Právní prostor

Rozsudek - K otázce, zda (a za jakého předpokladu) osoba, která nebyla účastníkem smlouvy, má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy

ze dne 6. března 2001


ROZSUDEK
Nejvyššího soudu ČR
ze dne 6. 3. 2001
K otázce, zda (a za jakého předpokladu) osoba, která nebyla účastníkem smlouvy, má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy


sp. zn./č. j.:
22 Cdo 797/2000

Související legislativa ČR:
§ 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb.

Citováno v Civilní judikatura. Výběr aktuálních rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky, Vrcha Pavel, JUDr.


Právní věta:

Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. může mít i osoba, která není účastníkem smlouvy, jestliže by vyhovění takové žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení.

VRCHA, Pavel. Civilní judikatura: výběr aktuálních rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky. 2. vyd. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-7201-542-7. Převzato z doplňku Codexis.



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) Z. K., zastoupené advokátem, 2) J. B., zastoupené advokátem, a 3) M. Š., zastoupené opatrovnicí E. Š., odbornou referentkou Okresního soudu v Blansku, o určení neplatnosti darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5 C 665/93, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. března 1999, č. j. 15 Co 335/96-74, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 11. března 1999, č. j. 15 Co 335/96-77, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Okresní soud v Blansku (dále "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 23. ledna 1996, č. j. 5 C 665/93-47, určil, "že darovací smlouva NZ 5/93 ze dne 12. ledna 1993, uzavřená mezi dárkyní M. Š., nar. 17. 7. 1906, a obdarovanými Z. K., nar. 30. 8. 1932, a J. B., nar. 24. 1. 1938, je neplatná". Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Předmětem darovací smlouvy byly nemovitosti, a to dům č. p. 116 se st. pl. 139 o výměře 343 m2 - zastavěná plocha, pozemky parc. č. 62/4 - zahrada o výměře 191 m2, parc. č. 735 - pastvina o výměře 410 m2 a pozemky v užívání organizace parc. č. 734 o výměře 17 246 m2 a parc. č. 736 o výměře 4 309 m2. Soud prvního stupně na základě znaleckého posudku vycházel ze zjištění, že dárkyně, třetí žalovaná, v době uzavření označené darovací smlouvy s prvými dvěma žalovanými jako obdarovanými nebyla schopna "rozpoznat a korigovat" své jednání a nebyla schopna činit právní úkony a posoudit následky svého jednání. Dovodil, že za tohoto stavu je darovací smlouva neplatná podle § 38 odst. 2 obč. zák..

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. března 1999, č. j. 15 Co 335/96-74, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 11. března 1999, č. j. 15 Co 335/96-77, k odvolání prvních dvou žalovaných rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh, aby bylo určeno, že darovací smlouva uzavřená mezi dárkyní M. Š. a jejími dcerami Z. K. a J. B. dne 12. ledna 1993 je neplatná, zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se především zabýval otázkou, zda v daném případě je dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě podle § 80 písm. c) o. s. ř. Vycházel z toho, že žalobce, kterému nikdy žádné vlastnické právo k předmětným nemovitostem nesvědčilo a v domě, o který se jedná, bydlí na základě manželství s dcerou třetí žalované, která zemřela v roce 1989, spatřuje naléhavý právní zájem na určení neplatnosti darovací smlouvy v tom, že by se změnou vlastnictví velmi zhoršila jeho existenční situace, neboť první dvě žalované nemají zájem na rozumné domluvě s ním, neuznávají jeho a manželčiny investice do nemovitosti a vyhrožují mu vyklizením z těchto nemovitostí. Podle názoru odvolacího soudu se však na právním postavení žalobce ani na jeho tvrzených nárocích nic nemění bez ohledu na to, kdo je vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalobce tedy v dané věci naléhavý právní zájem na určovací žalobě nemá.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§ 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.] Podle názoru žalobce nelze přehlédnout, že darovací smlouva ze dne 12. ledna 1993 byla uzavřena za okolností, kdy dárkyně nebyla schopna rozpoznat a korigovat své jednání a nebyla schopna v plném rozsahu činit právní úkony v době sepisu darovací smlouvy. Tento právní úkon je tedy absolutně neplatný a měl vliv na další právní vztahy, které nastaly posléze. Označenou darovací smlouvou třetí žalovaná zkrátila práva nejen žalobce jako manžela třetí dcery třetí žalované, ale i práva jeho dětí - jejích potomků. Vyslovil nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že se nemění jeho postavení nebo postavení jeho synů v případě, že nebude napadena platnost darovací smlouvy, s tím, že první dvě žalované se již nyní žalobou podanou u Okresní soudu v Blansku domáhají jeho vyklizení. Žalobce je jedním ze subjektů, který se svou ženou o nemovitost celou dobu pečoval, zvelebil a zhodnotil ji, přitom žádná taková investice není v darovací smlouvě zohledněna. Jeho postavení, případně právo je proto nejisté. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalované se k dovolání nevyjádřily.

Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 10. března 1999, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen "o. s. ř.").

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno osobou oprávněnou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Dovolatel nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 odst. 1 o. s. ř. nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo. Dovolací soud se proto zabýval dovoláním žalobce odkazujícím na § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. v tom rozsahu, jak jej obsahově vymezil.

Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), je především naléhavý právní zájem žalobce na uvedeném určení. Odvolací soud aplikoval správný právní předpis [§ 80 písm. c) o. s. ř.] a jeho rozhodnutí je správné, neboť žalobce nesplňuje právě uvedený předpoklad. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. může sice mít i osoba, která není účastníkem smlouvy, jestliže by vyhovění takové žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení, avšak o takový případ se v dané věci nejedná. Samotné vyslovení neplatnosti sporné darovací smlouvy by totiž právní postavení žalobce ve vztahu k předmětu darovací smlouvy nijak neovlivnilo a nemělo by dopad ani na jeho majetková práva osoby užívající předmětné nemovitosti, jejichž vlastníkem nikdy nebyla. Spatřuje-li žalobce ohrožení svého postavení v tom, že první dvě žalované se jinou žalobou u Okresního soudu v Blansku domáhají jeho (a jeho spolubydlících dětí) vyklizení, pak se jeho námitkou neplatnosti sporné darovací smlouvy musí jako s předběžnou otázkou zabývat soud v řízení o vyklizení, a to právě z hlediska aktivní legitimace (vlastnictví nemovitostí, jež mají být vyklizeny) prvních dvou žalovaných. Stejně by postupoval soud při zjišťování rozsahu dědictví v řízení o dědictví v případě smrti třetí žalované, v němž by jistě děti žalobce (vnuci třetí žalované) vystupovaly jako neopomenutelní dědici. Vyslovení neplatnosti darovací smlouvy bez dalšího by nevedlo ani k uspokojení pohledávky žalobce z titulu investic do nemovitosti a protože žalobu podal jen žalobce a jeho synové se žalobci nestali, nemůže se dovolávat ani právního zájmu svých synů.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud věc posoudil po právní stránce správně. Proto je správný i dovoláním napadený rozsudek a dovolání muselo být podle § 243b odst. 1 o. s. ř. zamítnuto.

Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť úspěšným žalovaným náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Odůvodnění:
Název
Rozsudek - K otázce, zda (a za jakého předpokladu) osoba, která nebyla účastníkem smlouvy, má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy
Zdroj
Nejvyšší soud
Ze dne
6. března 2001
Spisová značka/číslo jednací
sp. zn. 22 Cdo 797/2000
Město
Brno
Právní věty
Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. může mít i osoba, která není účastníkem smlouvy, jestliže by vyhovění takové žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení.
VRCHA, Pavel. Civilní judikatura: výběr aktuálních rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky. 2. vyd. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-7201-542-7. Převzato z doplňku Codexis.
Ročník
2001
Soud
Nejvyšší soud
©ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP