Právní prostor

Usnesení - Dokazování. Exekuce. Přípustnost dovolání. Veřejná listina

ze dne 30. října 2012


USNESENÍ
Nejvyššího soudu
ze dne 30. 10. 2012
Dokazování. Exekuce. Přípustnost dovolání. Veřejná listina


sp. zn./č. j.:
20 Cdo 947/2012

Rozhodnutí bylo přezkoumáno rozhodnutím sp. zn. IV. ÚS 276/13

Související legislativa ČR:
§ 134 zákona č. 99/1963 Sb.
§ 77, § 78 zákona č. 120/2001 Sb.
§ 567, § 568, § 569 zákona č. 89/2012 Sb.


Právní věta:

V případě, kdy účastník popře pravost, resp. správnost soukromé listiny, platí, že účastníka, který tuto listinu předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny. Oproti listině veřejné, kde důkazní břemeno leží na tom, kdo popírá její správnost, u soukromé listiny stačí "formální" popření její správnosti druhým účastníkem, aby nastoupila důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, který tvrdil skutečnosti, jež měly být prokázány soukromou listinou.

JUDr. Mgr. Helena Bončková



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněných a) J. D., a b) L. G., obou zastoupených JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, proti povinnému B. L., zastoupenému JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, pro 97.520,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 14 Nc 1849/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 26. října 2011, č. j. 40 Co 730/2011-225, takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 7. 6. 2011, č. j. 14 Nc 1849/2006-205, jímž Okresní soud v Šumperku zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 14 Nc 1849/2006-12, odůvodněný tvrzením, že vymáhanou pohledávku i s příslušenstvím již uhradil k rukám dřívějšího pověřeného soudního exekutora JUDr. B. K., což doložil ověřenými kopiemi potvrzení ze dne 3. 10. 2006 a vyrozumění ze dne 17. 3. 2009, které mu exekutor předal (založené v přílohové obálce čl. 165 spisu). Protože oprávnění v podání ze dne 21. 1. 2011 pravdivost tvrzení povinného o úhradě vymáhané pohledávky s příslušenstvím popřeli s tím, že předložené fotokopie listin nemají žádnou důkazní hodnotu, provedl soud prvního stupně obsáhlé dokazování a po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že povinný své tvrzení o zániku vymáhané pohledávky a jejího příslušenství splněním neprokázal a že tedy předpoklady pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. nebyly splněny. Krajský soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, že žádná z listin není obsahem exekutorského spisu sp. zn. 127 EX 556/06, že vyrozumění nebylo zasláno katastrálnímu úřadu, že v účetnictví exekutora není povinným tvrzená platba (ani doklady o ní) obsažena, že správnost obsahu listin byla vyvrácena svědeckou výpovědí pozůstalé manželky K., že podle odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, založeného ve spise Policie ČR, nelze z předložených kopií určit, zda byly do originálů sporných listin provedeny nějaké neoprávněné či dodatečné zásahy, ani jakým způsobem jsou zhotoveny otisky razítek a podpisy v podpisových doložkách, takže o pravosti sporných podpisů na předložených materiálech nelze rozhodnout, když byly předloženy jen v kopiích, a že tvrzení povinného neprokázal ani obsah úředního záznamu ve spise policie o podání vysvětlení R. D., který jen uvedl, že byl přítomen při předání finanční částky JUDr. K., avšak bez znalostí o tom, o jakou částku se jednalo a za jakým účelem mu byla povinným předána. Dále v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že obě listiny, které posoudil jako soukromé, byly vystaveny pro účely výmazu zápisu poznámky o nařízení exekuce v katastru nemovitostí (aniž by se jednalo o kvitanci, kterou by soudní exekutor vystavil o tom, že peníze k uspokojení pohledávky oprávněných skutečně převzal, že je zaevidoval do svého účetnictví a že je vyplatil oprávněným). V podrobnostech pak odvolací soud odkázal na úplné a přiléhavé odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a shodně s ním dospěl k závěru, že povinný jako dlužník neunesl důkazní břemeno ohledně prokázání existence právní skutečnosti, která měla mít za následek zánik dluhu, byť nevyhověl jeho návrhu na provedení důkazu ověřovací knihou Městského úřadu Šumperk a výslechem pracovnice, která ověření obou soukromých listin provedla, neboť i když vidimace má charakter veřejné listiny, nebyla v řízení prokázána pravdivost těchto listin, a provedení navržených důkazů bylo proto zcela nadbytečné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť má za to, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, přičemž je třeba najisto postavit otázku, "co je veřejnou listinou vystavenou soudním exekutorem, kdy tato listina pak je bez dalšího nepřezkoumatelná a o jejím obsahu a existenci nelze vést spor na rozdíl od listiny, kterou by případně vydal v téže věci exekutor a měla by být soukromou listinou, sice opatřenou malým znakem a podpisem exekutora, jejichž pravost a účelnost by byl její držitel povinen prokázat jinými důkazy". Opětovně poukazuje na skutečnost, že soudní exekutor JUDr. K. vydal dne 3. 10. 2006 potvrzení o zaplacení vymáhané částky včetně nákladů exekuce povinným v hotovosti, které jím bylo podepsáno a opatřeno razítkem exekutora; jedná se tedy o potvrzení o plnění a o úředně vydanou listinu, která má charakter veřejné listiny, o "jejíž pravomoci a zejména i obsahu nelze vést žádnou polemiku či dokonce soudní řízení"; stejně tak to platí i o listině vydané dne 17. 3. 2009. Podle dovolatele "tak z jeho strany došlo k uhrazení částky ve výši 417.697,- Kč k rukám exekutora jako jediné osoby, které je možno v rámci exekuce dluh hradit". Dále namítá, že soudy obou stupňů nesprávně kvalifikovaly předložené listiny jako soukromé, byť odvolací soud na str. 3 svého usnesení uvedl, že "nemá pochybnosti o tom, že jde o veřejné listiny". Nesouhlasí ani s názorem krajského soudu, že listiny byly vystaveny pro účely výmazu zápisu poznámky z katastru nemovitostí, aniž by se jednalo o kvitanci, neboť z jejich obsahu výslovně vyplývá, že soudní exekutor pohledávku zcela vymohl, přičemž oprávněného vyzval, aby bez zbytečného odkladu sdělil číslo účtu, na nějž má být částka poukázána. Konečně poukazuje na skutečnost, že obě listiny obsahují otisk kulatého razítka s malým státním znakem, z čehož s odkazem na § 9 a 13 zákona č. 120/2001 Sb. a na § 2 zákona č. 352/2001 Sb. dovozuje, že bez dalšího mají charakter veřejné listiny, jelikož byly vydány při výkonu zákonem stanovené působnosti. Za nerozhodné současně považuje to, že listiny nejsou součástí exekutorského spisu, že přijaté peníze nejsou zaevidovány v účetní evidenci exekutora ani že exekutor listiny neodeslal katastrálnímu úřadu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu k závěru, že dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné) ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a s § 130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.-jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř.-je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Podle § 134 o. s. ř. listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že zákon pozitivně vymezuje veřejné listiny; listiny, které nemají povahu listin veřejných, jsou listinami soukromými.

Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a o exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen "exekuční řád"), od své účinnosti až do současné doby prohlašuje za veřejnou listinu (a to v § 79 odst. 7) pouze exekutorský zápis (jenž je upraven v § 77 až 86 a který je takovou listinou jen tehdy, obsahuje-li všechny formální náležitosti podle tohoto zákona, i když je opatřen otiskem úředního (kulatého razítka) exekutora-k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004).

Podle § 77 exekučního řádu exekutor osvědčuje na žádost skutkové děje a stav věci, například splnění dluhu, stav nemovitostí, bytů a nebytových prostor, jestliže jimi mohou být prokázány nároky v řízení před soudem nebo jiným státním orgánem a jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti exekutora nebo jestliže se exekutor přesvědčil o stavu věci.

Podle § 78 exekučního řádu v rámci další činnosti exekutor sepíše na žádost exekutorský zápis a) o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní, nebo b) o osvědčení skutkového děje a stavu věci podle § 77.

Z uvedeného vyplývá, že listiny předložené povinným soudu [potvrzení ze dne 3. 10. 2006, v němž se mj. uvádí, že "soudní exekutor....rozhodl o provedení exekuce proti povinnému: L. B....tímto potvrzuje, že pohledávka oprávněného, která byla předmětem exekučního řízení, byla dnešního dne povinným zaplacena v hotovosti k rukám soudního exekutora...v plném rozsahu včetně příslušenství a nákladů exekuce vymožena a z toho důvodu exekutor upustil od dalšího provádění exekuce" a že "tím pominuly důvody pro zápis poznámky o nařízení exekuce...v katastru nemovitostí vedeném katastrálním úřadem u veškerých nemovitostí povinného", ani vyrozumění ze dne 17. 3. 2009, v němž je mj. uvedeno, "soudní exekutor...při provádění exekuce...zcela vymohl pohledávku oprávněného...její příslušenství a náklady exekuce", "že žádáme o zastavení exekučního příkazu prodejem nemovitostí sp. zn. 127 EX 556/06-5 ze dne 17. 5. 2006 na těchto nemovitostech povinného...", že "zaniklo ve smyslu § 51 písm. c) e.ř. ex lege pověření soudního exekutora k provedení exekuce a exekutor je povinen upustit od provedení exekuce", a že "vyzývá oprávněného, aby bez zbytečného odkladu poskytl soudnímu exekutorovi součinnost a sdělil mu číslo účtu, na který má být částka poukázána..."] nejsou exekutorskými zápisy podle § 78 exekučního řádu a tudíž ani veřejnými listinami, byť jsou opatřeny otiskem kulatého razítka exekutora a jeho podpisem, jak nesprávně namítá povinný.

Zásadní rozdíl mezi veřejnou a soukromou listinou spočívá v jejich důkazní síle. U soukromé listiny stačí "formální" popření její správnosti druhým účastníkem, aby nastoupila důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, který tvrdil skutečnosti, jež měly být prokázány soukromou listinou. U veřejné listiny důkazní břemeno leží naopak na tom, kdo popírá její správnost (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 str. 929).

Rovněž Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně konstatoval, že v případě, kdy účastník popře pravost, resp. správnost soukromé listiny, platí, že účastníka, který tuto listinu předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny. Oproti listině veřejné, kde důkazní břemeno leží na tom, kdo popírá její správnost, u soukromé listiny stačí "formální" popření její správnosti druhým účastníkem, aby nastoupila důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, který tvrdil skutečnosti, jež měly být prokázány soukromou listinou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 1996, sp. zn. 3 Cdon 1031/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 1997, pod číslem 22, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. 33 Cdo 472/2007).

Nejsou-li listiny předložené povinným veřejnými listinami, hodnotí je soud v rámci volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. jako kterýkoli jiný důkaz. Jelikož hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem (stejně jako soudem prvního stupně) vyústilo v závěr, že dokazování nepotvrdilo pravdivost skutkového tvrzení povinného, že vymáhanou pohledávku včetně příslušenství zaplatil k rukám tehdy pověřeného soudního exekutora a že tedy tato pohledávka zanikla splněním, povinný své důkazní břemeno neunesl a předpoklady pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. tak nebyly splněny. Pak ovšem další námitky povinného v dovolání jsou pro posouzení dané věci zcela bezpředmětné.

Jen pro úplnost dovolací soud dodává, že uvedl-li odvolací soud na str. 3 svého usnesení, že "nemá pochybnosti o tom, že jde o veřejné listiny", mínil tím, jak z kontextu předposledního odstavce na této straně vyplývá, ověřovací doložky Městského úřadu Šumperk podle § 3 zákona č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu okresními a obecními úřady a o vydávání potvrzení orgány obcí a okresními úřady, (mající povahu veřejné listiny-§ 134 o. s. ř., pokud splňují zákonné požadavky), který jimi potvrdil, že předložené kopie souhlasí doslovně s předloženými listinami, z nichž byly pořízeny (vidimace). Podle § 3 odst. 1 tohoto zákona při vidimaci není úřad odpovědný za obsah, správnost a pravost údajů uvedených v listině.

Ze shora uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § 243b odst. 5, věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle § 87 a násl. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Odůvodnění:
Název
Usnesení - Dokazování. Exekuce. Přípustnost dovolání. Veřejná listina
Zdroj
Nejvyšší soud
Ze dne
30. října 2012
Poznámka
Rozhodnutí bylo přezkoumáno.
Spisová značka/číslo jednací
sp. zn. 20 Cdo 947/2012
Město
Brno
Právní věty
V případě, kdy účastník popře pravost, resp. správnost soukromé listiny, platí, že účastníka, který tuto listinu předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní
tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny. Oproti listině veřejné, kde důkazní břemeno leží na tom, kdo popírá její správnost, u soukromé listiny stačí "formální" popření její správnosti druhým účastníkem, aby nastoupila důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, který tvrdil skutečnosti, jež měly být prokázány soukromou listinou.
JUDr. Mgr. Helena Bončková
Ročník
2012
Soud
Nejvyšší soud
©ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP