Právní prostor

Usnesení - Styk rodičů s nezletilými dětmi. Rodičovská zodpovědnost. Rodiče. Výživné/pro dítě. Dítě. Dokazování. Důkaz/volné hodnocení. Odůvodnění

ze dne 5. listopadu 2018


USNESENÍ
Ústavního soudu
ze dne 5. 11. 2018
Styk rodičů s nezletilými dětmi. Rodičovská zodpovědnost. Rodiče. Výživné/pro dítě. Dítě. Dokazování. Důkaz/volné hodnocení. Odůvodnění


sp. zn./č. j.:
IV. ÚS 2458/18-1

Související legislativa ČR:
§ 157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.
čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 2, čl. 12 odst. 2 sdělení č. 104/1991 Sb.
čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 usnesení č. 2/1993 Sb.
§ 867 zákona č. 89/2012 Sb.



Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného Mgr. Terezou Daňkovou, advokátkou, sídlem Jeremiášova 1705/18, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. dubna 2018 č. j. 6 Co 288/2018-233 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. prosince 2017 č. j. 13 P 101/2012-201, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a 1. nezletilé M. B. a 2. nezletilé M. B., obě v soudním řízení zastoupené statutárním městem České Budějovice, sídlem náměstí Přemysla Otakara II. 1/1, České Budějovice, a 3. M. B., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhal zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdil, že jimi byla porušena jeho práva dle čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z podané ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí, se podává, že návrhem podaným k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") požadoval otec vedlejších účastnic 1. a 2. (dále též "nezletilé"), aby byly napříště svěřeny do střídavé péče rodičů, která by měla být upravena tak, že budou v péči otce v každém lichém týdnu od čtvrtka od 8.30 hodin do neděle 18.00 hodin a v každém sudém týdnu od středy 8.30 hodin do pátku 15.00 hodin. V péči vedlejší účastnice 3. (dále též "matka") nezletilé měly být v každém lichém týdnu od neděle 18.00 hodin do čtvrtka 8.30 hodin a v každém sudém týdnu od pátku 15.00 hodin do středy 8.30 hodin. Výživné ponechal na úvaze soudu.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem rozhodl tak, že návrh otce na změnu péče u nezletilých se zamítá (výrok I) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok II).

4. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") rozhodl napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

5. Obecné soudy dospěly k závěru, že je v zájmu nezletilých, aby zůstaly ve výlučné péči matky a aby se s otcem stýkaly v širokém rozsahu v podstatě tak, jak je tomu doposud. Při rozsahu styku otce s nezletilými jednou za 14 dní od pátku do neděle a každý týden ze středy na čtvrtek má otec dostatečnou možnost podílet se na péči a výchově nezletilých. Komunikace mezi rodiči zcela nefunguje, soud však má za to, že základní komunikace rodiče schopni jsou, je však třeba na ní dále pracovat. Rodiče by se měli vyvarovat řešení problémů před nezletilými, k předání nezletilých by mělo docházet v dohodnuté termíny, a to bez asistence Policie České republiky. Nezletilé vyjádřily své přání být v péči matky a s otcem se vídat, střídavou péči si nepřejí. Se zachováním nastaveného styku pak vyjádřil souhlas také kolizní opatrovník nezletilých.

II.

Stěžovatelova argumentace

6. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti zejména uvedl, že v daném případě existuje presumpce ve prospěch střídavé péče ve smyslu nálezu ze dne 30. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1554/14. Závěr odvolacího soudu o nevhodnosti střídavé péče v důsledku konfliktního vztahu je překonán Úmluvou o právech dítěte i judikaturou soudů, podle kterých dítě nemůže být v důsledku neschopnosti rodičů komunikovat trestáno újmou na svém právu být vychováváno jimi oběma. Odvolací soud se nedostatečně zabýval, kdo je příčinou konfliktních vztahů mezi rodiči. Pokud odvolací soud stěžovateli vytýká některé jeho kroky a naznačuje tak, že viníkem této špatné komunikace může být spíše on, uvádí stěžovatel, že dosud pouze vždy využíval zákonných prostředků, aby přiměl matku ke komunikaci či si vymohl styk s nezletilými, což mu nemůže jít k tíži. Viníkem špatné komunikace je dle stěžovatele také matka nezletilých, což dokládá řadou příkladů. Střídavá péče je v zájmu obou nezletilých dětí a rozdílné aktivity u matky a otce přispívají k celkovému vyrovnanému vývoji dětí. Prospívá jim i přítomnost mužského prvku ve výchově. Pro vyloučení výchovy oběma rodiči by musely být dány závažné důvody, které v dané věci dle stěžovatele dány nejsou. Odvolací soud rovněž nezjišťoval řádně schopnost nezletilých dětí vyjádřit svůj názor v souladu s § 867 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), a vycházel pouze z výsledků účelově zaměřeného pohovoru s dětmi ze dne 29. 11. 2017, ve kterém nezletilé odmítly střídavou výchovu v režimu týden-týden, který otec ovšem nenavrhoval. Soud neodstínil možnou manipulaci dětí ani při vlastním výslechu. V souladu s nálezem ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. II. ÚS 4160/12 není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů. U mladších dětí musí obecný soud hodnotit jejich názor s přihlédnutím k jejich věku a rozumové vyspělosti. Soud taktéž nevzal v potaz otcem nezaviněné nepřiměřené průtahy řízení, které jej výrazně poškodily, neboť matka díky nim měla dostatek prostoru pro manipulaci dětí a vyvolávání umělých konfliktů s cílem vzbuzení dojmu, že komunikace mezi rodiči nefunguje. Oba rodiče přitom prokázali schopnost dohodnout se na mediační dohodě a tuto praktikovat téměř půl roku a po půl roce ji 6. 1. 2017 svorně pochválit jako přínosnou. Stěžovatel neměl žádné jiné možnosti, jak zastavit účelové maření komunikace matky než urgence soudu, aby konal. Žádost o rozšíření styku, která vyústila v žádost o střídavou péči, podával mimo jiné proto, že si matka usurpovala veškerý soudem neupravený čas dětí. Stěžovatel rozhodně nepovažuje současnou situaci za pouhé mírné omezení styku s dětmi. Stěžovatel by rád dosáhl vyváženější role obou rodičů a většího vlivu na výchovu dětí, pročež navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy); vzhledem k tomu jej nelze,

vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního práva" a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podkladu, pokud by řízení jako celek nebylo spravedlivé a byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele, anebo by napadené soudní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, resp. postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nálezy ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425), či ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz výše), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. Ústavní soud zdůrazňuje, že se k otázce rozhodování soudů o svěření nezletilých dětí do péče vyjadřoval ke střídavé péči opakovaně a velmi obšírně [srov. např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683) a tam citovaná rozhodnutí, případně v podrobnostech také srov. usnesení ze dne 26. 7. 2016 sp. zn. III. ÚS 791/16]. I když situace, v níž by nezletilé dítě mohlo zdárně prospívat ve střídavé péči obou rodičů, je vhodným řešením z hlediska proporcionality (nevyhnutelného) zásahu do ústavně zaručených práv rodičů a jejich nezletilých dětí, nejde o řešení jediné, nebo dokonce prioritní, ovšem tato priorita není v žádném případě zakotvena v zákoně (a to ani jako princip, natož jako pravidlo), a proto je úkolem obecných soudů, aby nalezly právě takové proporcionální řešení.

11. Ústavní soud proto nesdílí názor stěžovatele, podle něhož by měla být střídavá výchova vždy upřednostňována, neboť každý takový spor považuje za potřebné posuzovat individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a zvláštnostem, s čímž koresponduje i jeho judikatura [srov. např. nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13 (N 110/73 SbNU 739) a usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15, ze dne 9. 4. 2015 sp. zn. IV. ÚS 582/15, ze dne 12. 5. 2015 sp. zn. III. ÚS 816/15, ze dne 12. 8. 2015 sp. zn. I. ÚS 1234/15, ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. I. ÚS 4/15, ze dne 29. 3. 2016 sp. zn. IV. ÚS 611/16 a další]. Nelze pominout, že poměry ve věcech péče o nezletilé se mohou i v krátkém čase měnit a tím i nově upravovat. Kritériem pro svěření dítěte do střídavé péče není (často jen subjektivní) přání konkrétního rodiče, nýbrž především tzv. nejlepší zájmy dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), které jako objektivní faktor musí být při rozhodování soudů prioritním hlediskem. Obecné soudy se současně musí snažit nalézt řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny podle požadavků proporcionality zásahu do jeho základních práv. Střídavou péči proto lze před ostatními modely péče upřednostnit jen tehdy, je-li s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, a to jak v kladném nebo záporném smyslu, nejvhodnějším uspořádáním zohledňujícím prioritní zájem dítěte (srov. např. usnesení ze dne 1. 2. 2018 sp. zn. IV. ÚS 101/18).

12. Jak vyplývá z recentní judikatury Ústavního soudu (srov. právní názor vyjádřený v nálezech ze dne 31. 8. 2018 sp. zn. IV. ÚS 773/18 nebo ze dne 31. 8. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1286/18), tak splnění kritérií pro nařízení střídavé péče je vodítkem pro rozhodování obecných soudů, takže jejich splnění nemusí vést vždy k jednoznačnému závěru o jejím nařízení v případě, že obecné soudy ústavně konformním postupem zváží všechny relevantní okolnosti a dospějí k jinému řešení. K těmto okolnostem třeba řadit i funkční vztahy mezi rodiči, v rodině, a to i po rozvodu manželství nebo rozpadu partnerských vztahů. Skutečnost, že nařízení střídavé péče může v praxi vést k stabilizaci těchto vztahů a obnovení konstruktivní komunikace rozvedených rodičů, však neznamená, že z tohoto důvodu musí být střídavá péče nařízena. Jestliže obecné soudy takovému požadavku nevyhoví a svůj závěr náležitým způsobem odůvodní, nejde o porušení požadavků plynoucích z čl. 32 odst. 4 Listiny, a tím spíše z čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V přezkoumávaném případě obecné soudy své závěry náležitým způsobem odůvodnily.

13. Ústavní soud se neztotožňuje s názorem stěžovatele ohledně nedostatků v dokazování a neobhajitelném úsudku soudů obou stupňů o nevhodnosti zavedení střídavé péče u nezletilých, a to ani s ohledem na stěžovatelovo tvrzení, že soudy nezjišťovaly řádně schopnost nezletilých dcer vyjádřit svůj názor. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy rozhodovaly na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, námitkami stěžovatele se řádně zabývaly a objasnily, na základě jakých důkazů a úvah dospěly ke svým závěrům. Obecné soudy vedly dokazování zcela standardně a podle posouzení Ústavního soudu správně interpretovaly pohovor s nezletilými konaný dne 29. 11. 2017 (srov. zejména bod 13 napadeného rozsudku okresního soudu) tak, že si nezletilé střídavou péči nepřejí. Ústavní soud shledává, že okresní soud v souladu s právním názorem vyjádřeným např. v nálezu ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. IV. ÚS 827/18, že k porušení práva na soudní ochranu jednoho z rodičů podle čl. 36 odst. 1 Listiny dojde také tím, že obecný soud při posuzování nejlepšího zájmu dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte nepřihlédne k právu dítěte zúčastnit se řízení v jeho věci, sdělit své stanovisko a být vyslyšeno v soudním řízení dle čl. 12 odst. 2 ve spojení s podle čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte, nezletilé řádně vyslechl a výsledek tohoto pohovoru pak zcela správně interpretoval a promítl do obsahu napadeného rozhodnutí, pročež neporušil ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele. Nezletilé vyjádřily své přání být v péči matky a s otcem se vídat, přičemž si však střídavou péči nepřály. Pokud otec vyjadřuje pochybnosti o objektivním průběhu pohovoru s nezletilými a namítá možnou manipulaci ze strany matky, Ústavní soud konstatuje, že pohovor byl proveden jednak před orgánem sociálně-právní ochrany dětí, tak také za přítomnosti soudkyně, což je dostatečnou zárukou objektivity.

14. Co se týče absence či nemožnosti komunikace mezi rodiči v nyní posuzovaném případě, tak z obsahu napadených rozhodnutí a ostatně i z podané ústavní stížnosti stěžovatele jednoznačně vyplývá, že mezi rodiči vládnou nepřátelské vztahy, kvůli kterým rodiče nejsou schopni konstruktivně komunikovat a spolupracovat v záležitostech týkajících se nezletilých (velmi podrobně popsáno např. v bodě 22 napadeného rozsudku krajského soudu). Z obsahu napadených rozhodnutí pak nelze dle Ústavního soudu dovodit, že by neschopnost komunikace byla toliko jen na straně matky, nýbrž z obsahu napadených rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že problematický vztah mezi rodiči je oboustranný (srov. příkladně ze strany otce až absurdní požadavek, aby v případě, že si nezletilé něco zapomenou u matky a matka jim to k otci přinese, tak tato jim tyto věci nemůže osobně předat, ale musí je uložit do poštovní schránky apod.). Rodiče se dosud nedokázali přenést přes své spory v minulosti a na sebe vzájemně útočí a nejsou schopni se dohodnout ani o maličkostech, o čemž se ostatně - jak uvádějí - přesvědčily v průběhu nařízených jednání obecné soudy. Za této situace je pak nutno považovat stabilitu výchovného prostředí nezletilých za hodnotu, již je třeba nepochybně chránit, naopak kasační zásah Ústavního soudu do nyní nastavených poměrů je spojen se značným rizikem, že bude docházet ke vzniku dalších konfliktů, což se - prakticky vždy - negativně odrazí v poměrech nezletilých dětí.

15. Důvodem pro nevyhovění návrhu stěžovatele na svěření nezletilých dcer do střídavé péče tedy byly konkrétní okolnosti, které ve svém komplexu vedly soudy k přesvědčení o nevhodnosti střídavé výchovy. Styk otce s nezletilými dcerami probíhá v širokém rozsahu (srov. bod 22 napadeného rozsudku krajského soudu a bod 5 tohoto usnesení) a je tak zachována možnost upevňování a rozvíjení jejich vzájemných vztahů. Obecné soudy svá rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnily, uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, na základě jakých důkazů dospěly ke shora nastíněným závěrům a které předpisy aplikovaly. Napadená rozhodnutí obecných soudů nejsou v kolizi se zájmy nezletilých, naopak prioritním hlediskem při rozhodování byl dle Ústavního soudu nejlepší zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (srov. rovněž např. usnesení ze dne 3. 8. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1923/17), o čemž svědčí důkladné odůvodnění napadených rozsudků.

16. Ústavní soud uzavírá, že především obecným soudům náleží, aby s ohledem na zjištěný skutkový stav, a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností. Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15 (U 5/76 SbNU 957)]. Ústavní soud shledává, že je na obou rodičích, aby respektovali nejlepší zájem svých nezletilých dcer (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte) a snažili se situaci zklidnit a urovnat.

17. Stěžovatel se dále v ústavní stížnosti dovolává porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, jímž je garantováno, že každý se může domáhat svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu. Je však zřejmé, že toto právo stěžovatelovi nebylo upřeno potud, že se mu dostalo adekvátního postavení účastníka řízení, a jeho procesní práva byla adekvátně chráněna. Z citovaného čl. 36 odst. 1 Listiny pak neplyne garance rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatel za správné (spravedlivé) pokládá. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního práva" a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Výjimkou jsou situace, kdy interpretace podústavního práva, již obecné soudy zvolily, je výrazem flagrantního ignorování příslušné kogentní normy či zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli. To se však v nyní přezkoumávané věci nestalo.

18. S ohledem na to, že nic nesvědčí porušení ústavně zaručených základních práv či svobod, kterých se stěžovatel dovolává, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.


Toto rozhodnutí Ústavního soudu ČR bylo získáno z bezplatné databáze Ústavního soudu ČR NALUS® (http://nalus.usoud.cz). Nejedná se o autentické znění dokumentu. Autentickým je pouze originál a stejnopisy rozhodnutí opatřené státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby.
Odůvodnění
Název
Usnesení - Styk rodičů s nezletilými dětmi. Rodičovská zodpovědnost. Rodiče. Výživné/pro dítě. Dítě. Dokazování. Důkaz/volné hodnocení. Odůvodnění
Zdroj
Ústavní soud
Ze dne
5. listopadu 2018
Spisová značka/číslo jednací
čj. IV. ÚS 2458/18-1, sp. zn. IV. ÚS 2458/18
Město
Brno
Ročník
2018
Soud
Ústavní soud
©ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP