USNESENÍ
Nejvyššího soudu
ze dne 26. 1. 2010
Nekalá soutěž. Obchodní jméno. Obchodní rejstřík
sp. zn./č. j.:
29 Cdo 3580/2009
Rozhodnutí bylo přezkoumáno rozhodnutím sp. zn. II. ÚS 1350/10
Související legislativa ČR:
§ 243b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb.
§ 10 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb.
§ 424 zákona č. 89/2012 Sb.
Právní věta:
Z povahy řízení o zápis obchodní společnosti do obchodního rejstříku zcela zjevně plyne, že rejstříkový soud se nemůže zabývat věcným přezkumem zaměnitelnosti navržené firmy s již zapsanou firmou později, v době, kdy by eventuálně obě zapsané společnosti již podnikaly.
JUDr. Mgr. Helena Bončková
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci navrhovatele M. F., zastoupeného JUDr. R. A., advokátem, o zápis společnosti osnpk, s. r. o. do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. C 61733, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. května 2009, č. j. 8 Cmo 106/2009-23, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. února 2009, č. j. F 9094/2009, C 61733/1-12, kterým tento soud zamítl návrh na zápis společnosti osnpk, s. r. o. (dále jen "společnost") do obchodního rejstříku (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Soudy obou stupňů - konstatujíce, že v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, v oddíle C, vložce 61428, je zapsána společnost s., s. r. o., - uzavřely, že obchodní firma navržená k zápisu je - z hlediska průměrného (potenciálního) zákazníka či spotřebitele - zaměnitelná s již zapsanou obchodní firmou s. s. r. o.
Navrhovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, které Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], přičemž usnesení odvolacího soudu - jsa vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) - Nejvyšší soud zásadně právně významným neshledal.
Posouzení otázky, zda je obchodní firma o., s. r. o. zaměnitelná s již zapsanou firmou s., s. r. o., má totiž význam právě a jen pro pojednávanou věc a postrádá tak potřebný judikatorní přesah, přičemž závěry odvolacího soudu co do zaměnitelnosti zvolené obchodní firmy nejsou ani v rozporu s aplikovatelným hmotným právem (§ 10 odst. 1 obch. zák.).
K námitkám dovolatele týkajícím se zaměnitelnosti obchodní firmy Nejvyšší soud připomíná, že závěr, podle něhož při posouzení zaměnitelnosti obchodní firmy je nutno přihlížet k dojmu, který vzniká u průměrného zákazníka, je judikaturou dlouhodobě zastáván - srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 1994, č. j. 3 Cmo 813/93, uveřejněný v časopise Právní rozhledy číslo 4, ročník 1995, na straně 146, s jehož závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje.
Z povahy řízení o zápis obchodní společnosti do obchodního rejstříku pak zcela zjevně plyne, že rejstříkový soud se nemůže zabývat "věcným přezkumem zaměnitelnosti navržené firmy s ... již zapsanou firmou později, v době, kdy by eventuálně obě zapsané společnosti již podnikaly", jak požaduje navrhovatel.
Řešení dovolatelem předestřené otázky, zda je subjekt, jenž ve svém zakladatelském dokumentu uvede předmět podnikání "výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 - 3 živnostenského zákona", z hlediska takto vymezeného předmětu podnikání zaměnitelný s jiným subjektem, nebylo pro rozhodnutí projednávané věci určující, neboť odvolací soud na něm své rozhodnutí nezaložil.
Poukaz dovolatele na "stále trvající zaměnitelnost obchodních firem společností jiných podnikatelů", jakož i jeho tvrzení, že jde o "tzv. předzaloženou společnost", jsou z hlediska posouzení zaměnitelnosti obchodní firmy konkrétní obchodní společnosti bezvýznamné.
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné být nemůže.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
*****************************************************************