Právní prostor

Usnesení - Exekuce. Věcná břemena. Zástavní právo. Excesivní závazky

ze dne 3. listopadu 2016


USNESENÍ
Nejvyššího soudu
ze dne 3. 11. 2016
Exekuce. Věcná břemena. Zástavní právo. Excesivní závazky


sp. zn./č. j.:
21 Cdo 3178/2016

Související legislativa ČR:
§ 2 zákona č. 151/1997 Sb.
§ 66, § 69 zákona č. 120/2001 Sb.



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v exekuční věci oprávněné Stav Inwest s.r.o. se sídlem v Chomutově, Lidická č. 2176/20, IČO 28738357, zastoupené Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady č. 2455/5, proti povinné L. F., zastoupené Mgr. Marií Jandovou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Mostecká č. 39/3, pro 1.506.144,93 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 EXE 15655/2015 a u soudní exekutorky JUDr. Venduly Flajšhansové, Exekutorský úřad Plzeň-sever, pod sp. zn. 121 EX 5655/15, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. března 2016 č.j. 14 Co 77/2016-46, takto:

Dovolání povinné se zamítá.


Odůvodnění:

Na návrh oprávněné Okresní soud v Chomutově pověřením ze dne 8.9.2015 č.j. 26 EXE 15655/2015-39, 121 EX 5655/15 podle vykonatelného usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 1.10.2013 č.j. 50 Nc 2851/2013-64 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24.3.2015 č.j. 14 Co 69/2015-111 pověřil soudní exekutorku JUDr. Vendulu Flajšhansovou, aby k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 1.506.144,93 Kč s příslušenstvím, "nákladů exekuce" a "nákladů oprávněné" provedla exekuci prodejem zástavy, a to "budovy-rodinný dům, postavené na pozemku parc.č. 506, pozemku parc.č. 506-zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc.č. 507-zahrada, vše na LV č. 144 pro obec a k.ú. O., vedeno u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov".

Soudní exekutorka JUDr. Vendula Flajšhansová exekučním příkazem ze dne 21.9.2015, č.j. 121 EX 5655/15-23 rozhodla o provedení exekuce prodejem zástavy (nemovitostí povinné); povinné zároveň zakázala, aby označené nemovité věci převedla na jiného nebo je zatížila.

Soudní exekutorka JUDr. Vendula Flajšhansová poté usnesením ze dne 22.12.2015 č.j. 121 EX 5655/15-34 rozhodla, že výsledná cena nemovitostí (prodávané zástavy) činí 1.650.000,- Kč, že na nemovitých věcech neváznou žádná "věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva, která prodejem v dražbě nezaniknou", a že u zastavených nemovitostí zaniká "věcné břemeno právo doživotního užívání zřízené bezplatně pro J. F. a A. F. na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 9.2.2012 s právními účinky vkladu práva ke dni 9.2.2012. Vycházela přitom ze zjištění, že zástavní právo k předmětným nemovitostem vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 28.5.2009 a 1.6.2009 k zajištění pohledávky "původní zástavní věřitelky Raiffeisenbank, a.s." z úvěrové smlouvy č. 703/010/09/1/01 uzavřené dne 28.5.2009 za dlužníkem J. F., že ve smlouvě o zřízení zástavního práva se zástavci A. F. a J. F. zavázali, že "bez předchozího písemného souhlasu zástavní věřitelky k předmětu zástavy nezřídí kromě dalšího zástavního práva jiné věcné právo ve prospěch třetí osoby", že však následně zastavené nemovitosti darovali povinné, která v jejich prospěch zřídila smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 9.2.2012 věcné břemeno doživotního užívání zastavených nemovitostí. Podle názoru soudní exekutorky byl "takový postup" učiněn s cílem zabránit oprávněnému v uspokojení ze zástavy, neboť J. a A. F. si chtěli v rozporu s ujednáními obsaženými v článku 4.1.c smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem "zajistit bezplatné doživotní bydlení v nemovitostech, aniž by přicházelo v úvahu případné zpeněžení zástavy za účelem uspokojení pohledávky zástavního věřitele". Výhodu z věcného břemene zřízeného ve prospěch J. a A. F. považuje soudní exekutorka za nepřiměřenou vzhledem ke všem okolnostem a, bylo-li věcné břemeno zřízeno navíc bezplatně, jedná se o takovou nepřiměřenou výhodu, která by zatěžovala každého dalšího nabyvatele nemovitostí do budoucna. Vzhledem k tomu, že věcné břemeno doživotního užívání výrazně omezuje možnost prodat nemovitosti v dražbě-což mimo jiné vyplývá ze znaleckého posudku znalce JUDr. Karla Mošny ze dne 30.11.2015 č. 1020-198/2015, jenž stanovil hodnotu věcného břemene užívání na dobu 15 let částkou 1.240.000,-Kč a uvedl, že, prodával-li by se "objekt" s věcným břemenem, bude "téměř neprodejný"-rozhodla soudní exekutorka o zániku "věcného břemene doživotního bydlení" pro J. F. a A. F. zřízeného smlouvou ze dne 9.2.2012 s právními účinky vkladu práva ke dni 9.2.2012.

K odvolání povinné Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30.3.2016 č.j. 14 Co 77/2016-46 potvrdil usnesení soudní exekutorky. Na základě zjištění soudní exekutorky dovodil, že při stanovení výsledné ceny dražených nemovitých věcí nebylo důvodu se odchýlit od ocenění uvedeného ve znaleckém posudku, neboť závěry v něm uvedené byly "náležitě odůvodněny, podloženy obsahem nálezu a znalec přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž je třeba se při stanovení ceny vypořádat". Odvolací soud rovněž přisvědčil soudní exekutorce v tom, že věcné břemeno doživotního bezplatného užívání nemovitých věcí zřízené ve prospěch J. a A. F. omezuje možnost prodat nemovité věci v dražbě a věcné břemeno je zcela nepřiměřené výhodě oprávněných. Jednání J. a A. F. spočívající v bezplatném převodu zastavených nemovitých věcí na povinnou spojené se zřízením věcného břemene doživotního užívání v jejich prospěch mělo "bezpochyby ztížit realizaci prodeje zástavy, a tím uspokojení zástavní věřitelky, která v době uzavírání zástavní smlouvy vycházela z toho, že v případě, že dlužník nesplní svůj závazek z úvěrové smlouvy, bude se moci uspokojit z výtěžku prodeje zástavy". Jelikož byly naplněny kumulativně obě podmínky předvídané v ustanovení § 336a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu, bylo rozhodnutí soudní exekutorky o zániku věcného břemene doživotního užívání správné.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že při posuzování, zda je věcné břemeno zcela nepřiměřené výhodě oprávněných a výrazně omezuje možnost prodat nemovité věci v dražbě, vycházel ze soudním znalcem oceněné hodnoty předmětu zástavy (částky 1.650.000,- Kč) a z hodnoty věcného břemene užívání na dobu 15 let (částky 1.240.000,-Kč), ačkoliv podle ustanovení § 16b odst. 4 zákona č. 151/1997 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) je nutné věcné břemeno doživotního užívání oceňovat pouze desetinásobkem ročního užitku, takže hodnota věcného břemene činí pouze 826.666,- Kč a hodnota zastavené nemovitosti 823.333,-Kč. Poté lze polemizovat s odvolacím soudem o tom, zda se jedná o nepřiměřenou výhodu oprávněných a zda toto právo výrazně omezuje možnost prodat nemovité věci v dražbě. Povinná dále namítá, že se odvolací soud nevypořádal s její námitkou, že zástavní právo zásadně nebrání vlastníku zástavy (zástavnímu dlužníku) nakládat se zástavou a že případné porušení povinnosti uložené zástavnímu dlužníku ustanovením § 151e odst. 2 občanského zákoníku platného v době uzavírání smluv nezakládá neplatnost právního úkonu, neboť se případné úkony (zřízení věcného břemene, zcizení) týkají jeho majetku a neodporují svým obsahem ani účelem zákonu ani zákon neobchází ani se nepříčí dobrým mravům. Zástavní věřitel má na porušení takové povinnosti reagovat tím, že bude od dlužníka požadovat, aby zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil, případně se stane splatnou část pohledávky věřitele, která není v důsledku snížení ceny zástavy zajištěna a, učinil-li tak zástavní dlužník zaviněně, odpovídá zástavnímu věřiteli za škodu, která by mu tímto vznikla. Povinná má současně za to, že oprávněná (jako nástupkyně původní zástavní věřitelky Raiffeisenbank, a.s.) měla před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky možnost ověřit si veškeré "skutečnosti s postupovanou pohledávkou" a musela vědět o "právní vadě" (věcném břemeni), a že měla možnost ověřit si hodnotu zastavených nemovitostí případným znaleckým posudkem. Povinná odvolacímu soudu vytýká též to, že se blíže nezabýval a neprokazoval tvrzení, že by věcné břemeno bylo zřízeno v úmyslu ztížit realizaci prodeje zástavy a tím i uspokojení pohledávky zástavní věřitelky. Povinná navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinné jako nedůvodné odmítl. Uvedla, že ohodnocení věcného břemene doživotního užívání nemovitostí je otázkou znaleckou a že je tedy na posouzení znalce, jakým způsobem předmětnou závadu ocení. Navíc, i kdyby soud vycházel z ocenění věcného břemene podle názoru povinné (částky 826.666,- Kč), bylo by možné hovořit o tom, že věcné břemeno je zcela nepřiměřené výhodě oprávněných a omezuje výrazně možnost nemovité věci prodat. Oprávněná dále nesouhlasí s tím, že by právní úkon zřízení věcného břemene neodporoval svým obsahem a účelem zákonu ani zákon neobcházel ani se nepříčil dobrým mravům, a má za to, že v dané věci bylo věcné břemeno zřízeno zcela protiprávně a jedná se o zjevné zneužití práva ve smyslu ustanovení § 8 a § 3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, které nemůže požívat právní ochrany. Oprávněná nesouhlasí ani s názorem, že měla při koupi pohledávky počítat s tím, že ji bude "těžké" vymoci vzhledem k jejímu zajištění, neboť protiprávní a účelové kroky povinné nemohou jít k její tíži.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

V projednávané věci bylo pro rozhodování soudů stěžejní posouzení právní otázky, za jakých předpokladů lze v exekučním řízení rozhodnout o zániku věcného břemene doživotního užívání zřízeného k zastaveným nemovitostem, které mají být zpeněženy v exekuční dražbě. Vzhledem k tomu, že tato právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, je dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle výsledků ocenění a ohledání prodávané zástavy (provedeného postupem podle ustanovení § 336 o.s.ř. a § 66 odst.5 ex. řádu) určí soud a) nemovitou věc, které se prodej zástavy týká, b) příslušenství nemovité věci, kterého se prodej zástavy týká, c) výslednou cenu nemovité věci a jejího příslušenství, kterého se prodej zástavy týká, d) soudu oznámená nebo jinak známá věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva, která prodejem zástavy v dražbě nezaniknou (srov. § 69 ex. řádu, § 336a odst. 1 o.s.ř. a § 338a odst.1 o.s.ř.).

Soud zároveň může rozhodnout o zániku nájemního či pachtovního práva, výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni, jestliže je a) nájemné či pachtovné, případně poměrná část z výnosu z věci zcela nepřiměřená nájemnému či pachtovnému, případně poměrné části výnosu z věci v místě a čase obvyklé nebo je-li věcné břemeno či výměnek zcela nepřiměřený výhodě oprávněného, a b) toto právo výrazně omezuje možnost prodat nemovitou věc v dražbě (srov. § 69 ex. řádu, § 336a odst. 2 o.s.ř. a § 338a odst.1 o.s.ř.).

Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že soud na základě znaleckého posudku o ocenění prodávané zástavy a jejího příslušenství, provedeného obvyklou cenou ve smyslu ustanovení § 2 odst.1 zákona č. 151/1997 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), v usnesení kromě označení prodávané zástavy a jejího příslušenství určí výslednou cenu nemovitostí a jejich příslušenství, kterých se týká prodej zástavy, a jednotlivá soudu oznámená nebo jinak známá věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva, která prodejem v dražbě nezaniknou. Věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva, která prodejem v dražbě nezaniknou, se samostatně neoceňují (jejich hodnota se projeví ve výsledné ceně prodávané zástavy a jejího příslušenství) a přecházejí na vydražitele.

Jde-li však o nájemní či pachtovní právo, výměnek nebo právo odpovídající věcnému břemeni (o tzv. excesivní závady), může soud v usnesení rozhodnout o jejich zániku v případě, že jsou splněny předpoklady kumulativně uvedené v ustanovení § 336a odst.2 o.s.ř. Kdyby totiž i takové tzv. excesivní závady měly přejít na vydražitele, bylo by uspokojení zástavního věřitele z výtěžku prodeje zástavy v rozporu se smyslem a účelem zajištění pohledávek prostřednictvím zástavního práva ztíženo nebo dokonce znemožněno. Za excesivní závady lze přiznat osobám z nich oprávněným náhradu jen z výtěžku prodeje zástavy, který by zbyl v rozdělované podstatě po plném uspokojení zástavního věřitele, případně dalších pohledávek uspokojovaných při rozvrhu.

To, kdy jsou splněny předpoklady k rozhodnutí o zániku tzv. excesivních závad, soud zkoumá v každém jednotlivém případě podle zjištěných konkrétních okolností. Jde-li o nájemní či pachtovní právo, výměnek nebo právo odpovídající věcnému břemeni, které vzniklo až poté, co již k nemovitosti bylo zřízeno zástavní právo, a bylo-li by zohlednění takové závady ve výsledné ceně prodávané zástavy na újmu (byť i částečného) uspokojení zástavního věřitele, je zpravidla odůvodněn závěr, že jsou dány předpoklady k rozhodnutí o zániku tzv. excesivních závad podle ustanovení § 69 ex. řádu a § 336a odst.2 o.s.ř.

V projednávané věci je nepochybné, že prodávaná zástava má (podle znaleckého posudku) obvyklou cenu ve výši 1.650.000,- Kč. Představuje-li vymáhaná pohledávka oprávněné částku 1.506.144,93 Kč (a k ní patří ještě její příslušenství), lze uzavřít, že srážka na tuto cenu odpovídající věcnému břemeni bezplatného práva doživotního užívání nemovitostí J. a A. F. by-i při ocenění závady ve výši odpovídající názoru povinné-byla na újmu uspokojení zástavního věřitele. Protože ke zřízení věcného břemene došlo až po zastavení prodávaných nemovitostí, odvolací soud v souladu se zákonem dovodil, že jsou splněny předpoklady ke zrušení věcného břemene podle ustanovení § 69 ex. řádu a § 336a odst.2 o.s.ř.

Opačný závěr nelze důvodně dovozovat ani z porušení závazku sjednaného ve smlouvě o zřízení zástavního práva o tom, že A. F. a J. F. "bez předchozího písemného souhlasu zástavní věřitelky k předmětu zástavy nezřídí kromě dalšího zástavního práva jiné věcné právo ve prospěch třetí osoby". Nesplnění sjednané povinnosti sice nečiní neplatným právní jednání (právní úkon), které by představovalo porušení takového závazku, na druhé straně nelze přehlížet, že naplnění předpokladů uvedených v ustanovení § 336a odst.2 o.s.ř. odůvodňuje rozhodnutí o zániku tzv. excesivní závady vždy, bez ohledu na to, zda zástavce (zástavní dlužník) převzal vůči zástavnímu věřiteli smluvní povinnosti a v čem spočívaly, popřípadě že se zástavnímu věřiteli výslovně nezavázal povinností zdržet se všeho, čím by se zástava zhoršovala na újmu zástavního věřitele.

Protože usnesení odvolacího soudu je správné (v souladu se zákonem) a protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné podle ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Odůvodnění:
Název
Usnesení - Exekuce. Věcná břemena. Zástavní právo. Excesivní závazky
Zdroj
Nejvyšší soud
Ze dne
3. listopadu 2016
Spisová značka/číslo jednací
sp. zn. 21 Cdo 3178/2016
Město
Brno
Ročník
2016
Soud
Nejvyšší soud
©ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP