Právní prostor

Usnesení - Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.10.2012

ze dne 17. října 2012


USNESENÍ
Nejvyššího soudu
ze dne 17. 10. 2012
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.10.2012


sp. zn./č. j.:
30 Cdo 2991/2012

Související legislativa ČR:
§ 27, § 44 zákona č. 94/1963 Sb.
§ 891 zákona č. 89/2012 Sb.



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci péče o nezletilou N. L.

, pro řízení zastoupenou opatrovníkem Magistrátem města Olomouc, matka D. L., zastoupena Mgr. Silvií Sofkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 17, otec J. L., zastoupen JUDr. Erikem Orletem, advokátem se sídlem v Olomouci, třída Svobody 2, o úpravě styku rodiče s nezletilým dítětem, ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 0 P 162/2004, o dovolání otce proti rozsudku Krajského osudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 25. dubna 2012, č.j. 70 Co 81/2012-231, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Otec je povinen zaplatit matce náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 1.860,- Kč, k rukám Mgr. Sofie Sofkové, advokátky se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 17, do tří dnů od právní moci usnesení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

Okresní soud v Olomouci (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 14. listopadu 2011, č.j. 0 P 162/2004-201, zamítl návrh otce na úpravu styku s nezletilou Natálií (odst. I výroku) a současně zakázal styk otce s nezletilou (odst. II výroku) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Soud prvního stupně styk otce s nezletilou dcerou zakázal, neboť v řízení bylo prokázáno, že se otec dopustil vůči nezletilé N. zavrženíhodného protiprávního jednání a chování, pro které byl obžalován a je proti němu dosud vedeno trestní řízení. S ohledem na zájmy dítěte, kdy ze strany otce hrozí opakování možného jednání, neboť na své jednání nemá kritický náhled, zakázal soud prvního stupně styk s nezletilou.

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci (dále jen "odvolací soud") dne 25. dubna 2012, č.j. 70 Co 81/2012-231, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se s názorem soudu prvního stupně plně ztotožnil a uvedl, že zájem nezletilé Natálie na dalším bezproblémovém vývoji včetně psychického zdraví je podle názoru odvolacího soudu jednoznačně nadřazen zájmu otce pokračovat v kontaktech s ní. Zákaz styku s nezletilou N. přitom není výsledkem subjektivní manipulace dítěte s matkou, ale je nepřímým důsledkem, jenž byl prokázán znaleckým posudkem poruchového osobnostního sexuálního založení otce, které se projevuje směrem k dceři. Zákaz styku tak má příčinu objektivní, která není ovlivnitelná matkou ani žádným dalším subjektem, ale pouze samostatným otcem, a to ve smyslu zahájení odborné léčby.

Proti tomuto rozhodnutí podal otec (dále jen "dovolatel") včasné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen "dovolací soud"), kdy se dovolává do odst. II výroku odvolacího soudu a navrhnul, aby dovolací soud věc zrušil a vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. Dovolatel tvrdí, že styk s nezletilým dítětem je podstatnou součástí rodičovské zodpovědnosti a jeho zákaz je logickým omezením rodičovské zodpovědnosti. Dovolatel dále uvádí, že rozsudek, kterým byl uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání, byl odvolacím soudem zrušen, a to především s odkazem na neúplnost a nedostatečnost znaleckého posudku.

K dovolání podala matka nezletilé vyjádření, kdy odkazovala na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, konkr. na usnesení sp. zn. 30 Cdo 4496/2009 či rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 2229/2010, kdy dovolací soud zastává stanovisko, že proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci styku rodiče s nezletilým dítětem, tak že styk byl zakázán, není dovolání přípustné. Proto navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto a matce přiznány náklady dovolacího řízení.

Napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto ve věci styku otce s nezletilým dítětem tak, že styk otce s nezletilou byl zakázán. Zákaz styku rodiče s nezletilým dítětem (srov. § 27 odst. 3 zák č. 94/1963 Sb., zákona o rodině) nepředstavuje věc omezení rodičovské zodpovědnosti ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona o rodině, byť zde na základě (jiného) soudního rozhodnutí dochází k faktickému omezení výkonu práv a povinností vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti (srov. § 31 odst. 1 zákona o rodině). Takové faktické omezení výkonu práv jednoho nebo obou rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti představují i jiná opatření, která je soud péče o nezletilé povinen učinit v případech, kdy rodiče spolu nežijí (srov. § 50 zákona o rodině), kdy se nedohodli o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti (srov. § 49 zákona o rodině) nebo v případě rozvodu manželství rodičů (srov. § 25, § 26 zákona o rodině), a i zde nejde o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2, 3 zákona o rodině; uvedený závěr již dovodila ustálená soudní judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2009 sp. zn. 30 Cdo 4496/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2001 sp. zn. 30 Cdo 2219/2000).

I když zákazem styku rodiče s nezletilým dítětem dochází k faktickému omezení výkonu práv a povinností vyplývajících z jeho rodičovské zodpovědnosti v důsledku toho, že rodič nemůže o dítě (po dobu styku) osobně pečovat, rodinně právní vztah mezi rodičem a dítětem zůstává zachován a rodič je zásadně i nadále zákonným zástupcem nezletilého dítěte a dítě zastupuje a spravuje jeho jmění (srov. § 31 odst. 1 zákona o rodině), nebylo-li stanoveno jinak (srov. § 44 zákona o rodině). Zákaz styku rodiče s nezletilým dítětem nemá "nevratnou, trvalou povahu"-jde o rozhodnutí vydávané s výhradou změny poměrů (srov. § 28 zákona o rodině)-a nepředstavuje předstupeň k zbavení rodičovské zodpovědnosti (a tím i k nevratnému odtržení dítěte od rodiče).

Ačkoliv se v případě zákazu styku jedná o faktické omezení rodičovské zodpovědnosti, z uvedeného vyplývá, že nejde o nevratný zásah do rodičovských práv, který by zakládal přípustnost dovolání z důvodu pozastavení, omezení, nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011 sp. zn. 30 Cdo 399/2011).

Vzhledem k tomu, že dovolání otce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, Nejvyšší soud České republiky je-aniž by se mohl věcí dále zabývat-podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a 137 odst. 3. o.s.ř., když dovolání otce bylo odmítnuto a ten je tak povinen nahradit matce nezletilé její náklady dovolacího řízení. Tyto náklady se sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení § 7 písm. a), 14 odst. 1 a 18 odst. 1 vyhlášky 484/2000 Sb. v částce 1. 250,- Kč a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty celkem činí 1. 860,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Název
Usnesení - Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.10.2012
Zdroj
Nejvyšší soud
Ze dne
17. října 2012
Spisová značka/číslo jednací
sp. zn. 30 Cdo 2991/2012
Město
Brno
Ročník
2012
Soud
Nejvyšší soud
©ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP