Právní prostor

Usnesení - Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.02.2009

ze dne 19. února 2009


USNESENÍ
Nejvyššího soudu
ze dne 19. 2. 2009
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.02.2009


sp. zn./č. j.:
32 Cdo 4867/2007

Související legislativa ČR:
§ 237 zákona č. 99/1963 Sb.
§ 2615, § 2617, § 2618, § 2629, § 2630 zákona č. 89/2012 Sb.



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobkyně J. G. s. r. o., , zastoupené JUDr. J. B., advokátem, , proti žalované L. p., spol. s r.o., , zastoupené JUDr. V. H., advokátem, , o zaplacení 490 121 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 46 Cm 16/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2006, č. j. 4 Cmo 28/2006-139, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2006, č. j. 4 Cmo 28/2006-139, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. října 2005, č. j. 46 Cm 16/2004-115, jak ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení 490 121 Kč s příslušenstvím, tak i v obou výrocích o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatelka v dovolání napadla, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnila (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Nejvyšší soud k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí nedospěl, neboť dovolatelka žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila. Námitka dovolatelky, že se odvolací soud nevypořádal s jejím tvrzením o tom, že jí zhotovené dílo nemělo v době jeho předání vady, nemohla zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť s touto její obranou se již vypořádal odvolací soud a to tak, že se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně o existenci vad díla. Podle § 560 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen "obch. zák.") dílo má vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Zda provedení díla výsledku určenému ve smlouvě odpovídá či neodpovídá, je otázkou skutkového zjištění, které není dovolací soud v případě přípustnosti dovolání zvažované podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přezkoumávat, neboť skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit a přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by tento soud byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání je zvažována podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. shodně právní názor vyjádřený v již cit. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004), jak tomu je v předmětné věci.

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohly založit ani ostatní námitky, jimiž dovolatelka brojila proti závěru odvolacího soudu o vadnosti díla, neboť jejich řešení nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným. Tvrzení dovolatelky, že dílo vytvořila v souladu s příslušnou ČSN, ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, navíc však předpoklady rozhodné pro závěr o vadnosti či bezvadnosti díla dle § 560 odst. 1 obch. zák. (tj. zda provedení díla odpovídá výsledku určenému ve smlouvě) nelze omezovat pouze na soulad či nesoulad s ČSN. Skutečnost, zda a s jakým výsledkem bylo dílo v dalším smluvním vztahu (mezi žalovanou a konečným investorem) předáno, zkolaudováno a placeno, nemění nic na právech a povinnostech, jež jsou obsahem jiného smluvního vztahu (žalobkyně jako zhotovitelky a žalované jako objednatelky).

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalobkyně pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Název
Usnesení - Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.02.2009
Zdroj
Nejvyšší soud
Ze dne
19. února 2009
Spisová značka/číslo jednací
sp. zn. 32 Cdo 4867/2007
Město
Brno
Ročník
2009
Soud
Nejvyšší soud
©ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP