Právní prostor

Rozsudek - Náhrada škody, více příčin vzniku škody.

ze dne 18. prosince 2013


ROZSUDEK
Nejvyššího soudu
ze dne 18. 12. 2013
Náhrada škody, více příčin vzniku škody.


sp. zn./č. j.:
23 Cdo 3168/2013

Související legislativa ČR:
§ 373 zákona č. 513/1991 Sb.


Právní věta:

Příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce je dána i tehdy, kdy existuje uzavřený okruh více příčin vzniku škody, ale všechny mají v podstatné části souvislost s porušením právní povinnosti škůdce.

Mgr. Darja Veselská



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce M. L., zastoupeného JUDr. Josefem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 8, proti žalovanému R. Č., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Bártou, advokátem se sídlem v Plzni, Nám. T. G. Masaryka 25, o zaplacení 155 238 Kč a 2 463 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 57/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2013, č. j. 4 Cmo 315/2012-337, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2013, č. j. 4 Cmo 315/2012-337, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. srpna 2012, č. j. 49 Cm 57/2005-310, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.


Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. dubna 2013, č. j. 4 Cmo 315/2012-337, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. srpna 2012, č. j. 49 Cm 57/2005-310, kterým byla žaloba zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Oba soudy vyšly ze závěru, že účastníci uzavřeli dne 8. 9. 2003 ústní smlouvu o dílo podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen "obch. zák."), podle níž žalovaný pro žalobce prováděl opravu automobilu (montáž motoru), na kterou žalobce podle pokynu a specifikace žalovaného dodal nový blok motoru s osazenými písty a ojnici ložisek. Oba soudy vyšly ze zjištění, že oprava byla provedena, žalovaným vyúčtována a žalobcem zaplacena. Dne 2. 3. 2004, asi po třech měsících provozu, došlo k poruše vozu, v jejímž důsledku se stal vůz nepojízdný. Žalovaný zpochybňoval, že by poškození motoru bylo způsobeno jeho neodbornou péčí a odmítl odpovědnost za vzniklou škodu s tím, že žádnou povinnost neporušil. Oba soudy vyšly ze závěrů znaleckých posudků, které si nechali zpracovat žalobce i žalovaný a z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu MBL CRASH EXPERT s. r. o.

Ze znaleckého posudku znalce Ing. Radomíra Trýsky ze dne 25. 4. 2004, jehož objednatelem byl žalobce, vyplynulo zjištění, že kontrolka mazání motoru byla funkční a že konec měrky oleje je o 5 cm výše než nasávací koš mazací olejové soupravy, jak bylo zjištěno při kontrole ve značkovém servisu Volkswagen, čemuž byl znalec přítomen. Znalec zjistil poškození na druhém klikovém čepu, kdy po vymontování pístu s ojnicemi konstatoval vydření ve druhém válci vzniklé buď neúhlováním ojnice nebo vytočením ložiskové pánve. Na stěnách válce zjistil přítomnost oleje. Podle znalce žalovaný při opravě použil neoriginální ložiskové pánve s odlišným materiálovým složením u hlavních ložisek.

Ze znaleckého posudku Ing. Jana Černohorského, CSc. ze dne 12. 12. 2006, který si objednal žalovaný, vyplynulo, že za více než pravděpodobnou považoval příčinu poškození motoru ve vadné funkci vstřikovací trysky ve druhém válci, k níž došlo po určité době provozu. Z dokumentace nezjistil, kde má vstřikovač druhého válce svůj původ a kdo ho montoval.

Revizní znalecký posudek znaleckého ústavu MBL CRASH EXPERT s. r. o. ze dne 3. 8. 2008 zevrubně analyzoval veškeré možné příčiny poškození motoru, i závěry předešlých znaleckých posudků, avšak konstatoval, že bez možnosti prohlídky a proměření jednotlivých dílů nemohl jednoznačně určit skutečnou příčinu destrukce klikového mechanismu vozidla, pouze shrnul možné příčiny. Za jednu z příčin destrukce označil použití materiálu (náhradních dílů) k opravě, zejména nekvalitní materiál ojničního ložiska. Další možnou příčinu poškození motoru spatřoval znalecký ústav v nepřesném ustavení dílů klikového mechanismu, kdy technologická nekázeň při nevyúhlování ojnic se může projevit na nadměrném opotřebení válců a vyšší spotřebě oleje, a jako další příčinu možnosti destrukce motoru označil, že motor byl provozován s nedostatečnou či nevhodnou olejovou náplní. Připustil též možnost kombinace uvedených příčin na vzniku škody. Vyloučil však, že by k poškození motoru vozidla došlo použitím přípravku PROTEC, neodborným namontováním podložek pod vstřikovače a instalací gufera.

Oba soudy z uvedených zjištění učinily závěr, že nebyl naplněn jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu ve smyslu § 373 obch. zák., tj. porušení právní povinnosti, které by bylo v příčinné souvislosti se vzniklou škodou, protože z možných příčin vzniku škody na vozidle nelze jednoznačně dospět k závěru, že by jí byla výlučně práce žalovaného.

Odvolací soud proto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby jako věcně správné, jestliže se žalobci nepodařilo prokázat, že by mu žalovaný svým protiprávním jednáním způsobil požadovanou škodu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Má za to, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu se řízení končí a odvolací soud v napadeném rozhodnutí řešil právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Pokládá k rozhodnutí právní otázku, zda musí být jednoznačně určena konkrétní příčina škody a konkrétní protiprávní jednání škůdce i v případě, že žalobce prokáže uzavřený okruh možných příčin vzniku škody, resp. zda může být shledána odpovědnost žalovaného za škodu, jež vznikla porušením jeho povinnosti řádně provést dílo podle uzavřené smlouvy, ačkoliv není zřejmé, zda porušením povinnosti byla neodborná činnost žalovaného či žalovaným špatně zvolený materiál či kombinace obou těchto možností. Podle dovolatele musí být odpovědnost za škodu soudem shledána i tehdy, pokud žalobce prokáže uzavřený okruh příčin vzniku škody, kdy za všechny by nesl odpovědnost žalovaný, a to i za situace, kdy s ohledem na běh času a jednání žalovaného nelze spolehlivě objasnit, která z příčin byla skutečným důvodem vzniku škody. Rozsudek odvolacího soudu napadá žalobce tedy z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení věci.

Pokud jednou z možných příčin vzniku škody byl nedostatek oleje v motoru, připomíná, že důkazy bylo prokázáno, že v motoru olej byl. Dovolatel poukazuje i na skutečnost, že po převezení vozidla k opravě do provozovny žalovaného byla zahájena prohlídka vozidla, tedy rozebrání motoru, a to bez přítomnosti žalobce či jeho zástupce, ač byl žalovaný žalobcem požádán o posečkání prohlídky.

Dovolatel je přesvědčen, že žalovaný odpovídá za vzniklou škodu žalobci, jestliže byl prokázán uzavřený možný okruh příčin vzniku škody, kdy se jedná o příčiny, které svým porušením povinnosti způsobil žalovaný, a to ať už se jedná o neodbornou práci žalovaného nebo o zajištění potřebného materiálu k provedení opravy, či kombinací obou příčin. Dovolatel proto navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud"), jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když napadeným rozsudkem odvolacího soudu se řízení končí a jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena

Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V posuzovaném případě jde o posouzení předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu podle § 373 a násl. obch. zák., jmenovitě o to, zda byla či nikoliv dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a uplatněnou škodou.

Nejvyšší soud považuje dovolání za důvodné, neboť dospěl k závěru, že výše citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze spočívá ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení věci.

Oba soudy správně při právním posouzení věci vyšly z ustanovení § 373 obch. zák., podle něhož, kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. Podle právního názoru dovolacího soudu ale tuto právní normu na daný skutkový stav soudy nesprávně aplikovaly.

V dané věci ze skutkových zjištění, a to zejména z důkazu provedeného znaleckým posudkem znaleckého ústavu MBL CRASH EXPERT s. r. o. vyplývá, že byl zjištěn uzavřený okruh příčin vzniku škody, jak dovolatel důvodně namítá. Z tohoto znaleckého posudku vyplynulo, že jednou z příčin vzniku škody na motoru bylo označeno použití materiálu (náhradních dílů) k opravě, zejména nekvalitní materiál ojničního ložiska. Za další příčinu poškození motoru označil znalecký ústav v nepřesném ustavení dílů klikového mechanismu, kdy technologická nekázeň při nevyúhlování ojnic se může projevit na nadměrném opotřebení válců a vyšší spotřebě oleje. Jako další příčinu destrukce motoru označil znalecký ústav provozování motoru s nedostatečnou či nevhodnou olejovou náplní. Znalci Ing. Radomír Trýska a Ing. Jan Černohorský, CSc. zjistili příčinu vzniku škody na motoru vozidla v poškození druhého válce motoru, k němuž došlo buď neúhlováním ojnice nebo vytočením ložiskové pánve, či vadnou funkcí vstřikovací trysky ve druhém válci. Žádný ze znalců neoznačil, že by příčinou poškození motoru bylo neodborné zacházení žalobce s opraveným motorem vozidla. Ze znaleckého posudku znalce Ing. Radomíra Trýsky naopak vyplynulo zjištění, kontrolka mazání motoru byla funkční a že konec měrky oleje je o 5 cm výše než nasávací koš mazací olejové soupravy, jak bylo zjištěno ve značkovém servisu Volkswagen. Znalec rovněž uvedl, že po vymontování pístu bylo zjištěno, že ve válcích se na stěnách olej nachází.

Podle dovolacího soudu bylo namístě z uvedených skutkových zjištění dospět k závěru, jak důvodně namítá dovolatel, že byl v daném případě prokázán uzavřený okruh příčin vzniku škody, kdy se jedná o příčiny, které mají svůj původ v jednání žalovaného, a to ať už se jedná o neodbornou práci žalovaného (nepřesné ustavení dílů klikového mechanismu či technologická nekázeň při nevyúhlování ojnic, což se může projevovat na nadměrném opotřebení válců a vyšší spotřebě oleje) nebo o povinnost zajistit k provedení opravy potřebný vhodný materiál (např. ojničního ložiska), či kombinací obou příčin. Jestliže nebyla prokázána příčina vzniku škody, která by měla souvislost s jednáním žalobce při údržbě vozu po opravě, pak okruh všech znaleckými posudky označených příčin vzniku škody tkvěl buď v neodborné práci žalovaného nebo použití nevhodných materiálů při opravě, tedy v protiprávním jednání žalovaného, které vedlo k tomu, že v motoru nebyla dostatečná olejová náplň, což vedlo ke vzniku škody na motoru ve vozidle žalobce.

Ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák. mimo jiné stanoví, že zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli.

Podle § 551 obch. zák. je zhotovitel povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. Jestliže nevhodné věci nebo pokyny překážejí v řádném provádění díla, je zhotovitel povinen jeho provádění v nezbytném rozsahu přerušit do doby výměny věcí nebo změny pokynů objednatele nebo písemného sdělení, že objednatel trvá na provádění díla s použitím předaných věcí a daných pokynů.

Nutno připomenout, že i za situace, kdy náhradní díly dodává objednatel díla, je zhotovitel odpovědný za vhodnost použitého materiálu k provedení díla. Z uvedených skutkových zjištění nevyplývá, že by žalovaný, jako zhotovitel díla, tuto povinnost splnil. V případě, že příčinou škody je použití nevhodného materiálu k opravě, je žalovaný odpovědný za vznik škody, porušil-li výše uvedenou zákonnou povinnost stanovenou v § 551 obch. zák.

V dané souvislosti je možné poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2012, sp. zn. 23 Cdo 2385/2010, v němž bylo konstatováno, že o vztah příčinné souvislosti mezi protiprávním úkonem a škodou jde tehdy, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu. Protiprávní úkon a škoda tedy musí být v poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost je dána tehdy, vznikla-li konkrétní škoda v důsledku určitého protiprávního úkonu škůdce. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, ale může se jednat jen o jednu z příčin, které se podstatně podílí na vzniku škody. V daném rozhodnutí byla připuštěna i možnost, že více příčin se může podílet na vzniku škody.

Je namístě poukázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2013, sp. zn. 25 Cdo 3387/2012, v němž Nejvyšší soud dospěl ohledně příčinné souvislosti se vznikem škody k závěru, že nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou.

I v daném případě bylo zjištěno více příčin vzniku škody, kdy celý jejich uzavřený okruh podstatnou měrou tkvěl v porušení povinností žalovaného. Jestliže byl prokázán vznik škody a uzavřený okruh příčin vzniku škody souvisel v podstatné části v protiprávních jednání žalovaného, z nichž některé z nich porušení některé z nich způsobilo vznik škody, bylo namístě dospět k závěru, že byly naplněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu ve smyslu § 373 obch. zák., tj. že žaloba je důvodná. Není rozhodné, že nebyla jednoznačně určena konkrétní jedna příčina vzniku škody, jestliže za příčinu vzniku škody bylo označeno více příčin, ale všechny z nich měly původ v jednání škůdce, tedy žalovaného.

Lze uzavřít, že příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce je dána i tehdy, kdy existuje uzavřený okruh více příčin vzniku škody, ale všechny příčiny mají v podstatné části souvislost s porušením právní povinnosti škůdce.

S ohledem na výše uvedené, kdy dovolací důvod nesprávného právního posouzení nároku na náhradu škody byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil; jelikož důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Odůvodnění:
Název
Rozsudek - Náhrada škody, více příčin vzniku škody.
Zdroj
Nejvyšší soud
Ze dne
18. prosince 2013
Spisová značka/číslo jednací
sp. zn. 23 Cdo 3168/2013
Město
Brno
Právní věty
Příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce je dána i tehdy, kdy existuje uzavřený okruh více příčin vzniku škody, ale všechny mají v podstatné části souvislost s porušením právní povinnosti škůdce.
Mgr. Darja Veselská
Ročník
2013
Soud
Nejvyšší soud
©ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP