NÁLEZÚstavního soudu ČSFRze dne 8. 10. 1992Ke skutečnosti ukládání daní dle zák. č. 578/91 Sb. Toto nelze považovat za narušení či odnímání práva na hmotné zabezpečení. Speciální normou lze pro určité kategorie stanovit zvláštní kritéria rovnosti, tato však nesmí být stanovena na základě libovůle státusp. zn./č. j.:Pl. ÚS 22/92Související legislativa ČR:§ 10 zákona č. 76/1952 Sb.§ 8 zákona č. 36/1965 Sb.čl. 5, čl. 7, čl. 26 vyhlášky č. 120/1976 Sb.§ 11 vyhlášky č. 161/1976 Sb.§ 4, § 11, § 12 zákona č. 389/1990 Sb.čl. 2, čl. 3 sdělení č. 465/1990 Sb.čl. 1, čl. 2, čl. 3, čl. 4, čl. 21, čl. 30 ústavního zákona č. 23/1991 Sb.§ 72 zákona č. 491/1991 Sb.§ 7, § 8, § 9, § 10 zákona č. 578/1991 Sb.zákon č. 579/1991 Sb.zákon č. 581/1991 Sb.zákon č. 212/1992 Sb.Právní věta:Rovnost občanů před zákonem nebyla chápána jako abstraktní kategorie, ale vždy byla přičítána k určité právní normě, pojímána ve vzájemném poměru různých subjektů a pod. Pokud bylo z rovnosti učiněno právo, je každý jednotlivec oprávněn, aby stát v mezích svých možností odstranil všechny faktické nerovnosti. Tato konstrukce však platí pouze tehdy uvažujeme-li rovnost jako absolutní. Rovnost relativní, jak ji mají na mysli všechny moderní ústavy, požaduje pouze odstranění neodůvodněných rozdílů.Ani svrchovanost státu nezakládá pro stát možnost ukládání libovolných daní, třeba by se tak stalo na základě zákona. Samotné uložení daňové povinnosti zák. č. 578/91 Sb. vymezeným kategoriím občanů, a to bez výjimek, nelze považovat za narušení či odnímání práva na hmotném zabezpečení ve stáří zajištěném čl. 30 odst. 1 Listiny.Specielní normy mohou pro určité obory stanovit zvláštní kritéria rovnosti, která ze všeobecného principu neplynou, protože aplikací zásady rovnosti nejsou stanoveny tak přesné meze, aby vylučovaly jakékoliv volné uvážení těch, kteří ji aplikují.V oblasti daňové je třeba požadovat, aby zákonodárný orgán podložil svoje rozhodnutí objektivními a racionálními kritérii.V zásadě nelze vyloučit, aby zákonodárce stanovil diferencované daně podle zásady, že výkonější subjekt bude odvádět vyšší daně. Není však možno postupovat opačně a více zatížit hospodářsky a sociálně slabší subjekty. Je věcí státu, aby v zájmu zajištění svých funkcí rozhodl, že určité skupině poskytne méně výhod než jiné. Ani zde však nesmí postupovat libovolně.Pokud zákon určuje prospěch jedné skupiny a zároveň tím stanoví neúměrné povinnosti jiné může se tak stát pouze na odvolání na veřejné hodnoty.
Tento dokument je pouze pro uživatele s aktivním předplatným
Pro získání předplatného kontaktujte klientské centrum
Co získate s předplatným?
- Více než 60.000 dokumentů
- Novinky a aktuality každý den
- Dotazy a odpovědi z praxe
- Uživatelské fórum
- S naším kalendářem vám nic neunikne