Právní prostor

Rozsudek - Živnostenské podnikání: bezúhonnost

ze dne 5. ledna 2006


ROZSUDEK
Krajského soudu v Ostravě
ze dne 5. 1. 2006
Živnostenské podnikání: bezúhonnost


sp. zn./č. j.:
22 Ca 137/2004-24

Související legislativa ČR:
§ 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb.


Právní věta:

Trestnými činy vedoucími ke ztrátě bezúhonnosti ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, nejsou pouze ty trestné činy, jejichž znakem skutkové podstaty je podnikání (trestné činy hospodářské): pro aplikaci citovaného ustanovení je podstatné, zda trestný čin má souvislost s podnikatelskými aktivitami konkrétní osoby. Za bezúhonného tak nelze považovat podnikatele, který jednáním, za něž byl pravomocně odsouzen v trestním řízení, vymáhá své pohledávky.



Věc: Ladislav D. proti Krajskému úřadu Olomouckého kraje o zrušení živnostenského oprávnění.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 3. 2004 zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu v Prostějově ze dne 21. 1. 2004, kterým bylo žalobci podle § 58 odst. 1 písm. a) živnostenského zákona zrušeno živnostenské oprávnění pro provozování živností: Silniční motorová doprava nákladní a Výkopové práce, a to z důvodu ztráty bezúhonnosti, což znamená nesplnění všeobecných podmínek provozování živnosti podle § 6 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. b) živnostenského zákona.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Namítal, že skutkové podstaty trestného činu vydírání a trestného činu ublížení na zdraví, pro které byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Šumperku, nemají žádnou souvislost s podnikáním. Podnikání není zákonným znakem těchto skutkových podstat, proto nelze v daném případě aplikovat § 6 odst. 2 písm. b) živnostenského zákona.

Součástí správního spisu je mj. rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 5. 2002 s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2002, ze kterých vyplývá, že žalobce fyzicky napadl Ing. Libora K. a při tomto jednání po něm požadoval zaplacení blíže nekonkretizovaného dluhu. Byl uznán vinným ze spáchání trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona a trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona, a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let podmíněně se zkušební dobou 2 let. Z odůvodnění rozsudků je zřejmé, že žalobce byl věřitelem akciové společnosti L., přičemž napadený Ing. K. byl ekonomickým ředitelem této společnosti. Z odůvodnění rozhodnutí okresního i krajského soudu vyplývá, že v průběhu řízení žalobce vypověděl, že společnost L. mu dluží částku kolem 257 000 Kč za provedené práce a že ji upomínal, k zaplacení však nedošlo.

Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl.

Z odůvodnění:

Živnostenský zákon v § 6 odst. 1 písm. c) stanoví jako jednu ze všeobecných podmínek provozování živnosti bezúhonnost. Ztráta bezúhonnosti je pak posuzována podle § 6 odst. 2 živnostenského zákona. Podle platné právní úpravy nelze za bezúhonného ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) citovaného zákona považovat toho, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s podnikáním, pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen. Z § 6 odst. 2 písm. b) citovaného zákona však nelze dovodit, že se jedná pouze o takové trestné činy jejichž znakem skutkové podstaty je podnikání (trestné činy hospodářské). Krajský soud souhlasí s názorem žalovaného, že § 6 odst. 2 písm. b) živnostenského zákona je třeba posuzovat v širším kontextu.

Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Šumperku je zřejmé, že žalobce byl věřitelem akciové společnosti L., napadený Ing. K. byl ekonomickým ředitelem této firmy, která žalobci dlužila peníze za provedené práce. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že žalobce chtěl napadeného Ing. K. donutit k zaplacení dlužné částky. Vazba mezi jednáním žalobce a jeho podnikáním vyplývá i z usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku.

Podle názoru krajského soudu pro aplikaci § 6 odst. 2 písm. b) živnostenského zákona není podstatné, zda je podnikání znakem konkrétní skutkové podstaty trestného činu, ale to, zda trestný čin má souvislost či vazbu s podnikatelskými aktivitami konkrétní osoby. Za bezúhonného nelze považovat podnikatele, který trestněprávním jednáním vymáhá své pohledávky.
Název
Rozsudek - Živnostenské podnikání: bezúhonnost
Zdroj
Sbírka rozhodnutí NSS
Ze dne
5. ledna 2006
Spisová značka/číslo jednací
čj. 22 Ca 137/2004-24, sp. zn. 22 Ca 137/2004
Sbírkové číslo
Rs 876/2006
Město
Ostrava
Právní věty
Trestnými činy vedoucími ke ztrátě bezúhonnosti ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, nejsou pouze ty trestné činy, jejichž znakem skutkové podstaty je podnikání (trestné činy hospodářské): pro aplikaci citovaného ustanovení je podstatné, zda trestný čin má souvislost s podnikatelskými aktivitami konkrétní osoby. Za bezúhonného tak nelze považovat podnikatele, který jednáním, za něž byl pravomocně odsouzen v trestním řízení, vymáhá své pohledávky.
Ročník
2006
Soud
Krajský soud
©ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP