Právní prostor

Usnesení - Souhlas valné hromady k uzavření rozhodčí smlouvy

ze dne 5. června 2018


USNESENÍ
Nejvyššího soudu
ze dne 5. 6. 2018
Souhlas valné hromady k uzavření rozhodčí smlouvy


sp. zn./č. j.:
20 Cdo 1590/2018-380

Rozhodnutí bylo přezkoumáno rozhodnutím sp. zn. II. ÚS 2560/18

Související legislativa ČR:
§ 196a zákona č. 513/1991 Sb.
§ 2 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.


Právní věta:

K platnému uzavření rozhodčí smlouvy není zapotřebí předchozí souhlas valné hromady.

kolektiv autorů Nejvyššího soudu



Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné REDOSTAV a. s., identifikační číslo osoby 27726916, se sídlem v Brně, Zábrdovická č. 827/10, zastoupené Mgr. Jakubem Sigmundem, advokátem se sídlem v Brně, Krkoškova č. 2, proti povinné EXCELLENT MORAVIA a. s., identifikační číslo osoby 25580116, se sídlem v Držovicích, Konečná č. 512, zastoupené JUDr. Bc. Ladislavem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního pluku č. 206/7, pro 8 858 012 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 28 EXE 1507/2012, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 2017, č. j. 12 Co 211/2017-310, takto:

Dovolání povinné se zamítá.


Odůvodnění:

Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 4. září 2012, č. j. 28 EXE 1507/2012-20, nařídil na základě rozhodčího nálezu, který vydal rozhodce JUDr. Ing. Petr Vašíček, ze dne 8. února 2012, sp. zn. R 1/2012 (dále jen „exekuční titul“), na majetek povinné exekuci k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 8 858 012 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení, které v souvislosti s exekučním řízením vzniknou, provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov.

Usnesením ze dne 16. prosince 2016, č. j. 28 EXE 1507/2012-271, Okresní soud v Prostějově, zastavil exekuci nařízenou na majetek povinné usnesením téhož soudu ze dne 4. září 2012, č. j. 28 EXE 1507/2012-20, a prováděnou soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov, pod jeho sp. zn. 137 EX 8182/12, oprávněné uložil povinnost zaplatit povinné do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce povinné náhradu nákladů exekučního řízení ve výši 111 879 Kč a dále rozhodl o povinnosti oprávněné nahradit soudnímu exekutorovi JUDr. Petru Kociánovi, Exekutorský úřad Brno-venkov, náklady exekuce ve výši 4 234 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Kromě jiného uvedl, že rozhodčí smlouvu, na podkladě které byl v dané věci vydán exekuční titul, za oprávněnou a povinnou podepsala tatáž osoba a to Bronislav Přikryl, který rozhodčí smlouvu za povinnou podepsal jako předseda představenstva povinné a za oprávněnou jako místopředseda představenstva oprávněné. V rozhodčí smlouvě se oprávněná s povinnou dohodly, že veškeré spory, které v budoucnu vzniknou ze směnky, která je v kopii přiložena k rozhodčí smlouvě nebo v souvislosti s ní, budou projednávány s vyloučením pravomoci obecných soudů s konečnou platností v rozhodčím řízení podle zákona č. 216/1994 Sb. před rozhodcem JUDr. Ing. Petrem Vašíčkem. I shora zmíněnou směnku vlastní podepsal za výstavce (povinnou) B. P., tj. tatáž osoba, která je současně osobou oprávněnou jednat i za oprávněnou, tj. za společnost, ve prospěch níž se výstavce zavázal směnku zaplatit. Podle ustanovení § 196a odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“), je v případě, že člen představenstva společnosti je oprávněn jednat i jménem jiné společnosti, k uzavření smlouvy o úvěru či půjčce ve prospěch této jiné společnosti nezbytný předchozí souhlas valné hromady. Bez tohoto souhlasu je dané jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013-dále jen „obč. zák.“). Na podkladě shora uvedené situace dospěl k závěru, že pokud je souhlas valné hromady vyžadován k uzavření úvěry či půjčky, tím spíše by takového souhlasu mělo být zapotřebí k vystavení směnky, kterou osoba jednající jménem výstavce zavázala společnost, jejímž jménem jedná, k bezpodmínečnému plnění ve prospěch jiné společnosti, jejímž jménem je tatáž osoba rovněž oprávněna jednat. V opačném případě by to znamenalo neúměrné riziko, že by tímto způsobem mohla osoba zainteresovaná v obou společnostech vyvést z jedné společnosti do druhé bez vědomí ostatních akcionářů a dalších osob oprávněných jménem společnosti jednat jakoukoliv částku. Jestliže je souhlas valné hromady vyžadován k vystavení směnky, je souhlasu valné hromady zapotřebí i k uzavření rozhodčí smlouvy, na podkladě které by měly být veškeré spory, které by v budoucnu vznikly z předmětné směnky nebo v souvislosti s ní, projednávány a rozhodovány s vyloučením pravomoci obecných soudů v rozhodčím řízení. Vzhledem k tomu, že k vystavení směnky, ani k uzavření rozhodčí smlouvy, valná hromada povinné, ani valná hromada oprávněné, neudělila svůj předchozí písemný souhlas, je rozhodčí smlouva, na základě které byl vydán exekuční titul, absolutně neplatná. Rozhodce, který exekuční titul vydal, k tomuto neměl pravomoc a exekuci je proto třeba ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zastavit.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. října 2017, č. j. 12 Co 211/2017-310, usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. prosince 2016, č. j. 28 EXE 1507/2012-271, změnil tak, že se návrh povinné ze dne 18. května 2015, ve spojení s jeho doplněním ze dne 5. listopadu 2015, na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. září 2012, č. j. 28 EXE 1507/2012-20, zamítá. Obdobně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že posuzovaná rozhodčí doložka je co do způsobu výběru rozhodce platná, neboť jmenovitě a výslovně určuje jediného rozhodce, který je oprávněn případný spor oprávněné a povinné rozhodnout. Nesdílí ovšem názor, že k uzavření rozhodčí smlouvy (doložky) je ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. zapotřebí předchozího písemného souhlasu valné hromady. Rozhodčí smlouva není smlouvou o úvěru, půjčce či bezplatném převodu majetku ze společnosti a nejedná se ani o smlouvu o zajištění závazku, když jejím předmětem je vynětí určité věci z kompetence soudů s tím, že tato věc bude projednána a rozhodnuta v rozhodčím řízení před rozhodcem (rozhodci). Ustanovení § 196a obch. zák. se tudíž na uzavření rozhodčí smlouvy nevztahuje. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 4099/2014, a uvedl, že smyslem a účelem ustanovení § 196a obch. zák. je ochránit společnost před případným nekalým jednáním osob, které jsou oprávněny činit jménem společnosti právní jednání, přičemž soud neshledal, že by takovým nekalým jednáním bylo mimo jiné uzavření rozhodčí smlouvy B. P., který byl oprávněn činit právní jednání jménem oprávněné i povinné.

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná v celém rozsahu dovoláním. Namítá, že meze možnosti platně sjednat rozhodčí doložku jsou dány týmiž okolnostmi, jimž je omezena či podmíněna možnost stran uzavřít smír, který v podstatě není ničím jiným než narovnáním. V posuzované věci strany mohly uzavřít smír jen za podmínek stanovených v ustanovení § 196a obch. zák. Jestliže je předchozí souhlas valné hromady nezbytný k platnému uzavření smíru, je stejnými podmínkami podmíněna i dohoda stran o řešení případného sporu rozhodci. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil.

Oprávněná se k dovolání povinné vyjádřila tak, že dovolání nepovažuje za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., neboť předmětem odvolacího řízení ani okrajově nebyla otázka, zda se zákonná omezení podmiňující uzavření smíru vztahují i na platné uzavření rozhodčí doložky (smlouvy). Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání povinné odmítl a oprávněné přiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí mimo jiné na vyřešení otázky procesního práva (zda za situace, kdy za oprávněnou a povinnou, které jsou společnostmi s ručením omezeným, uzavírá rozhodčí smlouvu tatáž osoba oprávněná jednat za obě společnosti, je ve smyslu ustanovení § 196a obch. zák. nezbytný předchozí souhlas valné hromady oprávněné a povinné), která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku.

Podle ustanovení § 196a odst. 2 obch. zák. pokud jsou osoby uvedené v odstavci 1 oprávněny jednat i jménem jiné osoby, použije se ustanovení odstavce 1 obdobně i na plnění tam uvedené ve prospěch této jiné osoby. Souhlasu valné hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí půjčky nebo úvěru ovládající osobou ovládané osobě anebo zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou.

V posuzované věci je exekučním titulem rozhodčí nález vydaný rozhodcem, který svou pravomoc k rozhodnutí sporu mezi povinnou a oprávněnou dovodil z rozhodčí smlouvy, jež byla mezi povinnou a oprávněnou uzavřena písemně dne 11. září 2008. V rozhodčí smlouvě se oprávněná s povinnou mimo jiné dohodly, že veškeré spory, které by v budoucnu vznikly ze směnky nebo v souvislosti s ní, budou projednány a rozhodovány v rozhodčím řízení jmenovitě určeným rozhodcem. K vystavení zmíněné směnky, stejně jako k uzavření rozhodčí smlouvy, nebyl ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. dán předchozí souhlas valné hromady povinné, ani oprávněné. Rozhodčí smlouvu za povinnou a oprávněnou podepsala tatáž osoba, oprávněná jednat za obě účastnice tohoto řízení. Dovolatelka ve svém dovolání dovozuje, že vzhledem k tomu, že je předchozí souhlas valné hromady ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. nezbytný pro případ uzavření smíru, je analogicky obligatorní i v případě uzavření rozhodčí smlouvy, neboť rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít jen, jestliže by smluvní strany rozhodčí smlouvy mohly o předmětu sporu uzavřít smír (srov. § 2 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů-dále jen „ZRŘ“). V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2017, sp. zn. 23 Cdo 2741/2016. Zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ovšem na posuzovanou věc nedopadá, neboť se kromě jiného zabývá výkladem termínu „majetkový spor“ ve vazbě na zákon o rozhodčím řízení. Nikoliv tedy otázkou, zda je nezbytný předchozí souhlas valné hromady k uzavření smíru, resp. k uzavření rozhodčí smlouvy.

Ustanovení § 2 odst. 2 ZRŘ vymezuje toliko podmínky arbitrability určitého sporu v rozhodčím řízení, když vylučuje uzavření rozhodčí smlouvy v těch případech, kdy povaha věci nepřipouští smír uzavřít, přitom je irelevantní, zda by konkrétní smír mohl být soudem schválen či nikoliv. Tato skutečnost sama o sobě nemá vliv na platnost rozhodčí smlouvy, neboť pro platnost rozhodčí doložky postačuje, že povaha sporu uzavření smíru nevylučuje. Pro určení, zda v konkrétním případě je možné rozhodčí smlouvu uzavřít či nikoliv tedy není vyžadováno splnění stejných podmínek jako pro případné schválení smíru soudem. Možnost uzavření smíru v určité věci pouze podmiňuje, že ohledně ní může být platně sjednána i rozhodčí smlouva (event. doložka). V právě posuzované situaci přitom oprávněná s povinnou uzavřela smlouvu ohledně sporu o zaplacení směnky. Nejvyšší soud v této souvislosti dovodil, že rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít i ohledně sporu o zaplacení směnky, jestliže nároky ze směnek mají majetkovou povahu (srov. např. rozsudek ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1130/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3613/2009, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3969/2013). Rozhodčí smlouvu tudíž bylo možné v dané věci platně uzavřít. Otázkou zůstává, zda k jejímu uzavření byl nezbytný předchozí souhlas valné hromady ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obch. zák. či nikoliv.

Ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obch. zák. zajišťují ochranu akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným (srov. § 135 odst. 2 obch. zák.) před případným nepoctivým jednáním osob, které jsou oprávněny činit za společnost (jménem společnosti) právní úkony, nebo osob jim blízkých (§ 116 obč. zák.). Smlouva, která byla uzavřena v rozporu s ustanovením § 196a odst. 1 nebo odst. 2 obch. zák. bez předchozího souhlasu valné hromady nebo za jiných podmínek, než jaké jsou obvyklé v obchodním styku, je pro rozpor se zákonem podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2013, sp. zn. 21 Cdo 3694/2012).

Pro nedostatek předchozího souhlasu valné hromady nebo podmínek obvyklých v obchodním styku nejsou ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 a odst. 2 obch. zák., které se použije obdobně na poměry společnosti s ručením omezeným (§ 135 odst. 2 obch. zák.), neplatné všechny smlouvy, nýbrž v první řadě smlouvy o úvěru nebo o půjčce, a to jednak tehdy, uzavřela-li je společnost s ručením omezeným s jednatelem, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo s osobami jim blízkými, jednak tehdy, uzavřela-li je společnost s ručením omezeným s jinou osobou v případě, že její jednatel, prokurista nebo jiná její osoba, která je oprávněna jménem společnosti s ručením omezeným takovou smlouvu uzavřít, anebo osoba jim blízká, je současně osobou oprávněnou uzavřít takovou smlouvu jménem této jiné osoby. Kromě smluv o úvěru nebo o půjčce jsou z tohoto důvodu neplatné také smlouvy o zajištění závazků (nejen ze smluv o úvěru nebo o půjčce, ale i ostatních závazků), které jsou povinni splnit jednak jednatel, prokurista nebo jiná osoba, která je oprávněna jménem společnosti s ručením omezeným takovou smlouvu uzavřít, nebo osoba jim blízká, jednak jiná osoba, jsou-li osobami oprávněnými uzavřít takovou smlouvu jménem této jiné osoby jednatel, prokurista nebo jiná osoba, která je oprávněna jménem společnosti s ručením omezeným takovou smlouvu uzavřít, nebo osoba jim blízká. Jinými slovy, ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obch. zák. nedopadá na všechny druhy vztahů, ale hlavně na smlouvy o úvěru nebo o půjčce, smlouvy zakládající zajišťovací vztahy a smlouvy o bezúplatném převodu majetku společnosti (rozhodčí smlouva v daném výčtu absentuje), tj. na vztahy, které ve své podstatě zasahují do majetkové sféry dotčených společností, za něž jedná tatáž osoba, a u nichž tak a priori existuje zvýšené riziko výskytu nekalého jednání jednající osoby, přičemž výjimečně není nedostatek souhlasu valné hromady důvodem neplatnosti ani v případě shora uvedených vztahů. Za předpokladu dodržení podmínek obvyklých v obchodním styku není předchozí souhlas valné hromady potřeba, poskytuje-li ovládající osoba úvěr nebo půjčku ovládané osobě nebo zajišťuje-li ovládající osoba závazky ovládané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2007 sp. zn. 21 Cdo 3335/2006, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011 sp. zn. 21 Cdo 4124/2010). V rozsudku ze dne 24. září 2013, sp. zn. 21 Cdo 3694/2012, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že předchozí souhlas valné hromady se nevyžaduje ani, jde-li o smlouvu o zajištění závazků (v daném případě šlo o smlouvu o zřízení zástavního práva) uzavřenou společností s ručením omezeným, je-li obsahem takové smlouvy zajištění závazků společnosti s ručením omezeným vůči shora vymezeným osobám a to za podmínek, které nemusí být v obchodním styku obvyklé. Jestliže předchozí souhlas valné hromady není za určitých (výše uvedených) podmínek vyžadován ani ve vztahu ke smlouvě o zřízení zástavního právo, tím spíše není na místě jej uplatňovat ve vztahu k uzavření rozhodčí smlouvy. Charakter rozhodčí smlouvy je totiž zcela odlišný od smluvního zajištění závazku, resp. od právních vztahů výslovně v ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obch. zák. zmíněných. Smyslem rozhodčí smlouvy je vynětí určitého sporu z kompetence soudů, neboť na základě ní její smluvní strany delegují pravomoc k rozhodnutí majetkových sporů soukromoprávním subjektům (rozhodcům). Výsledkem rozhodčího řízení sice je kvalifikovaná závazná a vynutitelná forma závazku (v podobě exekučního titulu). Samotným uzavřením rozhodčí smlouvy však tento závazek zatím nevzniká, tzn., majetková sféra smluvních stran pouhým uzavřením rozhodčí smlouvy není přímo dotčena. Pro zvýšenou ochranu společnosti ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obch. zák. proto není důvod. Ze shora uvedeného proto vyplývá, že k platnému uzavření rozhodčí smlouvy není zapotřebí předchozí souhlas valné hromady (§ 196a odst. 1 a 2 obch. zák.).

Ze shora uvedeného proto vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).


Poučení:

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Odůvodnění: Poučení:
Název
Usnesení - Souhlas valné hromady k uzavření rozhodčí smlouvy
Zdroj
Nejvyšší soud
Ze dne
5. června 2018
Poznámka
Rozhodnutí bylo přezkoumáno.
Spisová značka/číslo jednací
čj. 20 Cdo 1590/2018-380, sp. zn. 20 Cdo 1590/2018
Město
Brno
Právní věty
K platnému uzavření rozhodčí smlouvy není zapotřebí předchozí souhlas valné hromady.
kolektiv autorů Nejvyššího soudu
Ročník
2018
Soud
Nejvyšší soud
©ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP