142/1950 Sb. Zákon o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád)

142/1950 Sb.ZÁKONze dne 25. října 1950o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád) *)
ve znění zákonů č. 68/1952 Sb., č. 52/1954 Sb., zákonného opatření č. 63/1955 Sb., zákonů č. 66/1956 Sb., č. 15/1958 Sb. a č. 46/1959 Sb.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVÁ
Obecná ustanovení
HLAVA PRVÁ
Základní ustanovení
§ 1
Účel zákona
(1) Občanský soudní řád upravuje řízení ve věcech občanskoprávních před obecnými soudy, jejich rozhodování a výkon jejich rozhodnutí tak, aby byla zajištěna rychlá a účinná ochrana majetkových a osobních práv občanů i majetkových práv a zákonných zájmů státu a socialistických právnických osob.
(2) Při provádění těchto úkonů postupuje soud bez zbytečných formalit. Dbá všestranně o to, aby byl zjištěn skutečný stav věci, a spravedlivým rozhodováním upevňuje socialistickou zákonnost a vychovává občany k plnění jejich občanských povinností.
§ 2
Dosah ustanovení části prvé
Ustanovení části prvé tohoto zákona s doplňky a odchylkami, které jsou uvedeny v částech druhéčtvrté, platí pro řízení ve věcech občanskoprávních před řádnými soudy.
§ 3
Pravomoc obecných soudů
V občanskoprávních věcech, pokud nejsou vyňaty z pravomoci obecných soudů, rozhodují v prvé stolici lidové soudy, v druhé stolici krajské soudy. Rozhodl-li na základě přikázání nejvyššího soudu (§ 18) v prvé stolici krajský soud, rozhoduje v druhé stolici nejvyšší soud. V kterých dalších případech rozhoduje nejvyšší soud, stanoví zákon.
§ 4
Senát. Jediný soudce
(1) Soudy vykonávají soudní moc zpravidla v senátech.
(2) Pokud podle zákona koná řízení jediný soudce (dále jen "soudce"), má práva a povinnosti senátu a předsedy senátu.
§ 5
Účastníci
Účastníkem řízení je ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno, nebo ten, kdo může být rozhodnutím soudu ve svých právech přímo dotčen, anebo ten, koho zákon za účastníka označuje.
§ 6
Prokurátor
(1) Má-li prokurátor za to, že toho vyžaduje ochrana zájmu státu nebo pracujících, může v kterémkoli období vstoupit do řízení a je pak oprávněn ke všem procesním úkonům, které může vykonat účastník podle stavu řízení.
(2) Soud uvědomí prokurátora, který vstoupil do řízení, o každém jednání, o kterém uvědomuje účastníky, a doručí mu všechny písemnosti, které se doručují účastníkům.
(3) Je-li k zahájení řízení třeba návrhu, může takový návrh učinit i prokurátor, má-li za to, že toho vyžaduje ochrana zájmů státu nebo pracujících. Účastníkem řízení je pak i prokurátor; není však oprávněn k procesním úkonům, jimiž se nakládá s předmětem řízení.
§ 7
Návod a poučení účastníků
Soud dává pracujícím potřebný návod k provedení jejich úkonů u soudu, poučuje je o právních následcích spojených s těmito úkony nebo s jejich opomenutím a dbá všestranně o to, aby pro nedostatek všeobecného nebo právnického vzdělání neutrpěli újmu na svých právech.
HLAVA DRUHÁ
Soudy a soudní osoby
DÍL PRVÝ
Příslušnost soudu
Obecný soud
§ 8
(1) Pro řízení v prvé stolici je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, anebo - je-li takových účastníků několik - obecný soud jednoho z nich.
(2) Není-li účastníka, proti němuž návrh směřuje, anebo zahajuje-li se řízení z úřední povinnosti, je příslušný obecný soud účastníka, v jehož zájmu se řízení koná.
(3) Bylo-li by příslušných soudů několik, rozhoduje výběr navrhovatele nebo předstižení.
§ 9
Obecným soudem účastníka je soud, v jehož obvodu má účastník trvalé bydliště, a nemá-li bydliště, soud jeho pobytu.
§ 10
Nemá-li československý občan v Československé republice obecný soud, může být řízení v jeho věci zahájeno u soudu, v jehož obvodu měl zde poslední bydliště nebo pobyt.
§ 11
(1) Obecným soudem státu je soud, v jehož obvodu je věc, na kterou se řízení vztahuje; není-li takové věci, soud, v jehož obvodu došlo k události, z níž vznikl uplatňovaný nárok.
(2) Obecným soudem právnických osob je soud, v jehož obvodu má právnická osoba sídlo; v pochybnosti se za sídlo považuje místo, kde se vede správa. Týká-li se věc převážně organizace nižší správy právnických osob, je jejich obecným soudem soud, v jehož obvodu je sídlo této správy. Ministr spravedlnosti může v dohodě se zúčastněnými ministry stanovit nařízením, co se rozumí organizačně nižší správou.
§ 12
Určení příslušnosti nejvyšším soudem
Je-li nepochybné, že věc patří do československé soudní pravomoci, a chybějí-li podmínky příslušnosti nebo nelze-li je zjistit, je příslušný soud, jejž určí nejvyšší soud.
§ 13
Příslušnost pro procesní úkony, které nevyžadují rozhodování
(1) Každý okresní soud je příslušný:
a) sepisovat ve formě protokolu návrhy na zahájení řízení, jiné návrhy, žádosti a vyjádření pro řízení před soudem;
b) doručovat oznámení o výhradě odporu podle § 51 občanského zákoníka; oznámení se doručují do vlastních rukou;
c) ověřovat opisy a podpisy.
(2) Tyto procesní úkony provádí soudce.
§ 14
Trvání příslušnosti
Příslušnost soudu se posuzuje podle okolností, které jsou tu v době zahájení řízení, a trvá až do ukončení věci, i když se změnily okolnosti, které rozhodly o příslušnosti.
§ 15
Územní rozsah činnosti soudu
(1) Soudy vykonávají procesní úkony jen ve svém obvodu.
(2) Je-li však nebezpečí v prodlení, anebo je-li toho nezbytně třeba pro řádné posouzení věci, může soud vykonat jednotlivé procesní úkony i mimo svůj obvod.
§ 16
Dožádání
(1) Je-li okresní soud dožádán jiným československým soudem o provedení určitého procesního úkonu, je povinen dožádání vyhovět.
(2) Okresní soudy jsou povinny vyhovět dožádání československých úřadů (orgánů veřejné správy), pokud to zvláštní předpisy stanoví.
(3) Nemůže-li soud provést žádaný procesní úkon ve svém obvodu, a je-li mu příslušný soud znám, postoupí mu dožádání; jinak dožádání vrátí.
(4) Procesní úkony dožádaného soudu vykonává soudce.
(5) Spory vzniklé mezi dožadujícím soudem (úřadem, orgánem veřejné správy) a dožádaným soudem rozhoduje krajský soud dožádanému soudu nadřízený.
Přikázání věci jinému soudu. Spory o příslušnost a o pravomoc
§ 17
(1) Nemůže-li okresní soud jednat v určité věci, protože jeho soudcové jsou vyloučeni, přikáže jeho nadřízený soud věc jinému okresnímu soudu; má-li se věc přikázat okresnímu soudu v obvodu jiného krajského soudu nebo jde-li o přikázání věci jinému krajskému soudu, rozhodne o tom nejvyšší soud.
(2) Stejně se postupuje na návrh účastníka nebo z podnětu soudu také z důvodů vhodnosti. Takový návrh nemá odkladný účinek.
§ 18
(1) Na návrh předsedy Nejvyššího soudu nebo generálního prokurátora může Nejvyšší soud,
a) považuje-li to se zřetelem na význam věci za nutné, odejmout věc příslušnému lidovému soudu a přikázat ji k dalšímu řízení a k rozhodnutí krajskému soudu;
b) z důležitých důvodů odejmout věc, ve které bylo podáno odvolání proti rozsudku lidového soudu, příslušnému krajskému soudu a rozhodnout o odvolání sám.
(2) Soud, který pak ve věci rozhoduje, řídí se předpisy o řízení platnými pro soud, jemuž byla věc odňata.
§ 19
Spory o příslušnost mezi lidovými soudy, jakož i spory o pravomoc mezi lidovými soudy a zvláštními soudy s pravomocí ve věcech občanskoprávních rozhoduje krajský soud, v jehož obvodu mají tyto soudy své sídlo; jinak rozhoduje nejvyšší soud.
§ 20
O přikázání věci jinému soudu (§ 17), o tom, zda má být nějaká věc vyžádána a rozhodnuta nejvyšším soudem nebo přikázána jinému soudu (§ 18), jakož i ve sporech o příslušnost a ve sporech o pravomoc (§ 19) rozhoduje se bez ústního jednání.
§ 20a
Místo a čas soudních úkonů
(1) Úkony soudu se konají zpravidla v budově soudu. Vyžaduje-li toho povaha úkonu nebo je-li toho třeba pro urychlení řízení, náležité objasnění věci anebo z jiných důležitých důvodů, zejména výchovných, konají se úkony soudu i mimo soudní budovu.
(2) Má-li být nějaký úkon vykonán v budově orgánu státní správy, veřejného ústavu nebo podniku, je to třeba předem ohlásit osobě pověřené jejich vedením.
(3) Ve vojenských nebo vojskem obsazených budovách a podnicích nebo v budovách veřejných ozbrojených sborů smí soud vykonat potřebný úkon jen se svolením příslušného náčelníka.
(4) Ve dnech pracovního klidu lze úkony konat ve zvlášť odůvodněných případech.
DÍL DRUHÝ
Vyloučení soudních osob
§ 21
Důvody vyloučení soudců
(1) Soudci jsou vyloučeni z vykonávání soudcovského úřadu, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci nebo k účastníkům, jejich zákonným zástupcům nebo zmocněncům lze pochybovat o jejich nepředpojatosti.
(2) Ve vyšší stolici jsou kromě toho vyloučeni soudci, kteří se účastnili ve stolici nižší.
§ 22
Rozhodování o vyloučení soudců
(1) K důvodům vyloučení přihlíží soud z úřední povinnosti v každém období řízení.
(2) Účastník je povinen upozornit soud na důvody vyloučení ihned, jakmile se o nich dověděl.
(3) Jakmile se soudci dověděli o důvodu svého vyloučení, jsou povinni zdržet se dalších soudcovských úkonů, pokud nejde o úkony nepřipouštějící odklad, a oznámit to se svým vyjádřením předsedovi soudu. Vyskytl-li se důvod vyloučení u předsedy soudu, oznámí to předseda soudu svému zástupci, a nemá-li zástupce nebo stal-li by se soud vyloučením předsedy neschopným se usnášet, předsedovi nadřízeného krajského soudu; jde-li o předsedu krajského soudu, oznámí to předsedovi nejvyššího soudu.
(4) Jestliže soudce (člen senátu, senát), o jehož vyloučení jde, s tím souhlasí, přidělí předseda soudu nebo jeho zástupce věc jinému soudci (senátu) nebo ustanoví do senátu místo něho soudce jiného. Jinak o vyloučení rozhodne jiný senát téhož soudu.
(5) Stal-li by se okresní soud následkem vyloučení neschopným se usnášet, rozhodne o vyloučení nadřízený krajský soud; jde-li o krajský soud, rozhodne nejvyšší soud.
(6) O vyloučení se rozhoduje bez ústního jednání.
§ 23
Vyloučení jiných orgánů
O vyloučení pomocných soudních orgánů a nesoudcovských orgánů soudu platí přiměřeně ustanovení §§ 21 a 22 s tou odchylkou, že o jejich vyloučení rozhoduje předseda soudu.
HLAVA TŘETÍ
Osoby zúčastněné na řízení
DÍL PRVÝ
Procesní způsobilost
§ 24
Kdo má procesní způsobilost
Každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v takovém rozsahu, v jakém se může vlastními úkony zavazovat.
§ 25
Zastoupení procesně nezpůsobilého účastníka
Procesně nezpůsobilý účastník musí být zastoupen zákonným zástupcem.
§ 26
Průkaz oprávnění k zastupování
Zákonný zástupce je povinen, není-li to již soudu známo, při svém prvém procesním úkonu prokázat oprávnění k zastupování, a jestliže je toho třeba, i zvláštní zmocnění.
Zkoumání procesní způsobilosti a odstranění jejího nedostatku
§ 27
(1) K nedostatku procesní způsobilosti, zákonného zastoupení a potřebného zvláštního zmocnění přihlíží soud z úřední povinnosti v každém období řízení.
(2) Může-li být tento nedostatek odstraněn, dá soud pokyn k jeho odstranění v přiměřené lhůtě. Přitom může pokračovat v řízení, ale nemůže vynést rozhodnutí, kterým se řízení končí. Nemůže-li být nedostatek odstraněn nebo uplynula-li marně lhůta k jeho odstranění, zruší soud dosavadní řízení; bylo-li řízení zahájeno na návrh, soud mimo to návrh odmítne.
§ 28
Nedostatek procesní způsobilosti nebo zákonného zastoupení je odstraněn tím, že účastník, který nabyl procesní způsobilost, pokračuje v řízení, nebo zákonný zástupce vstoupí do řízení, aniž tento nedostatek vytýkali.
§ 29
Ustanovení opatrovníka
(1) Je-li nebezpečí v prodlení, ustanoví projednávající soud procesně nezpůsobilému účastníku, který nemá zákonného zástupce, opatrovníka. Toto opatření může učinit i předseda senátu, a to bez ústního jednání.
(2) Je-li nebezpečí v prodlení, platí toto ustanovení i o procesně způsobilém účastníku, který se nemůže zúčastnit řízení.
DÍL DRUHÝ
Zmocnění a plná moc
§ 30
Zastoupení zmocněncem
Účastník se může dát zastupovat zmocněncem. Účastník nemůže mít v téže věci současně více než jednoho zmocněnce, i když má více zákonných zástupců.
§ 31
Zastupování státu
(1) Za stát (státní ústavy, zařízení) jedná před soudem orgán státní správy, jehož se věc týká.
(2) Za tento orgán před soudem v zastoupení státu (státních ústavů a zařízení) jedná osoba povolaná k tomu příslušnými předpisy nebo zaměstnanec tohoto orgánu jím určený; tento orgán může být na svou žádost zastupován i jiným orgánem státní správy, advokátem nebo jiným zmocněncem.
§ 32
Kdo může být zmocněncem
(1) Zmocněncem může být každá svéprávná osoba, která je občansky bezúhonná a není pokoutníkem. Nemůže jím však být ten, kdo byl zbaven práva vykonávat advokacii, ledaže jde o zastupování jeho manžela nebo jiné osoby, která s ním žije ve společné domácnosti jako člen rodiny.
(2) Zmocněncem může být také jednotná odborová organisace, jde-li o zastupování jejího člena; za ni mohou před soudem v zastoupení účastníka jednat i její zaměstnanci.
§ 33
Zastupování osob neschopných srozumitelně se vyjadřovat
Účastníkovi (zákonnému zástupci), který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, může soud uložit, aby si ustanovil zmocněnce; nebude-li v takovém případě zmocněnec ustanoven, postupuje soud tak, jako by byl účastník (zákonný zástupce) v řízení nečinný. O tom je třeba účastníka (zákonného zástupce) poučit.
§ 34
Průkaz plné moci
Zmocnění musí být soudu prokázáno listinou (plná moc). Lze je také udělit ústně do protokolu.
§ 35
Druhy plné moci
Zmocnění lze udělit pro několik věcí nebo pro určitou věc (procesní plná moc) nebo pro jednotlivé procesní úkony.
§ 36
Procesní plná moc
(1) Procesní plná moc opravňuje zmocněnce ke všem úkonům, které může vykonat zmocnitel, a nelze ji omezit.
(2) Není-li zmocněnec advokátem, není oprávněn ustanovit za sebe zástupce.
§ 37
Trvání procesní plné moci
Procesní plná moc nezaniká smrtí zmocnitele ani změnou jeho procesní způsobilosti anebo změnou jeho zákonného zastoupení.
§ 38
Odvolání a výpověď plné moci
(1) Odvolání plné moci zmocnitelem a výpověď plné moci zmocněncem se stanou účinnými vůči soudu okamžikem, kdy oznámení o tom dojde soudu; vůči osobám zúčastněným na řízení teprve okamžikem, kdy jim byly prostřednictvím soudu oznámeny.
(2) Zmocněnec je ještě patnáct dnů od doručení oznámení zmocniteli, že mu plnou moc vypovídá, oprávněn a zavázán jednat za zmocnitele, pokud je toho třeba, aby zmocnitel neutrpěl právní újmu.
§ 39
Následky nedostatku plné moci
(1) K nedostatku plné moci přihlíží soud z úřední povinnosti v každém období řízení.
(2) Vystupuje-li někdo jako zmocněnec a neprokáže se plnou mocí, může s ním soud jednat, uloží mu však, aby plnou moc v přiměřené lhůtě dodatečně předložil. Dokud se tak nestane, nemůže soud vynést rozhodnutí, kterým se řízení končí.
(3) Nebude-li plná moc předložena ve lhůtě soudem určené, postupuje soud tak, jako by za účastníka nikdo nejednal. O tom je třeba osobu, která vystupuje bez plné moci, poučit.
(4) Osobě, která vystupovala bez plné moci, soud na návrh uloží, aby nahradila náklady, které způsobila.
HLAVA ČTVRTÁ
Řízení před soudem prvé stolice
DÍL PRVÝ
Soudní smír před zahájením řízení
§ 40
Právní poměry, u nichž to povaha věci připouští, lze se schválením soudce uspořádat soudním smírem před zahájením řízení u kteréhokoli okresního soudu. Soudce smír neschválí, příčí-li se zákonu nebo obecnému zájmu.
DÍL DRUHÝ
Zahájení řízení
Návrhy a podání
§ 41
Zahájení řízení
(1) Řízení před soudem prvé stolice se zahajuje na návrh nebo z úřední povinnosti. Z úřední povinnosti se zahajuje jen tehdy, když to zákon stanoví.
(2) Je-li k zahájení řízení třeba návrhu, je řízení zahájeno, jakmile soudu došel návrh (§ 42). Řízení z úřední povinnosti je zahájeno, jakmile soud vykonal prvý procesní úkon.
§ 42
Návrh na zahájení řízení
Návrh na zahájení řízení se podává písemným podáním anebo ústně před soudem do protokolu. Návrh se podává u příslušného soudu; podá-li se u jiného okresního soudu, postoupí ho tento soudu příslušnému.
Všeobecné náležitosti písemných podání
§ 43
(1) Písemná podání mají obsahovat:
a) označení soudu;
b) jméno a příjmení, zaměstnání a bydliště (pracoviště) navrhovatele a ostatních účastníků, popřípadě jejich zákonného zástupce nebo zmocněnce;
c) výstižné a pravdivé vylíčení skutečností a označení důkazů, kterých se navrhovatel dovolává;
d) určitý návrh, jestliže je ho třeba;
e) vlastnoruční podpis navrhovatele, popřípadě zákonného zástupce nebo zmocněnce.
(2) Písemná podání je nutno předložit v potřebném počtu stejnopisů a s potřebným počtem opisů příloh.
(3) Stejné náležitosti jako písemná podání musí mít i protokoly, které taková podání nahrazují.
§ 44
(1) Písemná podání učiněná telegraficky, která neměla náležitosti předepsané pro písemná podání, musí být opakována písemným podáním nebo ústně do protokolu.
(2) Mělo-li telegrafické podání ostatní náležitosti předepsané pro písemná podání, je třeba nedostatek vlastnoručního podpisu [§ 43 odst. 1 písm. e)] odstranit dodatečným stručným projevem souhlasu s obsahem telegrafického podání. Projev souhlasu lze učinit písemně nebo ústně do protokolu. Zároveň mají být předloženy potřebné přílohy.
(3) Nedojde-li soudu dodatečné podání podle odstavce 1 nebo projev souhlasu podle odstavce 2 do tří dnů po dojití podání telegrafického, postupuje soud podle § 45.
§ 45
Odstranění vad písemných podání
(1) Předseda senátu se stará o odstranění vad písemných podání. Nelze-li vady odstranit jinak, vrátí podání účastníkovi, aby podle pokynu vady v přiměřené lhůtě odstranil, a poučí ho o následcích spojených s jejich neodstraněním.
(2) Vrátí-li účastník opravené podání ve lhůtě určené soudem, hledí se na ně tak, jako by se stalo v den, kdy bylo podáno poprvé.
(3) Jestliže pokus o odstranění vady, která brání věcnému vyřízení písemného podání, zůstal bez výsledku, soud podání odmítne bez ústního jednání.
DÍL TŘETÍ
Doručování a předvolávání
§ 46
Způsob doručování
(1) Do vlastních rukou adresátových je třeba doručit písemnost jen v případech stanovených zákonem, anebo uzná-li to soud z důležitých důvodů za potřebné. K písemnostem, jejichž doručení musí být prokázáno, se připojí doručenka.
(2) Písemnosti se doručují zpravidla poštou. Uzná-li to předseda senátu za výhodnější, vykoná se doručení doručovatelem soudu. Ve zvláště naléhavých případech může předseda senátu požádat o doručení výkonný orgán příslušného místního národního výboru nebo, zejména při nařízeném předvedení, příslušný orgán Veřejné bezpečnosti. Má-li být písemnost doručena při úředním úkonu, obstará doručení orgán, který má úkon vykonat; výkon doručení se osvědčí v protokole, který byl o úkonu sepsán.
(3) Několik písemností pro jednu osobu může být doručeno na jednu doručenku jen tehdy, jde-li o tutéž věc.
(4) Písemnost lze doručit také u soudu; převzetí písemnosti se potvrdí ve spise.
§ 46a
Místo doručení
Adresátovi lze písemnost doručit v bytě, na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen.
§ 46b
Doručování písemností orgánům a organizacím
(1) Písemnosti, které mají být doručeny soudům, prokurátorům, vyšetřovacím orgánům nebo jiným státním orgánům, dále ústavům, podnikům a jiným organizacím a jsou určeny do vlastních rukou, je třeba doručit osobě oprávněné podle zákona nebo statutu orgán nebo organizaci zastupovat.
(2) Písemnosti, které nemají být doručeny do vlastních rukou, doručují se osobám oprávněným za orgány a organizace písemnosti přijímat. Není-li takových osob, doručují se kterémukoli přítomnému zaměstnanci, který je ochoten je přijmout.
§ 46c
Písemnosti určené vojákům v činné službě a příslušníkům ozbrojených sborů v činné službě mohou být v jednotlivých případech doručeny prostřednictvím náčelníka těchto osob; není-li znám, může se tak stát, jde-li o vojáky, prostřednictvím velitele posádky, a jde-li o ostatní příslušníky ozbrojených sborů, prostřednictvím nejbližšího orgánu Veřejné bezpečnosti.
§ 46d
Písemnosti určené osobám, které jsou ve vazbě nebo na nichž se vykonává trest odnětí svobody, doručují se prostřednictvím správy vězeňského ústavu.
Náhradní doručení
§ 47
Postup u písemností, které se nedoručují do vlastních rukou
(1) Nebyl-li adresát zastižen v bytě, kde mu má být písemnost doručena, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, může být písemnost doručena jiné osobě v bytě spolubydlící, je-li ochotna a způsobilá písemnost převzít.
(2) Nebyl-li adresát zastižen na svém pracovišti, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, může být písemnost doručena některému jeho spolupracovníku, je-li ochoten ji převzít.
(3) Písemnost nesmí být náhradně doručena odpůrci nebo osobě, která má zájem na věci; takové doručení je neúčinné.
(4) Nezdržuje-li se adresát v místě určení a může-li doručovatel zjistit nové místo jeho pobytu, zašle písemnost na novou adresu, není-li na zásilce výslovně uvedeno, že doručení mimo místo určení je vyloučeno.
§ 47a
Uložení písemnosti
(1) Není-li možno doručit písemnost ani náhradně podle § 47, ačkoliv se adresát v místě doručení zdržuje, uloží ji:
a) poštovní doručovatel u poštovního úřadu, a není-li v místě doručení poštovní úřad, u výkonného orgánu místního národního výboru,
b) doručovatel soudu u soudu, doručuje-li v sídle soudu, jinak u výkonného orgánu místního národního výboru,
c) orgán místního národního výboru u výkonného orgánu místního národního výboru.
(2) O uložení písemnosti vyrozumí doručovatel adresáta oznámením, které zanechá v jeho bytě nebo v jeho schránce na dopisy nebo na jeho pracovišti, anebo upevní na dveřích jeho bytu nebo na jiném vhodném místě; podle možnosti vyrozumí o tom i osoby ze sousedství nebo jeho spoluzaměstnance na pracovišti. Tyto okolnosti, jakož i den a místo uložení písemnosti, poznamená doručovatel na doručence a vrátí ji soudu.
(3) Den, kdy byla písemnost uložena, se považuje za den jejího doručení. Takové uložení má účinek doručení, i když se adresát o uložení písemnosti nedověděl.
§ 47b
Náhradní doručení při doručování do vlastních rukou
Nelze-li písemnost doručit do vlastních rukou příjemce, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, zanechá doručovatel na některém z míst uvedených v § 47a odst. 2 písemnou výzvu, aby byl v určitý den a hodinu přítomen k přijetí písemnosti. Nebude-li této výzvě vyhověno, uloží doručovatel písemnost (§ 47a odst. 1) a oznámení o uložení (§ 47a odst. 2) uvede, že si příjemce má doručovanou písemnost do tří dnů vyzvednout. Jestliže písemnost byla uložena a příjemce si ji ve lhůtě tří dnů nevyzvedne, považuje se poslední den lhůty za den, kdy doručení bylo vykonáno, i když se příjemce o uložení písemnosti nedověděl.
§ 48
Doručování zmocněnci
(1) Má-li účastník zmocněnce s procesní plnou mocí, doručují se písemnosti zmocněnci.
(2) Má-li několik účastníků společného zástupce (zákonného zástupce nebo zmocněnce), je doručení vykonáno pro všechny účastníky, byla-li písemnost odevzdána tomuto zástupci v jediném vyhotovení.
§ 49
Zmocněnec pro přijímání písemností
Kdyby doručování účastníku bylo spojeno s obtížemi nebo průtahy, může mu být uloženo, aby ve lhůtě soudem určené oznámil zmocněnce pro přijímání písemností; neoznámí-li v takovém případě zmocněnce, budou písemnosti pro něho určené ukládány u soudu s účinky doručení. O tom je třeba účastníka poučit.
§ 50
Odepření přijetí doručované písemnosti
(1) Odepře-li adresát bezdůvodně písemnost přijmout, poučí ho doručovatel o následcích odepření přijetí, poznamená to na doručence spolu s datem a důvodem odepření přijetí a písemnost vrátí soudu.
(2) Uzná-li soud, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno.
Doručení veřejnou vyhláškou. Ustanovení opatrovníka
§ 51
(1) Účastníkovi, jehož pobyt není znám, se doručí veřejnou vyhláškou, a to tak, že se doručovaná písemnost vyvěsí na dobu patnácti dnů na soudní desce. Uplynutím této doby se doručení považuje za vykonané.
(2) Tohoto ustanovení se použije i tehdy, jestliže se nepodařilo doručení účastníkovi na jeho známou adresu do ciziny.
§ 52
(1) Přísluší-li účastníku uvedenému v § 51 vykonat podle obsahu doručované písemnosti nějaký procesní úkon, ustanoví mu soud opatrovníka. Soud oznámí vyhláškou, která se vyvěsí na dobu alespoň patnácti dnů na soudní desce, ustanovení opatrovníka, jeho jméno, příjmení a bydliště, stručný údaj o obsahu doručované písemnosti s označením soudu a projednávané věci, jakož i to, že opatrovník bude zastupovat účastníka, jemuž byl ustanoven, tak dlouho, dokud účastník sám nevystoupí nebo nepojmenuje zmocněnce.
(2) Je-li toho třeba, může soud nařídit, aby byla vyhláška uveřejněna též v novinách nebo jiným způsobem.
(3) Doručení se pokládá za vykonané, jakmile byla vyhláška vyvěšena na soudní desce a písemnost doručena opatrovníku.
§ 52a
Předvolávání
(1) Předvolávání k jednotlivým úkonům se děje zpravidla písemně, nebo pokud je to možné, ústně, v naléhavých případech též telegraficky nebo telefonicky. Byla-li některá osoba předvolána ústně, telegraficky nebo telefonicky, učiní se o tom záznam ve spise; byla-li předvolána ústně při výslechu, poznamená se to v protokole. V písemném předvolání se uvedou zákonné následky spojené s tím, kdyby se předvolaný bez důvodů nedostavil.
(2) Vojáci v činné službě a příslušníci ozbrojených sborů v činné službě se předvolávají prostřednictvím svého náčelníka. Není-li znám náčelník vojáků v činné službě, předvolávají se prostřednictvím velitele posádky; není-li znám představený příslušníků Veřejné bezpečnosti v činné službě, předvolávají se prostřednictvím nejbližší součásti Veřejné bezpečnosti.
§ 53
Pravomoc předsedy senátu při doručování a předvolávání
Nařízení o doručování a předvolávání vydává předseda senátu; rozhoduje též o všech jiných opatřeních týkajících se doručování a předvolávání včetně ustanovení opatrovníka.
DÍL ČTVRTÝ
Zkoumání příslušnosti a pravomoci
§ 54
(1) Dříve než soud začne jednat ve věci samé, zkoumá z úřední povinnosti svou příslušnost.
(2) Bylo-li řízení zahájeno na návrh, zkoumá soud svou příslušnost podle údajů navrhovatele. Má-li však pochybnost o správnosti těchto údajů, anebo je-li namítána nepříslušnost, vyšetří soud okolnosti rozhodné pro určení příslušnosti, a to i z úřední povinnosti.
§ 55
(1) Jiný účastník než navrhovatel může namítat nepříslušnost soudu pouze při prvém procesním úkonu, který mu přísluší, a to dříve než se pustí do jednání ve věci samé. Námitku musí odůvodnit.
(2) Nebyla-li vznesena námitka nepříslušnosti a soud začal jednat ve věci samé, je příslušný, i když některý účastník, který do řízení vstoupí později, namítne nepříslušnost při svém prvém, procesním úkonu.
§ 56
(1) Zjistí-li soud, že není příslušný, a dá-li se podle údajů navrhovatele nebo podle výsledků šetření zjistit, a to bez slyšení jiného účastníka než navrhovatele, soud příslušný, vysloví soud svou nepříslušnost a po právní moci usnesení postoupí věc soudu příslušnému, který je tímto usnesením vázán; byl-li jiný účastník než navrhovatel slyšen, postoupí věc ihned s týmž účinkem.
(2) Není-li možno zjistit příslušný soud ani podle údajů navrhovatele, ani podle výsledků šetření, soud návrh odmítne. Zjistí-li však, že jde o případ uvedený v § 12, postoupí věc nejvyššímu soudu k určení soudu příslušného.
§ 57
(1) Soud přihlíží z úřední povinnosti v každém období řízení:
a) zda věc patří do pravomoci československých soudů;
b) zda věc nepatří do pravomoci některého zvláštního soudu anebo úřadu (orgánu veřejné správy), anebo zda mělo soudnímu řízení předcházet řízení jiné;
c) zda o téže věci nebylo už vydáno soudní rozhodnutí, které se stalo pravomocným, anebo zda se o téže věci nevede u tohoto nebo jiného soudu řízení, jež bylo zahájeno dříve.
(2) Ukáže-li se, že je tu některá z těchto překážek, zruší soud dosavadní řízení a rozhodnutí snad již vynesená; bylo-li řízení zahájeno na návrh, soud mimo to návrh odmítne.
(3) Odmítne-li soud návrh podle odstavce 1 písm. b) a dá-li se z návrhu na zahájení řízení zjistit, který zvláštní soud anebo úřad (orgán veřejné správy) je ve věci příslušný, postoupí návrh po právní moci usnesení o odmítnutí příslušnému soudu anebo úřadu (orgánu veřejné správy). O tom je třeba navrhovatele uvědomit současně s doručením usnesení o odmítnutí návrhu.
§ 58
(1) Hmotně-právní účinky spojené s podáním návrhu zůstávají zachovány, jestliže soud postoupil návrh jinému soudu nebo úřadu (orgánu veřejné správy), anebo jestliže byl návrh znovu podán u příslušného soudu nebo úřadu (orgánu veřejné správy) do třiceti dnů od právní moci usnesení o odmítnutí návrhu.
(2) Předcházelo-li soudnímu řízení v pracovních věcech rozhodčí řízení a navrhovatel v řízení náležitě pokračoval, zůstávají zachovány právní účinky podle odstavce 1 spojené s podáním návrhu u rozhodčího orgánu.
DÍL PÁTÝ
Průběh řízení
§ 59
Postup v řízení
Soud postupuje v řízení z úřední povinnosti a vede je tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci co nejúčelněji a nejrychleji. Všem účastníkům je třeba dát stejnou příležitost, aby uplatnili svá práva a aby se vyjádřili.
§ 60
Povinnost účastníků
Účastníci jsou povinni vylíčit soudu pravdivě a úplně všechny skutkové okolnosti odůvodňující jejich návrhy, jakož i okolnosti, na které se jich soud dotáže.
Ústní jednání
§ 61
Předseda senátu nařídí k projednání věci ústní jednání, nemá-li se podle zákona rozhodnout bez ústního jednání.
§ 62
(1) Předseda senátu předvolá účastníky a jiné osoby, které mají být vyslechnuty při ústním jednání.
(2) Předseda senátu připraví ústní jednání tak, aby bylo zpravidla možno věc projednat a skončit při jednání jediném. V složitějších případech může předseda senátu zejména účastníkům uložit, aby se vyjádřili ve lhůtě, kterou jim určí, písemně nebo ústně do protokolu o skutkovém základu projednávané věci a označili důkazy. Může jim též uložit, aby předložili listiny.
§ 63
(1) Ústní jednání je veřejné.
(2) Veřejnost smí být vyloučena pro celé ústní jednání nebo pro jeho část, jen jestliže by veřejným projednáním věci byly ohroženy státní, hospodářské nebo služební tajemství, mravnost anebo důležité zájmy účastníků. Usnesení o vyloučení veřejnosti se veřejně vyhlásí. Soud může však v takovém případě z důležitých důvodů dovolit jednotlivým osobám, aby byly přítomny.
(3) I když byla veřejnost vyloučena, vyhlásí se rozhodnutí ve věci samé veřejně.
§ 64
(1) Ústní jednání řídí předseda senátu.
(2) Z důležitého důvodu může předseda senátu - při ústním jednání senát - ústní jednání odročit, a to buď na návrh nebo z úřední povinnosti. Na začátku nového ústního jednání vyloží předseda senátu dosavadní stav řízení. Změnilo-li se složení senátu, sdělí předseda senátu podle spisů celý obsah přednesů a provedených důkazů.
(3) Ohradí-li se některý účastník proti opatření, jež učinil předseda senátu, rozhodne senát.
(4) O skončení ústního jednání rozhoduje senát.
§ 65
(1) Předseda senátu dbá, aby byl zachován pořádek a vážnost ústního jednání. Je-li třeba vykázat z jednací místnosti osobu, která ruší jednání, ať jde o posluchače nebo o osobu na jednání zúčastněnou, rozhodne o tom senát. Okolnosti, pro něž bylo zakročeno proti osobě rušící jednání, se uvedou v protokole.
(2) Byl-li takto z jednací místnosti vykázán účastník, má to tytéž následky, jako kdyby se byl vzdálil dobrovolně. Vykázání zástupce nemůže být na újmu zastoupeného.
(3) Dojde-li pro nepřístojné chování některé osoby k odročení ústního jednání, uloží jí soud náhradu nákladů, které tím vznikly.
§ 66
(1) Ústní jednání se koná v přítomnosti zapisovatele,který o jednání sepíše protokol.
(2) Protokol má obsahovat zejména:
a) označení soudu;
b) místo, čas a předmět jednání;
c) jména a příjmení úředních osob, které se jednání zúčastnily, a jména a příjmení přítomných účastníků a jejich zástupců;
d) stručné, ale výstižné vylíčení průběhu jednání, zejména podané návrhy, obsah soudního smíru a výroky rozhodnutí s poznámkou, že bylo dáno poučení o opravných prostředcích.
§ 67
(1) Protokol podepíše předseda senátu, zapisovatele, účastníci, jejich zástupci a tlumočník; obsahuje-li protokol soudní smír nebo výrok rozhodnutí, kterým se řízení končí, podepíší ho i členové senátu. Jestliže se účastník nebo zástupce vzdálí před podpisem, poznamená se to v protokole; odepře-li podpis, poznamenají se tu i důvody, které uvedl.
(2) Nemůže-li předseda senátu pro překážku delšího trvání protokol podepsat, podepíše jej jiný člen senátu. Nemůže-li jiná osoba pro překážku delšího trvání protokol podepsat, není jejího podpisu třeba. Důvod, proč podpis odpadl, se poznamená v protokole.
(3) Námitky proti znění protokolu pojme soud do protokolu nebo uloží účastníkovi, aby je podal písemně.
§ 68
Jiná jednání a podobné soudcovské úkony
Ustanovení platných pro ústní jednání se užije přiměřeně podle povahy věci pro jiná jednání a podobné soudcovské úkony.
§ 69
Výslech účastníka
Uzná-li to soud za potřebné, může účastníka kdykoli za řízení vyslechnout. Proto mu může uložit, aby se dostavil osobně; jestliže se účastník bez omluvy nedostavil, může ho soud dát předvést.
§ 69a
Předvádění
(1) O předvedení se požádá příslušná součást Veřejné bezpečnosti; o předvedení nezletilého se požádá příslušná součást Veřejné bezpečnosti, jen nelze-li předvedení provést zaměstnancem soudu nebo orgánu pověřeného péčí o mládež.
(2) O předvedení vojáků v činné službě a příslušníků ozbrojených sborů se požádá jejich náčelník.
(3) Nařízení o předvedení vydává předseda senátu, který také rozhoduje o všech jiných opatřeních týkajících se předvedení.
§ 70
Předběžné otázky
(1) Pro své rozhodnutí je soud oprávněn učinit si úsudek i o předběžných otázkách, o nichž by náleželo rozhodnout jinému soudu nebo úřadu (orgánu veřejné správy).
(2) Bylo-li však již zahájeno řízení o předběžné otázce u příslušného soudu nebo úřadu (orgánu veřejné správy), anebo je-li tu podezření z trestného činu nebo přestupku a odsouzení by mělo vliv na rozhodnutí soudu, soud zpravidla řízení přeruší až do pravomocného rozhodnutí o předběžné otázce anebo o trestném činu nebo o přestupku.
§ 71
Spojení několika věcí
Soud může spojit ke společnému jednání, popřípadě i rozhodnutí, věci, které jsou u něho zahájeny a spolu souvisí, ať už mezi týmiž nebo jinými účastníky.
§ 72
Změna návrhu
Účastníci mohou za řízení měnit své návrhy ve věci samé. Soud nepřipustí změnu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o návrhu změněném.
Vzetí návrhu zpět, uznání a vzdání se nároku, soudní smír
§ 73
Je-li k zahájení řízení třeba návrhu účastníka, může navrhovatel vzít návrh zpět, dokud soud nezačal jednat ve věci samé. Dojde-li vzetí návrhu zpět rozhodujícímu soudu později, nejpozději však do rozhodnutí, kterým se řízení končí, soud rozhodne o vzetí návrhu zpět, a přizná-li mu účinnost, řízení zastaví.
§ 74
Dokud soud nerozhodl ve věci samé, může zavázaný před soudem nárok uznat a oprávněný se může před soudem svého nároku vzdát. Soud rozhodne, zda projevu účastníka přizná účinnost. Přizná-li projevu účinnost, nevydá o tom zvláštní usnesení, ale rozhodne podle projevu účastníka.
§ 75
Pokud to povaha věci připouští, mohou účastníci skončit řízení i soudním smírem. Soud rozhodne o schválení smíru. O smír, který může být schválen, má se soud vždy pokusit.
§ 76
Soud nepřizná účinnost vzetí návrhu zpět, uznání nebo vzdání se nároku a neschválí smír, jestliže se projev účastníka příčí zákonu nebo obecnému zájmu. Nepřizná-li soud projevu účinnost nebo neschválí-li smír, pokračuje v řízení.
Nečinnost účastníků
§ 77
Nečinnost účastníků nepřekáží postupu řízení.
§ 78
(1) Jestliže účastník nepodal v dané lhůtě vyjádření nebo se, ač byl předvolán k výslechu, nedostavil, má se za to, že se nemíní vyjádřit.
(2) Vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat jeho souhlas.
§ 79
Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k ústnímu jednání, jedná se v jeho nepřítomnosti; dojde-li však k odročení jednání, musí být účastník předvolán znovu.
Přerušení řízení
§ 80
(1) Jestliže účastník, který není zastoupen zmocněncem s procesní plnou mocí, zemře, pozbude procesní způsobilosti nebo se nemůže účastnit řízení pro trvalejší překážku, posoudí soud, jaké vhodné opatření má učinit.
(2) Soud může řízení přerušit anebo ustanovit opatrovníka a v řízení pokračovat. Soud ustanoví opatrovníka a v řízení pokračuje zejména tehdy, jestliže by se přerušením zmařil účel řízení, anebo jestliže by vznikla ostatním účastníkům nepoměrná újma.
(3) Ustanovení předchozích odstavců se užije přiměřeně, nastaly-li okolnosti uvedené v odstavci 1 u zákonného zástupce, který nebyl zastoupen zmocněncem s procesní plnou mocí.
§ 81
Přerušení má ten účinek, že se nekonají jednání a že lhůty podle tohoto zákona neběží.
§ 82
(1) I když soud řízení nepřeruší, neběží lhůty (§ 81) pro toho, kdo zemřel anebo ztratil procesní způsobilost a nebyl v řízení zastoupen zmocněncem s procesní plnou mocí, dokud není ustanoven opatrovník nebo dokud někdo jiný nevstoupí místo něho do řízení.
(2) Tohoto ustanovení se užije přiměřeně, nastanou-li takové okolnosti u zákonného zástupce, který není zastoupen zmocněncem s procesní plnou mocí.
§ 83
Soud učiní všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení. Po odpadnutí překážky pokračuje soud z úřední povinnosti v řízení a lhůty začnou běžet znovu.
Lhůty
§ 84
Nestanoví-li zákon určité lhůty, má soud určit k provedení procesních úkonů přiměřenou lhůtu. Soud může lhůtu, kterou určil, z důležitých důvodů prodloužit nebo zkrátit.
§ 85
(1) Do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kterého se stala událost určující počátek lhůty.
(2) Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím onoho dne posledního týdne nebo měsíce, jenž svým pojmenováním nebo číselným označením odpovídá dni, kterého se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí se lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
(3) Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
(4) Dny poštovní dopravy se do lhůty nezapočítávají.
§ 86
Navrácení v předešlý stav
(1) Zmeškal-li účastník nebo jeho zástupce z omluvitelného důvodu procesní úkon, který mu příslušel, a byl proto z tohoto úkonu vyloučen, může se domáhat navrácení v předešlý stav.
(2) Návrh na navrácení v předešlý stav je třeba podat do patnácti dnů ode dne, kdy odpadl důvod zmeškání, a je nutno s ním spojit i zmeškaný úkon, pokud je to podle povahy věci možné. O návrhu rozhodne usnesením soud, před nímž měl být zmeškaný úkon vykonán, a to - považuje-li to za potřebné - po ústním jednání.
(3) Návrh nemá odkladný účinek. Soud, který o něm rozhoduje, může však na žádost účastníka i bez slyšení odpůrce nařídit odklad řízení anebo exekuce, jestliže se podle přednesených údajů jeví pravděpodobným, že návrh bude mít úspěch. Soud může na žádost účastníka odklad odvolat.
§ 87
Nahlížení do soudních spisů
(1) Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do soudních spisů, s výjimkou protokolů o poradách soudu, a mohou si z nich pořídit opisy nebo výpisy.
(2) Třetí osoby mohou do soudních spisů nahlížet a pořídit si z nich opisy nebo výpisy jen se svolením předsedy senátu.
(3) Ustanovení odstavce 1 platí i pro znalce. Znalcům, kteří nemohou podat spolehlivý posudek bez zevrubného prostudování spisů, může předseda senátu spisy zapůjčit.
DÍL ŠESTÝ
Dokazování
Dokazování obecné
§ 88
(1) Účastník má navrhnout a označit důkazní prostředky, jimiž chce prokázat pravdivost jednotlivých skutkových tvrzení.
(2) Soud z úřední povinnosti opatří a provede i takové důkazy, které nenavrhl žádný účastník, jsou-li pro rozhodnutí významné.
§ 89
Skutečnosti obecně známé a skutečnosti, jež jsou soudu známy z jeho úřední činnosti, není zásadně třeba dokazovat. Soud však podle potřeby účastníky na tyto skutečnosti upozorní.
§ 90
Není třeba dokazovat skutečnosti, pro které zákon stanoví domněnku. Vyvrácení domněnky je přípustné, pokud to zákon nevylučuje.
§ 91
Zvyklosti platné v určitém místě nebo oboru, stanovy právnických osob, místní a jiné podobné zvláštní předpisy potřebují důkazu, jen pokud nejsou soudu známy.
§ 92
Závisí-li rozhodnutí na tom, zda byl spáchán trestný čin nebo přestupek a kdo ho spáchal, je soud vázán co do těchto okolností obsahem pravomocného odsuzujícího rozhodnutí trestního soudu nebo úřadu (orgánu veřejné správy) v trestní věci.
§ 93
Při zjišťování skutkového stavu zhodnotí soud výsledky provedeného dokazování, pečlivě přihlížeje ke všemu, co vyšlo najevo, anebo co se stalo za řízení, včetně k tomu, co účastníci za řízení uvedli.
§ 94
Je-li nárok jistý co do základu, ale jeho výši nelze buď vůbec bezpečně zjistit nebo jen s nepoměrnými obtížemi, může ji soud určit podle volného uvážení.
§ 95
(1) Dokazování provádí rozhodující soud, který však může ze závažných důvodů o provedení důkazu dožádat soud jiný.
(2) K přípravě rozhodnutí senátu může i předseda senátu dát dožádaným soudem provést jednotlivé důkazy, jejichž provedení přímo senátem by činilo obtíže.
(3) V odůvodněných případech může senát provedením jednotlivých důkazů pověřit předsedu nebo některého člena senátu.
§ 96
(1) Dožádaný nebo pověřený soudce ve věci, o níž se má rozhodnout po ústním jednání, uvědomí účastníky o jednání nařízeném k dokazování, jestliže se předem nevzdali práva účasti.
(2) Nepřítomnost řádně uvědoměných účastníků nebrání provedení důkazů.
§ 97
Předseda senátu sdělí výsledky dokazování, které provedl dožádaný nebo pověřený soudce.
§ 98
Senát může v každém případě nařídit, aby provedené důkazy byly doplněny nebo před ním opakovány.
§ 99
Důkazní prostředky
(1) Důkazní prostředky jsou všechny prostředky způsobilé k zjištění pravdy; zejména jsou to svědci, znalci, listiny a ohledání.
(2) Týchž prostředků lze užít k osvědčení.
Svědci
§ 100
(1) Každý je povinen na předvolání se dostavit k soudu a vypovídat jako svědek.
(2) Řádně předvolanému svědkovi, který bez náležité omluvy nesplní tuto občanskou povinnost, může soud uložit náhradu způsobených nákladů a pokutu do 5000 Kčs. Nedostaví-li se svědek ani na opětovné předvolání, může mu soud uložit náhradu dalších nákladů, opětovnou pokutu a dát ho předvést na jeho náklady. Vydobyté pokuty připadají státu. O způsobu předvedení platí ustanovení § 69a.
(3) Omluví-li svědek dodatečně svoje nedostavení, může soud vyslovené následky nedostavení zrušit.
§ 101
Před výslechem poučí soud svědka o důvodech, pro které ho nelze vyslýchat a pro které by mohl odepřít svědectví, a o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčovat. Dále ho poučí o významu svědecké výpovědi z hlediska občanské cti a o trestních následcích křivé výpovědi.
§ 102
Jako svědka nelze vyslýchat toho, kdo by výpovědí:
a) prozradil státní tajemství;
b) porušil státem výslovně uloženou nebo státem uznanou povinnost mlčenlivosti, pokud nebyl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má.
§ 103
(1) Svědek může odepřít výpověď, jestliže by mohl výpovědí způsobit nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým. Jeho blízkými osobami jsou jeho manžel, osoby, které jsou s ním nebo s jeho manželem příbuzné buď v pokolení přímém, anebo v pokolení pobočném až do bratrance (sestřenice) včetně, a jiné osoby, které s ním žijí ve společné domácnosti jako členové rodiny; poměru příbuzenskému se rovná poměr založený osvojením.
(2) Svědek musí soudu oznámit důvod odepření výpovědi. O oprávněnosti odepřít výpověď rozhodne soud, který svědka vyslýchá.
(3) Svědkovi, který bez udání důvodů nebo přes to, že přednesený důvod nebyl uznán, odepře svědčit, ačkoli byl na následky upozorněn, může soud uložit náhradu nákladů způsobených odepřením výpovědi a pokutu do 5000 Kčs. Vydobyté pokuty připadají státu.
§ 104
Na počátku výslechu dotáže se soud svědka na jeho jméno, příjmení, věk, rodinný stav, zaměstnání, bydliště, dále na jeho poměr k účastníkům, popřípadě i na jiné okolnosti, které mohou mít vliv na jeho věrohodnost. Potom se dá svědkovi příležitost, aby souvisle vylíčil vše, co ví o předmětu výslechu. Svědkovi je třeba dát otázky potřebné k vysvětlení a k doplnění výpovědi, zejména k objasnění, odkud má své vědomosti.
§ 105
Svědka vyslýchá předseda senátu. Členové senátu, prokurátor a se souhlasem předseda účastníci a znalci mohou klást svědkovi otázky.
§ 106
Předseda senátu může svědkovi zakázat, aby byl přítomen při projednávání věci.
§ 107
(1) Svědek má nárok na náhradu nutných hotových výdajů a ušlé odměny za práci. Nárok svědka zaniká, neuplatní-li jej svědek nejpozději do tří dnů po svém výslechu, a nedojde-li k výslechu, do tří dnů po tom, kdy mu to bylo oznámeno.
(2) O svědečném rozhodne předseda senátu; usnesení o tom se nedoručuje.
Znalci
§ 108
(1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k němuž je třeba odborných znalostí, přibere soud zpravidla po slyšení účastníků jednoho nebo více znalců, aby podali posudek.
(2) Místo znalce původně přibraného může soud přibrat znalce jiného.
(3) Soud může také požádat příslušné úřady (orgány veřejné správy) nebo ústavy, aby podaly nebo přezkoumaly znalecký posudek.
§ 109
Jako znalce nelze přibrat toho, u koho se vyskytuje důvod obdobný důvodu, pro který je vyloučen soudce. Znalec je povinen oznámit soudu skutečnosti nasvědčující jeho vyloučení; neučiní-li tak, odpovídá účastníkům za náklady, které tím zavinil.
§ 110
(1) Znalci lze uložit, aby posudek podal písemně.
(2) Několik znalců lze vyslechnout společně; znalci mohou podat společný posudek.
§ 111
O náhradě hotových výloh a odměně za znalecký úkon (znalečné), uplatňovaných podle zvláštních předpisů, rozhoduje předseda senátu; nebylo-li znalečné účtováno do konce řízení nebo ve lhůtě určené předsedou, rozhodne o něm předseda z úřední povinnosti. Rozhodnutí o znalečném se doručuje i tomu, kdo je účtoval.
§ 112
Ustanovení §§ 100105 platí pro znalce přiměřeně. Jako znalec je však povinen být činný jen ten, kdo byl k podání znaleckého úkonu označen orgánem nebo organizací socialistického sektoru, které o to byly soudem požádány, popřípadě ten, kdo určitý obor vykonává jako své povolání.
Listiny
§ 113
(1) Soud může uložit účastníkovi, o němž je podle výsledků dosavadního řízení známo, že má listinu potřebnou k důkazu, aby ji předložil.
(2) Jestliže účastník bezdůvodně odepře listinu předložit, užije soud proti němu ustanovení o právních následcích bezdůvodného odepření svědecké výpovědi.
§ 114
(1) Soud může uložit i třetí osobě, aby mu listinu, kterou má, předložila k nahlédnutí. Zjistí-li soud po nahlédnutí, že listinou lze dokázat okolnost důležitou pro objasnění skutkového stavu, provede listinou důkaz.
(2) Jestliže třetí osoba bezdůvodně odepře předložit listinu soudu k nahlédnutí, užije soud proti ní ustanovení o právních následcích bezdůvodného odepření svědecké výpovědi.
§ 115
(1) O předložení listiny účastníkem a třetími osobami platí obdobně ustanovení §§ 102 a 103.
(2) O nároku třetích osob na náhradu platí obdobně ustanovení § 107.
§ 116
Soud může sám opatřit listinu od jiného soudu nebo od úřadu (orgánu veřejné správy).
§ 117
K provedení důkazu při ústním jednání sdělí soud obsah předložené listiny nebo její příslušné části účastníkům a vyzve je, aby se o ní vyjádřili.
§ 118
(1) Veřejnými jsou listiny, které vydaly československé soudy nebo úřady (orgány veřejné správy) v mezích své pravomoci a v předepsané formě, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné.
(2) Veřejné listiny podávají, pokud není dokázán opak, důkaz o pravdivosti toho, že nařízení nebo prohlášení v nich obsažené vydal jejich vystavitel, jakož i toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.
(3) Každá jiná listina je soukromou listinou, kterou soud zhodnotí jako jiný důkazní prostředek.
Ohledání
§ 119
Soud po případném slyšení účastníků stanoví, v jakém směru a jakým způsobem se provede ohledání.
§ 120
(1) O povinnosti účastníků a třetích osob předložit předmět ohledání, popřípadě o jejich povinnosti dát souhlas k provedení ohledání, platí obdobně ustanovení §§ 113115.
(2) O nároku třetích osob na náhradu platí obdobně ustanovení § 107.
§ 121
Ohledání předmětu nelze provést, bylo-li by spojeno s prozrazením státního tajemství anebo s porušením státem výslovně uložené nebo státem uznané povinnosti mlčenlivosti.
§ 122
Ostatní důkazní prostředky
Způsob provedení důkazů jinými důkazními prostředky určí soud podle jejich povahy.
Zajištění důkazů
§ 123
Před zahájením řízení lze na návrh účastníka, a za řízení i z úřední povinnosti, zajistit důkaz, je-li obava, že důkaz nebude možno později provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi.
§ 124
(1) Návrh na zajištění důkazu se podává u rozhodujícího soudu a v naléhavém případě, anebo nedošlo-li dosud k zahájení řízení, u okresního soudu, v jehož obvodu je ohrožený důkazní prostředek.
(2) V návrhu na zajištění důkazu je třeba uvést odpůrce, popřípadě důvod, proč ho není možno uvést, dále označit skutečnosti, které se mají dokázat, a důkazní prostředky.
§ 125
Zajištění důkazu provede soudce způsobem předepsaným pro důkaz, o který jde. Předvolá k němu navrhovatele a jeho odpůrce, je-li znám.
§ 126
Náklady zajištění důkazu provedeného před zahájením řízení nese navrhovatel. Tím není dotčen jeho případný nárok na jejich náhradu v pozdějším řízení.
DÍL SEDMÝ
Náklady řízení
Povinnost nést a nahradit náklady řízení
§ 127
(1) Každý účastník nese sám náklady spojené se svými procesními úkony a náklady úkonů, které v jeho zájmu nařídil soud z úřední povinnosti; náklady spojené s ustanovením a činností opatrovníka nese ten, kdo dal podnět k jeho ustanovení, a není-li tu takového podnětu, ten, v jehož zájmu byl opatrovník ustanoven.
(2) Pokud dále není stanoveno jinak, nesou účastníci tyto náklady bez nároku na jejich náhradu.
§ 128
(1) Soud uloží účastníkovi, v jehož zájmu nařídil z úřední povinnosti úkon vyžadující nákladů, anebo účastníkovi, jehož úkon dal k nákladům podnět, aby složil zálohu. Stejně postupuje mimo ústní jednání předseda senátu.
(2) Nebyla-li tato záloha včas složena, posoudí soud, zdali má být zamýšlený procesní úkon přesto vykonán či má-li být od něho upuštěno; bude-li procesní úkon vykonán, nese sice stát náklady s ním spojené, ale vymáhá je na účastníku exekucí.
(3) Státu nelze uložit, aby složil zálohu nebo jakoukoli jistotu.
§ 129
(1) Soud přizná účastníku náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, včetně nákladů právního zastoupení, jestliže účastník měl proti odpůrci plný úspěch ve věci.
(2) Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud tyto náklady poměrně rozdělí, po případě je vzájemně zruší.
(3) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat náhradu všech těchto nákladů, měl-li neúspěch jen v poměrně nepatrné části svého nároku, anebo záviselo-li určení výše jeho nároku na volném uvážení soudu nebo na znaleckém posudku.
§ 130
Soud může výjimečně z důvodů hodných zvláštního zřetele uložit účastníkovi, aby nesl bez nároku na náhradu své náklady řízení, včetně nákladů právního zastoupení, nebo jejich část, i když měl v řízení úspěch.
§ 131
Účastník je povinen nahradit náklady odpůrci, který nedal příčinu k uplatnění nároku u soudu a včas jej uznal.
§ 132
Účastníku, jeho zákonnému zástupci nebo zmocněnci může soud uložit, aby nesli bez nároku na náhradu nebo nahradili náklady, které vznikly náhodou jim se přihodivší nebo náklady, které způsobili svým zaviněním, zejména zbytečnou rozvláčností podání, opožděnými přednesy anebo jejich změnou, nepravdivými tvrzeními nebo neodůvodněnými návrhy.
§ 133
(1) Náklady procesních úkonů prokurátora, který vstoupil do řízení podle § 6 odst. 1 a důkazů jim navržených nese stát bez nároku na náhradu. Tím nejsou dotčena ustanovení o nákladech účastníků v jejich vzájemném poměru.
(2) Náklady spojené s procesními úkony prokurátora, který podal návrh na zahájení řízení podle § 6 odst. 3, nese stát; jestliže se účastník, v jehož zájmu prokurátor učinil návrh na zahájení řízení, choval v řízení nečinně, má nárok na náhradu nákladů nebo povinnost k jejich náhradě místo něho stát.
§ 134
Několik účastníků
(1) Je-li účastníků několik, nesou náklady podle poměru účastenství ve věci.
(2) Ve stejném poměru jsou účastníci oprávněni požadovat náhradu nákladů, popřípadě povinni k jejich náhradě.
Náklady soudního smíru, zrušeného nebo zastaveného řízení
§ 135
Skončilo-li řízení mezi účastníky soudním smírem a nebylo-li o nákladech ujednáno nic jiného, náklady se vzájemně zrušují.
§ 136
Náklady zrušeného nebo zastaveného řízení se vzájemně zrušují. Avšak ten, kdo má vinu na tom, že řízení muselo být zrušeno nebo zastaveno, je povinen nahradit náklady řízení.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení
§ 137
O náhradě nákladů řízení rozhoduje soud z úřední povinnosti. Závisí-li rozhodnutí o náhradě nákladů na výsledku řízení ve věci samé, rozhodne soud o náhradě až v rozhodnutí, jímž byla věc v příslušné stolici úplně vyřízena.
§ 138
(1) Náklady upraví soud podle sazeb, které stanoví ministr spravedlnosti vyhláškou.
(2) Při vyhlášení rozhodnutí může si soud vyhradit, že náklady určí v písemném vyhotovení rozhodnutí. V tomto případě může senát svěřit úpravu nákladů členu senátu, jemuž bylo uloženo vypracovat rozhodnutí.
§ 139
Rozhodnutí o náhradě nákladů je vykonatelné vždy až po nabytí právní moci.
§ 139a
Zastupoval-li účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů, advokát, je ten, jemuž byla uložena náhrada nákladů řízení, povinen je zaplatit advokátní poradně. Na pohledávce nákladů přisouzených účastníkovi má advokátní poradna zástavní právo a může takovou pohledávku na dlužníkovi vymáhat vlastním jménem. Dlužník si může započíst pouze ty náklady, které mu byly v témž řízení přisouzeny proti účastníkovi, kterého advokát zastupoval; to však neplatí, je-li povinen nahradit náklady stát (státní ústav, zařízení).
Osvobození od soudních poplatků a záloh. Ustanovení zástupce
§ 140
(1) Soud přizná účastníkovi na jeho žádost pro dobu dalšího řízení osvobození od soudních poplatků, není-li již účastník osvobozen podle poplatkových předpisů, popřípadě i osvobození od záloh a jiných výdajů na soudní úkony (dále jen "zálohy"), jestliže by účastník nemohl nést tyto náklady bez ohrožení potřebné výživy vlastní nebo výživy osob, kterým má podle zákona poskytovat úhradu na osobní potřeby; stejné osvobození přizná soud na žádost právnické osobě nebo úředně ustanovenému orgánu pro správu majetkové podstaty, jestliže potřebnou úhradu nelze opatřit z prostředků právnické osoby nebo z majetkové podstaty, zastupované úředně ustanoveným orgánem.
(2) Osvobození od záloh lze povolit i bez osvobození od soudních poplatků, nebo i jen částečně.
§ 141
Soud nepřizná osvobození podle § 140, jeví-li se uplatňování nebo bránění práva svévolným nebo zřejmě bezúspěšným, anebo dá-li se důvodně předpokládat, že uplatňovaný nárok byl účastníku postoupen jen proto, aby se dosáhlo osvobození.
§ 142
(1) Jsou-li tu podmínky § 140 odst. 1 a je-li toho třeba k ochraně účastníka, právnické osoby nebo úředně ustanoveného orgánu pro správu majetkové podstaty, ustanoví jim soud na jejich žádost zástupce. Zástupce se ustanovuje buď z řad soudců nebo jiných justičních zaměstnanců, kteří jsou k tomu způsobilí, anebo z advokátů; byl-li zástupcem ustanoven advokát, určí ho vedoucí advokátní poradny označené soudem.
(2) Usnesení o ustanovení takového zástupce nahrazuje procesní plnou moc.
(3) Ten, jemuž byl podle odstavce 1 ustanoven zástupce, není povinen, pokud není dále stanoveno jinak, zaplatit náklady svého právního zastoupení. Bude-li mu přiznán nárok na náhradu nákladů, tvoří odměna za zastupování, byl-li zástupcem ustanoven advokát, součást nákladů řízení.
§ 143
(1) Přiznat osvobození podle § 140 nebo ustanovit zástupce podle § 142 lze jen tehdy, předloží-li účastník soudu potvrzení místního národního výboru, a jde-li o soudního chráněnce, potvrzení poručenského (opatrovnického) soudu o osobních, rodinných, majetkových a výdělkových poměrech; právnické osobě nebo úředně ustanovenému orgánu pro správu majetkové podstaty lze přiznat osvobození nebo ustanovit zástupce jen tehdy, předloží-li soudu potvrzení příslušného dozorčího orgánu.
(2) Podrobné předpisy vydá vláda nařízením.
§ 144
(1) Jde-li o uplatňování práva teprve zamýšlené, může přiznat osvobození nebo ustanovit zástupce kterýkoli okresní soud; jinak soud, před nímž se řízení zahajuje nebo koná.
(2) Přiznané osvobození je účinné ke dni podání žádosti.
§ 144a
Pokud není stanoveno jinak, nese stát bez nároku na náhradu
a) výdaje na soudní úkony, byl-li účastník od těchto výdajů osvobozen;
b) nutná vydání zástupce ustanoveného podle § 142 odst. 1 nebo § 144 odst. 1.
§ 145
(1) Přiznané osvobození soud odejme, popřípadě i se zpětným účinkem, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že tu nebyly podmínky stanovené zákonem nebo že tyto podmínky zanikly.
(2) Ukáže-li se do pravomocného skončení řízení, že tu nebyly podmínky stanovené zákonem pro ustanovení zástupce, nebo že tyto podmínky zanikly, zruší soud ustanovení zástupce a účastníkovi uloží dodatečně nahradit výdaje zástupce; je-li zástupcem advokát, i zaplatit jeho odměnu.
§ 146
(1) Bylo-li odpůrci účastníka osvobozeného od soudních poplatků a záloh uloženo zcela nebo zčásti nahradit náklady, určí soud vedle nákladů nebo jejich části, které má odpůrce nahradit účastníkovi, zvláště též náklady nebo jejich část (včetně soudního poplatku), které odpůrce, nebyl-li také od poplatků a záloh osvobozen, má zaplatit státu; tohoto ustanovení se užije přiměřeně i na náhradu nutných vydání a odměny za zastupování, byl-li účastníku ustanoven zástupce podle § 142 odst. 1 nebo § 144 odst. 1.
(2) Skončilo-li řízení mezi těmito účastníky soudním smírem, je pro určení nákladů (včetně soudního poplatku), které má odpůrce osvobozeného účastníka zaplatit státu, rozhodující obsah soudního smíru ve věci samé.
(3) Při vzájemném zrušení nákladů řízení mezi těmito účastníky určí soud částku nákladů, kterou má odpůrce osvobozeného účastníka zaplatit státu.
§ 147
Ve věcech týkajících se osvobození a ustanovení zástupce rozhoduje předseda senátu bez ústního jednání.
HLAVA PÁTÁ
Rozhodnutí
§ 148
Forma rozhodnutí
Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, rozhoduje se ve věci samé rozsudkem tam, kde se rozhoduje po ústním jednání. Jinak se rozhoduje usnesením.
DÍL PRVÝ
Rozsudek
§ 149
Obsah a druhy rozsudků
(1) Rozsudek má vyčerpat celý předmět řízení.
(2) Soud však může rozsudkem rozhodnout, je-li to účelné, nejprve odděleně také jen o části předmětu řízení.
(3) Je-li předmět řízení sporný co do základu i co do výše, může soud nejprve rozsudkem rozhodnout o základu; uzná-li základ opodstatněným, pokračuje v řízení teprve po právní moci tohoto rozsudku.
§ 150
Stav rozhodný pro rozsudek
(1) Pro rozsudek je rozhodný stav v době jeho vynesení.
(2) Jde-li o opětující se dávky, lze uložit i povinnost k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve po vynesení rozsudku.
Lhůta k plnění
§ 151
(1) Uloží-li se v rozsudku povinnost k plnění, určí soud ke splnění povinnosti lhůtu patnácti dnů.
(2) V odůvodněných případech může soud určit lhůtu kratší nebo delší, popřípadě vyslovit, že závazek má být splněn ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
(3) Je-li předmětem závazku plnění opětujících se dávek, které se stanou splatnými po vynesení rozsudku, je třeba v rozsudku určit den splnění.
§ 152
(1) Lhůty k plnění se počítají ode dne doručení rozsudku.
(2) Byl-li však podán opravný prostředek proti rozsudku bez předběžné vykonatelnosti, počítá se lhůta k plnění od právní moci rozsudku.
§ 153
Vázanost soudu rozsudkem
Soud je vázán svým rozsudkem, jakmile ho vyhlásil.
§ 154
Účast soudců na vynesení rozsudku
Vynesení rozsudku se mohou zúčastnit jen soudci, za jejichž účasti se ústní jednání skončilo.
§ 155
Porada a hlasování
(1) Poradě a hlasování senátu nesmí být kromě soudců a zapisovatele přítomen nikdo jiný. O poradě a hlasování se sepíše zvláštní protokol.
(2) Soudci z lidu hlasují před soudci z povolání, a to mladší před staršími. Předseda hlasuje naposledy.
(3) K rozsudku je třeba většiny hlasů. Všichni členové senátu jsou povinni hlasovat, i když byli přehlasováni v některé předběžné otázce.
§ 156
Vyhlášení a doručení rozsudku
(1) Rozsudek je třeba vždy vyhlásit; vyhlásí ho předseda senátu.
(2) Rozsudky se vyhlašují jménem republiky.
(3) Vyhlášení se má stát zpravidla hned po skončení ústního jednání; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku odročit ústní jednání na dobu nejdéle patnácti dnů.
(4) Vyhlašuje se plné znění výroku a podstatné důvody, jakož i poučení o opravném prostředku.
(5) Rozsudek je třeba účastníkům vždy doručit.
Vyhotovení rozsudku
§ 157
Vyhotovení rozsudku má po úvodních slovech "Jménem republiky" obsahovat:
a) označení soudu a jména a příjmení soudců, kteří se zúčastnili vynesení rozsudku;
b) jména a příjmení účastníků, jejich zaměstnání, bydliště a postavení v řízení, jména a příjmení jejich zákonných zástupců nebo zmocněnců;
c) předmět řízení;
d) den vyhlášení;
e) výrok;
f) odůvodnění po stránce skutkové a právní s poučením o opravném prostředku.
§ 158
(1) Vyhotovení rozsudku podepíše předseda senátu.
(2) Nemůže-li předseda senátu podepsat vyhotovení rozsudku pro překážku delšího trvání, podepíše za něho jiný člen senátu; důvod se poznamenává na vyhotovení rozsudku.
Oprava a doplnění
§ 159
(1) Chyby v psaní a počtech, jakož i jiné podobné zřejmé nesprávnosti v rozsudku nebo jeho vyhotovení, může předseda senátu kdykoli bez ústního jednání opravit, a to i z úřední povinnosti. Opravu může nařídit i soud vyšší stolice.
(2) Opravné usnesení se doručí účastníkům, oprava se vyznačí ve vyhotovení rozsudku a podle možnosti i na stejnopisech vyhotovení již vydaných.
(3) Provádění opravy nemá vliv na právní moc a vykonatelnost rozsudku.
(4) Jestliže se však opravou rozsudku změní jeho výrok, může účastník změnou dotčený napadnout opravenou část výroku přípustným opravným prostředkem ve lhůtě počítané od doručení opravného usnesení.
§ 160
(1) Nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech anebo o předběžné vykonatelnosti, může kterýkoli účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku žádat o jeho doplnění. V žádosti je třeba uvést určitý návrh na doplnění. Soud rozhodne o žádosti podle povahy věci buď po ústním jednání, nebo bez něho.
(2) Vyhoví-li soud žádosti o doplnění, vynese ve věci doplňující rozsudek; nevyhoví-li, žádost usnesením zamítne.
(3) Na doplňující rozsudek se jinak užije obdobně ustanovení o rozsudcích.
(4) Řízení o doplnění nemá odkladný účinek na opravné prostředky proti rozsudku ani na jeho vykonatelnost.
§ 161
Právní moc
(1) Doručený rozsudek, který již nelze napadnout řádným opravným prostředkem, je pravomocný.
(2) Vzdání se opravného prostředku je účinné, jen stalo-li se před soudem po vyhlášení rozsudku.
§ 162
Změna rozsudku
Byl-li účastník pravomocným rozsudkem odsouzen plnit dávky, které se stanou splatnými až po vynesení rozsudku, a změnily-li se podstatně okolnosti, na jejichž základě určil soud výši dávek nebo jejich trvání, může kterýkoli účastník podat návrh na změnu určené výše dávek nebo jejich trvání. Dřívější rozsudek je možno změnit jen s účinky ode dne podání návrhu.
Předběžná vykonatelnost
§ 163
Předběžná vykonatelnost se bez zřetele na opravný prostředek vysloví ve výroku rozsudku odsuzujícího k plnění:
a) pracovního příjmu za dobu nejvýše tří měsíců;
b) náhrady a odměny, které náleží původcům za použití jejich původských práv, jakož i obdobných náhrad a odměn, náležejících výkonným umělcům a vědeckým pracovníkům za jejich výkony;
c) úhrady osobních potřeb za dobu nejvýše tří měsíců před zahájením řízení, jakož i jednotlivých dávek, které se stanou splatnými do právní moci rozsudku;
d) v penězích nebo v jiných věcech určených podle druhu nebo v cenných papírech, je-li závazek prokázán veřejnou listinou;
e) na základě uznání nároku.
§ 164
(1) Mimo případy uvedené v § 163 lze předběžnou vykonatelnost vyslovit na návrh účastníka, jestliže by mu jinak hrozilo nebezpečí značné a těžko nahraditelné újmy, anebo je-li obava, že splnění se stane vůbec nemožným.
(2) Vyslovení předběžné vykonatelnosti podle odstavce 1 může se týkat celého nároku nebo jeho části a může být vázáno na složení přiměřené jistoty.
§ 165
Účinky soudního smíru
Soudní smír, který soud schválil, má účinky pravomocného rozsudku.
DÍL DRUHÝ
Usnesení
§ 166
Vázanost soudu usnesením
(1) Soud je vázán svým usnesením, jakmile je vyhlásil, a nedošlo-li k vyhlášení, jakmile bylo odevzdáno k vyhotovení.
(2) Soud není vázán svým usnesením, které se týká toliko vedení řízení, zejména ne usnesením a nařízením o doručení (§§ 4653), usnesením, jímž se upravuje průběh řízení, nařizuje dokazování a určuje způsob jeho provedení (§§ 59, 64, 68, 71, 88, 95, 98, 106, 108, 110, 116, 119, 122), nařizuje ústní jednání a stanoví jiné roky (§§ 61, 68) nebo činí opatření k jejich přípravě (§§ 62, 68).
§ 167
Vyhlášení a doručení
(1) Usnesení je třeba přítomným účastníkům vyhlásit.
(2) Usnesení je třeba doručit účastníkům, mají-li proti němu opravný prostředek, anebo právo vést podle něho exekuci.
(3) Účastníkům nepřítomným při vyhlášení je nutno mimo případy uvedené v odstavci 2 doručit usnesení i tehdy, vyžaduje-li to vedení řízení.
(4) Usnesení, jímž se zamítá návrh účastníka bez slyšení jiných účastníků, není třeba těmto účastníkům doručovat.
§ 168
Písemné vyhotovení
(1) Písemné vyhotovení usnesení má obsahovat náležitosti uvedené v § 157 písm. a)f); jména a příjmení účastníků se však uvedou, jen pokud to vyžaduje povaha věci, o níž se v usnesení rozhoduje.
(2) Odůvodnění není třeba, jestliže se usneseními zcela vyhovuje návrhu, jemuž jiný účastník neodporoval.
(3) Při usneseních jednoduché povahy, která v plném rozsahu vyhovují podanému návrhu a nemusí být odůvodněna, může být písemné vyhotovení usnesení nahrazeno stručným povolovacím záznamem.
(4) Účastníci mohou pro urychlení vyřízení věci předložit soudu současně s podáním též potřebné stejnopisy usnesení, které navrhují a které se má vydat bez slyšení účastníků.
§ 169
Vykonatelnost
Usnesení je vykonatelné bez zřetele na právní moc, pokud soud vzhledem k zvláštním okolnostem případu neodložil jeho vykonatelnost, anebo pokud zákon nestanoví něco jiného. To platí i tehdy, má-li být usnesení provedeno jinak než exekucí.
§ 170
Podpůrná platnost ustanovení o rozsudku
Na usnesení se jinak obdobně užije ustanovení platných pro rozsudky.
HLAVA ŠESTÁ
Opravné prostředky
§ 171
Posuzování opravných prostředků
Nesprávně pojmenovaný opravný prostředek je třeba posoudit podle jeho obsahu.
DÍL PRVÝ
Řádné opravné prostředky
ODDÍL PRVÝ
Odvolání
§ 172
Přípustnost
(1) Odvolání je přípustné proti každému rozsudku soudu prvé stolice. Není přípustné odvolat se jen proti důvodům rozsudku.
(2) Není-li současně napadán výrok rozsudku ve věci samé, je proti jiným rozhodnutím pojatým do výroku rozsudku, zejména proti rozhodnutím o nákladech řízení a o procesní námitce, opravným prostředkem stížnost.
§ 173
Lhůta k podání odvolání
(1) K podání odvolání je lhůta patnáct dnů ode dne doručení rozsudku.
(2) Odvolání není podáno opožděně, jestliže je podala oprávněná osoba po uplynutí této lhůty jen proto, že se řídila nesprávným poučením soudu, nebo podala-li je ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení rozsudku přímo u odvolacího soudu nebo do protokolu u soudu, který není příslušný (§ 175 odst. 2).
§ 174
Osoby oprávněné podat odvolání
Odvolání může podat účastník nebo prokurátor.
Náležitosti
§ 175
(1) Odvolání lze podat písemným podáním nebo ústně do protokolu; advokát, i když je sám účastníkem, může podat odvolání jen písemně.
(2) Odvolání se podává u soudu, který vynesl rozsudek. Je-li odvolání podáno u jiného soudu, postoupí je tento soud ihned soudu příslušnému.
§ 176
Odvolání má vedle všeobecných náležitostí podání obsahovat:
a) označení rozsudku, proti kterému se podává;
b) odvolací návrh;
c) důvody, popřípadě i nová skutková tvrzení a důkazy.
§ 177
Podpůrná platnost ustanovení o řízení před soudem prvé stolice
(1) Jestliže z dalších ustanovení neplyne něco jiného, užije se pro řízení před odvolacím soudem obdobně ustanovení platných pro řízení před soudem prvé stolice.
(2) Dojde-li k zpětvzetí návrhu na zahájení řízení po vyhlášení rozsudku soudem prvé stolice a přizná-li odvolací soud zpětvzetí účinnost, zruší též rozsudek soudu prvé stolice.
§ 178
Odkladný účinek
(1) Podala-li oprávněná osoba včas odvolání, napadený rozsudek až do vyřízení odvolání se nestane pravomocným, a nejde-li o rozsudek předběžně vykonatelný, odkládá se jeho vykonatelnost.
(2) Týká-li se rozsudek několika odpůrců nebo několika nároků se samostatným skutkovým základem a odvolání se výslovně vztahuje jen na některé odpůrce nebo některé nároky, nabývá nenapadená část rozsudku právní moci.
Řízení o odvolání
§ 179
(1) Má-li předseda senátu soudu prvé stolice za to, že odvolání je podáno opožděně nebo osobou neoprávněnou, nebo že je nepřípustné proto, že napadá jen důvody rozsudku, předloží je spolu se spisy a se zprávou o tom příslušnému odvolacímu soudu. Totéž učiní, jestliže se marně pokusil o odstranění vad odvolání (§§ 176, 45 odst. 1 a 2).
(2) Nejde-li o žádný z těchto případů, zašle předseda senátu jeden stejnopis odvolání odpůrci odvolatele. Odpůrce odvolatele může do patnácti dnů na odvolání odpovědět písemným podáním nebo ústně do protokolu (§ 175); o tom je třeba ho poučit. Po uplynutí této lhůty, nebo jakmile došla odpověď na odvolání, předloží předseda senátu odvolání spolu se spisy odvolacímu soudu.
§ 180
(1) V případech uvedených v § 179 odst. 1 odmítne odvolací soud odvolání usnesením bez ústního jednání, i když podmínky odmítnutí zjistí sám před nařízením ústního jednání. Stejně rozhodne, zjistí-li teprve při ústním jednání, že tu jsou takové podmínky.
(2) Má-li odvolací soud za to, že odvolání není podáno opožděně nebo osobou k tomu neoprávněnou, nebo že není nepřípustné proto, že napadá jen důvody rozsudku, doručí předseda odvolacího senátu jedno vyhotovení odpůrci odvolatele. Odpůrce odvolatele může na odvolání do patnácti dnů odpovědět písemným podáním nebo ústně do protokolu (§ 175), a to přímo u odvolacího soudu; o tom je třeba ho poučit.
(3) Bylo-li podání podáno přímo u odvolacího soudu, postoupí je předseda odvolacího senátu soudu prvé stolice, aby postupoval podle § 179 odst. 2.
§ 180a
(1) Odvolací soud může usnesením bez ústního jednání zrušit rozsudek soudu prvé stolice, jestliže
a) soud při ústním jednání, jež bezprostředně předcházelo rozsudku, nebyl řádně obsazen nebo rozhodování se účastnil vyloučený soudce (soudce z lidu),
b) řízení o věci, o které bylo rozhodováno, nenáleží do pravomoci soudů nebo soudnímu řízení mělo předcházet řízení jiné,
c) o téže věci bylo již pravomocně rozhodnuto nebo je o ní u soudu v běhu jiné řízení, jež bylo zahájeno dříve,
d) některému účastníku řízení chybí způsobilost být účastníkem řízení,
e) účastníku byla nezákonným postupem soudu odňata možnost účastnit se projednání věci, a není-li možno vadu odstranit,
f) v odvolání je uplatňováno, že soud prvé stolice v rozsudku o námitce nepříslušnosti rozhodl nesprávně nebo nerozhodl vůbec.
(2) Zruší-li odvolací soud rozsudek, může podle okolností buď vrátit věc soudu prvé stolice k dalšímu řízení a rozhodnutí nebo zrušit řízení prvé stolice a popřípadě návrh odmítnout nebo postoupit.
§ 181
Nerozhodl-li odvolací soud o odvolání bez ústního jednání, nařídí předseda senátu ústní jednání.
§ 182
Po započetí ústního jednání přednese předseda senátu nebo jím pověřený člen senátu podle obsahu spisů soudu prvé stolice stav věci, jakož i dosavadní průběh řízení, pokud je toho třeba, aby se porozumělo odvolacímu návrhu a aby se mohla přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí. Po tomto přednesu a případných poznámkách přednese předseda nebo jím pověřený člen senátu obsah odvolání a odpovědi; když se tak stalo, upozorní předseda účastníky, že mohou své návrhy ústně odůvodnit.
§ 183
(1) Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, který zjistil soud prvé stolice. Účastníci mohou přednést též skutkové okolnosti a nabídnout důkazy, které nebyly v řízení před soudem prvé stolice ani uvedeny, ani nabídnuty. Odvolací soud může nařídit, aby se dokazování provedené před soudem prvé stolice opakovalo.
(2) Účastníci mohou až do skončení odvolacího jednání změnit svoje návrhy ve věci samé, učiněné před soudem prvé stolice, jestliže výsledky řízení před odvolacím soudem v souvislosti s výsledky řízení před soudem prvé stolice mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu.
(3) Až do skončení odvolacího jednání lze měnit i odvolací návrhy a odvolací důvody. Soud může rozsudek prvé stolice zrušit, i když je navrhována jeho změna, a naopak.
(4) Odvolací soud však nepřipustí změnu podle odstavců 2 a 3:
a) týká-li se změna účastníků, proti nimž odvolání nesměřovalo;
b) týká-li se změna těch nároků uplatňovaných v řízení, které mají samostatný skutkový základ a nebyly odvoláním dotčeny.
§ 184
(1) Odvolací soud projedná věc v mezích odvolacích návrhů (§ 183 odst. 3 a 4). Přitom přihlíží k vadám řízení před soudem prvé stolice jen potud, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
(2) Soud není omezen na projednání v mezích odvolacích návrhů ve věcech, v nichž lze zahájit řízení z úřední povinnosti, a porušením předpisů by utrpěly újmu osoby, které jsou pod zvláštní ochranou zákona.
Rozhodnutí odvolacího soudu
§ 185
(1) Odvolací soud rozhodne zpravidla rozsudkem ve věci samé, a to tak, že rozsudek soudu prvé stolice potvrdí nebo změní.
(2) Ve svém rozsudku může se odvolací soud odvolat i na skutkový stav zjištěný soudem prvé stolice.
§ 186
(1) Odvolací soud může usnesením zrušit rozsudek soudu prvé stolice a vrátit mu věc k dalšímu řízení a k rozhodnutí, zejména jestliže se soud prvé stolice v podstatných bodech nezabýval skutkovým stavem věci.
(2) Odvolací soud může takto postupovat též tehdy, zjistí-li vady řízení uvedené v § 184 a jestliže by jejich odstranění vyžadovalo neúměrné doplnění řízení; vyžaduje-li to povaha věci, může zrušit i řízení před soudem prvé stolice.
(3) Soud prvé stolice je vázán právním názorem odvolacího soudu.
§ 187
Náklady odvolacího řízení
(1) Ustanovení o nákladech řízení před soudem prvé stolice platí i pro řízení odvolací.
(2) Změní-li soud druhé stolice rozsudek soudu stolice prvé, rozhodne též o nákladech předcházejícího řízení; zruší-li rozsudek, popřípadě i řízení před soudem prvé stolice, uloží tomuto soudu, aby v novém rozhodnutí rozhodl i o nákladech opravného řízení.
§ 188
Vzetí odvolání zpět
Odvolatel může vzít odvolání zpět do vynesení rozhodnutí odvolacího soudu. Co do účinnosti vzetí odvolání zpět platí přiměřeně ustanovení §§ 73 a 76.
§ 189
Doručení rozhodnutí odvolacího soud
Odvolací soud může doručit rozhodnutí přítomným účastníkům přímo; jinak doručí rozhodnutí odvolacího soudu soud prvé stolice, jemuž odvolací soud spisy vrátí.
ODDÍL DRUHÝ
Stížnost
Přípustnost
§ 190
Proti usnesení soudu prvé stolice je přípustná stížnost, jde-li o usnesení, jímž je soud vázán (§ 166).
§ 191
(1) Stížnost není přípustná proti usnesením dožádaného nebo pověřeného soudce; je však přípustná, pokud ji zákon nevylučuje, proti usnesení dožadujícího nebo pověřujícího soudu, který rozhodl o ohrazení postižené osoby.
(2) Stížnost proti usnesením dožádaného soudu, pokud ji zákon nevylučuje, je přípustná, jde-li o právní pomoc žádanou cizozemským soudem (úřadem).
§ 192
Stížnost není přípustná proti rozhodnutí:
a) jímž byl vyloučen soudce (§ 22);
b) jímž bylo vráceno podání s pokyny a poučením k odstranění vad podání (§ 45);
c) jímž byla postoupena věc pro nepříslušnost soudu po slyšení účastníka (§ 56 odst. 1);
d) jímž byl zamítnut návrh na vyloučení veřejnosti (§§ 63, 68);
e) jímž byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu (§ 72), anebo jímž byla nebo nebyla přiznána účinnost projevu účastníka o vzetí návrhu zpět (§ 73), uznání nebo vzdání se nároku (§ 74), anebo jímž byl nebo nebyl schválen soudní smír (§§ 40, 75);
f) jímž byla prodloužena lhůta nebo zamítnut návrh na její prodloužení (§ 84);
g) jímž bylo povoleno navrácení v předešlý stav (§ 86);
h) jímž bylo rozhodnuto o svědečném (§ 107) anebo o nárocích třetích osob na náhradu (§ 115 odst. 2, § 120 odst. 2);
ch) jímž bylo povoleno zajištění důkazu (§ 123);
i) jímž bylo uloženo složení zálohy na náklady (§ 128).
§ 193
Novoty
Stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy, pokud z jiných ustanovení neplyne něco jiného a pokud to povaha věci připouští.
Řízení a rozhodnutí o stížnosti
§ 194
(1) Soud prvé stolice může sám vyhovět stížnosti, napadá-li se stížností usnesení, z něhož nenabyla dosud práv osoba jiná než stěžovatel, anebo jde-li o usnesení, jímž byla stanovena povinnost zaplatit soudní poplatek, uložena pokuta nebo nařízeno předvedení.
(2) Nemíní-li soud prvé stolice vyhovět stížnosti nebo napadá-li se stížností i jiné usnesení než usnesení uvedené v odstavci 1, vykoná předseda senátu šetření, pokud je uzná podle obsahu stížnosti za nutné, a předloží stížnost spolu se spisy soudu druhé stolice.
§ 195
(1) Soud druhé stolice rozhodne o stížnosti usnesením zpravidla bez ústního jednání.
(2) Považuje-li to soud druhé stolice za potřebné, nařídí slyšení účastníků nebo jiné šetření; bylo-li rozhodnuto v prvé stolici po ústním jednání, může nařídit i ústní jednání.
§ 196
Pokud neplyne z ustanovení o stížnosti něco jiného, užije se pro stížnost obdobně ustanovení platných pro odvolání.
DÍL DRUHÝ
Mimořádné opravné prostředky
ODDÍL PRVÝ
Obnova řízení
Přípustnost
§ 197
Pravomocné rozhodnutí ve věci samé lze napadnou návrhem na obnovu řízení:
a) jsou-li tu nové skutečnosti, důkazy nebo pravomocné rozhodnutí soudu nebo úřadu (orgánu veřejné správy), jichž účastník nemohl bez své viny použít v původním řízení, anebo lze-li provést důkazy nařízené v původním řízení, poněvadž odpadly překážky, které tehdy bránily jejich provedení; z těchto důvodů je obnova řízení přípustná, jen pokud mohly přivodit pro účastníka příznivější rozhodnutí ve věci samé;
b) bylo-li rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce.
§ 198
Soudní smír lze napadnou návrhem na obnovu řízení, pokud lze důvody obnovy vztahovat podle povahy věci i na soudní smír.
§ 199
Obnova řízení je nepřípustná:
a) jde-li o rozhodnutí, jímž bylo vysloveno, že tu manželství není, nebo jímž byla vyslovena neplatnost manželství nebo rozvod, ledaže by šlo o otázku dobré víry při uzavírání manželství nebo viny na rozvodu;
b) v řízení o prohlášení za mrtvého nebo o důkazu smrti, v řízení o projednání dědictví, v řízení o soudním umoření listin a v řízení exekučním;
c) je-li možno zrušení nebo změny rozhodnutí dosáhnout bez obnovy řízení, nepočítajíc v to stížnost pro porušení zákona, anebo je-li obnova řízení vyloučena povahou věci.
Lhůta k podání návrhu
§ 200
(1) Návrh na obnovu řízení je nutno podat ve lhůtě tří měsíců.
(2) Lhůta se počítá ode dne právní moci rozhodnutí v původním řízení, popřípadě schválení soudního smíru; dověděl-li se však účastník o důvodu obnovy teprve později, anebo mohl-li jej teprve později uplatnit, počítá se mu lhůta ode dne, kdy se dověděl o důvodu obnovy, anebo kdy jej mohl uplatnit.
(3) Uplynulo-li pět let od doby, kdy se rozhodnutí stalo pravomocným, popřípadě kdy byl schválen soudní smír, může být návrh na obnovu řízení podán, jen byla-li účastníku nezákonným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
§ 201
Při zmeškání lhůty k podání návrhu na obnovu řízení není přípustné navrácení v předešlý stav.
§ 202
Náležitosti návrhu na obnovu
Návrh na obnovu řízení má vedle všeobecných náležitostí podání obsahovat:
a) označení rozhodnutí nebo soudního smíru, proti němuž směřuje;
b) uvedení zákonného důvodu obnovy;
c) skutečnosti dokazující zachování lhůty k podání návrhu na obnovu řízení;
d) určitý návrh na zrušení napadeného rozhodnutí nebo soudního smíru a na vynesení nového rozhodnutí;
e) skutečnosti a důkazy, odůvodňující návrh na obnovu řízení.
§ 203
Příslušnost soudu
O návrhu na obnovu řízení rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvé stolici.
§ 204
Osoby oprávněné podat návrh na obnovu řízení
Návrh na obnovu řízení může podat účastník nebo prokurátor.
Řízení
§ 205
(1) Je-li návrh na obnovu řízení podán zřejmě opožděně nebo nezakládá-li se na žádném ze zákonných důvodů, anebo je-li obnova řízení nepřípustná podle § 199, odmítne soud návrh usnesením bez ústního jednání. Stejně rozhodne, zjistí-li teprve při ústním jednání, že tu jsou takové skutečnosti.
(2) Podala-li návrh osoba neoprávněná, odmítne jej soud usnesením po ústním jednání.
§ 206
(1) Navrhuje-li se obnova řízení pro trestný čin uvedený v § 197 písm. b) nebo pro jiný trestný čin, oznámí soud, pokud ještě trestné řízení nebylo zahájeno, věc prokurátorovi a vyčká výsledku trestního řízení.
(2) Když trestní soud nebo prokurátor oznamuje soudu usnesení, že řízení nebylo zahájeno, nebo že se zastavuje, označí výslovně důvod, proč se tak stalo.
§ 207
(1) S řízením o návrhu na obnovu lze spojit řízení ve věci samé.
(2) Rozhodl-li soud nejprve o povolení obnovy, může jednat ve věci samé teprve tehdy, když se rozhodnutí o povolení obnovy stalo pravomocným. Povolí-li soud obnovu, zůstává napadené rozhodnutí (soudní smír) nedotčeno, dokud soud nerozhodne znovu ve věci samé.
§ 208
(1) Jeví-li se z uplatňovaných důvodů obnovy pravděpodobným, že návrh na obnovu řízení bude mít úspěch, může soud na návrh účastníka i bez slyšení odpůrce usnesením nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nebo soudního smíru.
(2) Soud může takové své usnesení na návrh zrušit.
(3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 není opravného prostředku.
§ 209
(1) Pro řízení o návrhu na obnovu, počítaje v to opravné prostředky, se jinak užije ustanovení platných pro původní řízení.
(2) Vydržení nebo promlčení práva, které nastalo za řízení nebo po jeho skončení, nelze uplatnit v řízení o obnovu na újmu účastníka, v jehož prospěch byla obnova povolena.
(3) V novém rozhodnutí ve věci samé rozhodne soud o náhradě nákladů původního řízení i řízení o obnově.
ODDÍL DRUHÝ
Stížnost pro porušení zákona
§ 210
Přípustnost
(1) Proti pravomocnému rozhodnutí kteréhokoli soudu ve věcech občanskoprávních může generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu podat stížnost pro porušení zákona, má-li za to, že v řízení nebo při rozhodování byl porušen zákon.
(2) Pro vady řízení lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, bylo-li rozhodnuto o věci, která nepatří do pravomoci československých soudů nebo alespoň soudů obecných, anebo mohly-li vady řízení mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
(3) Stížnost pro porušení zákona nelze podat proti rozhodnutí nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona.
§ 211
Podání a náležitosti
(1) Stížnost pro porušení zákona není vázána lhůtou. Podává se písemně u nejvyššího soudu.
(2) Mimo všeobecné náležitosti podání musí stížnost obsahovat:
a) označení rozhodnutí, proti kterému směřuje;
b) údaj o tom, v čem se spatřuje porušení zákona, s náležitým odůvodněním;
c) určité prohlášení, zda se navrhuje jen výrok, že byl zákon porušen, anebo i zrušení původního rozhodnutí.
(3) Až do rozhodnutí o stížnosti lze měnit její důvody a návrh.
§ 212
Vyžadování soudních spisů
Generální prokurátor i předseda nejvyššího soudu mohou si od kteréhokoli soudu vyžádat spisy, aby mohli posoudit, zda tu jsou důvody k podání stížnosti pro porušení zákona.
§ 213
Odložení vykonatelnosti původního rozhodnutí
Navrhuje-li generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu též zrušení původního rozhodnutí, může nejvyšší soud i z úřední povinnosti před rozhodnutím o stížnosti odložit vykonatelnost původního rozhodnutí.
Řízení a rozhodnutí nejvyššího soudu
§ 214
(1) O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje nejvyšší soud rozsudkem bez ústního jednání po slyšení generálního prokurátora.
(2) Nejvyšší soud může nařídit potřebné šetření i z úřední povinnosti.
§ 215
(1) Nejvyšší soud v rozsudku buď vysloví, že byl porušen zákon, anebo stížnosti nevyhoví; byl-li zákon porušen rozhodnutími několika soudů, uvede vždy, které soudy zákon porušily. Rozsudek musí být odůvodněn; nejvyšší soud jej doručí generálnímu prokurátorovi, a je-li to možné, též účastníkům nebo jejich právním nástupcům.
(2) Navrhne-li to před rozhodnutím generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu, který podal stížnost, zruší nejvyšší soud v rozsudku též rozhodnutí, jímž byl porušen zákon, po případě i řízení, které je předcházelo.
(3) Nerozhodl-li nejvyšší soud o zrušení již podle odstavce 2, může účastník nebo jeho právní nástupce takové zrušení navrhnout do patnácti dnů ode dne doručení rozsudku (odstavec 1). Návrh se podává u nejvyššího soudu písemným podáním nebo ústně do protokolu. Návrh se pokládá za platně podaný, byl-li podán ve lhůtě u soudu prvé nebo druhé stolice nebo do protokolu u jiného soudu, který není příslušný; byl-li návrh podán u některého z těchto soudů, postoupí jej ihned nejvyššímu soudu. O návrhu na zrušení rozhoduje nejvyšší soud bez ústního jednání.
§ 216
Řízení po rozhodnutí Nejvyššího soudu
Zrušil-li nejvyšší soud rozhodnutí, jímž byl porušen zákon, po případě i řízení, které je předcházelo (§ 215 odst. 2 a 3), uvede ve svém rozhodnutí též, zda a jaká opatření má učinit soud, který zákon porušil. Při novém rozhodnutí jsou soudy vázány právním názorem nejvyššího soudu; v tomto rozhodnutí rozhodnou i o nákladech původního řízení.
§ 217
Účinky rozsudku nejvyššího soudu
Mimo případy, kdy dojde k zrušení původního rozhodnutí nemá rozsudek nejvyššího soudu právní účinek na právní poměry účastníků původního řízení. Právní poměry třetích osob nemohou být dotčeny ani novým rozhodnutím ve věci, ledaže jim porušení zákona bylo nebo muselo být známo.
§ 218
Nepřípustnost návrhu na zrušení původního rozhodnutí
Návrh na zrušení původního rozhodnutí je nepřípustný:
a) jde-li o rozhodnutí, jímž bylo vysloveno, že tu manželství není, nebo jímž byla vyslovena neplatnost manželství anebo rozvod, ledaže by šlo o otázku dobré víry při uzavírání manželství nebo viny na rozvodu;
b) v řízení o prohlášení za mrtvého nebo o důkazu smrti;
c) je-li možno zrušení vadného rozhodnutí dosáhnout bez podání stížnosti pro porušení zákona, nepočítajíc v to obnovu řízení, anebo je-li takový návrh vyloučen povahou věci.
HLAVA SEDMÁ
Předběžná opatření
§ 219
Přípustnost
Soud může nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby ještě před rozhodnutím byly prozatímně upraveny poměry účastníků, anebo je-li obava, že by jinak byl výkon soudního rozhodnutí ohrožen.
§ 220
Příslušnost
Předběžné opatření nařídí soud, u něhož je zahájeno řízení ve věci samé. Nebylo-li řízení ve věci samé dosud zahájeno, nařídí předběžné opatření soud, který by byl k zahájení řízení ve věci samé příslušný.
Obsazení soudu a způsob řízení
§ 221
Řízení podle této hlavy koná bez ústního jednání soud ve stejném obsazení jako ve věci samé; nebylo-li řízení ve věci samé dosud zahájeno, koná řízení soudce.
§ 222
Předběžné opatření nařídí soud na návrh oprávněného účastníka; jde-li o řízení, které se zahajuje z úřední povinnosti, může soud nařídit předběžné opatření i bez návrhu.
§ 223
O nařízení předběžného opatření rozhodne soud po provedení případně nutného šetření, a shledá-li to účelným a připouští-li to povaha věci, i po slyšení účastníků nebo některého z nich. Jestliže je to vhodné a připouští-li to povaha věci, může navrhovateli uložit, aby složil přiměřenou jistotu.
§ 224
V usnesení, kterým soud nařídí předběžné opatření, určí lhůtu, po jejímž uplynutí pozbývá předběžné opatření účinnosti; nebylo-li soudní řízení, o něž jde, dosud zahájeno a je-li k jeho zahájení třeba návrh účastníka, který předběžné opatření navrhl, uloží mu soud zároveň lhůtu, do níž má podat návrh na zahájení řízení.
§ 225
Obsah
Předběžným opatřením může soud zejména nařídit:
a) odpůrci, aby v určené lhůtě složil do soudní úschovy peněžitou částku, vkladní knížku, cenný papír nebo jiný předmět hodící se k soudní úschově;
b) odpůrci, aby nijak nenakládal s určitými věcmi nebo právy; týká-li se zákaz nemovité věci nebo práv k nemovité věci, zapíše se v knize pozemkové nebo železniční (dále jen "veřejná kniha") nebo v listině uložené u soudu s účinkem proti třetím osobám; týká-li zákaz movitých věcí, může být spojen s nařízením vhodné úschovy;
c) poddlužníkovi, aby v čas splatnosti složil určenou částku peněz nebo věc místo svému věřiteli do soudní nebo jiné úschovy;
d) dlužníkovi, aby oprávněnému plnil předběžně určenou úhradu osobních potřeb podle zákona;
e) odpůrci nebo třetí osobě, aby něco konali nebo se něčeho zdrželi anebo trpěli, aby navrhovatel něco konal nebo se něčeho zdržel.
§ 226
Zrušení
(1) Změní-li se poměry tak, že předběžné opatření není již nutné ani účelné, zruší je soud na návrh nebo z úřední povinnosti.
(2) Předběžné opatření se kromě toho zruší z úřední povinnosti, jestliže:
a) navrhovatel nesložil včas jistotu (§ 223);
b) oprávněný nepodal včas návrh na zahájení soudního řízení (§ 224);
c) došlo již k vydání pravomocného soudního rozhodnutí, jehož výkon měl být předběžným opatřením zajištěn, a oprávněnému nebyl zajišťovaný nárok přiznán;
d) oprávněný nabyl možnosti vést exekuci a do patnácti dnů od této doby nenavrhl její povolení.
§ 227
Náklady
(1) Náklady vzniklé v souvislosti s předběžným opatřením, s výjimkou nákladů odpůrce, nese navrhovatel.
(2) O případném nároku na náhradu těchto nákladů vůči odpůrci a o případném nároku odpůrce na náhradu jeho nákladů rozhodne soud, který rozhodl v řízení ve věci samé, a nedošlo-li k tomuto řízení, rozhodne soud, který nařídil předběžné opatření.
(3) V případě odstavce 2 se užije obdobně ustanovení o náhradě nákladů.
(4) Zruší-li se předběžné opatření z jiného důvodu než proto, že navrhovateli byl nárok přiznán, nebo že byl jeho nárok uspokojen, nahradí navrhovatel odpůrci i třetí osobě všechny újmy, které jim způsobil. O tom rozhodne soud, který nařídil předběžné opatření.
§ 228
Prodej movitých věcí dlužníkových bez exekučního titulu
(1) Dovoluje-li zákon, aby se věřitel uspokojil soudním prodejem movitých věcí dlužníkových bez exekučního titulu, nařídí prodej na návrh věřitele soud, v jehož obvodu jsou věci.
(2) Prodej nařizuje a další řízení koná soudce bez ústního jednání. Prodej se nařídí bez slyšení dlužníka.
(3) Prodej se může vykonat i tehdy, není-li usnesení nařizující prodej dosud pravomocné; byla-li však proti tomuto usnesení podána stížnost, může soud, nejde-li o věci podléhající zkáze, výkon prodeje odložit až do právní moci usnesení, kterým byl prodej nařízen.
(4) Jinak platí pro výkon prodeje ustanovení tohoto zákona o exekučním prodeji movitých věcí.
§ 229
Zájemné popsání movitých věcí nájemce
(1) Zájemné popsání movitých věcí podle § 394 odst. 2 občanského zákoníka nařídí a provede soud, v jehož obvodu je předmět zájemného popsání.
(2) Zájemné popsání movitých věcí je nepřípustné u věcí vyloučených z exekuce.
(3) Řízení koná soudce bez ústního jednání; zájemné popsání provede výkonný úředník (§ 431).
ČÁST DRUHÁ
Zvláštní ustanovení
HLAVA PRVÁ
Manželské věci a ostatní věci týkající se manželů
DÍL PRVÝ
Manželské věci
§ 230
Příslušnost
(1) Pro řízení o rozvod, neplatnost manželství a určení, zda tu je či není manželství (manželské věci), je příslušným soud, v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště.
(2) Jestliže manželé neměli poslední společné bydliště v Československé republice, je pro řízení příslušným obecný soud odpůrce; není-li tu ani takového soudu, je příslušným obecný soud navrhovatele.
(3) Má-li být neplatnost manželství vyslovena z úřední povinnosti a jestliže manželé neměli společné bydliště v Československé republice, je pro řízení příslušným obecný soud jednoho nebo druhého manžela.
Řízení
§ 231
(1) Účastníky řízení jsou manželé.
(2) Rozhoduje-li se v řízení o rozvod manželství též o právech a povinnostech rodičů k nezletilým dětem a jejich majetku, jsou nezletilé děti účastníky, pokud se jich řízení týká.
§ 232
Jeden stejnopis návrhu na zahájení řízení se doručí odpůrci do vlastních rukou. Uvědomění o zahájení řízení z úřední povinnosti se doručí oběma manželům do vlastních rukou.
§ 233
Soud zpravidla vyslechne oba manžely osobně, a to hned při prvém ústním jednání.
§ 234
Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení nevyžaduje, aby mu soud přiznal účinnost.
§ 235
S výjimkou řízení o neplatnost manželství je přípustný klid řízení (§ 421).
§ 236
Uznání nároku nemůže soud přiznat účinnost (§ 74).
Zvláštní ustanovení pro řízení o neplatnost manželství
§ 237
Otázku neplatnosti manželství nelze řešit v jiném řízení, a to ani jako otázku předběžnou.
§ 238
Zemře-li jeden z manželů dříve, než se rozhodnutí stane pravomocným, soud usnesením řízení zastaví a zruší snad již vynesené rozhodnutí, jestliže zákon nedovoluje, aby se v řízení pokračovalo.
Zvláštní ustanovení pro řízení o rozvod manželství
§ 239
Připojí-li se druhý manžel k návrhu na rozvod manželství a shodují-li se návrhy obou manželů co do viny na rozvodu, může se soud pro zjištění rozvratu a viny na něm omezit na výslech účastníků.
§ 240
(1) Jsou-li zde nezletilé děti, rozhodne soud rozsudkem, jímž vyslovuje rozvod manželství, současně také o právech a povinnostech rodičů k nezletilým dětem a jejich majetku; rozhodnutí může nabýt právní moci jen ve všech částech výroku současně.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, dojde-li mezi účastníky o právech a povinnostech rodičů k nezletilým dětem a jejich majetku k dohodě, kterou soud schválil.
§ 241
Zemře-li jeden z manželů dříve, než se rozhodnutí stane pravomocným, soud usnesením řízení zastaví a zruší snad již vynesené rozhodnutí.
DÍL DRUHÝ
Ostatní věci týkající se manželů
§ 242
V ostatních věcech týkajících se manželů, upravených v zákoně o právu rodinném, rozhoduje se po ústním jednání usnesením.
§ 243
Je-li s návrhem na rozvod nebo neplatnost manželství spojen návrh na úhradu osobních potřeb, nebo došlo-li k spojení takových řízení, rozhodne soud rozsudkem i o úhradě osobních potřeb.
HLAVA DRUHÁ
Věci opatrovnické, věci dětí v rodičovské moci a v poručenské péči a věci osvojení
DÍL PRVÝ
Věci opatrovnické, věci dětí v rodičovské moci a v poručenské péči
Příslušnost
§ 244
Pravomoc
Soudy rozhodují v opatrovnických věcech a ve věcech dětí v rodičovské moci, nejde-li o opatrovnictví z důvodu správy majetku (§ 60 zákona o právu rodinném). Ve věcech dětí, nad nimiž je vedeno poručenství, rozhodují soudy jen v případech výslovně v zákoně stanovených.
§ 244a
Příslušnost
Soudem příslušným pro věci uvedené v § 244 je obecný soud chráněnce. Není-li tento soud znám nebo nemůže-li bez újmy pro chráněnce včas zakročit, zakročí soud, v jehož obvodu má chráněnec pobyt, jakmile však je to možné, postoupí věc soudu příslušnému.
§ 245
V zájmu chráněnce může soud na návrh nebo z úřední povinnosti svou příslušnost přenést na jiný soud. Nesouhlasí-li druhý soud s přenesením, rozhodne jeho nadřízený krajský soud.
§ 246
Obsazení soudu
(1) Senát jedná a rozhoduje o výživě dětí, o úpravě styku rodičů s dětmi, o schvalování důležitých úkonů za chráněnce, o odvolání opatrovníka, o příjmení, popřípadě i o jménu dítěte, o výkonu rodičovské moci, o všech jejích omezeních a o jejím zániku; rovněž jedná a rozhoduje o výchově dětí, nejde-li o děti v poručenské péči, o jejichž výchově soudy nerozhodují.
(2) V ostatních případech jedná a rozhoduje soudce.
Řízení
§ 247
Řízení se zahajuje z úřední povinnosti, jestliže z povahy věci neplyne, že má být zahájeno jen na návrh.
§ 248
(1) Senát rozhoduje po ústním jednání usnesením.
(2) Soudce rozhoduje bez ústního jednání.
§ 249
(1) V důležitých nebo pochybných případech vyslechne soud i chráněnce, pokud je tento schopen posoudit své zájmy; lze-li od toho očekávat objasnění a posouzení potřebnosti anebo vhodnosti navrženého nebo zamýšleného opatření, vyslechne soud i jeho nejbližší příbuzné nebo jiné osoby s poměry obeznámené.
(2) Soud má zpravidla, zejména jde-li o nezletilce, jednat v součinnosti s veřejnými orgány a zařízeními, které slouží k ochraně nebo prospěchu chráněnců.
§ 250
Rozhodnutí o rodičovské moci
Nedohodnou-li se rodiče o výkonu rodičovské moci, rozhodne soud, jakým způsobem se má rodičovská moc vykonávat, zejména který z rodičů má nezletilce zastupovat.
§ 251
Výchova a výživa dětí
(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, rozhodne soud o tom, komu se má dítě svěřit do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu; pokud je toho třeba, upraví též styk rodičů s dítětem. Rozhodnutí může být nahrazeno dohodou rodičů, která však vyžaduje schválení soudu.
(2) Soud určí rozsah vyživovací povinnosti, i když rodiče žijí spolu, neplní-li jeden z nich své povinnosti dobrovolně.
§ 251a
Výkon některých rozhodnutí
Proti tomu, kdo se dobrovolně nepodrobí rozhodnutí soudu o rodičovské moci, výchově dětí, styku s nimi nebo o jejich umístění, užije soud uvedený v § 244 pro výkon tohoto rozhodnutí vhodných donucovacích prostředků. Těmito prostředky mohou být též, pokud ostatní prostředky podle okolností případu nejsou dostačující, pokuty do výše 5000 Kčs za každé jednotlivé neuposlechnutí soudu, po případě i nucené předvedení dítěte k rodiči (umístění dítěte a pod.); vydobyté pokuty připadají státu.
§ 252
§ 253
Schvalování důležitých úkonů soudem
(1) Důležitými úkony zákonného zástupce za chráněnce, které vyžadují schválení soudu, jsou zejména zřeknutí se nebo odmítnutí dědictví, vzdání se práv, uzavření smíru, poskytnutí nebo vypovězení půjčky, zcizení, nabytí nebo zatížení nemovitých věcí a práv k nim. Soud má při schvalování právních úkonů dbát zájmů chráněnce i pro dobu po dosažení zletilosti nebo po skončení opatrovnictví.
(2) I usnesení, kterým se návrhu vyhovuje, musí být vždy odůvodněno. Písemné smlouvy je nutno opatřit schvalovací doložkou.
§ 254
Ustanovení opatrovníka
(1) Po vhodném poučení složí opatrovník do rukou soudce slib, že se bude řádně starat o osobu chráněnce, dále že bude opatrovance řádně zastupovat, že bude jeho jmění spravovat s péčí řádného hospodáře a dbát přitom pokynů soudu.
(2) Po složení slibu vydá soud opatrovníkovi listinu o jeho ustanovení.
Opatrovnictví nad jměním osob zbavených svéprávnosti a nepřítomných
§ 255
Zjištění jmění opatrovance
Soud provede soupis všeho jmění opatrovance, a uzná-li to za vhodné, i jeho odhad. Provedením soupisu a odhadu může soud pověřit výkonný orgán místního národního výboru.
§ 256
Zajištění majetku opatrovance
(1) Hotové peníze, pokud se jich v zájmu opatrovance nepoužije jinak, je nutno uložit ve státní spořitelně. V rukou opatrovníka lze ponechat jen tolik peněz, kolik je třeba k řádnému hospodaření, popřípadě k úhradě běžných potřeb opatrovance.
(2) Cennosti a důležité listiny se zpravidla uloží do soudní úschovy. U nemovitých věcí je třeba poznamenat zavedení opatrovnictví.
(3) Nemovité věci lze zcizit jen v případě nutnosti nebo zřejmého prospěchu opatrovance.
§ 257
Vyúčtování opatrovníka
(1) Vyúčtování ze správy jmění opatrovance předkládá opatrovník v obdobích a ke dnům, které určí soud zpravidla při jeho ustanovení.
(2) Opatrovníci předloží vyúčtování zpravidla písemně, a to i s doklady. Jen jednoduché vyúčtování, skládající se z několika málo položek příjmů a výdajů, může být sepsáno do protokolu.
§ 258
Přezkoumání vyúčtování
(1) K přezkoumání vyúčtování předvolá soud opatrovníka, opatrovance, je-li schopen posoudit své zájmy, popřípadě znalce, vyžaduje-li to rozsah nebo složitost vyúčtování. Přitom je nutno vyšetřit zejména:
a) zda jmění bylo úplně uvedeno tak, jak je uvedeno v soupise, popřípadě v soudních spisech nebo v posledním vyúčtování,
b) zda jednotlivé položky vyúčtování souhlasí s doklady,
c) zda veškerý majetek je náležitě uschován a zajištěn,
d) zda správa byla účelná a prospěšná.
(2) Vyjde-li najevo, že k některým právním úkonům došlo bez potřebného soudního schválení, může je soud schválit dodatečně.
(3) Při přezkoumání vyúčtování má soud zpravidla přejít nepatrné nedostatky a nemá požadovat nákladné doklady při nepatrných položkách.
§ 259
Schvalování vyúčtování
(1) V usnesení, kterým se schvaluje vyúčtování, je třeba uvést, kdo vyúčtování podal a za kterou dobu, zda je soud uznal za správné, jaká je konečná částka čistého majetku, jaká hotovost je v rukou opatrovníka a jaké příjmy a výdaje měl opatrovanec ve vyúčtovacím období. Do usnesení je třeba pojmout také příkaz k odstranění případných chyb.
(2) Po schválení závěrečného vyúčtování vydá soud bývalému opatrovanci na jeho žádost všechny doklady.
§ 260
Změna opatrovníka
Při změně opatrovníka vyzve soud opatrovníka dosavadního, aby odevzdal majetek, popřípadě jeho správu novému opatrovníkovi a soudu to prokázal.
§ 261
Vydání majetku po skončení opatrovnictví
(1) Po skončení opatrovnictví je soud povinen vydat opatrovanci jeho majetek.
(2) Soud především vyzve opatrovance, aby do určité lhůty majetek převzal. Výzvu je nutno doručit do vlastních rukou. Současně vyzve opatrovníka, aby odevzdal majetek opatrovanci a odevzdání soudu prokázal. Nepřevezme-li opatrovanec majetek, naloží se s majetkem podle ustanovení o soudní úschově.
(3) U nemovitých věcí po skončení opatrovnictví nařídí soud výmaz poznámky o zavedení opatrovnictví.
§ 262
Děti v rodičovské moci
(1) Ustanovení o opatrovnících a opatrovancích se užije přiměřeně i na děti v rodičovské moci, byl-li ustanoven dítěti opatrovník.
(2) Předchozí ustanovení o příslušnosti, obsazení soudu a řízení se užije přiměřeně i při rozhodování o prodloužení a propuštění z ochranné výchovy u osob starších 18 let ve výchovnách dorostu.
DÍL DRUHÝ
Věci osvojení
§ 263
Příslušnost
(1) Soudem příslušným k rozhodnutí o osvojení je obecný soud osvojence, a je-li osvojenec poručencem, soud poručenský.
(2) Není-li v Československé republice takového soudu, je k rozhodnutí příslušným obecný soud osvojitele.
Obsazení soudu a způsob řízení
§ 264
Senát rozhoduje po ústním jednání usnesením.
§ 265
(1) Před rozhodnutím o osvojení vyslechne soud - podle možnosti osobně - osvojitele a jeho manžela, je-li třeba jeho souhlasu, rodiče osvojovaného dítěte, opatrovníka, který mu byl ustanoven v řízení o osvojení, popřípadě jeho poručníka, dále orgán pověřený péčí o mládež a osvojované dítě, je-li schopno posoudit dosah osvojení. Soud rodiče nevyslechne, jestliže jsou zbaveni rodičovské moci nebo jsou zcela zbaveni svéprávnosti, jakož i tehdy, není-li třeba jejich přivolení k osvojení, ač jsou zákonnými zástupci dítěte.
(2) Osoby, které podle odstavce 1 není třeba slyšet, nejsou účastníky řízení o osvojení.
§ 266
V usnesení, kterým soud vysloví osvojení, uvede, jakého příjmení bude osvojenec užívat. Usnesení je vykonatelné, jakmile nabude právní moci. Jeden stejnopis pravomocného usnesení se zvláštním způsobem uloží u soudu.
Zrušení osvojení
§ 267
Soudem příslušným k rozhodnutí o zrušení osvojeneckého poměru je soud, který vyslovil osvojení. O takovém zrušení osvojeneckého poměru platí přiměřeně §§ 264266.
§ 268
Dohodu o zrušení osvojení mezi osvojitelem a zletilým osvojencem může sepsat soudce kteréhokoli soudu; opis protokolu o zrušení osvojení zašle soudu, který osvojení vyslovil, aby ho zvláštním způsobem uložil a vyznačil zrušení ve spisech o osvojení.
HLAVA TŘETÍ
Uznání, zjištění a popření otcovství
DÍL PRVÝ
Uznání otcovství
§ 269
(1) Narodí-li se dítě, u něhož otcovství není určeno zákonnou domněnkou svědčící manželovi matky ani uznáním otcovství, vyslechne soud z úřední povinnosti matku dítěte o tom, koho označuje za otce dítěte, popřípadě s kým v rozhodné době obcovala. V tomto případě vyslechne pak soud toho, kdo je za otce označen, zda otcovství uznává a zda chce dobrovolně plnit rodičovské povinnosti.
(2) Uznání otcovství před soudem se zapíše do protokolu.
(3) Příslušným k řízení je obecný soud dítěte, a je-li dítě poručencem, soud poručenský.
§ 270
Nedošlo-li k uznání otcovství podle § 44 zákona o právu rodinném, je třeba podat žalobu o zjištění otcovství. Nepodá-li matka (poručník) žalobu v přiměřené době, ustanoví soud nezletilému dítěti opatrovníka (nového poručníka) a zmocní ho, aby jménem dítěte podal žalobu.
§ 271
Úkony podle §§ 269 a 270 provádí soudce bez ústního jednání.
DÍL DRUHÝ
Zjištění otcovství
§ 272
Příslušnost
Má-li být žaloba podána proti opatrovníkovi, je příslušným obecný soud žalobce.
Řízení
§ 273
Pro řízení o zjištění otcovství se užije ustanovení hlavy jedenácté s doplňky uvedenými v dalších ustanoveních tohoto dílu.
§ 274
Otázku zjištění otcovství nelze řešit v jiném řízení, a to ani jako otázku předběžnou.
§ 275
(1) Dítě, jeho matka, domnělý otec a podle potřeby i jiné osoby, jsou povinni dát si odnít krev k provedení krevní zkoušky. Zdráhá-li se některá z těchto osob bez závažného důvodu tak učinit, může být použito donucovacích prostředků podle § 100 odst. 2 a 3 a § 103 odst. 3. Proti usnesení, kterým soud prohlásí zdráhání za bezdůvodné, může podat stížnost jen ten, kdo má být vyšetřen.
(2) Tohoto ustanovení se užije obdobně i na jiné podobné důkazní prostředky.
§ 276
(1) Je-li zahájeno řízení o zjištění otcovství na žalobu jen jednoho z oprávněných, brání projednání žaloby druhého oprávněného překážka uvedená v § 57 odst. 1 písm. c).
(2) Oprávněný, který žalobu nepodal, může do řízení vstoupit jako vedlejší účastník; účinek rozsudku se vztahuje na něj, i když do řízení nevstoupil.
§ 277
(1) Jestliže žalobce za řízení o zjištění otcovství zemře, řízení se přeruší. V řízení může pokračovat druhý k žalobě oprávněný. Do šesti měsíců po smrti dítěte mohou podat žalobu o zjištění otcovství též jeho potomci, prokáží-li právní zájem na tomto zjištění; za týchž podmínek a v téže lhůtě mohou potomci dítěte navrhnout, aby se v přerušeném řízení pokračovalo.
(2) Řízení o zjištění otcovství se přeruší též tehdy, zemře-li žalovaný. V řízení lze pokračovat proti opatrovníkovi, kterého žalovanému ustanoví soud projednávající věc.
§ 278
Je-li s žalobou o zjištění otcovství spojen i návrh na určení povinnosti k úhradě osobních potřeb dítěte nebo došlo-li ke spojení takových řízení, rozhodne soud rozsudkem i o úhradě osobních potřeb.
§ 279
Uzná-li v řízení o zjištění otcovství žalovaný své otcovství, vyslechne soud matku, pokud je jejího souhlasu s uznáním třeba nebo pokud sama o zjištění otcovství nežaluje, zda s uznáním souhlasí; souhlasí-li, soud řízení o zjištění otcovství zastaví.
DÍL TŘETÍ
Popření otcovství
§ 280
(1) Bylo-li pravomocně rozhodnuto, že pozdější manžel není otcem dítěte znovu provdané matky (§ 42 odst. 2 zákona o právu rodinném), počíná šestiměsíční lhůta k popření otcovství pro dřívějšího manžela dnem, kdy se dozvěděl o tomto pravomocném rozhodnutí.
(2) Po uplynutí lhůt stanovených pro popření otcovství zákonem o právu rodinném může generální prokurátor, má-li za to, že toho vyžaduje obecný zájem, podat žalobu o popření otcovství vůči otci, matce a dítěti. Není-li některý z nich na živu, může o popření otcovství žalovat ostatní z nich; není-li na živu nikdo z nich, může žalovat opatrovníka, kterého soud pro tuto věc ustanoví.
(3) Pro řízení o popření otcovství platí přiměřeně ustanovení dílu druhého.
HLAVA ČTVRTÁ
Zbavení svéprávnosti a povolení zadržení v ústavu
DÍL PRVÝ
Zbavení svéprávnosti
§ 281
Příslušnost
(1) Příslušným pro řízení je soud, v jehož obvodu má obecný soud osoba, která má být zbavena svéprávnosti. Je-li taková osoba v psychiatrické léčebně nebo v jiném podobném ústavu (dále jen "ústav"), je pro řízení příslušným soud, v jehož obvodu je ústav.
(2) Změní-li osoba, která má být zbavena svéprávnosti, za řízení své bydliště nebo pobyt, může soud na návrh nebo z úřední povinnosti svou příslušnost přenést na soud nového bydliště nebo pobytu. Nesouhlasí-li druhý soud s přenesením, rozhodne jeho nadřízený krajský soud.
Obsazení soudu a způsob řízení
§ 282
(1) Řízení koná senát bez ústního jednání.
(2) Senát nemůže pověřit předsedu nebo člena senátu výslechem vyšetřovaného nebo znalců.
§ 283
(1) Řízení zahájí soud na návrh nebo z úřední povinnosti.
(2) Jde-li o zbavení svéprávnosti pro duševní poruchu a nepodal-li návrh úřad (orgán veřejné správy), může soud navrhovateli nařídit, aby do přiměřené lhůty předložil lékařské vysvědčení o duševním stavu chorého, s poučením, že jinak návrh odmítne.
§ 284
(1) Osoba, která má být zbavena svéprávnosti, musí soud vyslechnout osobně; za tím účelem může být předvedena k soudu. Je-li v ústavu, vyslechne se zpravidla v ústavu. Od výslechu lze upustit, nelze-li ho provést vůbec nebo bez újmy pro zdravotní stav vyšetřované osoby.
(2) Je-li toho třeba k ochraně práv osoby, která má být zbavena svéprávnosti, ustanoví jí soud pro toto řízení opatrovníka.
§ 285
Ten, kdo má být zbaven svéprávnosti, budiž vyšetřen zpravidla dvěma znalci.
§ 286
Od vyšetření znalci i od výslechu vyšetřovaného lze upustit, byl-li stav osoby, která má být zbavena svéprávnosti, soudně vyšetřen v posledních šesti měsících při přijetí do ústavu a nenastala-li podle potvrzení správy ústavu nebo podle výsledků jiného soudního šetření od té doby podstatná změna.
§ 287
(1) Soud může na návrh znalce nařídit, aby osoba, která má být vyšetřena, byla dodána do ústavu na dobu nejvýše tří měsíců, je-li toho nezbytně třeba pro vyšetření duševního stavu.
(2) Před vynesením takového usnesení je třeba vyslechnout jejího opatrovníka, je-li ustanoven, a pokud možno i účastníky.
§ 288
(1) Jsou-li tu podmínky pro zbavení svéprávnosti pro navyklé nadměrné požívání alkoholických nápojů, anebo omamných prostředků nebo jedů a lze-li podle výsledků šetření očekávat, že osoba, o kterou jde, se polepší, může soud odložit vynesení usnesení o zbavení svéprávnosti a zároveň určí přiměřenou lhůtu k polepšení. Soud může odklad učinit závislým na tom, že se tato osoba podrobí léčení v odborném ústavu po potřebnou dobu, která však nesmí převyšovat jeden rok.
(2) Před uplynutím lhůty k polepšení vysloví soud zbavení svéprávnosti jen tehdy, ukáže-li se, že polepšení nelze očekávat, nebo opustí-li léčená osoba bez závažných důvodů předčasně odborný ústav nebo maří-li léčení.
§ 289
Rozhodnutí
(1) Usnesení, jímž se rozhoduje o zbavení svéprávnosti, doručí se též prokurátorovi a opatrovnickému soudu; po nabytí právní moci doručí se správě ústavu, v němž je zadržena osoba stižená duševní poruchou, a bylo-li vysloveno zbavení svéprávnosti, též místnímu a okresnímu národnímu výboru, v jejichž obvodu měla osoba zbavená svéprávnosti bydliště nebo pobyt.
(2) Osobě, která se zbavuje svéprávnosti, se usnesení nedoručí, jestliže by to bylo zřejmě škodlivé pro její stav.
(3) Neodloží-li soud vykonatelnost usnesení, jímž bylo vysloveno zbavení svéprávnosti, učiní opatrovnický soud opatření, aby zbavení svéprávnosti bylo zapsáno u nemovitých věcí.
§ 290
Náklady řízení
(1) Náklady řízení nese stát; náklady právního zastoupení nese sám zastoupený bez nároku na náhradu.
(2) Náklady řízení hradí osoba zbavená svéprávnosti; nelze-li na ní tyto náklady vymoci, hradí je ti, kdo jsou podle zákona povinni poskytovat jí úhradu osobních potřeb, pokud by tím nebyli zkráceni na výživě oni sami nebo jejich rodiny; nelze-li je ani takto uhradit, hradí je stát.
(3) Skončilo-li řízení bezvýsledně, je povinen hradit náklady ten, kdo podal návrh na zahájení řízení, jestliže mu muselo být známo, že pro zahájení řízení není důvodu; v ostatních případech hradí náklady stát.
§ 291
Zrušení a přeměna zbavení svéprávnosti
(1) Ustanovení tohoto dílu se užije přiměřeně i pro zrušení usnesení o zbavení svéprávnosti a pro přeměnu částečného zbavení svéprávnosti ve zbavení svéprávnosti zcela nebo naopak.
(2) Návrh na zrušení zbavení svéprávnosti nebo přeměnu zbavení svéprávnosti zcela v částečné zbavení svéprávnosti, jakož i stížnost proti zamítnutí těchto návrhů, může podat i osoba zbavená svéprávnosti.
(3) Zamítne-li se však návrh na zrušení nebo přeměnu zbavení svéprávnosti a lze-li podle výsledků šetření bezpečně předpokládat, že v nejbližší době nelze očekávat vyléčení nebo značné zlepšení,může se soud usnést, že před uplynutím přiměřené lhůty, jež nesmí být delší než tři léta, je nepřípustný opětovný návrh na zrušení nebo přeměnu zbavení svéprávnosti, ledaže se dostatečně osvědčí, že se stav osoby zbavené svéprávnosti zlepšil. Byl-li návrh přesto podán, lze ho odmítnout bez dalšího řízení.
DÍL DRUHÝ
Povolení zadržení v ústavu
§ 292
(1) Správa ústavu je povinna oznámit soudu, v jehož obvodu je ústav, nejpozději do čtyřiceti osmi hodin přijetí každého chorého, který nebyl přijat na vlastní žádost.
(2) Dobrovolný vstup do ústavu musí být potvrzen písemným prohlášením před správou ústavu a dvěma svědky; prohlášení lze kdykoli odvolat. Jakmile chorý, který byl přijat do ústavu na vlastní žádost, je omezen ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem, je správa ústavu povinna i o takovém chorém učinit oznámení soudu nejpozději do čtyřiceti osmi hodin od doby, kdy toto omezení začalo.
§ 293
(1) Soud, v jehož obvodu je ústav, zahájí z úřední povinnosti řízení o povolení zadržení v ústavu a rozhodne o něm pokud možno do třiceti dnů po tom, kdy mu došlo oznámení podle § 292. Toto řízení soud nezahájí, jestliže přijetí do ústavu nařídil soud nebo prokurátor.
(2) Proti usnesení, jímž se nařizuje propuštění z ústavu, může podat stížnost i správa ústavu. Usnesení lze vykonat teprve po nabytí právní moci.
§ 294
(1) Účinnost usnesení, kterým se povoluje zadržení v ústavu, zanikne uplynutím jednoho roku ode dne jeho vydání, jestliže v usnesení není stanovena lhůta kratší. Má-li být zadržení v ústavu prodlouženo přes tuto lhůtu, je nutno provést nové vyšetření a soud musí znovu rozhodnout o povolení dalšího zadržení, nenařídil-li mezitím opatrovnický soud, aby osoba zadržená v ústavu byla nadále v něm ponechána.
(2) Usnesení, kterým se povoluje zadržení v ústavu, nebrání tomu, aby opatrovnický soud neučinil opatření jiné.
§ 295
Osoba zadržená v ústavu, není-li zbavena svéprávnosti, dále její rodiče, děti, osvojitel, osvojenec, manžel, sourozenci, jakož i opatrovník, je-li ustanoven, mohou ještě před uplynutím doby uvedené v § 294 odst. 1 žádat o nové soudní vyšetření a rozhodnutí, je-li odůvodněna domněnka, že dalšího zadržení v ústavu není již třeba. Zamítne-li soud návrh na propuštění z ústavu, může se usnést, že nebude konat nové vyšetřování před uplynutím doby, pro kterou bylo zadržení v ústavu povoleno.
§ 296
Jinak se pro toto řízení přiměřeně užije ustanovení dílu prvého.
HLAVA PÁTÁ
Prohlášení za mrtvého a důkaz smrti
DÍL PRVÝ
Prohlášení za mrtvého
§ 297
Příslušnost
Prohlásit nezvěstného za mrtvého je příslušným soud, který byl naposledy jeho obecným soudem v Československé republice.
Obsazení soudu a způsob řízení
§ 298
Řízení koná soudce bez ústního jednání.
§ 299
(1) Návrh lze podat již rok před tím, než uplyne doba potřebná k tomu, aby nezvěstný mohl být prohlášen za mrtvého.
(2) O návrhu nemůže být rozhodnuto před uplynutím této doby.
§ 300
Ustanovení opatrovníka
Uzná-li soud, že podle údajů jsou tu zákonné podmínky pro prohlášení za mrtvého, ustanoví nezvěstnému opatrovníka, nemá-li jiného zástupce, který by ho v řízení zastupoval.
§ 301
Vyhláška
(1) Soud vyhláškou vyzve nezvěstného, aby se přihlásil, a každého, kdo o něm ví, aby o něm podal zprávu soudu nebo zástupci nezvěstného uvedenému ve vyhlášce; zároveň provede všechna potřebná šetření o nezvěstném a zjistí účastníky řízení.
(2) Ve vyhlášce uvede podstatné okolnosti případu a oznámí, že po uplynutí lhůty uvedené ve vyhlášce rozhodne o prohlášení za mrtvého, jestliže se nezvěstný nepřihlásí nebo nedojde-li jiná zpráva o jeho životě. Vyhláškovou lhůtu určí na jeden rok od vyvěšení vyhlášky na soudní desce. Den, kdy lhůta skončí, je nutno ve vyhlášce uvést.
(3) Vyhláška se vyvěsí na soudní desce a uveřejní v listě určeném pro soudní vyhlášky; mimo to ji lze uvést ve známost způsobem v místě obvyklým.
(4) Vyhláška se doručí opatrovníku, známým účastníkům a prokurátorovi.
§ 302
Zastavení řízení
Zjistí-li soud, že nejsou splněny podmínky prohlášení za mrtvého, zastaví řízení usnesením.
§ 303
Rozhodnutí
(1) Po uplynutí lhůty určené ve vyhlášce rozhodne soud o prohlášení za mrtvého. Usnesení je vykonatelné, jakmile nabude právní moci.
(2) O doručení rozhodnutí platí totéž, co o doručení vyhlášky; kromě toho se pravomocné rozhodnutí doručí soudu příslušnému k projednání dědictví.
§ 304
Zrušení a oprava rozhodnutí
(1) Zjistí-li soud, že osoba prohlášená za mrtvou je na živu nebo že žila ještě v den, od kterého dosud neuplynula doba potřebná k tomu, aby nezvěstná osoba mohla být prohlášena za mrtvou, zruší z úřední povinnosti své rozhodnutí o prohlášení za mrtvého.
(2) Na návrh účastníka nebo prokurátora opraví soud den, který je uveden v jeho rozhodnutí jako den smrti, zjistí-li dodatečně, že:
a) osoba prohlášená za mrtvou zemřela jiného dne, anebo
b) nemohla se dožít toho dne nebo jej přežila.
(3) O doručení rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 platí ustanovení § 303 odst. 2.
§ 305
Náklady řízení
Náklady spojené s ustanovením a činností opatrovníka, jakož i ostatní náklady řízení, nese navrhovatel.
§ 306
Stížnost
Stížnost mohou podat jen účastníci, kterým mělo být rozhodnutí doručeno (§ 301 odst. 4), a prokurátor.
§ 307
Výlučnost rozhodnutí
Otázku, zda a kdy lze nezvěstného považovat za mrtvého, nelze řešit v jiném řízení, a to ani jako otázku předběžnou.
DÍL DRUHÝ
Důkaz smrti
§ 308
Návrh
(1) Je-li jisto, že někdo zemřel, ale jeho smrt se nedá prokázat veřejnou listinou, lze podat návrh na zahájení řízení o důkazu smrti.
(2) Návrh na zahájení řízení může podat každý, kdo má právní zájem na důkazu smrti.
§ 309
Použití jiných ustanovení
Ustanovení dílu prvého se užije přiměřeně; vyhláškovou lhůtu lze však zkrátit až na tři měsíce.
HLAVA ŠESTÁ
Projednání dědictví
§ 310
Příslušnost
K projednání dědictví je příslušným soud, který byl naposledy obecným soudem zůstavitele. Není-li takový soud v Československé republice, je příslušným soud, v jehož obvodu je majetek zůstavitele nebo jeho část; je-li podle toho příslušných soudů několik, rozhoduje mezi nimi předstižení.
Obsazení soudu a způsob řízení
§ 311
Řízení koná soudce bez ústního jednání.
§ 312
Soud zahájí řízení z úřední povinnosti, jakmile se doví, že někdo zemřel nebo byl pravomocně prohlášen za mrtvého.
§ 313
Oznámení o úmrtí
Místní národní výbor oznámí každé úmrtí v obci okresnímu soudu místa úmrtí.
Předběžná šetření a opatření
§ 314
(1) Soud příslušný k projednání dědictví nejprve vyšetří:
a) zůstavitelovo jméno, příjmení, věk, stav, státní občanství, zaměstnání, jakož i zda byl odkázán na příjem z pracovního nebo obdobného poměru, nebo zda pobíral důchod z veřejných prostředků;
b) den a místo úmrtí zůstavitele, jeho poslední bydliště nebo pobyt;
c) jméno, příjmení, pobyt a zaměstnání manžela;
d) jména, příjmení, zaměstnání, věk a pobyt dětí zemřelého a jiných osob, o nichž lze mít za to, že jsou dědici;
e) zda je tu dědictví a jaké, zda jsou tu dluhy a zda tyto pravděpodobně převyšují majetek;
f) je-li tu závěť a kde je uschována;
g) zda a které poručenství a opatrovnictví zemřelý zastával;
h) kdo by měl být ustanoven za poručníka nebo opatrovníka dětem nebo dědicům zemřelého.
(2) Toto šetření se nekoná, jde-li o nezletilého, který byl v době úmrtí v rodičovské moci a neměl jmění.
§ 315
Soud učiní všechna nutná a neodkladná opatření, zejména zjistí stav a obsah závěti (§ 319) - jestliže se nalezne -, postará se o zajištění dědictví, o prodej věcí, které nelze uschovat bez nebezpečí škody nebo nepoměrných nákladů, a to i pod odhadní cenou, o vydání nedoplatků zůstavitelovy odměny za práci a opakujících se důchodů až do výše jednoměsíčního příjmu, jakož i o svěření věcí osobní potřeby pozůstalému manželu, a není-li ho, jinému členu zůstavitelovy domácnosti. Prodej věcí se provede podle obdoby § 564a, ledaže soud rozhodne o jiném způsobu prodeje.
§ 316
Šetření a opatření uvedená v §§ 314 a 315 provede podle možnosti a potřeby již soud, v jehož obvodu zůstavitel zemřel.
§ 317
V obcích mimo sídlo okresního soudu může soud o provedení šetření požádat místní národní výbor.
§ 317a
Pro účely řízení o projednání dědictví může soud ustanovit opatrovníky všem dědicům, odkazovníkům a jiným účastníkům, pokud již nemají zákonného zástupce, i když by k ustanovení opatrovníků byl podle § 244 příslušný soud jiný.
§ 318
Zajištění dědictví
Zajištění dědictví se provádí zejména uložením u soudu, zapečetěním v bytě zemřelého nebo uložením u schovatele a konečně zákazem výplaty vkladů a jiných pohledávek. Nezapečetěné věci se sepíší.
§ 319
Zjištění stavu a obsahu závěti
(1) Nalezne-li se závěť, zjistí soud v přítomnosti zapisovatele v protokole: datum závěti, kdo ji předložil, stav listiny, zda byla odevzdána zapečetěná či otevřená, zda v ní bylo něco vymazáno, opraveno, nebo zda byla shledána jiná závada.
(2) K protokolu se připojí ověřený opis závěti. Prvopis závěti se zvláštním způsobem uloží.
(3) Je-li závětí několik, postupuje se při všech podle odstavců 1 a 2.
Neprojednání dědictví
§ 320
Nezanechal-li zemřelý majetek, soud řízení zastaví. Usnesení o tom se doručí jen na žádost účastníka.
§ 321
Je-li majetek zůstavitele tak nepatrný, že z něho lze uhradit jen náklady nemoci a přiměřeného pohřbu a jiné přednostní pohledávky, zjistí se výslechem dědiců a věřitelů, kteří by mohli být uspokojeni, cena majetku a výše dluhů. Majetek se přikáže těmto věřitelům na úplnou nebo částečnou úhradu jejich nároků; k tomu je třeba souhlasu věřitelů, kteří by mohli být uspokojeni, dále dědiců, a není-li tu žádných dědiců, státu.
§ 322
Byla-li nařízena exekuční likvidace dědictví, zastaví soud projednání dědictví. Usnesení o tom se doručí jen na žádost účastníka.
Projednání dědictví
§ 323
Neskončí-li se řízení některým ze způsobů uvedených v §§ 320322, soud dědictví projedná.
§ 324
Osoby, o nichž lze mít za to, že jsou dědici, soud o tom uvědomí. Zároveň je poučí, že mohou do jednoho měsíce, neustanovil-li soud lhůtu delší, dědictví odmítnout, a jaké jsou náležitosti a následky odmítnutí. Uvědomění a poučení se doručí do vlastních rukou nebo se dá ústně a zapíše se do protokolu.
§ 325
(1) Vždy se sepíše přesný a úplný seznam všeho jmění, které měl zůstavitel v držbě v době smrti, nebo které je u třetích osob, s udáním jeho tehdejší obecné ceny (soupis).
(2) Má-li na zjištění jmění zájem socialistická právnická osoba, anebo je-li dědicem osoba nesvéprávná nebo neznámého pobytu, provede se soupis i odhad neprodleně na místě samém.
(3) Zpravidla se opustí od soupisu na místě samém a od odhadu, jde-li toliko o osobní majetek zůstavitele a dědicové žijí převážně z výtěžku vlastní práce.
§ 326
(1) Soupis se koná zpravidla podle údajů předvolaných dědiců a opatrovníků, dostaví-li se tito, v jejich přítomnosti.
(2) Má-li se provést též odhad, je nutno přibrat i znalce. Při odhadu nemovité věci lze její cenu zjistit i bez znalce podle předpisů platných pro daně a veřejné dávky, podle posledního dříve vykonaného odhadu, anebo podle smlouvy o posledním zcizení, neodporují-li tomu osoby, jež mají na odhadu právní zájem.
§ 327
Koná-li se soupis na místě samém, je orgán, který ho provádí, povinen opatřit si za použití vhodných prostředků podle možnosti úplné vysvětlení o stavu jmění (aktiv a pasív). V protokole uvede, jakých prostředků k tomu zejména použil, a podle možnosti v prvopise nebo v opise připojí nalezené listinné doklady.
§ 328
Na konci soupisu se vypočte výše dluhů a čistého majetku, který zbývá po jejich odečtení. U sporných aktiv a pasív omezí se soud jen na zjištění jejich spornosti; při výpočtu čistého majetku se k nim nepřihlíží.
§ 329
Protokol podepíší všichni při soupisu a případném odhadu zúčastnění; dědicové tak učiní s prohlášením, že jejich údaje jsou správné a úplné a že vědomě nic z dědictví nezamlčeli. Dědice je nutno předem poučit o trestních následcích nesprávného nebo neúplného prohlášení o stavu jmění.
§ 330
(1) Soud určí obecnou cenu majetku v době smrti zůstavitele, výši dluhů a čistou cenu dědictví; přitom též uvede, zda a jakým způsobem se odchýlil od sestaveného soupisu.
(2) Soupis nebrání dědicům ani jiným osobám, aby se domáhali svého práva mimo řízení o projednání dědictví.
§ 331
(1) Jestliže někdo před potvrzením o nabytí dědictví tvrdí, že je dědicem, a popírá dědické právo jiného dědice, který dědictví neodmítl, vyšetří soud podmínky dědického práva obou a potvrdí nabytí dědictví tomu z nich, jehož dědické právo zjistí.
(2) Závisí-li však rozhodnutí o dědickém právu na zjištění sporných skutečností, odkáže soud po marném pokusu o smír toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví méně pravděpodobným, aby své právo uplatnil žalobou. K podání žaloby určí lhůtu a po jejím marném uplynutí pokračuje v projednávání dědictví bez ohledu na tohoto dědice.
(3) Byla-li žaloba podána včas, vyčká soud s dalším projednáváním dědictví až do skončení řízení o žalobě.
(4) Příslušnost soudu pro řízení o této žalobě se řídí ustanovením § 310.
§ 332
Na návrh dědice vyzve soud věřitele vyhláškou, kterou vhodným způsobem uveřejní, aby do určité lhůty oznámili své nároky, a upozorní je na následky neoznámení (§ 514 občanského zákoníka).
§ 333
Skončení projednávání dědictví
Jakmile jsou splněny zákonné podmínky, potvrdí soud nabytí dědictví a prohlásí projednávání za skončené.
§ 334
Potvrzení o nabytí dědictví
Usnesení, kterým se potvrzuje nabytí dědictví, má obsahovat:
a) jméno a příjmení zůstavitele a den jeho smrti;
b) jméno a příjmení dědice a jeho zákonného zástupce;
c) právní důvod nabytí dědictví (zákon nebo závěť);
d) je-li několik dědiců, jakého dílu, anebo které jednotlivé věci nebo práva který z nich nabyl;
e) jaké zápisy lze podle tohoto usnesení vykonat ve veřejných knihách.
§ 335
Dohoda o rozdělení dědictví
(1) Dědici si mohou rozdělit věci patřící do dědictví i mimosoudně. Je-li však některý z nich nesvéprávný, může se tak stát jen před soudem.
(2) Rozdělení dědictví před soudem musí být soudem schváleno (§ 76 věta prvá).
(3) Nedohodnou-li se dědici o převzetí věci, která podle zákona nemůže být ve spoluvlastnictví dvou nebo více osob, nařídí soud projednávající dědictví prodej takové věci; prodej se vykoná podle obdoby § 564.
§ 336
Zvláštní opatření stran některých dědiců
Jsou-li mezi dědici osoby pod zvláštní ochranou zákona, postará se soud, aby dědictví bylo pro tyto osoby řádně uschováno, popřípadě zasláno příslušnému poručenskému nebo opatrovnickému soudu. Tento soud je nutno také zpravit o tom, že bylo vydáno potvrzení o nabytí dědictví.
§ 337
Opatření po vydání usnesení, potvrzujícího nabytí dědictví
(1) Po právní moci usnesení, kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví, zruší soud provedená zajištění dědictví, jakož i opatrovnictví, zruší všechny zákazy výplaty vkladů, pojistek apod., které byly v řízení o projednání dědictví nařízeny nebo příslušnými ústavy podle zákona provedeny, a těmto ústavům oznámí, komu smějí zadržené částky vyplatit.
(2) Toto ustanovení se nevztahuje na opatření učiněná k zajištění daní a veřejných dávek.
§ 338
Odkazy a odkazovníci
Ustanovení o dědictví a dědicích platí přiměřeně o odkazech a odkazovnících.
§ 339
Dodatečné objevení majetku
Objeví-li se po potvrzení o nabytí dědictví nový majetek, učiní soud potřebná zajišťovací opatření, doplní soupis a podle potřeby i usnesení, kterým bylo nabytí dědictví potvrzeno.
§ 340
Dodatečné objevení závěti
Objeví-li se po potvrzení o nabytí dědictví závěť, zjistí soud její stav a obsah (§ 319), uschová ji a zpraví o ní dědice z této závěti; dědictví však znovu neprojednává.
§ 341
Zrušení usnesení potvrzujícího nabytí dědictví
Zjistí-li se dodatečně, že zůstavitel žije, nebo zruší-li se jeho prohlášení za mrtvého, zruší soud usnesení, kterým potvrdil nabytí dědictví.
§ 342
Odúmrť
Má-li jmění zůstavitele připadnou státu jako odúmrť, učiní soud projednávající dědictví potřebná zajišťovací opatření a potom vydá toto jmění státu.
HLAVA SEDMÁ
Soudní umoření listin
§ 343
Příslušnost
Pro umoření listiny je příslušným obecný soud navrhovatele, a není-li takový soud v Československé republice, soud zdejšího místa platebního.
§ 344
Obsazení soudu a způsob řízení
Řízení koná soudce bez ústního jednání.
§ 345
Předmět soudního umoření
(1) Umořit lze jen ztracenou anebo zničenou listinu, jejíž předložení je třeba k uplatňování práva.
(2) Soudně nelze umořit papírové peníze, loterní losy, kupóny a talóny cenných papírů, vkladní knížky, dále lístky a známky denního oběhu (vstupenky, jízdenky apod.).
§ 346
Návrh
Navrhovatel je povinen uvést též skutečnosti, z nichž vyplývá, že může z listiny nebo na jejím základě uplatnit nějaké právo, anebo je povinen udat skutečnosti, z nichž vyvozuje jiný právní zájem na umoření listiny. Je povinen předložit opis listiny nebo označit listinu, jejího výstavce a jeho bydliště (sídlo), popřípadě i jiné osoby podle listiny zavázané a jejich bydliště (sídlo), jakož i druh a znaky, které ji rozlišují od jiných listin téhož druhu; zní-li listina na určitou částku, je povinen uvést i tuto částku.
§ 347
Účastníci
Účastníky řízení jsou navrhovatel, osoba podle listiny zavázaná, přihlášený držitel listiny, jakož i ten, kdo podal námitky.
Řízení
§ 348
Soud zjistí, zda byla listina s udanými znaky vystavena a zda byla ztracena nebo zničena. Zjistí-li soud, že tomu tak není, nebo že umoření listiny brání jiné překážky, řízení zastaví.
§ 349
(1) Nezjistí-li soud žádnou z překážek, vydá vyhlášku. Ve vyhlášce uvede:
a) jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště navrhovatele, popřípadě jeho název a sídlo;
b) den,kdy byl návrh podán;
c) popis listiny;
d) výzvu, aby se držitel listiny do jednoho roku ode dne uveřejnění vyhlášky v listě určeném pro soudní vyhlášky přihlásil u vyzývajícího soudu nebo u soudu místa, kde listina je, a podle možnosti listinu předložil (přihláška), anebo aby byly podány námitky proti návrhu;
e) upozornění, že po marném uplynutí lhůty prohlásí soud listinu na další návrh za umořenou.
(2) Je-li umořována směnka, zapoví soud příjemci cizí směnky nebo výstavci vlastní směnky a jejich rukojmím její zaplacení a vydá vyhlášku (odstavec 1); vyhlášková lhůta je dva měsíce.
§ 350
(1) Jde-li o listinu na doručitele bez kupónu (s výjimkou pojistek), skončí vyhlášková lhůta až za rok po splatnosti pohledávky z listiny.
(2) U listin na doručitele s kupóny skončí vyhlášková lhůta až za rok po splatnosti posledního kupónu nebo po dřívější splatnosti pohledávky z listiny. Nebude-li na poslední kupón placeno, počítá se lhůta od prvého července roku, kdy se měla stát výplata. Lhůta však neskončí nikdy dříve než za rok ode dne uveřejnění vyhlášky.
(3) Vyhlášková lhůta u směnek se počítá: není-li směnka ještě splatná, od prvního dne od její splatnosti, a jestliže je již splatná, ode dne uveřejnění vyhlášky. Při směnkách na viděnou se počítá lhůta, jestliže v době uveřejnění vyhlášky ještě neuplynula lhůta k předložení směnky, od posledního dne této lhůty; uplynula-li již v uvedené době lhůta k předložení směnky, počítá se vyhlášková lhůta ode dne uveřejnění vyhlášky.
§ 351
Vyhláška se doručí navrhovateli, osobě podle listiny zavázané a jiným osobám, které by mohly přispět k objasnění věci; kromě toho se v den vydání vyvěsí na soudní desce a uveřejní v listě určeném pro soudní vyhlášky a podle potřeby i jinak.
§ 352
(1) Od zahájení řízení až do jeho pravomocného skončení neběží promlčecí lhůta proti navrhovateli ani lhůta určená k výplatě listiny.
(2) Ten, komu byla vyhláška doručena, anebo kdo se o ní mohl při náležité péči dovědět, nesmí pod následky neplatnosti nakládat s právy z umořované listiny, konat výplaty nebo jiná plnění podle ní, zcizit ji nebo provést na ní změny. Osoba podle listiny zavázaná je povinna zadržet předloženou listinu a oznámit to soudu se zprávou, kdo ji předložil.
§ 353
Zákazy a rozkazy podle § 352 odst. 2 může soud na žádost navrhovatele vydat již před vydáním vyhlášky. Usnesení o tom doručí neprodleně účastníkům a uveřejní v listě určeném pro soudní vyhlášky.
§ 354
(1) Talón je neúčinný, dokud trvá umořovací řízení nebo opatření podle § 353 o listině, k níž byl vydán, nebo jestliže majitel listiny, předloživ ji zavázané osobě, odporoval tomu, aby na základě talónu byl vydán nový kupónový arch. Byl-li podán odpor, smějí být další kupóny a další talón vydány jen tomu, kdo předloží listinu, k níž byly kupóny a talón vydány.
(2) Jestliže byly kupóny ztraceny nebo zničeny a poškozený to oznámil osobě podle listiny zavázané před promlčením nároku z toho nebo onoho kupónu, může se na této osobě domáhat plnění do roku po uplynutí promlčecí lhůty, nebyl-li v promlčecí lhůtě kupón předložen k výplatě nebo nárok z něho soudně uplatněn.
(3) Bylo-li zahájeno umořovací řízení o směnce, je navrhovatel, který se vykáže soudní vyhláškou, oprávněn žádat zaplacení splatné směnky na příjemci cizí směnky nebo na výstavci vlastní směnky, anebo na jejich rukojmích jen tehdy, jestliže dá přiměřenou jistotu, dokud nebude směnka prohlášena za umořenou; nedá-li tuto jistotu, může žádat složení dlužné částky k soudu.
§ 355
Soud přezkoumá přihlášky a námitky. Zjistí-li soud, že listina není ztracena nebo zničena, anebo že nebylo jiných podmínek pro zahájení řízení, řízení zastaví.
§ 356
(1) Uplyne-li vyhlášková lhůta a nedojde-li k zastavení řízení podle § 355, prohlásí soud na další návrh listinu za umořenou. Návrh je třeba podat do jednoho měsíce po uplynutí vyhláškové lhůty nebo alespoň před vydáním zastavovacího usnesení.
(2) Nebyl-li takový návrh podán, soud zastaví řízení. Na tento následek je třeba navrhovatele výslovně upozornit už při doručení vyhlášky a podle možnosti znovu před zastavením řízení.
§ 357
Ustanovení o umoření směnek se užije přiměřeně na umoření šeků a poukázek na cenné papíry.
§ 358
Účinky umoření
(1) Umořovací usnesení nahrazuje umořenou listinu, dokud osoba zavázaná nevydá za ni oprávněné osobě náhradní listinu.
(2) Byla-li prohlášena za umořenou listina, je tím umořen i talón k ní vydaný.
HLAVA OSMÁ
Věci soudní úschovy
§ 359
Příslušnost
K přijetí věci do soudní úschovy je příslušný kterýkoli okresní soud. Má-li však další opatření s předmětem úschovy učinit soud jiný, je nutno ho o složení vyrozumět.
Obsazení soudu a způsob řízení
§ 360
Řízení koná soudce bez ústního jednání.
§ 361
Usnesení o přijetí věci do soudní úschovy se doručí složiteli a osobě, pro kterou je věc složena (věřiteli).
§ 362
(1) Peníze a cennosti se uloží do soudní úschovy u peněžního ústavu k tomu oprávněného.
(2) Listiny se podle své povahy uloží zvláštním způsobem u soudu nebo jiným vhodným způsobem.
(3) Při jiných movitých věcech soud na náklady navrhovatele ustanoví pro jejich opatrování vhodného schovatele.
§ 363
(1) Vyžaduje-li úschova nákladu, uloží soud navrhovateli, aby složil přiměřenou zálohu na dobu, po kterou zůstanou věci pravděpodobně v soudní úschově, vždy však nejdéle na jeden rok. Jestliže navrhovatel nesloží zálohu včas, odmítne soud přijmout věc do soudní úschovy.
(2) Před vyčerpáním zálohy vyzve soud složitele přímo, a není-li to možné, veřejnou vyhláškou, aby složil zálohu další. Nesloží-li složitel zálohu včas, soud mu věc vrátí. Není-li to možné nebo zdráhá-li se složitel věc přijmout, nařídí soud prodej složené věci v dražbě podle zásad exekučního prodeje. Byla-li dražba bezvýsledná, prodá věc výkonný úředník z volné ruky. Výtěžek se uloží do soudní úschovy.
§ 364
Nelze-li v obvodu soudu nalézt vhodného a k přijetí ochotného schovatele, nebo jde-li o věci nehodící se k úschově, zejména podléhají-li zkáze, je třeba přijetí věci do soudní úschovy odmítnout.
§ 365
Soud vydá složiteli předmět soudní úschovy, dojde-li jeho žádost o vydání dříve, než byl věřitel o složení soudem vyrozuměn, anebo uznal-li soud pravomocně složení za nepřípustné; jinak soud vydá předmět na žádost věřiteli.
§ 366
(1) Když již soud věřitele o složení uvědomil, vydá předmět úschovy složiteli, jestliže si to vymínil, nebo jestliže věřitel předmět úschovy nepřijal. Jinak jej vydá složiteli, popřípadě jiné osobě o to žádající, jen tehdy, souhlasí-li s tím složitel i věřitel; odporuje-li některý z nich vydání, soud žádost o vydání zamítne a žadatele odkáže, aby podal žalobu nebo návrh na zahájení jiného příslušného řízení.
(2) Nevykáže-li žadatel ve lhůtě určené soudem, že podal žalobu nebo návrh na zahájení jiného příslušného řízení, má se za to, že se nároku na vydání vzdal; na tento následek je třeba žadatele upozornit v usnesení, kterým se odkazuje, aby podal žalobu nebo návrh na zahájení jiného řízení.
Staré úschovy
§ 367
Soud, u něhož jsou staré úschovy, vyzve oprávněné po uplynutí pěti roků ode dne složení vyhláškou, kterou uveřejní vhodným způsobem, aby do jednoho roku od jejího uveřejnění vykázali své oprávnění. Jestliže oprávnění tak neučiní, prohlásí předměty úschovy za propadlé ve prospěch státu; o tom je třeba oprávněné poučit. Jsou-li známy osoby, které předmět úschovy složily, anebo pro něž tyto předměty byly složeny, uvědomí je soud o vydání vyhlášky zvlášť.
§ 368
Soud vyzve příslušný orgán státní správy, aby se vyjádřil o přihlášených nárocích. Považuje-li soud ohlášené nároky za zřejmě neoprávněné nebo nepřihlásí-li se nikdo, prohlásí předměty staré úschovy za propadlé ve prospěch státu; listiny uloží ve spisovně.
HLAVA DEVÁTÁ
Věci nájemní
DÍL PRVÝ
Nechráněné nájmy
§ 369
Příslušnost
Pro řízení podle tohoto dílu je příslušným soud, v jehož obvodu je předmět nájmu.
§ 370
Účastníci
Účastníky řízení jsou pronajímatel a nájemce.
Výpověď
§ 371
Nájemní smlouvy o věcech nemovitých může vypovědět, pokud k tomu není třeba přivolení soudu, kterákoli smluvní strana soudně nebo mimosoudně ve lhůtách a na období, jež stanoví zákon nebo zvláštní předpisy.
§ 372
Soudní výpověď má obsahovat zejména označení předmětu nájmu a dobu, kdy se má nájemní smlouva skončit.
§ 373
(1) Spolu se soudní výpovědí doručí soud odpůrci rozkaz, aby předmět nájmu v době určené v rozkazu pod exekucí odevzdal nebo převzal, anebo aby do patnácti dnů ode dne doručení výpovědi podal odpor u soudu, který rozkaz vydal. Odpor nemusí být odůvodněn.
(2) Soudní výpověď je nutno doručit spolu s rozkazem ve lhůtě uvedené v § 371. Výpovědi podané teprve po uplynutí této lhůty soud odmítne.
(3) Výpověď nesmí být odmítnuta jen proto, že byla podána před počátkem výpovědní lhůty.
(4) I když se doručení stalo teprve po uplynutí výpovědní lhůty, je výpověď platná, nebude-li včas podán odpor.
§ 374
(1) Vypovídaný může také proti mimosoudní výpovědi do patnácti dnů po jejím obdržení podat odpor u soudu příslušného podle § 369. Nepodáním odporu nepozbývá vypovídaný obranu proti výpovědi, která je základem žaloby na odevzdání nebo převzetí předmětu nájmu.
(2) Žalobu na odevzdání nebo převzetí předmětu nájmu, jejímž základem je mimosoudní výpověď, lze podat již před uplynutím výpovědního období.
§ 375
Rozkaz k odevzdání nebo převzetí
(1) U nájemních smluv, které zanikají uplynutím doby, může každá smluvní strana před uplynutím, nejpozději však do patnácti dnů po uplynutí nájemní doby, navrhnout u soudu vydání rozkazu odpůrci, aby v ustanovenou dobu pod exekucí odevzdal nebo převzal předmět nájmu, anebo aby do patnácti dnů od doručení rozkazu podal odpor u soudu, který vydal rozkaz. Odpor není třeba odůvodnit.
(2) Byl-li nájemní poměr sjednán na více než šest měsíců, lze tento návrh učinit jen v posledních šesti měsících.
§ 376
Obsazení soudu a způsob řízení
O vydání rozkazu podle § 373 odst. 1 a § 375 odst. 1 rozhoduje soudce bez slyšení účastníků. Totéž platí o odmítnutí pozdě podaného odporu.
§ 377
Doručení rozkazu
Rozkazy podle § 373 odst. 1 a § 375 odst. 1 je třeba doručit bez prodlení odpůrci s jedním stejnopisem výpovědi nebo návrhu do vlastních rukou.
Řízení po odporu
§ 378
(1) Byl-li odpor podán včas, ustanoví soud rok k ústnímu jednání.
(2) Řízení se koná podle ustanovení hlavy jedenácté. Účastník, který dal výpověď nebo podal návrh, aby předmět nájmu byl vrácen nebo převzat, pokládá se za žalobce.
§ 379
(1) V rozsudku budiž vyřčeno, zda a pokud se výpověď nebo rozkaz vydaný podle § 375 ponechává v platnosti nebo se zrušuje, jakož i zda a kdy je žalovaný povinen předmět nájmu odevzdat nebo převzít.
(2) Výpověď se posuzuje podle doby, kdy byla dána.
§ 380
(1) Proti soudním rozkazům k odevzdání nebo převzetí předmětu nájmu, které jsou vydány na základě soudní výpovědi nebo na návrh podle § 375, se připouští pouze odpor; řádný opravný prostředek se nepřipouští.
(2) Soudní výpovědi a rozkazy k odevzdání nebo převzetí předmětu nájmu, proti nimž nebyl podán odpor, jakož i pravomocné rozsudky a schválené soudní smíry v těchto věcech pozbudou platnosti s výjimkou výroku o náhradě nákladů, jestliže nebude navržena exekuce do patnácti dnů po tom, kdy nastala doba určená v nich k úplnému vyklizení nebo převzetí předmětu nájmu, a nabyla-li tato rozhodnutím právní moci, nebo byly-li soudní smíry schváleny až po uplynutí této doby, do patnácti dnů po právní moci.
(3) Ustanovení odstavce 2 platí také o soudních smírech a rozsudcích na odevzdání předmětu nájmu a na zrušení nebo vyslovení zániku nájemní smlouvy, jakož i o soudních smírech a rozsudcích v řízení podle § 374.
§ 381
Účinnost rozhodnutí proti jiným osobám
Výpovědi, rozkazy, rozsudky a soudní smíry týkající se trvání, zániku nebo zrušení nájemní smlouvy, jež byly vydány proti nájemci, jsou účinné a lze je vykonat i proti osobám, které jsou na nemovité věci jen na základě práva nájemcova.
DÍL DRUHÝ
Chráněné nájmy
Rozsah a zánik chráněného nájemního poměru
§ 382
(1) Ustanovení tohoto dílu platí pro nájmy bytů, částí bytů a jiných místností (dále jen "předmět nájmu"). Nevztahují se však na nájmy:
a) hostinských pokojů v ubytovacích podnicích;
b) pokojů v internátech a ve studentských kolejích.
(2) Na podnájemní smlouvy o bytech (jejich částech) se ustanovení tohoto dílu vztahují jen:
a) jestliže podnájemce místnosti převážně zařídil, nebo
b) vede-li v nich se svou rodinou samostatnou domácnost.
(3) Podnájmu jsou co do ochrany postaveny na roveň nájmy:
a) pokojů v budovách svobodáren;
b) části bytu vlastníka domu.
§ 383
Účinnost ustanovení tohoto dílu nelze vyloučit ani omezit úmluvou stran.
§ 384
Pronajímatel může nájemní poměr ukončit, nedošlo-li mezi ním a nájemcem k dohodě, kterou nájemce dodržel, pouze s přivolením soudu (§ 389) nebo soudním smírem v řízení podle tohoto dílu. Jakýkoli jiný způsob zrušení nájemního poměru pronajímatelem je neplatný. K neplatnosti je třeba přihlížet z úřední povinnosti v každém období řízení i v řízení exekučním; namítá-li nájemce nepřípustnost výpovědi ve stížnosti proti usnesení, kterým byla povolena exekuce vyklizením, má stížnost odkladný účinek.
Výpověď
§ 385
(1) Přivolení k výpovědi může být dáno jen z důležitých důvodů.
(2) Ze zvláště naléhavých důvodů může pronajímatel žádat též o přivolení ke zrušení nájemního poměru bez výpovědi.
(3) Ministr spravedlnosti stanoví v dohodě se zúčastněnými ministry nařízením, z kterých důležitých důvodů, buď se zřetelem na potřebu pronajímatele, nebo chování nájemce, či z jiných důležitých důvodů, může být dáno přivolení k výpovědi; stejně stanoví, z kterých zvláště naléhavých důvodů může být žádáno o přivolení ke zrušení nájemního poměru bez výpovědi.
§ 386
(1) V případech, v nichž důležitým důvodem přivolení k výpovědi je potřeba pronajímatele, může soud na návrh nájemce při přivolení k výpovědi vyslovit, že pronajímatel má nájemci po vyklizení předmětu nájmu nahradit zcela nebo zčásti potřebné stěhovací náklady, odpovídá-li to slušnosti, zvláště se zřetelem na hospodářskou situaci pronajímatele a nájemce. Stěhovací náklady určí soud podle volného uvážení.
(2) V případech, v nichž důležitým důvodem přivolení k výpovědi je potřeba pronajímatele, je pronajímatel povinen vypověděnému nájemci znovu pronajmout předmět nájmu a nahradit mu zaviněnou škodu, nebude-li předmětu nájmu do třiceti dnů po odevzdání použito k účelu, pro který bylo dáno přivolení k výpovědi. Tato lhůta nepočne běžet dříve, než by při náležité péči mohlo být započato s používáním nájemního předmětu k uvedenému účelu.
§ 387
Příslušnost
O příslušnosti platí ustanovení § 369.
§ 388
Účastníci
Účastníky řízení jsou pronajímatel a nájemce.
Řízení
§ 389
(1) V návrhu na přivolení k výpovědi nebo ke zrušení nájemního poměru bez výpovědi je třeba uvést i předmět nájmu a výpovědní lhůtu nebo dobu, kdy má být nájemní poměr zrušen bez výpovědi.
(2) Návrh je třeba nájemci doručit do vlastních rukou. Klid řízení je přípustný. Před rozhodnutím ve věci je soud povinen dát příležitost místnímu národnímu výboru, aby se mohl vyjádřit.
(3) Pravomocné přivolení k výpovědi nahrazuje výpověď; v rozsudku, kterým se přivoluje k výpovědi, určí soud dobu, kdy se nájemní poměr skončí a kdy má nájemce předmět nájmu odevzdat, tak, jako by výpověď byla dána na nejbližší výpovědní období. Soud určí v rozsudku dobu, kdy se nájemní poměr skončí a kdy má nájemce odevzdat předmět nájmu, i tehdy, jde-li o zrušení nájemního poměru bez výpovědi.
§ 390
Náklady řízení o přivolení k výpovědi z důvodů potřeby pronajímatele hradí pronajímatel. Ustanovení § 132 tím není dotčeno.
§ 391
Účinnost rozhodnutí
O účincích rozsudku a soudních smírů platí ustanovení § 380 odst. 2 a 3 a § 381 obdobně.
§ 392
Smlouvy na určitou dobu
Na nájemné smlouvy sjednané na určitou dobu se hledí tak, jako by byly sjednány na dobu neurčitou s výpovědí ve lhůtách a na období, jež stanoví zákon nebo zvláštní předpisy. Před uplynutím smluvené nájemní doby nelze žádat o přivolení k výpovědi z důvodů potřeby pronajímatele.
§ 393
Smrt nájemce
(1) Zemře-li nájemce, vstupují dnem jeho smrti v nájemní smlouvu příslušníci jeho rodiny, kteří v tento den s ním žili ve společné domácnosti a nemají vlastní byt, jakož i za téže podmínky osoby, které s ním žily ve společné domácnosti nejméně jeden rok před jeho smrtí a které se staraly z tohoto důvodu o společnou domácnost, anebo byly na něho odkázány výživou. Prohlásí-li však - nejsou-li dědici - do týdne po tom, co se dověděli o smrti nájemce, že odmítají pokračovat v nájemním poměru, platí, že nedošlo ke vstupu do nájemního poměru.
(2) Tohoto ustanovení se užije přiměřeně i v případě, že nájemce trvale opustil společnou domácnost. Jeho výpověď je jen tehdy platná, prohlásí-li oprávněné osoby (odstavec 1), že odmítají pokračovat v nájemním poměru.
(3) Za příslušníky rodiny podle ustanovení odstavce 1 se považují manžel (manželka), příbuzní v pokolení přímém (i z osvojeneckého poměru) a sourozenci.
HLAVA DESÁTÁ
Věci nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení (pojištění)
§ 394
Soudní pravomoc
(1) Soudy rozhodují o opravných prostředcích proti výměrům Ústřední národní pojišťovny a Státního úřadu důchodového zabezpečení, pokud řízení o opravných prostředcích není upraveno jinak.
§ 395
Příslušnost
(1) Rozhodovat o opravných prostředcích proti rozhodnutím krajské odborové rady je příslušným soud, v jehož obvodu je sídlo krajské odborové rady, která rozhodnutí vydala. Podává-li opravný prostředek zaměstnanec (jeho rodinný příslušník nebo pozůstalý), může místo tohoto soudu volit svůj obecný soud.
(2) Rozhodovat o opravných prostředcích proti výměrům Státního úřadu důchodového zabezpečení (Slovenského úřadu důchodového zabezpečení nebo jiných orgánů) je příslušným soud v sídle krajského soudu, v jehož obvodu má obecný soud ten, kdo podává opravný prostředek.
Řízení
§ 396
(1) Opravný prostředek proti výměru Ústřední národní pojišťovny nebo Státního úřadu důchodového zabezpečení se podává návrhem s náležitostmi podle § 43.
(2) Návrh je třeba podat do třiceti dnů ode dne doručení výměru. Požádá-li navrhovatel před uplynutím této lhůty Státní úřad důchodového zabezpečení o sdělení výpočtu důchodové dávky, počítá se lhůta až ode dne doručení tohoto výpočtu navrhovateli.
(3) Návrh se podává písemně ve dvou vyhotoveních nebo ústně do protokolu, a to u příslušného soudu nebo u okresní národní pojišťovny, v jejímž obvodu má navrhovatel své bydliště nebo sídlo. Návrh směřující proti výměru Ústřední národní pojišťovny se pokládá za platně podaný, i když byl podán u jiného než příslušného soudu nebo u jiné než příslušné organisační složky Ústřední národní pojišťovny. Návrh směřující proti výměru Státního úřadu důchodového zabezpečení se pokládá za platně podaný, i když byl podán u tohoto úřadu nebo jeho orgánu, který výměr vydal.
(4) Byl-li návrh ve věci nemocenského pojištění podán u orgánu Revolučního odborového hnutí, který ve věci nerozhodoval, postoupí se neprodleně příslušnému soudu prostřednictvím krajské odborové rady, která vydala rozhodnutí. Návrh ve věcech důchodového zabezpečení (pojištění) podaný u výkonného orgánu okresního národního výboru postoupí se neprodleně příslušnému soudu prostřednictvím Státního úřadu sociálního zabezpečení (Slovenského úřadu sociálního zabezpečení).
§ 397
(1) Příslušný soud doručí návrh pojišťovně, která výměr vydala. Pojišťovna může návrhu do třiceti dnů ode dne jeho doručení vyhovět. Neučiní-li tak, podá soudu o věci v téže lhůtě vyjádření. Vyhoví-li pojišťovna návrhu, sdělí to soudu, který řízení zastaví a rozhodne o náhradě nákladů navrhovatele.
(2) Byl-li návrh podán u okresní národní pojišťovny, která výměr vydala, může mu tato pojišťovna do třiceti dnů po jeho podání vyhovět. Neučiní-li tak, je povinna předložit ho v téže lhůtě spolu s vyjádřením příslušnému soudu.
(3) Ustanovení odstavce 1 a 2 se užije přiměřeně, týká-li se návrh opravného prostředku proti výměru Státního úřadu důchodového zabezpečení.
§ 398
(1) O opravném prostředku proti výměru Ústřední národní pojišťovny nebo Státního úřadu důchodového zabezpečení, jímž se rozhoduje o dávce z pojištění (pensijního nadlepšení, připojištění) nebo o rodinném přídavku, rozhoduje se po ústním jednání.
(2) V ostatních případech se může rozhodnout bez ústního jednání; vždy se však rozhoduje usnesením. Ustanovení §§ 129131 tu neplatí.
(3) Ministr spravedlnosti může v dohodě se zúčastněnými ministry nařízením stanovit odchylky při provádění důkazu znalci.
§ 399
(1) V případech uvedených v § 398 odst. 1 jsou účastníky řízení navrhovatel a Ústřední národní pojišťovna, po případě Státní úřad důchodového zabezpečení.
(2) V případech uvedených v § 398 odst. 2 jsou účastníky řízení Ústřední národní pojišťovna, po případě Státní úřad důchodového zabezpečení, a každý, komu byl doručen výměr, proti němuž opravný prostředek směřuje.
§ 400
Vzetí návrhu zpět nevyžaduje, aby mu byla soudem přiznána účinnost, stalo-li se na podkladě vydání nového výměru Ústřední národní pojišťovny nebo Státního úřadu důchodového zabezpečení, proti němuž lze podat nový opravný prostředek.
§ 401
(1) Předběžnou vykonatelnost rozsudku (§ 164) lze vyslovit proti Ústřední národní pojišťovně nebo Státnímu úřadu důchodového zabezpečení, jen je-li vážně ohrožena nutná výživa nebo zdraví navrhovatele nebo jeho rodinných příslušníků; jde-li o opětující se dávky z důchodového pojištění, může být vyslovena předběžná vykonatelnost jen pro dávky v nejnižší zákonné výměře, pokud se stanou splatnými ode dne soudního výroku.
(2) Předběžná opatření nejsou přípustná.
§ 402
K podání odvolání (stížnosti) je lhůta třicet dnů.
§ 403
Ve sporech o dávky důchodového zabezpečení může návrh i rozsudek znít na zjištění nároku bez uvedení jeho výše; v tom případě je Státní úřad sociálního zabezpečení (Slovenský úřad sociálního zabezpečení) povinen nejdéle do třiceti dnů po právní moci rozsudku vydat výměr o výši přisouzené dávky.
HLAVA JEDENÁCTÁ
Ostatní věci občanskoprávní
§ 404
Použití ustanovení této hlavy
(1) Ustanovení této hlavy se užije na řízení ve všech věcech, pokud se řízení o nich nemá komnat podle předpisů obsažených v předcházejících hlavách této části, v třetí nebo čtvrté části tohoto zákona, anebo ve zvláštním zákoně.
(2) Ve věcech uvedených v §§ 126, 127, 135, 138, 139, 140, 142, 156 a 305 občanského zákoníka se použije ustanovení prvé části tohoto zákona, ale ustanovení §§ 410 a 421 se užije i zde.
Žaloba
§ 405
K zahájení řízení je třeba žaloby, která vždy musí obsahovat určitý návrh [§ 43 odst. 1 písm. d)].
§ 405a
(1) Spory mezi zaměstnancem a závodem o trávní pracovního poměru, o nároku z pracovního poměru a o nároku týkajícím se přiznání, výše nebo splatnosti odměny za vynález nebo zlepšovací návrh lze projednat u soudu jen tehdy, jestliže rozhodčí řízení v závodě bylo bezvýsledné.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí,
a) není-li pro zaměstnance závodu ustaven závodní ani místní výbor základní organizace Revolučního odborového hnutí,
b) nebylo-li dosud rozhodnutím krajské odborové rady zavedeno na závodě rozhodčí řízení,
c) jsou-li nároky s výjimkou sporů o trvání pracovního poměru uplatňovány teprve po skončení pracovního poměru,
d) ve sporech týkajících se podnikových bytů,
e) ve sporech týkajících se nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení zaměstnanců.
(3) Za zaměstnance ve smyslu odstavce 1 se považují i domáčtí dělníci a učni.
§ 405b
(1) Soud projedná jako žalobu návrh, který podal účastník u rozhodčího orgánu a který po bezvýsledném rozhodčím řízení postoupil závodní (místní) výbor základní organizace Revolučního odborového hnutí lidovému soudu.
(2) Jestliže účastníci před vynesením rozsudku prohlásí, že se podrobují rozhodnutí, které vydal rozhodčí orgán, soud řízení zastaví.
(3) K projednání návrhu podle odstavce 1 je příslušný soud, v jehož obvodu má sídlo rozhodčí orgán.
§ 450c
(1) Rozhodnutí rozhodčích orgánů, proti nimž nebyly podány ve stanovené lhůtě námitky, nebo o nichž účastníci prohlásili, že se jim podrobují (§ 450b odst. 2), a smíry uzavřené v rozhodčím řízení, jsou vykonatelné soudní exekucí.
(2) Rozhodčí řízení upraví Ústřední rada odborů vyhláškou.
§ 405d
Ustanovení §§ 405a, 405b a 405c odst. 1 a § 58 odst. 2 platí obdobně pro uplatnění nároků z členského poměru družstevníků a z jiných právních poměrů obdobných pracovnímu poměru, o němž přísluší rozhodovat soudům, jestliže předpisy vydané příslušným ústředním orgánem stanoví k uspořádání těchto nároků rozhodčí řízení.
§ 406
Žalobou se lze domáhat také určení, že tu je anebo není určité právo nebo právní poměr, má-li žalobce naléhavý právní zájem na uplatňovaném určení.
Příslušnost
§ 407
(1) Žalovat lze i u soudu, v jehož obvodu má žalovaný stálé pracoviště.
(2) Pro nárok z pracovního poměru mohou zaměstnanci žalovat svého zaměstnavatele i u soudu, v jehož obvodu je jejich pracoviště.
§ 408
Osoby zavázané ze směnky nebo šeku lze žalovat i u soudu platebního místa.
§ 408a
Československá právnická osoba může podat žalobu též u soudu svého sídla, týká-li se žaloba právních poměrů založených smlouvou, kterou uzavřela při plnění svých úkolů. Toto ustanovení se nevztahuje na žaloby, které se týkají právních poměrů založených smlouvou pracovní.
§ 409
(1) Osoby, které nemají jiný příslušný soud v Československé republice, lze pro majetkové nároky žalovat u každého československého soudu, v jehož obvodu je jejich majetek nebo věc žádaná žalobou. Je-li tímto majetkem pohledávka, řídí se příslušnost bydlištěm poddlužníka nebo místem, kde je zástava za vymáhanou pohledávku.
(2) Cizozemské ústavy, majetkové podstaty, společnosti, společenstva a jiná sdružení osob lze pro majetkové nároky žalovat u soudu, v jehož obvodu je v Československé republice jejich zastupitelství nebo orgán pověřený obstaráváním hospodářských záležitostí těchto útvarů.
(3) Osoby, které nemají jiný příslušný soud v Československé republice, může československá právnická osoba žalovat též u soudu svého sídla, týká-li se žaloba jejích právních poměrů.
§ 409a
Dovolává-li se žalobce jiného než obecného soudu účastníka, proti němuž návrh směřuje, je povinen již v žalobě uvést skutečnosti, o které příslušnost soudu opírá; jinak soud postupuje podle ustanovení § 56.
§ 410
(1) Pro řízení, v němž jde o věcné právo k nemovité věci, nebo v němž se takové právo popírá, anebo v němž se žádá rozdělení nemovité věci nebo úprava hranic, je příslušným soud, u něhož se vede veřejná kniha o této nemovité věci.
(2) Jde-li o nemovitou věc nezapsanou ve veřejné knize, je v případech uvedených v odstavci 1 příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc; je-li nemovitá věc v obvodu několika soudů, je příslušným kterýkoli z nich.
Účastníci
§ 411
Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.
§ 412
V jedné žalobě může žalovat nebo být žalováno několik osob, je-li předmětem řízení společné právo nebo společná povinnost, anebo jsou-li tyto osoby (společníci) oprávněny nebo povinny v podstatě na témže skutkovém základu nebo na skutkovém základu v podstatě podobném.
§ 413
Každý společník je vůči odpůrci v řízení samostatný. Procesní úkony nebo jejich opomenutí jednoho ze společníků nejsou druhému na prospěch ani na újmu.
§ 414
(1) Vztahuje-li se účinek rozsudku podle povahy věci nebo podle zákona na všechny společníky (nerozluční společníci), jsou procesní úkony činných společníků účinné i pro ostatní společníky, jestliže nejsou činni.
(2) Jestliže si přednesy nebo jiné procesní úkony činných společníků odporují nebo se od sebe odchylují, posoudí je soud při rozhodování o věci po uvážení všech okolností řízení.
(3) K uznání a vzdání se nároku a k soudnímu smíru (§§ 74, 75) je třeba výslovného souhlasu všech nerozlučných společníků.
§ 415
Ukáže-li se za řízení, že žalobu podala osoba, která neměla žalovat, nebo že žaloba byla podána proti osobě, která neměla být žalována, může soud povolit, aby původní žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby ho nahradil pravý žalobce nebo žalovaný.
Vedlejší účastenství
§ 416
Kdo má právní zájem na tom, aby v zahájeném, avšak ještě pravomocně neskončeném řízení, zvítězil některý účastník, může vstoupit do řízení jako vedlejší účastník, aby mu pomáhal. Dále tak může učinit každý, komu zvláštní zákonné ustanovení takové oprávnění přiznává.
§ 417
O přípustnosti vedlejšího účastenství rozhodne soud jen tehdy, jestliže některý účastník namítl nepřípustnost vedlejšího účastenství; rozhoduje se usnesením po ústním jednání.
§ 418
(1) Vedlejší účastník je oprávněn ke všem úkonům jako účastník s výjimkou úkonů uvedených v §§ 7375.
(2) Jestliže si přednesy nebo jiné procesní úkony vedlejšího účastníka a účastníka, ke kterému se připojil, odporují nebo se odchylují, posoudí je soud při rozhodování ve věci po uvážení všech okolností řízení.
(3) Za podmínky uvedené v § 414 odst. 1 má vedlejší účastník postavení nerozlučného společníka.
§ 419
O vedlejším účastníkovi platí přiměřeně ustanovení §§ 127147.
§ 420
Řízení
Neodmítne-li soud žalobu bez ústního jednání, ustanoví předseda senátu rok k ústnímu jednání a nařídí, aby jeden stejnopis žaloby byl doručen žalovanému do vlastních rukou.
§ 421
Klid řízení
(1) Klid řízení nastane, jestliže to účastníci navrhnou. U soudu prvé stolice nastane klid řízení i tehdy, nedostaví-li se účastníci k ústnímu jednání.
(2) Vstoupil-li již do řízení prokurátor, je ke klidu řízení třeba jeho souhlasu.
(3) Klid řízení má účinky přerušení řízení (§ 81). V řízení lze pokračovat na návrh po uplynutí tří měsíců. Nebyl-li takový návrh podán do jednoho roku, řízení zanikne; v takovém případě se náklady vzájemně ruší.
§ 422
Uplatnění vzájemné pohledávky
Uplatňuje-li žalovaný vzájemnou pohledávku způsobilou k započtení, rozhodne soud i o ní ve výroku rozsudku, a jestliže to žalovaný žádá, i nad částku uplatněnou žalobou.
Směnečné a šekové řízení
§ 423
(1) Předloží-li žalobce se žalobou v prvopise směnku nebo šek, které mají všechny náležitosti platné směnky nebo šeku a o jejichž pravosti není pochybností, s dalšími listinami potřebnými podle platných předpisů k uplatnění jeho nároku a žádá-li, aby jeho žaloba byla vyřízena platebním rozkazem, vydá soudce bez slyšení žalovaného směnečný (šekový) platební rozkaz. V rozkazu uloží žalovanému, aby do tří dnů pod exekucí zaplatil žalobci částku žádanou v žalobě spolu s vedlejšími pohledávkami a stanovenými náklady, anebo aby v téže lhůtě podal proti tomu námitky u soudu, který rozkaz vydal. Chce-li žalobce nebo žalovaný napadat pouze rozhodnutí o nákladech, může tak učinit jen stížností ve lhůtě tří dnů.
(2) Platební rozkaz se žalobou se žalovanému doručí do vlastních rukou. Nepodá-li žalovaný proti němu včas námitky nebo vezme-li je zpět, nabývá platební rozkaz účinnosti pravomocného rozsudku. Námitky pozdě podané odmítne soudce bez dalšího jednání.
(3) Podal-li žalovaný námitky včas, ustanoví předseda senátu rok k ústnímu jednání o nich (§ 420). K dalším námitkám vzneseným později se nepřihlíží. V rozsudku vysloví soud, zda se platební rozkaz ponechává v platnosti, anebo zda se zrušuje a v jakém rozsahu.
§ 424
Nelze-li žádosti o vydání platebního rozkazu vyhovět, ustanoví předseda senátu rok k ústnímu jednání o žalobě (§ 420).
Rozkazní řízení
§ 425
(1) Je-li v žalobě uplatňován nárok na zaplacení částky nepřevyšující 500 Kčs, může soudce, shledá-li pro to podmínky, vydat bez slyšení žalovaného platební rozkaz, i když není vydání platebního rozkazu žalobcem navrhováno. Je-li v žalobě uplatňován nárok na zaplacení částky vyšší než 500 Kčs, ale nepřevyšující 5000 Kčs, může soudce vydat platební rozkaz, jen navrhl-li to žalobce. V rozkaze žalovanému uloží, aby do patnácti dnů pod exekucí žalobci zaplatil pohledávku žádanou v žalobě s požadovanými úroky a stanovenými náklady, anebo aby v téže lhůtě podal proti tomu odpor u soudu, který rozkaz vydal, a aby v odporu uvedl, z kterých důvodů jej podává. Pro nedostatek odůvodnění nelze odpor odmítnout.
(2) Platební rozkaz se žalobou se doručí žalovanému do vlastních rukou; nepodá-li žalovaný včas proti němu odpor, nabývá účinnosti pravomocného rozsudku
(3) Podal-li žalovaný včas odpor, ruší se tím platební rozkaz v napadené části a předseda senátu ustanoví rok k ústnímu jednání o žalobě. Uplatňuje-li žalovaný v odporu, že žaloba neměla být podána proti němu, vyrozumí soudce o obsahu odporu žalobce a k jeho návrhu vydá nový platební rozkaz, který doručí pravému žalovanému (§ 415).
(4) Odpor pozdě podaný odmítne soudce bez dalšího jednání.
(5) Ustanovení § 424 se užije obdobně.
§ 426
Platební rozkaz nelze vydat, není-li znám pobyt žalovaného.
ČÁST TŘETÍ
Ustanovení o exekuci
HLAVA PRVÁ
Společná ustanovení
§ 427
Účastníci
Účastníky v exekučním řízení jsou vymáhající věřitel a dlužník (povinná strana).
§ 428
Exekuční tituly
(1) Vymáhající věřitel může u soudu navrhnout povolení exekuce proti dlužníkovi, je-li jeho nárok určen exekučním titulem.
(2) Exekučním titulem je:
a) vykonatelné rozhodnutí kteréhokoli soudu ve věcech občanskoprávních;
b) vykonatelné rozhodnutí kteréhokoli soudu ve věcech trestních, jež postihuje majetek nebo přiznává občanskoprávní nárok;
c) vykonatelné rozhodnutí prokurátora ve věcech trestních, jež postihuje majetek;
d) vykonatelný soudní smír;
e) vykonatelný nález rozhodců nebo smír uzavřený před nimi;
f) notářský zápis prohlášený zákonem za vykonatelný soudní exekucí;
g) výměr nebo výkaz nedoplatků, prohlášený zákonem za vykonatelný soudní exekucí;
h) vykonatelný nález arbitrážní komise nebo smír před ní uzavřený;
ch) vykonatelné rozhodnutí úřadu (orgánu veřejné správy), jde-li o exekuci na nemovité věci nebo na právo stavby;
i) jiná vykonatelná rozhodnutí a smíry, prohlášené zákonem za vykonatelné soudní exekucí.
§ 429
Příslušnost
(1) Rozhodovat o návrhu na povolení exekuce a konat další řízení jako exekuční soud je příslušným obecný soud dlužníka. Není-li obecný soud v Československé republice, je k tomu příslušný soud, v jehož obvodu se má vykonat po povolení exekuce první exekuční úkon. Je-li příslušných soudů několik, rozhoduje předstižení.
(2) Jde-li o exekuci na nemovité věci, je příslušným knihovní soud nebo soud, v jehož obvodu je nezapsaná nemovitá věc. Totéž platí, jde-li o exekuci na pohledávky a jiná práva k nemovitým věcem.
§ 430
Obsazení soudu
(1) O návrhu na povolení exekuce rozhoduje a další řízení koná soudce.
(2) Senát jedná a rozhoduje o námitkách (§ 441), o odkladu exekuce (§ 443), o určení náhrady, kterou má složit vydražitel nemovité věci (§ 479 odst. 1), o nařízení exekuční likvidace (§ 574 a 575), o ustanovení a odvolání správce podstaty (§ 581), o ponechání pohledávek a věcí dlužníkovi (§ 588), o námitkách proti konečné zprávě o zpeněžení a proti vyúčtování odměny (§ 590), o vydání rozvrhového usnesení (§ 591) a o zrušení exekuční likvidace (§ 599).
§ 431
Výkonní úředníci
(1) K provedení exekuce jsou u exekučního soudu ustanoveni výkonní úředníci. Při provádění exekuce jsou vázáni příkazem soudu; sami mohou upustit od provedení exekučního úkonu, jen navrhl-li to vymáhající věřitel nebo prokázal-li dlužník, že vymáhající věřitel byl uspokojen.
(2) Výkonní úředníci jsou oprávněni přijmout od dlužníka plnění, zprostředkovat vzájemné plnění vymáhajícího věřitele, které souvisí s výkonem exekuce, a v případech zákonem stanovených provádět všechny úkony, jichž je třeba k výkonu exekuce.
Povolení exekuce
§ 432
(1) Návrh na povolení exekuce má obsahovat i označení vymáhajícího věřitele, dlužníka, exekučního titulu, vymáhaného nároku, exekučního prostředku a předmětu exekuce.
(2) Návrh na povolení exekuce na pohledávky má obsahovat též důvod pohledávky a označení poddlužníka, návrh na povolení exekuce odepsáním z účtu u peněžního ústavu též pokud možno číslo a označení účtu u peněžního ústavu (poddlužníka), z něhož má být vymáhaná pohledávka odepsána, a má-li vymáhající věřitel sám také účet u peněžního ústavu, název a adresu tohoto ústavu, číslo a označení účtu, v jehož prospěch má být vymáhaná pohledávka zúčtována.
(3) S návrhem na povolení exekuce má vymáhající věřitel, nepodává-li návrh u soudu uvedeného v § 433, předložit exekuční titul, opatřený doložkou vykonatelnosti.
§ 433
Návrh na povolení exekuce může vymáhající věřitel podat také u soudu, který se jako rozhodující soud prvé stolice zúčastnil ve věci, o které bylo vydáno rozhodnutí nebo uzavřen soudní smír tvořící exekuční titul. Není-li tento soud sám exekučním soudem, potvrdí na návrhu, zda návrh souhlasí s exekučním titulem, zda rozhodnutí (soudní smír) je vykonatelné a v jakém rozsahu, a postoupí návrh exekučnímu soudu.
§ 434
Exekuci možno povolit jen tehdy, obsahuje-li exekuční titul označení oprávněného i zavázaného a vymezení nároku, který má být exekucí vymožen.
§ 435
(1) Není-li uplynutí lhůty dané dlužníkovi k plnění patrné již z exekučního titulu nebo je-li v exekučním titulu vázána vymahatelnost nároku podmínkou, musí vymáhající věřitel uplynutí lhůty, popřípadě splnění podmínky před povolením exekuce prokázat veřejnou nebo veřejně ověřenou listinou.
(2) Byla-li povolena exekuce pro plnění závislé na vzájemném plnění z ruky do ruky, dojde k jejímu výkonu jen tehdy, prokáže-li vymáhající věřitel, že sám plnil, nebo že plnění zajistil.
§ 436
Povolení exekuce ve prospěch jiné osoby nebo proti jiné osobě, než která je označena v exekučním titulu
(1) Exekuci ve prospěch jiné osoby nebo proti jiné osobě, než která je označena v exekučním titulu, možno povolit jen tehdy, prokáže-li vymáhající věřitel veřejnou nebo veřejně ověřenou listinou, že nárok přešel na něho, anebo že závazek přešel na osobu, proti které se exekuce navrhuje.
(2) Zemře-li vymáhající věřitel, vstupují do exekuce již povolené jeho dědici. Zemře-li dlužník po povolení exekuce, pokračuje se v exekuci proti dědicům, a jde-li o odúmrť, proti státu. Změnu v osobách účastníků exekučního řízení je třeba prokázat způsobem uvedeným v odstavci 1.
§ 437
Exekuce proti státu, rozpočtovým organisacím a proti hospodářským organisacím státního socialistického sektoru
(1) Proti státu, rozpočtovým organisacím a proti hospodářským organisacím státního socialistického sektoru lze povolit exekuci pro peněžité pohledávky jen tehdy, jestliže příslušný dozorčí orgán označí soudu části majetku, které mohou být exekucí postiženy, po případě označí exekuční prostředky, jichž lze užít. Soud vyzve příslušný dozorčí orgán, aby se vyjádřil do třiceti dnů, a jde-li o exekuci odepsáním z účtu u peněžního ústavu, do deseti dnů. Nevyjádří-li se tento orgán v uvedené lhůtě, lze exekuci povolit a v ní pokračovat, pokud je exekuce vůbec přípustná.
(2) Exekuce povolená proti tomuto ustanovení, jakož i všechny vykonané exekuční úkony, jsou neplatné. Soud zruší exekuci i všechny exekuční úkony z úřední povinnosti.
§ 438
Exekuce proti družstvům a jiným právnickým osobám
Vláda může stanovit nařízením, že proti družstvům a jiným právnickým osobám lze vést exekuci jen způsobem uvedeným v § 437 a v rozsahu určeném tímto nařízením.
§ 439
Omezení exekuce
(1) Exekuce nesmí být vykonána ve větším rozsahu, než je nezbytně třeba k uspokojení nároku vymáhajícího věřitele.
(2) Soud může již při povolování exekuce omezit její povolení jen na některý z navržených druhů majetku nebo na určitou jeho část, je-li zřejmé, že to stačí k uspokojení nároku vymáhajícího věřitele. Exekuci, pokud byla povolena ve větším rozsahu, soud zruší.
§ 440
Postup v řízení
(1) V exekučním řízení se rozhoduje po ústním jednání jen v případech, kde je to výslovně zákonem stanoveno.
(2) O povolení exekuce rozhodne soud zpravidla bez slyšení účastníků.
(3) Při povolení exekuce nařídí soud, nestanoví-li zákon jinak, výkon exekuce a pokračuje v řízení z úřední povinnosti, přičemž dbá, aby exekuční řízení probíhalo co nejrychleji.
§ 441
Námitky dlužníka proti exekuci
(1) Dlužník může vznést námitky proti exekuci, nastaly-li po vzniku exekučního titulu okolnosti, které způsobily zánik vymáhaného nároku nebo brání vymahatelnosti, anebo jsou-li tu jiné důvody, pro které je exekuce nepřípustná. Totéž platí, namítá-li se, že vymáhající věřitel nebo dlužník nejsou právními nástupci osoby uvedené v exekučním titulu.
(2) Závisí-li rozhodnutí o námitkách na zjištění sporných skutečností, rozhodne o nich exekuční soud po ústním jednání. Případná stížnost se projedná jako námitky.
(3) O námitkách proti exekuci, směřujících proti exekučnímu titulu uvedenému v § 428 odst. 2 písm. g)i), který je podkladem exekuce, rozhoduje orgán státní správy, u kterého exekuční titul vznikl, ledaže exekučním titulem je výměr nebo výkaz nedoplatků pojistného národního pojištění.
§ 442
Žaloba o vyloučení věci z exekuce
Tvrdí-li třetí osoba, že má k předmětu exekuce právo, které nepřipouští výkon exekuce, může proti vymáhajícímu věřiteli podat žalobu o vyloučení věci z exekuce. Příslušným pro tuto žalobu je exekuční soud.
Odklad exekuce
§ 443
(1) Soud může na návrh dlužníka odložit exekuci zejména na jeho osobní majetek, je-li toho naléhavě třeba v zájmu dlužníka, který bez své viny nemůže splnit závazek, a lze-li podle okolnosti pokládat vůči vymáhajícímu věřiteli za spravedlivé, aby se vymáhání nároku odložilo.
(2) Za těchto podmínek může soud po slyšení zájmové organizace zemědělců povolit odklad exekuce na zemědělskou nemovitou věc.
§ 444
Soud může z úřední povinnosti nebo na návrh částečně nebo úplně odložit exekuci, jsou-li uplatňovány takové okolnosti, které mohou mít za následek její částečné nebo úplné zrušení. Odložení exekuce může soud učinit závislým na složení přiměřené jistoty.
§ 445
Zrušení exekuce
(1) Soud zruší exekuci:
a) byl-li exekuční titul pravomocně zrušen nebo prohlášen za neúčinný;
b) byla-li exekuce pravomocným rozhodnutím soudu prohlášena za nepřípustnou;
c) bylo-li pravomocně vyhověno žalobě o vyloučení věci z exekuce;
d) bylo-li pravomocně vyhověno námitkám proti exekuci;
e) byl-li vymáhající věřitel za exekučního řízení uspokojen;
f) upustil-li vymáhající věřitel od exekuce;
g) lze-li očekávat, že výtěžek exekuce nepostačí ani k úhradě nákladů exekuce;
h) vede-li se exekuce na předměty, které jsou z exekuce vyloučeny.
(2) Zrušení exekuce se omezí jen na některé z předmětů, na něž se vede exekuce, jsou-li zrušovací důvody dány jen co do těchto předmětů.
Náhrada exekučních nákladů
§ 446
(1) Vymáhající věřitel má nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému vymáhání nároku. To se týká zejména též nákladů právního zastoupení.
(2) Rozhodnutí o nákladech exekučního řízení je v exekuci, o niž jde, vykonatelné bez zřetele na právní moc.
§ 447
(1) Dojde-li ke zrušení exekuce nebo k jejímu zániku, může soud zrušit též usnesení o náhradě nákladů a uložit vymáhajícímu věřiteli, aby nahradil dlužníku potřebné exekuční náklady a aby vrátil to, co mu snad dlužník na exekučních nákladech již zaplatil. Soud však uváží, kterých nákladů potřeboval vymáhající věřitel k účelnému vymáhání nároku a zda mohl při náležité opatrnosti předvídat důvod zrušení nebo zániku.
(2) Toto ustanovení platí přiměřeně, dojde-li k podstatnému omezení exekuce.
(3) Před rozhodnutím vyslechne soud vymáhajícího věřitele a dlužníka a vykoná potřebná šetření.
§ 448
Navrácení v předešlý stav
Navrácení v předešlý stav je v exekučním řízení vyloučeno.
HLAVA DRUHÁ
Exekuce k vydobytí peněžitých pohledávek
DÍL PRVÝ
Exekuce na nemovité věci
§ 449
Exekuční prostředky
(1) Exekuce na nemovité věci se vykoná zřízením exekučního zástavního práva na nemovité věci nebo exekuční dražbou nemovitých věcí (dále jen "dražba").
(2) Ustanovení o exekuci na nemovité věci platí i o exekuci na právo stavby.
ODDÍL PRVÝ
Zřízení exekučního zástavního práva na nemovité věci
Nemovité věci zapsané ve veřejné knize
§ 450
(1) Na nemovité věci zapsané ve veřejné knize zřídí se pro vymahatelnou pohledávku exekuční zástavní právo povolením exekuce. Toto zástavní právo se zapíše do veřejné knihy.
(2) Pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno exekuční zástavní právo, lze vést exekuci dražbou přímo proti pozdějšímu nabyvateli nemovité věci, pokud je exekuce dražbou nemovité věci proti němu přípustná.
§ 451
(1) Exekuci lze povolit, jen je-li prokázáno, že nemovitá věc je ve vlastnictví dlužníka.
(2) Pro pořadí exekučního zástavního práva k nemovité věci zapsané ve veřejné knize je rozhodná doba, kdy k exekučnímu soudu došel návrh na zřízení exekučního zástavního práva. Došlo-li několik návrhů zároveň, mají zástavní práva stejné pořadí.
(3) Bylo-li pro vymáhanou pohledávku již dříve zřízeno smluvní zástavní právo, řídí se pořadí exekučního zástavního práva pořadím tohoto smluvního zástavního práva.
Nemovité věci nezapsané ve veřejné knize
§ 452
(1) Na nemovité věci nezapsané ve veřejné knize zřídí se exekuční zástavní právo jejím zájemným popsáním v protokole. V protokole se uvede, o jakou nemovitou věc jde, kdo je jejím vlastníkem, a poznamená se, že se nemovitá věc zabavuje pro vymáhanou pohledávku. Protokol se uloží u exekučního soudu.
(2) Bylo-li již dříve pro vymáhanou pohledávku zřízeno smluvní zástavní právo k nemovité věci, poznamená se to rovněž v protokole.
(3) Zájemné popsání provede výkonný úředník.
§ 453
Exekuci lze povolit, jen je-li prokázáno, že nemovitá věc je ve vlastnictví dlužníka.
§ 454
Zabavení se poznamená na listině prokazující dlužníkovo vlastnictví k nemovité věci a na listině o zřízení smluvního zástavního práva pro vymáhanou pohledávku.
§ 455
Bylo-li již dříve provedeno zabavení pro jinou pohledávku, poznamená se exekuční zástavní právo v protokole o dřívějším zabavení.
§ 456
Do listin o zřízení exekučního zástavního práva má každý právo nahlížet.
§ 457
Pro pořadí exekučního zástavního práva k nemovité věci nezapsané ve veřejné knize platí ustanovení § 451 odst. 2 a 3 přiměřeně.
ODDÍL DRUHÝ
Dražba nemovitých věcí
Povolení dražby
§ 458
(1) Pokud vymáhající věřitel nemá již na nemovité věci zapsáno zástavní právo, lze exekuci dražbou povolit, jen je-li prokázáno, že nemovitá věc je ve vlastnictví dlužníka.
(2) K návrhu na povolení dražby některé z nedílně zavázaných nemovitých věcí, zapsaných ve vedlejší vložce, je třeba připojit úřední výpis z hlavní vložky.
(3) Brání-li dražbě právo třetí osoby patrné ze spisů, povolí soud dražbu jen, prokáže-li vymáhající věřitel jeho neúčinnost.
§ 459
(1) Usnesení o povolení dražby doručí soud vymáhajícímu věřiteli, dlužníku, spoluvlastníkům, osobám, pro které je na nemovité věci zapsána vedlejší úmluva, připouštějící zánik právního poměru založeného kupní smlouvou, okresnímu národnímu výboru, v jehož obvodu je nemovitá věc, a okresnímu, jakož i místnímu národnímu výboru bydliště dlužníka.
(2) Osobám, pro které je zapsána vedlejší úmluva uvedená v odstavci 1, se současně oznámí, že musí své právo vykonat do třiceti dnů ode dne doručení tohoto oznámení, jinak že jejich právo pravomocným udělením příklepu zanikne.
§ 460
Zároveň s povolením dražby nařídí soud zápis povolení dražby. Po povolení dražby lze dražbu vykonat i proti pozdějšímu nabyvateli nemovité věci, pokud je exekuce dražbou nemovité věci proti němu přípustná.
§ 461
Účinek povolení dražby pro ostatní věřitele
(1) Po povolení dražby mohou další vymáhající věřitelé, kteří navrhují dražbu téže nemovité věci, jen přistoupit k dražbě již povolené a musí ji přijmout tak, jak je v době jejich přístupu. Návrh dalšího vymáhajícího věřitele, který došel v době mezi dojitím návrhu na dražbu a jeho kladným vyřízením, pokládá se za přistoupení k dražbě. Odklad dražby povolený proti dřívějšímu vymáhajícímu věřiteli není však účinný proti vymáhajícím věřitelům, kteří k dražbě přistoupili.
(2) Usnesení, kterým se povoluje dražba pro přistupujícího vymáhajícího věřitele, doručí se navrhovateli, dlužníku a všem dosavadním vymáhajícím věřitelům.
§ 462
Pořadí práva vymáhajícího věřitele
Pro pořadí práva vymáhajícího věřitele na uspokojení z výtěžku dražby (převzetí) je rozhodná doba, kdy k exekučnímu soudu došel návrh na povolení dražby. Je-li vymáhaná pohledávka zajištěna zástavním právem s dřívějším pořadím, řídí se pořadí práva vymáhajícího věřitele na uspokojení pořadím tohoto zástavního práva.
Odhad
§ 463
Po právní moci usnesení o povolení dražby nařídí soud odhad nemovité věci a jejího příslušenství. O době a místě odhadu uvědomí se vymáhající věřitel, dlužník a okresní národní výbor, v jehož obvodu je nemovitá věc. Odhad provede výkonný úředník.
§ 464
Byla-li nemovitá věc s příslušenstvím odhadnuta v dřívějším dražebním řízení a nezměnily-li se okolnosti rozhodné pro určení ceny, může soud od nového odhadu upustit.
§ 465
Odhadem se zjistí, jakou hodnotu má nemovitá věc se závadami, které musí vydražitel převzít bez započtení na nejvyšší podání. Kromě toho se jednotlivě odhadnou tyto závady, jakož i závady, které vydražitel převezme se započtením na nejvyšší podání.
§ 466
Podle výsledků odhadu určí soud odhadní cenu a rozhodnutí o tom doručí vymáhajícímu věřiteli, dlužníku, národním výborům uvedeným v § 459 odst. 1 a všem osobám, pro které váznou na nemovité věci věcná práva patrná ze spisů; ti mohou proti určení odhadní ceny podat stížnost, které může soud prvé stolice sám vyhovět.
§ 467
Podrobné předpisy o odhadu vydá vláda nařízením.
Dražební vyhláška
§ 468
Po pravomocném určení odhadní ceny ustanoví soud dražební vyhláškou dražební rok na dobu nejméně třiceti dnů.
§ 469
Dražební vyhláška musí obsahovat:)
a) čas a místo dražby;
b) označení nemovité věci, příslušenství a vlastníka;
c) odhadní cenu a nejnižší podání;
d) výši jistoty;
e) způsob zaplacení nejvyššího podání;
f) závady, které musí vydražitel převzít bez započtení na nejvyšší podání;
g) ustanovení o přechodu závad a užitků nemovité věci;
h) ustanovení o odevzdání vydražené nemovité věci vydražiteli a o zápisu jeho vlastnictví;
ch) výzvu, aby všichni, kdo jsou odkázáni se svými nároky na nejvyšší podání, udali výši svých nároků i s příslušenstvím ke dni dražebního roku a prokázali je listinami, a upozornění, že jinak bude k jejich nárokům přihlédnuto jen podle obsahu spisů;
i) výzvu, aby věřitelé, s výjimkou věřitelů pohledávek zajištěných vespolným zástavním právem a věřitelů pohledávek závislých na podmínce, prohlásili, zda žádají zaplacení v hotovosti, a upozornění, že nepožádají-li o zaplacení v hotovosti před dražebním rokem, může vydražitel dluh převzít;
j) výzvu, aby uplatnění práv, která nepřipouštějí dražbu (§ 442), bylo prokázáno před započetím dražby, a upozornění, že jinak by taková práva nemohla být uplatněna na újmu bezelstného vydražitele;
k) upozornění osob, které mají na nemovité věci předkupní právo, které má povahu práva věcného, že je mohou uplatnit pouze v dražbě jako dražitelé.
§ 470
(1) Dražební vyhláška se doručí:
a) vymáhajícímu věřiteli, dlužníku, spoluvlastníkům a každému, kdo má na nemovité věci nebo na právu na ní váznoucím věcné právo nebo právo předkupní, jež jsou patrna ze spisů;
b) veřejným orgánům, které vyměřují a vymáhají daně a veřejné dávky a pojistné národního pojištění;
c) národním výborům uvedeným v § 459 odst. 1.
(2) Osobám uvedeným v odstavci 1 písm. a) se doručuje dražební vyhláška do vlastních rukou. Kdyby doručení některé z těchto osob činilo obtíže, které by bránily včasnému výkonu dražby, ustanoví jí soud opatrovníka pro přijímání písemností a pro ochranu jejích práv.
§ 471
Soud nařídí, aby podstatný obsah dražební vyhlášky byl vhodným způsobem uveřejněn.
§ 472
Dražební jistota
Zájemci jsou povinni jako jistotu složit čtvrtinu odhadní ceny. Jistotu lze složit v hotovosti nebo ve vkladních knížkách, jejichž výplata není omezena.
§ 473
Nejnižší podání
Nejnižší podání činí dvě třetiny odhadní ceny.
§ 474
Zaplacení nejvyššího podání
K zaplacení nejvyššího podání určí soud v dražební vyhlášce lhůtu. Lhůta počíná dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než šedesát dnů.
§ 475
Započtení na nejvyšší podání
Na nejvyšší podání se započte složená jistota a částky připadající na závady, jejichž zaplacení v hotovosti věřitel nežádal a o nichž vydražitel prohlásil, že je přejímá, a které by byly uhrazeny z nejvyššího podání, kdyby bylo vcelku složeno v hotovosti.
Opětovná dražba
§ 476
(1) Nezaplatí-li vydražitel nejvyšší podání včas, nařídí soud opětovnou dražbu nemovité věci. Opětovná dražba se nekoná, zaplatí-li obmeškalý vydražitel nejvyšší podání před uplynutím lhůty k podání stížnosti proti nařízení opětovné dražby. Nabude-li usnesení o nařízení opětovné dražby právní moci, pozbývá první dražba účinnosti.
(2) O nařízení opětovné dražby platí předpisy o prvé dražbě s odchylkou, že nejnižší podání činí polovinu odhadní ceny a že soud o dražbě uvědomí též obmeškalého vydražitele.
§ 477
(1) Obmeškalý vydražitel je povinen nahradit schodek na nejvyšším podání, náklady opětovné dražby a všechnu škodu, která vznikla jeho obmeškáním. Náhrada připadne do rozdělované podstaty.
(2) Zůstane-li opětovná dražba bezvýslednou, je obmeškalý vydražitel povinen nahradit také náklady prvé dražby.
§ 478
Účinky udělení příklepu, jeho odepření nebo zrušení
(1) Udělením příklepu nabývá vydražitel vlastnictví vydražené nemovité věci a může požádat soud o uvedení do držby.
(2) Byl-li příklep pravomocně odepřen nebo zrušen, je vydražitel povinen soudu vyúčtovat, vrátit nemovitou věc dlužníku, vydat užitky a nahradit škodu, kterou způsobil při hospodaření na nemovité věci.
§ 479
Určení závazků vydražitele a jejich vymáhání
(1) O závazcích podle §§ 477 a 478 odst. 2 rozhodne soud po ústním jednání usnesením.
(2) Nestačí-li jistota složená vydražitelem a ani zaplacené splátky na nejvyšší podání k úhradě jeho závazků, vymůže se rozdíl exekucí z úřední povinnosti z ostatního majetku vydražitele.
§ 480
Převzetí věcných břemen vydražitelem
(1) Vydražitel musí být započtení na nejvyšší podání převzít věcná břemena, pokud tak ustanovuje zvláštní předpis nebo pokud jsou zapsána na nemovité věci v prvním pořadí, nájemní práva a právo stavby.
(2) Jinak převezme vydražitel věcná břemena jen tehdy, dostane-li se na ně plná úhrada z rozdělované podstaty a došlo-li mezi oprávněným a vydražitelem k dohodě o převzetí.
§ 481
Převzetí nemovité věci
Nejpozději před začátkem výkonu dražby (§ 482) mohou socialistické právnické osoby prohlásit, že přejímají nemovitou věc za odhadní cenu. Dojde-li k takové nabídce, soud vysloví, že se od výkonu dražby upouští. O přijetí nabídky rozhodne soud usnesením. Ustanovení o přechodu vlastnictví, o zaplacení nejvyššího podání, o následcích jeho nezaplacení včas, o rozvrhu nejvyššího podání a o knihovním provedení platí přiměřeně.
Výkon dražby
§ 482
Když zájemci složili jistotu, vyzve je soudce řídící dražbu, aby dražili.
§ 483
(1) Draží se osobně nebo prostřednictvím zmocněnce. Zmocnění dražit musí být prokázáno veřejnou nebo veřejně ověřenou listinou.
(2) Dražit nemůže soudce řídící dražbu, zapisovatel, dlužník, obmeškalý vydražitel (§§ 476 a 477) a vydražitel, jemuž byl odepřen příklep; nemohou dražit ani vlastním jménem, ani prostřednictvím zmocněnce, ani jako zmocněnci jiné osoby. Dražit nemohou ani osoby, které by podle platných předpisů nemohly nabýt předmětu dražby.
§ 484
Dražba se koná, dokud dražitelé podávají; dražitelé jsou vázáni svými podáními, dokud soud neudělí příklep.
§ 485
Nebylo-li při dražbě učiněno ani nejnižší podání, nepokračuje soud v dražebním řízení. Návrh na pokračování lze učinit nejdříve po uplynutí šesti měsíců od bezúspěšné dražby. Nebyl-li takový návrh učiněn do jednoho roku, zruší soud exekuci. Soud zruší exekuci i v případě, že nemovitá věc nebyla prodána ani v další dražbě. Současně se zrušením exekuce nařídí výmaz zápisu povolení dražby.
§ 486
(1) Po skončení dražby dotáže se soudce osob přítomných při dražbě, zda mají proti udělení příklepu námitky. Poučí je, že ve stížnosti mohou uplatnit jen ty námitky, které uvedly při dražbě. Námitky se zapíší do protokolu a soud rozhodne o příklepu.
(2) Námitky mohou podat dražitelé, dlužník, vymáhající věřitel a zástupci národních výborů (§ 459 odst. 1).
(3) Příklep se udělí tomu, kdo podal nejvíce a jehož podání bylo uznáno za přípustné. Učiní-li několik dražitelů stejné podání a nebylo-li učiněno vyšší přípustné podání, rozhodne se o tom, komu se má příklep udělit, losem. Byl-li však jedním z takových dražitelů spoluvlastník nemovité věci nebo socialistická právnická osoba, udělí se příklep spoluvlastníku, a není-li tu spoluvlastníka, socialistické právnické osobě.
(4) Odepře-li soud se zřetelem na vznesené námitky příklep, pokračuje se v dražbě vyvoláním předposledního podání. Byl-li při téže dražbě udělen příklep jinému vydražiteli, lze si proti tomu stěžovat jen stížností proti udělení příklepu.
§ 487
K udělení příklepu je třeba souhlasu okresního národního výboru, v jehož obvodu je nemovitá věc. Není-li souhlas předložen soudu nejpozději před skončením dražby, soud příklep sice udělí, vydražitel je však povinen prokázat soudu do patnácti dnů, že zažádal o udělení souhlasu, a do další lhůty třiceti dnů, že okresní národní výbor souhlas udělil. Uplyne-li některá lhůta marně, zruší soud příklep a ustanoví nový dražební rok. Předloží-li vydražitel výměr o udělení souhlasu dodatečně, nejpozději před počátkem nové dražby, a složí-li jistotu, udělí soud příklep jemu. Vydražitel je v nové dražbě z dražení vyloučen.
Usnesení o příklepu
§ 488
(1) Usnesení o příklepu se doručí vymáhajícímu věřiteli, dlužníku, vydražiteli a těm, kdo proti příklepu vznesli námitky.
(2) Proti usnesení, kterým byl příklep udělen, mohou podat stížnost jen ti, kteří byli přítomni při dražbě a vznesli námitky. Stížnost mohou podat jen z těch důvodů, které uplatnili v námitkách. Mimo to může do patnácti dnů ode dne dražby podat stížnost každý, jemuž měla být doručena dražební vyhláška a jenž pro nedostatek doručení nebyl při dražbě přítomen.
(3) Stížnosti lze vyhovět jen tehdy, jestliže vytýkané vady mohou být na újmu toho, kdo stížnost podal.
§ 489
(1) Rozhodnutí o stížnosti se doručí stěžovateli, vydražiteli, vymáhajícímu věřiteli a dlužníkovi.
(2) Odepře-li příklep soud druhé stolice, ustanoví soud nový dražební rok.
Rozvrhový rok
§ 490
(1) Po právní moci příklepu ustanoví soud rok k jednání o rozvrhu. K roku předvolá vydražitele, dále ty, jimž se doručuje dražební vyhláška (§ 470 odst. 1), a jiné osoby, které přihlásily své nároky [§ 469 písm. ch)], pokud jejich práva nezanikla dražbou.
(2) Po skončení rozvrhového roku nelze už žádat z nejvyššího podání částku vyšší, než jaká byla přihlášena [§ 469 písm. ch)].
§ 491
Při rozvrhovém roku se určí pořadí a způsob úhrady nároků, k nimž je třeba přihlížet. O nárocích, které by nemohly být uspokojeny z nejvyššího podání, a o nedoložených námitkách osob, které se nedostavily, se nejedná.
§ 492
Nároky, pro které je exekuční titul, může dlužník popírat jen tehdy, jestliže uplatňuje skutečnosti, které nastaly po vzniku exekučního titulu.
§ 493
Rozdělovaná podstata
Rozdělovanou podstatu tvoří:
a) nejvyšší podání a úroky z něho;
b) jistota obmeškalého vydražitele, splátky složené na nejvyšší podání - pokud obojí bude sloužit k úhradě schodku (§ 477 odst. 1) - a jiné náhrady, které složil obmeškalý vydražitel, i s úroky z těchto částek;
c) vše, co vrací vydražitel při odepření nebo zrušení příklepu (§ 478 odst. 2).
Zásady rozvrhu
§ 494
(1) Podle výsledku rozvrhového roku se z podstaty uspokojují v tomto pořadí:
a) daně a veřejné dávky s přirážkami a s příslušenstvím, pojistné národního pojištění a jiné nároky, všechny, pokud mají podle zvláštních předpisů přednostní zákonné zástavní právo a jen tehdy, pokud byly splatné v posledních třech letech před udělením příklepu a byly řádně přihlášeny; opětujícím se veřejným dávkám, vyměřovaným za určité zákonem stanovené období, přísluší toto pořadí, jen jde-li o nedoplatky za tři vyměřovací období před udělením příklepu;
b) pohledávky z pracovního (učebního) poměru zaměstnanců dlužníka, zaměstnaných na vydražené nemovité věci, pokud byly splatné v posledních třech letech před udělením příklepu;
c) pohledávky vymáhajícího věřitele, pohledávky zajištěné na nemovité věci zástavním právem, úhrada za věcná břemena vydražitelem převzatá se započtením na nejvyšší podání a nároky na náhradu za věcná břemena, která vydražitel podle výsledku dražby nepřevezme, vesměs podle jejich pořadí.
(2) Úroky a opětující se dávky za poslední tři léta před udělením příklepu, jakož i soudní náklady uspokojují se v pořadí jistiny. Nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se před jistinou.
§ 495
(1) Není-li rozvrhovaná podstata ještě vyčerpána, uhradí se z ní dále:
a) daně a veřejné dávky, pojistné národního pojištění a jiné nároky uvedené v § 494 odst. 1 písm. a), pokud nebyly uspokojeny a pokud mají podle platných předpisů zákonné zástavní právo;
b) úroky a opětující se dávky, uvedené v § 494 odst. 2, pokud byly splatné dříve než v posledních třech letech před udělením příklepu, jsou-li zajištěny zástavním právem, v pořadí jistiny.
(2) Co zbude z rozdělované podstaty, připadne dlužníkovi.
§ 496
Nestačí-li rozdělovaná podstata, uspokojí se pohledávky, které mají stejné pořadí, poměrně podle úhrnných částek jistiny s příslušenstvím.
§ 497
Pohledávky omezené podmínkou
(1) Pohledávky omezené podmínkou odkládací nebo rozvazovací uhradí se uložením jistiny na úrok až do doby, kdy se podmínka splní nebo kdy bude jisto, že se splnit nemůže. Jistina, která by se uvolnila, přidělí se i s úroky, pokud možno již předem, dalším oprávněným.
(2) Toto ustanovení platí obdobně o pohledávkách, u nichž je ve veřejné knize zápis spornosti.
§ 498
Záruční a úvěrové pohledávky
(1) U pohledávek záručních se uhradí jen pohledávka s příslušenstvím, vzniklá do rozvrhového roku, a to zaplacením v hotovosti nebo převzetím, kdežto jistina rovnající se nevyčerpanému zbytku se uloží na úrok. Tato jistina slouží k uspokojení nároků, které věřiteli nově vzniknou proti dlužníkovi. Uvolněná jistina i s úroky se přidělí oprávněným, kteří nebyli úplně uspokojeni z rozdělované podstaty, a to podle zásad o rozvrhu.
(2) U úvěrových pohledávek se zaplacením v hotovosti nebo převzetím uhradí jen pohledávka s příslušenstvím vzniklá do dne udělení příklepu.
§ 499
Pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem
(1) Budou-li v dražbě prodány všechny nemovité věci, na kterých váznou pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem, uhradí se takové pohledávky v hotovosti z výtěžku jednotlivých rozdělovaných podstat poměrně podle zbytků rozdělovaných podstat, které zbývají při každé jednotlivé nemovité věci po uhrazení předcházejících nároků. Žádá-li věřitel uspokojení v jiném poměru, osobám, které v důsledku toho obdrží z rozdělované podstaty méně, přikáže se až do výše schodku z jednotlivých rozdělovaných podstat částka, která by připadla na takovou pohledávku.
(2) Nebyly-li v dražbě prodány všechny nemovité věci, na nichž váznou pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem, použije se za základ výpočtu úhrady odhadní hodnota všech nemovitých věcí, zjištěná podle předpisů platných pro daně a veřejné dávky. Částky, o které by byli zadnější věřitelé zkráceni tím, že věřitel pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem dostal víc, než kolik by naň bylo připadlo z výtěžku prodané nemovité věci, zajistí se na jejich návrh zástavním právem na neprodaných nemovitých věcech v pořadí, které příslušelo uspokojenému věřiteli.
(3) Zásad uvedených v předchozích odstavcích se použije přiměřeně i na pohledávky, které zatěžují podíly několika spoluvlastníků téže nemovité věci.
§ 500
Věcná břemena
(1) Soud určí podle výsledku odhadu částku, jakou se oceňují věcná břemena,m která budou podle svého pořadí alespoň částečně uspokojena z rozdělované podstaty. Při nárocích na opětující se plnění a dávky určí takovou částku, která postačí, aby se z ní a z jejích úroků mohly poskytovat plnění a dávky nebo jejich peněžitá hodnota.
(2) Při věcných břemenech, která vydražitel převezme se započtením na nejvyšší podání, vydá se sražená částka, jde-li o věcné břemeno neomezeného trvání, vydražiteli; jde-li o věcné břemeno omezeného trvání, uloží se částka na úrok a vydražiteli se poskytuje náhrada po dobu, po kterou věcné břemeno trvá. Jde-li však o nárok na důchody a jiná opětující se plnění, uloží se částka vždy na úrok a platby se poukazují přímo oprávněnému. Vyčerpáním částky nárok oprávněného zanikne.
(2) Věcná břemena, která vydražitel nepřevezme se započtením na nejvyšší podání, se zruší a oprávněnému se přikáže náhrada v hotovosti ve výši určené soudem. Jde-li o nároky, které opravňují k opětujícím se plněním a dávkám, uloží se zbytek nejvyššího podání na úrok a oprávněnému se poskytují plnění a dávky nebo náhrada za ně, dokud uložená částka stačí nebo dokud nárok nezanikne.
(4) Částka, která se uvolní dřívějším zánikem věcného břemene, přidělí se - pokud možno již předem - dalším oprávněným.
§ 501
Rozvrhové usnesení
(1) Rozvrhové usnesení se doručí všem osobám a orgánům, jež měly být předvolány k rozvrhovému roku, a osobám, o jejichž nárocích se rozhodovalo při rozvrhovém roku.
(2) V rozvrhovém usnesení rozhodne soud též o nárocích, které byly při rozvrhovém roku popřeny co do pravosti, výše, pořadí nebo způsobu úhrady. Nelze-li však o nich rozhodnout bez provedení důkazů o sporných skutečnostech, nebo je-li třeba o nich rozhodnout ve správním řízení, nakládá se s nároky uvedenými v § 494 odst. 1 písm. a) a b) tak, jako by nebyly popřeny; totéž platí o nárocích uvedených v § 494 odst. 1 písm. c), pokud jsou zapsány. Ten, kdo takový nárok popřel, se odkáže, aby podal žalobu nebo návrh na zahájení správního řízení.
Řízení o popřených nárocích
§ 502
Kdo byl odkázán, aby podal žalobu nebo návrh na zahájení správního řízení, musí do třiceti dnů od doručení rozvrhového usnesení prokázat, že podal žalobu nebo návrh na zahájení správního řízení, jinak soud k popření nepřihlédne. Pro žaloby je příslušný exekuční soud. Rozhodnutí o popření je účinné proti všem věřitelům i proti dlužníkovi; ti mohou vstoupit do řízení o žalobě jako vedlejší účastníci.
§ 503
Vyhoví-li se pravomocně žalobě nebo ve správním řízení návrhu, ustanoví exekuční soud nový rozvrhový rok; k němu však nepředvolá účastníky, jejichž nároky byly již uspokojeny.
§ 504
Bylo-li pravomocně vyhověno žalobě nebo ve správním řízení návrhu co do pohledávky, kterou převzal vydražitel se započtením na nejvyšší podání, uloží exekuční soud vydražiteli, aby do patnácti dnů složil u soudu zbytek nejvyššího podání, rovnající se popřenému nároku s příslušenstvím a úroky ode dne udělení příklepu. Po bezvýsledném uplynutí této lhůty vymáhá soud exekucí z úřední povinnosti zbytek nejvyššího podání i s úroky na vydražiteli.
§ 505
Provedení rozvrhového usnesení
Po právní moci rozvrhového usnesení a po úplném zaplacení nejvyššího podání poukáže soud oprávněným osobám přikázané částky, není-li o nich zahájeno řízení o popření, ačkoli již uplynula lhůta k podání návrhu na jeho zahájení.
§ 506
Knihovní provedení
(1) Po právní moci udělení příklepu a po zaplacení nejvyššího podání nařídí soud z úřední povinnosti zápis vlastnického práva k nemovité věci pro nabyvatele a výmaz zápisu povolení dražby a předkupního práva.
(2) Po právní moci rozvrhového usnesení zanikají proti nabyvateli závady váznoucí na nemovité věci, vyjma ty, které nabyvatel převzal. Soud nařídí z úřední povinnosti výmaz zaniklých závad, zapsaných na nemovité věci.
§ 507
Dražba nemovité věci nezapsané ve veřejné knize
Vede-li se exekuce dražbou na nemovitou věc nezapsanou ve veřejné knize, je třeba nemovitou věc zájemně popsat. Jinak platí přiměřeně ustanovení o dražbě nemovité věci zapsané ve veřejné knize.
DÍL DRUHÝ
Exekuce na movité věci
§ 508
Exekuční prostředky
Exekuce na movité věci se vykoná jejich zabavením a prodejem.
Zabavení
§ 509
(1) Věci, které má dlužník ve své moci, nebo dlužníkovy věci, které má vymáhající věřitel nebo osoba ochotná je vydat, se zabaví tím, že výkonný úředník sestaví jejich seznam a popíše je (zájemní protokol). Další zabavení věcí, které jsou již zabaveny, se vykoná poznámkou v zájemním protokole.
(2) V zájemním protokole se poznamenají též námitky proti zabavení.
§ 510
(1) Usnesení o povolení exekuce se doručí dlužníku až při výkonu zabavení. Není-li dlužník při výkonu přítomen, doručí se mu toto usnesení spolu s uvědoměním o výsledku výkonu.
(2) Vymáhající věřitel se uvědomí o zabavení jen tehdy, nebyl-li při výkonu přítomen.
§ 511
Věci vyloučené z exekuce. Omezení prodeje
(1) Z exekuce jsou vyloučeny věci:
a) které dlužník potřebuje k výkonu svého povolání nebo zaměstnání, anebo k existenci své nebo osob, kterým je podle zákona povinen poskytovat úhradu na osobní potřeby;
b) u nichž by exekuce odporovala veřejným anebo veřejně uznaným zájmům nebo občanské pietě;
c) které nelze zabavit podle zvláštních předpisů.
(2) Ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry může nařízením stanovit, které věci podle odstavce 1 písm. a) a b) jsou vyloučeny z exekuce nebo s jakým omezením je přípustný exekuční prodej věcí.
§ 512
Účinky zabavení
Zabavením nabývá vymáhající věřitel exekučního zástavního práva pro vymáhanou pohledávku.
§ 513
Úschova zabavených věcí
Na návrh vymáhajícího věřitele mohou být zabavené věci z důležitých důvodů vhodným způsobem uschovány.
§ 514
Zabavení peněz
(1) Nalezne-li výkonný úředník při výkonu platné československé peníze, vydá je vymáhajícímu věřiteli na úhradu jeho pohledávky. Je-li pochybné, zda zabavená částka podléhá exekuci (§ 511), nebo je-li několik vymáhajících věřitelů, složí výkonný úředník peníze u soudu.
(2) Při zabavení cizozemských peněz je třeba zachovat zvláštní předpisy na ně se vztahující.
§ 515
Věci podléhající zkáze
Věci podléhající zkáze lze zabavit, jen nebudou-li nalezeny jiné zabavitelné věci, postačující k uspokojení vymáhajícího věřitele. Věci podléhající zkáze prodá výkonný úředník ihned z volné ruky. Nedosáhne-li se úředně stanovené nebo odhadní ceny, anebo nepřevezme-li vymáhající věřitel věci za tuto cenu, odevzdají se dlužníkovi k volnému nakládání a exekuční zástavní právo vymáhajícího věřitele k nim zanikne.
§ 516
Exekuce na příslušenství nemovité věci
(1) Příslušenství nemovité věci lze zabavit jen spolu s nemovitou věcí.
(2) Výjimky pro příslušenství zemědělských nemovitých věcí může stanovit vláda nařízením.
§ 517
Nařízení prodeje zabavených věcí
(1) Po právní moci usnesení povolujícího exekuci nařídí soud prodej zabavených věcí.
(2) Před prodejem je třeba věci, pokud nemají úředně stanovenou cenu, odhadnout.
Dražba
§ 518
(1) Zabavené věci se prodají v dražbě, která se koná buď v místě, kde jsou zabavené věci, nebo u soudu.
(2) Soud oznámí dražební rok dlužníku, vymáhajícímu věřiteli a okresnímu národnímu výboru, v jehož obvodu bude dražba konána a v jehož obvodu má dlužník bydliště. Kromě toho se dražební rok uveřejní způsobem v místě obvyklým.
§ 519
(1) Dražbu provádí výkonný úředník, který o dražbě sepíše protokol.
(2) Výkonný úředník a dlužník nesmějí dražit. Dražit nemohou ani osoby, které by podle platných předpisů nemohly nabýt předmětu dražby.
§ 520
(1) Nejnižší podání činí dvě třetiny odhadní nebo úředně stanovené ceny.
(2) Výkonný úředník udělí příklep dražiteli, který podá nejvíce. Vydražitel musí nejvyšší podání ihned zaplatit. Neučiní-li tak, draží se věc znovu, vydražitel se však již nemůže dražby této věci zúčastnit.
(3) Zaplacením nejvyššího podání zanikají proti vydražitelovi závady váznoucí na věci.
§ 521
(1) Dražba se skončí, stačí-li dosažený výtěžek k uspokojení vymáhajících věřitelů.
(2) Nenajde-li se kupec pro dražené věci, nařídí soud opětovnou dražbu. Věci, pro které se nenajde kupec ani při opětovné dražbě, může vymáhající věřitel převzít do patnácti dnů po vyrozumění o bezvýslednosti dražby za dvě třetiny odhadní nebo úředně stanovené ceny. Soud odepře vymáhajícímu věřiteli převzetí věcí, jsou-li proti převzetí důvodné námitky; mezi několika vymáhajícími věřiteli, ochotnými jinak k převzetí, rozhoduje pořadí jejich zástavního práva. Dojde-li k převzetí, zanikají exekuční zástavní práva těch vymáhajících věřitelů, kteří pořadím předcházejí přejimatele a nebyli též k převzetí ochotni; jinak má prodej uskutečněný převzetím tytéž účinky jako prodej v dražbě. Nepřevezme-li věci ani jeden z vymáhajících věřitelů nebo bude-li převzetí všem k němu ochotným pravomocně odepřeno, zanikne exekuční zástavní právo všech vymáhajících věřitelů.
Výtěžek prodeje
§ 522
(1) Je-li věřitel jen jeden, vydá mu výkonný úředník po srážce nákladů odhadu a prodeje výtěžek až do výše jeho vymahatelné pohledávky s úroky ode dne dražby a náklady; zbytek odevzdá dlužníkovi.
(2) Je-li věřitelů několik, složí výkonný úředník výtěžek prodeje u soudu.
§ 523
(1) Výtěžek prodeje se rozdělí v tomto pořadí:
a) náklady odhadu, úschovy a prodeje;
b) pohledávky věřitelů, kteří mají zadržovací právo;
c) pohledávky věřitelů, kteří mají zákonné zástavní právo;
d) pohledávky věřitelů, kteří mají smluvní zástavní právo, získané před zabavením, jsou-li dostatečně podle spisů prokázány, a to podle časového pořadí nabytí smluvního zástavního práva;
e) pohledávky vymáhajících věřitelů podle pořadí zabavení.
(2) Úroky a opětující se plnění za poslední tři roky před prodejem, jakož i náklady vzniklé uplatněním a vymáháním nároku mají stejné pořadí jako jistina.
(3) Pohledávky stejného pořadí se uspokojí poměrně.
Rozvrh výtěžku
§ 524
(1) Soud může ustanovit rok k rozvrhu výtěžku prodeje. K roku předvolá účastníky a ty, kdož mají věcná práva na uspokojení z prodaných věcí.
(2) V rozvrhovém usnesení rozhodne soud i o nárocích, které byly na rozvrhovém roku popřeny co do pravosti, výše, pořadí anebo způsobu úhrady. Nároky, pro které je exekuční titul, může dlužník popírat jen tehdy, když uplatňuje skutečnosti, které nastaly po vzniku exekučního titulu.
(3) Nemůže-li soud o popřených nárocích rozhodnout bez provedení důkazů o sporných skutečnostech, nebo je-li třeba o nich rozhodnout ve správním řízení, odkáže toho, kdo popírá právo doložené obsahem spisů nebo kdo nedoloženě tvrdí, že má nárok, aby podal žalobu nebo návrh na zahájení správního řízení. Ustanovení §§ 502 a 503 platí tu přiměřeně.
§ 525
Rozvrhové usnesení doručí soud dlužníku a všem osobám, o jejichž nároku se v něm rozhoduje (§ 524).
§ 526
Provedení rozvrhového usnesení
O provedení rozvrhového usnesení platí přiměřeně ustanovení § 505.
DÍL TŘETÍ
Exekuce na peněžité pohledávky a plat
§ 527
Exekuční prostředky
Exekuce na peněžité pohledávky na účtu u peněžního ústavu se vykoná odepsáním vymáhané pohledávky z dlužníkova účtu; exekuce na ostatní peněžité pohledávky a na plat se vykoná jejich zabavením.
§ 527a
Exekuce odepsáním z účtu u peněžního ústavu
(1) Usnesením o povolení exekuce odepsáním z účtu u peněžního ústavu přikáže soud poddlužníku, aby po právní moci usnesení odepsal vymáhanou pohledávku z dlužníkova účtu a uhradil ji vymáhajícímu věřiteli; je-li dlužníkem soukromá osoba, zakáže ji soud, aby nakládala účtem až do výše vymáhané pohledávky.
(2) Usnesení o povolení exekuce doručí soud vymáhajícímu věřiteli a dlužníkovi; poddlužníku se doručí jen, je-li vymáhajícím věřitelem nebo dlužníkem soukromá osoba, a to ihned, je-li soukromá osoba dlužníkem, jinak až po právní moci. Poddlužník nemá práva stížnosti.
(3) Výkon exekuce upravují zvláštní předpisy o příkazech k vybrání; je-li vymáhajícím věřitelem soukromá osoba, platí tyto předpisy obdobně s tou odchylkou, že se příkazu k vybrání nepoužije.
(4) O pořadí úhrady platí zvláštní předpisy. Je-li však dlužníkem soukromá osoba, je pro pořadí úhrady rozhodná doba, kdy bylo usnesení o povolení exekuce doručeno poddlužníkovi; bylo-li mu téhož dne doručeno několik usnesení o povolení exekuce odepsáním z účtu téhož dlužníka a prostředky na účtě nestačí, uhradí se vymáhané pohledávky poměrně.
(5) Ustanovení § 541 odst. 1 a §§ 542546 se užije obdobně.
(6) Zvláštní předpisy vylučující nebo omezující použití prostředků k jiným než stanoveným účelům nejsou ustanoveními o této exekuci dotčeny.
§ 528
Peněžité pohledávky
Jako peněžité pohledávky lze zabavit nároky na peněžitá plnění, a to i nároky splatné v budoucnosti.
§ 529
Plat
Jako plat lze zabavit bez ohledu na název a druh:
a) veškeré mzdy jak peněžité, tak naturální z pracovního (učebního) poměru, jakož i opakující se úplaty za práci osobně konanou pro tutéž osobu;
b) veškeré úplaty nahrazující pracovní příjem z důvodu dočasné nebo trvalé pracovní nezpůsobilosti, jakož i důchody z důchodového zabezpečení a platy jim na roveň postavené.
§ 530
Peněžité pohledávky a platy vyloučené z exekuce
(1) Z exekuce na peněžité pohledávky a plat jsou vyloučeny:
a) částky, na které má dlužník nárok ze smlouvy o pojištění nemovité věci nebo jejího příslušenství, mají-li se podle pojistné smlouvy použít k znovuvybudování nebo k opravě nemovité věci, anebo k doplnění jejího příslušenství;
b) příspěvky poskytované k úhradě nákladů uzavření manželství, nákladů porodu nebo úmrtí, sociální a studijní příspěvky na výchovu a výživu, pokud se exekuce vede pro jiné nároky než k úhradě nákladů, pro něž jsou poskytovány;
c) náhrada nákladů spojených s pracovním výkonem, odměna za práci přes čas, za vyšší nebo mimořádné výkony nebo jednorázové odměny souvisící s nárokem na plat.
(2) Ministr spravedlnosti stanoví v dohodě se zúčastněnými ministry nařízením, které nároky podle odstavce 1 písm. b) a c) a v jakém rozsahu podléhají exekuci.
(3) Exekuce na pohledávky zemědělců a jednotných zemědělských družstev z povinných dodávek zemědělských výrobků státu je přípustná jen v rozsahu a za podmínek, které stanoví nařízením ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.
(4) Exekuce na pracovní odměnu chovanců výchoven dorostu a osob, na nichž se vykonává trest odnětí svobody, je přípustná jen v rozsahu, který stanoví ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
§ 531
Zabavitelné části platu
(1) Ministr spravedlnosti stanoví v dohodě se zúčastněnými ministry nařízením základní částku sloužící pro výpočet nezabavitelného platu a hranici, nad niž je plat zabavitelný bez omezení.
(2) Základní částka sloužící pro výpočet nezabavitelného platu se zvyšuje o jednu třetinu za každou osobu, pokud jí dlužník podle zákona poskytuje úhradu na osobní potřeby a pokud sama nevede exekuci pro tuto úhradu. Ze zbytku čistého platu lze zabavit jednu třetinu pro jakékoli pohledávky, druhou třetinu jen pro pohledávky přednostní.
(3) Ve prospěch pohledávek na úhradu osobních potřeb podle zákona může soud na návrh věřitele po slyšení dlužníka vyslovit zabavení třetí třetiny nebo její části tak, aby to odpovídalo potřebám dlužníka a všech osob, kterým je podle zákona povinen poskytovat úhradu osobních potřeb.
§ 532
Zabavení pro opětující se dávky
Při exekuci na plat pro opětující se dávky (§ 150 odst. 2) platí jednou provedené zabavení i pro dávky, které se v budoucnu stanou splatnými.
§ 533
Přednostní pohledávky
Přednostní pohledávky jsou spolu s jejich příslušenstvím:
a) pohledávky na úhradu osobních potřeb podle zákona;
b) pohledávky státu z poskytování státního dětského příspěvku;
c) pohledávky státu na daních a veřejných dávkách a pohledávky pojistného národního pojištění;
d) pohledávky z náhrady škody způsobené krádeží, podvodem, zpronevěrou nebo úmyslným poškozením majetku socialistických právnických osob nebo podniků pod národní správou;
e) pohledávky státu z náhrady jiné škody způsobené porušením povinností při národní správě.
§ 534
Uspokojení přednostních pohledávek
Přednostní pohledávky se uspokojují nejprve z třetiny vyhrazené pro přednostní pohledávky (§ 531 odst. 2 věta druhý), a nestačí-li tato k jejich úhradě, z třetiny, z níž lze uspokojit jakékoli pohledávky, podle pořadí zabavení.
§ 535
Výpočet čistého platu
(1) Čistý plat se vypočítá tak, že se od hrubého platu odečtou daň ze mzdy, pojistné národního pojištění a popřípadě další podobné závazky, které jako odpočitatelné stanoví nařízením ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry. Zbytek čistého platu se zaokrouhluje na částku dělitelnou 3 Kčs dolů.
(2) Soud určí částku platu podléhající exekuci, požádá-li o to některý z účastníků nebo poddlužník.
(3) Několik zároveň zabavených dlužníkových platů se sčítá; v tomto případě určí soud částky podléhající exekuci z jednotlivých platů. Naturální požitky se ocení podle předpisů o oceňování požitků pro národní pojištění.
§ 536
Nezměnitelnost ustanovení o exekuci na plat
Ustanovení o exekuci na plat nemohou být dohodou stran změněna nebo vyloučena na újmu dlužníka. Každé opatření odporující těmto ustanovením je právně neúčinné.
Zabavení peněžité pohledávky nebo platu
§ 537
(1) Zabavení peněžité pohledávky nebo platu (dále jen "pohledávky") se provede tím, že soud zakáže poddlužníkovi, aby svému věřiteli (dlužníkovi) platil, a současně zakáže dlužníku jakkoli nakládat s pohledávkou, zejména ji vybrat, upozorní ho na jeho povinnosti uvedené v § 542 a na práva vymáhajícího věřitele uvedená v § 543 a oběma současně oznámí, že pohledávka byla pro vymáhajícího věřitele zabavena a že vymáhající věřitel tím nabyl zástavního práva. Usnesení o tom se doručí poddlužníku do vlastních rukou. Je-li poddlužníkem stát nebo fond pod veřejnou správou, doručuje se poukazujícímu úřadu.
(2) Zabavení je vykonáno doručením usnesení poddlužníkovi.
(3) Ministr spravedlnosti může v dohodě s ministrem financí vydat nařízením podrobnější předpisy o exekuci na pohledávky proti státu nebo fondu pod veřejnou správou.
§ 538
(1) Pro pořadí pohledávek je rozhodná doba, kdy bylo usnesení o zabavení doručeno poddlužníkovi. Bylo-li mu téhož dne doručeno několik usnesení o zabavení a zabavená pohledávka nedostačuje, uspokojí se vymáhané pohledávky poměrně.
(2) Pohledávky na úhradu osobních potřeb podle zákona [§ 533 písm. a)] se uspokojí z třetiny vyhrazené pro přednostní pohledávky (§ 531 odst. 2 věta druhá) před ostatními pohledávkami bez zřetele na dobu zabavení, a to podle poměru částek běžné úhrady osobních potřeb.
§ 539
Stížnost poddlužníka
Poddlužníku přísluší stížnost proti usnesení o zabavení.
§ 540
Oznámení úřadu (orgánu veřejné správy) o zaplacení
Soud zruší exekuci, oznámí-li úřad (orgán veřejné správy), že u něho zabavená pohledávka zanikla zaplacením před doručením usnesení o zabavení.
§ 541
Rozsah zabavení
(1) Zabavení postihuje všechny nároky dlužníka vzniklé z právního důvodu zabavené pohledávky.
(2) Nedosahuje-li dlužníkův plat po dobu jednoho roku částky, která je podrobena exekuci, exekuce zanikne.
§ 542
Povinnosti dlužníka
Po právní moci usnesení o zabavení je dlužník povinen vymáhajícímu věřiteli:
a) dát všechny zprávy, které jsou potřebné k vydobytí zabavené pohledávky;
b) vydat listiny, které má o pohledávce, a je-li zabavena jen část pohledávky nebo je-li více věřitelů, složit je k exekučnímu soudu, dále vydat věci nebo splnit vzájemná plnění, jichž je třeba k splatnosti pohledávky. Splnění těchto povinností lze vynutit na návrh vymáhajícího věřitele exekucí, kterou povolí exekuční soud po slyšení dlužníka.
§ 542a
Povinnosti poddlužníka
(1) Poddlužník je povinen do třiceti dnů od doručení výzvy soudu, učiněné na návrh vymáhajícího věřitele, oznámit soudu,
a) zda dlužník má proti němu pohledávku, jejíž zabavení bylo navrženo, z jakého důvodu a v jaké výši,
b) jaký plat má u něho dlužník, zda v tomto platu nastaly změny, jaké a od které doby.
(2) Jde-li o exekuci na plat, je poddlužník povinen oznámit soudu do třiceti dnů též, že dlužník není nebo přestal být u něho zaměstnán, a je-li mu známa, i adresu nového zaměstnavatele; na tuto povinnost se poddlužník upozorní již v usnesení, kterým se povoluje exekuce.
(3) Ustanovení odstavce 2 se užije obdobně i na ty případy, kdy se nárok na plat (§ 529) nezakládá na pracovním (učebním) poměru.
§ 543
Práva vymáhajícího věřitele
(1) Pravomocné zabavení pohledávky opravňuje vymáhajícího věřitele uplatnit práva dlužníka na ni vlastním jménem. Vymáhající věřitel není však oprávněn uzavřít na účet dlužníka smír o pohledávce ani prominout dluh poddlužníkovi.
(2) Žalobě vymáhajícího věřitele nelze odporovat námitkami z právních vztahů mezi vymáhajícím věřitelem a poddlužníkem.
§ 544
Účinky řízení o žalobě vymáhajícího věřitele
(1) Rozhodnutí vydané o zažalované pohledávce je účinné proti dlužníkovi a proti všem věřitelům, pro které byla pohledávka zabavena, Dlužník a každý vymáhající věřitel, pro kterého byla pohledávka též zabavena, mohou vstoupit do řízení o žalobě jako vedlejší účastníci.
(2) Vymáhající věřitel, pro kterého byla pohledávka zabavena, odpovídá dlužníkovi za všechnu škodu vzniklou obmeškáním vymáhání a opomenutím opovědi řízení dlužníkovi.
§ 545
Účinky zaplacení poddlužníkem
Zaplacením zabavené pohledávky vymáhajícímu věřiteli, výkonnému úředníkovi nebo složením u soudu zbaví se poddlužník svého závazku vůči dlužníku do výše této platby.
§ 546
Složení pohledávky poddlužníkem u soudu
Je-li více vymáhajících věřitelů nebo činí-li si na zabavenou pohledávku nárok i jiné osoby, je poddlužník oprávněn a na návrh vymáhajícího věřitele povinen složit pohledávku podle její splatnosti u exekučního soudu pro všechny tyto osoby. Soud rozvrhne (§§ 524, 525) složenou pohledávku mezi oprávněné podle pořadí přednostních nebo zástavních práv.
§ 547
Zabavení pohledávek ze směnek a jiných cenných papírů
(1) Pohledávky ze směnek, šeků, vkladních knížek, životních pojistek, znějících na majitele nebo doručitele, jakož i z cenných papírů, které lze převést rubopisem nebo které znějí na majitele nebo doručitele, se zabavují tím, že výkonný úředník sepíše tyto listiny podle ustanovení o zabavení věcí movitých, odejme je a odevzdá soudu.
(2) Vše, čeho je třeba k zachování nebo k výkonu práv z těchto listin, výkonný úředník provede na základě zmocnění exekučního soudu. Je-li nutno pohledávku zažalovat, ustanoví soud k podání žaloby opatrovníka.
(3) Realizaci pohledávky těchto listin provede výkonný úředník realizačními úkony přiměřenými povaze těchto listin, které určí soud.
§ 548
Exekuce na pohledávky zapsané na nemovité věci
Při exekuci na pohledávku zapsanou na nemovité věci se zapíše zřízení exekučního zástavního práva z úřední povinnosti ve veřejné knize.
DÍL ČTVRTÝ
Exekuce na jiná majetková práva
Předmět exekuce a exekuční prostředky
§ 549
K vydobytí peněžité pohledávky lze vést exekuci i na jiná majetková práva dlužníka, pokud jsou zcizitelná nebo pokud aspoň dopouštějí, aby jejich výkon byl přenesen na jinou osobu.
§ 550
Exekuce podle § 549 se vykoná některým z exekučních prostředků označených v této hlavě, a není-li žádný z nich vhodný, zabavením (§ 509) a exekučním pronájmem.
Pronájem
§ 551
Nedohodnou-li se zúčastněné osoby jinak, pronajme se zabavené právo dražbou. Pro dražbu platí obdobně ustanovení o dražbě movitých věcí. Splátky nájemného se složí u soudu a rozdělí se obdobně podle ustanovení o rozvrhu výtěžku prodeje movitých věcí.
§ 552
Nájemní poměr založený exekučním pronájmem se ukončí uplynutím doby, na kterou je zabavené právo dlužníkovo omezeno.
HLAVA TŘETÍ
Exekuce k vydobytí nepeněžitých nároků
Exekuce na vydání nebo dodání movitých věcí
§ 553
K vydobytí nároku na odevzdání movitých věcí nebo cenných papírů se provede exekuce tím, že výkonný úředník je odejme povinné straně nebo třetí osobě, je-li ochotna je vydat, a odevzdá vymáhajícímu věřiteli. Není-li třetí osoba ochotna je vydat, použije se přiměřeně ustanovení o exekuci na peněžité pohledávky.
§ 554
Je-li k odevzdání věcí, na jejichž vydání nebo dodání má vymáhající věřitel nárok, potřebné nebo vhodné odevzdání listiny nebo nástroje, odejme je výkonný úředník povinné straně a odevzdá vymáhajícímu věřiteli. Na listinách se poznamená, že odevzdání bylo vykonáno k uspokojení vymáhaného nároku, který je třeba určitě označit. Písemná prohlášení, jichž je podle občanského práva jinak ještě zapotřebí k odevzdání, vydá exekuční soud nebo z jeho zmocnění výkonný úředník.
Exekuce vyklizením
§ 555
(1) Má-li povinná strana odevzdat nebo vyklidit nemovitou věc nebo její část, odstraní výkonný úředník povinnou stranu a osoby, které jsou na vyklizované nemovité věci jen na základě práva povinné strany. Je-li to potřebné, odstraní i jejich movité věci a odevzdá nemovitou věc, popřípadě její část vymáhajícímu věřiteli.
(2) Obdobně se postupuje i při exekuci vyklizením jiných věcí.
§ 556
(1) Soud vykoná exekuci vyklizením bytu, jen prokáže-li vymáhající věřitel potvrzením výkonného orgánu místního národního výboru, že pro povinnou stranu a osoby bydlící jen na základě jejího práva v bytě, který má být vyklizen, je právoplatně zajištěn náhradní byt. Jestliže by podle předpisů o hospodaření s byty mohl výkonný orgán místního národního výboru poskytnout náhradní ubytování, stačí, prokáže-li vymáhající věřitel potvrzením výkonného orgánu místního národního výboru, že náhradní ubytování je zajištěno. Není-li výkonný orgán místního národního výboru povinen přidělit náhradní byt ani poskytnout náhradní ubytování, není ani pro výkon exekuce podle soudního exekučního titulu potřebí průkazu o zajištění náhradního bytu nebo poskytnutí náhradního ubytování.
(2) Výkon se provede přestěhováním do zajištěného náhradního bytu, popřípadě za podmínek uvedených v odstavci 1 do objektu poskytnutého jako náhradní ubytování. Není-li třeba poskytnout ani náhradní ubytování, provede se přestěhování na místo, které bylo poskytnuto jako přístřeší.
(3) O době vyklizení se uvědomí povinná strana včas předem.
§ 557
Movité věci, které mají být odstraněny, ale nejsou předmětem exekuce, odevzdá výkonný úředník povinné straně, a není-li přítomna, jejímu zmocněnci nebo dorostlé osobě její domácnosti. Není-li to možné, odevzdá je výkonný úředník místnímu národnímu výboru, který je povinen uschovávat je po dobu jednoho roku na náklady povinné strany. Po uplynutí této lhůty povolí soud na návrh místního národního výboru jejich prodej podle ustanovení §§ 508526.
Exekuce k vydobytí nároku na zřízení nebo zrušení práv k nemovitým věcem
§ 558
Exekuce k vydobytí nároku na knihovní zápis práva k nemovité věci se vykoná příslušným knihovním zápisem. Prohlášení povinné strany, jež se vyžaduje k zápisu, je nahrazeno exekučním titulem.
§ 559
Není-li ještě pro povinnou stranu zapsáno její vlastnictví nebo jiné knihovní právo, které se má převést, může socialistická právnická osoba jako vymáhající věřitel žádat, aby přiřčené jí vlastnictví nebo jiné knihovní právo bylo zapsáno přímo pro ni, předloží-li listiny, jichž by bylo podle knihovního práva třeba k tomu, aby mohlo být zapsáno právo povinné strany.
§ 560
Vyžaduje-li zápis práva socialistické právnické osoby jako vymáhajícího věřitele předchozí zápis práva povinné strany, je socialistická právnická osoba oprávněna žádat jménem povinné strany o zápis jejího práva spolu se zápisem práva svého, přikáže-li podle knihovního práva, že povinná strana tohoto práva nabyla.
§ 561
Listiny potřebné k zápisu podle §§ 559 a 560, pokud je má povinná strana, jí výkonný úředník na příkaz soudu odejme a odevzdá exekučnímu soudu.
§ 562
Ustanovení §§ 558561 platí přiměřeně i pro exekuci k vydobytí nároku na zápis práva k nemovité věci nezapsané ve veřejné knize.
§ 563
Exekuce k vydobytí nároku na hmotné rozdělení majetkového společenství a na úpravu hranic
Má-li se podle exekučního titulu vykonat hmotné rozdělení společné nemovité věci nebo jiné společné majetkové podstaty, anebo mají-li se vytýčit upravené sporné hranice, vykoná tyto úkony exekuční soud s přibráním znalců.
§ 564
Exekuce k vydobytí nároku na rozdělení společné nemovité věci prodejem
(1) Exekuční rozdělení společné nemovité věci prodejem se vykoná podle ustanovení o exekuční dražbě nemovité věci s těmito odchylkami:
a) ustanovení týkajících se práv jiných osob v řízení než spoluvlastníků nelze použít;
b) odhad se koná jen tehdy, není-li vyvolací cena určena v exekučním titulu nebo dohodou všech spoluvlastníků; koná-li se odhad, je nutno vzít v úvahu, že vydražitel převezme pohledávky a jiné závady zajištěné na nemovité věci bez započtení na nejvyšší podání, pokud jsou patrny ze spisů;
c) podmínky, za kterých má být dražba konána, určí, pokud nejsou stanoveny již v exekučním titulu, exekuční soud v dražební vyhlášce podle případné dohody všech spoluvlastníků;
d) není-li v exekučním titulu nebo dohodou všech spoluvlastníků určeno něco jiného, je vyvolací cenou cena odhadní; nejvyšší podání je nutno ihned zaplatit v hotovosti; o rozdělení nejvyššího podání jedná exekuční soud se spoluvlastníky za účelem dosažení dohody, a zůstane-li toto jednání bezvýsledné, odkáže spoluvlastníky na podání žaloby;
e) v dražební vyhlášce je třeba také uvést, že jde o dražbu k rozdělení společné nemovité věci;
f) po právní moci příklepu vydá exekuční soud vydražiteli a bývalým spoluvlastníkům listiny o prodeji, potřebné k tomu, aby byl přechod vlastnictví ve veřejné knize zapsán.
(2) Náklady odhadu, dražby a jednání o rozdělení nejvyššího podání se zapraví z nejvyššího podání před jeho rozdělením.
§ 564a
Exekuce k vydobytí nároku na rozdělení společné movité věci prodejem
Exekuční rozdělení společné movité věci prodejem se vykoná podle ustanovení o dražbě movitých věcí s těmito odchylkami:
a) odhad se koná, jen není-li odhadní cena určena v exekučním titulu nebo dohodou všech spoluvlastníků;
b) nejnižším podáním je odhadní cena, není-li v exekučním titulu nebo dohodou všech spoluvlastníků určeno něco jiného;
c) ustanovení, že závady váznoucí na věci proti vydražiteli zanikají, tu neplatí.
Exekuce k vydobytí nároku na zastupitelný čin povinné strany
§ 565
Exekuce k vynucení činu povinné strany, který může vykonat jiná osoba, provede se tak, že soud zmocní vymáhajícího věřitele, aby čin vykonal sám nebo dal ho vykonat na náklad a nebezpečí povinné strany. Povinné straně lze uložit, aby tento soudem určený náklad předem zaplatila.
§ 566
Zůstane-li exekuce na dodání věcí určených podle druhu bezvýsledná, zmocní exekuční soud vymáhajícího věřitele, aby si věci opatřil na náklad a nebezpečí povinné strany. Povinné straně lze uložit, aby tento soudem určený náklad předem zaplatila.
§ 566a
Exekuce k vydobytí nároku na nezastupitelný čin povinné strany
Je-li povinná strana podle exekučního titulu povinna vykonat nějaký čin, který nemůže vykonat jiná osoba a jehož vykonání závisí na vůli povinné strany, provede se exekuce tím, že se jí po povolení exekuce, ve kterém se pohrozí ukládáním pokut za nevykonání činu ve stanovené lhůtě, uloží na návrh vymáhajícího věřitele stále větší pokuta až do úhrnné částky 50 000 Kčs. Vydobyté pokuty připadají státu.
Exekuce k vydobytí nároku na zdržení se činu nebo trpění
§ 567
(1) Je-li povinná strana podle exekučního titulu povinna zdržet se nějakého činu nebo trpět, aby nějaký čin byl vykonán, provede se exekuce tím, že se jí za každý čin příčící se této povinnosti po povolení exekuce uloží na návrh vymáhajícího věřitele stále větší pokuta až do úhrnné částky 50 000 Kčs. Vydobyté pokuty připadají státu.
(2) Na návrh vymáhajícího věřitele může soud již při prvém uložení pokuty povinné straně uložit, aby složila jistotu za škodu, která by mohla vzniknout dalšími činy příčícími se její povinnosti. V usnesení určí soud výši a způsob jistoty, jakož i dobu, po kterou má jistota trvat. Toto usnesení provede soud z úřední povinnosti.
§ 568
Způsobí-li povinná strana změnu příčící se právu vymáhajícího věřitele, zmocní exekuční soud vymáhajícího věřitele na jeho návrh aby dal obnovit dřívější stav na náklad a nebezpečí povinné strany. Usnesení, jímž se určí náklad obnovení, je vykonatelné proti povinné straně. Protiví-li se povinná strana obnovení předešlého stavu, přidělí soud vymáhajícímu věřiteli na jeho návrh výkonného úředníka, aby odstranil odpor.
§ 569
Rozsah povolení exekuce k vydobytí nepeněžitých nároků
(1) V povolení exekuce, aby byly vydobyty nepeněžité nároky, je obsaženo také povolení exekuce pro náklady určené v exekučním titulu a pro další náklady, které vzniknou vymáhajícímu věřiteli v exekučním řízení. Jde-li však o exekuci vyklizením bytu, povolí soud exekuci pro náklady, jež vzniknou vymáhajícímu věřiteli v exekučním řízení, teprve až nařídí její výkon.
(2) Vymáhající věřitel má již při prvním návrhu na povolení exekuce označit majetek povinné strany, z něhož mají být náklady vydobyty, jakož i exekuční prostředky, jichž má být k tomu užito.
HLAVA ČTVRTÁ
Exekuční likvidace
§ 570
Pojem a rozsah
Exekuční likvidace (dále jen "likvidace") se provádí prodejem veškerého majetku dlužníka, pokud není vyloučen z exekuce (likvidační podstata), a rozdělením výtěžku mezi všechny věřitele.
§ 571
Účastníci
Účastníky řízení jsou dlužník, navrhovatel a věřitelé, kteří přihlásili včas svoje pohledávky, pokud nejsou plně uspokojeni.
Návrh na nařízení likvidace
§ 572
(1) Exekuční soud nařídí likvidaci na návrh osobního věřitele dlužníka nebo na návrh dlužníka samého nebo na návrh okresního národního výboru příslušného podle bydliště dlužníka.
(2) Likvidaci právnické osoby nařídí soud též na návrh příslušného dozorčího orgánu.
§ 573
Podává-li návrh věřitel, je povinen prokázat, že má proti dlužníkovi pohledávku, třeba ještě nedospělou, a uvést okolnosti osvědčující, že dlužník je předlužen nebo neschopen platit.
§ 574
Řízení o návrhu
(1) Soudce provede urychleně šetření o návrhu na likvidaci, aby se zjistilo předlužení dlužníka nebo jeho neschopnost platit a zda má dlužník více věřitelů.
(2) O návrhu rozhodne soud bez ústního jednání usnesením, které odůvodní.
§ 575
Nařízení likvidace z úřední povinnosti
(1) Soud může nařídit likvidaci za exekuce i bez návrhu, je-li tu více vymáhajících věřitelů, kteří nemohou být uspokojeni navrženými exekucemi ani jinými exekučními prostředky.
(2) Bez návrhu nelze nařídit likvidaci právnické osoby.
§ 576
Usnesení o nařízení likvidace
V usnesení je třeba kromě výroku o nařízení likvidace zejména též uvést:
a) jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště dlužníka i sídlo jeho podniku;
b) jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště správce podstaty;
c) vyzvání věřitelů, aby všechny své nároky, žádané pořadí, popřípadě jejich zajištění, přihlásili do lhůty třiceti dnů ode dne nařízení likvidace, a upozornění, že jinak k nim nebude přihlíženo;
d) nařízení, aby likvidace byla zapsána ve veřejné knize, v protokole o zájemném popsání nemovité věci (§ 452) a v zájemním protokole (§ 509), pokud tyto zápisy přicházejí v úvahu.
§ 577
Doručení a uveřejnění usnesení
(1) Usnesení se doručí dlužníkovi, navrhovateli, správci podstaty a všem známým, věřitelům; kromě toho se usnesení doručí úřadům (orgánům veřejné správy), které stanoví ministr spravedlnosti nařízením.
(2) Usnesení se vyvěsí na soudní desce téhož dne, kdy byla exekuční likvidace nařízena; den vyvěšení se vyznačí na vyvěšeném usnesení.
(3) Usnesení se vhodným způsobem uveřejní.
Účinky nařízení likvidace
§ 578
Účinky nařízení likvidace nastávají dnem vyvěšení usnesení na soudní desce.
§ 579
Nařízení likvidace má tyto účinky:
a) dlužník ztratí oprávnění nakládat jměním patřícím do likvidační podstaty a jeho právní úkony týkající se tohoto jmění jsou neplatné; oprávnění nakládat tímto jměním přechází na správce podstaty;
b) přerušují se všechna zahájená řízení o žalobách i řízení exekuční, ve kterých je dlužník účastníkem, pokud se týkají jmění podstaty; v přerušených řízeních o žalobách může pokračovat správce podstaty; je-li dlužník žalobcem nebo je-li dlužník žalován o vydání věci mu nepatřící a správce podstaty nevstoupí do řízení o žalobě ve lhůtě určené procesním soudem, může dlužník v tomto řízení pokračovat; v ostatních řízeních o žalobách, ve kterých je dlužník žalovaným a správce podstaty nevstoupí do řízení ve lhůtě, kterou určí procesní soud, toto řízení zanikne a žalobce může svůj nárok uplatnit v likvidačním řízení;
c) pro pohledávku proti dlužníkovi nelze nabýt exekučního zástavního práva na majetek, který náleží do podstaty;
d) zanikají práva zástavní, práva zadržovací a práva vzniklá zajišťovacím převodem, kterých nabyli věřitelé na majetek dlužníka, patřící do likvidační podstaty, v posledních šesti měsících před nařízením likvidace;
e) nedospělé pohledávky se stávají splatnými;
f) příkazy, plné moci a nabídky ještě nepřijaté zanikají;
g) započtení je nepřípustné, nabyl-li ten či onen účastník vzájemné pohledávky teprve po nařízení likvidace; totéž platí, bylo-li vzájemné pohledávky nabyto v době šesti měsíců před nařízením likvidace, s výjimkou pohledávek státu, státních, národních nebo komunálních podniků a peněžních ústavů;
h) zákonné majetkové společenství manželů zaniká.
§ 580
Plnění smluv
(1) Nebyla-li smlouva o vzájemném plnění v době nařízení likvidace ještě splněna dlužníkem ani druhou smluvní stranou nebo nebyla-li splněna úplně, může správce podstaty buď smlouvu splnit a žádat splnění od druhé smluvní strany, anebo od smlouvy odstoupit.
(2) Najal-li dlužník nějakou věc, může správce podstaty nebo pronajímatel bez újmy nároku na náhradu škody smlouvu vypovědět na zákonné nebo smluvené kratší výpovědní období; ustanovení § 384 tím není dotčeno.
Správce podstaty
§ 581
Správcem podstaty má být ustanovena osoba svéprávná, nepředpojatá, občansky bezúhonná a odborně způsobilá.
§ 582
(1) Správce podstaty je povinen při výkonu své funkce postupovat s péčí, kterou vyžaduje předmět správy; odpovídá za majetkovou újmu vzešlou ze zanedbání povinností uložených mu zákonem nebo soudem.
(2) Správce podstaty je zejména povinen zjistit veškeré jmění dlužníka a pořídit jeho seznam, pečovat o dobytí a zajištění majetku patřícího do likvidační podstaty, spravovat ho a zpeněžit. Sestaví seznam přihlášených nároků s označením pořadí a uvede, které nároky uznává, které popírá a v jaké výši a u kterých nároků popírá pořadí. Je povinen podat o správě podrobné vyúčtování. Správce podstaty je účastníkem v řízeních o žalobách týkajících se podstaty.
(3) Správce podstaty má nárok na náhradu hotových výdajů a na odměnu; odměnu určí soud podle sazby, kterou stanoví ministr spravedlnosti nařízením.
§ 583
Povinnosti dlužníka
(1) Dlužník je povinen dát správci podstaty seznam aktiv a pasív s udáním věřitelů a jejich adres, obchodní knihy a veškeré písemnosti a poskytnout mu všechna potřebná vysvětlení.
(2) Seznam podepíše dlužník s výslovným prohlášením, že je správný a úplný a že vědomě nic nezamlčel ani neuvedl vymyšlené dluhy.
(3) Dlužník musí předložit seznam zároveň se svým návrhem na likvidaci. Neučiní-li návrh sám, musí seznam předložit, jakmile byl vyzván, nejpozději však do patnácti dnů po nařízení likvidace.
Popření pravosti, výše nebo pořadí nároku správcem podstaty
§ 584
(1) Popřel-li správce podstaty nárok, jeho výši nebo pořadí, vyrozumí o tom soud věřitele, o jehož nárok jde. Zároveň ho vyzve, aby nárok nebo žádané pořadí uplatnil do třiceti dnů žalobou nebo návrhem ve správním řízení, s poučením, že jinak nebude k jeho nároku nebo k žádanému pořadí přihlíženo.
(2) Popřel-li správce podstaty vymahatelný nárok, vyzve ho soud, aby do třiceti dnů uplatnil popření žalobou nebo návrhem ve správním řízení, s poučením, že jinak bude nárok posuzován jako zjištěný.
§ 585
Pro řízení o žalobách o pravost, výši a pořadí popřených nároků je příslušným soud, který nařídil likvidaci.
Zpeněžení likvidační podstaty
§ 586
Zpeněžení likvidační podstaty se provede buď prodejem z volné ruky nebo v exekučním řízení.
§ 587
(1) Prodej z volné ruky provede správce podstaty se souhlasem soudce a za podmínek, které stanoví soudce po slyšení dlužníka. Věci, které mají být prodány z volné ruky, musí být odhadnuty, pokud nemají úředně stanovenou cenu. Nebude-li dosaženo při prodeji z volné ruky odhadní nebo úředně stanovené ceny a nelze-li ani očekávat, že by se v exekučním řízení dosáhlo výhodnějšího zpeněžení, lze věci prodat i pod odhadní nebo úředně stanovenou cenu. Zejména lze tak prodat sporné a těžko dobytné pohledávky. Nemohou-li být z výtěžku prodeje věci plně uspokojeni věřitelé, kteří mají právo na uspokojení z této věci (oddělní věřitelé), nelze prodej z volné ruky provést.
(2) Zpeněžení v exekučním řízení provede soud na návrh správce podstaty. Správce podstaty má v exekučním řízení postavení vymáhajícího věřitele.
§ 588
Věci ponechané dlužníkovi
(1) Nedobytné pohledávky a věci, jež nebylo možno prodat, může správce podstaty, jestliže to soud na jeho návrh schválí, vyloučit z likvidační podstaty.
(2) Ode dne vydání rozvrhového usnesení přestává být dlužníkův plat (§ 529) součástí likvidační podstaty.
Zpráva o zpeněžení a vyúčtování odměny
§ 589
(1) Správce podstaty podává soudu zprávy o zpeněžování majetku.
(2) Po zpeněžení majetku předloží správce podstaty soudu konečnou zprávu o zpeněžení majetku spolu s vyúčtováním odměny.
(3) Soudce prozkoumá konečnou zprávu o zpeněžení i vyúčtování odměny a po slyšení správce podstaty odstraní případné vady nebo nejasnosti; o podání konečné zprávy a vyúčtování odměny uvědomí dlužníka a věřitele, kteří nebyli dosud plně uspokojeni, a upozorní je, že mohou podat proti konečné zprávě a proti vyúčtování odměny námitky do patnácti dnů ode dne, kdy bylo podání konečné zprávy a vyúčtování odměny oznámeno vyvěšením na soudní desce.
§ 590
(1) O námitkách proti konečné zprávě a proti vyúčtování odměny rozhodne soud při roku, k němuž obešle správce podstaty, dlužníka a věřitele, kteří podali námitky.
(2) Usnesení o schválení konečné zprávy a úpravě vyúčtování odměny se vyvěsí na soudní desce a doručí osobám uvedeným v odstavci 1.
Rozvrh výtěžku
§ 591
Po právní moci usnesení o schválení konečné zprávy a o úpravě vyúčtování odměny vydá soud rozvrhové usnesení.
§ 592
Nejprve se uspokojí nároky na náhradu výdajů spojených s udržováním a správou podstaty, počítaje v to pohledávky z pracovního (učebního) poměru, daně a veřejné dávky dospívající za likvidačního řízení, nároky z právních úkonů správce podstaty, nároky na splnění dvoustranných smluv, do kterých vstoupil správce podstaty, a nároky z bezdůvodného obohacení podstaty (pohledávky za podstatou).
§ 593
Nestačí-li výtěžek zpeněžení na úplnou úhradu všech pohledávek za podstatou, uspokojí se nejprve hotové výdaje zapravené zálohou správcem podstaty. Ostatní pohledávky za podstatou se uspokojí poměrně.
§ 594
(1) Po úplném uspokojení pohledávek za podstatou se uspokojí ostatní nároky, nezajištěné oddělným právem, v tomto pořadí:
a) pohledávky zaměstnanců dlužníka z poměru pracovního (učebního) za poslední tři roky před nařízením likvidace a pohledávky pro úhradu na osobní potřeby podle zákona;
b) daně a veřejné dávky s přirážkami a příslušenstvím a pojistné národního pojištění, splatné v posledních třech letech před nařízením likvidace; opětujícím se veřejným dávkám, vyměřovaným za určité zákonem stanovené období, přísluší toto pořadí, jen jde-li o nedoplatky za tři vyměřovací období před nařízením likvidace; dále pohledávky, jejichž splnění vyžaduje potřeba jednotného hospodářského plánu;
c) pohledávky socialistických právnických osob, vzniklé za poslední tři roky před nařízením likvidace;
d) pohledávky ostatní.
(2) Nelze-li nároky téhož pořadí plně uspokojit, uspokojí se poměrně.
§ 595
Oddělní věřitelé
Pokud nebyly plně uspokojeny nezaniklé oddělné nároky [§ 579 písm. d)] z výtěžku prodeje věcí, na nichž vázlo oddělné právo, je věřitel likvidačním věřitelem, jestliže pohledávku včas přihlásil.
§ 596
Nároky vyloučené z uspokojení
Neuspokojují se:
a) úroky z pohledávek vzniklých před nařízením likvidace za dobu od nařízení likvidace;
b) náklady účastníků vzniklé jejich účastí na likvidačním řízení.
§ 597
Uspokojení jednotlivých druhů nároků
(1) Nároky na vyloučení věcí z podstaty, nároky za podstatou a nároky oddělné lze uspokojit kdykoli za řízení.
(2) Jiné nároky lze uspokojit jen na základě pravomocného rozvrhového usnesení.
(3) Částky připadající
a) na vymahatelné nároky, které správce podstaty popřel a jejichž popření včas uplatnil,
b) na podmíněné nároky, jež správce podstaty uznal,
c) na nároky, které správce podstaty popřel a věřitelé je včas uplatnili,
se uloží do soudní úschovy a rozvrhnou novým rozvrhovým usnesením.
§ 598
Doručení rozvrhového usnesení
Rozvrhové usnesení se doručí správci podstaty a všem účastníkům.
Zrušení likvidace
§ 599
(1) Po pravomocném rozdělení výtěžku zpeněžení zruší soud likvidaci.
(2) Soud zruší likvidaci rovněž, zjistí-li se, že tu nejsou pro likvidaci podmínky,
(3) Pro doručení a uveřejnění usnesení o zrušení likvidace se užije obdobně ustanovení § 577.
(4) Po pravomocném zrušení likvidace zprostí soud správce podstaty jeho funkce a nařídí výmaz zápisů ve veřejných knihách.
§ 600
Zrušením likvidace nezanikají nároky věřitelů, pokud nebyly uspokojeny, a to i když nebyly v likvidaci přihlášeny.
Zvláštní ustanovení pro likvidaci dědictví
§ 601
(1) Byl-li zůstavitel v době smrti předlužen, lze navrhnout do doby, než nabytí dědictví bude potvrzeno, likvidaci dědických podílů jako celku, nejsou-li tu podmínky, aby dědictví bylo rozděleno mezi věřitele na úplnou nebo částečnou úhradu jejich pohledávek.
(2) K nařízení likvidace je příslušným soud uvedený v § 310.
§ 602
Navrhnout likvidaci je oprávněn dědic, stát v případě odúmrti a věřitel zůstavitele. Není přípustno nařídit likvidaci z úřední povinnosti.
§ 603
(1) Do likvidační podstaty patří i věci jinak vyloučené z exekuce.
(2) Při zpeněžení likvidační podstaty jsou dědicové oprávněni nabývat z ní věcí a práv, a to i v dražbě.
§ 604
Náklady zůstavitelovy nemoci a jeho slušného pohřbu a náklady řízení o projednání dědictví jsou pohledávkami za podstatou (§ 593 věta druhá).
§ 605
Pravomocným zrušením likvidace zaniknou proti dědicům neuspokojené nároky věřitelů. Vyjde-li však najevo nový majetek zůstavitele, rozvrhne ho soud bez zřetele k tomuto zániku.
ČÁST ČTVRTÁ
Ustanovení o poměru k cizině
HLAVA PRVÁ
Obecná ustanovení
DÍL PRVÝ
Základní ustanovení
§ 606
Dosah ustanovení části čtvrté
Ustanovení části čtvrté tohoto zákona se užije jen tehdy, nestanoví-li něco jiného mezinárodní smlouva vyhlášená ve Sbírce zákonů republiky Československé.
§ 607
Procesní způsobilost cizinců
Procesní způsobilost cizince se spravuje právním řádem státu, jehož je příslušníkem. I když nemá podle cizozemského práva tuto způsobilost, přece může před zdejším soudem jednat samostatně, je-li procesně způsobilý podle ustanovení československého práva.
§ 608
Vyjádření ministerstva spravedlnosti
Není-li tu vyjádření obecné povahy, může si soud vyžádat v pochybných případech týkajících se této části vyjádření ministerstva spravedlnosti.
§ 609
Osvědčení o československém právu
Ministerstvo spravedlnosti vydává těm, kdo toho potřebují k uplatnění svého práva v cizině, osvědčení o právu platném v Československé republice. V takovém osvědčení nemůže být podáván výklad zákona nebo výklad o tom, jak je třeba použít zákona na určitou právní věc.
§ 610
Vyšší ověření soudních a notářských listin
K soudním a notářským listinám, jichž má být užito v cizině, připojí ministerstvo spravedlnosti na žádost účastníka své vyšší ověření.
DÍL DRUHÝ
Pravomoc a příslušnost československých soudů
§ 611
Pravomoc obecně
Pravomoc československých soudů se vztahuje i na věci, které jsou zdejšímu soudnictví podřízeny mezinárodními smlouvami vyhlášenými ve Sbírce zákonů republiky Československé, nebo podle jiných pravidel mezinárodního práva.
§ 612
Pravomoc a příslušnost ve věcech manželských
(1) Ve věcech manželských je dána pravomoc československého soudu, je-li alespoň jeden z manželů československým občanem.
(2) Není-li žádný z manželů československým občanem, je zdejší soud příslušný, jestliže aspoň jeden z manželů má v Československé republice bydliště nebo pobyt. Nejde-li však o neplatnost manželství, která se má vyslovit z úřední povinnosti, může soud jednat ve věci, jen jestliže jeho rozhodnutí může být uznáno v domovském státě nebo domovských státech obou manželů.
§ 613
Pravomoc a příslušnost ve věcech dětí v rodičovské moci, ve věcech poručenských a opatrovnických
(1) Československému občanu se ustanoví poručník v Československé republice a zde se také vede poručenství. Jestliže však poručenec trvale žije v cizině, může převzít vedení poručenství československý konzulární orgán (generální konzulát, konzulát, konzulární oddělení zastupitelského úřadu), a to v rozsahu působnosti, jaká přísluší orgánům v Československé republice, uznává-li stát, v němž poručenec žije, tuto pravomoc československých konzulárních orgánů. Konzulární orgán (orgán pověřený péčí o mládež) může také upustit zcela nebo zčásti od vedení poručenství, pokud poručenství zřízené cizozemským orgánem stačí k ochraně práv a zájmů poručence. Od péče o jmění československého poručence, který je v cizině, může být upouštěno, je-li v cizině zřízeno zvláštní poručenství, které stačí k ochraně práv a zájmů poručence.
(2) Československý příslušný orgán, v jehož obvodu je nezletilý cizinec, učiní nutná opatření k ochraně jeho osoby a majetku a zpraví o tom úřady jeho domovského státu. Jestliže soud (úřad) domovského státu nezletilce se neujme vedení poručenství v přiměřené době, zřídí poručenství československý orgán pověřený péčí o mládež podle československého práva a vede je až do doby, než se zřídí poručenství v domovském státě poručence.
(3) Jestliže osoba, která je povinna k úhradě osobních potřeb nezletilce, má v Československé republice bydliště nebo pobyt, je československý soud příslušný upravit její povinnost poskytovat úhradu na osobní potřeby, i když nezletilec není československým občanem a nemá bydliště nebo pobyt v Československé republice.
(4) Ustanovení odstavců 13 platí přiměřeně i pro péči o nezletilce v rodičovské moci a pro opatrovance.
(5) Převzal-li podle odstavce 1 československý konzulární orgán vedení poručenství, rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím a opatřením tohoto orgánu ministerstvo zahraničních věcí.
§ 614
Pravomoc ve věcech osvojení
Rozhodovat ve věcech osvojení přísluší vždy československému soudu, je-li osvojitel československým občanem.
§ 615
Pravomoc a příslušnost ve věcech zjištění a popření otcovství
Nemá-li žalovaný v Československé republice obecný soud, lze žalobu podat u zdejšího obecného soudu žalobce; nemá-li ani žalobce v Československé republice obecný soud, ale jeden z rodičů nebo dítě je československým občanem, lze žalovat o zjištění nebo popření otcovství u soudu, který podle § 12 určí nejvyšší soud.
§ 616
Pravomoc a příslušnost ve věcech zbavení svéprávnosti
(1) Rozhodovat ve věcech zbavení svéprávnosti přísluší československému soudu, je-li osoba, o níž se rozhoduje, československým občanem. Má-li však taková osoba trvalý pobyt v cizině, může soud upustit od řízení i rozhodnutí, stačí-li opatření učiněná v cizině k ochraně jejích práv a zájmů.
(2) Jsou-li důvody k zahájení řízení a jde-li o cizince, který má v Československé republice pobyt, učiní zdejší soud všechna opatření k jeho ochraně a zpraví o tom úřady jeho domovského státu. Neučiní-li soud (úřad) domovského státu cizince v přiměřené době žádné opatření, rozhodne zdejší soud o zbavení svéprávnosti podle československého práva. Své rozhodnutí může soud zrušit nebo změnit, jsou-li k tomu důvody podle zdejšího práva.
(3) Opatření a rozhodnutí československých soudů proti cizinci jsou účinná jen do doby, než učiní jiné opatření nebo rozhodnutí soud (úřad) domovského státu cizince.
§ 617
Pravomoc a příslušnost ve věcech prohlášení za mrtvého a důkazu smrti
(1) Prohlásit československého občana za mrtvého přísluší československým soudům.
(2) Cizince může prohlásit zdejší soud za mrtvého s právními následky, které je třeba posuzovat podle československého práva, a s právními následky pro jmění v Československé republice. Prohlášení za mrtvého se stane podle československého práva.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro důkaz smrti.
Pravomoc a příslušnost ve věcech projednání dědictví
§ 618
Byl-li zůstavitel v době smrti československým občanem, náleží projednání dědictví do pravomoci zdejších soudů. Jde-li však o jmění, které je v cizině, projedná zdejší soud dědictví jen tehdy, jestliže se takový majetek vydává československým soudům, anebo jestliže cizina přiznává takovým rozhodnutím československých soudů právní následky.
§ 619
Jde-li o dědictví po cizinci, které je v Československé republice, omezí se zdejší soud na opatření nutná k zajištění, pokud z dalších ustanovení neplyne něco jiného.
§ 620
Československý soud projedná po cizinci dědictví, které je v Československé republice, a to podle československého práva,
a) jestliže stát, jehož je zůstavitel příslušníkem, ani nevydává dědictví československých občanů československým soudům, ani nepřiznává jejich rozhodnutím právní následky, anebo odmítne-li cizí stát zabývat se dědictvím či nevyjádří-li se, nebo
b) měl-li zde zůstavitel bydliště a žádá-li o to dědic, který se zde zdržuje.
§ 621
(1) Movitý majetek cizince může být vydán do ciziny, je-li jeho vývoz dovolen a jsou-li zajištěny daně a veřejné dávky, jakož i práva zdejších dědiců a věřitelů, kteří se přihlásí na veřejnou vyhlášku československému soudu; známým účastníkům se vyhláška doručí.
(2) Dojde-li k vydání majetku osobám, které cizí soud prohlásil za oprávněné z dědického práva, nemůže tomu jiná osoba odporovat proto, že má sama nárok na tento majetek z dědického práva.
§ 622
Pravomoc a příslušnost ve věcech soudního umoření listin
Za umořené nelze prohlásit dlužní úpisy cizích států, dále jiné listiny vystavené v cizině, nemůže-li mít jejich umoření podle povahy věci v Československé republice právní následky.
§ 623
Pravomoc založená úmluvou stran
(1) Pravomoc československých soudů může být založena také úmluvou o příslušnosti určitého zdejšího soudu nebo vůbec zdejších soudů (prorogace). Ustanovení § 3 nemůže být touto úmluvou dotčeno.
(2) Úmluva se může vztahovat jen na věci uvedené v § 404 odst. 1.
(3) Úmluva se musí stát písemně.
(4) V mezích odstavců 2 a 3 je přípustná též úmluva o příslušnosti soudu (soudů) cizího státu; takové úmluvy se však na straně československé může účastnit pouze právnická osoba.
Osoby požívající diplomatických výsad a imunit a budovy a místnosti chráněné diplomatickou imunitou
§ 624
Pravomoc československých soudů se vztahuje na osoby, které požívají v Československé republice diplomatických výsad a imunit, jen
a) pokud se tyto osoby dobrovolně podrobí zdejším soudům, nebo
b) jestliže předmětem právní věci je jejich nemovitý majetek v Československé republice nebo jejich práva na takových nemovitých věcech patřících jiným osobám, jakož i práva z poměru nájemního k takovým nemovitým věcem, pokud není předmětem řízení placení nájemného.
§ 625
Soudní úkony, zejména i úkony exekuční, proti osobám požívajícím diplomatických výsad a imunit nebo v budovách a místnostech chráněných diplomatickou imunitou, mohou být provedeny jen potud, pokud to mezinárodní právo připouští. Při takových úkonech má právo být přítomen zástupce ministerstva zahraničních věcí.
§ 626
(1) Doručení osobám požívajícím diplomatických výsad a imunit zprostředkuje ministerstvo zahraničních věcí.
(2) Nelze-li takto doručit, ustanoví soud opatrovníka pro přijímání písemností, popřípadě k obhájení práv.
DÍL TŘETÍ
Právní pomoc mezi soudy zdejšími a cizozemskými
Právní pomoc požadovaná cizozemskými soudy (úřady)
§ 627
Československé soudy poskytují cizím soudům a úřadům na jejich dožádání právní pomoc. Právní pomoc lze odepřít:
a) jestliže úkon žádaný dožadujícím soudem či úřadem je podle ustanovení v Československé republice o tom platných vyňat z působnosti soudu; náleží-li však požadovaný úkon k působnosti jiných zdejších úřadů, může dožádaný soud odevzdat dožádání úřadu k tomu příslušnému;
b) žádá-li se o provedení úkonu, který je zdejším právním řádem zapovězen, nebo který odporuje požadavkům slušnosti, anebo mohlo-li by provedení úkonu ohrozit vnitřní řád nebo bezpečnost;
c) jestliže soud dožadujícího státu nezachovává vzájemnost.
§ 628
(1) Žádaná právní pomoc se poskytuje podle předpisů platných pro dožádaný československý soud. Pokud je to podle těchto předpisů přípustné, má dožádaný soud z úřední povinnosti učinit všechna opatření potřebná k vyřízení dožádání.
(2) Při poskytování právní pomoci lze se odchýlit od zdejších předpisů jen tehdy, bylo-li výslovně žádáno, aby při žádaném úkonu byl zachován určitý postup žádaný cizozemským právem, a není-li takový postup zapovězen žádným zdejším předpisem.
§ 628a
(1) Písemný styk soudů s cizozemskými soudy a úřady děje se prostřednictvím ministerstva spravedlnosti.
(2) Žádosti o právní pomoc zasílané do ciziny opatří se ověřeným překladem do příslušného cizího jazyka; totéž platí o písemnostech určených k doručení v cizině ve formě, kterou cizozemské právo předpisuje pro písemnosti stejného druhu.
(3) Obsílky a jiné písemnosti určené k doručení v cizině nesmějí obsahovat pohrůžky donucovacími prostředky.
§ 628b
(1) Cizozemská písemnost, určená k doručení osobě bydlící v Československé republice, jež není opatřena ověřeným překladem do českého nebo slovenského jazyka, může být doručena, jen jestliže je příjemce ochoten ji dobrovolně převzít.
(2) Není-li překlad připojen, má být příjemce poučen, že může proto přijetí písemnosti odmítnout, že však nelze předvídat, jaké právní následky takové odmítnutí může v cizině mít.
§ 628c
(1) Žádá-li o to cizozemský soud (úřad), lze svědky, znalce a účastníky vyslechnout i přísežně. Totéž platí, je-li třeba v cizině předložit přísežné prohlášení o skutečnostech rozhodných pro uplatnění nebo zachování nároků.
(2) Přísaha pro svědky a účastníky zní:
"Přísahám na svou čest, že o všem, nač budu soudem tázán, vypovím úplnou a čistou pravdu a nic nezamlčím."
(3) Přísaha pro znalce zní:
"Přísahám na svou čest, že posudek podám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."
(4) Jde-li o přísahu následnou, znění přísahy se přiměřeně pozmění.
Právní pomoc požadovaná československými soudy
§ 629
(1) Diplomatický nebo konzulární úřad Československé republiky může na dožádání zdejšího soudu provádět:
a) doručení osobám tam se zdržujícím, pokud takové doručení je přípustné podle ustanovení mezinárodních smluv, vyhlášených ve Sbírce zákonů republiky Československé, nebo podle jiných pravidel mezinárodního práva;
b) doručení československým občanům tam se zdržujícím a majícím tam práva exteritoriality, jakož i výslech takových osob jako svědků, znalců nebo účastníků řízení;
c) na základě zmocnění ministra zahraničních věcí výslechy svědků, znalců a účastníků řízení, jakož i jiné úkony procesní, jestliže se tyto osoby dobrovolně dostaví.
(2) Diplomatický nebo konzulární úřad Československé republiky zachová při poskytování právní pomoci přiměřeně předpisy platné pro dožadující československý soud. Úkony jím provedené mají tytéž účinky, jako by byly provedeny československým soudem.
§ 630
Doručení provedená na dožádání příslušného soudu cizím soudem nebo úřadem, jakož i důkazy před ním provedené jsou platné, i když nejsou v souladu s předpisy cizího práva, vyhovují-li předpisům platným pro dožadující soud československý.
DÍL ČTVRTÝ
Ustanovení o řízení
§ 631
Žalobní jistota
(1) Cizinci, který se domáhá žalobou rozhodnutí o majetkovém nároku, uloží soud na návrh žalovaného, aby složil soudem určenou jistotu za náklady řízení, které pravděpodobně vzniknou žalovanému. Současně ho poučí, že - dokud nesloží stanovenou jistotu - nebude se proti vůli žalovaného pokračovat v řízení.
(2) Složení jistoty nelze uložit:
a) byl-li návrh na její uložení podán, teprve když se žalovaný pustil do jednání ve věci samé nebo vykonal prvý procesní úkon po tom, co se dověděl, že žalobce pozbyl československého občanství;
b) jestliže ve státě, jehož příslušníkem žalobce je anebo se stal, se v podobných případech od československého občana nežádá jistota;
c) jestliže žalobce má v Československé republice nemovitý majetek v ceně dostačující k úhradě nákladů žalovaného;
d) jde-li o řízení směnečné, šekové nebo rozkazní;
e) jestliže je žalobce osvobozen od soudních poplatků.
§ 632
Osvobození od soudních poplatků a záloh, ustanovení zástupce
Cizinci mají nárok na osvobození od soudních poplatků a záloh a na ustanovení zástupce podle §§ 140 a 142 potud, pokud je zaručena vzájemnost.
§ 633
Zjištění cizího práva
Při zjištění cizího práva může soud z úřední povinnosti učinit všechna šetření, která shledá k tomu účelu za potřebná, pokud mu obsah cizího práva není znám.
Důkaz listinami vydanými v cizině
§ 634
(1) Listiny, které byly vydány v cizině, avšak v mezích úředních oprávnění takovými veřejnými orgány, které jsou podřízeny úřadu, jenž má sídlo v Československé republice, platí za veřejné listiny zde vydané.
(2) Listiny vydané soudy a úřady v cizině, které platí na místě, kde byly vydány, za listiny veřejné, mají důkazní moc veřejných listin také v Československé republice, jestliže jsou opatřeny předepsanými ověřeními.
§ 635
(1) Důkazní moc soukromé listiny vystavené v cizině posoudí soud podle volného uvážení.
(2) Totéž platí o obchodních knihách vedených v cizině.
HLAVA DRUHÁ
Účinnost a výkon cizích rozhodnutí
DÍL PRVÝ
Účinnost cizích rozhodnutí
Obecná ustanovení
§ 636
Rozhodnutí cizího státu platí v Československé republice, jen je-li zde uznáno (§§ 639, 640). Za rozhodnutí cizího státu se považuje rozhodnutí cizozemských soudů nebo úřadů o právních poměrech, o nichž by podle jejich povahy rozhodovaly v Československé republice soudy (dále jen "cizí rozhodnutí").
§ 637
Cizí rozhodnutí lze uznat jen tehdy,
a) jestliže by právní věc mohla být zahájena u soudů cizího státu, kdyby se zdejších ustanovení o příslušnosti československých soudů použilo ve vztahu k soudům cizího státu,
b) bylo-li předvolání nebo nařízení, kterým bylo zahájeno řízení před cizím soudem, doručeno účastníku, proti němuž má být rozhodnutí uznáno, do vlastních rukou, jestliže onen účastník neučinil sám návrh na zahájení řízení před cizím soudem, a
c) není-li proti cizímu rozhodnutí podle vysvědčení cizího soudu nebo úřadu o tom předloženého podle práva pro tento soud nebo úřad platného již přípustný opravný prostředek, který by odložil právní moc nebo vykonatelnost.
§ 638
I když jsou splněny podmínky § 637, nelze cizí rozhodnutí uznat:
a) odporovalo-li by to ustanovení mezinárodní smlouvy, vyhlášené ve Sbírce zákonů republiky Československé, nebo
b) nebyla-li účastníku, proti němuž má cizí rozhodnutí být uznáno, dána možnost účastnit se řízení před cizím soudem nebo úřadem, anebo byla-li mu odňata nějakou nepravidelností v řízení, nebo
c) mělo-li by to za následek uznání poměru, který se příčí veřejnému pořádku nebo požadavkům slušnosti, nebo
d) jde-li o prohlášení československého občana za mrtvého, nebo
e) není-li zaručena vzájemnost.
§ 639
Způsob uznání cizího rozhodnutí
Uznání cizího rozhodnutí se nevyslovuje zvláštním výrokem. Uznání se stane tím, že československý soud k němu při rozhodování přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí soudu zdejšího.
Zvláštní ustanovení o uznání cizích rozhodnutí v manželských věcech a ve věcech zjištění nebo popření otcovství
§ 640
(1) Cizí rozhodnutí v manželských věcech a ve věcech zjištění nebo popření otcovství, která vydaly soudy nebo úřady v cizině, mohou být uznána jen za podmínek dále stanovených.
(2) Rozhodnutími v manželských věcech se rozumějí rozhodnutí, kterými se manželství prohlašuje za neplatné, zrušuje, nebo kterými se určuje, že manželství mezi stranami je anebo není.
§ 641
(1) Pravomocné rozhodnutí soudu cizího státu, jehož příslušníky byli v době rozhodnutí oba manželé, a jde-li o zjištění nebo popření otcovství, oba rodiče i dítě, má bez dalšího řízení stejné účinky jako má pravomocné zdejší rozhodnutí, nebrání-li uznání ustanovení § 638 písm. c).
(2) Tohoto ustanovení se užije též, jestliže jde o rozhodnutí soudu jiného státu než v odstavci 1 uvedeného, uznává-li se toto rozhodnutí v domovském státě těchto osob, a jsou-li tyto osoby příslušníky různých států, ve všech těchto státech.
§ 642
(1) Jiná než v § 641 uvedená cizí rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech zjištění nebo popření otcovství lze uznat jen tehdy, jsou-li splněny podmínky § 637 a nebrání-li tomu ustanovení § 638 písm. a), b), c). Nebyl-li v době cizího rozhodnutí ve věcech manželských některý z manželů československým občanem, anebo neměl-li v oné době na území Československé republiky bydliště (obvyklý pobyt), není překážkou uznání příslušnost zdejšího soudu, ani je-li výlučná.
(2) Cizí rozhodnutí týkající se československého občana nelze však uznat,
a) nebyl-li skutkový základ zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením československého práva, anebo
b) neposoudilo-li cizí rozhodnutí podle československého právního řádu poměry, pro které je toto právo podle svých ustanovení rozhodné, ledaže právo, podle něhož bylo rozhodnuto, je shodné s příslušnými ustanoveními československého práva, anebo je jim v podstatě blízké.
§ 643
(1) Vyslovit, že se uznává cizí rozhodnutí uvedené v § 642, přísluší nejvyššímu soudu po slyšení generálního prokurátora. Jiné soudy a správní úřady nemohou řešit otázku uznání ani jako otázku předběžnou.
(2) Návrh, aby nejvyšší soud rozhodl o uznání, mohou podat účastníci, soud v řízení trestním nebo civilním, generální prokurátor v zájmu obecném a konečně každý, kdo prokáže právní zájem, aby cizí rozhodnutí bylo uznáno.
(3) Nejvyšší soud rozhoduje rozsudkem bez ústního jednání; přitom může upustit od slyšení účastníků, není-li slyšení třeba. Rozsudkem nejvyššího soudu jsou soudy a správní úřady vázány.
DÍL DRUHÝ
Výkon cizích rozhodnutí
§ 644
Exekuce nebo jednotlivé exekuční úkony mohou být na území Československé republiky na základě cizího rozhodnutí, které podle práva státu, kde vzniklo, je způsobilé k exekuci, povoleny toliko tehdy a v té míře, pokud je zaručena vzájemnost mezinárodními smlouvami nebo vládními vyhláškami o tom vydanými a vyhlášenými ve Sbírce zákonů republiky Československé.
§ 645
(1) Návrhu na povolení exekuce, který se opírá o cizí rozhodnutí, lze vyhovět jen tehdy, jsou-li splněny podmínky uvedené v § 637, a není-li zde žádný důvod, který by bránil uznání podle § 638.
(2) Exekucí nemůže být vynuceno jednání nebo opomenutí, které podle zdejšího práva vůbec není dovoleno nebo alespoň nemůže být vynuceno.
(3) Rozhodnutí o návrhu na povolení exekuce je třeba odůvodnit.
§ 646
Ustanovení §§ 644 a 645 platí přiměřeně, jde-li o výkon rozhodnutí cizích rozhodčích soudů, cizích rozhodčích nálezů, cizích soudních smírů a cizích notářských listin.
§ 647
O výkonu exekuce a jednotlivých exekučních úkonů na základě cizích rozhodnutí, rozhodnutí cizích rozhodčích soudů, cizích rozhodčích nálezů, cizích soudních smírů a cizích notářských listin platí obecná ustanovení části třetí tohoto zákona.
ČÁST PÁTÁ
Řízení před rozhodci. Ustanovení přechodná a závěrečná
HLAVA PRVÁ
Řízení před rozhodci
§ 648
(1) Strany se mohou dohodnout, že o věcech uvedených v § 404 odst. 1 má místo soudu rozhodovat jeden nebo více rozhodců; rozhodčí smlouva se může týkat jak jednotlivé věci (smlouva o rozhodci), tak všech věcí, které by v budoucnu vznikly z určitého právního poměru (rozhodčí doložka). Rozhodčí smlouva se musí stát písemně.
(2) Rozhodčí smlouvu lze uzavřít jen tehdy, je-li alespoň jednou ze stran československá právnická osoba; toto omezení neplatí, není-li ani jedna ze stran československým občanem nebo československou právnickou osobou.
§ 648a
(1) Má-li podle rozhodčí smlouvy každá strana jmenovat jednoho nebo více rozhodců a jedna ze stran je s jmenováním v prodlení, ustanoví rozhodce za ni, není-li v rozhodčí smlouvě stanoveno něco jiného, soud na návrh druhé strany. Totéž platí, nemohou-li se rozhodci stranami jmenovaní shodnout na osobě třetího (vrchního) rozhodce; k návrhu je tu oprávněn též každý z rozhodců jmenovaných stranami.
(2) K rozhodnutí o návrzích podle odstavce 1 je příslušný obecný soud kterékoli strany, a není-li takového soudu v Československé republice, soud, v jehož obvodu se má konat rozhodčí řízení; řízení koná soudce bez ústního jednání.
§ 648b
(1) Stalo-li se plnění rozhodčí smlouvy, zejména jmenování rozhodců a činnost rozhodců v řízení, vůbec nemožné, vysloví soud na návrh kterékoli strany, že rozhodčí smlouva pozbývá účinnosti.
(2) Ustanovení § 648a odst. 2 platí tu obdobně.
§ 649
(1) Rozhodci mohou vyslýchat svědky, znalce a strany, jen dostaví-li se k nim tyto osoby dobrovolně. Úkony, které nemohou sami provést, provede na jejich dožádání okresní soud (§ 16).
(2) Dožádaný soud vyhoví dožádání, nejde-li o úkon nepřípustný podle zákona. Při provádění důkazů je soud oprávněn učinit i rozhodnutí, která jsou jinak tímto zákonem vyhrazena procesnímu soudu.
§ 650
Pro nárok, o kterém byla uzavřena rozhodčí smlouva, je přípustné předběžné opatření. Předběžné opatření nařídí soud, v jehož obvodu má být zajišťovací opatření provedeno, nebo soud, který by byl příslušný, k zahájení soudního řízení.
§ 651
Rozhodčí nález musí být usnesen většinou rozhodců. Musí být vydán písemně, podepsán alespoň jedním z rozhodců a doručen stranám nebo jejich zástupcům buď osobně, nebo doporučeně poštou. Jakmile byl podepsaný nález doručen, nabývá účinku pravomocného soudního rozsudku. Takto doručený nález, jakož i smír před rozhodci uzavřený a stranami podepsaný jsou vykonatelné soudní exekucí.
§ 652
(1) O neúčinnost rozhodčího nálezu může strana žalovat:
a) nebyl-li nález vydán rozhodci ustanovenými podle rozhodčí smlouvy;
b) byla-li straně odňata možnost řádně věc projednat.
(2) Prohlásí-li soud rozhodčí nález neúčinným, rozhodne na návrh strany i ve věci samé.
§ 653
(1) Žaloba o neúčinnost rozhodčího nálezu se podává u okresního soudu, v jehož obvodu byl vydán napadený nález.
(2) Žalobu je třeba podat do třiceti dnů. Tato lhůta se počítá ode dne, kdy byl straně rozhodčí nález doručen.
§ 654
Pro řízení na základě rozhodčích smluv uzavřených před účinností tohoto zákona se užije dosavadních ustanovení; pro žaloby o zrušení rozsudku, popřípadě smíru rozhodčího soudu (rozhodčího výroku) vydaných na základě takových smluv, se však užije dosavadních ustanovení, jen pokud jde o důvody, pro něž lze žalovat o zrušení těchto rozhodnutí.
HLAVA DRUHÁ
Přechodná ustanovení
Obecná ustanovení
§ 655
(1) Pokud není dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená před jeho účinností. Právní účinky procesních úkonů, které nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají však zachovány.
(2) Nelze-li řízení zahájené před účinností tohoto zákona přizpůsobit jeho ustanovením, zastaví soud řízení a rozhodnutí v tomto řízení snad vynesená zruší; ustanovení § 57 platí tu přiměřeně.
§ 656
(1) Kde se má podle nadále platných předpisů rozhodovat v řízení nesporném, užije se ustanovení části prvé tohoto zákona s doplňky a odchylkami, jež vyplývají z oněch předpisů.
(2) V těchto případech rozhoduje soudce bez ústního jednání.
(3) Výjimkou z ustanovení odstavce 2 rozhoduje senát bez ústního jednání v případech zákona č. 21/1948 Sb., o právním postavení snoubenek a dětí, pozůstalých po účastnících národního boje za osvobození, zákona č. 273/1948 Sb., o úpravě uspokojení a o určení splatnosti některých závazků dotčených znárodňovacími a jinými předpisy, dále v případech, kde má soud rozhodovat o vyvlastnění, o náhradě nebo odškodnění při vyvlastnění anebo o jiných náhradách škody; v případech zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících (ve znění zákona č. 79/1948 Sb.), rozhoduje však usnesením senát po ústním jednání.
§ 657
(1) Pro procesní lhůty stanovené zákonem, které v den nabytí účinnosti tohoto zákona ještě neskončily, platí ustanovení tohoto zákona.
(2) Jestliže však dosavadní zákony stanovily lhůtu delší, skončí se lhůta až v této pozdější době, avšak nejpozději uplynutím třiceti dnů od účinnosti tohoto zákona, a jde-li o lhůtu delší než jeden rok, nejpozději uplynutím jednoho roku od účinnosti tohoto zákona. V žádném případě nemůže lhůta skončit dříve, než stanoví předchozí odstavec.
§ 658
Je-li podle tohoto zákona příslušným jiný soud, postoupí se mu věc, jen pokud se před účinností tohoto zákona nezapočalo jednání ve věci samé. Započalo-li jednání ve věci samé v prvé stolici u krajského soudu, je soudem druhé stolice nejvyšší soud.
§ 659
Prohlášení za mrtvého a důkaz smrti
(1) Pro řízení o prohlášení za mrtvého a důkaz smrti, v nichž byla před účinností tohoto zákona již vyvěšena vyhláška na soudní desce, platí dosavadní ustanovení.
(2) Jde-li o účastníky války v letech 1939 - 1945 ve smyslu §§ 17 a 18 dekretu prezidenta republiky č. 117/1945 Sb., kterým se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého, určují se lhůty v řízení o prohlášení za mrtvého a důkazu smrti i nadále podle ustanovení §§ 17, 20 a 21 uvedeného dekretu.
§ 660
Řízení pozůstalostní
Zemřel-li zůstavitel před účinností tohoto zákona, platí pro pozůstalostní řízení dosavadní ustanovení.
§ 661
Řízení o soudním umoření listin
(1) Pro řízení o soudním umoření listin, v nichž byl před účinností tohoto zákona již vyvěšen na soudní desce vyzývací edikt, platí dosavadní ustanovení.
(2) Lhůta jednoho roku pro další návrh na prohlášení listiny za umořenou (§ 15 zákona č. 250/1934 Sb., o umořování listin) se zkracuje na třicet dnů; jestliže se však před účinností tohoto zákona lhůta již započala, skončí se teprve uplynutím třiceti dnů od počátku jeho účinnosti, neuplynula-li již dříve.
§ 662
Řízení upomínací
Pro řízení upomínací (zákon č. 67/1873 ř. z.) zahájená jen na žádost věřitele, v nichž byl před účinností tohoto zákona již doručen platební rozkaz, platí ustanovení dosavadní.
§ 663
Dobrovolný odhad a dražba
Řízení o dobrovolném odhadu a dražbě zahájená před účinností tohoto zákona dokončí soud podle dosavadních ustanovení.
§ 664
Exekuční tituly
Exekuční tituly vzniklé před účinností tohoto zákona jsou exekučními tituly podle tohoto zákona.
§ 665
Exekuce vnucenou správou nemovité věci
Exekuce vnucenou správou nemovité věci neskončené do účinnosti tohoto zákona soud zruší. Částku zbývající podle závěrečného účtu vnuceného správce rozdělí jako výtěžkové přebytky podle dosavadních ustanovení.
§ 666
Exekuce nucenou dražbou nemovité věci
(1) Pro exekuce nucenou dražbou nemovité věci, v nichž byl před účinností tohoto zákona již ustanoven dražební rok, platí dosavadní ustanovení.
(2) Sejde-li však z konání dražebního roku a má-li být již za účinnosti tohoto zákona ustanoven rok nový, platí o řízení tento zákon.
Exekuce na peněžité pohledávky a plat
§ 667
Zabavení peněžitých pohledávek a platu, k němuž došlo před účinností tohoto zákona, má účinky zabavení peněžitých pohledávek nebo platu podle tohoto zákona.
§ 668
Exekuční opatření provedené před účinností tohoto zákona se omezuje nebo rozšiřuje na výši zabavení přípustnou podle tohoto zákona. Na návrh věřitele nebo dlužníka upraví exekuční soud přiměřeně dřívější usnesení. Až do doručení pozměňujícího usnesení je poddlužník oprávněn plnit v rozsahu dřívějšího usnesení s osvobozujícím účinkem.
§ 669
Exekuce na jiná práva majetková
Při exekuci na jiná práva majetková vedené vnucenou správou se užije obdobně ustanovení § 665.
§ 670
Zajišťovací exekuce
(1) Pro zjišťovací exekuce povolené před účinností tohoto zákona platí dosavadní ustanovení. Vnucenou správu podle § 374 exekučního řádu soud zruší a její výtěžky se uloží u soudu pro věřitele až do pravomocného rozhodnutí o zajištěném nároku.
(2) Jestliže by soudní rozhodnutí vydané před účinností tohoto zákona, pro něž se nevede zajišťovací exekuce, mělo nebo mohlo být předběžně vykonatelné podle tohoto zákona, vysloví soud na návrh usnesením předběžnou vykonavatelnost tohoto rozhodnutí. Soud rozhodne podle povahy věci buď po ústním jednání nebo bez něho.
§ 671
Konkursní řízení
Pro konkursy prohlášené před účinností tohoto zákona platí dosavadní ustanovení. Na nucené vyrovnání se užije ustanovení § 672.
§ 672
Vyrovnací řízení
(1) Pro vyrovnací řízení, ve kterém už bylo vyrovnání věřiteli přijato, platí dosavadní ustanovení.
(2) Až do pravomocného skončení vyrovnacího řízení je nepřípustné nařídit exekuční likvidaci.
§ 673
Zásadní použití ustanovení tohoto zákona
(1) Ustanovení §§ 6, 7, 32, 45, 4653, 7276, 8083, 163, 164, 219227 tohoto zákona se užije i pro řízení, ve kterých se má jednat podle dosavadních ustanovení.
(2) Ani tam, kde se má podle tohoto zákona jednat podle dosavadních ustanovení, není přípustné brát zúčastněné osoby do přísahy a donucovat je vazbou.
§ 674
Žaloba o vyloučení věcí ze správní exekuce
Uplatňuje-li třetí osoba právo, které nepřipouští výkon správní exekuce, náleží rozhodnutí o tom soudu.
HLAVA TŘETÍ
Závěrečná ustanovení
§ 675
Dnem 1. ledna 1951 se zrušují - pokud se tak nestalo již dříve - všechny předpisy, které upravují věci, na něž se vztahuje tento zákon, a to zejména:
1. nařízení ministra spravedlnosti č. 40/1854 ř. z., o ověřování listin,
2. zákon o soudním řízení v nesporných věcech právních, uvedený patentem č. 208/1854 ř. z. (nesporný patent),
3. zákon č. 67/1873 ř. z., o upomínacím řízení, ve znění podle pozdějších předpisů,
4. zák. čl. XX/1877, o úpravě poručenských a opatrovnických věcí,
5. zák. čl. LX/1881, o exekučním řízení,
6. zák. čl. VI/1885, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zák. čl. XX/1877, o úpravě poručenských a opatrovnických věcí,
7. zák. čl. XVI/1894, o pozůstalostním řízení,
8. zákon č. 110/1895 ř. z., jímž se uvádí jurisdikční norma,
9. zákon č. 111/1895 ř. z., o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma),
10. zákon č. 112/1895 ř. z., jímž se uvádí civilní řád soudní,
11. zákon č. 113/1895 ř. z., o soudním řízení v občanských věcech právních (civilní řád soudní),
12. zákon č. 78/1896 ř. z., jímž se uvádí zákon o řízení exekučním a zajišťovacím,
13. zákon č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád),
14. zák. čl. XLI/1908, o změně a doplnění zák. čl. LX/1881, o exekučním řízení,
15. zák. čl. I/1911, občanský soudní řád,
16. zák. čl. LIV/1912, kterým se uvádí zák. čl. I/1911, občanský soudní řád,
17. zák. čl. XXXIV/1914, o uvedení v účinnost zák. čl. I/1911, občanského soudního řádu,
18. císařské nařízení č. 207/1916 ř. z., o zbavení svéprávnosti (řád o zbavení svéprávnosti),
19. zákon č. 44/1928 Sb., o ochraně nájemníků, ve znění vyhlášky č. 62/1934 Sb.,
20. zákon č. 57/1931 Sb., o použití úředníků vyšší pomocné soudní služby u soudů a poručenských (sirotčích) úřadů,
21. zákon č. 64/1931 Sb., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí,
22. zákon č. 100/1931 Sb., o základních ustanoveních soudního řízení nesporného,
23. zákon č. 250/1934 Sb., o umořování listin,
24. dekret prezidenta republiky č. 117/1945 Sb., kterým se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého,
25. zákon č. 199/1946 Sb., o uznání rozhodnutí v manželských věcech, vydaných soudy nebo úřady v cizině, v oblasti československého právního řádu, ve znění zákona č. 64/1949 Sb.,
26. zákon č. 227/1946 Sb., o některých opatřeních v občanských věcech právních,
27. nařízení č. 54/1946 Sb. n. SNR, o ochraně nájemníků,
28. zákon č. 47/1947 Sb., o exekuci na pracovní příjem a příjmy postavené mu na roveň (zákon o exekuci na platy),
29. zákon č. 105/1947 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení o soudní organizaci a o příslušnosti a řízení v občanských věcech právních,
30. § 197 odst. 4 písm. b) zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění.
§ 676
Nedotčeny zůstávají zvláštní předpisy o zákonných zástavních a přednostních právech v exekuci, jakož i předpisy vylučující nebo omezující exekuční prodej nebo vůbec možnost vést exekuci na určité věci, pokud jde o exekuční prostředek podle tohoto zákona přípustný.
§ 677
Ministr spravedlnosti vydá předpisy potřebné k provedení tohoto zákona.
§ 678
(1) Ministr spravedlnosti může stanovit, které jednoduché úkony svěřené soudci mohou vykonávat správní zaměstnanci tím pověření.
(2) Soudce, jemuž je jinak věc podle rozvrhu práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených správním zaměstnancům, a to buď vůbec nebo v jednotlivých případech.
(3) Rozhodnutí vydanému ve věci vyřízené pověřeným správním zaměstnancem lze odporovat stejným opravným prostředkem jako rozhodnutí soudce. Opravný prostředek předloží se však nejprve soudci, který buď o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má vyhovět, nebo jej předloží soudu druhé stolice, aby o něm rozhodl.
(4) Rozhodne-li soudce o opravném prostředku sám podle odstavce 3, považuje se i jeho rozhodnutí za rozhodnutí soudu prvé stolice. Odporovat mu lze podle obecných ustanovení.
§ 679
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1951; provedou jej všichni členové vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Fierlinger v. r.
též za náměstka předsedy vlády
a ministra zahraničních věcí Širokého
Dr. Rais v. r.
Kopecký v. r.
Kliment v. r.
Ďuriš v. r.
Dr. Ševčík v. r.
Krajčír v. r.
arm. gen. Svoboda v. r.
Petr v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Ing. Šlechta v. r.
arm. gen. Dr. Čepička v. r.
Dr. Neuman v. r.
Dr. Gregor v. r.
Erban v. r.
Nosek v. r.
Plojhar v. r.
Kopřiva v. r.
Ing. Jankovcová v. r.
Kabeš v. r.
Dr. Šrobár v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
------------------------------------------------------------------
*) České znění vyhlášeno v Příloze Sbírky zákonů. Originál Sbírky zákonů obsahuje slovenské znění.
------------------------------------------------------------------
Čl. III
zákona č. 15/1958 Sb.
o změně předpisů o osvojení
Výrok o tom, že osvojitel bude zapsán v matrice místo rodičů osvojence, může soud učinit dodatečně dokud osvojenec nedosáhl zletilosti, a to i v případech, kde rozhodl o osvojení před účinností tohoto zákona. Nebyl-li v řízení o osvojení osvojenec slyšen, není k tomuto výroku zapotřebí jeho souhlasu.
------------------------------------------------------------------
Článek II
zákona č. 46/1959 Sb.
o změně pravomoci soudů a o změně a doplnění některých ustanovení z oboru soudnictví a státních notářství
(1) Působnost soudu v poručenských věcech, uvedená v §§ 78, 80, 82, 86, 87, 89 a 90 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, se přenáší na orgán pověřený péčí o mládež příslušný pro obvod, v němž má chráněnec bydliště.
(2) V rozsahu uvedeném v odstavci 1 přenáší se na orgán pověřený péčí o mládež působnost soudu v opatrovnických věcech nad majetkem dítěte, uvedená v § 60 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném.
(3) Orgán pověřený péčí o mládež převezme sám poručenství nad nezletilcem, není-li tu vhodných osob povinných poručenství převzít. Převezme-li tento orgán nad nezletilcem poručenství, přezkoumává a schvaluje vyúčtování orgán, který rada okresního národního výboru určí.
(4) Při výkonu působnosti uvedené v odstavcích 13 řídí se orgán pověřený péčí o mládež a orgán určený podle odstavce 3 zásadami ustanovení §§ 254261 občanského soudního řádu.
(5) Na výkonný orgán okresního národního výboru přenáší se působnost soudu povolovat uzavření manželství osobám nezletilým, osobám stiženým duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinutým. Výkonný orgán před rozhodnutím vyslechne takovou osobu, a to v nepřítomnosti jiných osob, aby se přesvědčil o tom, má-li skutečně vůli vstoupit v manželství; vyslechne i druhou osobu hodlající uzavřít manželství a vyšetří osobní vlastnosti obou. V rozhodnutí o povolení uzavřít manželství se uvede jméno a příjmení obou osob, které hodlají uzavřít manželství.
(6) Kde se v jiných předpisech mluví o příslušnosti poručenského soudu, rozumí se tím soud, v jehož obvodu je orgán, který vykonává poručenskou péči nad nezletilcem.
******************************************************************