Právní prostor

Rozsudek - Smlouva o dílo

ze dne 6. září 2016


ROZSUDEK
Nejvyššího soudu
ze dne 6. 9. 2016
Smlouva o dílo


sp. zn./č. j.:
23 Cdo 2009/2016

Související legislativa ČR:
§ 551 zákona č. 513/1991 Sb.



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Dolmen TATARKOVA a.s., se sídlem v Kladně, Huťská 1557, IČ 27364470, zastoupené JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 365/43, proti žalované č. 1) Hlaváček & partner, s.r.o., se sídlem v Praze 6, Vokovická 685/14, IČ 48115380, a žalované č. 2) Hlaváček-architekti, s.r.o., se sídlem v Praze 6, Vítězné náměstí 2/577, IČ 25926497, obě zastoupené JUDr. Jindřichem Bellingem, advokátem se sídlem v Praze 3, Husitská 70, o zaplacení částky 767 610 Kč s příslušenstvím vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 55/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 4 Cmo 99/2015-332, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2015, č.j. 4 Cmo 99/2015-332 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2015, č.j. 42 Cm 55/2010-275 se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.


Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. ledna 2015, č. j. 42 Cm 55/2010-275, zamítl žalobu na zaplacení částky 767 610 Kč z titulu náhrady škody a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel z následujícího skutkového stavu.

Žalovaná č. 1) jako zhotovitel uzavřela dne 16. června 2003 smlouvu o dílo č. S03.06.161/I se společností Dolmen Property Development a.s., v níž se zavázala vypracovat projektovou dokumentaci bytového domu, a to ve všech stupních (tzn. pro územní řízení, stavební řízení a prováděcí dokumentaci). Dodatkem č. 3 ze dne 28. dubna 2006 byla práva objednatele z této smlouvy převedena na společnost MAO s.r.o., přičemž s touto společností jakožto se zhotovitelem stavebních prací žalobkyně poté dne 30. června 2006 uzavřela smlouvu o dílo na výstavbu bytového domu.

Dne 17. ledna 2005 bylo vydáno Úřadem městské části Praha 11 rozhodnutí o umístění stavby na základě návrhu podaného společností Dolmen Property Development, a.s. a následně dne 15. května 2006 vydáno stavební povolení na stavbu "Bytový dům Tatarkova", které nabylo právní moci dne 8. června 2006.

Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 15. srpna 2006 smlouvu o dílo č. DT 01-08-06 na provádění výkonu autorského dozoru na akci "Bytový dům Tatarkova v P.", kterou se žalovaná zavázala seznámit s podklady celé akce, zejména s projektem, s obsahem smluv a s obsahem podmínek stavebního povolení a vykonávat autorský dozor v průběhu výstavby, účastnit se kontrolních akcí a kontrolovat soulad prováděných prací s platnou projektovou dokumentací.

Žalovaná zpracovala prováděcí dokumentaci na základě smlouvy o dílo ze dne 16. června 2003 a na základě jednání s předchůdcem žalobkyně ze dne 15. listopadu 2005, který vznesl požadavek, aby prováděcí dokumentace pro I. etapu byla zpracována tak, aby celkový počet parkovacích stání vyhověl navýšení počtu stání pro II. etapu, přičemž prováděcí dokumentace zahrnovala zmenšení zastavěné plochy části půdorysu nad průchodem pro pěší oproti dokumentaci ověřené při vydání stavebního povolení v důsledku zkrácení hloubky stavby o 400 mm kvůli parkovacím stáním. Stavební práce pak byly prováděny v souladu s prováděcí dokumentací vypracovanou žalovanou podle těchto pokynů.

Dne 5. dubna 2007 vydal Úřad městské části Praha 11 protokol z prohlídky na stavbě s tím, že část stavby není prováděna v souladu s dokumentací ověřenou při vydání stavebního povolení. V tentýž den požádala žalobkyně o dodatečné povolení změny stavby podložené zdůvodněním změny, které zpracovala žalovaná č. 1). Ke dni 7. dubna byly veškeré práce v části stavby neodpovídající stavebnímu povolení zastaveny. Dodatečné povolení změny stavby před jejím dokončením pak bylo vydáno dne 25. dubna 2007, které nabylo právní moci 27. dubna 2007. Pozastavená část stavebních prací započala opět v den nabytí právní moci dodatečného povolení změny stavby.

Zastavením stavebních prací vznikla žalobkyni škoda, kterou žalobkyně uplatnila na společnosti MAO s.r.o., která odpovídala za řádné provádění stavby. Společnost MAO s.r.o. následně uplatnila škodu na žalované č. 1), která odmítla škodu nahradit. Společnost MAO s.r.o. poté postoupila tuto pohledávku na žalobkyni. V řízení se tedy náhrady škody domáhala žalobkyně vůči žalované č. 1, neboť ta dle tvrzení žalobkyně neupozornila žalobkyni na nesoulad mezi projektovou dokumentací pro stavební povolení a prováděcí projektovou dokumentací, čímž porušila smlouvu o autorském dozoru i smlouvu o vypracování projektové dokumentace. Žalovaná namítala, že postupovala v souladu s pokyny objednatele a smlouvu neporušila. Uvedla, že zde není ani příčinná souvislost mezi vznikem škody a jednáním žalované.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 29. listopadu 2011, č.j. 42 Cm 55/2010-165, připustil přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované, a to žalovanou č. 2), neboť ke dni 1. září 2011 došlo k převodu části podniku žalované č. 1) na žalovanou č. 2), včetně pohledávky uplatněné v tomto řízení. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že stávající žalovaná č. 1) jako prodávající ručí dle ustanovení § 477 odst. 3 obch. zák. za splnění závazků převedených kupujícímu.

Soud prvního stupně na základě výše popsaného skutkového stavu posuzoval, zda jsou naplněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 373 obch. zák. a dospěl k závěru, že žalovaná neodpovídá za vzniklou škodu. Podle soudu prvního stupně se žalobkyni nepodařilo prokázat, že nebyla informována, že stavba probíhá podle odlišné projektové dokumentace, než pro kterou bylo vydáno stavební povolení. Žalobkyně dala pokyn ke změně prováděcí projektové dokumentace na jednání 15. listopadu 2005. Žalobkyně tedy o této změně prováděcí dokumentace a jejím případném rozporu se stavebním povolením musela vědět, když sama dala pokyn k její změně. Soud prvního stupně uzavřel, že i kdyby žalobkyni přerušením stavebních prací vznikla škoda, nebylo by to v důsledku jednání žalovaných.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. listopadu 2015, č.j. 4 Cmo 99/2015-332, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Odvolací soud opět posoudil, zda jsou naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu a uzavřel, že žalovaná neporušila žádnou svoji povinnost ze smlouvy o autorském dozoru. Nadto uvedl, že smlouva o autorském dohledu byla uzavřena až v době, kdy se podle předmětné projektové dokumentace již stavělo. Odvolací soud dále uvedl, že škoda nemohla vzniknout ani porušením povinnosti ze smlouvy o zpracování projektové dokumentace, neboť závazek žalované z této smlouvy spočíval ve vypracování dokumentace pro provedení stavby při dodržení architektonické a celkové koncepce podle dokumentace vypracované ke stavebnímu povolení, přičemž tato koncepce byla dle odvolacího soudu v souladu se stavebním povolením.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud dle názoru dovolatelky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř..

Dovolatelka předestřela několik právních otázek, na jejichž vyřešení dle jejího názoru spočívá napadené rozhodnutí a při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Všechny otázky nastolené dovolatelkou směřují k tomu, jaké jsou důsledky udělení nevhodného pokynu objednatele zhotoviteli, konkrétně zda je zhotovitel vázán pokynem objednatele, i když se k tomu ve smlouvě výslovně nezavázal, a zda má v takovém případě povinnost uvedenou v § 551 odst. 1 obch. zák. a zda soud přihlíží ex offo k tomu, zda-li zhotovitel svoji povinnost dle § 551 odst. 1 obch. zák. splnil. Další otázkou předestřenou dovolatelkou je to, zda pokyn udělený objednatelem zaniká písemným smluvním ujednáním mezi objednatelem a zhotovitelem, které realizaci takového pokynu, byť nepřímo, vylučuje.

Dle názoru dovolatelky se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2009, sp. zn. 23 Cdo 2210/2009, podle kterého zhotovitel, který je dle smlouvy povinen při provádění díla dodržovat určité pokyny objednatele, neupozorní objednatele na nevhodnost pokynu a tato nevhodnost byla při vynaložení odborné péče zjistitelná, odpovídá za vady tak, jako kdyby mu objednatel tyto pokyny nedal.

Podle právního názoru dovolatelky měl zhotovitel, tedy žalovaná č. 1), povinnost upozornit objednatele na nevhodnost pokynu a vyžádat si od něho písemné potvrzení takového pokynu, a to i přes to, že nebyl dle předmětné smlouvy o dílo vázán pokyny objednatele, resp. tím spíše, že nebyl vázán pokyny objednatele, a to v souladu s argumentem a minori ad maius. Dovolatelka dále uvedla, že pokyn byl v rozporu s ustanovením předmětné smlouvy o dílo, konkrétně s tím, že prováděcí dokumentace má být vypracována podle dokumentace vypracované ke stavebnímu povolení (oddíl II, odstavec 5 předmětné smlouvy o dílo).

Dovolatelka dále spatřovala nesprávné právní posouzení věci v tom, že soudy přiznaly vyšší právní sílu danému pokynu, než časově následujícímu dodatku č. 3 k předmětné smlouvě o dílo, s nímž je pokyn v rozporu, neboť dodatek stanovil povinnost zhotovitele vypracovat dokumentaci pro provedení stavby při dodržení architektonické a celkové koncepce podle dokumentace vypracované ke stavebnímu povolení. Dle dovolatelky měl pokyn zaniknout nejpozději uzavřením tohoto dodatku ke smlouvě.

Na základě výše uvedeného dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalované se k podanému dovolání nevyjádřily.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a osobou oprávněnou zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 537 odst. 3 obch. zák. při provádění díla postupuje zhotovitel samostatně a není při určení způsobu provedení díla vázán pokyny objednatele, ledaže se k jejich plnění výslovně zavázal.

Podle § 551 odst. 1 obch. zák. je zhotovitel povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. Jestliže nevhodné věci nebo pokyny překážejí v řádném provádění díla, je zhotovitel povinen jeho provádění v nezbytném rozsahu přerušit do doby výměny věcí nebo změny pokynů objednatele nebo písemného sdělení, že objednatel trvá na provádění díla s použitím předaných věcí a daných pokynů. O dobu, po kterou bylo nutno provádění díla přerušit, se prodlužuje lhůta stanovená pro jeho dokončení. Zhotovitel má rovněž nárok na úhradu nákladů spojených s přerušením provádění díla nebo s použitím nevhodných věcí do doby, kdy jejich nevhodnost mohla být zjištěna.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné a důvodné, neboť napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího.

Soudy obou stupňů pochybily, jestliže uzavřely, že nedošlo k porušení právní povinnosti ze strany zhotovitele-žalované č. 1). V předmětné smlouvě o dílo se zhotovitel jednak zavázal k tomu vypracovat prováděcí dokumentaci podle dokumentace vypracované pro stavební povolení (oddíl II, odstavec 5 předmětné smlouvy o dílo), jednak se zavázal k povinnosti řídit se při vypracování díla podklady objednatele (oddíl IV, odstavec 2 předmětné smlouvy o dílo), přičemž na tuto povinnost zhotovitele navazuje i další ustanovení v předmětné smlouvě o dílo, které zprošťuje zhotovitele odpovědnosti za vady, které byly způsobeny použitím nevhodných podkladů od objednatele za podmínky, že zhotovitel na nevhodnost podkladů objednatele upozornil a ten na jejich použití trval (oddíl VIII odst. 4 předmětné smlouvy o dílo). Z předmětné smlouvy tedy vyplývá, že úmyslem stran bylo to, aby zhotovitel byl vázán pokyny objednatele, neboť daná ustanovení smlouvy mají tentýž obsah jako ustanovení zákona, konkrétně § 537 odst. 3 a § 551 odst. 1 obch. zák. Zhotovitel tedy byl vázán pokyny objednatele a měl povinnost upozornit na jejich případnou nevhodnost dle § 551 odst. 1 obch. zák.

Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu stíhá zhotovitele povinnost upozornit na nevhodnost pokynu i tehdy, když má objednatel stejně kvalitní povědomí o předmětu díla a muselo mu být zřejmé, že jeho pokyn je nevhodný (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2008, sp. zn. 23 Cdo 2116/2007). K důsledkům nedodržení povinnosti zhotovitele upozornit na nevhodnost pokynů objednatele (příp. věcí poskytnutých objednatelem) se dovolací soud vyjádřil v minulosti již několikrát-mutatis mutandis k řešenému sporu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2013, sp. zn. 23 Cdo 3168/2013, který se vztahoval k nevhodnosti materiálu poskytnutého objednatelem, přičemž Nejvyšší soud zde uzavřel, že v případě, že příčinou škody je použití nevhodného materiálu k opravě dodaného objednatelem, je zhotovitel odpovědný za vznik škody, porušil-li výše uvedenou zákonnou povinnost stanovenou v § 551 obch. zák.

Zhotovitel porušil smluvní povinnost vypracovat prováděcí dokumentaci v souladu s dokumentací vypracovanou pro stavební povolení, a jestliže tak učinil na základě pokynu objednatele, musel by v řízení prokázat, že objednatele na nevhodnost pokynu upozornil podle § 551 odst. 1 obch. zák. a ten na pokynu trval, aby za takové porušení nebyl zhotovitel odpovědný.

V dalším řízení tedy soud prvního stupně doplní dokazování za účelem zjištění toho, zda zhotovitel-žalovaná č. 1) upozornila objednatele na nevhodnost pokynu a zda tedy bylo ustanovení § 551 odst. 1 obch. zák. porušeno či nikoli.

K dovolatelkou nastolené otázce ohledně toho, zda pozdější smluvní ujednání, které vylučuje realizaci pokynu objednatele, takový pokyn ruší, dovolací soud uvádí, že tato otázka je pro daný spor irelevantní. Dovolatelka touto argumentací v dovolání mířila na to, že dodatek č. 3 ze dne 28. dubna 2006 k předmětné smlouvě zakotvuje povinnost zhotovitele vypracovat prováděcí dokumentaci v souladu s již vypracovanou dokumentací pro stavební povolení. Tato povinnost však byla již výslovně stanovena v samotné smlouvě o dílo, nebylo nutné ji znovu uvádět do dodatku a předmětné ustanovení dodatku č. 3 tedy na výše uvedených závěrech nic nemění.

Na základě výše uvedeného dospěl dovolací soud k závěru, že soudy obou stupňů věc nesprávně právně posoudily, čímž se odchýlily od výše citované judikatury dovolacího soudu.

Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí a rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 243e odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V konečném rozhodnutí bude rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je v souladu s § 243g odst. 1 o. s. ř. závazný.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Odůvodnění:
Název
Rozsudek - Smlouva o dílo
Zdroj
Nejvyšší soud
Ze dne
6. září 2016
Spisová značka/číslo jednací
sp. zn. 23 Cdo 2009/2016
Město
Brno
Ročník
2016
Soud
Nejvyšší soud
©ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP