ROZSUDEKNejvyššího správního souduze dne 30. 1. 2018Daň z přidané hodnoty: daňový podvodsp. zn./č. j.:5 Afs 60/2017-60Související legislativa ČR:§ 72, § 109 zákona č. 235/2004 Sb.§ 1 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb.Související legislativa EU:čl. 205 směrnice č. 2006/112/ESSouvisející judikatura evropských soudů:Věc C-354/03, C-355/03, C-484/03 Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 12. ledna 2006. Optigen Ltd (C-354/03), Fulcrum Electronics Ltd (C-355/03) a Bond House Systems Ltd (C-484/03) proti Commissioners of Customs & Excise. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division - Spojené království.Věc C-384/04 Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 11. května 2006. Commissioners of Customs & Excise a Attorney General proti Federation of Technological Industries a další. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) - Spojené království.Věc C-439/04, C-440/04 Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 6. července 2006. Axel Kittel proti Belgickému státu (C-439/04) a Belgický stát proti Recolta Recycling SPRL (C-440/04). Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Cour de cassation - Belgie.Věc C-271/06 Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 21. února 2008. Netto Supermarkt GmbH& Co. OHG proti Finanzamt Malchin. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Bundesfinanzhof - Německo.Věc C-80/11, C-142/11 Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 21. června 2012. Mahagében Kft v. Nemzeti Adó- és Vámhivatal Dél-dunántúli Regionális Adó Főigazgatósága (C-80/11) a Péter Dávid v. Nemzeti Adó- és Vámhivatal Észak-alföldi Regionális Adó Főigazgatósága (C-142/11). Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Baranya Megyei Bíróság a Jász-Nagykun-Szolnok Megyei Bíróság. Daně - DPH - Šestá směrnice - Směrnice 2006/112/ES - Nárok na odpočet - Podmínky výkonu - Článek 273 - Vnitrostátní opatření za účelem boje proti podvodům - Praxe vnitrostátních daňových orgánů - Odmítnutí nároku na odpočet v případě protiprávního jednání vystavitele faktury týkající se zboží nebo služeb, ohledně kterých je žádáno o uplatnění tohoto nároku - Důkazní břemeno - Povinnost osoby povinné k dani ověřit, že vystavitel faktury jednal v souladu s právem, a tuto skutečnost prokázat. Spojené věci C-80/11 a C-142/11.Věc C-324/11 Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 6. září 2012. Gábor Tóth v. Nemzeti Adó- és Vámhivatal Észak-magyarországi Regionális Adó Főigazgatósága. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Legfelsőbb Bíróság. Daně - DPH - Směrnice 2006/112/ES - Článek 9 - Pojem,osoba povinná k dani‘ - Nárok na odpočet daně - Odmítnutí - Zásada daňové neutrality - Vystavitel faktury vyškrtnutý z rejstříku fyzických osob - podnikatelů - Vystavitel faktury, který nesplnil povinnost hlásit své zaměstnance správci daně - Povinnost osoby povinné k dani ověřit, že vystavitel faktury jednal vůči správci daně v souladu s právem. Věc C-324/11.Tisková zpráva ze dne 12. 2. 2018Publikováno v 4/2018 Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního souduPrávní věta:I. Požadavek evropské judikatury týkající se prověřování věrohodnosti obchodních partnerů v řetězci nelze extenzivně a bezmezně rozšiřovat. Taktéž nelze extenzivně dovozovat, že se má jednat o nekonečně dlouhý řetězec osob, kam až by měla povědomost osoby povinné k dani, která zdanitelné plnění uskutečnila a její "obezřetnost" sahat.II. Znakem podvodu ve smyslu evropské judikatury je zjednodušeně řečeno skutečnost, že jeden z účastníků daň neodvede a další si ji odečte; tím v podstatě dochází k narušení daňové neutrality. Nelze však stricto sensu za "jednoho" a "dalšího" automaticky považovat "kteréhokoli" z účastníků v řetězci obchodů, ale vždy je třeba hledat skutkové souvislosti a příčinnou souvislost mezi neodvedením daně a nárokováním odpočtu a prokázáním vědomosti o skutečnostech svědčících možnému podvodnému jednání za účelem vylákání odpočtu na dani mezi těmito subjekty. Opačným způsobem by byla zcela nepřípustně zakládána objektivní daňová odpovědnost kteréhokoli subjektu zapojeného v obchodním řetězci a odpovědnost za pohyb a osud zboží.III. Uvedené případy je třeba zásadně odlišovat od zákonného institutu ručení, zakládajícího solidární odpovědnost za podvod (viz čl. 205 směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, § 109 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty); odepření nároku na odpočet daně je třeba striktně odlišovat od ručení za daňovou povinnost jiné osoby. Jak odpočet daně, tak i ručení totiž podléhají různým podmínkám a ustanovením směrnice o DPH.IV. Má-li být daň správně stanovena (§ 1 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu), zahrnuje to samozřejmě i to, že je stanovena právě tomu, komu daňová povinnost v té které výši ze zákona svědčí. Při výběru daní při respektování zákonných jakož i ústavně vymezených limitů nelze akceptovat přístup správce daně, který postupuje tak, že daň vyměří fakticky "komukoli", resp. upřednostňuje její vybrání u toho daňového subjektu, u něhož je to z hlediska vymahatelnosti práva jednodušší a je zjevné, že daňový výnos bude zaručen.V. Skutečnost, že daňový subjekt mohl vědět, měl vědět či dokonce přímo věděl o veškerých popsaných objektivních okolnostech (týkajících se osob a dílčích transakcí od jeho smluvního dodavatele odlišných), které následně žalovaný zjistil, a z čeho tak žalovaný usuzuje, prokazuje zásadně vždy správce daně. Pokud daňový subjekt předestře své verze podložené relevantními skutečnostmi o tom, že obchodní transakce či některé její části byly v rámci jeho běžné obchodní praxe standardní, je naopak na správci daně, aby přesvědčivě odůvodnil, že se o běžnou obchodní praxi nejednalo a na základě čeho tak usuzuje.Nejvyšší správní soudI. Správce daně si zcela jistě může učinit názor na průběh obchodní transakce, její logistiku, jakož např. i na odbornost osob či praktičnost a účelnost školení obsluhy apod., nicméně pokud daňový subjekt argumentuje, a to obzvláště v oblasti odborně náročné a technicky složité, běžnou obchodní praxí v dané oblasti, nemůže správce daně, coby laik, bez dostatečně odůvodněného tvrzení a vypořádání se s vyjádřeními a vysvětleními daňového subjektu, která nejsou nikterak nemyslitelná, absurdní a mimo realitu, učinit pouze na základě svých domněnek závěr vedoucí k vědomosti daňového subjektu o zapojení v podvodném řetězci s cílem vylákání daňového odpočtu, resp. neodvedení daně.II. Zásada daňové neutrality brání obecné diferenciaci mezi legálními a protiprávními plněními. Proto subjekty, které přijmou veškerá opatření, která od nich mohou být rozumně vyžadována, aby zajistily, že jejich plnění nejsou součástí podvodu, bez ohledu na to, zda se jedná o podvod na DPH, nebo jiné podvody, musejí mít možnost důvěřovat legalitě uvedených plnění, aniž by riskovaly ztrátu svého nároku na odpočet DPH odvedené na vstupu.III. Nelze odmítnout nárok na odpočet daně ani z toho důvodu, že si odběratel neověřil, zda existuje právní vztah mezi pracovníky zaměstnanými na stavbě a vystavitelem faktury, ani zda tento vystavitel nahlásil své pracovníky, jestliže správce daně neprokáže, že odběratel věděl nebo musel vědět, že se podílí na plnění, které je součástí podvodu na DPH.ATLAS consulting spol. s r.o.
Tento dokument je pouze pro uživatele s aktivním předplatným
Pro získání předplatného kontaktujte klientské centrum
Co získate s předplatným?
- Více než 60.000 dokumentů
- Novinky a aktuality každý den
- Dotazy a odpovědi z praxe
- Uživatelské fórum
- S naším kalendářem vám nic neunikne