Nález - Právo na soudní a jinou právní ochranu

NÁLEZÚstavního souduze dne 9. 7. 1998Právo na soudní a jinou právní ochranusp. zn./č. j.:III. ÚS 86/98Související legislativa ČR:§ 1, § 30, § 119, § 120, § 122, § 141, § 147, § 148, § 225, § 247 zákona č. 141/1961 Sb.ústavní zákon č. 1/1993 Sb.§ 30, § 31, § 34, § 42, § 54, § 72, § 76, § 82 zákona č. 182/1993 Sb.nález č. 121/1996 Sb.§ 2 zákona č. 89/2012 Sb.Právní věta:Ochrana právům (v oblasti trestního soudnictví vymezená jeho účelem, tj. požadavkem náležitého zjištění trestných činů a podle zákona spravedlivého potrestání jejich pachatelů - § 1 odst. 1 al. 1 tr. ř., čl. 40 odst. 1 Listiny) je ústavně svěřena obecným soudům, jímž je současně uloženo, aby při výkonu spravedlnosti postupovaly zákonem stanoveným způsobem (čl. 90 al. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.); postup, jímž jsou obecné soudy ve své jurisdikční činnosti vázány, je určen těmi kterými procesními předpisy, v oblasti trestního soudnictví trestním řádem (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Ten - pokud jde o způsob rozhodování - stanoví, že ve věci samé, tj. o otázce viny a v případech odsuzujícího rozhodnutí, též o trestu rozhoduje soud rozsudkem (§ 119 odst. 1, § 120 odst. 3, § 122 odst. 1, § 225 odst. 1 tr. ř.), zatímco v ostatních případech s věcí samotnou souvisejících děje se tak usnesením; tento zásadně odlišný způsob rozhodování obecných soudů, odhlédnuto od toho, že nachází svůj výraz též v odlišně upraveném režimu opravného řízení, je současně též výrazem kritérií, která materii, o níž je nutno v průběhu celého (trestního) řízení rozhodnout, zřetelně rozlišují. Jestliže totiž zákon stanoví, že přezkum vyšším soudem má místo tehdy, bylo-li usnesení vydáno soudem, který rozhoduje ve věci v prvním stupni (§ 141 odst. 2 tr. ř.), nelze zákonnou podmínku (rozhodování) "ve věci v prvém stupni" vyložit tak omezujícím způsobem, jak až dosud, zřejmě ve své ustálené praxi, činí obecné soudy, byť zákonný text sám o sobě očividně připouští výklad širší, resp. jiný.Podle zákona obecné soudy rozhodují usnesením o otázkách, které buď upravují způsob a průběh řízení, nebo o otázkách, které sice s věcí samotnou - avšak jen volně - souvisí, nicméně které na vlastní rozhodnutí v meritu věci zpravidla nemají podstatný vliv [pokud jím obecné soudy nerozhodují (kasací) o meritu věci]; přesto však některá rozhodnutí vydaná formou usnesení mohou mít (a zpravidla také mívají) pro obžalovaného ať procesní, ať jiné nikoli zanedbatelné důsledky; v případech tohoto druhu stupni závažnosti takového rozhodnutí dává zákon výraz tím, že proti němu připouští opravný prostředek - stížnost.V trestním řízení obecné soudy rozhodují usnesením, jako nižší formou rozhodnutí, toliko tehdy, jestliže rozhodují v souvislosti s věcí (tj. v souvislosti s obžalobou) o otázkách k ní sice přidružených, nicméně o takových, které lze bez obtíží od "věci samé" (jejího merita) oddělit; takové usnesení je rozhodnutím o samostatném meritorním (od věci samé odlišném) základu, spravuje se vlastním procesním režimem, a proto také tam, kde ze zákona je přezkoumatelné vyšším soudem, má povahu rozhodnutí prvostupňového, a to bez ohledu na to, v kterém stupni obecného soudu bylo přijato, s tou výjimkou ovšem, že vyslovená zásada neplatí pro případ, kdyby k vydání takového usnesení došlo v řízení před Nejvyšším soudem.Tam, kde zákon připouští dvojí výklad, je v intencích zásad spravedlivého procesu nezbytné dát při jeho aplikaci přednost tomu z nich, který je ve své interpretaci s ústavním pořádkem republiky co nejvíce souladný.

Nález - Právo na soudní a jinou právní ochranu

Tento dokument je pouze pro uživatele s aktivním předplatným

Co získate s předplatným?