Rozsudek - Odmítnutí dědictví

ROZSUDEKNejvyššího soudu ČRze dne 14. 3. 2001Odmítnutí dědictvísp. zn./č. j.:21 Cdo 1351/2000Související legislativa ČR:§ 463, § 465 zákona č. 40/1964 Sb.§ 1485, § 1489 zákona č. 89/2012 Sb.Právní věta:K rozhodnutí o schválení právního úkonu odmítnutí dědictví, učiněného v zastoupení nezletilého dědice jeho zákonným zástupcem, musí mít soud péče o nezletilé zjištěny údaje o povaze, druhu a ceně majetku zůstavitele a o výši jeho dluhů.kolektiv autorů Nejvyššího souduPočínáním, kterým dal najevo, že dědictví nechce odmítnout, se podle ustálené judikatury soudů rozumí takové chování dědice, kterým se k zůstavitelovu majetku nebo k jeho části (například k jednotlivé věci) projevuje jako jeho vlastník (k zůstavitelovu majetku nebo jeho části se tedy chová jako k vlastnímu majetku) nebo z něhož je jinak nepochybné, že hodlá jako dědic vstoupit do zůstavitelových práv a povinností (tedy se stát jako dědic zůstavitelovým právním nástupcem), popřípadě že vystupuje jako osoba, jíž svědčí dědické právo po zůstaviteli (například se jako dědic ze zákona vyjadřuje v řízení o dědictví k platnosti závěti apod.). Kdy se jedná o počínání dědice ve smyslu ustanovení § 465 obč. zák., závisí na posouzení individuálních okolností konkrétního případu.Havlíček Brain Team
Tento dokument je pouze pro uživatele s aktivním předplatným

Pro získání předplatného kontaktujte klientské centrum

Co získate s předplatným?
  • Více než 60.000 dokumentů
  • Novinky a aktuality každý den
  • Dotazy a odpovědi z praxe
  • Uživatelské fórum
  • S naším kalendářem vám nic neunikne