Právní prostor

Rozsudek - Pobyt cizinců: rodinný příslušník občana EU

Datum vydáni 16.04.2010
Soud Nejvyšší správní soud
Město Brno
Typ Rozsudek
Zdroj Sbírka rozhodnutí NSS
Sbírkové číslo Rs 2094/2010
Spisová značka | číslo jednací 5 As 6/2010 | 5 As 6/2010-63

ROZSUDEK
Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 4. 2010
Pobyt cizinců: rodinný příslušník občana EU


sp. zn./č. j.:
5 As 6/2010-63

Související legislativa ČR:
§ 15a zákona č. 326/1999 Sb.

Související legislativa EU:
čl. 2, čl. 3 směrnice č. 2004/38/ES


Právní věta:

Vztah obdobný vztahu rodinnému [§ 15a odst. 4 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců] musí být definován tak úzce, jak je definován vztah rodinný, musí se proto jednat o vztahy analogické vztahům mezi rodinnými příslušníky, tak jak je citovaný zákon v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES vymezuje. Za vztah rodinný je považován vztah rodiče - děti, prarodiče - děti.

Za rodinného příslušníka, tudíž ani za vztah rodinný není považován vztah bratr - sestra, tím méně lze potom za takový vztah, resp. vztah obdobný vztahu rodinnému, považovat vztah bratranec - sestřenice.



Věc: Ulziibayar G. (Mongolsko) proti Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, o povolení k přechodnému pobytu, o kasační stížnosti žalobce.

Žalobce požádal dne 17. 1. 2008 o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky (§ 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Do žádosti uvedl jako účel pobytu "sloučení s občanem ČR". K výzvě správního orgánu, aby k žádosti doplnil potřebné náležitosti, žalobce předložil listinu, ve které paní Enkhtuya E., občanka ČR, potvrzuje, že žalobce (její bratranec) spolu s dalšími sestřenicemi, kamarádem a další příbuznou (všichni jmenovitě uvedeni), žijí spolu s ní, a že žalobce je tedy rodinným příslušníkem občanky České republiky.

Žalovaný žádost dne 21. 7. 2008 zamítl s tím, že žalobce hodnověrně nedoložil, že má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti. Vycházel přitom ze směrnice 2004/38/ES, podle níž se dle čl. 2 bod 2 rozumí rodinným příslušníkem a) manžel nebo manželka; b) partner, se kterým občan Unie uzavřel registrované partnerství; c) potomci v přímé linii, kteří jsou mladší 21 let nebo jsou vyživovanými osobami, a takoví potomci manžela či manželky nebo partnera či partnerky stanovení v písm. b); d) předci v přímé linii, kteří jsou vyživovanými osobami, a takoví předci manžela či manželky nebo partnera či partnerky stanovení v písm. b). Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí odkázal rovněž na čl. 3 směrnice 2004/38/ES, podle něhož se tato směrnice vztahuje na všechny občany Evropské unie, kteří se stěhují do jiného členského státu, než jehož jsou státními příslušníky, nebo v takovém členském státě pobývají, a na jejich rodinné příslušníky ve smyslu čl. 2 bod. 2, kteří je doprovázejí nebo následují. Dále z uvedeného článku vyplývá, že hostitelský stát v souladu se svými vnitrostátními předpisy usnadňuje vstup a pobyt všech ostatních rodinných příslušníků bez ohledu na jejich státní příslušnost, kteří nejsou zahrnuti v definici rodinného příslušníka ve smyslu čl. 2 bodu 2 této směrnice a kteří jsou v zemi, z níž pocházejí, osobami vyživovanými občanem Unie s primárním právem pobytu nebo členy domácnosti nebo u kterých vážné zdravotní důvody naléhavě vyžadují osobní péči tohoto občana Unie o ně a dále vstup a pobyt partnera, se kterým má občan Unie řádně doložený trvalý vztah. Žalovaný vycházel při interpretaci uvedených ustanovení z důvodové zprávy k zákonu o pobytu cizinců, v níž se ve vztahu k § 15a odst. 4 písm. b) tohoto zákona uvádí: "písmeno b) reaguje na čl. 3 odst. 2 písm. b) směrnice, podle něhož členský stát usnadňuje v souladu s vnitrostátními předpisy vstup a pobyt partnerovi, se kterým má občan Unie řádně doložený trvalý vztah, v České republice se jedná typicky o vztah druha a družky." Skutečnost, že se v konkrétním případě bude jednat o osobu, která splňuje podmínku trvalého vztahu s občanem Evropské unie, bude muset tato osoba správnímu orgánu nezpochybnitelným způsobem doložit (k tomuto účelu nelze přitom použít formu čestného prohlášení).

Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, ve které namítal, že žalovaný nesprávně vyložil pojem "vztah obdobný vztahu rodinnému", neboť za něj považoval výlučně vztah druh - družka. Dále namítal, že žalovaný nepostupoval správně, když mu nikdy nesdělil, jakým konkrétním dokladem by měl doložit splnění zákonných podmínek pro udělení povolení. Městský soud v Praze námitkám žalobce nepřisvědčil a žalobu rozsudkem ze dne 30. 9. 2009 zamítl.

Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, ve které tvrdil, že žalovaný pochybil při výkladu pojmu "vztah obdobný vztahu rodinnému". Podle jeho názoru bylo třeba při výkladu vycházet výlučně z textu § 15a odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců bez odkazu na směrnici 2004/38/ES. Pokud zákonodárce použil tuto obecnou formulaci, měl nepochybně na mysli široký okruh vztahů (nejen vztah druh - družka), které však kvůli nesčetnému množství možností nebylo možno v právním předpise vyjmenovat.

Stěžovatel dále namítal, že mu správní orgán v rozporu s § 4 odst. 2, § 37 odst. 3 a § 45 odst. 2 správního řádu z roku 2004 nikdy nesdělil, jaký konkrétní doklad, který potvrzuje jeho vztah k občanovi ČR, má doložit. Správní orgán je povinen účinně pomoci účastníkovi řízení odstranit nedostatky podání a navíc objektivně neexistuje žádný doklad, který by prokazoval existenci vztahu obdobného vztahu rodinnému, ani žádný úřad, který by takový doklad vydal. Žalovaný proto měl provést ohledání na místě, které stěžovatel navrhoval. K tomuto důkaznímu návrhu se však žalovaný ani nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Z odůvodnění:

(...) V projednávané věci je zásadní otázkou, zda stěžovatel je či není osobou s obdobným postavením rodinného příslušníka občana Evropské unie ve smyslu § 15a odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel odvozuje toto své postavení od skutečnosti, že sdílí společnou domácnost s občankou Evropské unie, resp. státní občankou České republiky [viz § 15a odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců], paní Enkhsuvd E. Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatel v průběhu správního řízení prokazoval tuto skutečnost výhradně čestným prohlášením jmenované, dále navrhoval provedení místního ohledání na sdělené adrese. Na základě předložených dokladů správní orgán dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil podmínky pro povolení přechodného pobytu, a to proto, že se u něho nejedná o vztah druh - družka, nýbrž o vztah jiný, a to vzdálený příbuzenský (sestřenice - bratranec).

Podle § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců se rodinným příslušníkem občana Evropské unie rozumí jeho:

a) manžel,

b) rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti,

c) dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie a

d) nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana Evropské unie.

Je-li účelem pobytu občana Evropské unie studium, rozumí se rodinným příslušníkem pouze manžel a nezaopatřené dítě (§ 15a odst. 2 zákona o pobytu cizinců).

Za nezaopatřenou osobu podle § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců se považuje cizinec, který je vyživován občanem Evropské unie nebo jeho manželem a který:

a) se soustavně připravuje na budoucí povolání,

b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo

c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.

Zákon o pobytu cizinců dále stanoví, že "(u)stanovení tohoto zákona, týkající se rodinného příslušníka občana Evropské unie, se obdobně použijí i na cizince, který hodnověrným způsobem doloží, že:

a) je příbuzným občana Evropské unie neuvedeným v odstavci 1, pokud

1. ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen trvalý či dlouhodobý pobyt, žil s občanem Evropské unie ve společné domácnosti,

2. je občanem Evropské unie vyživovaný, nebo

3. se o sebe z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedokáže sám postarat bez osobní péče občana Evropské unie, anebo

b) má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti".

Ze spisového materiálu vyplývá, že stěžovatel nespadá do kategorie rodinného příslušníka dle odstavce 1 citovaného ustanovení zákona o pobytu cizinců, neboť u něho není dán přímý příbuzenský poměr.

Zákon ve výše citovaném ustanovení (odstavec 4) rozšiřuje kategorii rodinných příslušníků i na jiné osoby, např. na ty, které s občanem Evropské unie žily ve státě původu ve společné domácnosti nebo které jsou odkázány na osobní péči občana Evropské unie ze zdravotních důvodů, jakož i na ty, které mají s občanem Unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žijí s ním ve společné domácnosti. Zákonodárce přitom okruh rodinného příslušníka rozšířil v souladu s vymezením tzv. "oprávněných osob" tak, jak je vymezuje článek 3 směrnice 2004/38/ES:

"Čl. 3 Oprávněné osoby

1. Tato směrnice se vztahuje na všechny občany Unie, kteří se stěhují do jiného členského státu, než jehož jsou státními příslušníky, nebo v takovém členském státě pobývají, a na jejich rodinné příslušníky ve smyslu čl. 2 bodu 2, kteří je doprovázejí nebo následují.

2. Aniž je dotčeno právo volného pohybu a pobytu dotyčných osob, které tyto osoby již případně mají, usnadňuje hostitelský členský stát v souladu se svými vnitrostátními předpisy vstup a pobyt těchto osob:

a) všech ostatních rodinných příslušníků bez ohledu na jejich státní příslušnost, kteří nejsou zahrnuti v definici rodinného příslušníka ve smyslu čl. 2 bodu 2 a kteří jsou v zemi, z níž pocházejí, osobami vyživovanými občanem Unie s primárním právem pobytu nebo členy jeho domácnosti nebo u kterých vážné zdravotní důvody naléhavě vyžadují osobní péči tohoto občana Unie o ně;

b) partnera, se kterým má občan Unie řádně doložený trvalý vztah."

Stěžovateli nelze přisvědčit v jeho interpretaci čl. 3 odst. 2 písm. b) směrnice 2004/38/ES, potažmo § 15a odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Např. z čl. 2 bod 2 směrnice 2004/38/ES vyplývá, že za rodinného příslušníka se považuje nejen manžel a manželka, ale také např. partner, se kterým občan Unie uzavřel registrované partnerství. Uvedená směrnice tedy konkretizuje dva v úvahu připadající partnerské vztahy, a to vztah manžel - manželka a vztah registrovaného partnerství. Jiný vztah společného soužití těmto vztahům na roven postaveným v okruhu "primárních rodinných příslušníků" nevymezuje.

V čl. 2 bod 2 směrnice 2004/38/ES je vymezen pojem "rodinný příslušník":

"Rodinným příslušníkem" se rozumí:

"a) manžel nebo manželka;

b) partner, se kterým občan Unie uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů členského státu, zachází-li právní řád hostitelského členského státu s registrovaným partnerstvím jako s manželstvím, v souladu s podmínkami stanovenými souvisejícími právními předpisy hostitelského členského státu;

c) potomci v přímé linii, kteří jsou mladší 21 let nebo jsou vyživovanými osobami, a takoví potomci manžela či manželky nebo partnera či partnerky stanovení v písmenu b) (...)."

Směrnice 2004/38/ES vymezuje obdobný "partnerský vztah" dále i v okruhu tzv. "oprávněných osob" v čl. 3 bod 1. písm. b). Slovo partner přitom tato směrnice užívá pro vztah "rodinný", tudíž jeho obsahem je souhrn vzájemných práv a povinností vyplývajících ze zákona manželům, zejména zákonná vzájemná vyživovací povinnost, existence společné domácnosti; pojem společné domácnosti nelze přitom ztotožňovat pouze se společným bydlením na stejné adrese, ale společné podílení se na chodu domácnosti, zabezpečování a úhradě společných potřeb apod. (srov. § 115 občanského zákoníku: domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby).

Stejný obsah pojmu partner je nutno vnímat i v dalším textu směrnice 2004/38/ES. Je-li tudíž v této směrnici dále v čl. 3 užito pojmu partner, se kterým má občan Unie řádně doložený trvalý vztah, nelze pod tento pojem podřadit jakoukoli osobu, resp. jakýkoli vztah, ale pouze takový, který znaky "partnerského" soužití naplňuje. Předmětná směrnice 2004/38/ES byla, podobně jako předtím směrnice Rady 64/221/EHS, implementována do českého právního řádu. Jestliže je v řízení před správním orgánem, jakož i v řízení před soudem použit právní předpis vydaný k provedení závazného předpisu evropského (což je právě případ zákona o pobytu cizinců v kontextu se směrnicí 2004/38/ES) nebo se použije přímo předpis evropský, je správní orgán či soud povinen jej vyložit v intencích evropského předpisu. Tak je nutno postupovat i v případě interpretace § 15 odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců.

Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem stěžovatele, že z § 15a odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců, nelze bez dalšího dovozovat, že se musí vždy nutně jednat pouze o vztah druh - družka. Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkazuje na čl. 37 směrnice 2004/38/ES, podle kterého touto směrnicí nejsou dotčeny právní a správní předpisy členských států, které jsou pro jednotlivce příznivější. Nejvyšší správní soud připouští, že § 15 odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců lze interpretovat šířeji než čl. 3 bod 1. písm. b) směrnice 2004/38/ES.

Uvedené ustanovení zákona nicméně obsahuje dvě podmínky: 1) cizinec žije s občanem Evropské unie ve vztahu obdobném vztahu rodinnému, 2) žije s ním ve společné domácnosti. Obě podmínky přitom musejí být splněny současně.

Je proto nutno zabývat se nejen tím, zda cizinec žije ve společné domácnosti s občanem Evropské unie, ale také tím, zda lze vztah mezi nimi považovat za vztah obdobný vztahu rodinnému. Vztah obdobný vztahu rodinnému musí být však definován tak úzce, jak je definován vztah rodinný, musí se proto jednat o vztahy analogické vztahům mezi rodinnými příslušníky, tak jak je zákon v souladu se směrnicí vymezuje. Za vztah rodinný je bezesporu považován vztah rodiče - děti, prarodiče - děti. Lze v této souvislosti proto akceptovat názor stěžovatele stran posuzování takovýchto vztahů (obdobných vztahům rodinným), existují-li mezi určitými osobami, které mezi sebou mají určitou dlouhodobou úzkou citovou a jinou vazbu, přitom takové vztahy lze přirovnat ke vztahu např. rodiče - děti, prarodiče - vnuci. Za vztah rodinný však směrnice 2004/38/ES, ale ani vnitrostátní předpis, přihlédneme-li nadto i k výše citovanému čl. 37 citované směrnice, nepovažuje vztah, který má s občankou Evropské unie, resp. České republiky, stěžovatel v projednávané věci.

Jak již bylo uvedeno výše, za rodinného příslušníka občana Evropské unie se rozumí jeho: a) manžel, b) rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti, c) dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie a d) nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana Evropské unie.

Za rodinného příslušníka, tudíž ani za vztah rodinný není považován vztah bratr - sestra, tím méně lze potom za takový vztah, resp. vztah obdobný vztahu rodinnému, považovat vztah bratranec - sestřenice.




*****************************************************************

Informace

Datum vydáni 16.04.2010
Soud Nejvyšší správní soud
Město Brno
Typ Rozsudek
Zdroj Sbírka rozhodnutí NSS
Sbírkové číslo Rs 2094/2010
Spisová značka | číslo jednací 5 As 6/2010 | 5 As 6/2010-63
©ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP