Právní prostor

274/1941 Sb. Nařízení o archeologických památkách

znění účinné od 24. července 1941 do 2. května 1958


274/1941 Sb.
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 12. června 1941
o archeologických památkách.



Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle § 1, odst. 1 nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě ze dne 12. prosince 1940, Věstn. str. 604, kterým se prodlužují a mění některá ustanovení ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb.:


§ 1

Archeologickými památkami ve smyslu tohoto nařízení jsou výtvory lidských rukou nebo přírodniny užité člověkem, které pocházejí z doby pravěké a ranně historické, jsou nebo budou získávány výkopy nebo nahodilými nálezy a jichž zachování je ve veřejném zájmu pro jejich vědeckou, uměleckou nebo vlastivědnou hodnotu.


§ 2

(1) Kdo má archeologickou památku v moci, je povinen v mezích řádného hospodaření o ni náležitě pečovati a podrobiti se nařízením, která na ochranu památky vydá příslušný úřad, anebo strpěti opatření, která příslušný úřad za tím účelem provede.

(2) Archeologické památky se nesmějí bez souhlasu příslušného úřadu ani měniti ani ničiti. Změnou nemovité archeologické památky se rozumí také změna jejího okolí, pokud by rušivě zasahovala do jejího dochovaného zjevu a stavu.


§ 3

(1) Ministerstvo školství a národní osvěty je nejvyšší stolicí ve věcech ochrany, výzkumu a výkopů archeologických památek.

(2) Ochranu archeologických památek vykonávají v obvodu své působnosti zemské úřady, které mohou v jednotlivých případech přenésti výkon ochrany na okresní úřady.


§ 4

(1) Výzkum archeologických památek provádí a o jich využití ve službách vědy a národní osvěty pečuje archeologický ústav, podřízený ministerstvu školství a národní osvěty.

(2) Archeologický ústav je úředním poradcem ve všech věcech ochrany archeologických památek. Zemské (okresní) úřady jsou povinny před svým rozhodnutím (opatřením) ve věcech ochrany archeologických památek přibrati přednostu archeologického ústavu nebo jeho zástupce jako úředního znalce.


§ 5

(1) Výkopy archeologických památek a s nimi souvisící odborné úkony provádí výhradně archeologický ústav.

(2) Musea a jiné vědecké instituce, které trvale mají k ruce vědecky školené odborníky, mohou prováděti samostatně výkopy se souhlasem archeologického ústavu a za podmínek jím stanovených. U museí zahraničních nebo u jiných zahraničních vědeckých institucí jest rozhodnutí o tom vyhrazeno ministerstvu školství a národní osvěty.

(3) Na pozemcích, které jsou ve veřejné správě nebo ve veřejném užívání, lze prováděti výkopy jen v dohodě s příslušným úřadem (orgánem). U jiných pozemků rozhoduje, nedojde-li k dohodě s tím, kdo má pozemek v moci, zemský úřad a ten může stanoviti podmínky, za jakých se výkopy provedou.


§ 6

(1) Nalezne-li se archeologická památka náhodně, musí býti nález hlášen archeologickému ústavu nebo starostovi obce nebo četnické stanici; starosta obce (četnická stanice) vyrozumí o nálezu neprodleně archeologický ústav nebo jeho nejbližšího zástupce. Hlášením jsou povinni nálezce, ten, kdo práce vede, a ten, kdo má pozemek v moci, a to nejpozději druhého pracovního dne po tom, kdy se o nálezu dovědí. Hlášením jedné osoby jsou ostatní od povinnosti hlášení osvobozeny.

(2) Nález a naleziště musí býti ponechány beze změny až do ohledání zástupcem archeologického ústavu, a to nejdéle po čtyři dny ode dne hlášení, pokud se tak může státi bez újmy nálezu nebo bez značných nákladů či škod.

(3) Je-li nebezpečí v prodlení, může zástupce archeologického ústavu před rozhodnutím podle § 2, odst. 1 zaříditi na nalezišti vše, čeho je třeba pro okamžitou ochranu nálezu.


§ 7

(1) Movité archeologické památky získané výkopy (§ 5) připadají do vlastnictví Protektorátu Čechy a Morava, ten je však povinen nahraditi vlastníku pozemku u archeologických památek z drahých kovů, nebo jiných drahých surovin obecnou cenu hmoty.

(2) O nabývání vlastnictví u nálezů náhodných (§ 6) platí předpisy občanského práva.

(3) Zemský úřad může však nalezenou archeologickou památku vykoupiti pro Protektorát Čechy a Morava za náhradu obecné ceny drahé suroviny (odstavec 1) a za přiměřenou náhradu vzniklých výdajů a škod. V případech zvláštního zřetele hodných může býti přiznána náhrada přiměřeně vyšší. Odevzdání nalezené archeologické památky může zemský úřad naříditi již před zaplacením náhrady.

(4) Ustanovení odstavců 1 a 3 platí jen o archeologických památkách získaných výkopy nebo nahodilými nálezy za účinnosti tohoto nařízení.


§ 8

(1) Archeologické památky, které jsou ve vlastnictví Protektorátu Čechy a Morava, jsou zpravidla svěřovány veřejným sbírkám.

(2) Musea a jiné vědecké instituce (§ 5, odst. 2) mají archeologické památky získané vlastními výkopy v trvalé úschově, pokud ministerstvo školství a národní osvěty neučiní v jednotlivých případech jiné rozhodnutí.


§ 9

(1) Za škodu, která vznikne prováděním rozhodnutí nebo opatření podle § 2, odst. 1 nebo podle § 6, odst. 3 anebo výkopy (§ 5), náleží poškozenému náhrada a v případech zvláštního zřetele hodných i náhrada ušlého zisku. Náhradou je povinen Protektorát Čechy a Morava a v případech § 5, odst. 2 instituce, která výkopy provádí.

(2) Nedojde-li k dohodě, rozhoduje o náhradě okresní soud, v jehož obvodu škoda vznikla, v nesporném řízení.

(3) Ustanovení předchozího odstavce platí přiměřeně o nároku na náhradu za získané nebo vykoupené archeologické památky (§ 7, odst. 1 a 3, věta první).

(4) Mimo případy, o kterých jedná tento paragraf, není nároku na náhradu majetkové újmy, která by z provádění tohoto nařízení vznikla.


§ 10

(1) Přestupky tohoto nařízení nebo příkazů a zákazů podle něho vydaných trestá - bez újmy stíhání a potrestání trestním soudem - okresní (vládní policejní) úřad pokutou do 300.000 K nebo vězením do šesti měsíců. Byla-li uložena pokuta, budiž pro případ její nedobytnosti uložen zároveň náhradní trest vězení podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě na čin stanovené.

(2) Úřad může prohlásiti movitou věc, která jest předmětem trestného činu, nebo její hodnotu nebo cenu za věc skutečně získanou, je-li tato vyšší, za propadlou ve prospěch Protektorátu Čechy a Morava. Může tak učiniti i tehdy, nelze-li určitou osobu stíhati nebo odsouditi. Propadnutím nesmí býti dotčeno právo třetích osob na trestném činu nezúčastněných.


§ 11

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr školství a národní osvěty v dohodě se zúčastněnými ministry.

Dr. Hácha v. r.
Ing. Eliáš v. r.
Dr. Krejčí v. r.
Dr. Kratochvíl v. r.
Ježek v. r.
Čipera v. r.
Dr. Kalfus v. r.
Bubna v. r.
Dr. Kapras v. r.
Dr. Klumpar v. r.
§ 11 § 22 § 33 § 44 § 55 § 66 § 77 § 88 § 99 § 1010 § 1111
Název
274/1941 Sb. Nařízení o archeologických památkách
Autor
Vláda Protektorátu Čechy a Morava
Zdroj
Sbírka zákonů
Datum vydání
24. července 1941
Účinný od
24. července 1941
Účinný do
2. května 1958
Ročník
1941
Zrušen předpisem
22/1958 Sb. Zákon o kulturních památkách
©ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP