly veškeré předcházející pohledávky ostatních věřitelů vymáhajících s tříletými úroky a jinakými zadrželostmi, s náklady na rozepři a na exekuci.

Pohledávky, které mezi sebou mají pořadí stejné, buďte zapravovány podle poměru svých úhrnů. Pohledávky vymáhajících věřitelů jdou vzhledem k uspokojení z přebytků výtěžkových před déle než tři léta zadrželými, právem zástavním nezajištěnými daněmi, poplatky a veřejnými dávkami.


§ 126.

Té části přebytků výtěžkových, které by podle §§ 124 a 125 nebylo zpotřebováno, budiž užito k zapravení těch dávek, v § 124, č. 3 naznačených, za správy vnucené dospívajících nebo z posledního roku před jejím povolením zadrželých, které svým pořadím jdou za právem k uspokojení věřitele vymáhajícího. Co by po zapravení všech těchto nároků zbylo, budiž přiděleno dlužníkovi.


§ 127.

K nárokům v § 124, č. 13 vytčeným, přihlédá se při rozvrhu toliko, když je věřitel ohlásí; pohledávky však, pro které správa vnucená byla povolena, buďte z moci úřadu do rozvrhu pojaty.

Ohlášení státi se má nejpozději při roku položeném, jinak by nárok vyloučen byl z rozvrhu právě předsebraného; ohlášení může také písemně býti podáno. V ohlášení budiž uveden obnos žádaný, který z přebytků výtěžkových má býti přidělen.

Věřitelům, kteří jsou povinni nároky své ohlásiti, buďte při předvolání oznámeny právní následky, které uloženy jsou na to, když ohlášení se opomine nebo zamešká.


§ 128.

Při roku budiž jednáno o podaných ohlášeních a o nárocích, ku kterým z moci úřadu se přihlédá, jakož i o pořadí a způsobu, ve kterém mají býti uspokojeny.

Odpory, které by při tom vzneseny byly proti tomu, aby z přebytků výtěžkových zaplaceny byly jednotlivé pohledávky ohlášené nebo pohledávky, k nímž z moci úřadu se přihlédá, nebo jejich úroky, dále proti navrženému pořadí, v němž mají býti zaplaceny, proti výši obnosů, které někomu mají býti vydány, nebo proti oprávnění přijmouti zaplacení, buďte toliko tenkráte poukázány k pořadu právnímu, když rozhodnutí o odporu jest závislé na vyhledání a zjištění skutkových okolností sporných.

Vznésti odpor oprávněni jsou všichni věřitelé, na jejichž nároky by se dostalo z přebytků výtěžkových, jestliže by vypuštěno bylo právo sporné; právo k odporu přísluší za této podmínky zejména také věřitelům podzástavním. Dlužník může vznésti odpor toliko proti tomu, že přihlédáno bylo k takovým nárokům, pro které není titulu exekučního.

Další řízení při vznášení odporu, právní následky opominutého podání žaloby, vydání rozvrhového usnesení, vydávání přidělených částek oprávněným a účinek zahájených sporů o odporech na provedení rozvrhového usnesení řídí se podle předpisů pro rozvrh nejvyššího podání daných.


O zrušení správy vnucené.


§ 129.

Správa vnucená budiž z moci úřadu zrušena, když zapraveny jsou veškeré pohledávky i s příslušenstvím, k jejichž vydobytí správa vnucená byla povolena.

Soud exekuční může z moci úřadu nebo k návrhu naříditi, aby správa vnucená byla zrušena, když by další trvání správy vnucené vyžadovalo zvláštních nákladů, které by z příjmů nemovitosti nemohly býti uhrazeny, a když věřitel vymáhající nedá zálohou peněz potřebných, nebo když podle okolností vůbec neb alespoň po delší dobu nelze očekávati, že by dosaženo bylo výtěžků, kterých by užito býti mohlo k uspokojení věřitele vymáhajícího.

Dříve nežli správa vnucená z moci úřadu se zruší, buďte strany slyšeny.

Správa vnucená budiž dále kdykoli zrušena k návrhu věřitele vymáhajícího. Je-li správa vnucená zároveň zavedena ve prospěch věřitelů několika, tedy návrh toliko od jednoho z nich učiněný, aby správa vnucená byla zrušena, má jenom ten účinek, že tento věřitel pozbude práv a povinností věřitele vymáhajícího, že poznámka správy vnucené proň vykonaná se vymaže a že k pohledávce tohoto věřitele příště toliko podle její ostatní jistoty (§§ 120, č. 5, 124, č. 3 a 126) bude přihlédáno při rozvrhování výtěžků.


§ 130.

O tom, že správa vnucená byla zrušena, zpraveni buďte správce, dlužník, věřitel vymáhající, finanční prokuratura (§ 99) a spoluvlastníci nemovitosti, jsou-li jací.

Když usnesení o zrušení stane se právoplatné, nabude dlužník opět práva s nemovitostí hospodařiti a jí užívati, výtěžky vybírati a s nimi nakládati. Soud exekuční má z moci úřadu opatřiti, aby poznámka správy vnucené byla v knihách vymazána, a správce poukázati, aby nemovitost odevzdal dlužníkovi, aby zpravil ty osoby, které podle § 110 byly vyzvány platiti správci, jakož i aby podal účet závěrečný. Co by podle závěrečného účtu zbylo, to budiž vydáno dlužníkovi.


O správě dílů nemovitostních.


§ 131.

Pokud zákon nic jiného neustanovuje, předpisy o vnucené správě nemovitostní buďte vztahovány také ke vnucené správě jednotlivých nemovitostních podílů.


O rekursu.


§ 132.

Rekurs místa nemá proti usnesením v §§ 99 a 100 uvedeným, jakož i proti usnesením, kterými:
1. osobám třetím podle § 110 věděti se dává o povolení správy vnucené a o jmenování správce;
2. určuje se rozsah obytných místností, které dlužníku mají býti ponechány (§ 105);
3. správci dávají se poukazy, jakým způsobem správu vésti má, a o placení výdajů v § 120 vytčených;
4. soud exekuční nařizuje, aby shledané vady a nepravidelnosti při hospodaření správcově byly odstraněny;
5. nový správce se jmenuje (§ 114, odstavec 3) nebo
6. ustanovuje se doba, kdy přebytky výtěžkové mají býti rozdělovány (§ 122).


PODODDĚLENÍ TŘETÍ.
O dražbě nucené.


Jak se zavádí.


§ 133.

K návrhu, aby nucená dražby byla povolena, musí býti přiloženy:
1. listinné osvědčení, že nemovitost, za jejíž dražbu se žádá, jest vlastnictvím dlužníkovým, nebo není-li nemovitost zapsána v knize veřejné, že jest v držení nebo spoludržení dlužníkově;
2. listinné osvědčení o věcných právech a břemenech na nemovitosti zřízených a o knihovně zapsaných právech nájemních nebo pachtovních, právech koupě zpáteční a právech předkupních.

Při nemovitostech, které jsou zapsány v knize veřejné, podají se tato osvědčení tím, že předloží se úřední výpis z knihy veřejné, opatřený datem, kdy byl vyhotoven, z něhož jest seznati poslední stav knihovní. Při jiných nemovitostech může požadavkům č. 2 vyhověno býti tím, že předloží se úředně ověřené opisy všech zájemných popisů příslušné nemovitosti, a kde se vede kniha ukládací (Verfachbuch), vyhoví se jim tím, že předloží se hypoteční certifikát opatřený datem, kdy byl vyhotoven, a udávající poslední stav břemen.

Jestliže vymáhající věřitel při nemovitostech ve veřejné knize nezapsaných nemohl si opatřiti listinného osvědčení o držbě dlužníkově, budiž dříve, nežli se rozhodne o návrhu na dražbu, k žádosti věřitelově slyšen dlužník o držbě nemovitostní.

O povolení dražby buďte mimo věřitele vymáhajícího a dlužníka zpraveny všechny osoby, pro které podle výkazů soudu předložených na nemovitosti vloženy jsou právo koupě zpáteční nebo pohledávky zástavním právem zajištěné. Osobám ku koupi zpáteční oprávněným budiž při tom oznámeno, že mají své právo vykonati v jednom měsíci po tom, co toto oznámení jest jim doručeno, jinak by práva svého pozbyly.


§ 134.

Při nemovitostech v knize veřejné nezapsaných soud exekuční, jakmile dražbu povolí neb o výkon povolené dražby jest dožádán, má z moci úřadu naříditi zájemný popis nemovitosti (§§ 90 a násl.) pro vykonatelnou pohledávku věřitele vymáhajícího. Povolená dražba budiž poznamenána v protokole o vykonaném popise zájemném.

Při nemovitostech ve veřejné knize zapsaných má soud, který dražbu povoluje, dožádati z moci úřadu soudu, u kterého jest vložka o nemovitosti, aby povolení dražby u nemovitosti příslušné knihovně poznamenal (aby vykonal poznámku o zavedení dražebního řízení); je-li však sám úřadem knihovním, má poznámku tuto z moci úřadu naříditi. V poznámce budiž uvedeno jméno věřitele vymáhajícího a pohledávka vykonatelná.

Jestliže řízení dražební podle stavu knihy veřejné nemůže býti provedeno, soud exekuční má postupovati podle předpisů § 101.


§ 135.

Poznámka, že dražební řízení bylo zavedeno, má účinek, že povolená dražba může provedena býti proti každému, jenž by později nemovitosti nabyl, a že věřitel, v jehož prospěch poznámka byla vykonána, uspokojením své vykonatelné pohledávky s příslušenstvím z výtěžku dražebního předchází všechny osoby, které teprve později nabudou knihovních práv na nemovitosti nebo vydobudou dražby nemovitosti této. Pro přednost práva k svému uspokojení, které věřitel vymáhající má, rozhodna jest doba, ve které žádost za vykonání poznámky došla úřadu knihovního, nebo je-li úřad knihovní sám povolán dražbu povoliti, rozhodna jest doba, kdy podán byl návrh na dražbu (§ 29 obec. zák. knih.).


§ 136.

Pokud výkon řízení dražebního vzhledem k několika nemovitostem, v knihách rozličných soudů zapsaným, podle §§ 21 nebo 22 přikáže se výlučně jednomu ze soudů těchto, soud k provedení řízení dražebního povolaný má oznámiti datum příslušného výpisu z knih jemu po ruce jsoucího ostatním soudům, u kterých vede se veřejná kniha o jednotlivých nemovitostech, které jest dražbou prodávati.

Každý z těchto soudů má potom soudu k vykonání řízení dražebního povolanému oznámiti práva a břemena od vyhotovení knihovního výpisu nově zapsaná. Při tom budiž oznámeno, co ze spisů jest známo o bydlišti a bytě oprávněných, kteří nově zapsáni byli, a o osobách jich zástupců.

Týmže způsobem budiž soud k provedení řízení dražebního povolaný zpraven o každém dalším novém zápise, dokud by se toho nedožádal, aby poznámka zavedeného řízení dražebního byla vymazána neb aby poznamenána byla dražba vykonaná.

Když řízení dražební podle stavu knihy veřejné vzhledem k některým nemovitostem provésti se nedá, tedy budiž to oznámeno soudu, jenž jest povolán k vykonání řízení dražebního. Ustanovení § 101 budiž v této případnosti obdobně šetřeno s obmezením na nemovitosti dotčené.


§ 137.

Předpisů § 136 budiž obdobně šetřeno při dražbě nemovitostí, které nejsou zapsány v knize veřejné, pokud zájemná popsání nemovitosti, která má býti do dražby dána, mohou podle ustanovení tohoto zákona vykonána býti soudem jiným nežli tím, který povolán jest k výkonu dražby.


O povolení řízení dražebního soudem exekučním.


§ 138.

Věřitelé, pro jejichž vykonatelnou pohledávku právo zástavní na nemovitosti právoplatně již jest zřízeno, mohou bezprostředně u soudu exekučního učiniti návrh, aby nucená dražba byla povolena.

Při nemovitostech, které nejsou zapsány v knize veřejné, budiž povolená dražba poznamenána v protokole o předcházejícím zájemném popsání nemovitosti (§ 90 a násl.).


O přístupu.


§ 139.

Po knihovní poznámce, že řízení dražební jest zavedeno, nemůže, pokud řízení toto jest v běhu, pro další vykonatelné pohledávky již zavedeno býti zvláštní řízení dražební vzhledem k téže nemovitosti. U nemovitostí, které nejsou zapsány v knize veřejné, rozhoduje čas zájemného popsání nebo poznámky, že dražba byla povolena, na protokole o předcházejícím zájemném popsání (§ 138, odstavec 2).

Všichni věřitelé, kterým za zahájeného řízení dražebního povolí se nucená dražba téže nemovitosti, přistoupí tím k dražebnímu řízení již zavedenému; věřitelé tito musí toto řízení v tom stavu přijmouti, v jakém jest za jejich přístupu.

Od času toho věřitelé přistupující mají táž práva, jako kdyby řízení k jejich návrhu bylo zavedeno.

Soud exekuční, který podle spisů v odstavci 1 řečených povoluje dražbu této nemovitosti nebo jest dožádán dražbu povolenou vykonati, má věřitele, který navrhl dražbu, zpraviti, že a k jakému zahájenému řízení dražebnímu přistoupil. Soud exekuční má o každém přístupu mimo to zpraviti dlužníka a ty věřitele, k jejichž návrhu řízení dražební bylo zavedeno nebo kteří již dříve byli přistoupili.


O popsání a odhadu.


§ 140.

Soud exekuční má naříditi odhad nemovitosti dané do dražby; odhad nesmí předsevzat býti před uplynutím tří neděl od povolení dražby. O nařízeném odhadu buďte zpraveni dlužník a vymáhající věřitel s uvedením místa a času, kde a kdy se bude konati.

Není-li již k návrhu na dražbu přiložen výpis z katastru nebo úřední potvrzení o výši řádných daní, které ročně z nemovitosti se platí, soud exekuční má opatřiti z moci úřadu tyto listiny pro odhad.

Zároveň s odhadem budiž příslušenství nemovitosti, které jest na ní (§§ 294 až 297 ob. zák. obč.; §§ 117, 118 a 121 ob. zák. horního), popsáno a odhadnuto pro vykonatelnou pohledávku vymáhajícího věřitele.


§ 141.

Způsobem nařizovacím bude ustanoveno, pokud u budov na místo vyhledání jejich hodnoty odhadem, hodnota nemovitosti stanovena býti může na základě výtěžku jejich pro vyměření daní reálních podstatného nebo na základě daně roční.

Ustanovení zákona o odhadní hodnotě buďte vztahována také k nemovitostní hodnotě podle prvního odstavce vyhledané.


§ 142.

Od nařízení odhadu nemovitosti budiž upuštěno k návrhu vymáhajícího věřitele nebo dlužníka, když nemovitost za příčinou dřívějšího dražebního řízení, před ukončením dražby zrušeného, byla odhadnuta, od času toho neuplynulo více než rok a mezi tím nastala se podstatná změna ve stavu nemovitosti. Za stejné podmínky může upuštěno býti od nového popsání a odhadu příslušenstva nemovitostního, jestliže v roce, který od dřívějšího řízení exekučního uplynul, ani stav, ani rozsah příslušenstva podstatně se nezměnil.

Jestliže se návrhu takovému dá místo, tedy popis příslušenstva vykoná se poznámkou na protokole, sepsaném při popsání dřívějším, a výsledek dřívějšího popsání neb odhadu položí se za základ dražebnímu řízení.

O takovém návrhu budiž rozhodnuto po slyšení odpůrce.


§ 143.

K odhadu nemovitosti buďte podle toho, jak toho případ žádá, přibráni jeden nebo dva přísežní znalci; jde-li o odhad pozemků rozličných druhů kultury, tedy mohou, je-li to pro správné vyhledání hodnoty nezbytno, pro jednotlivé druhy pozemků přibráni býti znalci zvláštní.

K odhadu příslušenstva nemovitostního stačí z pravidla, vezme-li se jediný znalec přísežný. Dlužník i vymáhající věřitel mohou navrhnouti, aby spolupůsobil znalec druhý, prohlásí-li se, že jsou ochotni větší náklad tím způsobený nahraditi, a složí-li v soudní kanceláři částku, které k uhrazení těchto nákladů asi bude třeba.

Znalce jmenuje soud exekuční. K návrhu vymáhajícího věřitele nebo dlužníka může za příčinou předpojatosti některého jmenovaného znalce nebo z důvodů jiných na místo něho jmenován býti soudem exekučním znalec jiný.

Popsání a odhad nemovitostí ve veřejné knize nezapsaných a jejich příslušenstva buďte předsevzaty zároveň. Rovněž odhad nemovitosti knihovně zapsané budiž pokaždé spojen s popsáním a odhadem jejího příslušenstva.


§ 144.

Orgánu výkonnému budiž svěřeno, aby popsání a odhad předsevzal. Sluhů soudních nesmí býti upotřebováno k těmto úkonům.

Při odhadu nemovitostí budiž uvedeno, jakou hodnotu nemovitost má, když zachovají se váznoucí na ní služebnosti, výměnky a jiná břemena věcná, jakož i jakou hodnotu má bez břemen těchto; mimo to buďte služebnosti, výměnky a jiná břemena věcná na nemovitosti váznoucí pro sebe zvláště odhadnuty a v odhadním protokole buďte uvedeny kapitály, které jsou jim přiměřeny.

Pro popsání nemovitostního příslušenstva budiž obdobně šetřeno ustanovení §§ 253, 254, odstavce 1, a 257.

Způsobem nařizovacím buďte vydány zvláštní předpisy o tom, jak znalci se zřizují a vybírají, o zásadách, kterých při odhadu jest šetřiti, jak při tom má býti postupováno a jaká odměna přísluší znalcům přivzatým k odhadům.


O předložení podmínek dražebních.


§ 145.

Jestliže k návrhu na dražbu nebyl přiložen návrh podmínek dražebních, budiž vymáhajícímu věřiteli, jakmile dojde protokol o popsání a odhadu nemovitosti, uloženo, aby v určité lhůtě předložil soudu exekučnímu návrh takový nebo aby se do protokolu prohlásil o dražebních podmínkách, jinak by řízení dražební bylo zrušeno.

Zároveň soud exekuční má z moci úřadu nebo k návrhu učiniti vše, čeho je třeba, aby protokoly o popsání a odhadu byly úplné, věrné a správné.

Při nemovitostech ve veřejné knize nezapsaných soud exekuční má mimo to ediktem vyzvati všechny osoby, které dovolávají se věcných práv k nemovitosti, o jejíž dražbu jde, aby svá práva a nároky v určité lhůtě u soudu ohlásily, jinak by k nim přihlédáno bylo v řízení dražebním toliko potud, pokud jdou na jevo ze spisův exekučních.


O podmínkách dražebních.


§ 146.

Podmínky dražební mají obsahovati:
1. zřetelné označení nemovitosti s krátkým uvedením příslušenstva, které s ní dražbou prodáno býti má, a při dražbě podílů nemovitostních též, jak veliký je podíl;
2. ustanovení o způsobu a o výši jistoty (vadia), kterou podavatelé mají podati;
3. označení služebností, výměnků a jiných břemen k hypotékám nenáležejících, které vydražitel musí převzíti bez započtení do podání nejvyššího;
4. podání nejmenší;
5. ustanovení o tom, jak podání nejvyšší má býti zapraveno;
6. čas, kterým přecházejí nebezpečenství, užitky a břemena;
7. ustanovení o čase a o podmínkách, kdy a za kterých nemovitost bude odevzdána vydražiteli a jeho vlastnické právo do knih vloženo.


O jistotě (vadiu).


§ 147.

Není-li k návrhu něco jiného soudem ustanoveno, musí jistota, kterou jest podati, dosahovati alespoň desátého dílu odhadní hodnoty nemovitosti a příslušenstva.

Jistoty nebudiž požadováno na osobách, které jménem státu, země nebo některého ústavu pod státní neb zemskou správou postaveného jako podavatelé dražby se účastní.

V podmínkách dražebních může soudce, jenž dražební stání řídí, zmocněn býti, aby vymáhajícímu věřiteli, jestliže by se dražby účastnil, nebo podavatelům, pro které na nemovitosti váznou pohledávky knihovně zajištěné, zcela nebo částečně prominul zříditi jistotu zvláštní.


§ 148.

Vadium nejvyšším podatelem složené budiž soudně uschováno až do času, kdy vydražitel úplně splní závazky dražebními podmínkami uložené, nebo až by příklep byl právoplatně odepřen.

Pokud nejvyššímu podateli podle § 147, odstavce 3 prominuto bylo, aby zřídil jistotu, budiž mu ihned po skončené dražbě zapověděno zcizení, zavazení nebo zastavení pohledávky knihovně zajištěné, a zápověď tato budiž z moci úřadu ve veřejné knize poznamenána u pohledávky příslušné. Zápisy, které by proti nejvyššímu podateli po této poznámce byly dobyty, nemohou tomu zabrániti, aby pohledávky nebylo užito k uspokojení všech nároků, které k vydražení proti němu vzniknou.


§ 149.

Ostatním podavatelům budiž složená jistota vrácena ku konci stání dražebního, a v protokole o dražbě sepsaném budiž vykonané vydání poznamenáno a příslušným podavatelem spolupodepsáno.

Nejvyšší podatel může složenou jistotu kdykoli nahraditi jinými přípustnými jistotami výše stejné a může zejména tím, že vadium dodatečně v hotovosti nebo cenných papírech soudně složí, sobě vymoci, aby zápověď podle § 148 vydaná byla zrušena a poznámka knihovní vymazána.

Každá věc, která u soudu jest uschována jako jistota podatelem nejvyšším složená, ručí od času svého odevzdání jakožto zástava za všechny nároky, které z dražby proti nejvyššímu podateli vzniknou.


O převzetí břemen.


§ 150.

Není-li k návrhu soudcem s přivolením oprávněného ustanoveno něco jiného, tedy služebnosti, výměnky a jiná věcná břemena, která mají přednost před právem věřitele vymáhajícího, aby byl uspokojen, nebo před jeho právem zástavním, musí od vydražitele býti přejaty bez započtení do podání nejvyššího; břemena však taková, která jdou za věřitelem vymáhajícím, musí jen potud býti přejata, pokud podle svého pořadí naleznou úhradu v podstatě rozdělované. Je-li věřitelů vymáhajících několik, musí toliko ta břemena bez započtení do podání nejvyššího býti přejata, která předcházejí vymáhajícího věřitele v nejlepší přednosti jsoucího.

Práva koupě zpáteční, která nebyla včasně vykonána (§ 133, odstavec poslední), buďte po provedeném řízení dražebním vymazána bez nároku na náhradu z podání nejvyššího.

Pro práva z nájmu a pachtu knihovně zapsaná platí předpisy § 1121 ob. zák. obč.


O podání nejmenším.


§ 151.

K podáním, která při domech nedosahují polovice, při venkovských statcích a pozemcích dvou třetin odhadní hodnoty nemovitostí a jejího příslušenstva, při dražbě nesmí býti přihlédáno; k návrhu může soudce s přivolením věřitele vymáhajícího ustanoviti také obnos vyšší jakožto podání nejmenší.

V dražebních podmínkách budiž podání nejmenší uvedeno číselně.

Jestliže by při stání dražebním méně bylo nabízeno, nežli nejmenší podání činí, tedy nemovitost nesmí býti prodána. Při venkovských statcích a u pozemcích nemůže navrženo býti nové zavedení dražebního řízení, dokud neuplyne půl roku od stání dražebního.


Jak podání nejvyšší se zapravuje.


§ 152.

Podání nejvyšší budiž jednou čtvrtinou ve čtrnácti dnech po tom, co příklep nabyl moci právní, hotově u soudu složeno. Od dalšího složení v hotovosti jest vydražitel osvobozen tou měrou, jak zástavní věřitelé, na jejichž pohledávky z nejvyššího podání, jak předvídati jest, se dostane, srozuměni jsou s tím, aby vydražitel dluh převzal, nebo jak zajištěné zástavním právem pohledávky, služebnosti, výměnky a jiná věcná břemena vydražitelem podle předpisů tohoto zákona nebo podle podmínek dražebních musí býti přejaty započtením na podání nejvyšší; k zadrželým důchodům, výživnému a jiným opětujícím se dávkám, k zadrželým úrokům z pohledávek ku převzetí určených, jakož i k nákladům na rozepři a na exekuci nesmí býti přihlédáno při výpočtu tomto.

Zbývající podle toho část zbylého podání nejvyššího musí ve dvou stejných lhůtách ve dvou měsících po tom, co příklep nabyl moci právní, u soudu hotově složena býti; hotových peněz k soudu za vadium složených může užito býti k doplnění poslední splátky nejvyššího podání, jestliže vydražitel splnil všechna ostatní ustanovení podmínek dražebních.

Vydražitel má podání nejvyšší, pokud nezapočte se na pohledávky a břemena, zúrokovati ode dne, kdy mu nemovitost byla přiklepnuta, až do jeho složení. Úroky tyto, jakož i úroky z hotově složených splátek podání nejvyššího připadnou do podstavy rozdělované.

Poplatky z převodu, které jest zapraviti za nabytí nemovitosti, nesmějí čítány býti do podání nejvyššího.

Svolí-li věřitel vymáhající a věřitelé na nemovitosti právem zástavním zajištění, může soudce k návrhu ustanoviti také jiné podmínky pro zapravení nejvyššího podání.


§ 153.

Vydražitel může půlletně vypověděti pohledávky zástavním právem zajištěné, které na započtení do podání nejvyššího převzal, a je splatiti nehledíc k ustanovením, která smlouvou pro jich splacení jsou ujednána, když smluvené opětující se platy, které z pohledávky kromě splátek kapitálu mají zapravovány býti věřitelovi, svým ročním úhrnem přesahují čtyři ze sta.

Jsou-li smlouvou ustanoveny lhůty kratší k výpovědi, příslušejí vydražitelovi lhůty tyto.


O dražbě opětné.


§ 154.

Jestliže vydražitel včasně a řádně nezapraví podání nejvyššího, zavede se k návrhu opětná dražba nemovitosti na náklad a na nebezpečenství vydražitele obmeškalého. Návrh tento může učiněn býti od věřitele vymáhajícího, od každého věřitele, jehož pohledávka na nemovitosti jest právem zástavním zajištěna, od veřejných orgánů v § 172, č. 1 řečených a od dlužníka.

Dražba opětná nebude provedena, jestliže obmeškalý vydražitel před uplynutím lhůty k rekursu proti povolení dražby opětné u soudu složí zadrželé splátky nejvyššího podání s úroky, pokud mají složením v hotovosti býti zaplaceny. Když povolení dražby opětné nabude moci právní, pozbude první dražba účinnosti.

Dražba opětná budiž provedena s přiměřeným šetřením předpisů pro první dražbu platných. Dražbě nové buďte za základ položeny dražební podmínky pro první dražbu ustanovené s tou úchylkou, že nejmenší podání (§ 151) při dražbě opětné pokaždé činí polovici odhadní hodnoty nemovitosti a jejího příslušenstva.

O novém dražebním stání buďte zpraveny také ty osoby, pro které teprve po tom, co první dražba byla nařízena, zřízena byla věcná práva a břemena, nebo zapsána byla práva koupě zpáteční nebo práva předkupní.


§ 155.

Vydražitel obmeškalý ručí za schodek při podání nejvyšším, který by vznikl při dražbě opětné, za náklady na dražbu opětnou a za všechny škody jinak jeho obmeškáním způsobené, a to nejen vadiem, nýbrž i složenými splátkami podání nejvyššího, jakož i svým jměním ostatním.

Schodek při nejvyšším podání a náklady na dražbu opětnou ustanoviti má z moci úřadu soud exekuční usnesením; pokud by tyto částky nemohly býti zapraveny z vadia a ze složených splátek podání nejvyššího, bude k jich dobytí zavedena exekuce, když usnesení nabylo moci právní. Exekuce tato může býti navržena u soudu exekučního věřitelem vymáhajícím jakož i každou z ostatních osob k nejvyššímu podání poukázaných a provedena býti ve prospěch podstaty rozdělované.

Na to, oč nejvyšší podání, jehož při opětné dražbě bude dosaženo, převyšuje nejvyšší podání dražby první, obmeškalý vydražitel nároku nemá.


O přechodu nebezpečenství, užitků a břemen a o odevzdání nemovitosti.


§ 156.

Nebezpečenství nemovitosti vydražené přechází na vydražitele dnem, kterého příklep byl udělen. Od tohoto dne počínajíc náležejí mu všechny plody a důchody nemovitosti. Naproti tomu od tohoto času má nésti břemena s vlastnictvím nemovitosti spojená, pokud nezanikají řízením dražebním, jakož i daně a veřejné dávky, které zapravovati jest z nemovitosti, a má zúrokovati dluhy převzaté do započtení na podání nejvyšší.

Odevzdání nemovitosti jakož i zcizeného příslušenstva vydražitelovi a knihovní zápis jeho práva vlastnického státi se má teprve, když všechny podmínky dražební byly splněny. Odevzdání nemovitosti budiž vykonáno podle ustanovení § 349.


§ 157.

Jestliže by příklep právoplatně byl zrušen, nebo jestliže by povolením dražby opětné nebo soudním přijetím předražku pozbyl účinnosti, vydražitel má vrátiti vybrané plody a důchody. Jestliže však dražba opětná nekoná se za příčinou jeho obmeškání, tedy může si odečísti daně a veřejné dávky, které byl zatím zapravil, náklady, které byl na dobytí plodů a důchodu učinil, a úroky ze splátek nejvyššího podání soudně složených ode dne, kdy kterou splátku byl složil.

Aby vybrané plody a důchody byly vráceny, naříditi má soud exekuční usnesením k návrhu některé osoby v § 154, odstavci 1 jmenované; při tom budiž čeho třeba opatřeno, aby plody byly zpeněženy. Dříve nežli toto usnesení se učiní, budiž slyšen vydražitel dřívější. Když usnesení nabude moci právní, může od vymáhajícího věřitele jakož i od každé z ostatních osob k podání nejvyššímu poukázaných navržena býti u exekučního soudu exekuce na jmění vydražitele dřívějšího a provedena býti ve prospěch podstaty rozdělované.

Vrácené peníze a výtěžek za vrácené plody dosažený buďte vzaty do uschování soudního.


O správě prozatímné.


§ 158.

Dokud nemovitost dražbou prodaná není odevzdána vydražiteli, vymáhající věřitel a každý věřitel na nemovitosti právem zástavním zajištěný může u soudu exekučního navrhnouti, aby byla nařízena prozatímná správa nemovitosti dražbou prodané.

Zavedení správy takové může vydražitel také navrhnouti při stání dražebním nebo později, pokud neobmeškal splniti podmínky dražební.


§ 159.

K této správě prozatímné buďte obdobně vztahovány předpisy o správě vnucené s úchylkami těmito:
1. pokud ve které případnosti, prohlédajíc k osobě vydražitelově nebo k jiným důležitým důvodům, není proti tomu námitek, může vydražitel jmenován býti správcem;
2. vliv na správu vymáhajícímu věřiteli propůjčený přísluší stejnou měrou věřiteli, který po vydražení správu navrhl, jakož i, není-li sám správcem, vydražiteli, pokud neobmeškal splniti podmínky dražební;
3. správa končí se právoplatným zrušením dražebního řízení neb odevzdáním nemovitosti vydražiteli (§ 156, odstavec 2); když nařizuje soud exekuční, aby nemovitost byla odevzdána vydražiteli, má vydati příkazy, kterých podle § 130 je třeba;
4. z výtěžků buďte zapraveny toliko náklady na správu a výdaje v § 120, č. 13 naznačené, pokud za správy dospějí; výtěžky po tom zbývající buďte soudně uloženy a budou vydány vydražitelovi teprve, až splní všechny podmínky dražební; jestliže by příklep byl prvé právoplatně zrušen nebo jestliže by povolením dražby opětné nebo soudním přijetím předražku pozbyl účinnosti, výtěžky soudně složené připadnou do podstaty rozdělované;
5. na místo vydražitele může z moci úřadu nebo k návrhu jmenován býti správce jiný, jestliže vydražitel obmešká splniti podmínky dražební nebo jestliže z jiných důležitých důvodů jeví se toho třeba nebo se to shoduje s účelem, aby správa vydražiteli byla odňata.


§ 160.

Jestliže by příklep byl právoplatně zrušen nebo jestliže by povolením dražby opětné nebo soudním přijetím předražku pozbyl účinnosti, tedy správa podle § 158 nařízená má trvati dále, až by nemovitost byla odevzdána vydražiteli novému. Vydražiteli dřívějšímu budiž správa odňata. Na místo vydražitele dřívějšího může za podmínek v § 159, č. 1 uvedených nový vydražitel k návrhu svému jmenován býti správcem.


§ 161.

Správa vnucená před stáním dražebním ve prospěch některého věřitele zavedená přejde dnem příklepu bez přerušení ve správu na prospěch vydražitelův (§§ 158160). Správce budiž z moci úřadu zpraven o tom, že příklep byl udělen. Na místo něho, a jsou-li tu podmínky v § 159, č. 1 uvedené, může k návrhu vydražitel jmenován býti správcem.

Výtěžky, které připadají na čas přede dnem příklepu, buďte rozděleny podle předpisů §§ 122128; jestliže by řízení dražební před svým skončením bylo zrušeno, výtěžky budou rozděleny nehledíc ke správě ve prospěch vydražitelův, která byla mezitím vedena.


O stanovení podmínek dražebních.


§ 162.

Jestliže dražební podmínky vymáhajícím věřitelem navržené vyhovují předpisům zákonným, má soud exekuční je schváliti bez předcházejícího jednání ústního. Jestliže však vymáhající věřitel učiní návrh podle zákona přípustný, aby ustanoveny byly podmínky úchylné (§§ 147, 150, 151, 152), budiž od soudu exekučního položen rok k ustanovení podmínek dražebních. K němu buďte předvoláni dlužník, věřitel vymáhající, jakož i všechny osoby, pro které podle výkazů soudu o tom po roce jsoucích na nemovitosti váznou věcná práva a břemena.

Osobám, které nemohou, jak jest předvídat, včasně býti předvolány, nebo jejichž předvolání marně bylo se pokoušeno, soud má zříditi opatrovníka, kterému předvolání budiž doručeno. Pokud není se obávati, že by zájmy sobě odporovaly, může táž osoba zřízena býti za opatrovníka účastníků několika. Od toho, aby zřízení opatrovníka bylo ediktem oznámeno, může býti upuštěno.

Opatrovník zastupuje osobu, které byl zřízen, až osoba tato sama se dostaví nebo jiného zástupce soudu pojmenuje, nebo až když její zájmy již nevyžadují zastoupení dalšího.


§ 163.

Projednávání o podmínkách dražebních budiž, pokud možná, skončeno bez odročení; při projednávání tomto všechny osoby předvolané mohou činiti návrhy na změnu navržených podmínek dražebních. Na základě toho, co bylo výsledkem jednání, soud má ustanoviti podmínky dražební prohlédaje ku předpisům §§ 147157.

Jestliže při roku k projednávání o podmínkách dražebních položeném navrhne se, aby dražební řízení bylo zrušeno neb odloženo, tedy teprve po zamítnutí tohoto návrhu smí jednáno býti o podmínkách dražebních. Soud vezma v úvahu všechny okolnosti, má ustanoviti, zdali by s usnesením o podmínkách dražebních nemělo býti sečkáno, až by usnesení zamítací nabylo moci právní.


O prozatímném určení stavu břemen.


§ 164.

V osmi dnech po tom, co zpraven byl o povolení dražby, každý věřitel, jehož pohledávka zástavním právem zajištěná má přednost před právem na uspokojení nebo před zástavním právem věřitele vymáhajícího, může u soudu exekučního navrhnout, aby prozatímně byly určeny pohledávky a břemena, jež práva věřitele vymáhajícího předcházejí (prozatímné určení stavu břemen).

Aby toto určení se stalo, soud po vykonaném odhadu položiti má rok na čas co možná krátký a k němu předvolati osoby v § 162 naznačené. Rok tento nesmí býti odročen.


§ 165.

Stav břemen bude prozatímně určen podle posledního stavu knihovního a podle úředních zpráv a výkazů, které soud po ruce má, o zavazení nemovitosti a o nárocích a právech, ku kterým při rozvrhu nejvyššího podání asi třeba bude přihlédati. Kdo při ústním projednávání tvrdí, že údaje pro určení stavu břemen podstatné jsou nesprávné, zejména kdo odporuje údajům o výši neb o pořadí nároků a břemen, které by při tom měly býti počítány, nebo kdo tvrdí, že zcela nebo částečně zanikly, musí osvědčiti soudu své tvrzení nejpozději v pěti dnech po tomto roku, jinak bude stav břemen určen podle spisů svrchu řečených a podle zásad v § 166 uvedených.


§ 166.

Pokud z ústního jednání nebo ze spisů po ruce jsoucích něco jiného na jevo nevychází, buď při prozatímném určování stavu břemen s pohledávkami podmíněnými naloženo jako s nepodmíněnými, a s pohledávkami, při kterých čas jest doložen, jako s dospělými; při nárocích na opětující se dávky budiž čítána nynější jistinná hodnota práva na braní dávek. K pohledávkám zúročným musí, pokud z ústního jednání nebo ze spisů po ruce jsoucích něco jiného na jevo nevychází, připočteny býti jednoroční úroky zadrželé a s týmž obmezením také u práv k vybírání dávek se opětujících musí čítán býti jednoroční nedoplatek dávek dospělých. Hypotéky simultání buďte počítány u každé nemovitosti podle poměru v § 222, odstavci 2 uvedeného; výpočtu pak, jestliže se dražbou prodávají všechny nemovitosti simultání hypotékou obtížené, buďte místo zbytků rozdělovaných podstat za základ položeny vyhledané hodnoty odhadní; prodávají-li se však jenom jednotlivé z nemovitostí simultáně ručících, buďte za základ položeny berní odhadní hodnoty veškerých nemovitostí simultáně ručících. Berní data, jichž k tomu je třeba, má soud z moci úřadu opatřiti.

Pohledávky výše neurčité buďte počítány podle udaného obnosu nejvyššího; k zaznamenaným pohledávkám budiž toliko tenkráte přihlédáno, jestliže lhůta spravovací ještě neprošla nebo jestliže rozepře spravovací již jest zahájena.

Břemena a práva, která od vydražitele bez započtení do podání nejvyššího mají býti převzata nebo po provedeném řízení dražebním bez nároku na náhradu mají býti vymazána (§ 150), buďte pominuta při prozatímném určování stavu závad.


§ 167.

Usnesení, kterým určen jest stav břemen prozatímně, budiž v osmi dnech po tomto roku v písemném vyhotovení doručeno navrhovatelovi, jakož i ostatním osobám k roku předvolaným. Určení toto má býti základem pro posouzení, zdali dopuštěn býti může odpor pro nedostatek úhrady nároků zástavním právem zajištěných (§§ 190 a násl.); určení toto není závazné pro pozdější rozdělení nejvyššího podání.

Proti určení tomu může každá osoba k roku předvolaná podati rekurs.

Soud exekuční, předkládaje rekurs, má oznámiti soudu rekursnímu, na který den položeno jest stání dražební. Rozhodnutí o rekursu musí dojíti soudu exekučního nejpozději třetího dne před položeným stáním dražebním; proti tomuto rozhodnutí nedopouští se nižádný rekurs další.


§ 168.

Dlužník, jakož i ostatní osoby, které dostavily se k roku, jestliže při jednání vědomě něco nesprávného přednesou, ručí vymáhajícímu věřiteli za škodu jemu tím způsobenou; kromě toho může soud uložiti osobám těmto tresty pro svévoli.

Návrh na náhradu škody může vymáhající věřitel učiniti u soudu exekučního po provedení dražebního řízení; soud pak má škodu ustanoviti podle přesvědčení volného (§ 273 civilního řádu soudního). Když usnesení nabylo moci právní, vymáhající věřitel může u soudu exekučního navrhnouti exekuci proti osobě k náhradě škody zavázané.


O stání dražebním.


§ 169.

Když dražební podmínky byly určeny, soud ustanoví veřejným oznámením (ediktem) stání dražební.

Stání toto buď podle uznání soudního položeno na čas za jeden až dva měsíce. Mezi povolením dražby a stáním dražebním musí býti doba nejméně tří měsíců; ustanovení toto nevztahuje se k opětným dražbám a k novým dražbám, když příklep (§ 188) byl odepřen.

Nežli povolení dražby nabude moci právní a nežli podmínky dražební byly právoplatně ustanoveny, nesmí dražba býti předsevzata.

Jestliže v čase, kdy klade se stání dražební, ještě nevypršela lhůta k odporu proti usnesení, jímž dražební podmínky byly ustanoveny, nebo není-li ještě vyřízen rekurs proti tomuto usnesení podaný, tedy soud exekuční, aby zamezil zmaření dražebního stání, má k tomu přiměřeně přihlédati, když klade stání dražební.


§ 170.

Edikt dražební musí obsahovati:
1. zřetelné označení nemovitosti, která bude dražbou prodávána, s krátkým označením příslušenstva, které s ní bude dražebně prodáváno, hodnotu nemovitosti a příslušenstva, a jde-li o dražební prodej podílů nemovitosti, budiž uvedeno také, jak veliký jest tento podíl. Při nemovitostech ve veřejné knize nezapsaných budiž mimo to pojmenován nynější držitel nemovitosti;
2. čas a místo dražby a podání nejmenší;
3. oznámení, že v podmínky dražební a v listiny k nemovitosti se vztahující, v odhadní protokoly atd. může nahlédnuto býti u soudu exekučního, který buď jménem uveden;
4. oznámení, že z osob, pro které toho času na nemovitosti práva nebo břemena zřízena jsou nebo za řízení dražebního zřízena budou, toliko ty doručením zvláštním budou zpravovány o dalších událostech řízení dražebního, které bydlí v obvodě soudu exekučního nebo soudu pojmenují zmocněnce pro doručení v soudním místě bydlícího, kdežto všechny ostatní budou o udalostech dalšího řízení zpravovány vývěskem u soudu. K veřejným orgánům v § 172, č. 1 uvedeným ustanovení toto se nevztahuje;
5. vyzvání, aby práva k nemovitosti, která by nedopouštěla její dražby, ohlášena byla u soudu nejpozději při dražebním stání před počátkem dražby, jinak by vzhledem k nemovitosti již nemohla ku platnosti přivedena býti.


§ 171.

Vyhotovení ediktu dražebního buďte doručena dlužníkovi, věřiteli vymáhajícímu a všem osobám, pro které podle výkazů soudu po ruce jsoucích zřízena jsou věcná práva a břemena na nemovitosti nebo na právech na této nemovitosti váznoucích nebo vložena jsou práva předkupní. Jestliže pro dílčí úpisy dlužní, které majiteli svědčí nebo rubopisem mohou býti převedeny, váznou práva zástavní a jsou-li tyto dílčí úpisy dlužní vydány od podniku, který je postaven pod zvláštní dozor státní, tedy vyhotovení ediktu dražebního pro podnik ustanovené budiž doručeno orgánu, který povolán jest dozor tento vykonávati (vládnímu komisaři).

Věřitelé, pro které na nemovitosti váznou pohledávky právem zástavním zajištěné, kromě simultáních věřitelů zástavních a věřitelů s pohledávkami na výmince závislými, buďte zároveň vyzváni, aby nejpozději osm dní před dražebním stáním se prohlásili, zdali žádají, aby jejich pohledávky byly zapraveny hotovým zaplacením, nebo zdali jsou srozuměni, aby dluh vydražitelem byl přejat a dosavadní dlužník současně zproštěn. Při tom budiž jim oznámeno, že o tom, kdo by nejpozději osm dní před stáním dražebním nežádal za zapravení hotovým zaplacením, pokládá se, že jest srozuměn, aby dluh vydražitelem byl přejat, a aby jeho dřívější dlužník byl ze závazku propuštěn; k pozdější žádosti za zaplacení v hotovosti může přihlédáno býti toliko se svolením vydražitelovým.

Je-li právo zástavní zapsáno pro pohledávky, které mohou vzniknout z úvěru daného, z převzatého vedení záležitostí nebo z právního důvodu správy nebo náhrady za škody, budiž věřitel mimo to vyzván, aby nejpozději při dražebním stání před počátkem dražby ohlásil, až do jaké částky jemu proti dlužníkovi na základě dotčeného poměru právního vznikly pohledávky určité.

Tato ohlášení a prohlášení buďte podána u soudu exekučního písemně neb ústně do protokolu.

Dražební edikt budiž doručen podle předpisů platných pro doručování žalob. Jestliže soud exekuční neuzná za příhodné, aby s položením stání dražebního bylo sečkáno až po tom, kdy usnesení, jímž dražební podmínky byly určeny, nabude moci právní, budiž oznámení o dražebním stání spojeno s oznámením o podmínkách dražebních.

Stání dražební budiž kromě toho v obci, ve které leží nemovitost dražbou prodávána, vyhlášeno způsobem v místě obvyklým.


§ 172.

Vyhotovení ediktu dražebního buďte dále doručena:
1. veřejným orgánům, které jsou povolány předpisovati a dobývati daně, jež z nemovitosti jest platiti, přirážky a jinaké veřejné dávky;
2. je-li nemovitost vlastnictvím spolku pod státním dozorem postaveného nebo takové společnosti neb takového společenstva, nebo jestliže pro takovéto spolky, společnosti nebo společenstva na nemovitosti dražbou prodávané váznou pohledávky nebo práva, vládnímu komisaři, který ustanoven jest státní dozor vykonávati;
3. je-li nemovitost vlastnictvím veřejného ústavu pod státním dozorem postaveného, dozorčímu úřadu; nebo patří-li nemovitost ke jmění kmenovému některé obce nebo některého okresu, výboru zemskému;
4. je-li nemovitost vlastnictvím ústavu, jenž výrokem správního úřadu prohlášen jest za veřejný a obecně užitečný, státnímu správnímu úřadu instance první, v jehož úředním obvodě nemovitost leží; nebo leží-li v městě se statutem vlastním, politickému úřadu zemskému.

Veřejní orgánové v čís. 1 řečení buďte při doručení ediktu dražebního vyzváni, aby při zajištěných již právem zástavním daních, přirážkách, poplatcích a jinakých veřejných dávkách prohlásili se podle § 171, odstavce 2 o způsobu, jak tyto nároky mají býti uspokojeny, a aby mimo to nejpozději při stání dražebním před počátkem dražby ohlásili daně, přirážky, poplatky a jinaké veřejné dávky s úroky a jiným příslušenstvím, které až dotud jsou zadrželé a z nemovitosti mají býti zapraveny, avšak knihovním zápisem nebo zájemným popisem ještě nejsou zajištěny, jinak by nároky posléze uvedené, nehledíc ku přednostnímu právu jim snad jinak příslušejícímu uspokojeny byly z rozdělované podstaty teprve po úplném uspokojení věřitele vymáhajícího.


§ 173.

Soud exekuční má z moci úřadu naříditi, aby položené dražební stání ve veřejné knize bylo poznamenáno u nemovitosti, která dražbou prodána býti má.

Osobám, pro které před vykonáním této poznámky žádáno bylo za vklad věcných práv a břemen nebo práva překupního, budiž doručeno vyhotovení ediktu dražebního (§ 171, odstavec 2 a 3), jestliže o dražbě ještě nebyly zpraveny.


§ 174.

Osobám, kterým vyhotovení ediktu, jak předvídati lze, nebude moci včasně býti doručeno, nebo při kterých o toto doručení marně se bylo pokoušeno, má soud zříditi opatrovníka, kterému vyhotovení budiž doručeno (§ 162, odstavec 2 a 3).


§ 175.

Soud nejpozději čtrnáct dní před stáním dražebním má prozkoumáním listin podávajících důkaz, že vyhláška a doručení se staly, zjednati si jistotu, že zachována byla nařízení v příčině vyhlášky a doručení ediktu dražebního daná. Shledá-li vady, má potřebné opravy, doplňky a zřízení opatrovníků naříditi tím způsobem, aby dražba při stání pro ni určeném mohla bez překážky býti vykonána.


§ 176.

Dlužník jest povinen v čase mezi vyhlášením a vykonáním dražby dopustiti koupěchtivým, aby prohlédli si nemovitost a její příslušenstvo.

Ku prohlídce soud k návrhu, přihlédaje co možná k poměrům dlužníkovým a k požadavkům, aby provozování hospodářství nebylo rušeno, má ustanoviti určité dni a hodiny. Osobám, které nahlédají do dražebních podmínek a jinakých listin (§ 170, č. 3), budiž oznámen čas ku prohlídce.


§ 177.

Stání dražební jest veřejné,; stání toto koná se z pravidla v místě soudním. Z důležitých důvodů může dražba k návrhu předsevzeta býti na místě, kde nemovitost leží.

Při stání buďte mimo dražební podmínky k nahlédnutí vyloženy všechny listiny dražebního stání se týkající, zejména výpis z katastru, potvrzení o daních, protokoly o vykonaném popsání a odhadu, jakož i listiny prokazující, že oznámení a doručení se stala.

Soudci náleží stání a dražbu říditi. Soudce jest oprávněn učiniti všechna opatření, jich třeba, aby pokoj a pořádek byl zachován, jakož i aby byly zamezeny nedovolené úmluvy, zastrašování a jinaká kažení nabídek, a je způsobem donucovacím, třeba-li toho, také s podporou orgánů bezpečnostních vykonávati. Soudce má rozhodnouti o všech námitkách a návrzích za dražby jednotlivými účastníky přednesených, bez újmy práva osob těchto podati později odpor proti příklepu.


§ 178.

Když byla věc vyvolána, buďte při dražebním stání k žádosti přečteny podmínky dražební. Potom má soudce oznámiti:
1. výši daní, přirážek, poplatků a jinakých veřejných dávek s vedlejším příslušenstvím, jichž hotové zaplacení se žádá (§ 172, poslední odstavec);
2. prohlášení, která učinili věřitelé o zapravení svých nároků neb o převzetí dluhu vydražitelem (§ 171, odstavec 2);
3. výši pohledávek, které od věřitele na základě poměru úvěrního nebo zřízené kauce byly přihlášeny (§ 171, odstavec 3).

Soudce má potom, jestliže by se kdo dotazoval, podati požadovaná zevrubná vysvětlení o podmínkách dražebních, o sumách pohledávek, které na nemovitosti jsou zajištěny, o břemenech, jež vydražitel má převzíti, jakož i o všech ostatních poměrech týkajících se nemovitosti dražbou prodávané, pokud to ze spisu jest seznati. Konečně budiž také oznámeno pořadí, ve kterém vyvoláváno bude několik nemovitostí téhož dlužníka nebo podílů nemovitostních při témže stání dražbou podávaných.


§ 179.

Potom učiní se vyzvání, aby se podávalo.

Vyzvání, aby se podávalo, smí státi se teprve po uplynutí půl hodiny po čase, který za počátek stání byl ustanoven.


§ 180.

Dlužník jest vyloučen z podávání ve jméně vlastním a ve jméně cizím. Totéž platí o soudci, jenž stání řídí, o zapisovateli a o vyvolavači.

Podání zástupcem smějí připuštěna býti toliko, když jeho právo k zastupování jest prokázáno listinami veřejnými nebo mocným listem veřejně ověřeným. Listiny tyto buďte podrženy u soudních spisů. Soudce, podá-li se mu důkaz tento před počátkem dražby a jsou-li důvody závažné, může k návrhu dovoliti, aby jméno zmocnitelovo bylo veřejně oznámeno teprve po skončení dražby.

Zástupce dlužníka k podávání nebuďte připuštěni.

Podání, které se nesrovnávají s určenými podmínkami dražebními, nebuďte připuštěna, zejména podání osob, které od složení vadia zproštěny nejsouce, vadia v dražebních podmínkách žádaného nesložily.

Každý podatel, jehož podání bylo připuštěno od soudce stání řídícího, jest jim vázán, dokud by nebylo učiněno podání vyšší. Jestliže se řízení zruší, stane se podatel svého závazku prost.


§ 181.

V dražbě budiž pokračováno, dokud činí se podání vyšší. Žádá-li za to jeden nebo několik podavatelů, může povolená býti krátká lhůta na rozmyšlenou.

Dražba budiž skončena, když přes dvojí vyzvání v pěti minutách po vyzvání druhém nebylo již učiněno podání vyšší. Na to buďte přítomní soudcem upozorněni.

Před koncem dražby má soudce stání řídící ještě jednou hlasitě oznámiti podání poslední. Konec dražby budiž prohlášen.


§ 182.

Po konci dražby buďte osoby, které spolupodávaly, jakož i všichni přítomní, kteří podle §§ 171173 měli býti spraveni o stání dražebním, od soudce poučeni o důvodech, ze kterých odpor proti příklepu může býti podán, a buďte potom otázány, zdali a ze kterých důvodů odpor vznášejí. K odporu proti příklepu přihlédá se toliko, byl-li vznesen v dražebním stání samém. Totéž platí pro přednesení skutečnosti, kterým vznesený odpor má býti vyvrácen.

K prohlášením, která učiní se po závěrce protokolu dražebního, k výhradám a prohlášením neurčitým, jakož i k odporu, který opírá se o okolnosti, jimiž není dotčeno právo odporujícího nebude hleděno při rozhodování o příklepu.


O příklepu.


§ 183.

Jestliže odpor nebyl podán, budiž nejvyššímu podateli, jehož podání soudce za přípustné shledal, příklep udělen hned v dražebním stání usnesením a toto usnesení budiž prohlášeno. Usnesení budiž mimo to doručeno dlužníkovi, vymáhajícímu věřiteli a nejvyššímu podateli v osmi dnech po dražebním stání ve vyhotovení písemném.

V tomto vyhotovení buďte uvedeny vydražená nemovitost, příslušenstvo na vydražitele přecházející, vydražitel, podání, za které, a podmínky, pod kterými příklep se stal. Příslušenstvo může uvedeno býti tím, že se poukáže k popisním a odhadním protokolům u soudu ležícím; podmínky pak, za kterých příklep se stal, mohou uvedeny býti poukazem k dražebním podmínkám soudně určeným.

Příklep budiž v osmi dnech po dražebním stání vyhlášen vývěskem na desce soudní a poznamenán ve knize veřejné (§ 72 ob. zák. knih.). Ve vyhlášení o tom, že příklep se stal, buďte oznámeny výše dosaženého podání nejvyššího, lhůta pro podávání předražkův a nejmenší obnos dopuštěného předražku.

Kdo měl zpraven býti o stání dražebním, může navrhnouti, aby byla tato vyhláška jeho nákladem dána do novin pro úřední vyhlášky v zemi ustanovených.

Ustanovení odstavců 3 a 4 budiž také tenkrát užíváno, když příklep se stal po odmítnutí odporu vzneseného.


§ 184.

Odpor proti příklepu podateli nejvyššímu může toliko o to opřen býti:
1. že lhůta mezi dnem, kterého stání dražební byli nařízeno, a mezi dražebním stáním nečinila ani jeden měsíc;
2. že vyhlášení dražebního stání nemělo obsahu předepsáno nebo že nebylo uveřejněno způsobem zákonně ustanoveným;
3. že nebyly zpraveny všechny osoby, které o dražebním stání zpraveny býti měly;
4. že v dražebním řízení bylo pokračováno nehledíc k učiněnému snad usnesení o zrušení jeho;
5. že při dražbě nebylo šetřeno ustanovení §§ 180 a 181, nebo že některý podavatel byl neprávem odmítnut;
6. že podmínky, za kterých bylo učiněno podání nejvyšší, uchylují se od určených dražebních podmínek, nebo že podání, pro které žádá se příklepu, podle těchto podmínek dražebních nesmělo býti připuštěno;
7. že nejvyšší podatel není způsobilý smlouvu o kterou jde, uzavříti nebo vydražené nemovitosti nabýti, nebo že nejvyšší podání bylo učiněno zástupcem, jenž se řádně nevykázal;
8. že nejvyšší podání nedostačuje, aby i se svým příslušenstvím úplně zapravena byla pohledávka odporujícího věřitele zástavním právem zajištěná, která předchází věřitele vymáhajícího.

Důvody pro odpor uvedené buďte z povinnosti úřadu zajištěny.


§ 185.

O odporu vzneseném budiž usnesením rozhodnuto z pravidla ihned ve stání dražebním.

Jestliže soudce následkem odporu odepře příklep, tedy po vyslechnutí těch přítomných, kteří o stání dražebním měli býti zpraveni, budiž podle povahy vady vytýkané rozhodnuto o tom, zdali dražba, třeba-li toho, po předcházejícím napravení vady, ihned obnovena a v ní pokračováno býti má, nebo zdali ku provedení dražby nařízeno býti má stání nové. V případnosti první, pokud tomu nejsou na závadu důvody odporu za oprávněný uznaného, podavatelé, kteří při skončené dražbě spolupůsobili, jsou vázáni na svá dříve učiněná podání, pokud vyšším podáním moci nepozbyla.

Jestliže o vzneseném odporu nemůže býti rozhodnuto hned ve stání dražebním, tedy budiž usnesení, kterým rozhoduje se o odporu, v písemném vyhotovení (§ 183, odstavec 2) doručeno v osmi dnech po dražebním stání podateli nejvyššímu, věřiteli vymáhajícímu, dlužníkovi jakož i všem osobám jinak právě k rekursu oprávněným.


§ 186.

Příklep budiž odepřen, jestliže podán byl důvodný odpor nebo vyšly-li na jevo způsobem jiným vady v § 184, č. 2, 3, 4, 6 a 7 uvedené.

Pro okolnost v § 184, č. 3 uvedenou nebudiž příklep odepřen, jestliže nepředvolané osoby přes to dostavily se k stání dražebnímu nebo vyslaly k němu zástupce. K tomu, že závada týče se vadia zákonného, jakož i že schází průkaz oprávnění k zastupování nebo zmocnění, nebudiž přes odpor podaný přihlédáno, když tyto vady, dříve nežli se rozhodne o příklepu, byly odstraněny dodatečným složením neb doplněním jistoty nebo dodatečným předložením listin v § 180 naznačených.

Že příklep byl odepřen, budiž poznamenáno v knize veřejné. Poznámka tato má následek ten, že právní účinky poznámky dražby (§ 72 ob. zák. knih), když usnesení se zruší v instanci vyšší, vztahují se zpět k tomu času, kdy odepřený příklep byl poznamenán.


§ 187.

Usnesení, jímž příklep se uděluje, může toliko od těch osob rekursem v odpor vzato býti, které při dražebním stání byly přítomny a tázány býti měly, zda odpor podávají. Odpor může opřen býti o některou z okolností v § 184 uvedených neb o to, že příklep se nesrovnává s obsahem protokolu o dražebním stání sepsaného nebo jiných spisů, ku kterým podle předpisu tohoto zákona mělo býti přihlédano, když rozhodovalo se o příklepu, nebo že podání nejvyšší vztahuje se k pozemku jinému. Pro vady v § 184 vytčené rekurs podati jsou toliko ty osoby oprávněny, které pro vady tyto marně vznesly odpor při stání dražebním.

Osoba, soudem za vydražitele označená, může udělený příklep také tenkráte v odpor vzíti, jestliže příklep neměl se státi, nebo měl-li udělen býti za jiných podmínek, nežli které uvedeny jsou v písemně vyhotoveném usnesení o příklepu.

Rekurs proti tomu, že příklep byl odepřen, může se opírati o toliko o to, že odepření se nesrovnává s obsahem protokolu o dražebním stání sepsaného nebo jiných spisů, ku kterým podle předpisu tohoto zákona mělo býti přihlédáno, když se i příklepu rozhodovalo, nebo že není žádného z důvodů, které zákon tento pro odepření uvádí. Rekurs takový podati není oprávněn ten, kdo v dražebním stání podal odpor proti tomu, aby příklep byl udělen.

O vyřízení rekursu buďte zpraveni podatel nejvyšší, věřitel vymáhající a dlužník, třeba by nebyli stěžovateli.

Opatření další, kterých je třeba po rozhodnutí rekursu, má učiniti z povinnosti úřadu soud instance první.


§ 188.

Když usnesení, jímž příklep byl odepřen, nabylo moci právní, budiž nejvyššímu podateli k jeho žádosti vrácena jistota složená, nebo zrušena zápověď v případnosti § 148, odstavce 2 proti vydražiteli daná a knihovní poznámka vymazána.

Je-li dopuštěna dražba obnovená, tedy k návrhu věřitele vymáhajícího bude k ní položeno nové stání dražební. Návrh tento musí však podán býti u soudu exekučního v jednom měsíci po tom, co odepření příklepu nabylo moci právní, jinak řízení dražební budiž k návrhu dlužníkovi zrušeno s tím účinkem, že pro touž vykonatelnou pohledávku od vymáhajícího věřitele před uplynutím půl roku nemůže navržena býti opětná dražba nemovitosti do exekuce vzaté. Tyto účinky právní buďte oznámeny vymáhajícímu věřiteli, když dává se mu věděti, že příklep byl odepřen.

Nové stání dražební budiž položeno šetříc předpisů daných o tom, jak první stání dražební se nařizuje a oznamuje, a budiž při něm dražba předsevzata podle dražebních podmínek pro dřívější stání určených. Ustanovení § 170, č. 4 platí také vzhledem k oznámení nového stání dražebního.

Jestliže po právoplatně odepřeném příklepu dražba nemůže býti obnovena, soud zrušiti má řízení dražební.


§ 189.

Vydražitelova práva právoplatným příklepem nabytá nemohou proto v odpor brána býti, že titul exekuční, na kterém povolení dražby nucené se zakládá, byl zrušen nebo dodatečně se zruší.

Vydražitel nemůže činiti nároku na správu pro nesprávnost údajů, které v dražebních podmínkách nebo ve spisech před dražbou vyložených byly obsaženy o vydražené nemovitosti neb o jejím příslušenstvu.


Ustanovení zvláštní o odporu proto, že nedostává se úhrady nárokům, které jsou zajištěny právem zástavním.


§ 190.

Z důvodu v § 184, č. 8 uvedeného může každý věřitel vznésti odpor, jehož pohledávce zástavním právem zajištěné přísluší přednost před právem k uspokojení nebo před zástavním právem věřitele vymáhajícího, když na základě návrhu podle § 164 podaného prozatímně určen byl stav břemen.

Když věřitelů několik postupuje řízením dražebním, mohou vznésti odpor toliko ti věřitelé, jichž pohledávky zástavním právem zajištěné předcházejí vymáhajícího věřitele, který nejlepší přednosti požívá.

Při dražbě opětované není dopuštěn odpor z důvodu, že nedostává se úhrady nárokům, které zástavním právem jsou zajištěny (§ 184, č. 8).


§ 191.

Výpočtu, zda pohledávka věřitele, jenž proti příklepu odpor vznáší, úplně jest uhrazena podáním nejvyšším, budiž za základ položeno prozatímné určení stavu břemen (§§ 167 a 206), při čemž buď spolu hleděno k daním, přirážkám, poplatkům a jinakým veřejným dávkám s příslušenstvím, které k dražebnímu stání byly přihlášeny, jakož i ke měnám, později snad ještě nastalým, do pozemkové knihy zapsaným.

O odporu podle § 184, č. 8 vzneseném budiž pokaždé ihned v dražebním stání rozhodnuto.

Z důvodu, že k takovému odporu bylo přihlédáno nebo že byl odmítnut, nemůže rozhodnutí o příklepu v odpor vzato býti.


§ 192.

Odpor může tím zbaven býti účinku, že podatel nejvyšší nebo ten, jenž jemu nejblíže v dražebním stání učinil podání nejvyšší, ihned ve stání se prohlásí, že jest ochoten nabýti nemovitosti za podání nejvyšší a za obnos, který ještě schází k úplnému krytí věřitele odporujícího. Jestliže by obě vytčené osoby učinily nabídnutí taková, budiž příklep udělen podateli nejvyššímu.


§ 193.

Jestliže příklep pro odpor se odepře, budiž řízení dražební z moci úřadu zrušeno, jakmile usnesení nabude moci právní. Vymáhající věřitel nemá v této případnosti nároku na náhradu nákladů na řízení dražební; když jest vymáhajících věřitelů několik, mají nésti náklady podle poměru svých pohledávek.


Protokol o stání dražebním.


§ 194.

V protokole, jenž sepsán býti má o stání dražebním, budiž zejména uvedeno:
1. jméno soudcovo, zapisovatelovo a těch přítomných osob, které měly o stání dražebním býti zpraveny;
2. čas, kdy stání se počalo, kdy stalo se vyzvání, aby podání byla činěna, a kdy dražba byla skončena;
3. jména podavatelů a jistota od každého z nich daná;
4. všechna podání při dražbě učiněná, připuštěná nebo soudcem zamítnutá;
5. rozhodnutí o příklepu ve stání prohlášené;
6. jestliže by odpory byly podány proti příklepu, jména osob odporujících důvody pro odpor přednesené, důkazy uvedené, a jak se věc má podle prohlášení účastníků;
7. vrácení vadia podavatelům.

Protokol budiž podepsán osobami, které při dražebním úkonu jako podavatelé spolupůsobily nebo proti příklepu odpor vznesly. Jestliže by kdo odepřel podpis, budiž se s udáním důvodu pro to uváděného zapsáno v dodatku ku protokolu.

Nejvyšší podatel má také podepsati vyložené dražební podmínky.


O předražku.


§ 195.

Jestliže podání nejvyšší, za které byl udělen příklep, nedosahuje tří čtvrtin odhadní ceny nemovitosti a příslušenstva, může dražba předražkem učiněna býti neúčinnou.

K takovému předražku budiž přihlédáno, není-li proti předražiteli žádné překážky, která by jej z podávání v dražebním stání vylučovala, a prohlásí-li předražitel, že jest ochoten zpraviti cenu, která dřívější podání nejvyšší alespoň o čtvrtý díl převyšuje, a splniti dražební podmínky pro dřívější dražbu stanovené.


§ 196.

Předražek budiž na soud exekuční vznesen ve čtrnácti dnech po tom, co příklep byl prohlášen (§ 183, odstavec 3 a 5). Zároveň budiž soudu prokázáno, že předražitel tím zajistil čtvrtý díl kupní ceny jím nabízené, že u soudu neb u notáře složil hotové peníze neb tuzemské papíry cenné, které hodí se k jistotě soudní.

Předrážek nemůže býti odvolán.


§ 197.

O každém předrážku budiž dána vydražiteli vědomost. Vydražitel může podané předrážky tím zbaviti účinku, že ve třech dnech po tom, kdy mu oznámen byl poslední předražek včasně došlý, své podání nejvyšší zvýší na obnos předrážku nejvyššího. Prohlášení o tom budiž u soudu exekučního učiněno podáním nebo do protokolu; jakmile podání dojde soudu exekučního nebo jakmile protokol je skončen, nemůže prohlášení již býti odvoláno.


§ 198.

Když vyprší lhůta ku prohlášení vydražitelovu ustanovená, soud exekuční má učiniti usnesení, zda podané předražky se přijímají. Jestliže vydražitel zvýší nejvyšší podání podle § 197, buďte veškeré předražky zamítnuty. Jinak buď mezi několika předražiteli připuštěn ten, který nabídl cenu nejvyšší; jsou-li předražky, sobě rovny, rozhoduje předstižení.

Vydražitel, předražitelé, vymáhající věřitel, dlužník, jakož i všechny osoby, které proti udělenému příklepu, který předcházel předražek, vznesly rekurs, buďte o rozhodnutí zpraveni a mohou je rekursem v odpor vzíti. Jestliže by osoby, které proti udělenému příklepu podaly rekurs, opominuly odporovati tomu, že předražek soudem byl přijat, pokládá se to tak, jako by od rekursu byly odstoupily.


§ 199.

Jakmile soudní přijetí předražku nabude moci právní, pozbude dražba dřívější svého účinku. Soud má z moci úřadu zrušiti dřívější příklep a uděliti jej předražiteli. Usnesení toto budiž v osmi dnech po tom, co přijetí předražku nabylo moci právní, v písemném vyhotovení doručeno předražiteli, jehož předražek byl přijat, dlužníkovi, vymáhajícímu věřiteli a dřívějšímu vydražiteli (§ 183, odstavec 2). V téže lhůtě budiž příklep vývěskem na desce soudní prohlášen a v knize veřejné poznamenán; poznámka tato má právní účinek poznámky dražby (§ 72 ob. zák. knih.). Proti usnesení, jímž tento příklep byl udělen, další předražek se nedopouští.

Předražitel, jehož předražek byl přijat, pokládá se ode dne příklepu za vydražitele a má splniti všechny závazky, které podle předpisů tohoto zákona a podmínek dražebních příslušejí vydražiteli; naproti tomu má od tohoto dne nárok na všechny užitky, které ode dne příklepu náležejí vydražiteli podle předpisů tohoto zákona nebo podle podmínek dražebních.

Soudně uschované vadium dřívějšího vydražitele i s úroky vzešlými, splátky na nejvyšší podání od něho již složené i s přibylými úroky a peníze i cenné papíry od nepřipuštěných předražitelů složené buďte vráceny; vzhledem k hypotečním pohledávkám, kterých za vadium bylo užito, budiž postupováno podle § 188, odstavce 1.

Prozatímná správa nemovitosti podle § 158 povolená vede se od uděleného příklepu počínajíc ve prospěch předražitelův. Byla-li nemovitost vydražiteli již odevzdána, soud exekuční má z moci úřadu naříditi správu prozatímnou (§§ 159 a násl.).


O zrušení a odložení dražebního řízení.


§ 200.

Mimo případnosti jinak v tomto zákoně uvedené budiž řízení dražební zrušeno usnesením:
1. když někdo jiný, dada jistotu přiměřenou, chce nemovitost převzíti za cenu, která její odhadní hodnotu převyšuje alespoň o čtvrtinu, a prohlásí-li se zároveň, že jest ochoten veškerá břemena, která při určení hodnoty odhadní byla započtena jako dále nezměněně trvající, převzíti bez započtení do ceny této, jakož i nésti všechny náklady na řad dlužníkův jdoucí, pokud k tomuto nabídnutí přivolí osoby k podání nejvyššímu poukázané, které k jednání o tomto nabídnutí se dostavily a jichž nároky cenou přejímací nejsou nad pochybnost úplně kryty; odpor dlužníkův nezamezí, aby nabídka byla soudně schválena, před rozhodnutím však budiž dlužník slyšen; pro rozvrh ceny přejímací, jakož i pro knihovní vklady a výmazy, které následkem takového převzetí jest vykonati, platí předpisy §§ 209237;
2. když některý zástavní věřitel na sebe úplatně převede vykonatelnou pohledávku, pro kterou dražba byla povolena, a zároveň nahradí všechny náklady na řad dlužníkův jdoucí a navrhne zrušení dražby; takový návrh může učiniti také ten věřitel vymáhající, který na sebe úplatně převede pohledávky všech ostatních věřitelů vymáhajících a nahradí náklady na řad dlužníkův jdoucí;
3. když vymáhající věřitel před počátkem dražby upustí od pokračování v exekuci; pro vykonatelnou pohledávku věřitele vymáhajícího nemůže před projitím půl roku od zrušení navržena býti dražba nová;
4. když dlužník před počátkem dražby všem věřitelům vymáhajícím nabídne úplné uspokojení jejich pohledávek vykonatelných s příslušenstvím a zaplacení nákladů na řízení dražební až dotud vzešlých, když peníze, jichž je k tomu třeba, odevzdá soudci, dražební stání řídícímu, nebo je soudně složí a navrhne zrušení; pokud náklady na řízení dražební ještě nejsou určeny, budiž k jich úhradě jakožto jistota odevzdána částka soudcem ustanovená.


§ 201.

K návrhu dlužníkovu může místo řízení dražebního usnesením nařízena býti vnucená správa nemovitosti pro vykonatelnou pohledávku věřitele vymáhajícího a může řízení dražební býti odloženo, jestliže průměrný roční přebytečný výtěžek hospodářský nemovitosti dražbou prodávané dostačuje, aby uhrazeny byly annuity nebo jinaké splátky kapitálu s běžnými úroky, které při založení dlužního poměru nebo dodatečně byly smluveny mezi věřitelem a dlužníkem.

Totéž může státi se k návrhu dlužníkovu, jestliže sice nebyli umluveno, aby vykonatelná pohledávka byla splátkami umořována, tato pohledávka však s příslušenstvím může býti umořena během jednoho roku z přebytků výtěžkových, které očekávati lze.


§ 202.

Návrhy na odklad řízení dražebního, které opírají se o § 201, musí podány býti, jinak jsou vyloučeny, ve čtrnácti dnech potom, co dlužník zpraven byl o povolení dražby. Návrhy na zrušení podle § 200, č. 1, které by nebyly podány nejpozději osm dní před položeným stáním dražebním, buďte bez dalšího řízení zamítnuty.

Jestliže v době, kdy návrh na zrušení nebo na odložení byl podán, nebyl odhad ještě vykonán, soud exekuční, aby náklady, jak předvídati lze, nebyly marně činěny, má k návrhu neb z moci úřadu naříditi, aby s odhadu sešlo až do rozhodnutí o návrhu.


§ 203.

K ústnímu jednání o návrhu na zrušení podle § 200, č. 1 a 2 podaném neb o návrhu na odložení podle § 201 vzneseném buďte předvoláni navrhovatel, dlužník, vymáhající věřitel, jakož i osoby k nejvyššímu podání poukázané, jejichž práva aneb nároky podle stavu věci rozhodnutím o návrhu budou dotčeny. Jestliže by návrh byl zamítnut, navrhovatel nésti má náklady na jednání a na vyhledávání, pokud jich za příčinou jeho návrhu bylo třeba.

O návrzích na zrušení podle § 200, čís. 3 a 4 podaných budiž rozhodnuto bez jednání ústního.


§ 204.

Podá-li se návrh na převzetí nemovitosti (§ 200, č. 1), budiž dražební řízení, jakmile by jistota navrhovatelem zřízená byla od soudu uznána za dostatečnou, odloženo vzhledem k nemovitosti, která převzata býti má. Jistota složená propadne bez újmy všelikým nárokům, které ze schváleného převzetí proti navrhovateli vzniknou, ve prospěch podstaty rozdělované, když se navrhovatel po schválení svého návrhu obmešká s placením ceny přejímací a nákladů. O dobytí ceny přejímací s úroky platí ustanovení § 155, odstavce 2.

Když převzetí a zaplacení ceny přejímací s příslušenstvím bylo schváleno, soud má zrušiti řízení dražební. Prodlévá-li se se zaplacením ceny přejímací, budiž v odloženém řízení dražebním k návrhu nebo z moci úřadu opět pokračováno.


§ 205.

O každém zrušení nebo odložení dražebního řízení buďte mimo dlužníka a vymáhajícího věřitele zvláště zpraveni veřejní orgánové v § 172, č. 1 uvedení, jakož i všechny ostatní osoby, kterým podle předpisů tohoto zákona o událostech dražebního řízení má pokaždé vědomost dána býti tím, že jim doručeno býti má písemně vyhotovené usnesení. Vymáhající věřitel, pro něhož v knize veřejné bylo poznamenáno, že dražební řízení bylo zavedeno (§ 134), budiž zároveň zpraven o oprávněních, která podle § 208 má, a o lhůtě, ve které tato oprávnění jest vykonati.

Když dražební stání bylo vyhlášeno, musí zrušení neb odložení mimo to týmže způsobem veřejně býti vyhlášeno, jako položené stání dražební.


§ 206.

Jestliže zrušení neb odložení stane se z důvodu, který neúčinkuje stejný způsobem proti věřitelům všem, kteří postupují v řízení dražebním (§§ 3537, 39, 40, 145, 188, 200, č. 3, 201), tedy soud, když oznamuje usnesení zrušovací neb odkládací, má vyzvati ostatní věřitele vymáhající, aby ve čtrnácti dnech se prohlásili, zdali pokračují v řízení dražebním, jinak by také je stihly právní účinky se zrušením neb odložením v té které případnosti spojené.

Jestliže následkem toho, že některý vymáhající věřitel vystoupil, určení závad po ruce jsoucí neobsahuje již všechny pohledávky a břemena, jež předcházejí vymáhajícího věřitele, který nyní nejlepší přednosti požívá, soud exekuční má z moci úřadu určiti včasně před stáním dražebním položky scházející. Doplnění stane se podle předpisů §§ 165 a 166 usnesením na základě slyšení dlužníka, vymáhajícího věřitele a oprávněných, kteří jej předcházejí a jejichž nároky a práva při dřívějším určování stavu závad zůstaly nepovšimnuty.

Proti usnesení tomuto rekurs místa nemá. Věřitel vymáhající však může odepření příklepu rekursem v odpor vzíti, jestliže odepření toto opírá se o odpor podle § 184, č. 8 vznesený a jestliže stav závad následkem toho, že při jeho doplňování porušeny byly předpisy §§ 165 a 166, byl příliš vysoko číselně vyměřen.


§ 207.

Když prošlo čtrnáct dní po tom, co nějaké dražební řízení bylo právoplatně zrušeno, soud exekuční má opatřiti z moci úřadu, aby všechny knihovní poznámky k tomuto dražebnímu řízení se vztahující byly vymazány. O právoplatném zrušení budiž zpraven také správce nemovitosti podle §§ 158 nebo 199 zřízený.

Jestliže by dražební řízení bylo zrušeno toliko vzhledem k jednomu nebo k některým věřitelům a zároveň pokračovalo se v řízení se prospěch věřitelů jiných, tedy buďte vymazány toliko ty knihovní poznámky, které jsou zapsány pro věřitele, jenž z dražebního řízení vystoupil.


§ 208.

Ve lhůtě v § 207, odstavci 1 uvedené všichni věřitelé, pro které ve veřejné knize bylo poznamenáno, že řízení dražební jest zavedeno (§ 134), mohou navrhnouti u soudu exekučního, aby v pořadí této poznámky pro jejich vykonatelnou pohledávku vloženo bylo právo zástavní na nemovitost do exekuce vzatou.

Pro povolení a výkon tohoto vkladu platí ustanovení všeobecného zákona knihovního ze dne 25. července 1871, Z. Ř. č. 95, s úchylkou v § 88, č. 2 tohoto zákona předepsanou. Takovémuto vkladu práva zástavního není na překážku, že nemovitost zatím od dlužníka byla zcizena neb obtížně.

Naproti tomu však návrhu podle odstavce 1 podanému nemůže býti vyhověno, jestliže dražební řízení bylo proto zrušeno, že řízení exekuční pro tuto určitou pohledávku vůbec jest nepřípustno, poněvadž titul exekuční byl právoplatně zdvižen nebo za neúčinný prohlášen nebo poněvadž nárok, který měl býti proveden, byl zapraven nebo věřiteli právoplatně odřeknut.


O rozvrhu nejvyššího podání.


§ 209.

Nejpozději po úplném zapravení nejvyššího podání má soud k jednání o rozvrhu nejvyššího podání z moci úřadu nebo k návrhu položiti rok. Návrh podati jsou mimo vydražitele oprávněny všechny ty osoby, které podle § 154 mohou žádati za opětnou dražbu nemovitosti.

K roku buďte mimo dlužníka a veřejné orgány v § 172, č. 1 naznačené předvoláni věřitel vymáhající a všechny osoby, pro které podle výkazů o tom soudu po ruce jsoucích zřízena jsou věcná práva a břemena na nemovitosti dražbou prodané nebo na právech na této nemovitosti váznoucích.

Vydražiteli buď položený rok oznámen s tím dodatkem, že se ho může účastniti.

Položení roku budiž mimo to oznámeno vývěskem na desce soudní. Mezi vývěskem u soudu a rokem má býti lhůta alespoň čtrnácte dní.


§ 210.

Osoby, které se svými nároky jsou poukázány k podání nejvyššímu, buďte při předvolání vyzvány, aby své nároky na kapitál, úroky, opětující se dávky, náklady a na jinaké příslušenstvo ohlásily před rokem nebo při roku a aby listiny, které jsou dokladem jejich nároků, nenalézají-li se již u soudu, předložily nejpozději při roku v prvopise neb ověřeném opise, jinak by k jejich nárokům při rozvrhu toliko potud bylo přihlédáno, pokud z veřejné knihy, ze zájemných a jinakých spisů exekučních na jevo jde, že jsou podle práva platné a k uspokojení způsobilé.


§ 211.

U služebností, výměnků a jiných věcných břemen, u vložených práv nájemních a pachtovních, jakož i u jiných práv a břemen, která podle dražebních podmínek a podle toho, jak dražba dopadla, nemají býti převzata vydražitelem, musí býti uveden obnos náhrady, za kterou se žádá, poněvadž nebyly přejaty; u pohledávek však zástavním právem zajištěných, které by mohly vzniknouti z úvěru daného, z převzatého vedení záležitostí nebo z právního důvodu správy nebo náhrady za škody, budiž uveden obnos, jakým za uspokojení se žádá, leč by obnos tento jíž k stání dražebnímu byl ohlášen.

Kdo by byl ochoten, svého zajištěného nároku na braní důchodů a jiných opětujících se dávek a platů zříci se za určitou částku kapitálu, má částku tuto pojmenovati.

Není-li dražbou prodávána nemovitost zapsána v knize veřejné, a zejména tam, kde vedou se knihy ukládací (Verfachbücher), zástavní věřitelové mají uvésti pořadí zástavního práva od nich tvrzeného a označiti čas, od kterého počínajíc činí nárok na právo zástavní.

Po skončení roku rozvrhového není dovoleno ohlášku doplňovati.


§ 212.

Při roku mají osoby, které se dostavily, jednati o nárocích, ku kterým při rozvrhu podání nejvyššího jest přihlédati, a o pořadí, ve kterém nároky tyto jest uspokojiti. Dlužník, který k roku se dostavil, jest povinen podati všechna vysvětlení, od soudu neb od některého z přítomných žádaná, kterých je třeba, aby pravost a pořadí nároků, které jest z podání nejvyššího zapraviti, mohly býti prozkoumány.

Do jednání nebuďte pojímány nároky, na které by se nedostalo z výtěžku dražebního, byť i předcházející popírané nároky byly vyloučeny.

Nemůže-li jednání skončeno býti za jeden den, budiž nařízeno, aby se v něm některého nejbližšího dne pokračovalo, a budiž to oznámeno osobám přítomným, když jednání se přerušuje. Nového předvolání osob v § 209 naznačených není třeba.


§ 213.

Proti tomu, aby se při rozvrhu přihlédalo k nárokům, které jsou ohlášeny nebo které z veřejných knih, ze zájemných nebo jinakých spisů exekučních jest seznati, proti výši částek na kapitále a příslušenstvu požadovaných a proti pořadí pro jednotlivé pohledávky žádanému mohou vznésti odpor všichni oprávnění, kteří k roku se dostavili a na jejichž nároky by se mohlo dostati z dražebního výtěžku, kdyby popírané právo bylo vypuštěno; za této podmínky zejména také podzástavní věřitelé jsou oprávněni odpor podati. Dlužník může podati odpor toliko proti přihlédání k takovým nárokům, pro které není titulu exekučního.

Jestliže odpor byl vznesen, soudce, který jednání řídí, má podle možnosti nápomocen býti, aby se dosáhlo shody. Nedosáhne-li se takové shody, buďte všechny okolnosti, které jsou pro rozhodnutí soudu rozhodné, objasněny slyšením přítomných osob, které tímto odporem jsou dotčeny.

Protokol o roku sepsaný má obsahovati podstatný obsah prohlášení, která účastníky byla učiněna a pro rozvrh jsou důležitá.


§ 214.

Podle toho, co bylo výsledkem jednání, buď na základě učiněných ohlášek, spisů řízení dražebního a výpisů z knih až do dne poznámky o příklepu uděleném doplněných učiněno usnesení o rozvrhu.

Pokud ve které případnosti oprávněné osoby tím dotčené se spolu shodují, rozvrh stane se podle shody této; jinak šetřeno buď při něm předpisů následujících.


O podstatě rozdělované.


§ 215.

Podstatu rozdělovanou činí:
1. podání nejvyšší nebo předražek, částky ke zvýšení nejvyššího podání podané (§§ 192 a 197) a úroky z nich, pokud úroky tyto podle předpisů tohoto zákona nebo podle podmínek dražebních nemají připadnouti vydražiteli;
2. výtěžky správy prozatímné, za dražebního řízení nařízené (§ 159, č. 4);
3. vadium obmeškalého vydražitele a splátky nejvyššího podání od něho složené, pokud podle předpisů zákona tohoto nebo podle podmínek dražebních náležejí do podstaty rozdělované, jakož i jinaké náhrady vydražitelem dané a úroky z nich (§ 155);
4. vše, co bylo vydražitelem podle § 157 vráceno, a všechny ostatní obnosy, které podle předpisů tohoto zákona do podstaty rozdělované plynou.


O všeobecných zásadách rozvrhu.


§ 216.

Z podstaty rozdělované buďte v tomto pořadí zapraveny:
1. jestliže za dražebního řízení pro osoby k nejvyššímu podání poukázané správa byla vedena, výdaje a zálohy v § 120, č. 4 naznačené;
2. pokud by následkem opožděného ohlášení nemělo platnosti ustanovení § 172, odstavce posledního, daně s přirážkami, poplatky za převod majetku a jinaké veřejné dávky, z nemovitosti placené a za poslední tři léta přede dnem příklepu zadrželé, které podle platných předpisů požívají zákonného zástavního nebo přednostního práva, jakož i jdoucí z těchto daní a dávek úroky z prodlení, které nejsou déle tří let zadrželé, a to přirážky ve stejném pořadí s daněmi a dávkami, které jsou základem pro jejich vyměřování;
3. z posledního pololetí přede dnem příklepu zadrželá mzda čeledi a nádenníků zaměstnaných při vzdělávání pozemku k lesnímu nebo polnímu hospodářství určeného;
4. pohledávky zajištěné na nemovitosti právem zástavním, čítajíc k nim pohledávky daní a poplatků zástavním právem zajištěné, pohledávka vymáhajícího věřitele zástavním právem nezajištěná, úhrada za služebnosti, výměnky a jiná věcná břemena, jež vydražitel na započtení do podání nejvyššího má převzíti, a nároky na náhradu za vložená práva nájemní nebo pachtovní, jakož i za jiná práva a břemena, kterých podle podmínek dražebních a výsledku dražby vydražitel nemá přejmouti, a to veškeré závady tyto podle pořadí příslušných knihovních zápisů nebo podle času zájemného popsání a jinak prokázaných úkonů právo zakládajících.

Soudně ustanovené náklady na rozepři a exekuci, které vznikly dobýváním některého z nároků v č. 24 uvedených, a úroky, důchody, výživné a jinaké opětující se dávky, které ze smlouvy nebo ze zákona příslušejíce nejsou déle tří let přede dnem příklepu zadrželé, požívají stejné přednosti s kapitálem nebo s právem k vybírání dávek. Stejné pořadí s kapitálem přísluší také nárokům ze smlouvy pro tu případnost učiněné, jestliže by předčasně splacena byla pohledávka knihovně zajištěná. Kdyby rozdělovaná podstata nestačila, budiž toto příslušenství zapraveno před kapitálem.


§ 217.

Pokud rozdělovaná podstata není vyčerpána plněním toho, co uvedeno bylo dosud, buďte z ní zapraveny:
1. déle než tři léta zadrželé, z nemovitosti placené daně s přirážkami, poplatky za převod majetku a jinaké veřejné dávky, které z nemovitosti se zapravují, jež podle platných předpisů požívají zákonného práva zástavního;
2. po těchto pak úroky, důchody, výživné a jinaké opětující dávky, déle než tři léta zadrželé, ze smlouvy nebo ze zákona příslušející, pokud mají právo zástavní, podle přednosti kapitálů nebo práv k vybírání dávek.

Co by po zapravení těchto nároků zbylo z podstaty rozdělované, budiž přiděleno dlužníkovi.


Ustanovení zvláštní.


§ 218.

Jestliže by rozdělovaná podstata nestačila buďte nároky s příslušenstvím, které požívají pořadí stejného, zapraveny podle poměru svých obnosů úhrnných.

Zapsaným knihovně postupem přednosti pohledávka hypoteční, které přednost byla postoupena, vstoupí na místo hypoteční pohledávky ustoupilé. Je-li pohledávka předstoupilá větší nežli ustoupilá, tedy pokud by strany něco jiného nemluvily, předchází také na svém místě původním pohledávku ustoupilou.

Na pohledávky, pro jichž dobytí před zavedením dražebního řízení byla nařízena vnucená správa nemovitosti, dostane se z podstaty rozdělované v pořadí, které podle § 104 věřitelovu právu k uspokojení přísluší, byť i tento věřitel na nemovitosti ani zástavním právem nebyl zajištěn, ani k dražebnímu řízení nepřistoupil.


§ 219.

Zástavním právem zajištěné nároky na roční důchody, výživné a jiné opětující se platy zapraví se s podstaty rozdělované tím způsobem, že nejprve zaplatí se plnění až do dne příklepu zadrželá (§§ 216 a 217) a že potom zúročené uloží se kapitál, jehož je třeba, aby platy ode dne příklepu dospívající byly zapracovány z jeho úroků.

Kapitál, který zaniknutím práva k vybírání platů se uvolní, budiž pokud možná již napřed přidělen, podle přednosti jejich nároků oprávněným, na jejichž nároky z rozdělované podstaty plně již se nedostalo, a nebylo-li takových oprávněných, budiž přidělen dlužníkovi.


§ 220.

Zástavním právem zajištěné pohledávky s podmínkou rozvazovací buďte zapraveny tím, že přidělí se hotová částka, která podle §§ 216 a 217 na pohledávku připadá; věřitel jest povinen dáti jistotu, že to, co byl přijal, vrátí, jestliže by podmínka nastala.

Jestliže by dání jistoty bylo odepřeno, budiž obnos, kterého k zapravení je třeba, zúročně uložen na čas, až jest jisto, že podmínka nenastane. Úroky, které až do té doby dospějí, buďte přiděleny věřiteli podmínečně oprávněnému jakožto náhrada za úroky jemu podle smlouvy náležející; jestliže by však pohledávka byla nezúročitelná, buďte přiděleny oprávněným, na něž se z rozdělované podstaty plně již nedostalo, podle pořadí jejich nároků, nebo nebylo-li by takových oprávněných, buďte přiděleny dlužníkovi. Zajištění pokládá se za odepřené, jestliže se věřitel nejpozději při posledním roku rozvrhovém neprohlásí, že jest ochoten jistotu složiti, nebo jestliže jistoty včasně nabídnuté nesloží dříve než usnesení o rozvrhu nabude mocí právní.

V obojí případnosti budiž při rozvrhu přiměřeně podle § 219, odstavce 2 přihlédáno k tomu, když by podmínka nastala.

S pohledávkami, u kterých ve veřejné knize jest zapsána poznámka spornosti nebo poznámka žaloby o výmaz, budiž naloženo jako s pohledávkami s podmínkou rozvazovací.


§ 221.

Obnosy, které z rozdělované podstaty, když příslušenstvo věřiteli podle §§ 216 a 217 náležející bylo hotově zapraveno, připadnou na zajištěné právem zástavním pohledávky s podmínkou odkládací, buďte zúročně uloženy až do času, kdy výminka nastane.

Úroky buďte přiděleny věřiteli podmínečně oprávněnému; jestliže by však tento neměl práva úroky vybírati, buďte přiděleny osobám v § 220, odstavci 2 řečeným. O tom, jak má býti užito kapitálu, když se uvolní, platnost mají předpisy § 219, odstavce 2.


§ 222.

Pohledávky, pro které zřízena jest hypotéka simultání, buďte zaplaceny hotově z podstaty rozdělované (§§ 216 a 217).

Prodají-li se dražbou veškeré nemovitosti ručící nerozdílně za pohledávku, tedy jednotlivé podstaty rozdělované mají k uspokojení pohledávky přispívati tou částkou, která tak se má k pohledávce čítajíc k ní její příslušenstvo, jako zbytek podstaty rozdělované, který při každé jednotlivé nemovitosti po zapravení nároků předcházejících zbývá, se má k úhrnu všech těchto zbytků.

Žádá-li věřitel, aby zaplacen byl v poměru jiném, osoby oprávněné za ním jdoucí, které následkem toho obdrží méně, nežli kdyby věřitel býval se uspokojil podle odstavce 2 ze všech vydražených nemovitostí, mohou žádati, aby z jednotlivých podstat rozdělovaných ten obnos, který by podle rozvrhu v odstavci 2 vytčeného byl připadl na pohledávku nedílně váznoucí, potud jim byl odveden, pokud toho třeba jest k uhrazení schodku.

Jestliže by nebyly dražbou prodány všechny nemovitosti spolu zavázané, tedy výpočtu náhrady, která následujícím oprávněným náleží, na místo zbytků jednotlivých podstat rozdělovaných buďte za základ položeny berní odhadní hodnoty veškerých nemovitostí nerozdílně ručících. Podrobnější ustanovení o tom, jak berní odhadní hodnota má býti určena, budou vydána způsobem nařizovacím. Nárok následujících oprávněných na náhradu budiž v této případnosti pro ně vložen na spoluzavázaných nemovitostech, které nebyly dražbou prodány, v pořadí pohledávky uspokojeného simultáního věřitele zástavního, která zcela nebo částečně byla zaplacena a spolu vymazána býti má. Vklad tento buď soudem k návrhu nařízen.


§ 223.

Všechny ostatní pohledávky zástavním právem zajištěné, čítajíc k nim i zástavním právem zajištěné pohledávky berní a poplatkové, jestliže by nebylo nejpozději osm dní před stáním dražebním žádáno, aby hotově byly zaplaceny, buďte zapraveny tím, že dluh převezme se do započtení na podání nejvyšší. Věřitelé, kteří žádali včasně za zaplacení hotové, mohou od této žádosti ustoupit za roku rozvrhového a prohlásit, že jsou srozuměni s tím, aby dluh přejat byl vydražitelem a aby jejich dřívější dlužník byl osvobozen.

Když pohledávky zástavním právem zajištěné převzetím se zapravují, buďte hotově z podstaty rozdělované zapraveny toliko úroky a ostatní příslušenstvo (§§ 216 a 217) až do dne příklepu zadrželé.

Žádá-li se, aby nezúročné pohledávky s doložením času byly hotově zapraveny, budiž obnos, který z podstaty rozdělované na pohledávku připadá, zúročně uložen na čas, až kdy pohledávka dospěje. Úroky až do dne dospělosti jdoucí buďte přiděleny oprávněným, na které se z podstaty rozdělované plně již nebylo dostalo, podle pořadí jejich nároků; nebylo-li by však takových oprávněných, buďte přiděleny dlužníkovi.

Za nezúročné pohledávky s doložením času, které jsou převzaty do započtení na podání nejvyšší, vydražitel ode dne příklepu až do dospělosti má zapravovati úroky zákonnou měrou úrokovou. Úroků těchto budiž užito podle ustanovení odstavce předcházejícího.


§ 224.

Je-li na nemovitosti zřízeno právo zástavní pro pohledávky, které mohou vzniknouti z úvěru daného, z převzatého vedení záležitostí nebo z právního důvodu správy nebo náhrady za škody (hypotéka za příčinou úvěru, za příčinou kauce zřízená), tedy pohledávky věřitelovy na kapitále a příslušenstvu, které až do posledního rozvrhového roku již vznikly, buďte zapraveny hotovým zaplacením (zúročným uložením) nebo převzetím podle předpisů, které jinak platí pro pohledávky stejného druhu zástavním právem zajištěné.

Část uvedeného nejvyššího obnosu tím nevyčerpaná vyrovná se tím, že přiměřený hotový obnos přidělí se z podstaty rozdělované. Obnos tento budiž na úroky uložen. Složeného obnosu užije se pro nároky, které věřitelovi nově vzniknou; úroky však buďte přiděleny oprávněným, na které se z podstaty rozdělované plně již nedostalo, podle pořadí jejich nároků, nebo nebylo-li by oprávněných takových, buďte přiděleny dlužníkovi. Osobám těmto podle přednosti jejich nároků připadne také, co po skončení poměru úvěrního nebo kauce z kapitálu složeného zbývá (§ 219, odstavec 2).


§ 225.

Soudce podle výsledku odhadu má ustanoviti (§ 144), kterým obnosem vyceněny býti mají služebnosti a věcná břemena neobmezeného trvání, jež vydražitel podle dražebních podmínek a podle výsledku dražby má převzíti do započtení na podání nejvyšší. Při služebnostech a věcných břemenech, které oprávňují k vybírání opětujících se dávek, obnos tento rovná se kapitálu, jehož je třeba, aby z úroků byly zapraveny dávky ode dne příklepu dospívající nebo jejich hodnota peněžitá. Obnos, který připadá na břímě vydražitelem přejaté, vydá se vydražiteli.

Při služebnostech a věcných břemenech trvání obmezeného, jež vydražitel přejímá do započtení na podání nejvyšší, budiž kapitál uhrazovací zúročně uložen. Úroky náležejí vydražiteli po dobu, co příslušné břímě trvá. S uhrazovacím kapitálem, který se uvolní, budiž naloženo podle § 219, odstavce 2.


§ 226.

S výměnky vloženými budiž naloženo podle předpisů § 225 jako s věcnými břemeny obmezeného trávní, která zavazují k dávkám se opětujícím.

Vydražitel má poskytovati naturální a peněžité dávky, které oprávněnému podle přejatého výměnku náležejí. Je-li úhrada, která z podstaty rozdělované na výměnek připadá, příliš malá, aby z jejích úroků dávka tato nebo její hodnota peněžitá úplně mohla býti zapravena, tedy vydražitel smí z uhrazovacího kapitálu vzíti ty částky, kterých je třeba, aby výměnkářské dávky nezkráceně byly odváděny.

Když vyměnkář a osoby k uhrazovacímu kapitálu poukázané k tomu svolí, může soud nařídit, aby tam, kde zřízeny jsou pokladny starobní, uhrazovací kapitál vplacen byl do takové pokladny ve prospěch výmenkářův.


§ 227.

Služebnosti a věcná břemena kromě výměnků, pro které z podstaty rozdělované již nevybývá úhrady úplné, buďte zrušeny; na místo nich nastoupí nárok na náhradu za břímě nepřikázané. Soudce ustanoviti má náhradu, která budiž hotovým zaplacením zapravena podle toho, jak podstata rozdělovaná stačí, v pořadí, které příslušelo právu zrušenému.

Totéž platí o nárocích na náhradu za vložené právo nájemní nebo pachtovní, které proti vydražiteli se nepřikázalo.


§ 228.

Ke knihovním záznamům budiž toliko tenkráte přihlédáno, když nejpozději při posledním roku rozvrhovém se prokáže, že řízení ke spravení záznamu již jest v běhu, nebo když v tomto čase neprošla ještě lhůta k zavedení tohoto řízení.


O usnesení rozvrhovém.


§ 229.

V usnesení rozvrhovém budiž nejdříve vykázán úhrnný obnos podstaty rozdělované. Potom buďte uvedeny obnosy hotových peněz, které jednotlivým oprávněným mají býti odvedeny nebo pro ně složeny, břemena a dluhy s příslušenstvím, které vydražitel do započtení na podání nejvyšší převzal, a uhrazovací obnosy s převzatými břemeny a dluhy se srovnávající, a to číselně podle pořadí práv a nároků, které tím mají býti uspokojeny nebo zajištěny, s poznámkou, pokud nároky oprávněných na kapitále a příslušenství jsou zapraveny.

V usnesení rozvrhovém budiž dále uvedeno, jak úroků z peněz zúročně uložených má býti užito, jak naloženo býti má s obnosy, které se uvolní, jaká jistota dána býti má, jestliže hotově se zapraví pohledávky s podmínkou rozvazovací, kteří oprávnění, s jakým obnosem a v kterém pořadí mají nárok na náhradu ve smyslu § 222, a který obnos z podstaty pro dlužníka zbývá.

Usnesení rozvrhové budiž doručeno všem osobám k roku předvolaným.


§ 230.

Jsou-li osoba nebo pobyt věřitele hypotečního neznámy za okolností, které podle ustanovení všeobecného zákona knihovního opravňují k žádosti, aby bylo zavedeno umoření této pohledávky hypoteční, tedy buďte v usnesení rozvrhovém označeny také ty nároky, které, kdyby umoření bylo povoleno, mají býti zapraveny z obnosu podstaty rozdělované, jenž na pohledávku umořenou připadá.

Žádost, aby umoření bylo zavedeno, může podána býti netoliko vydražitelem, nýbrž každým věřitelem, který podle usnesení rozvrhového má nárok na to, aby uspokojen byl z obnosu, který umořením se uvolní. Obnos tento budiž na čas řízení umořovacího zúročně uložen. Úroky zatím jdoucí buďte osobám, které jsou oprávněny vybírati obnos, když se uvolní, podle pořadí jejich nároků přiděleny na zúrokování a zapravení nároků těchto.


§ 231.

Jestliže rozhodnutí o odporu vzneseném při rozvrhovém roku závisí na vyhledání a zajištění sporných skutkových okolností, tedy vyřízení odporu budiž v usnesení rozvrhovém poukázáno ku pořadu právnímu; jinak budiž o odporu ihned v usnesení rozvrhovém rozhodnuto. S nároky, proti nimž čelí odpor k pořadu právnímu odkázaný, budiž v usnesení rozvrhovém prozatím tak naloženo, jako kdyby byly nepopírané, ani co se týče obnosu žádaného, ani pořadí tvrzeného.

Kdo za příčinou odporu odkázán jest k pořadu právnímu, musí se v jednom měsíci po tom, co usnesení rozvrhové bylo doručeno, vykázati, že již zahájil sporné řízení, jehož je třeba k vyřízení odporu, jinak usnesení rozvrhové k návrhu každého oprávněného odporem dotknutého bude provedeno bez ohledu k odporu. Toto budiž v rozvrhovém usnesení oznámeno.

Předcházejících ustanovení budiž obdobně šetřeno, když vyřízení odporu vyžaduje, aby zavedeno bylo řízení u příslušného úřadu správního.

Oprávnění toho, jenž odpor podal, proti osobám, které na základě rozvrhového usnesení dosáhly uspokojení, své lepší právo žalobou ku platnosti přivésti, nezanikne ani tím, že zamešká se lhůta ke vznesení žaloby ustanovená, ani tím, že usnesení rozvrhového bylo vykonáno.


§ 232.

Soud exekuční jest příslušen rozhodování o odporech k pořadu právnímu poukázaných. Odpory proti témuž nároku od osob několika vznesené mohou od nich jakožto společníků ve sporu k platnosti přivedeny býti žalobou společnou.

Rozsudek, který se vynese v rozepři o odporu při rozvrhovém roku vzneseném, jest účinný pro veškeré účastné věřitele a oprávněné i proti nim, jakož i pro dlužníka i proti němu (§ 14 civilního řádu soudního).


§ 233.

V rozsudku, kterým dává se místo odporu vznesenému, budiž byť i nebylo prosby k tomu čelící, na základě usnesení rozvrhového a spisů řízení rozvrhového určeno, kterému věřiteli a kterým obnosem vyplacena býti má sporná část podstaty.

Jestliže takovému ustanovení překážejí podle úsudku soudku obtíže značné, budiž v rozsudku nařízeno nové řízení rozvrhové a budiž z moci úřadu zavedeno, když rozsudek nabyl právní moci. Tento nový rozvrh má se omeziti na část podstaty odporem dotknutou. Účastníci, kteří hotovým zaplacením, převzetím dluhů nebo složením úhrady již uspokojeni byli z výtěžku dražebního, nebuďte k tomuto novému řízení přibráni.


§ 234.

Dlužník a oprávnění, kteří k rozvrhovému roku se dostavili, jsou toliko v mezích práva, které jim podle § 213 k odporu přísluší, oprávněni usnesení rozvrhové rekursem v odpor bráti. K těm důvodům odporu, které k platnosti mohly přivedeny býti podáním odporu, avšak při roku rozvrhovém nebyly předneseny, nebudiž přihlédáno.

Ustanovení § 233 budiž také šetřeno, když se rozhoduje o rekurse.


§ 235.

Jestliže by odporu podanému proti tomu, aby v rozvrhovém usnesení pohledávka zástavním právem zajištěna byla započtena na podání nejvyšší, bylo dáno místo v rozhodnutí o rekurse, který proti tomu byl podán, nebo v rozsudku, který o odporu byl vynesen, tedy ihned, jakmile rozhodnutí neb rozsudek nabude moci právní, budiž vydražiteli soudem exekučním uloženo, aby zbytek nejvyššího podání, který rovná se nezapočitatelnému obnosu pohledávky zástavním právem zajištěné s příslušenstvím, jakož i jeho zákonné úroky ode dne příklepu počínajíc k soudu složil v nejbližších čtrnácti dnech.

Na základě tohoto příkazu budiž po projití lhůty k návrhu zavedena exekuce na jmění vydražitelovo k dobytí zbývajícího nejvyššího podání i s úroky. K podání návrhu jest oprávněna každá z osob k rozvrhovému roku předvolaných; návrh budiž podán u soudu exekučního.

Se složeným zbytkem nejvyššího podání budiž naloženo podle § 233, odstavce 2.


Jak provádí se usnesení rozvrhové.


§ 236.

Když usnesení rozvrhové nabylo právní moci, buďte obnosy, jednotlivým oprávněným k hotovému zaplacení přidělené, k návrhu na kvitanci vydány, pokud vzhledem k nim není právní rozepře zahájena nebo prošla-li již bez výsledků lhůta ku podání žaloby položená.

Soud exekuční má opatřiti, co jest příhodné (§ 77), aby vykonáno bylo nařízené uložení na úroky, když by osoby, pro které tyto obnosy nebo jejich úroky jsou určeny, o něčem jiném se nedohodly.

Pokud usnesení rozvrhové za příčinou zahájeného sporu nemůže býti provedeno, příslušné obnosy až do právoplatného rozhodnutí zůstanou v uschování soudním.


O knihovních vkladech a výmazech.


§ 237.

Aby vlastnické právo k vydražené nemovitosti, kterého vydražitel příklepem nabyl, bylo knihovně vloženo, aby knihovní práva s vlastnictvím nemovitosti spojená byla převedena, aby poznámka dražby, udělovaného příklepu, jakož i všechny ostatní knihovní poznámky k dražebnímu řízení se vztahující byly vymazány, za to může vydražitel žádati u soudu exekučního již dříve, nežli rozvrh nejvyššího podání jest vyřízen, při čemž prokázati má, že všechny dražební podmínky včasně a řádně byly splněny.

Soud, vidí-li se mu toho býti třeba, aby věc vysvětlena a zejména aby doplněny byly důkazy předložené, může dříve, než-li žádosti povolí, slyšeti věřitele vymáhajícího a ty, kteří k nemovitosti mají věcná práva, nebo některé z osob těchto; slyšení toto děje se na náklad vydražitelův. Je-li to vhodnější pro zachování práv osob řečených, může soud na místo jejich slyšení naříditi, aby byly zpraveny o povolení žádosti. Když soud žádost povoluje, má spolu naříditi, čeho je třeba k výkonu knihovních zápisů.

Výmazu břemen a práv na vydražené nemovitosti zapsaných, vydražitelem nepřevzatých může soud exekuční povoliti k návrhu vydražitelovu teprve, když rozvrhové usnesení nabylo právní moci; s návrhem tímto může spojena býti žádost v prvním odstavci naznačená.


O dražbě nemovitostních podílů.


§ 238.

Pokud zákon nerozeznává, buďte ustanovení jeho o dražbě nemovitostí vztahována také ke dražbě jednotlivých podílů nemovitostních, na které se exekuce vede.


O rekurse.


§ 239.

Rekurs nemá místa proti usnesením, kterými:
1. osobám oprávněným ke koupi zpáteční a zástavním věřitelům dává se věděti o povolení dražby (§ 133, poslední odstavec) nebo nařizuje se knihovní poznámka toho, že dražební řízení jest zavedeno;
2. podle §§ 134 a 140 se nařizuje popsání a odhad dražbou prodávané nemovitosti a příslušenstva nemovitostního;
3. podle § 142 se stanoví, že nemá vykonáno býti nové popsání neb odhadnutí;
4. vymáhajícímu věřiteli se ukládá, aby předložil návrh podmínek dražebních nebo dal příslušné přihlášení do protokolu;
5. podle § 158 se nařizuje správa nemovitosti dražbou prodané;
6. podle § 202 se nařizuje, aby provedení odhadu bylo odloženo;
7. znalci se přibírají k oceňování v řízení k rozvrhu podání nejvyššího;
8. nařizuje se, aby za příčinou právoplatného zrušení nebo za příčinou toho, že již provedeno bylo dražební řízení, vymazány byly knihovní poznámky tohoto řízení se týkající.

Proti usnesení, kterým se určuje, kolik znalců k dohadu má býti přivzato, a kterým znalci se jmenují, jakož i proti usnesením za dražebního stání a za roku rozvrhového učiněným a prohlášeným není dopuštěn rekurs samostatný.

Proti rozhodnutí o rekursech, které byly podány proti usnesení rozvrhovému, dopouští se rekurs další, byť i soud instance druhé potvrdil usnesení soudce prvního v odpor vzaté.


PODODDĚLENÍ ČTVRTÉ.
Ustanovení zvláštní o exekuci na předměty vlastnictví horního.


O správě vnucené.


§ 240.

Když správou vnucenou vede se exekuce na podíl dolů, může společný zmocněnec podílníky horními zřízený (§ 188 ob. zák. hor.) jmenován býti správcem. Jsou-li ve které případnosti vzhledem k osobě tohoto zmocněnce proti tomu závažné pochybnosti, buďte všichni podílníci horní slyšení nežli správce se jmenuje.

Správce potom exekučním soudem jmenovaný má obstarávati správu také pro ostatní podílníky horní a jako jejich zmocněnec a po dobu správy vnucené pozbude účinnosti plná moc společného zmocněnce, podílníky dříve zřízeného. Takový správce jest již svým zřízením oprávněn ke všem právním jednáním a právním úkonům, jež předsebráti opravňuje plná moc podle § 188 ob. zák. hor. propůjčená.

Soud exekuční má z povinnosti úřadu oznámiti příslušnému hejtmanství hornímu jmenování správce vnuceného.


§ 241.

K výdajům, které podle § 120 správce má zapraviti bezprostředně z výtěžků, náležející zejména také:
1. za vnucené správy dospívající a z posledního roku před povolením vnucené správy zadrželé poplatky za štoly dědičné a revírní a jiné příspěvky k revírním ústavům, poplatky vodní, šachtovní a tahadlové a jiné roční dávky za propůjčené služebnosti horní, jakož i roční dávky držitelům povrchu;
2. příspěvky za vnucené správy dospívající a z posledního roku před povolením vnucené správy zadrželé, které držitelé dolů jsou povinni platiti k pokladnám bratrským;
3. za vnucené správy dospívající a z posledního roku před povolením vnucení správy zadrželé mzdy a jinaké platy služební při dolování zaměstnaných.


O dražbě nucené.


§ 242.

K návrhu na povolení dražby nucené buďte mimo listinná osvědčení v § 133, č. 1 a 2 vytčená přiloženy v opise, úřadem horním nebo jinak veřejně ověřeném, listina propůjčovací, koncesse pro stavby pomocné nebo koncesse pro štoly revírní neb ověřené výpisy z knihy propůjčovací nebo koncessní.

Ve vyhlášce dražebního stání budiž uvedeno jméno dolu nebo pole, velikost pole, nerosty, jichž dobývání bylo propůjčeno, a železničná nebo paroplavební stanice u dolu nejblíže ležící.


§ 243.

Horní služebnosti, zřízené smlouvou od úřadu horního potvrzenou nebo rozhodnutím úřadu horního (§ 191 ob. zák. horního), musí být bez ohledu k pořadí, které jim přísluší, převzaty býti vydražitelem bez započetí do podání nejvyššího.


§ 244.

Když předměty horního vlastnictví se dražbou prodávají, nejmenší přípustné podání činí třetinu hodnoty, která dražbě za základ jest položena.


§ 245.

Navrhuje-li se nucená dražba dolu nepracujícího a neschůdného, budiž obnos pohledávky, pro kterou exekuce se vede, za základ položen dražbě jakožto cena vyvolávací. V případnosti této nemají platnosti ustanovení o prozatímném určení stavu závad, o podání nejmenším a o odporu z toho důvodu, že nároky zástavním právem zajištěné nejsou uhrazeny.

Vyhláška dražby má obsahovati oznámení, že do dražby dávaný předmět bude prodán také pod cenou odhadní nebo vyvolávací, která zároveň budiž uvedena.


§ 246.

Když rozděluje se výtěžek, dražbou dolu nebo některého jiného předmětu vlastnictví horního dobytý, buďte před pohledávkami v § 216, č. 4 uvedenými zaplaceny z podstaty v pořádku tuto uvedeném:
1. z posledního roku přede dnem příklepu zadrželé mzdy a jinaké platy služební osob při provozování vydraženého předmětu horního zaměstnaných;
2. mzdy, které držitel dolu na základě služebního řádu úřadem horním schváleného zadržel, aby si zabezpečil své nároky, které by proti dozorcům a dělníkům mohl míti;
3. pohledávky bratrských pokladen vzhledem k těm obnosům, které držitelé dolů mají platiti a které od dělníků byly sice zapraveny nebo jim ze mzdy sraženy, avšak do pokladny nebyly vloženy nebo v ní scházejí;
4. z posledního roku přede dnem příklepu zadrželé poplatky za štoly dědičné a revírní a jiné příspěvky k revírním ústavům, poplatky vodní, šachtovní a tahadlové a jiné roční dávky za propůjčení služebností horních, jakož i roční dávky držiteli povrchu. Jsou-li pohledávky, dávky a poplatky déle jednoho roku zadrželé, tedy buďte zapraveny z rozdělované podstaty po nárocích v § 217, č. 2 uvedených.


O doručování.


§ 247.

Vyjímajíc usnesení, kterým exekuce se povoluje, všechna doručení hornímu podnikateli nebo podílníkům dolu několika osobami provozovaného, která naskytnou se za exekuce vedené na předměty vlastnictví horního, mohou učiněna býti zmocněnci, jenž pro správu dolu jest zřízen.


O exekuci na právo z dobývání živice.


§ 248.

Týká-li se návrh dražební práva k dobývání živice nebo nerostů, kterých pro jejich živičný obsah může býti upotřebeno (§ 2 zákona ze dne 11. května 1884, Z. Ř. č. 71), tedy mají platnosti předpisy o nucené dražbě nemovitostí.

Mimo osvědčení v § 133, č. 1 a 2 vyžadovaná budiž v této případnosti předložen úřední výpis z knihy naftové opatřený datem, kdy byl vyhotoven, z něhož na jevo jde poslední stav této knihy vzhledem k dobývacímu právu do dražby dávanému.


TITUL DRUHÝ.
O exekuci na jmění movité.


PODODDĚLENÍ PRVNÍ.
O exekuci na věcí hmotné.


§ 249.

Exekuce na movité věci hmotné koná se zabavením a prodejem jich.


Které věci nemohou býti zabaveny.


§ 250.

Na předměty, jichž užívá se k vykonávání bohoslužby zákonně uznané církve nebo náboženské společnosti, jakož i na částky sv. kříže a na ostatky svatých, kromě jejich obruby, nemůže exekuce vedena býti. Vede-li se exekuce na obrubu částek sv. kříže a ostatků svatých, tedy ověření (authentika) nesmí býti porušeno.


§ 251.

Z exekuce jsou dále vyňaty:
1. šaty, peřiny, prádlo, domácí a kuchyňské nářadí, zejména kamna a krby, pokud předmětů těchto nevyhnutelně je třeba dlužníkovi a jeho ve společné domácnosti a s ním žijícím členům rodinných a čeledi;
2. potraviny a palivo, jichž dlužník a jeho ve společné domácnosti s ním žijící členové rodinní a čeleď potřebují na čtrnáct dní;
3. dojná kráva nebo podle výběru dlužníkova dvě kozy nebo tři ovce spolu se zásobami píce k jich krmení a steliva k podestýlání až do času nejbližších žní potřebnými, pokud těchto dobytčat nevyhnutelně je třeba k výživě dlužníka a jeho ve společné domácnosti s ním žijících členů rodinných a čeledi;
4. podpory v přírodninách, jež dlužníkovi za příčinou nouze v zemi nebo v některé krajině vznikla, byly poskytnuty z peněz veřejných;
5. u úředníků, duchovních, učitelův, advokátů, notářů, lékařův a umělců, jakož i u jiných osob, vykonávajících vědecké povolání, předměty, jichž potřebují k zastávání služby nebo k vykonávání svého povolání, jakož i slušný oblek, rovněž u osob moci ozbrojené a četnictva všechny předměty, jichž potřebují k zastávání služby;
6. u řemeslníků, ručních a továrních dělníků, jakož i u babiček porodních předměty, jichž k osobnímu vykonávání svého zaměstnání potřebují;
7. u osob, jichž platy peněžité podle zákona nebo podle výsady z exekuce zcela nebo částečně jsou vyňaty, ta část shledaných peněz hotových, která rovná se příjmu, jenž nejsa exekuci podroben, připadá na čas od výkonu zabavení až do nejbližší lhůty, kdy plat se vyplácí;
8. hotové peníze, které patrně pocházejí z podpory, která dlužníkovi za příčinou nouze (č. 4) byla dána z veřejných peněz nebo ze splatné zálohy, která za stejné podmínky byla poskytnuta z fondů veřejných;
9. k vedení lékárny nevyhnutelně potřebné nářadí, nádobí a zásoby zboží, čímž však nevylučuje se vnucená správa tohoto závodu;
10. knihy k tomu určené, aby jich dlužník a jeho ve společné domácnosti s ním žijící členové rodinní užívali v kostele nebo ve škole;
11. svatební prsten dlužníkův, listy a jiné spisy dlužníkovy a rodinné obrazy kromě rámů;
12. řády a čestné znaky.


§ 252.

Příslušenstvo nemovitosti, které na ní se nalézá (§§ 294 až 297 ob. zák. obč.), smí do exekuce vzato býti s touto nemovitostí samou.

Na příslušenstvo dolův a na příslušenstvo lodí a vorů exekuce samostatná nemá místa.


O zabavení.


§ 253.

Zabavení hmotných věcí, které dlužník chová, provede se tím, že výkonný orgán je v protokole sepíše a popíše (protokol zájemný).

Do protokolu budiž pojato prohlášení, že sepsané předměty byly zabaveny pro vykonatelnou pohledávku věřitele, který jménem uveden budiž. Pohledávka budiž v protokole uvedena kapitálem a příslušenstvem a budiž při tom poukázáno k titulu exekučnímu. Zabavení může býti vykonáno toliko pro peněžitou sumu číselně určitou; avšak nevyžaduje se, aby příslušenstvo, které dlužník jest povinen platiti, bylo číselně uvedeno. V zájemném protokole budiž uvedeno obydlí věřitelovo a jeho zástupce.

Jestliže třetí osoby při zabavování tvrdí, že k věcem v protokole sepsaným mají taková práva, která by nedopouštěla vykonání exekuce, tedy buďte tyto nároky v protokole zájemném poznamenány.

Usnesení, kterým zabavení bylo povoleno, budiž doručeno dlužníkovi při zabavování. O vykonaném zabavení buďte zpraveni věřitel vymáhající, a jestliže dlužník nebyl při zabavování, budiž zpraven také on.


§ 254.

Zájemný protokol budiž předložen soudu exekučnímu.

Každé vykonané zabavení budiž zaznamenáno, s uvedením dlužníka, vymáhajícího věřitele a obnos pohledávky v seznamě (zájemném rejstříku), který u každého soudu okresního k tomu účelu má býti založen. Je-li na jednom a témž místě okresních soudů několik, tedy zájemný rejstřík buď veden některým z okresních soudů k vykonávání moci soudní ve věcech exekučních povolaných (§ 23, odstavec 1).

Způsobem nařizovacím budiž o to postaráno, aby zájemný rejstřík obsahoval potřebné poukazy také vzhledem k zástavním právům, která správní cestou na zabavených věcech jsou zřízena.


§ 255.

Zprávy z rejstříku zájemného buďte dány všem osobám, které osvědčí, že takových zpráv potřebují k zavedení rozepře ne exekuce, k podání námitek proti exekuci již zavedené nebo z jiných důvodů důležitých.


§ 256.

Zabavením nabývá vymáhající věřitel pro svou vykonatelnou pohledávku práva zástavního na hmotných věcech v zájemném protokole sepsaných a popsaných.

Toto právo zástavní zanikne, jestliže návrh na povolení prodeje (§ 264) neučiní se do roka po dni, kterého zabavení bylo vykonáno, a nepokračuje-li se řádně v řízení prodejovém.

Zabavuje-li se současně ve prospěch věřitelů několika, zástavní práva tím zřízená jsou mezi sebou v pořadí stejném. Každý z těchto věřitelů má postavení věřitele vymáhajícího.


§ 257.

Zabavení hmotných věcí, které již byly zájemně sepsány a popsány pro jinou pohledávku vykonatelnou, vykoná se poznámkou na sepsaném již protokole zájemném. V poznámce budiž uvedeno jméno věřitele vymáhajícího, k jehož návrhu toto další zabavení se koná, obydlí jeho i obydlí zástupce jeho a pohledávka vykonatelná (§ 253, odstavec 2).

Žádá-li se, aby výlučně zabaveny byly hmotné věci, které již zabaveny pro věřitele jiné, tedy poznámka může býti vykonána bez nového vyhledávání. Usnesení, kterým zabavení se povoluje, budiž v takovéto případnosti dlužníkovi doručeno zároveň s oznámení v § 253, posledním odstavci řečeným.

Každý věřitel, v jehož prospěch zabavení se koná, má postavení věřitele vymáhajícího.


Jak osoby třetí k platnosti přivádějí práva zástavní a přednostní.


§ 258.

Někdo třetí, jenž není v držení věci, nemůže zabavení odporovati za příčinou zástavního nebo přednostního práva jemu příslušejícího. Avšak může již před dospělostí pohledávky, která má právo zástavní nebo přednostní, žalobou ku platnosti přivésti svůj nárok na to, aby předem byl uspokojen z výtěžku věci příslušné. K rozhodnutí o této žalobě od počátku výkonu exekuce jest příslušen soud exekuční. Jestliže by žaloba byla vznesena na vymáhajícího věřitele i na dlužníka, budiž s nimi naloženo jako se společníky rozepře.

Jestliže věc byla prodána exekucí, dříve nežli právoplatně bylo rozhodnuto o žalobě, a je-li žalobcův nárok dostatečně osvědčen, může k návrhu soud naříditi, aby výtěžek prozatím byl uložen.


O uschování.


§ 259.

Zabavené věci, kromě peněz u dlužníka nalezených, buďte k návrhu věřitele vymáhajícího uschovány. Jestliže takovýto návrh nebyl učiněn, vykonané zabavení budiž vyznačeno způsobem, který od každého snadno může býti seznán.

Návrh, aby uschování bylo zavedeno, může spojen býti s návrhem, aby zabavení bylo povoleno.

Uschování, pokud zabavené věci k tomu se hodí, vykoná se uložením jich k soudu, jinak odevzdáním ústavu, pod státním dozorem postavenému, který takovýmto uschováním se zanáší, neb odevzdáním uschovateli, kterého soud exekuční zříditi má na nebezpečenství věřitele vymáhajícího (§ 968 ob. zák. obč.). V této případnosti může, svolí-li k tomu dlužník, také vymáhající věřitel, nebo je-li takových věřitelů několik, jeden z nich od soudu exekučního zřízen býti za uschovatele.

Náklady na uschování buďte prozatím neseny věřitelem vymáhajícím, a je-li vymáhajících věřitelů několik, tedy jimi všemi podle poměru vykonatelných jejich pohledávek.

Návrhu, při zabavování učiněnému, aby zavedeno bylo uschování soudním uložením neb odevzdáním věci ústavu, který zanáší se takovým uschováním, výkonný orgán má vyhověti, nevyžádaje se o tom dříve usnesení soudního.

Dříve nežli se rozhodne o návrhu na uschování, který po vykonaném zabavení byl učiněn u soudu exekučního, buďte, pokud není nebezpečenství v průtahu, slyšeni dlužník a ostatní věřitelé vymáhající.

V zájemném protokole budiž zaznamenáno, že uschování bylo zavedeno, a budiž uveden uschovatel.


§ 260.

Pokud uschovatel byl zřízen bez přivolení dlužníka a věřitele vymáhajícího, buďte tito o zřízení uschovatele zpraveni a budiž jim oznámeno jeho jméno. Podají-li důvody vhodné, mohou kdykoliv u exekučního soudu navrhnouti, aby jmenován byl uschovatel jiný.


§ 261.

Peníze, při zabavení shledané, má výkonný orgán uschovati, a koná-li se zabavení ve prospěch věřitele jediného, má je podle vykonatelného nároku odvésti na kvitanci věřiteli tomuto. Odnětí peněz výkonným orgánem má v této případnosti touž platnost, jako kdyby dlužník zaplatil.

Má-li výkonný orgán pochybnost o tom, jaká částka vymáhajícímu věřiteli přísluší, neb o dlužních úpisech, kterých od věřitele při vydání peněz zpět žádati mám neb o tom, jaké odpisy na dlužních úpisech má vykonati, tedy před vydáním peněz má si vyžádati poukazu na soudu exekučním.

Hodnota mincí a cizozemských papírů peněžních budiž počítána podle kursu v den zabavení na nejbližší burse úředně zaznamenaného.

Zabavuje-li se pro věřitelů několik (§ 256, odstavec 3), tedy shledané peníze buďte výkonným orgánem složeny v kanceláři soudní a od soudu exekučního podle povahy té které případnosti rozděleny samostatně nebo spolu s výtěžkem ze zabavených věcí. Samostatné rozdělení budiž vykonáno podle ustanovení pro rozvrh výtěžku prodejového platných.


§ 262.

Tytéž předpisy platí pro zabavení a uschování movitých hmotných věcí dlužníkových, které chová vymáhající věřitel nebo některá třetí osoba k jich vydání ochotná.


Kdy zabavení může býti obmezeno.


§ 263.

Jestliže vymáhající věřitel u sebe chová movitou hmotnou věc dlužníkovu, ku které mu přísluší právo zástavní nebo právo zadržovací pro pohledávku, o jejíž vykonání jde, tedy dlužník může, pokud pohledávka tato jest uhrazena věcí tou, u exekučního soudu navrhnouti, aby zabavení bylo obmezeno na tuto věc. Je-li právo zástavní nebo zadržovací zřízeno také pro jinou pohledávku věřitele vymáhajícího, tedy může návrhu místo dáno býti toliko, když také tato pohledávka tou věcí jest uhrazena.


O prodeji.


§ 264.

Věci zabavené buďte prodány k návrhu některého z věřitelů, pro jehož vykonatelnou pohledávku byly zabaveny.

Návrh na povolení prodeje budiž učiněn bezprostředně u soudu exekučního, avšak může býti spojen s návrhem, aby zabavení bylo povoleno. Také v případnosti posléz uvedené přísluší rozhodnutí o návrhu na povolení prodeje soudu exekučnímu.

Navrhující věřitel má poukazem k zájemnému protokolu u soudu ležícímu označiti předměty, které mají býti prodány; aby opis tohoto protokolu byl předložen, toho se nevyžaduje.

V zájemném rejstříku budiž poznamenáno, že prodej zabavených věcí byl povolen.


§ 265.

Prodej papírů cenných, které pro erár nebo některý zemský fond jako kauce jsou vinkulovány nebo do schování uloženy, smí teprve tehdá povolen býti, když příslušný závazek jest skončen a případné nároky na náhradu byly stanoveny cestou právní.

O tomto určení buďte zpraveny všechny osoby, které nabyly zástavního práva k papírům cenným.


§ 266.

Dříve nežli povolené zabavení nabude moci právní, smí se k prodeji přikročiti toliko tenkráte, když zabaveny byly věci, které podle své povahy při delším uschování jsou podrobeny zkáze, nebo když by zabavené věci při odkladu prodeje pozbyly značně hodnoty, a jestliže vymáhající věřitel dá jistotu za všechny újmy, které by dlužníkovi prodejem dřívějším vznikly.

Dříve nežli by dána byla jistota exekučním určená, prodej nesmí se státi.


§ 267.

Když byl prodej povolen a pokud prodejové řízení je v běhu, pro další vykonatelné pohledávky nemůže již zavedeno býti zvláštní řízení prodejové vzhledem k týmž věcem.

Všichni věřitelé, kterým za zahájeno řízení prodejového povolí se prodej věcí týchž, také pro ně zabavených, přistupují tím k prodejovému řízení již zavedenému a musí toto přijmouti v tom stavu, v jakém se nalézá v čase jich přístupu.

Věřitelé přistupující mají od času svého přístupu táž práva, jako kdyby řízení bylo zavedeno k jich návrhu. Soud exekuční má věřitele, který učinil návrh na prodej, zpraviti, že a ku kterému zahájenému řízení prodejovému přistoupil. O každém přístupu soud exekuční má mimo to zpraviti výkonný orgán ku provedení prodeje povolaný, dlužníka, jakož i ty věřitele, k jichž návrhu řízení prodejové bylo zavedeno, nebo kteří k němu právě již dříve byli přistoupili.


§ 268.

Zabavené papíry cenné, které mají cenu bursovní, buďte z volné ruky prodány skrze obchodního dohodce, přihlédajíc co možná k bursovní ceně doby příslušné.

Jiné předměty, které v místě, kde se nalézají, mají cenu bursovní nebo tržní, buďte z volné ruky prodány, přihlédajíc co možná k bursovní nebo tržní ceně doby příslušné, skrze obchodního dohodce, nebo nebylo-li by takového, skrze úředníka k dražbám oprávněného nebo skrze orgán výkonný.

Kdyby pro předměty toho druhu, jako jsou věci zabavené, v tom místě, kde se nalézají, nebylo ceny bursovní nebo tržní, tedy soud exekuční k návrhu po slyšení dlužníka může naříditi, aby předměty, za příčinou prodeje z ruky volné a co možná podle bursovní nebo tržní ceny doby příslušné, byly zaslány na místo jiné, na kterém jest bursa nebo trh na věci druhu tohoto, neb aby tam předměty tyto bez zaslání byly z volné ruky prodány skrze obchodního dohodce nebo skrze úředníka k dražbám oprávněného, přihlédajíc co možná k bursovní nebo tržní ceně doby příslušné. Zaslání stane se na náklad a nebezpečenství dlužníka.

Aby zabavené věci byly zaslány nebo příkazem obchodnímu dohodci daným zcizeny, může soud exekuční po slyšení dlužníka naříditi k návrh také tenkráte, když pro věci řečeného druhu naskytuje se na jiném určitém místě lepší příležitost, aby výhodně z volné ruky byly prodány.

Když soud exekuční povoluje prodej z ruky volné, má k návrhu určiti cenu, pod kterou věci při zcizení nesmějí býti dány a čas, ve kterém prodej má býti vykonán. Jestliže by taková cena nebyl určena, budiž v té případnosti, když prodej byl povolen za cenu bursovní nebo tržní, ke zprávě o prodeji přiložen úřední výkaz o bursovní nebo tržní ceně v den prodeje a o zaplaceném snad dohodném a jinakých výdajích.

Svědčí-li cenný papír na jméno, budiž výkonný orgán současně s povolením prodeje od soudu exekučního zmocněn, dobýti přepsání na jméno kupcovo a vydati s právním účinkem na místě dlužníkova všechna listinná prohlášení, jichž ke zcizení je třeba. Soud exekuční může si vyhraditi, aby tato prohlášení jím samým byla vydána nebo soudem, který o spolupůsobení při prodeji byl dožádání

Která zvláštní opatření při prodeji veřejných obligací na jméno vydaných mají býti učiněna, ustanoveno bude způsobem nařizovacím.


§ 269.

Ustanovení § 367 ob. zák. obč. o tom, kdy nabývá se vlastnictví k věcem, které ve veřejné dražbě se zcizují, platí také o prodeji, který podle § 268 z volné ruky byl vykonán dohodcem, úředníkem ke dražbě oprávněným neb orgánem výkonným.


§ 270.

Všechny ostatní zabavené předměty, pokud vůbec jsou podrobeny prodeji, buďte veřejnou dražbou prodány.

Také předměty, jichž prodej z volné ruky byl nařízen podle § 268, buďte k návrhu vymáhajícího věřitele prodány dražbou veřejnou, když ve třech nedělích po tom, co byl udělen soudní příkaz ku prodeji, nebyly prodány u ruky volné.


§ 271.

Jestliže někdo nejpozději tři dni před dražebním stáním, dada přiměřenou jistotu, prohlásí, že jest ochoten, zabavené věci úhrnem nebo větší částky jejich převzíti za cenu, která přesahuje alespoň o čtvrtinu jejich hodnotu odhadní, a mimo náklady odhadní, jsou-li nějaké, nésti také všechny dosud vzešlé exekuční náklady, na vrub dlužníkův jdoucí, bez započtení do ceny přejímající, tedy soud může vyhověti tomuto návrh po slyšení dlužníka, svolí-li vymáhající věřitel a ty osoby, které zástavního práva k těmto předmětům nabyly, jejichž pohledávky však cenou přejímací nejsou nad pochybnost úplně uhrazeny.

Pro další řízení, čítajíc v to i odklad a zrušení dražby, platí předpisy § 204.


§ 272.

Není-li něco jiného nařízení soudem exekučním, výkonný orgán, jemuž výkon prodeje jest svěřen, určití státní dražební. Oznámení dražby státi se má ediktem. V ediktě buďte mimo místo a čas dražby označeny do dražby dané věci podle svého druhu a budiž doloženo, zda-li a kde před dražbou mohou býti ohledány.

O ustanoveném stání dražebním buďte zpraveni dlužník a vymáhající věřitelé tím, že se jim vyhotovení ediktu doručí.


§ 273.

Mezi zabavením a dražbou musí býti lhůta alespoň tří neděl. Tato lhůta může býti zkrácena, stávají-li okolnosti, pro které podle § 266 může býti povolen prodej zástavy dříve, nežli povolené zabavení nabylo moci právním, nebo když by delší uschování věci zabavené způsobilosti náklady nepoměrné.

Výkonný orgán, k výkonu dražby povolaný, má se v čas před stáním přesvědčiti, zda-li povolení dražby bylo doručeno účastníkům a zda-li dražební stání řádně bylo vyhlášeno, a shledal-li by nějaké vady, má to soudu exekučnímu oznámiti. Soud exekuční má následkem takového oznámení postupovati podle § 176.


§ 274.

Dražba koná se na místě, kde jsou věci zabavené, jestliže účastníci nedohodnou se o místě jiném nebo jestliže soud exekuční k návrhu dlužníkovu nebo vymáhajícího věřitele nedovolí, aby předměty k dražbě zaslány byly na místo jiné proto, by dosažen byl výtěžek větší. Toto dopouští se zejména při předmětech značné ceny, při věcech zlatých a stříbrných nebo při jiných věcech drahocenných, při předmětech uměleckých, sbírkách a pod.

Způsobem nařizovacím mohou učiněna býti zvláštní opatření, aby dražby byly konány ve veřejných místnostech dražebních.


§ 275.

Dražbu provádí orgán výkonný. K dražbě budiž přibrán znalec, který odhaduje jednotlivé předměty do dražby dávané. Nebylo-li by znalců, kteří by dovedli odhadnouti všechny předměty ku prodeji ustanovené, tedy mohou, jde-li o větší množství neb o předměty hodnoty větší, přibráni býti pro jednotlivé skupiny předmětů znalcové rozliční. Při oceňování věcí zlatých a stříbrných budiž uvedena také hodnota kovová.

Drahocenné věci, sklady zboží a jiné předměty, jichž odhad při dražbě samé provésti se nedá, má orgán výkonný dáti znalcem odhadnouti již před dražbou. Ve všech jiných případnostech odhad předchozí koná se toliko k žádosti a na náklad věřitele; věřitel může jen potud žádati, aby mu tento náklad byl nahrazen, pokud předchozím odhadem náklad na přivzetí znalce k dražbě později konané stal se zbytečný.

Prodávají-li se dražbou toliko věci, které již jsou odhadnuty podle odstavce předchozího, tedy budiž dražba konána bez přibrání znalce.

Soud exekuční určí, kdo za znalce má býti vzat.


§ 276.

Při dražbě buďte zabavené kusy vyvolávány jednotlivě, prodávají-li se předměty druhu stejného u větším množství, také po několika najednou s uvedením hodnoty odhadní (cena vyvolávací).

Vyvolavač nemusí býti přivzat.

Podavatelé neskládají vadia.


§ 277.

K podáním, která nedosahují alespoň třetiny ceny vyvolávací, nesmí při dražbě býti přihlédáno. K návrhu vymáhajícího věřitele soud exekuční s přivolením ostatních věřitelů, kteří o dražebním stání mají býti zpraveni (§ 56), může za podání nejmenší před dražebním stáním ustanoviti též obnos, který třetinu ceny vyvolávací přesahuje.

Věci zlaté a stříbrné nesmějí přiklepnuty býti za cenu menší, nežli jest jejich hodnota kovová.

Orgán výkonný, který dražbu řídí, má po oznámení ceny vyvolávací oznámiti nejmenší přípustné podání a u věcí a stříbrných mimo to hodnotu kovovou.


§ 278.

Podateli nejvyššímu udělí se příklep, když přes dvojí vyzvání k podatelům učiněné nenabídne se již podání větší. Ostatně předpisy §§ 179, 180, odstavce 1, 3 a 5 a § 181, odstavce 1 a 3 vztahovati se mají také k dražbě věcí movitých.

Předměty do dražby dané prodají se toliko za hotové zaplacení a musí nejvyšším podatelem ihned býti převzaty. Vydražitel nemá nároku na správu pro vadu věcí zcizených.

Jestliže vydražitel nesložil kupní ceny až do konce dražby, tedy věc jemu přiklepnutá budiž v témže stání znova vyvolána. Vydražitel dřívější nepřipustí se při této opětné dražbě k podání; ručí za případný schodek a nemá nároku na vytěžený přebytek. Co se týče dobytí schodku ceny kupní, má platnost ustanovení § 155, odstavce 2.


§ 279.

Dražba se skončí, jakmile dobytý výtěžek stačí, aby byly uspokojeny vykonatelné pohledávky veškerých věřitelů exekucí prodejem vedoucích a aby byla uhrazena všechna příslušenstva těchto pohledávek a náklady exekuce.

K protokolu, který v dražebním stání se sepisuje, vztahují se obdobně ustanovení § 194, č. 1 a 2. Mimo to buďte v protokole uvedeny ceny vyvolávací, dosažená podání nejvyšší a kupci.

V zájemném rejstříku budiž poznamenán vykonaný prodej předmětů zabavených.


§ 280.

K návrhu vymáhajícího věřitele nebo dlužníka může soud exekuční, je-li to patrně na prospěch všem účastníkům, naříditi po slyšení dlužníka, aby jiným způsobem nežli veřejnou dražbou zpeněženy byly věci zabavené, které nenáležejí ku předmětům v § 268 naznačeným a vzhledem k nimž také není žádného návrhu přejímajícího podle § 271. Dlužníka není třeba slyšeti, jde-li o zpeněžení věcí, které podle své povahy při delším uschování jsou podrobeny zkáze nebo by značně ceny pozbyly.

Nařízení stejné budiž k návrhu nebo z moci úřadu vydáno, když při dražbě nebylo nejmenšího podání pro jednotlivé věci dosaženo; avšak i při tomto zpeněžení nesmějí věci dány býti levněji nežli za třetinu hodnoty odhadní a při věcech zlatých a stříbrných, je-li kovová hodnota vyšším, nesmějí dány býti pod cenou touto.

Způsobem nařizovacím mohou učiněna býti zvláštní opatření, aby byly zpeněženy ty zástavní kusy, u kterých při dražbě nebylo nabídnuto podání, které by dosahovalo ceny vyvolávací.


§ 281.

Soud exekuční může k návrhu dovoliti, aby zástavní předměty hodnoty nepatrné, jichž prodej byl povolen, bez předcházejícího zvláštního oznámení jejich dražby byly prodány při některé dražbě proti jinému dlužníkovi nebo ve prospěch jiného věřitele ustanovené a vyhlášené.


§ 282.

Co se týče upuštění od exekuce, pokračování v řízení prodejovém k návrhu věřitele přistoupilého, jakož i co se týče zrušení a odložení prodejového řízení, mají platnost obdobnou předpisy §§ 200, č. 3 a 4, 203, odstavce 2, a 206, odstavce 1.

Jestliže podle § 206 se navrhne, aby se v řízení prodejovém se pokračovalo, buďte z výtěžku prodejového podle zástavního práva jim nad příslušejícího uspokojeni věřitelé, proti kterým účinkuje důvod zrušovací neb odkladací.

O zrušení neb odložení prodejového řízení buďte zpraveny toliko osoby v § 272, odstavci 2 řečené. V zájemném rejstříku budiž poznamenáno, že prodejové řízení jest zrušeno.


Jak se nakládá s výtěžkem při prodeji dosaženým.


§ 283.

Z výtěžku při dražbě dobytého, čítajíc k němu jistotu podle § 271 propadlou a náhradu od obmeškalého podatele nejvyššího podle § 278 danou, výkonný orgán, vede-li se exekuce toliko v zájmu toho věřitele, kterému podle obsahu zájemných spisů přísluší jediné nebo první právo zástavní k předmětům prodaným, má tomuto věřiteli odevzdati obnos, který po srážce nákladů dražebních a odhadních zbývá a jeho je třeba, aby vykonatelná pohledávka s příslušenstvem byla zapravena.

Při pohledávkách zúročných buďte úroky, pokud nejsou promlčeny, počítány až do stání dražebního.

Vydání těchto obnosů vymáhajícímu věřiteli pokládá se za placení dlužníkem vykonané.

Peníze, které by snad ještě zbyly, pokud některý následující věřitel zástavní mezi tím na ně nesáhl, buďte vydány dlužníkovi.


§ 284.

Žádá-li vymáhající věřitel, aby mu byly nahrazeny exekuční náklady soudně ještě neurčené, tedy má zároveň výkonnému orgánu předložiti seznam těchto nákladů. Příslušné náklady buďte v této případnosti k oznámení orgánu výkonného ustanoveny soudem exekučním.

Orgán výkonný má zadržeti částku, které podle výpovědi věřitelovy třeba jest k uhrazení žádaných nákladů, a složiti ji v kanceláři soudní. Způsobem stejným budiž naloženo s tou částkou, kterou výkonný orgán zadrží k uhrazení nákladů dražebních, čítajíc k nim i znalečné, jež zapraviti jest za odhad předmětů dražbou prodaných.

Jestliže složené částky nejsou vyčerpány náklady vymáhajícímu věřiteli soudně přiřčenými nebo dražebními a odhadními náklady soudně ustanovenými, použito budiž zbytku k dalšímu uspokojení věřitele vymáhajícího nebo, když by jeho nároky úplně byly zapraveny, budiž jeho upotřebeno podle § 283, posledního odstavce.

Věřitel vymáhající musí žádati za náhradu nákladů před ukončením dražebního stání, jinak náhrada tato jest vyloučena.


§ 285.

Jestliže vymáhajícímu věřiteli podle zájemných spisů nepřísluší jediné nebo první právo zástavní nebo byla-li dražba konána ve prospěch několika věřitelů vymáhajících, tedy výkonný orgán složiti má výtěžek v kanceláři soudní a soud exekuční má jej rozděliti.

Jestliže výtěžek až do rozdělení byl na úroky uložen, buďte úroky připočteny k podstatě rozdělované; rovněž buďte do ní pojaty jistota podle § 271 propadlá a náhrada obmeškalých podatelem nejvyšším podle § 278 daná.

Rok k rozvrhu budiž soudem exekučním z povinnosti úřadu položen. K roku buďte předvoláni dlužník a všichni ještě ne úplně uspokojeni věřitelé, které ze spisů zájemných jest seznati a jejichž zástavní právo ještě nezaniklo podle § 256, odstavce 2. Věřitelé buďte zároveň vyzváni, aby své nároky na kapitále, úrocích, nákladech a jinakém příslušenstvu před tímto rokem nebo při něm ohlásili a aby nejpozději při tomto roku v prvopise neb v ověřeném opise předložili listiny, které prokazují jejich nároky, leč by listiny tyto již u soudu byly, jinak by se k jejich nárokům při rozvrhu toliko potud přihlédalo, pokud pro ně exekuce dražbou byla povolena.


§ 286.

Soud exekuční má při rozvrhování výtěžku postupovati ve smyslu obdobném podle §§ 212214, 229, 231234 a 236.

Z podstaty rozdělované buďte nejprve zapraveny náklady na odhad a na dražbu a potom včasně ohlášené pohledávky zástavní jako i pohledávky vykonatelné, k jichž dobytí dražba byla povolena. Pohledávky buďte počítány podle ohlášení a podle svých dokladů jakož i podle soudních povolení exekuce.

Bez újmy přednosti, která přísluší clům, zpotřebním a jiným veřejným dávkám a majetkovým pokutám, nebo která pro jednotlivé pohledávky zakládá se na zákonném nebo smluvním právu zástavním, jest pro zaplacení vytčených svrchu pohledávek rozhodno to pořadí, v jakém soudní zabavení za sebou jdou.

Co se týče zapravování úrokův, opětujících se platů, nákladů na rozepři a na exekuci, budiž šetřeno zásad uvedených v §§ 216, 217, 218, odstavci, 1, a 219.


§ 287.

Když usnesení rozvrhové nabylo moci právní, soud exekuční, pokud vzhledem k jednotlivým položkám nemusí vyčkáno býti vyřízení pořadem práva, má z moci úřadu oznámiti schovacímu nebo bernímu úřadu jména osob, které jsou oprávněny vybrati výtěžek, a jaké částky jim mají býti vydány, a má poukázati osoby k vybrání oprávněné s uvedením částek jim příslušejících, aby si je vyzdvihly.

Hodí-li se to k zjednodušení postupu a zejména, jestliže při roku rozvrhovém se žádné strany nebyl podán odpor, mohou tato opatření s výhradou, že nabudou moci právní, učiněna býti již v usnesení o rozvrhu.


§ 288.

Ustanovení §§ 283287 mají platiti obdobně o tom, jak užito býti má výtěžku, který dosažen byl při prodeji z ruky volné. Žádost za náhradu nákladů musí v případnosti této věřitel vymáhající učiniti ve lhůtě v § 74, odstavci 2 ustanovené, jinak jest vyloučena. Nežli lhůta tato uplyne, nesmí dlužníkovi nic z dobytého výtěžku býti vydáno.


O rekurse.


§ 289.

Rekurs nemá místa proti usnesením, kterými bylo nařízeno, aby zabavené předměty byly uschovány, aby byly odhadnuty před stáním dražebním, aby byly zaslány na jiné místo k prodeji neb aby byly pojaty do dražby, která na jiné zastavené kusy byla povolena, dále proti usnesení, kterým se jmenuje uschovatel, a proti usnesení, kterým jest ustanoveno stání dražební.


PODODDĚLENÍ DRUHÉ.
O exekuci na pohledávky peněžité.


Které nároky nemohou býti zabaveny.


§ 290.

Bez újmy obmezení, která při exekuci v jiných zákonech a jinak platných nařízeních jsou ustanovena vzhledem k pohledávkám peněžitým, jsou z exekuce docela vyňaty:
1. dary z milosti a ty almužny, peníze chudinské a podobné podpory, které osobám v zaopatření chudinském postaveným jsou poukázány z nadací, z pokladen obecních nebo z jiných pokladen veřejných, jakož i nároky příslušející z účastenství ve spolcích nemocenských a pohřebních;
2. sumy pojištěné, které dlužníkovi náležejí ze smlouvy učiněné o tom, aby budova nebo příslušenstvo nemovitosti byly pojištěny, když těchto sum podle stanov upotřebeno býti musí, aby porouchaná budova byla znovu vystavena nebo opravena, neb aby příslušenstvo bylo doplněno;
3. zálohy, které musí býti poskytovány z pokladen se schválením státním k zásobování zřízených.


§ 291.

Jen pokud roční důchod přesahuje pět set zlatých, jsou exekuci podrobeny:
1. výživné a výslužné, jež dávají se z nadací neb od ústavů, které za příčinou podpory jsou zřízeny, pokud toto výživné a výslužné není podle § 290, č. 1 z exekuce zcela vyňato;
2. výživné a důchody, které se vyplácejí dlužníkovi na základě smluv pojišťovacích, jakož i pohledávky výživy na zákonném předpise spočívající, je-li dlužník k výdělku neschopen a nucen, žíti z tohoto výživného nebo z těchto důchodů;
3. peněžité důchody, které se vyplácejí následkem poranění tělesného.

Ze vkladů do spořitelen neb do spolků úsporných, které zřízeny jsou u továren, u těžířských nebo jinakých živnostenských podniků a do kterých toliko živnostenští dělníci tohoto závodu mohou peníze ukládati, jest podrobena exekuci toliko částka, která pět set zlatých převyšuje.

Má-li některá osoba několikero nároků v č. 13 vytčených, dopouští se exekuce na ně s tou obměnou, že dlužníkovi musí ponechati se roční příjem pět set zlatých.


§ 292.

Vede-li se exekuce na důchody a pohledávky v § 291 uvedené pro nárok na poskytování výživy ze zákona příslušející, tedy jest toliko polovice částek tam za volné prohlášených vyňata z exekuce.

Pokud pro jednotlivé vytčené důchody a pohledávky platnými výsadami nebo jinými o tom vydanými, ještě platnými nařízeními jest propůjčeno osvobození od exekuce, které by dále sahalo nežli řečená ustanovení, má osvobození toto v platnosti zachováno býti.


§ 293.

Zachovávání předpisů v §§ 290292 obsažených nemůže ani vyloučeno ani obmezeno býti dohodnutím mezi dlužníkem a věřitelem. Každé těmto předpisům odporující opatření, učiněné postupem, poukazem, zastavením nebo jiným jednáním, jest bez účinku právního.


O zabavení.


§ 294.

Exekuce na peněžité pohledávky dlužníkovy koná se zabavením jich. Pokud nemá platnosti ustanovení § 296, zabavení vykoná se tím, že soud, který exekuci povoluje, zapoví poddlužníkovi, aby dlužníkovi platil. Součastně budiž dlužníkovi samému zapověděno, aby nijak se svou pohledávkou jakož i se zástavou pro ni snad zřízenou nenakládal, a zejména aby pohledávku nevybral.

Jak poddlužníkovi tak i dlužníkovi budiž při tom oznámeno, že vymáhající věřitel nabyl práva zástavního ku pohledávce příslušné.

Zabavení pokládá se za vykonané doručením zápovědi platební poddlužníkovi. Pokud platební zápověď má doručena býti poddlužníkovi v tuzemsku, doručení toto nebudiž vykonáno poštou, nýbrž jiným orgánem doručovacím.

Poddlužník může zápovědi platební rekursem odporovati.


§ 295.

Vede-li se exekuce na peněžitou pohledávku, která dlužníkovi přísluší naproti eráru nebo naproti fondu pod veřejnou správou postavenému, tedy zápověď platební budiž doručena pokladně, ze které dlužník plat požadovati má, jakož i úřadu, který jest povolán příslušný plat poukazovati. Zabavení pokládá se za vykonané doručením platební zápovědi úřadu posléze řečenému. Vymáhající věřitel jest povinen uvésti pokladnu, u které placení se koná. Pokud pokladna následkem obdržené zápovědi platební jest oprávněna prozatím zadržeti výplatu dospělých částek dlužníkových, řídí se podle předpisů pro tu kterou pokladnu platných.

Úřad o platební zápovědi zpravený, myslí-li, že vedení exekuce na zabavenou pohledávku příčí se platným předpisům zákonným, může nejen soudu oznámiti, že vedení exekuce jest nepřípustno (§ 39, odstavec 2), nýbrž i rekursem platební zápovědi odporovat.


§ 296.

Zabavení pohledávek ze směnek nebo z jiných papírů, které mohou rubopisem býti převedeny, jakož i pohledávek z neindossovatelných checků, kupeckých poukázek a listů zavazovacích a ze vkladních knížek bank, spořitelen a záložen vykoná se tím, že orgán výkonný tyto papíry podle příkazu soudu exekučního k sobě vezme a zdělaje o tom protokol zájemný (§§ 253, 254, odstavec 1) u soudu neb v soudní kanceláři je uloží.

O později pro jiného věřitele povoleném zabavení téže pohledávky platí ustanovení § 257.


§ 297.

Presentace, zdvižení protestu, notifikace a jinaké úkony, aby byla zachována neb vykonána práva z papírů v § 296 uvedených, buďte, pokud papír u soudu jest uložen, předsevzaty výkonným orgánem na místě dlužníkově, když exekuční soud k tomu jej byl zmocnil. Zmocnění, takové úkony právoplatně předsebráti, může výkonnému orgánu uděleno býti z moci úřadu nebo k návrhu dlužníkovu nebo věřitele vymáhajícího.

Zejména může orgán výkonný soudem exekučním, je-li nebezpečenství v průtahu, zmocněn býti, aby vybral dospělou pohledávku z takového papíru u soudu uloženého. Vybrané peníze buďte soudně uloženy; zástavní právo, které vymáhající věřitel má k pohledávce, vztahuje se také k penězům na tuto pohledávku vybraným.

Je-li třeba pohledávku zažalovati, aby promlčení bylo přetrženo nebo pro uvarování jinakých újem, soud exekuční má z moci úřadu nebo k návrhu zříditi k tomuto účelu opatrovníka.


§ 298.

Ruční zástava pro zabavenou pohledávku zřízena budiž k návrhu věřitele vymáhajícího vzata do schování (§ 259). Návrh, aby uschování bylo zavedeno, může spojen býti s návrhem, aby zabavení pohledávky bylo povoleno, nebo může učiněn býti samostatně u soudu exekučního, když zabavení bylo povoleno.


§ 299.

Právo zástavní, které bylo nabyto zabavením pohledávky služného nebo jiné pohledávky v opětujících se důchodech záležející, vztahuje se také k důchodům po zabavení dospívajícím, zástavní pak právo dobyté k pohledávce zúročné vztahuje se také k úrokům po zabavení dospívajícím.

Zabavením služného postižen jest zejména také ten příjem, kterého nabude dlužník tím, že jeho platy se zvýší, že mu nový úřad byl svěřen, že byl na jiný úřad přeložen nebo že byl dán na odpočinek. Ustanovení toto však nevztahuje se k té případnosti, když nastoupí zaměstnatel jiný.


§ 300.

Jestliže věřitelů několik v rozličných dobách vydobude zabavení téže pohledávky, tedy pro posouzení přednosti práv tím nabytých u pohledávek z papírů v § 296 vytčených jest rozhodnuta ta doba, kdy papír orgánem výkonným byl v uschování vzat nebo kdy pozdější zabavení bylo poznamenáno na zřízením již protokole zájemném.

Ve všech ostatních případnostech řídí se pořadí práv zástavních časem, kterého platební zápovědi ve prospěch těch kterých věřitelů vydané byly poddlužníkovi doručeny; u pohledávek pak naproti eráru nebo naproti některému fondu pod veřejnou správou postavenému řídí se pořadí toto časem, kterého byly doručeny úřadu, jenže jest povolán, příslušné platy poukazovati.

Jestliže papíry v odstavci 1 vytčené vezmou se v držení současně pro věřitelů několik nebo doručí-li se několik zápovědí platebních poddlužníkovi téhož dne, tedy zástavní práva tím zřízená jsou mezi sebou v pořadí stejném. Jestliže by zabavený nárok nedostačoval, buďte v takové případnosti vykonatelné pohledávky i s příslušenstvím zapraveny podle poměru svých úhrnných obnosů.


§ 301.

Soud exekuční má poddlužníkovi k návrh vymáhajícího věřitele uložiti, aby se ve čtrnácti dnech o tom prohlásil:
1. zda-li a pokud zabavenou pohledávku uznává za důvodnou a jest ochoten ji zaplatiti;
2. zda-li a na kterém vzájemném plnění jeho platební povinnost jest závislá;
3. zda-li a které nároky osoby jiné činí na pohledávku zabavenou;
4. zda-li a pro které nároky ve prospěch věřitelů jiných zástavní právo na pohledávce vázne;
5. zda-li a od kterého věřitele, jakož i u kterého soudu zabavená pohledávka jest zažalována.

Návrh tento může býti spojen se žádostí, aby povoleno bylo zabavení. V případnosti této soud zabavení povolující má poddlužníkovi zároveň s platební zápovědí přikázati, aby se ve čtrnácti dnech vyjádřil o věcech vytčených.

Poddlužník ručí vymáhajícímu věřiteli, k jehož žádosti tento příkaz byl vydán, za škodu, která vznikne tím, jestliže by vyjádření odepřel nebo vědomě nepravdivě nebo neúplně se vyjádřil. To budiž mu oznámeno při doručení příkazu.

Vyjádření poddlužníkova mohou se státi před soudem exekučním nebo před tím soudem, který doručení platební zápovědi vykonal, do soudního protokolu nebo podáním k soudu exekučnímu. Poddlužník může se ihned při doručení platební zápovědi naproti orgánu, kterému toto doručení jest svěřeno, vyjádřiti o otázkách, naň k odpovědi vznesených. Protokol o tom sepsaný budiž z povinnosti úřadu zaslán soudu exekučnímu.

Věřitel vymáhající budiž zpraven o tom, že vyjádření bylo podáno a že může nahlédnout do podání podrženého u soudu nebo do protokolu.

Náklady, které poddlužníkovi podaným vyjádřením vzniknou, buďte neseny prozatím od vymáhajícího věřitele, a je-li vymáhajících věřitelů několik, od nich všech podle poměru jejích pohledávek vykonatelných.


§ 302.

Ustanovení § 301 nevztahují se k vedení exekuce na pohledávky, které dlužníkovi příslušejí naproti eráru nebo naproti některému fondu pod veřejnou správou postavenému.


O přikázání pohledávky.


§ 303.

Zabavená pohledávka peněžitá budiž vymáhajícímu věřiteli zástavního práva proň zřízeného k návrhu přikázána k vybrání nebo místo zaplacení.

Návrh na přikázání může spojen býti se žádostí, aby zabavení bylo povoleno, nebo může samostatně u soudu exekučního býti podán. O návrhu má pokaždé soud exekuční rozhodnutí.

Jestliže poddlužníkovi byl udělen příkaz ve smyslu § 301, budiž s rozhodnutím o návrhu na přikázání sečkáno, až lhůta k vyjádření projde. Před rozhodnutím buďte slyšeni ostatní věřitelé, kteří na touž pohledávku exekuci vedou, a může-li se to státi bez značného průtahu, také dlužník a ty osoby, které podle oznámení poddlužníkova činí nárok na pohledávku zabavenou.


§ 304.

Zakládá-li se pohledávka na papíru, jenž rubopisem může býti převeden, nebo je-li jinak její dobývání vázáno na držbu papíru o pohledávce vydaného, tedy přikázání jest dopuštěno toliko úhrnným obnosem zabavené pohledávky, a jestliže obnos tento převyšuje pohledávku vykonatelnou, jest toliko tenkráte přípustno, když vymáhající věřitel dá jistotu za vydání přebytku. Totéž má platnost, když zabavená pohledávka z jiných důvodů, co se týče převedení nebo dobývání, není dělitelna.

Rovněž má věřitel, jenž za přikázání pohledávky žádá, jestliže zabavená pohledávka z části jest vyňata z exekuce nebo jestliže dříve byla zabavena pro věřitele jiného, dáti jistotu za to, že částka z exekuce vyňatá nebo předcházejícímu věřiteli zástavnímu příslušející bude vydána dlužníkovi nebo předcházejícímu věřiteli zástavnímu podle toho, jak došlé peníze budou stačiti. Příkaz, aby jistota byla složena, může udělen býti z moci úřadu nebo k návrhu.

Mezi několika vymáhajícími věřiteli, kteří nabízejíce stejnou jistotu, žádají za přikázání pohledávky, přísluší přednost tomu, pro něhož pohledávka byla dříve zabavena; jestliže však nabízená jistota není stejna, tomu, jenže podává jistotu lepší. Je-li toliko jeden z věřitelů ochoten jistotu dáti, tedy budiž pohledávka jemu přikázána, nehledíc k pořadí jeho práva zástavního.


§ 305.

Přikázání pohledávky vykoná se tím způsobem, že usnesení, jímž místo se dává návrhu, aby pohledávka byla přikázána, doručí se poddlužníkovi; u pohledávek z indossovatelných papírů však, jakož i u pohledávek, jichž dobytí vázáno jest jinak držbou papíru o pohledávce vydaného, přikázání pohledávky vykoná se tím, že papír potřebným písemným prohlášením převáděcím opatřený odevzdá se věřiteli vymáhajícímu, jemuž pohledávka byla přikázána. Toto prohlášení převáděcí budiž vydáno soudem exekučním nebo k jeho příkazu orgánem výkonným.

Ustanovení §§ 295 a 300, odstavce 2 platí u pohledávek tam řečených naproti eráru nebo některému fondu pod veřejnou správou postavenému také pro doručení usnesení, jímž pohledávka se přikazuje.

Pokud pohledávka byla přikázána některému věřiteli, aby ji vybral, nebo na místě placení, nemůže znova přikázána býti věřiteli jinému.


§ 306.

Dlužník jest zavázán vymáhajícímu věřiteli, jemuž pohledávka byla přikázána, dáti zprávy, jichž je třeba k dobytí pohledávky přikázané, a vydati jemu listiny, které o pohledávce má. Byla-li toliko část zabavené pohledávky přikázána, věřitel k návrhu má dáti jistotu za to, že vrátí listiny, které týkají se pohledávky celé.

Aby dlužník vydal listiny, může na něm k návrhu vymáhajícím věřitele vydobyto býti exekucí (§§ 346, 347). Tento návrh budiž podán u soudu exekučního. Na jiných držitelích listin může věřitel žalobu žádati, aby je vydali.

Vykonané přikázání pohledávky budiž od soudní kanceláře vyznačeno na listinách věřiteli vydaných.


§ 307.

Jestliže na pohledávku, která k vybrání nebo na místě placení byla přikázána, nejen vymáhající věřitel, nýbrž také jiné osoby nárok činí, tedy poddlužník jest oprávněn, a žádá-li za to některý věřitel, jemuž pohledávka zcela nebo z části byla přikázána, jest povinen obnos pohledávky s příslušenstvem podle její dospělosti složiti u soudu exekučního pro všechny tyto osoby (§ 1425 ob. zák. obč.). O takovéto žádosti budiž po slyšení poddlužníka rozhodnuto usnesením.

Jestliže by o zaplacení pohledávky byly podány žaloby na poddlužníka, může poddlužník, slože pohledávku u soudu procesního, navrhnouti, aby z rozepře byl propuštěn.


O přikázání pohledávky, aby si ji věřitel vybral.


§ 308.

Přikáže-li se pohledávka věřiteli, aby si ji vybral, jest tím vymáhající věřitel zmocněn, jménem dlužníkovým žádati na poddlužníkovi, aby zapravil částku v usnesení o přikázání pohledávky naznačenou podle právní platnosti pohledávky zabavené a podle její dospělosti, způsobiti upomenutím nebo výpovědí, aby pohledávka stala se dospělou, předsevzíti všechny presentace, zdvižení protestů, notifikace a jinaké úkony, jichž třeba jest k zachování nebo k vykonání pohledávky, přijmouti placení k uspokojení svého nároku a k započtení na něj, v zastoupení dlužníkově žalovati poddlužníka o pohledávku, jestliže by nebyla včasně a řádně zaplacena, a k platnosti přivésti zástavní právo pro přikázanou pohledávku zřízené. Avšak usnesení o přikázání pohledávky nezmocňuje vymáhajícího věřitele, aby na účet dlužníkův učinil narovnání o pohledávce k vybrání přikázané, aby poddlužníkovi jeho dluh prominul, neb aby na rozhodce vznesl rozhodnutí o právní platnosti pohledávky.

Námitkami, které vznikají z právních vztahů, jež jsou mezi vymáhajícím věřitelem a poddlužníkem, nelze čeliti žalobě, kterou věřitel následkem přikázání pohledávky podal.

Jestliže dlužník přikázanou pohledávku postoupí, jest postup tento bez účinku na oprávnění věřitelova přikázáním pohledávky vzniklá a zejména na jeho právo žádati, aby předmět pohledávky byl plněn.


§ 309.

Je-li závazek poddlužníkův k plnění na tom závislý, že jakožto vzájemné plnění mají odevzdány býti věci, a nalézají-li se tyto věci v majetku dlužníkově, tedy dlužník k návrhu vymáhajícího věřitele, jemuž pohledávka k vybrání byla přikázána, má je vydati k tomu účelu, aby byly odevzdány poddlužníkovi.

Vymáhající věřitel může exekucí vydobýti (§§ 346348), aby tyto věci byly vydány, když závazek k vzájemnému plnění jest určen rozsudkem proti poddlužníkovi vydobytým nebo proti dlužníkovi vydaným nebo může-li prokázán býti soudci listinami důkaznými.

Návrh, aby takové vedení exekuce bylo povoleno, budiž učiněn u soudu, který rozhodl v první instanci o návrhu na přikázání pohledávky. Dříve nežli se o tomto návrhu rozhodne, budiž dlužník slyšen.


§ 310.

Vymáhající věřitel, který zažaluje pohledávku přikázanou, má soudně spor opovědíti dlužníkovi, je-li jeho bydliště známo a leží-li v tuzemsku.

Každý věřitel, pro kterého zažalovaná pohledávka spolu jest zabavena, může přistoupiti k rozepři nákladem svým jako intervenient vedlejší. Rozhodnutí, které v této rozepři bude vydáno o pohledávce zažalované, účinkuje pro všechny věřitele a proti všem věřitelům, pro které pohledávka byla zabavena.

Jestliže by se vymáhající věřitel, jemuž pohledávka byla přikázána, obmeškal s jejím vydobýváním, jakož i kdyby opominul spor opovědíti, ručí tím za všechnu škodu, která by tím vznikla dlužníkovi a ostatním věřitelům, kteří vedou exekuci na touž pohledávku.

Jestliže by se prodlévalo s dobýváním, může kromě toho každý věřitel, jenž na touž pohledávku exekuci vede, učiniti návrh, aby přikázání pohledávky váhavému věřiteli bylo zdviženo a aby soudem exekučním byl zřízen opatrovník, který by vybral pohledávku zabavenou. Dříve nežli se o takovém návrhu rozhodne, budiž slyšen vymáhající věřitel, jemuž pohledávka byla přikázána.


§ 311.

Věřitel může vzdáti se práv, kterých nabyl tím, že mu pohledávka k vybrání byla přikázána, bez újmy svého vykonatelného nároku a zástavního práva, kterého pro nárok tento na pohledávce dlužníkově nabyl.

Vzdání toto nastane tím, že věřitel učiní příslušné oznámení soudu exekučnímu, který o tom má zpraviti dlužníka, poddlužníka a ostatní věřitele zástavní. Na listinách, které věřitel vrátiti má, budiž toto vzdání poznamenáno.

Věřitel vzdávající se má nésti veškeré náklady, které přikázáním pohledávky vznikly, a zejména náklady vzešlé zažalováním pohledávky přikázané.


§ 312.

Když poddlužník zaplatí, zapraví se tím pohledávky vymáhajícího věřitele až do částky, která mu podle zástavního práva náleží.

To, oč vymáhající věřitel více obdržel, má po vrácení jistoty od něho složené buďto bezprostředně vydati zástavním věřitelům k vybrání oprávněným, nebo složiti k soudu, neb odevzati dlužníkovi, pokud dlužníkovi následkem toho, že pohledávka částečně byla osvobozena od exekuce, přísluší část peněz zaplacených nebo jestliže na vybrané peníze nikdo jiný nároku nečiní.

Jak má býti užito došlých peněz, které vymáhajícímu věřiteli nenáležejí, má soud exekuční k návrhu ustanoviti již tenkráte, když přikázání pohledávky povoluje. Podá-li se návrh tento samostatně, buďte před rozhodnutím slyšeni všichni účastníci.


§ 313.

Poddlužník podle poměru, v jakém zaplatí vymáhajícímu věřiteli, kterému pohledávka k vybrání byla přikázána, jest zproštěn závazku svého.

Potvrzení o zaplacení vymáhajícím věřitelem poddlužníkovi daná mají týž účinek, jako kdyby byla vydána od dlužníka samého.


O vybrání pohledávky opatrovníkem.


§ 314.

Jestliže pohledávka nemůže přikázána býti k vybrání, poněvadž žádný z vymáhajících věřitelů nedal jistoty podle § 304 žádané, nebo jestliže přikázání pohledávky opět musí býti zdviženo, poněvadž byla odepřena jistota v § 306 určená, budiž soudem exekučním k návrhu ustanoven opatrovník, aby zabavenou pohledávku vybral.

Dále může opatrovník, který by pohledávku vybral, ustanoven býti z moci úřadu nebo k návrhu, když částky téže pohledávky byly přikázány k vybrání věřitelům rozličným a nemohou-li se věřitelé tito sjednotiti o zřízení zmocněnce společného.


§ 315.

Opatrovník podle ustanovení tohoto zákona (§§ 297, 310 a 314) k vybrání zabavené pohledávky soudně zřízený má všechna práva, která tímto zákonem jsou propůjčena věřiteli vymáhajícímu, jemuž pohledávka k vybrání byla přikázána. Soud exekuční má dohlédati k činnosti opatrovníkově a z povinnosti úřadu nebo po připomínkách, které by od věřitelů neb od dlužníka byly předneseny proti počínání opatrovníkovu, naléhati na to, aby odstraněny byly shledané průtahy nebo jiné vady, jakož i aby daný příkaz byl co možná rychle proveden.

Peníze poddlužníkem zaplacené buďte k soudu uloženy; o tom, jak jich má býti užito, platí ustanovení §§ 285287 s tou obměnou, že náklady, které opatrovníkovi v rozepři proti poddlužníkovi byly přiřčeny, mají býti pojaty do podstaty rozdělované a že náklady, zřízením a činností opatrovníka vzniklé, mají právě tak jako náklady na řízení dražební zapraveny býti přede všemi pohledávkami jinými.


O přikázání pohledávky na místě placení.


§ 316.

Přikáže-li se zabavená pohledávka věřiteli vymáhajícímu na místě placení, tedy přejde na něho v tom rozsahu, ve kterém byla přikázána, a s tím účinkem, jako kdyby ji dlužník byl úplatně postoupil. S výhradou ručení, které na dlužníka podle předpisů práva občanského náleží (§§ 1397 a násl. ob. zák. obč.), pokládá se věřitel přikázáním pohledávky za uspokojeného vzhledem k pohledávce své.


O jinakém zpeněžení pohledávky.


§ 317.

Na místo přikázání pohledávky může soud exekuční k návrhu věřitele, pro něhož pohledávka byla zabavena, naříditi jiný způsob zpeněžení:
1. když vybrání pohledávky zabavené jest spojeno s obtížemi, poněvadž jest závislá na vzájemném plnění dlužníkově, které nemůže býti opatřeno vedením exekuce podle § 309;
2. když dospělost zabavené pohledávky jest podmíněna výpovědí poddlužníkovi vyhrazenou, nebo když pro výpověď dlužníkovi vyhrazenou jest umluvena výpovědní lhůta delší než půl roku, nebo když vůbec pohledávka dospěje teprve uplynutí půl roku po zabavení;
3. když po tom, co pohledávka k vybrání byla přikázána, pokus pohledávku vybrati nevedl k cíli z jiných důvodů než proto, že poddlužník nebyl s to, aby platil, nebo že pohledávka právoplatně soudně byla odepřena nebo že věřitel k vybrání zmocněný pokusu toho se vzdal (§ 311), nebo když nastane některá z okolností pod číslem 1 a 2 uvedených teprve po vykonaném přikázání pohledávky.

Dříve nežli se o tomto návrhu stane usnesení, buďte slyšeni ostatní věřitelé, kteří k pohledávce nabyli práva zástavního, a může-li se to státi bez značného průtahu, budiž slyšen dlužník. Dá-li se místo návrhu, budiž dříve vydané usnesení o přikázání pohledávky zdviženo, o čemž buďte zpraveni poddlužník a všichni ostatní účastníci.


§ 318.

Prodej zabavené pohledávky budiž vykonán s obdobným užitím ustanovení o prodeji zabavených věcí movitých (§§ 264276, 278, 281, 282 a 289). Při tom jmenovitá hodnota pohledávky jest cenou vyvolávací. Listiny o prodané pohledávce po ruce jsoucí buďte výkonným orgánem odevzdány kupci, když cenu kupní skládá. Co se týče písemných prohlášení převáděcích, jichž je třeba, mají obdobnou platnost ustanovení § 305, odstavce 1.

O tom, jak má býti užito výtěžku z prodeje, platí předpisy §§ 283287.


§ 319.

Povolení, aby pohledávka byla prodána dražbou veřejnou, nesmí býti uděleno:
1. když pro pohledávku jest zřízena ruční zástava, která dostatečnou úhradu poskytuje;
2. když pohledávka přísluší dlužníkovi proti vymáhajícímu věřiteli samému a může-li býti kompensována nárokem, o jehož vykonání jde;
3. když předmětem pohledávky jest vybírání ročních důchodů, výživného nebo jiných opětujících se platů;
4. když pohledávka zakládá se na vkladní knížce některé banky, spořitelny nebo záložny;
5. když pohledávka, která zakládá se na některém papíru naznačeném v § 296, má cenu bursovní;
6. když obnos pohledávky nemůže s určitostí býti udán nebo nemůže-li býti osvědčeno, že pohledávky stává.

Povolení, aby pohledávka z volné ruky byla prodána, může toliko býti uděleno, když vymáhající věřitel nebo dlužník soudu pojmenuje kupce, který prohlásí, že jest ochoten pohledávku převzíti za podmínek přiměřených.

Jestliže by vnucená správa pohledávek byla povolena, budiž prováděna podle předpisů §§ 334339.


Ustanovení zvláštní o exekucí na pohledávky knihovně zajištěné.


§ 320.

Vede-li se exekuce na pohledávky, pro které na některé nemovitosti nebo nemovitostním podíle jest vloženo knihovně právo zástavní, tedy k jich zabavení je třeba, aby zástavní právo bylo vloženo do knihy veřejné. Jestliže pro pohledávku, o jejíž vykonání jde, na základě dřívějšího propůjčení jest vloženo zástavní právo na pohledávce knihovně zajištěné, tedy k zabavení dostačí knihovní poznámka vykonatelnosti.

Návrh, aby zabavení pohledávky knihovně zajištěné bylo povoleno, zavírá v sobě návrh, aby byl povolen knihovní vklad práva zástavního; soud, který zabavení povoluje, má spolu s povoleným zabavením naříditi, čeho je třeba, aby tento vklad byl vykonán. Když toto právo zástavní se vkládá, budiž doloženo, že povoluje se soudem pro exekuci vykonatelné pohledávky peněžité.

Jestliže věřitelů několik vydobylo zabavení téže pohledávky knihovně zajištěné, tedy pro pořadí práv zástavních mají platnost ustanovení všeobecného zákona knihovního.

Zároveň s povolením vkladu práva zástavního nebo poznámky vykonatelnosti soud má dlužníkovi, jakož i poddlužníkovi dáti zápovědi v § 294 uvedené.


§ 321.

Pohledávky knihovně zajištěné nesmějí býti zpeněženy prodejem ve dražbě veřejné.


§ 322.

Z povinnosti úřadu budiž ve veřejné knize poznamenáno, že pohledávka knihovně zajištěná byla přikázána k vybrání.

Mimo oprávnění v § 308 uvedená přísluší vymáhajícímu věřiteli v této případnosti právo, vydobýti knihovní poznámku výpovědi a žaloby hypotekární a vydati všechna prohlášení jménem dlužníkovým, kterých je třeba, aby zástavní právo pro přikázanou pohledávku vložené bylo knihovně vymazáno. Aby tato prohlášení o výmazu byla účinná, je třeba, aby byla schválena soudem exekučním.


§ 323.

Vzdá-li se vymáhající věřitel práv, kterých nabyl tím, že mu pohledávka k vybrání byla přikázána, tedy poznámka o přikázání pohledávky buď z povinnosti úřadu vymazána.


§ 324.

Přikáže-li se na místě placení pohledávka knihovně zajištěná, buďte na základě právoplatného soudního přikázání pohledávky a podle něho práva dlužníkova z moci úřadu knihovně převedena na věřitele vymáhajícího.

Zároveň s tímto převodem budiž nařízeno, aby zástavní právo pro vymáhajícího věřitele podle § 320, odstavce 1 zapsané bylo knihovně vymazáno. Právní účinek tohoto výmazu vztahuje se k podzástavním právům, která mezitím vložena byla na zástavní právo věřitele vymáhajícího; práva tato buďte převedena na hypoteční pohledávku, které věřitel vymáhající nabyl přikázáním na místě placení.


PODODDĚLENÍ TŘETÍ.
Exekuce na nároky, které týkají se toho, aby věci hmotné byly vydány a dodány.


O zabavení.


§ 325.

Zabavení nároků dlužníkových, jichž předmětem jest vydání nebo dodání věcí hmotných, stane se podle předpisů §§ 294298.

K dalším krokům exekučním vztahují se obdobně předpisy §§ 300319, při čemž přihlédáno buď k ustanovením následujícím.


Jak se vydobývají.


§ 326.

Nedopouští se, aby zabavený nárok byl přikázán na místě placení.


§ 327.

Jestliže nárok na vydání nebo dodání movitých hmotných věcí byl přikázán k vybrání, tedy poddlužník po dospělosti nároku má vydati věc výkonnému orgánu, který mu od soudu byl pojmenován. Nemá-li věc býti dodána v obvodě soudu exekučního, tedy orgán výkonný budiž k žádosti soudu exekučního ustanoven soudem okresním, v jehož obvodě věc má býti vydána nebo dodána.

Ke zpeněžení věci dodané vztahují se ustanovení o prodeji zabavených věcí movitých.

Když věc poddlužníkem byla vydána nebo dodána nikoli v obvodě soudu exekučního, tedy budiž zaslána soudu exekučnímu, aby provedl řízení prodejové a rozvrhové. Jestliže by takové zaslání působilo značné náklady neb obtíže, a není-li od něho očekávati prospěchů zvláštních, nebo jestliže by zaslání z jiných důvodů jevilo se býti nevykonatelné nebo neúčelné, tedy soud okresní, v jehož obvodě věc byla dodána, má k návrhu neb z moci úřadu provésti řízení prodejové a rozvrhové. O tom budiž soud exekuční ihned zpraven.

Vykonatelná peněžitá pohledávka věřitele vymáhajícího a peněžité pohledávky ostatních věřitelů, kteří k témuž nároku nabyli práva zástavního, buďte uspokojeny z výtěžku prodejového podle předpisů §§ 283287.


§ 328.

Přikáže-li se dlužníkův nárok, který čelí k vydání věci nemovité, tedy věc tato po dospělosti nároku musí od poddlužníka odevzdána býti správci, kterého soud k návrhu věřitele vymáhajícího má zříditi. Neleží-li věc v obvodě soudu exekučního, tedy správce budiž k žádosti soudu exekučního pojmenován tím soudem okresním, v jehož obvodě věc leží.

Vymáhající věřitel, aby jeho vykonatelná pohledávka peněžitá byla zapravena, má na věc správci odevzdanou vésti exekuci správou vnucenou nebo dražbou nucenou podle předpisů pro exekuci na nemovitý majetek platných, a není třeba, aby při nucené dražbě dlužník knihovně byl zapsán; dobude-li vymáhající věřitel správy vnucené, může jak on, tak i správce žádati, aby knihovně bylo zapsáno vlastnické právo dlužníkovo. Exekuci tuto povoliti a provésti jest příslušen soud okresní, v jehož obvodě věc leží.

Opomine-li věřitel vymáhající do měsíce po odevzdání věci správci učiniti návrhy, jichž třeba jest k zavedení správy vnucené nebo dražby nucené, budiž exekuce z moci úřadu zrušena.


§ 329.

Ustanovení § 307 platí také o nárocích na vydání a dodání věcí hmotných. Jestliže věc, která má býti dodána, nehodí se k soudnímu uložení, poddlužník zakročiti má u soudu exekučního, aby byl zřízen uschovatel nebo správce, a má jemu věc vydati.


PODDODĚLENÍ ČTVRTÉ.
Exekuce na jiná práva majetková.


Práva z exekuce vyňatá.


§ 330.

Výměnky, jichž roční úhrnný užitek na dávkách peněžitých a naturálních, čítajíc v to byt, nepřesahuje hodnoty tří set zlatých, jsou zcela vyňaty z exekuce, jestliže tyto požitky jsou nezbytné pro dlužníka a pro jeho členy rodinné, ve společné domácnosti s ním žijící.

Pokud exekuce na výměnky vzhledem k výši jejich výtěžku jest dovolena, musí přece dlužníkovi pro něho a pro rodinné členy ve společné domácnosti s ním žijící ponechány býti nezbytné místnosti obytné a dávky až do hodnoty tří set zlatých ročně.


O zabavení.


§ 331.

Za příčinou exekuce na majetková práva dlužníkova, která nenáležejí k pohledávkám, soud exekuci povolující, nemá-li také užito býti předpisův o exekuci na majetek nemovitý (§§ 240 a násl., 248), má k návrhu vymáhajícího věřitele vydati příkaz dlužníkovi, aby zdržel se všelikého nakládání s právem (zabavení). Je-li podle tohoto práva určitá osoba zavázána k nějakému plnění, tedy zabavení pokládá se teprve tenkráte za vykonané, když také této třetí osobě byla doručena soudní zápověď, aby dlužníkovi neplnila. Pokud se to podle povahy věci provést dá, může také vzájemné popsány práva do exekuce vzatého vykonáno býti (§ 253).

Jakým způsobem právo má býti zpeněženo, má soud exekuční určiti k návrhu vymáhajícího věřitele, po slyšení dlužníka a všech věřitelů, v jichž prospěch zabavení se stalo.


O zpeněžení.


§ 332.

Prodej zcizitelného práva dražbou veřejnou smí soudem toliko tenkráte býti povolen, když by jiné zpeněžení nedalo se provésti vůbec nebo toliko s nepoměrně velkým nákladem.

Prodej budiž vykonán podle ustanovení o prodeji zabavených věcí movitých, výtěžek pak budiž rozdělen obdobně podle předpisů §§ 283287.


§ 333.

Jestliže dlužník podle zabaveného práva má nárok na to, aby nějaká podstata majetková byla vydána nebo rozdělena a aby podíl jemu náležející byl vyloučen, tedy soud exekuční může k návrhu zmocniti věřitele vymáhajícího, aby toto právo dlužníkovo jeho jménem k platnosti přivedl a aby k tomuto účelu podle předpisů práva občanského žádal za rozdělení nebo za zavedení řízení roztříďovacího, aby dával výpovědi a aby platně za dlužníka vydával prohlášení, jichž jinak je třeba k vykonávání a k využitkování práva zabaveného. Zmocnění toto opravňuje věřitele také k tomu, aby zažaloval právo zabavené, jakož i jednotlivé nároky z něho vznikající (§ 308).

Majetku takto získaného budiž podle povahy jeho rozličných součástek některým způsobem exekuce v tomto zákoně dopuštěným užito k uspokojení věřitele vymáhajícího. Exekuce tyto povoliti jest příslušen soud, u kterého vymáhající věřitel v první instanci měl učiniti návrh, aby byl zmocněn ku platnosti přivésti právo zabavené.


§ 334.

Při právech, která poskytují opětující se vybírání plodů nebo jinaké užívání movitých nebo nemovitých věcí, jež ve prospěch vymáhajícího věřitele může býti zpeněženo, při oprávněních živnostenských, při výsadách průmyslových, při právech honebních a rybolovních, při výhradných právech kutacích a pod. může soud exekuční k návrhu věřitele vymáhajícího povoliti a naříditi správu vnucenou.

Co se týče zavedení, vykonání a zrušení správy této, budiž šetřeno ve smyslu obdobném předpisů o vnucené správě nemovitostí s úchylkami v §§ 335339 uvedených.

O tom, že vnucená správa výhradných práv kutacích byla povolena, budiž vědomost dána příslušnému revírnímu úřadu hornímu.


§ 335.

Náleží-li k vykonávání zabaveného práva užívání neb upotřebení určitých movitých nebo nemovitých věcí, tedy práva a povinnosti, které v §§ 99130 byly přiděleny soudu exekučnímu, příslušejí tomu soudu okresnímu, v jehož obvodě leží ta která věc, při čemž u věcí movitých rozhoduje čas, kdy vnucená správa byla povolena.

Ve všech ostatních, případnostech na místo soudního odevzdání věci nastupuje soudní zmocnění správce, aby zabavené právo vykonal.


§ 336.

Jestliže zabavené právo přísluší dlužníkovi, za určitou činži nebo za jiné opětující se dávky, tedy tyto dávky, a při vnucené správě požívacího práva, které otci na jmění jeho dítěte jest propůjčeno (§ 150 ob. zák. obč.), také dávky na výživu dítěte stavu jeho přiměřenou náležejí k výdajům, které správce bezprostředně z výtěžků správních má zapracovati. Částku, která má býti vydána na výživu dítěte, ustanoví napřed soud poručenský k zakročení správcovu.


§ 337.

Dříve nežli se schválí opatření v § 112 vytčená, budiž slyšen vlastník věci, ku které se vztahuje právo zabavené. Vlastník jest oprávněn podati také námitky a připomínky podle § 114.


§ 338.

Při výhradných právech kutacích má správce vnucený vše opatřiti, čeho je třeba, aby výhradné právo kutací bylo zachováno a k tomuto konci může zejména také vydobýti, aby doba práva kutacího byla prodloužena.


§ 339.

Správa vnucená končí se uplynutím času, na který zabavené právo dlužníkovo jest obmezeno.


§ 340.

Pokud se to jeví býti prospěšno, aby značné náklady správní byly zamezeny, nebo z důvodu jiných, může k návrhu místo správy vnucené nařízeno býti, aby práva byla zpeněžena propachtováním.

Propachtování může se státi veřejnou dražbou podateli nejvyššímu. Co se týče dražby, mají při ní obdobnou platnost ustanovení o dražbě zabavených věcí movitých; splátky pachtovného, které se mají skládati k soudu, buďte rozděleny podle předpisů o rozdělování výtěžkových přebytků při správě vnucené.


Ustanovení zvláštní o exekuci na podniky živnostenské, závody tovární atd.


§ 341.

Na podniky živnostenské, závody tovární, provozování obchodův a na podobné podniky hospodářské exekuce může k návrhu vedena býti správou vnucenou (§ 334) nebo propachtováním (§ 340). Při řemeslných, nebo takových koncesovaných živnostech, k jichž nastoupení je třeba způsobilosti zvláštní, exekuce správou vnucenou nebo propachtováním nemá místa, když živnost provozuje majitel její sám nebo nejvýše se čtyřmi dělníky pomocnými.

Je-li k vykonávání živnosti nebo ku provozování některého podniku jinakého zástupcem, podle předpisů o tom platných, třeba schválení úřady správními a má-li následkem povolené správy vnucené vedení živnosti nebo podniku přejíti na správce samého, tedy usnesení soudu exekučního, jímž správce se jmenuje, budiž k schválení předloženo příslušnému úřadu správnímu, dříve nežli doručí se účastníkům.

Totéž platí o usnesení, které vydá se o propachtování živnosti, pokud ku propachtování jest předepsáno, aby vyžádáno bylo schválení úřadu správního.


§ 342.

Při podnicích, jichž firma jest zapsána v rejstříku obchodním, povolení správy vnucené a jméno správcovo buďte v rejstříku zaznamenány a vyhlášeny. Právní účinek této vyhlášky řídí se článkem 46 zákonníka obchodního. Soud exekuční má z moci úřadu opatřiti, aby poznámka tato byla v rejstříku obchodním vykonána.

Správce má se osobně před obchodním soudem podepsati nebo podpis svůj ve formě ověřené podati.

Soud exekuční může také u jiných podniků k návrhu nebo z moci úřadu vyhlásiti oznámením v listech veřejných nebo jiným způsobem v místě obvyklým, že správa vnucená byla povolena a že správce byl jmenován.


§ 343.

Správce, který orgánem výkonným má býti uveden do podniku spravovaného, pokládá se zřízením svým za zmocněného ke všem obchodům a právním jednáním, které obyčejně s sebou přináší provozování podniku toho druhu, jako jest podnik jemu do správy daný.

Správce jest zejména oprávněn odvolati prokuru neb obchodní plnou moc, kterou dlužník dal ku provozování podniku do správy vnucené vzatého. Dále jest oprávněn přijímati poštovské zásilky, které jsou označeny jakožto zásilky cenné a svědčí podniku spravovanému (továrnímu závodu, provozování obchodu).

Pokud oprávnění a povinností, podle práva živnostenského majitelovi podniku příslušející, přecházejí na správce, ustanovuje se podle předpisů řádu živnostenského.


§ 344.

Při správě vnucené podniků živnostenských, závodů továrních, provozování obchodů a podobných hospodářských podniků má správce z výtěžků bez řízení dalšího zapravovati dospívající za správy vnucené nebo z posledního roku před jejím povolením zadrželé mzdy, stravné a jiné platy služební osob při provozování podniku spravovaného zaměstnaných.


O rekurse.


§ 345.

Rekurs nemá místa proti usnesením:
1. která dlužníkovi po povoleném zabavení zapovídají nakládati s právem zabaveným a se zástavou, která je zřízena pro pohledávku zabavenou (§§ 294, 331);
2. kterými poddlužníkovi se přikazuje, aby podal prohlášení podle § 301;
3. kterými vymáhajícímu věřiteli se přikazuje, aby podle §§ 304 a 306 jistotu zřídil;
4. kterým podle §§ 297, 310 a 314 k vybrání pohledávky přikázané zřizuje se opatrovník;
5. kterými v případnosti § 327 nařizuje se, aby řízení prodejové a rozvrhové bylo vykonáno před okresním soudem splniště;
6. kterými nařizuje se poznámka a vyhláška povolené správy vnucené.

O usneseních, kterými nařizuje se uschování předmětů nebo jmenuje se schovatel, platí ustanovení § 289.


ODDÍL TŘETÍ.
Exekuce, aby něco bylo vykonáno neb opominuto.


Aby vydány nebo dodány byly věci movité.


§ 346.

Je-li dlužník povinen odevzdati určité movité věci nebo movité věci druhu určitého a chová-li je, tedy buďte ku příkazu soudu exekučního odňaty výkonným orgánem dlužníkovi a vydány na stvrzenku věřiteli vymáhajícímu.

Tohoto předpisu budiž také šetřeno, má-li dlužník dáti papíry cenné nebo určité množství věcí zastupitelných.


§ 347.

Týmže způsobem může exekuce vedena býti pro nárok, který čelí k odevzdání věcí movitých, chová-li věci, které jest vydati, osoba třetí k jich vydání ochotná.

Jestliže tato třetí osoba věci ty vydati odepře, tedy vymáhající věřitel může navrhnouti u soudu exekučního, aby mu byl přikázán dlužníkův nárok na vydání těch věcí, jejž dlužník má proti jejich majiteli. K tomuto přikázání vztahují se přiměřeně předpisy vydané o tom, jak peněžité pohledávky k vybrání se přikazují.


§ 348.

Při takových věcech, které podle své povahy nepřipouštějí odevzdání hmotného, orgán výkonný má zachovati se podle ustanovení § 427 ob. zák. obč. Listiny a nástroje, které podle toho vymáhajícímu věřiteli mají býti doručeny, orgán výkonný má dlužníkovi odejmouti.

Na listinách, které podle § 427 ob. zák. obč. vymáhajícímu věřiteli od orgánu výkonného mají býti odevzdány, orgán tento poznamenej, že odevzdání stalo se k tomu konci, aby vykonán byl nárok, jenže určitě buď označen. Listinná prohlášení, kterých podle předpisův občanského práva jinak ještě je třeba ku převodu, buďte vydána soudem exekučním nebo na základě jeho zmocnění orgánem výkonným.


O postoupení neb vyklizení nemovitých věcí, předmětů vlastnictví horního a lodí.


§ 349.

Mají-li některá nemovitost nebo část její, některý předmět vlastnictví horního nebo některá loď býti postoupeny nebo vyklizeny, tedy orgán výkonný má odstraniti osoby a movité věci, je-li toho k účelu tomuto třeba, a vymáhajícího věřitele uvésti v držení předmětu odevzdávaného. Má-li při nemovitostech také jejich příslušenstvo býti odevzdáno, tedy vztahují se k tomu obdobně §§ 346 a 348.

Movité věci, které sice mají býti odklizeny, avšak předmětem exekuce nejsou, buďte orgánem výkonným odevzdány dlužníkovi, nebo jestliže by nebyl přítomen, jeho zmocněnci nebo dorostlé osobě, která k rodině dlužníkově náleží nebo v ní slouží. Nebylo-li by osoby ku přijetí oprávněné, buďte tyto věci na náklad dlužníkův orgánem výkonným jinak uschovány; osoby soudu známé, pro které ty věci jsou zabaveny nebo které jinak na ně nárok vznésti mohou, buďte o tom zpraveny; a konečně, jestliže dlužník prodlévá zpět požadovati věcí těch nebo váhá se zapravením nákladů uschovacích a nedovolává-li se ani nikdo jiný svých práv k věcem těm, buďte k nařízení sudu exekučního po předcházejícím pohrožení prodány na účet dlužníkův. Orgán výkonný a každý účastník jest oprávněn dáti podnět k tomuto opatření.

Výtěžek, který zbude po uhrazení nákladů uschovacích a prodejových, budiž pro dlužníka soudně uložen.


O zřízení neb o zrušení práv knihovních.


§ 350.

Exekuce nároku, který směřuje ke zřízení, ku převodu, k obmezení nebo ke zrušení práva knihovního, koná se tím, že se předsevezme příslušný zápis knihovní.

Věřitel vymáhající může na základě titulu exekučního žádati, aby byl vložen za vlastníka přirčené mu nemovitosti nebo podílu nemovitostního, neb aby knihovní právo jemu přirčené bylo knihovně převedeno na osobu jeho, třeba by dlužník až dosud nebyl ještě zapsán za vlastníka nemovitosti nebo práva knihovního. Žádost exekuční musí v této případnosti obsahovat výkaz předchůdců, jehož podle § 22 obecného zákona knihovního je třeba.

Jestliže na základě titulu exekučního státi se mají zápisy na nemovitostech dlužníkových nebo na jeho podílech nemovitostních, u kterých dlužník není ještě za vlastníka vložen neb zaznamenán, nebo mají-li zápisem obtížena býti práva dlužníkova, která pro něho ještě nejsou vložena nebo zaznamenána, tedy vymáhající věřitel, když prokáže, že dlužník práva tohoto nabyl, může současně s exekucí žádati za knihovní zápis vlastnictví nebo toho kterého knihovního práva pro dlužníka.

Soud, který je příslušen exekuci povoliti, má opatřiti, čeho je třeba, aby navržené zápisy byly provedeny.

Prohlášení dlužníkova, kterých podle předpisů obecného zákona knihovního je třeba k zápisům takovým, nahradí se výrokem soudu exekuci povolujícího.

Když právo nejen knihovně zřízeno, nýbrž i nemovitosti věřiteli vymáhajícímu odevzdána nebo věřitel v držení práva uveden býti má, tedy budiž zároveň podle § 349 postupováno.

Táž ustanovení mají platnost, když nárok vymáhajícího věřitele k tomu čelí, aby bylo propůjčeno, převedeno, obmezeno neb zrušeno právo k dobývání živice a nerostů, kterých užívati lze pro jejich obsah živičný (§ 2 zákona ze dne 11. května 1884, Z. Ř. č. 71).


O zrušení společenství a o upravení hranic.


§ 351.

Vykonatelným titulem nařízení hmotné rozdělení společné věci nemovité, týmže způsobem nařízené rozdělení dědictví neb dělení jinaké podstaty majetkové a vykonatelným titulem nařízené upravení sporných hranic buďte s přivzetím účastníků vykonány soudcovským úředníkem soudu exekučního a budiž při tom přiměřeně přihlédáno k předpisům §§ 841 až 853 ob. zák. obč.

Usnesení soudce v řízení rozdělovacím a v řízení o upravení hranic vydaná nemohou rekursem v odpor brána býti, vyjímajíc usnesení, kterým s konečnou platností rozdělení nebo čára hraničná se stanoví.


O dražbě nemovitosti společné.


§ 352.

Týká-li se nárok toho, aby nemovitost společná pro roztřídění byla soudní dražbou prodána, tedy ku provedení tohoto nároku budiž užito ustanovení §§ 272 až 280 císařského patentu ze dne 9. srpna 1854, Z. Ř. č. 208.


Jak vymoci sluší činy jiné.


§ 353.

Má-li dlužník vykonati čin, který může býti předsevzat osobou třetí, věřitel vymáhající budiž k návrhu od soudu exekuci povolujícího zmocněn, aby dal předsevzíti čin na náklad dlužníkův.

Vymáhající věřitel může spolu navrhnouti, aby dlužníkovi bylo uloženo napřed zaplatiti náklady, které vzniknou vykonáním činu. Usnesení, kterým se tomuto návrhu dává, jest vykonatelné ve jmění dlužníkovo.


§ 354.

Nárok na čin, který osobou třetí nemůže býti vykonán a jehož vykonání zároveň výlučně závisí na vůli dlužníkově, vykoná se tím, že dlužník k návrhu od soudu exekučního peněžitými pokutami nebo vazbou až do úhrnné doby šesti měsíců přidrží se, čin vykonati.

Exekuce počíti se má tím, že pohrozí se újmou, která v případě obmeškání bude vykonána. Jestliže by lhůta v tomto nařízení pro vykonání činu daná marně prošla, budiž prostředek donucovací, jímž bylo pohroženo, k návrhu věřitele vymáhajícího vykonán a zároveň budiž pokaždé nová lhůta k povinnému plnění určena a pokaždé ostřejším prostředkem donucovacím pohroženo. Výkon jeho stane se toliko k návrhu věřitele vymáhajícího.

Peněžitá pokuta, kterou se v jednotlivém příkazu trestním hrozí, nesmí přesahovati dvou tisíc zlatých a úhrn peněžitých pokut dlužníkovi uložených nesmí přesahovati desíti tisíc zlatých.


O dobývání toho, aby něco bylo trpěno neb opominuto.


§ 355.

Exekuce proti dlužníkovi, který jest zavázán nějaký čin opominouti nebo který jest povinen snášeti, aby nějaký čin se vykonal, provede se tím, že po povolení exekuce uloží se pro každý zapověděný čin k návrhu od soudu exekučního peněžité pokuty nebo vazba až do úhrnné doby jednoho roku. Tresty tyto, jestliže jich opětně musí býti použito, buďte zvyšovány v poměru k pokutě nebo k vazbě poprvé uložené.

K návrhu věřitele vymáhajícího může dlužníkovi soudem exekučním býti přikázáno, aby zřídil jistotu pro škodu, která by vznikla dalšími činy zapověděnými. Při tom budiž ustanovena výše a způsob jistoty, kterou jest zříditi, jakož i čas, po který jistota má ručiti. O tom, jak toto usnesení se vykonává, platí ustanovení § 353, odstavce 2.

Peněžitá pokuta, kterou v jednotlivém příkazu trestním jest pohroženo, nesmí přesahovati dvou tisíc zlatých.


§ 356.

Jestliže v případnosti § 355 chováním dlužníkovým byla způsobena změna, právu vymáhajícího věřitele odporující, tedy soud exekuční má vymáhajícího věřitele k návrhu zmocniti, aby dal dřívější stav na nebezpečenství a na náklad dlužníkův opět zříditi.

Usnesení, kterým určují se náklady na toto opětné zřízení, jest vykonatelné ve jmění dlužníkovo.


§ 357.

Jestliže dlužník protiví se tomu, aby byl vykonán čin, jejž podle obsahu § 356, odstavce 1 má trpěti, tedy budiž vymáhajícímu věřiteli k návrhu přidělen orgán výkonný, aby odpor byl odstraněn a aby práce, kterou jest vykonati, byla chráněna.


§ 358.

Dříve nežli vydají se soudní rozhodnutí a opatření v §§ 353357 uvedená, budiž dlužník slyšen, pokud není nebezpečenství v průtahu.


O pokutách peněžitých.


§ 359.

Pokuty peněžité, které jsou uloženy, aby byly vydobyty činy, trpění a opominutí, připadnou chudinskému fondu toho místa, ve kterém dlužník bydlí; jestliže však dlužník v území, kde zákon tento platí, nemá žádného známého bydliště, připadnou chudinskému fondu toho místa, ve kterém soud exekuční sídlí.


O vazbě.


§ 360.

Vazba vykonává se tím, že dlužník podrží se ve (veřejné) vazební místnosti k tomu určené. Místnost tato musí oddělena býti od prostor, jichž užívá se k vykonávání trestu, jakož i od prostor k zadržování osob, proti kterým uložena jest vazba vyšetřovací.

Zatčení vykoná se orgánem výkonným na základě zatýkacího rozkazu exekučním soudem vydaného, ve kterém zejména buď uveden důvod zatčení. Rozkaz zatýkací musí býti dlužníkovi při zatčení doručen.


§ 361.

Vazba nesmí v nižádném jednotlivém trestním příkazu uložena býti na déle nežli na dobu dvou měsíců. Když doba vazby v trestním příkazu uvedená uplyne, budiž dlužník z moci úřadu propuštěn z vazby.


§ 362.

Uvalí-li se vazba na osobu ve veřejném úřadě nebo ve veřejné službě postavenou nebo zřízence podniku pro dopravu veřejnou, budiž to zároveň se zatčením oznámeno bezprostřednímu představenému této osoby nebo představenému úřadu služebnímu.

Jestliže za příčinou zachování veřejné bezpečnosti nebo jiných zájmů veřejných zatčený za vazby musí býti zastupován, tedy zatčení smí státi se teprve potom, až o toto zastoupení bude postaráno. Představený dlužníkův, jakmile obdržel návěští o usnesení zatýkacím, má bez prodlení opatřiti, čeho k tomuto zastupování je třeba.


§ 363.

Má-li vazba býti uvalena na aktivně sloužící osoby moci ozbrojené nebo četnictva, soud exekuční má se obrátiti k jejich představenému velitelstvu. Postup další bude upraven předpisy zvláštními, které způsobem nařizovacím budou vydány.

Má-li vazba býti uvalena na člena vojenské stráže policejní nebo stráže bezpečnostní, soud exekuční za příčinou vykonání vazby má dožádati představeného velitelstva této osoby nebo jejího představeného.


§ 364.

Proti veliteli lodi, proti osobám lodního mužstva a proti žádné z ostatních osob na námořské lodi ve službě postavených nemůže vazby býti vykonána, když tato loď jest hotova odplouti (jest na odplutí) a za osobu k lodnímu mužstvu náležející nebo jinak na námořské lodi ve službě postavenou nemůže bez prodlení opatřen býti způsobilý náhradník.

Jestliže zatčené osoby jsou povolány k mobilisovanému sboru vojenskému nebo na loď do válečné služby danou, tedy vazba budiž přetržena na dobu, pokud zatčený takto jest zaměstnán.


§ 365.

Vazba nemůže býti vykonána, pokud by ohrožovala zdraví dlužníkovo blízkým a značným nebezpečenstvím. Vazba budiž z povinnosti úřadu zdvižena, jestliže po jejím počátku nebezpečenství taková se dostaví.


§ 366.

Náklady, které vykonáváním vazby vzniknou, čítajíc k nim náklady na výživu zatčeného, buďte vymáhajícím věřitelem založeny a týdně výměrou pro to určenou a vyhlášenou v kanceláři soudní napřed skládány.

Dříve nežli první záloha se složí, nebude zatčení provedeno a vazba vykonávati se nepočne. Jestliže záloha neobnoví se nejpozději do poledne dne posledního, na který dřívější záloha byla složena, budiž vazba ihned z povinnosti úřadu zrušena. V případnosti této, jakož i tenkráte, když vymáhající věřitel přivolil, aby dlužník z vazby byl propuštěn, pokládá se vazba v posledním trestním příkazu uvalená za odbytou, a pro skutkové okolnosti, na nichž toto opatření se zakládá, není dovoleno obnoviti vazbu k návrhu téhož věřitele. Za takové propuštění, se svolením věřitelovým vykonané, nepokládá se, když věřitel přivolí ke krátkému, naléhavými okolnostmi vyžadovanému přetržení vazby, které nepřesahuje doby tří dnů.


Aby vydáno bylo prohlášení vůle.


§ 367.

Má-li dlužník podle obsahu titulu exekučního vydati prohlášení vůle, pokládá se toto prohlášení za vydané, jakmile rozsudek nabyl moc právní, nebo jakmile jiný titul exekuční obsahu stejného opravňuje k návrhu na povolení exekuce.

Pokud závazek vydati prohlášení vůle závisí na plnění vzájemném, právní následek v odstavci 1 vytčený nastane tehdy, až vymáhající věřitel vykoná plnění vzájemné.


O interesse.


§ 368.

Ustanoveními tohoto oddílu není dotčen nárok věřitele vymáhajícího, aby se mu dostalo interesse vzniklé nesplněním závazku dlužníkova, neb aby nahrazena byla škoda tím způsobená.

Nároky tyto mohou každé doby ku platnosti přivedeny býti žalobou podle volby věřitele vymáhajícího u soudu jinak k tomu příslušného neb u soudu exekučního, když věřitel vzdá se pokračování v zavedeném řízení exekučním nebo když řízení toto bylo provedeno bez výsledku.


Náklady na exekuci.


§ 369.

Povolení exekuce, aby byly uskutečněny nároky na vydání nebo přenechání věcí, na činy neb opominutí, zavírá v sobě také povolení exekuce pro náklady, které vymáhajícímu věřiteli v řízení exekučním vzniknou.

Věřitel vymáhající má ve smyslu § 54 již při prvním návrhu, aby exekuce byla povolena, označiti jmění dlužníkovo, kterého má býti upotřebeno k úhradě nákladů, jakož i exekuční prostředky, jichž k tomu má býti užito.


ČÁST DRUHÁ.
O zajištění.


ODDÍL PRVNÍ.
O exekučních úkonech k zajištění pohledávek peněžitých (exekuce k zajištění).


§ 370.

Aby zajištěny byly pohledávky peněžité, může na základě opatření, která tuzemskými soudy civilními v nesporných věcech právních byla vydána, avšak prozatím ještě nejsou vykonatelná, jakož i na základě konečných rozsudků civilních soudů tuzemských, dříve nežli právní moci nabudou nebo nežli uplyne lhůta k plnění ustanovená, k návrhu povoleno býti provedení úkonů exekučních, osvědčí-li se soudu, že by bez nich dobytí peněžité pohledávky soudně přirčené bylo zmařeno neb značně stíženo nebo že by pro její dobytí rozsudek musil býti vykonán v cizozemsku.


§ 371.

Také bez takového osvědčení budiž vykonání úkonů exekučních k zajištění pohledávek peněžitých k návrhu povoleno:
1. na základě konečných rozsudků instance první následkem uznání vydaných (§ 395 civilního řádu soudního), když z těchto rozsudků bylo podání odvolání;
2. na základě platebních příkazů (platebních rozkazův) v § 1, č. 2 uvedených, když proti nim byly podány námitky;
3. na základě podmíněných platebních rozkazů v řízení upomínacím vydaných, když dlužník žádal za navrácení k předešlému stavu, aby mohl podati odpor;
4. na základě rozhodnutí trestního soudu o soukromoprávních nárocích, když byla povolena obnova řízení trestního.


§ 372.

Aby nároky na poskytování výživy byly zajištěny, budiž k návrhu povolen výkon exekučních úkonů když naproti dlužníkovi (§ 4, č. 6) k dobytí dospělých lhůt výživného již jednou musila býti vedena exekuce. Zajištění smí býti pokaždé povoleno jen pro tolik výživného, kolik ho v lhůtách jednoho roku dospívá.


§ 373.

Poněvadž vzájemnost jest zaručena (§ 79), může býti povolen výkon exekučních úkonů k zajištění pohledávek peněžitých na základě ještě moci právní nenabyvších nebo ještě ne bez podmínky vykonatelných soudů civilních, které byly vydány v zemích koruny Uherské, když
1. za to žádá soud procesní nebo ten soud, který vydal příkaz platební;
2. když tímto soudem jest stvrzeno, že by bez tohoto úkonu exekučního dobytí přirčené pohledávky peněžité bylo zmařeno nebo značně stíženo, a
3. když zároveň není nižádného z důvodů v § 81, č. 24 uvedených, aby exekuce byla odepřena.


§ 374.

K zajištění peněžitých pohledávek může povoleno býti toliko zabavení předmětů majetku movitého, knihovní záznam práva zástavního na nemovitostech nebo na právech na nich váznoucích, správa vnucená nebo, byla-li zabavena pohledávka dlužníkova a jestliže by průtahem jejího dobývání byla ohrožena její dobytelnost nebo byla s ním spojena ztráta postiženích práv naproti osobám třetím, může povoleno býti, aby zabavená pohledávka byla k vybrání přikázána.

Pokud se toho jeví potřeba, aby dostatečná jistota byla opatřena, může současně povoleno býti několik těchto úkonů exekučních.

Peníze, které při správě vnucené připadnou na pohledávku, jež má býti zajištěna, nebo které obdrží se vybráním pohledávky zabavené, buďte tak dlouho u soudu uschovány, pokud pohledávka nebo jednotlivé lhůty výživného nestaly se vykonatelny nebo pokud exekuční úkony pro zajištění povolené nebyly zrušeny.


§ 375.

Ku povolení exekučních úkonů jest příslušen v případnosti §§ 370, 371, č. 1 a 2 a 372 procesní soud instance první nebo soud, u kterého byla zahájena právní záležitost soudnictví nesporného v instanci první; v případnosti § 371, č. 3 soud okresní, který vydal podmíněný rozkaz platební; v případnosti § 371, č. 4 soud okresní v § 4, č. 6 vytčený; konečně v případnosti § 373 sborový soud instance první, v jehož obvodě tento soud okresní leží.

V povolovacím usnesení budiž uvedena částka i s příslušenstvím, která má býti zajištěna; a poukázáním k okolnosti, na níž vykonatelnost nároku závisí, budiž udána doba, na kterou zajištění se připouští.


§ 376.

Exekuční úkony, jichž výkon byl povolen, nebuďte k návrhu předsebrány a vykonané již úkony exekuční buďte zdviženy:
1. osvědčí-li se, že pohledávka peněžitá, pro kterou úkon exekuční byl povolen, již v čase tohoto povolení byla zapravena nebo dostatečně zajištěna;
2. osvědčí-li se, že tato pohledávka nyní jest zapravena nebo dostatečně zajištěna, zejména jestliže dlužník k soudu složí pohledávku, která zajištěna býti má, i s příslušenstvem v hotových penězích nebo papírech cenných; při pohledávkách zúročných musí složeny býti také úroky za celou dobu, na kterou zajištění jest povoleno;
3. když peněžitá pohledávka, pro kterou úkon exekuční byl povolen, věřiteli právoplatně se odepře nebo jestliže právoplatně se vyřkne, že zanikla;
4. když v případnosti § 371, č. 3 právoplatně místo se dá žádosti za navrácení ve stav předešlý.

V případnostech pod č. 1, 3 a 4 uvedených věřitel vymáhající má nésti všechny náklady, které vznikly povolením, výkonem, a opětným zrušením úkonův exekučních, a má nahraditi škodu dlužníkovi způsobenou.


§ 377.

Může-li dlužník osvědčiti, že k zajištění pohledávky peněžité byly úkony exekuční povoleny nebo vykonány v rozsahu větším, nežli třeba jest, aby pohledávka s příslušenstvím byla úplně zajištěna, tedy soud k jeho návrhu má naříditi, aby úkony exekuční byly poměrně obmezeny.

Když projde doba, na kterou jistota byla připuštěna, buďte vykonané úkony exekuční k návrhu dlužníkovu zdviženy, jestliže zajištěná pohledávka peněžitá až do té doby nestala se vykonatelna.

Návrh, aby povolené úkony exekuční nebyly vykonány neb aby byly zdviženy neb obmezeny, budiž podán u toho soudu, který podle § 375 byl příslušen je povoliti, neb u soudu exekučního, podle toho, zdali návrh jest podán před počatým nebo po počatém provádění exekuce (§ 33). Dříve nežli o těchto návrzích se rozhodne, budiž slyšen věřitel vymáhající.


ODDÍL DRUHÝ.
O opatřeních prozatímních.


Kdy jsou dopuštěna.


§ 378.

Nejen před zavedením rozepře, nýbrž i za ní a za řízení exekučního může soud k návrhu učiniti opatření prozatímná, aby právo strany bylo zajištěno.

Přípustnost prozatímních opatření není tím vyloučena, že nárok strany navrhující (strany ohrožené) jest vázán doložením času nebo že jest podmíněn.


1. Aby zajištěny byly pohledávky peněžité.


§ 379.

K zajištění pohledávek peněžitých nepřipouštějí se opatření prozatímná, pokud strana k témuž účelu může toho dobýti, aby na jmění odpůrcovo předsevzaty byly úkony exekuční (§§ 370 a násl.).

Jinak mohou k zajištění pohledávek peněžitých býti učiněna opatření prozatímná, je-li pravdě podobno, že by bez nich odpůrce strany ohrožené poroucháním, zničením, zatajením nebo zavlečením majetkových kusů, zcizením nebo jiným nakládáním s předměty svého jmění, zvláště úmluvami učiněnými o tom s osobami jinými zmařil nebo značně stížil dobytí pohledávky peněžité.

K zajištění pohledávek peněžitých mohou zejména býti nařízeny:
1. uschování a správa movitých hmotných věcí, patřících odpůrci strany ohrožené (§§ 259 a násl.), čítajíc k tomu i uložení peněz;
2. soudní zápověď, zciziti nebo zastaviti movité hmotné věci s tím účinkem, že zcizení nebo zastavení proti zápovědi učiněné jest neplatno, pokud nabyvatel není chráněn obdobným užíváním §§ 367 a 456 ob. zák. obč. nebo předpisy článků 306 a 307 zákonníka obchodního;
3. soudní obstávka, když odpůrci strany ohrožené přísluší proti třetí osobě pohledávka peněžitá nebo nárok na dodání nebo vydání věcí jiných. Zápověď tato vykoná se tím, že odpůrci strany ohrožené zapoví se jakkoli nakládati s nárokem a zejména jej vybrati a že oné osobě jiné dá se rozkaz, aby dokud by jinak soudem nebylo nařízeno, neplatila to, co odpůrci strany ohrožené je dlužna, a aby nevydávala věcí jemu příslušejících, ani čeho jiného vzhledem k nim nepodnikala, co by mohlo zmařiti nebo značně stížiti vedení exekuce na pohledávku peněžitou nebo na věci, které je dlužna nebo má vydati.

K zajištění peněžitých pohledávek nesmí býti vydána zápověď, aby nebyly zcizovány, obtíženy nebo zastavovány nemovitosti, nemovitostní podíly a knihovní práva; rovněž tak nesmí k tomuto konci býti nařízena správa nemovitosti.


§ 380.

Pokud nároky a práva podle §§ 290292 a 330 tohoto zákona nebo podle předpisů jinak o tom platných jsou vyňaty z exekuce, nesmějí stiženy býti soudní zápovědí nebo jiným prozatímným opatřením k zajištění pohledávky peněžité nařízením.


2. Aby zajištěny byly nároky jiné.


§ 381.

Aby nároky jiné byly zajištěny, mohou býti učiněna opatření prozatímná:
1. je-li se obávati, že by jinak soudní vymáhání neb uskutečnění toho kterého nároku, zejména změnou stavu dosavadního, bylo zmařeno nebo značně stíženo; za takové stížení budiž pokládáno, jestliže by rozsudek musil býti vykonán v cizině;
2. vychází-li na jevo, že takových opatření je třeba, aby bylo zabráněno hrozícímu násilí neb aby byla odvrácena hrozící nenahraditelná škoda.


§ 382.

Prostředky zajišťovací, které soud podle povahy účelu, v té které případnosti žádoucího, k návrhu může naříditi, jsou zejména:
1. soudní uložení movitých věcí, které při sobě chová odpůrce strany ohrožené a k jichž vydání nebo dodání směřuje nárok od strany tvrzený nebo jí již přirčený, nebo jestliže by se věci ty nehodily k soudnímu uložení, příkaz, aby byly uschovány podle § 259;
2. správa movitých věcí v č. 1 naznačených nebo těch nemovitých věcí nebo práv, ku kterým se vztahuje nárok ohroženou stranou tvrzený nebo jí již přirčený;
3. zmocnění strany ohrožené, aby směla odpůrcovy věci, které u sebe chová a ku kterým se vztahuje od ní tvrzený nebo jí již přirčený nárok, až do právoplatného rozhodnutí o nároku tomto zadržeti;
4. rozkaz svědčící odpůrci strany ohrožené, aby předsevzal jednotlivé úkony, jichž je třeba, aby věci v č. 1 a 2 řečené byly zachovány neb aby nynější stav byl udržen;
5. zápověď svědčící odpůrci strany ohrožené, aby držel se jednotlivých škodlivých činů nebo určitých neb všelikých změn na věcech v č. 1 a 2 vytčených;
6. soudní zápověď, zciziti, obtížiti nebo zastaviti nemovitosti nebo práva, které v knize veřejné jsou zapsány a ku kterým vztahuje se nárok ohroženou stranou tvrzený nebo jí již přirčený;
7. soudní obstávka, když odpůrci strany ohrožené proti osobě třetí přísluší nárok na dodání nebo na vydání věcí, ku kterým vztahuje se nárok ohroženou stranou tvrzený nebo jí již přirčený. Zápověď tato vykoná se tím, že odpůrci strany ohrožené zakáže se jakkoli nakládati s nárokem, který proti této osobě třetí má, a zejména přijmouti věci dotčené, a že dá se této třetí osobě rozkaz, aby věcí, které náležejí odpůrci strany ohrožené, dokud soudem něco jiného nebude nařízeno, ani nevydávala, ani vzhledem k nim ničeho nepodnikala, co by mohlo zmařiti nebo značně stížiti vedení exekuce na ně;
8. určení výživy, kterou manžel prozatím má dávati své manželce a svým dítkám, povolení odděleného bydliště nebo nařízení prozatímného přijetí do společné domácnosti.


§ 383.

Správa v § 382, č. 2 řečená budiž provedena při nemovitostech s přiměřeným šetřením předpisů vydaných o vnucené správě nemovitostí, ve všech ostatních případnostech však podle §§ 334339 a 341344, nebo se zachováváním ustanovení těchto ve smyslu obdobném. Movité věci, které mají býti uschovány nebo spravovány, buďte výkonným orgánem odpůrci strany ohrožené odňaty a uschovateli nebo správci odevzdány.

Přebytky výtěžkové, které zbudou po zapravení všech nákladův a výdajů, jež jest z výtěžků zapravovati, buďte, pokud tomu nejsou na odpor práva osob jiných, vydány odpůrci strany ohrožené; je-li však vlastnictví k věci sporno, buďte soudně uloženy.


§ 384.

Bylo-li odpůrci strany ohrožené uloženo za povinnost, aby jisté činy a změny vykonal aneb aby se jich zdržel, budiž ku provedení těchto soudních opatření přiměřeně užito předpisů §§ 353358.

Zápověď zciziti, obtížiti nebo zastaviti nemovitosti a knihovní práva buď z moci úřadu poznamenána v knize veřejné, ve které nemovitost nebo to které právo jsou zapsány.

Zápisy, které by se po výkonu této poznámky staly na základě dobrovolného pořízení od odpůrce strany ohrožené proti zákazu předsevzatého, bude zřízeno toliko tenkráte právo naproti straně ohrožené, jestliže se právoplatně odmítne nárok od ní na nemovitost nebo na knihovní právo vznesený.


§ 385.

Zápověď v § 382, č. 7 vytčená nabude působnosti proti majiteli věcí teprve, když se mu doručí.

Od té chvíle ručí majitel za všechnu škodu, která vy vznikla nezachováváním soudní zápovědi; ale tohoto ručení může se zbaviti tím, že soudně složí věci zápovědí stížené nebo že je odevzdá uschovateli nebo správci, kterého soud k jeho návrhu zřídí.

Ustanovení tato platí stejným způsobem pro poddlužníka nebo pro majitele věcí, když soudní zápověď podle § 379, č. 3 byla vydána.


§ 386.

Aby byla zajištěna osoba odpůrce strany ohrožené, dopouští se toliko zatčení a zadržení. Zatčení smí býti nařízeno toliko, když odpůrce strany ohrožené dal se na útěk nebo jest podezřelý z útěku a zároveň jest odůvodněna obava, že by jeho útěkem provedení práva strany ohrožené bylo zmařeno.

Co se týče toho, zdali jest přípustno, aby někdo ve vazbě byl držen, a jak tato vazba se má vykonati, mají platnost předpisy §§ 360366 s tou úchylkou:
1. že proti osobě moci ozbrojené nebo četnictva, která vykonává službu aktivní, nesmí jako prozatímné opatření vazba ani býti nařízena, ani vykonána,
2. že vazba pro podezření z útěku povolená k žádosti zatčeného, pokud tím účel prozatímného opatření se nezmaří neb neohrozí, může býti vykonána tím, že zatčený bude držen ve svém bytě nebo na jiném neveřejném místě.

Náklady na takovouto vazbu, která nekoná se ve veřejné místnosti vazební, a zejména náklady s přiměřeným střežením zatčeného spojené má nésti zatčený sám. Ustanovení § 366 vztahují se také k těmto nákladům tím způsobem, že kdyby náklady nebyly včasně napřed uloženy, zatčený převeden býti má do vazební místnosti veřejné.


O příslušnosti.


§ 387.

Povolovati opatření prozatímná, nařizovati, čeho k jich provedení je třeba, jakož i pro jinaké návrhy a jednání, které za příčinou těchto opatření vzniknou, není-li v tomto zákoně něco jiného ustanoveno, jest příslušen soud, před kterým rozepře ve věci hlavní nebo řízení exekuční, vzhledem k nimž nějaké opatření má býti učiněno, jest zahájeno v čase prvního návrhu.

Jestliže taková opatření navrhují se před zavedením rozepře nebo po právoplatném jejím ukončení, avšak před počátkem exekuce, jest pro vytčená povolení, nařízení, návrhy a jednání příslušen soud okresní, u kterého odpůrce strany ohrožené v čase, kdy první návrh byl podán, má svůj obecný soud ve věcech sporných; jestliže však soudu takového pro něho není v území, kde zákon tento platí, jest příslušen tuzemský soud okresní, v jehož obvodě jest věc, vzhledem ku které nějaké opatření má býti učiněno, nebo v jehož obvodě poddlužník bydlí, sídlí nebo pobývá, nebo v jehož obvodě jinak má býti předsevzat úkon ku provedení prozatímného opatření.


§ 388.

Když podle § 387, odstavce 1 soud sborový jest příslušen ku povolení prozatímného opatření a pro řízení na to následující, tedy ve zvláště naléhavých případnostech může předseda senátu, jemuž tato záležitost jest přidělena, rozhodnouti o návrzích, které ku prozatímným opatřením se vztahují.


Návrh, aby byla učiněna opatření prozatímná.


§ 389.

Když strana ohrožená činí návrh, aby prozatímná opatření byla učiněna, má přesně označiti opatření, za které žádá, dobu, na kterou opatření toto se navrhuje, jakož i nárok od ní tvrzený nebo jí již přirčený, a má vyložiti jednotlivě podle pravdy skutečnosti, které návrh odůvodňují. Jestliže k návrhu nejsou přiložena v listinné formě osvědčení, jichž je třeba, buďte skutečnosti tyto osvědčeny, a pokud není již po ruce rozsudku, kterým tento nárok byl přirčen, budiž také nárok ohroženou stranou tvrzený k žádosti soudu osvědčen.

U pohledávek buďte zejména uvedeny dlužný peněžitý obnos nebo peněžitá hodnota předmětu, který jinak má býti dodán; a jestliže navrhující strana se prohlásí, že na místě navrhovaného opatření prozatímného spokojiti se chce tím, aby zajištění stalo se soudním složením určité sumy peněžité, budiž uvedena tato suma peněžitá.


Jak se opatření prozatímné nařizuje.


§ 390.

Když navrhující strana dostatečně neosvědčí nároku tvrzeného, může soud naříditi opatření prozatímné, jestliže újmy, které odpůrci tím hrozí, mohou býti vyrovnány náhradou peněžitou a jestliže navrhovatel k tomuto účelu podá jistotu, od soudu podle volného uznání ustanovenou.

Soud může povolení prozatímného opatření podle okolností na tom učiniti závislé, aby jistota taková byla podána, i když navrhující strana způsobem dostatečným předložila osvědčení povinná.

V případnostech těchto nesmí výkon opatření býti započat, dokud se neprokáže, že jistota, kterou jest dáti, byla soudně složena.


§ 391.

Usnesení, kterým povoluje se opatření prozatímné, má určiti čas, na který toto opatření se činí; a jestliže by bylo nařízeno, aby věci byly soudně složeny nebo něco bylo vykonáno, má ustanoviti lhůtu, ve které odpůrce strany ohrožené má tento příkaz splniti. Dále budiž v tomto usnesení, pokud to podle povahy případu dostačí k zajištění navrhovatele, ustanovena suma peněžitá, jejímž soudním složením staví se výkon povoleného opatření a odpůrce strany ohrožené nabývá práva k návrhu, aby opatření již vykonané bylo zdviženo.

Když se povoluje prozatímné opatření, dříve než právo navrhující stranou tvrzeného dospěje, nebo jinak nežli rozepře neb exekuce se zavede, budiž v usnesení ustanovena přiměřená lhůta k podání žaloby nebo k návrhu na povolení exekuce. Jestliže by lhůta marně byla prošla, budiž učiněné opatření k návrhu nebo z moci úřadu zdviženo.


§ 392.

Pro týž nárok může k návrhu povoleno býti opatření několik zároveň, když se jich soudu podle povahy případu jeví býti třeba, aby účel zajištění byl úplně dosažen.

Mezi několika opatřeními, kterých v té které případnosti stejně lze užiti, budiž povoleno to, které jest nejvhodnější, aby ohrožení, jehož podle zvláštních okolností jest se obávati, bylo zamezeno; jsou-li však opatření stejně vhodna, budiž povoleno to opatření, které nejméně obtěžuje odpůrce strany ohrožené.


§ 393.

Opatření prozatímná učiní se pokaždé na náklad strany navrhující bez újmy jejího snad nároku na náhradu těchto nákladů. Toto zejména platí také o nákladech na složení, uschování nebo správu věcí, které zápovědí jsou stiženy (§ 385).

Když prozatímné opatření se povoluje, může také kromě případnosti, kdy vazba se nařizuje, uloženo býti straně navrhující, aby napřed v soudní kanceláři složila sumu peněžitou, které jest třeba k výkonu prozatímného opatření. Nežli se prokáže, že suma tato byla složena, nesmí se výkon opatření počíti.


§ 394.

Jestliže nárok ohroženou stranou tvrzený, pro který bylo povoleno opatření prozatímné, právoplatně se odepře, jestliže její žádost jinak nedůvodnou se ukáže, nebo jestliže strana promešká lhůtu, která jí byla ustanovena k podání žaloby nebo k zavedení exekuce, tedy strana k jejímuž návrhu bylo povoleno opatření prozatímné, má svému odpůrci dáti náhradu za všechny majetkové újmy, které mu prozatímným opatřením byly způsobeny.Výši náhrady má soud k návrhu podle volného přesvědčení (§ 273 civilního řádu soudního) určiti usnesením. Když toto usnesení nabude moci právní, dopuštěna jest na jeho základě exekuce na jmění strany, která navrhla opatření prozatímné.

Jestliže prozatímné opatření bylo patrně svévolně dobyto, budiž straně mimo to k návrhu jejího odpůrce uložen trest pro svévoli, který od soudu vyměřen buď s ohledem ke zvláštním okolnostem toho kterého případu.


§ 395.

O tom, jak usnesení, kterým bylo povoleno opatření prozatímné, má býti doručeno odpůrci strany ohrožené, poddlužníkovi a majiteli věcí, které zápovědí jsou stiženy, platnost mají ustanovení pro doručení žalob daná.

Nařídí-li se vazba, budiž usnesení osobě, která má býti zadržena, doručeno při jejím zatčení.


Kdy není dopuštěno vykonati opatření prozatímné.


§ 396.

Výkon povoleného opatření, pokud pro daný rekurs nebyl odložen, nedopouští se, jestliže ode dne, kterého povolení bylo prohlášeno neb navrhující straně tím oznámeno, že jí usnesení bylo doručeno, uplynula doba delší nežli jeden měsíc.


O odporu.


§ 397.

Proti povolení prozatímného opatření může odpůrce strany ohrožené vznésti odpor, jestliže nebyl slyšen již dříve, nežli usnesení se stalo.

Odpor musí ve čtrnácti dnech po tom, co usnesení bylo doručeno, vznesen býti u soudu, u kterého byl učiněn návrh na povolení prozatímného opatření.

Vznesením odporu nestaví se výkon povoleného opatření.


§ 398.

Jestliže odpor byl podán, budiž ústně jednáno a usnesením rozhodnuto o tom, zdali povolené opatření jest přípustné a přiměřené.

Soud může potvrzení, změnu nebo zdvižení učiněného opatření učiniti závislé na tom, aby složena byla jistota od něho podle volného uznání ustanovená.


Kdy učiněné opatření se zdvihne neb obmezí.


§ 399.

Mimo případnosti v §§ 386 a 391 uvedené, ve kterých učiněné opatření se zdvihá, může zdvižení neb obmezení jeho býti navrženo, a to i tenkráte, když odpor podle § 397 vznesený byl zamítnut:
1. jestliže nařízené opatření bylo vykonáno ve větším rozsahu, nežli je třeba k zajištění strany ohrožené;
2. jestliže mezi tím poměry, pro které prozatímné opatření bylo povoleno, tak se změnily, že není již třeba, aby dále trvalo toto opatření k zajištění strany, na jejíž návrh bylo povoleno;
3. jestliže odpůrce strany ohrožené dal jistotu, která mu byla vyhrazena, nebo jinakou jistotu, která soudu jeví se býti dostatečná, a vykáže-li se o tom;
4. jestliže nárok strany ohrožené, pro který bylo povoleno opatření prozatímné, byl zapraven nebo právoplatně odepřen, nebo bylo-li právoplatně určeno, že zanikl.

O takových návrzích podají-li se v čase, kdy rozepře ve věci hlavní ještě se vede, má usnesením rozhodnouti soud procesní instance první; ve všech ostatních případnostech soud, u kterého byl podán návrh na povolení prozatímného opatření. Před rozhodnutím předcházeti má jednání ústní.


§ 400.

Jistota, kterou ohrožená strana složila k uhrazení nákladů neb nároků na náhradu škody (§§ 390 a 398), smí jí býti vydána teprve po čtrnácti dnech po tom, co moci právní nabylo usnesení, kterým opatření prozatímné se zdvihá.


Jaká opatření mohou se státi vzhledem k věcem uschovaným.


§ 401.

Když k odvrácení značného zmenšení hodnoty, nepoměrných nákladů nebo jiných újem nebo k dosažení výhody při věcech uschovaných jsou jakákoli opatření nutna neb užitečna, tedy opatření tato může k návrhu povoliti soud v § 399, posledním odstavci naznačený. Neshodují-li se obě strany o opatření, které by mělo býti učiněno, soud, prohlédaje co možná ku právům vlastníkovým, má naříditi, čeho podle povahy případu je třeba.

V případnostech zvláště naléhavých může takové nařízení vydáno býti bez předcházejícího slyšení odpůrce. To platí zejména pro úkony, kterých je třeba, aby práva z papírů v § 296 vytčených byla zachována neb vykonána.


§ 402.

Pokud v této části nic jiného není nařízeno, budiž obdobně šetřeno ustanovení o řízení exekučním.

Ve Vídni, dne 27. května 1896.

František Josef m. p.
Badeni m. p.
Gleispach m. p.
ČÁST PRVNÍ. - Exekuce. ODDÍL PRVNÍ. - Ustanovení všeobecná. TITUL PRVNÍ. - Exekuce na základě spisů a listin tuzemských. Tituly exekuční. § 1. § 2. O povolení exekuce. § 3. § 4. § 5. § 6. § 7. § 8. § 9. § 10. § 11. § 12. § 13. § 14. § 15. O výkonu exekuce. § 16. O soudu exekučním. § 17. § 18. § 19. § 20. § 21. § 22. § 23. O orgánech výkonných. § 24. O činnosti orgánů výkonných. § 25. § 26. § 27. § 28. § 29. § 30. § 31. § 32. Od počátku výkonu exekučního. § 33. Smrt dlužníkova. § 34. O námitkách proti nároku. § 35. Námitky proti povolení exekuce. § 36. O odporu osob třetích. § 37. § 38. O zrušení, obmezení a odložení exekuce. § 39. § 40. § 41. § 42. § 43. § 44. § 45. § 46. O udání přísežném (o přísaze vyjevovací). § 47. § 48. § 49. O řízení. § 50. § 51. § 52. § 53. § 54. § 55. § 56. § 57. § 58. § 59. § 60. § 61. O usneseních. § 62. § 63. § 64. O rekursu. § 65. § 66. § 67. O stížnostech na to, jak exekuce byla vykonána. § 68. Jak úřady se dožadují. § 69. § 70. O oznámení ediktem. § 71. O vyzváních a oznámeních při úkonu exekučním. § 72. O spisech exekučních. § 73. O nákladech na exekuci. § 74. § 75. § 76. Hotové peníze k soudu složené buďte na úroky uloženy. § 77. Pokud užívati lze civilního řádu soudního. § 78. TITUL DRUHÝ. - O exekuci na základě spisů a listin v cizozemsku zřízených. § 79. § 80. § 81. § 82. § 83. § 84. § 85. § 86. ODDÍL DRUHÝ. - Exekuce pro pohledávky peněžité. TITUL PRVNÍ. - O exekuci na jmění nemovité. PODODDĚLENÍ PRVNÍ. - O nuceném zřízení práva zástavního. Jak se povoluje a vykonává. § 87. 1. Na nemovitostech ve veřejné knize zapsaných. § 88. § 89. 2. Na nemovitostech ve veřejné knize nezapsaných. § 90. § 91. § 92. § 93. § 94. § 95. O obmezení exekuce. PODODDĚLENÍ DRUHÉ. - O správě vnucené. Kdy může užito býti správy vnucené. § 97. O zavedení. 1. Při nemovitostech ve veřejné knize zapsaných. § 98. § 99. § 100. § 101. 2. Při nemovitostech v knize nezapsaných. § 102. Jaký účinek má zavedená správa vnucená. § 103. § 104. O obytných místnostech dlužníkových. § 105. Jak se správce zřizuje. § 106. § 107. § 108. Jaký obor působnosti má správce. § 109. § 110. § 111. § 112. Jaká odměna správci přísluší. § 113. O dozoru k tomu, jak správce hospodaří. § 114. O vydávání účtů. § 115. § 116. § 117. § 118. O výtěžcích ze správy. § 119. Co může z výtěžků správních bezprostředně býti zapraveno. § 120. § 121. Jak rozdělují se přebytky výtěžku. § 122. § 123. § 124. § 125. § 126. § 127. § 128. O zrušení správy vnucené. § 129. § 130. O správě dílů nemovitostních. § 131. O rekursu. § 132. PODODDĚLENÍ TŘETÍ. - O dražbě nucené. Jak se zavádí. § 133. § 134. § 135. § 136. § 137. O povolení řízení dražebního soudem exekučním. § 138. O přístupu. § 139. O popsání a odhadu. § 140. § 141. § 142. § 143. § 144. O předložení podmínek dražebních. § 145. O podmínkách dražebních. § 146. O jistotě (vadiu). § 147. § 148. § 149. O převzetí břemen. § 150. O podání nejmenším. § 151. Jak podání nejvyšší se zapravuje. § 152. § 153. O dražbě opětné. § 154. § 155. O přechodu nebezpečenství, užitků a břemen a o odevzdání nemovitosti. § 156. § 157. O správě prozatímné. § 158. § 159. § 160. § 161. O stanovení podmínek dražebních. § 162. § 163. O prozatímném určení stavu břemen. § 164. § 165. § 166. § 167. § 168. O stání dražebním. § 169. § 170. § 171. § 172. § 173. § 174. § 175. § 176. § 177. § 178. § 179. § 180. § 181. § 182. O příklepu. § 183. § 184. § 185. § 186. § 187. § 188. § 189. Ustanovení zvláštní o odporu proto, že nedostává se úhrady nárokům, které jsou zajištěny právem zástavním. § 190. § 191. § 192. § 193. Protokol o stání dražebním. § 194. O předražku. § 195. § 196. § 197. § 198. § 199. O zrušení a odložení dražebního řízení. § 200. § 201. § 202. § 203. § 204. § 205. § 206. § 207. § 208. O rozvrhu nejvyššího podání. § 209. § 210. § 211. § 212. § 213. § 214. O podstatě rozdělované. § 215. O všeobecných zásadách rozvrhu. § 216. § 217. Ustanovení zvláštní. § 218. § 219. § 220. § 221. § 222. § 223. § 224. § 225. § 226. § 227. § 228. O usnesení rozvrhovém. § 229. § 230. § 231. § 232. § 233. § 234. § 235. Jak provádí se usnesení rozvrhové. § 236. O knihovních vkladech a výmazech. § 237. O dražbě nemovitostních podílů. § 238. O rekurse. § 239. PODODDĚLENÍ ČTVRTÉ. - Ustanovení zvláštní o exekuci na předměty vlastnictví horního. O správě vnucené. § 240. § 241. O dražbě nucené. § 242. § 243. § 244. § 245. § 246. O doručování. § 247. O exekuci na právo z dobývání živice. § 248. TITUL DRUHÝ. - O exekuci na jmění movité. PODODDĚLENÍ PRVNÍ. - O exekuci na věcí hmotné. § 249. Které věci nemohou býti zabaveny. § 250. § 251. § 252. O zabavení. § 253. § 254. § 255. § 256. § 257. Jak osoby třetí k platnosti přivádějí práva zástavní a přednostní. § 258. O uschování. § 259. § 260. § 261. § 262. Kdy zabavení může býti obmezeno. § 263. O prodeji. § 264. § 265. § 266. § 267. § 268. § 269. § 270. § 271. § 272. § 273. § 274. § 275. § 276. § 277. § 278. § 279. § 280. § 281. § 282. Jak se nakládá s výtěžkem při prodeji dosaženým. § 283. § 284. § 285. § 286. § 287. § 288. O rekurse. § 289. PODODDĚLENÍ DRUHÉ. - O exekuci na pohledávky peněžité. Které nároky nemohou býti zabaveny. § 290. § 291. § 292. § 293. O zabavení. § 294. § 295. § 296. § 297. § 298. § 299. § 300. § 301. § 302. O přikázání pohledávky. § 303. § 304. § 305. § 306. § 307. O přikázání pohledávky, aby si ji věřitel vybral. § 308. § 309. § 310. § 311. § 312. § 313. O vybrání pohledávky opatrovníkem. § 314. § 315. O přikázání pohledávky na místě placení. § 316. O jinakém zpeněžení pohledávky. § 317. § 318. § 319. Ustanovení zvláštní o exekucí na pohledávky knihovně zajištěné. § 320. § 321. § 322. § 323. § 324. PODODDĚLENÍ TŘETÍ. - Exekuce na nároky, které týkají se toho, aby věci hmotné byly vydány a dodány. O zabavení. § 325. Jak se vydobývají. § 326. § 327. § 328. § 329. PODDODĚLENÍ ČTVRTÉ. - Exekuce na jiná práva majetková. Práva z exekuce vyňatá. § 330. O zabavení. § 331. O zpeněžení. § 332. § 333. § 334. § 335. § 336. § 337. § 338. § 339. § 340. Ustanovení zvláštní o exekuci na podniky živnostenské, závody tovární atd. § 341. § 342. § 343. § 344. O rekurse. § 345. ODDÍL TŘETÍ. - Exekuce, aby něco bylo vykonáno neb opominuto. Aby vydány nebo dodány byly věci movité. § 346. § 347. § 348. O postoupení neb vyklizení nemovitých věcí, předmětů vlastnictví horního a lodí. § 349. O zřízení neb o zrušení práv knihovních. § 350. O zrušení společenství a o upravení hranic. § 351. O dražbě nemovitosti společné. § 352. Jak vymoci sluší činy jiné. § 353. § 354. O dobývání toho, aby něco bylo trpěno neb opominuto. § 355. § 356. § 357. § 358. O pokutách peněžitých. § 359. O vazbě. § 360. § 361. § 362. § 363. § 364. § 365. § 366. Aby vydáno bylo prohlášení vůle. § 367. O interesse. § 368. Náklady na exekuci. § 369. ČÁST DRUHÁ. - O zajištění. ODDÍL PRVNÍ. - O exekučních úkonech k zajištění pohledávek peněžitých (exekuce k zajištění). § 370. § 371. § 372. § 373. § 374. § 375. § 376. § 377. ODDÍL DRUHÝ. - O opatřeních prozatímních. Kdy jsou dopuštěna. § 378. 1. Aby zajištěny byly pohledávky peněžité. § 379. § 380. 2. Aby zajištěny byly nároky jiné. § 381. § 382. § 383. § 384. § 385. § 386. O příslušnosti. § 387. § 388. Návrh, aby byla učiněna opatření prozatímná. § 389. Jak se opatření prozatímné nařizuje. § 390. § 391. § 392. § 393. § 394. § 395. Kdy není dopuštěno vykonati opatření prozatímné. § 396. O odporu. § 397. § 398. Kdy učiněné opatření se zdvihne neb obmezí. § 399. § 400. Jaká opatření mohou se státi vzhledem k věcem uschovaným. § 401. § 402.
Název
79/1896 Z.ř. Zákon o řízení exekučním a zajišťovacím (řád exekuční)
Autor
Císař
Zdroj
Zákonník říšský
Datum vydání
6. června 1896
Účinný od
21. července 1896
Účinný do
31. prosince 1950
Ročník
1896
Zrušen předpisem
142/1950 Sb. Zákon o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád)
©ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP