Právní prostor

Rozsudek - Společnost s ručením omezeným

ze dne 4. ledna 2017


ROZSUDEK
Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 4. 1. 2017
Společnost s ručením omezeným


sp. zn./č. j.:
8 Cmo 348/2016

Související legislativa ČR:
§ 155, § 156 odst. 1, 2, § 205 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb.


Právní věta:

Zrušení své účasti ve společnosti soudem se společník společnosti s ručením omezeným může domáhat teprve po vyčerpání ostatních možností, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.



Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Koláře a soudců JUDr. Ladislava Bognára a JUDr. Jana Zavrtálka v právní věci žalobkyně Ing. I. K., narozené xxx, bytem v xxx, zastoupené JUDr. Jaroslavem Němečkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Blahoslavova 4, PSČ 787 01, proti žalované OTEX Bludov s.r.o., se sídlem v Šumperku, Potoční 3055/40B, PSČ 787 01, IČ 25898531, zastoupené Mgr. Helenou Koudelkovou, advokátkou se sídlem ve Vyškově, Jiráskova 284/10, PSČ 682 01, o zrušení účasti společníka ve společnosti, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 7. září 2016, č.j. 30 Cm 121/2015 - 310, takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že návrh na zrušení účasti žalobkyně Ing. I. K. ve společnosti OTEX Bludov s.r.o. se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 62.079.- Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 9.499.- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně žalované.


Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, výrokem I. zrušil účast žalobkyně ve společnosti OTEX Bludov s.r.o., která je v řízení žalovanou, výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 40.720.- Kč k rukám její zástupkyně a výrokem III. žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 32.293,24 Kč k rukám jejího zástupce.

Žalobkyně v žalobě uvedla několik důvodů, z nichž by její účast v žalované společnosti měla být ukončena, a to, že činností jednatelů dochází k úmyslnému snižování vlastního kapitálu společnosti, že společnost je řízena nekvalifikovaně, že společník a jednatel T. K. jedná opakovaně v rozporu se společenskou smlouvou a porušuje zákaz konkurence, přičemž v rámci tohoto bodu tvrdila rovněž, že "jednatel K. jí odmítá nahlížet do dokladů společnosti a kontrolovat tam obsažené údaje, nepřizval ji taktéž k inventarizaci majetku na konci účetního roku, odmítl ji informovat o záležitostech společnosti a porušoval tak společenskou smlouvu", a že společníci zneužívají práva většiny. Z tvrzených důvodů shledal soud prvního stupně za prokázaný pouze ten, že žalovaná porušuje vůči žalobkyni informační povinnost a neposkytuje jí požadované údaje o svém hospodaření. Za nedůvodnou shledal přitom soud prvního stupně argumentaci žalované, že tak činí z obavy, že některé informace, a to zejména informace o jejích obchodních partnerech, by mohly být zneužity v neprospěch žalované, s ohledem na to, že manžel žalované Ing. L. K. se angažuje ve společnosti TEXOTECH s.r.o., v níž je jediným společníkem a jednatelem jeho bratr J. K., a na níž byly již dříve převedeny nejvýznamnější zakázky žalované, protože podle ustanovení § 156 odst. 1 z.č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích (dále rovněž jen "ZOK") mohou jednatelé společnosti s ručením omezeným poskytnutí informace zcela, nebo zčásti odmítnout pouze, jde-li o utajovanou informaci podle jiného právního předpisu, nebo je tato informace veřejně dostupná. Za důvodnou pak neshledal soud prvního stupně ani procesní obranu žalované založenou na tvrzení, že ukončení účasti žalobkyně ve společnosti by bylo neúměrným zásahem do jejích poměrů, protože žalovaná nemá dostatek finančních prostředků (vlastních, ani cizích) k vyplacení vypořádacího podílu žalobkyně. Pokud žalovaná nabízela žalobkyni v tomto směru mimosoudní vypořádání, je podle názoru soudu prvního stupně zřejmé, že potřebnými prostředky disponuje, a předložila-li doklad vystavený Komerční bankou a.s., že "akviziční úvěr" nelze poskytnout, je to pochopitelné, protože společnost s ručením omezeným nemůže nabývat vlastní obchodní podíly. Povinnost žalobkyně zaplatit žalované náklady řízení byla důsledkem zpětvzetí části žaloby, podle níž se žalobkyně spolu se zrušením své účasti ve společnosti domáhala rovněž vyplacení vypořádacího podílu, a povinnost žalované zaplatit náklady řízení žalobkyni důsledkem rozhodnutí ve věci samé.

Rozsudek napadla žalovaná odvoláním, v němž polemizovala s oběma právními závěry soudu prvního stupně, na nichž své rozhodnutí založil, tedy že na žalobkyni nelze spravedlivě požadovat další setrvání ve společnosti, a že ukončení účasti žalobkyně ve společnosti nebude neúměrným zásahem do poměrů společnosti.

Pokud jde právo žalobkyně na informace, její požadavek na zasílání účetních údajů v měsíčním intervalu je nutno označit za šikanózní, protože by vedl k neúměrnému zatížení zaměstnanců žalované. Nedůvodný byl pak požadavek na předložení dokladů o plnění společnosti TOMSON ATOM s.r.o. vznesený koncem ledna roku 2013 za situace, kdy až do počátku prosince předchozího roku byla žalobkyně jednatelkou společnosti a její manžel Ing. L. K. jako manažer fakticky společnost vedl a přijetí tohoto plnění schvaloval. Běžná účetní dokumentace společnosti byla žalobkyni na její žadost předkládána, čehož důkazem je skutečnost, že se jejího předložení žalobkyně v další době již fakticky nedomáhala. Pokud tak učinila na valné hromadě společnosti konané dne 2. října 2014, pak zápis obsahuje upozornění, že možnosti seznamovat se s dokumentací žalobkyně dosud nevyužila. Žalobkyni byly odepřeny pouze citlivé informace souvisící s obchodními partnery žalované z obavy z jejich možného zneužití na základě zkušenosti se zneužitím těchto informací v předchozí době ve prospěch společnosti TEXOTECH s.r.o. Důvodností tohoto postoje žalovaného se však soud prvního stupně nezabýval, neprovedl důkazy, které žalovaná v tomto směru navrhla a dospěl k nesprávnému závěru, že "ani důvod spočívající v sebepoškození společnosti nemohl eliminovat právo žalobkyně".

Nesprávný je rovněž závěr soudu prvního stupně, že ukončení účasti žalobkyně ve společnosti nebude podstatným zásahem do poměrů žalované. Soud prvního stupně nevzal na zřetel, že pokud žalovaná nabízela žalobkyni pro účely mimosoudního vypořádání nepeněžité plnění, jednalo se o specifický a speciální materiál, který sama již nemohla využít, neboť byl určen pro zákazníky převzaté společností TEXOTECH s.r.o., která by jej naopak využít pro své podnikání mohla, že žalovaný naopak nezná jiný subjekt, který by tyto věci mohl využít a od žalované odkoupit. Zpráva Komerční banky a.s. byla nesprávně formulována s ohledem na obsah dotazu žalované, a navíc za současné hospodářské situace by sjednání úvěru mělo pro společnost velmi tíživé důsledky a mohlo ohrozit její fungování, pokud by jí vůbec úvěr byl poskytnut.

Soud prvního stupně pak při rozhodování nevzal do úvahy, že žalobkyně v žalobě tvrdila řadu skutečností, které patrně sama považovala za zásadnější důvod pro ukončení své účasti ve společnosti, žádná z nich však nebyla prokázána, a že domáhala-li se bezvýsledně po žalovaném poskytnutí informací, mohla uplatnit právo na informace u soudu, zatímco ukončení účasti ve společnosti je posledním krokem, k němuž se mohla a měla uchýlit. Soud prvního stupně tedy podle názoru žalované zjištěný skutkový stav posoudil jednostranně v její neprospěch a napadené rozhodnutí by proto mělo být změněno a žaloba zamítnuta.

Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná odmítá poskytovat žalobkyni vyžádané informace, a v této praxi žalovaná pokračuje i po vydání napadeného rozhodnutí. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaná je vlastnicí nemovitostí, jejichž část, kterou nevyužívá pro své podnikání, by mohla prodat a z jejich výtěžku vypořádací podíl žalobkyni zaplatit.

Poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu spisu pro účely tohoto řízení odvolací soud zjistil, že žaloba, podle níž se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí o zrušení své účasti v žalované společnosti a uložení povinnosti k vyplacení vypořádacího podílu ve výši 2.935.128.- Kč, byla soudu prvního stupně doručena dne 17. srpna 2015. Popis skutkových tvrzení blíže rozvedených v žalobě ohledně části žaloby, v níž žalobkyně požadovala zrušení své účasti ve společnosti, je uveden na počátku odůvodnění tohoto rozhodnutí. V části, v níž žádala zaplacení vypořádacího podílu vzala žalobkyně žalobu v průběhu řízení zpět a v této části bylo řízení usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. února 2016, č.j. 30 Cm 121/2015-107, zastaveno.

Žalovaná se v průběhu řízení ohrazovala vůči všem tvrzením žalobkyně, která považovala za nedůvodná, s akcentem na skutečnost, že manžel žalobkyně Ing. L. K., který zajišťoval obchodní vedení společnosti zejména po smrti PhDr. K., uskutečnil kroky vedoucí k poškození společnosti zejména tím, že převedl obchody společnosti s nejvýznamnějšími zákazníky na společnost TEXOTECH s.r.o., kterou v roce 2012 založil jeho bratr J. K., a do této společnosti posléze přešla rovněž část zaměstnanců žalované společnosti.

Soud prvního stupně opakovaně ve věci jednal, přičemž u jednání konaného dne 8. června 2016, v jehož průběhu poté, co provedl listinné důkazy, a to (pro účely tohoto rozhodnutí) zejména přípisem žalobkyně žalované ze dne 17. prosince 2012, přípisy zástupce žalobkyně žalované ze dne 28. ledna 2013 a ze dne 18. února 2013 a přípisy jednatele žalované T. K. zástupci žalobkyně ze dne 28. května 2015 a 8. července 2015, došlo k rozsáhlému poučení účastníků ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. spojenému s výzvou k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazních návrhů na základě položených otázek, účastníkům, byla ke splnění výzvy na jejich žádost poskytnuta lhůta do 30. června 2016 a k tomuto dni bylo řízení koncentrováno. Na základě výzvy žalobkyně doplnila skutková tvrzení ohledně porušování informační povinnosti žalovanou tak, že že dne 17. prosince 2012 požádala společnost o zasílání účetních dokladů společnosti v měsíčním intervalu, o informace žádal její zástupce ve dnech 28. ledna 2013, 18. února 2013 a na valné hromadě dne 30. září 2015, a že "dne 7. prosince 2012 byl v kanceláři odpůrce položen lístek DOKUMENTY JSOU K PROSTUDOVÁNÍ". Žalovaná na výzvu k doplnění tvrzení kdy a podání jakých informací žalované odmítla, proč není schopna vyplatit vypořádací podíl, ať z vlastních, nebo cizích prostředků, a tvrzení o konkurenčním chování Ing. K. ve společnosti TEXOTECH s.r.o. reagovala podáním ze dne 30. června 2016, ve kterém uvedla, že nekalosoutěžní jednání manžela žalobkyně Ing. K. spatřuje v převedení obchodů společnosti s největšími zákazníky společnosti, kterými jsou CONTINENTAL BARUM, CONTINENTAL MATADOR RUBBER a CONTINENTAL MATADOR TRUCK TYRES, a k "přetažení" části zaměstnanců žalobce, kteří výrobu zajišťovali, na společnost TEXOTECH s.r.o., v níž je jediným společníkem jeho bratr J. K., který v tomto odvětví nikdy nepodnikal a nemá s ním žádné zkušenosti, v letech 2011 a 2012, a k získání dalšího dosavadního zákazníka žalované Continental Automotive Products SRL v roce 2016 na základě auditu z roku 2012, o jehož provedení nebyli jednatelé společnosti informováni, a k tomu navrhla zejména provedení výslechu J. K., vyžádání zpráv od uvedených společností o obchodování se společností TEXOTECH s.r.o., a vyžádání seznamu zaměstnanců společnosti TEXOTECH od roku 2011 od této společnosti. Ve vyjádření žalovaná dále uvedla, že důvodem pro odmítnutí některých informací (konkrétně informací o obchodních partnerech) bylo upřednostnění zájmů společnosti před jejich dalším poškozením za situace, kdy již předtím došlo k jejich zneužití, že k zaplacení vypořádacích podílu nemůže společnost použít vlastní prostředky, protože je nemá, ani cizí prostředky, protože banka jí odmítla poskytnout úvěr, a k tomu předložila sdělení Komerční banky a.s., že "akviziční úvěr" by mohl být poskytnut pouze třetímu subjektu a nikoliv samotné společnosti. U dalšího jednání konaného dne 7. září 2016 soud prvního stupně provedl jednak listinné důkazy, a to přípisem zástupkyně žalované ze dne 1. dubna 2016, návrhem žalovaného na majetkové vypořádání, zápisem z jednání valné hromady žalovaného ze dne 30. září 2015 a ze dne 2. října 2014 a připisem Komerční banky a.s. ze dne 27. června 2016, provedl rovněž důkaz účastnickým výslechem jednatele žalované T. K., zamítl další důkazní návrhy a pak vydal napadený rozsudek, v odůvodnění jehož písemného vyhotovení popsal skutková zjištění z jednotlivých provedených důkazů, přičemž v tomto směru odvolací soud na odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela odkazuje.

Odvolací soud neměl potřebu doplnit dokazování a zaměřil se na právní posouzení zjištěného skutkového stavu, přičemž dospěl k jiným závěrům, než soud prvního stupně.

Odvolací soud při právním posouzení věci vyšel z toho, že právní úprava poměrů ve společnosti s ručením omezeným účinná ode dne 1. ledna 2014 doznala vcelku zásadních změn oproti právní úpravě obsažené v obchodním zákoníku účinném do konce roku 2013. Tyto změny lze souhrnně chrakterizovat tak, že zdůrazňují "smíšený" charakter společnosti s ručením omezeným, která kombinuje rysy osobních společností s rysy kapitálových společností, a poskytují vesměs společníkům společností s ručením omezeným větší prostor k uplatnění jejich práv vůči společnosti, než tomu bylo podle předchozí právní úpravy. Typickou ukázkou tohoto posunu je úprava práva společníka na informace. Zatímco v předchozí právní úpravě právu společníka zakotvenému v ustanovení § 122 obchodního zákoníku neodpovídala žádná výslovně stanovená povinnost společnosti, současná právní úprava stanoví v ustanovení § 155 ZOK, že společník má právo na valné hromadě i mimo ni požadovat od jednatelů informace o společnosti, nahlížet do dokladů společnosti, kontrolovat údaje obsažené v předložených dokladech a další práva na informace určená společenskou smlouvou, a zároveň v ustanovení prvního odstavce § 156 ZOK, že jednatelé mohou poskytnutí informace zcela nebo zčásti odmítnout jen tehdy, pokud jde o utajovanou informaci podle jiného právního předpisu, nebo je požadovaná informace veřejně dostupná, a ve druhém odstavci tohoto ustanovení výslovně upravuje právo společníka domáhat se u soudu určení povinnosti společnosti k poskytnutí informace. Právní úprava tedy výslovně nepočítá (narozdíl od právní úpravy akciových společností) s možností odepření informací, které mohou tvořit předmět hospodářského tajemství společnosti, popřípadě jejichž únikem může dojít k poškození společnosti. Komentáře k zákonu o obchodních korporacích jsou v tomto směru již s ohledem na zatimní nedostatek judikatury vcelku skoupé, takže autoři komentáře vyšlého v nakladatelství C.H. Beck v roce 2013 na str. 298 a 299 konstatují, že na jedné straně "jednatel nesmí pro analogický důvod, který je vymezen v § 359 odst. 1 písm. a/, tedy informace, jejichž poskytnutí by mohlo přivodit společnosti, nebo jí ovládaným osobám újmu, odmítnout poskytnout", na druhé straně pak, že "se jeví jako obhajitelnější závěr, že společník nemá právo na znalost skutečností, které tvoří obchodní tajemství, ledaže mu takové právo dá společenská smlouva nebo rozhodnutí valné hromady (pak nicméně všem společníkům)". Komentář nacházející se na webovém serveru ASPI (autorka prof. JUDr. Jarmila Pokorná, CSc), pak uvádí, že "obtížnou otázkou je ochrana obchodního tajemství, kterou jako jeho pojmový znak vyžaduje § 504 obč. zák. Podat jednoznačné řešení obecně platné pro všechny společnosti s ručením omezeným není zřejmě možné. Přístup k údajům tvořícím obchodní tajemství bude odlišný ve společnosti o několika společnících, kteří sami svou činností naplňují předmět podnikání společnosti, a jsou proto logicky seznámeni se všemi podstatnými informacemi, které se k činnosti společnosti vztahují, a u společnosti s velkým počtem společníků, jejíž řízení v běžném provozu bylo svěřeno profesionálním manažerům. Podrobnosti by měla stanovit společenská smlouva, při pochybnostech je nutno opírat se o obecné zásady zákazu zneužití práva, zachovávání loajality ke společnosti a zákazu působit škody", a rovněž, že "možnost odmítnout poskytnutí informací je formulována jako výjimečné oprávnění jednatelů. Je jejich úkolem posoudit charakter požadovaných informací, rozhodnout, zda je sdělí nebo vysvětlení odmítne, a výsledek sdělit společníkovi. Řešení považujeme za praktické ve vztahu k tomu, že rozhodujícím orgánem jsou jednatelé, kteří jsou výkonným orgánem společnosti a jsou u nich koncentrovány všechny informace o stavu a činnosti společnosti. Jsou tedy dostatečně kompetentní k posouzení charakteru skutečností, které mají být sděleny, i důsledků takového sdělení pro soutěžní postavení společnosti". Lze tedy shrnout, že byť zákon možnost odmítnout informace, jejichž poskytnutí by mohlo společnosti přivodit újmu, a informací tvořících obchodní tajemství společnosti výslovně vylučuje uvedením taxativního výčtu informací, které odmítnuty být mohou, autoři komentářů jsou v tomto směru poněkud zdrženlivější.

Nezměněna na druhé straně zůstala úprava možnosti zrušení účasti společníka ve společnosti soudem, dříve zakotvená v ustanovení § 148 odst. 1 ObchZ a nyní v ustanovení § 205 odst. 1 ZOK, podle něhož může společník navrhnout, aby soud zrušil jeho účast ve společnosti, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrvával. Jsou tedy nadále použitelné závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. ledna 2001, sp.zn. 29 Cdo 2084/2000, podle něhož "při rozhodování o ukončení účasti společníka ve společnosti ponechává zákon soudu velmi široké meze pro uvážení, jakou situaci lze charakterizovat jako situaci, za které nelze spravedlivě požadovat, aby společník setrval ve společnosti. Svěřeného širokého oprávnění musí proto soud využívat uvážlivě, zjistit řádně skutkové okolnosti věci, zvážit význam každé jednotlivé skutečnosti pro posouzení věci a dbát přitom, jak na to, aby odepřením uplatňovaného práva nedošlo k neodůvodněnému zásahu do poměrů navrhovatele, tak na to, aby jeho přiznáním nedošlo k neúměrnému zásahu do práv společnosti, popřípadě jejích společníků. Ochrana poskytovaná soudem se tedy musí vztahovat nejen na navrhovatele, ale i na společnost a ostatní společníky. V tom směru musí soud zejména dbát na to, aby újma způsobená kterékoli ze zúčastněných osob nebyla nepřiměřená, tj. aby důsledky zásahu do poměrů společnosti nebyly podstatně závažnější, než újma vzniklá navrhovateli z nepřiznání práva", a v němž Nejvyšší soud zdůrazňuje zásadu proporcionality soudem přijatého řešení.

Odvolací soud z toho dovozuje, že za situace, kdy na jedné straně nelze vyloučit možnost důvodného odepření poskytnutí požadovaných informací a na druhé straně má společník právo si povinnost k poskytnutí informací "vyžalovat" v řízení k tomu určeném, je žaloba o zrušení účasti společníka ve společnosti z důvodu neposkytování požadovaných informací předčasná, nepokusil-li se předtím společník o postup dle ustanovení § 156 odst. 2 ZOK. Je totiž nutno mít na zřeteli, že ukončení účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným, která má zpravidla pouze několik málo společníků, je vždy podstatným zásahem do poměrů této společnosti, protože takovému společníkovi je třeba vyplatit vypořádací podíl ve výši dosahující obvykle několika desítek procent vlastního kapitálu a splnění této povinnosti, pokud je vůbec možné, může vést až k zániku společnosti. Společník, který není spokojen se svým postavením ve společnosti, by proto měl vyčerpat všechny jiné možnosti, které mu zákon poskytuje předtím, než se k tomuto "ultima ratio" uchýlí.

V této věci pak uvedenou úvahu akcentuje skutečnost, že společnost přičítá svou nepříliš dobrou kondici předchozímu zneužití obchodních informací žalobkyní a osobami s ní spojenými a stejnou skutečností odůvodňuje svou neochotu poskytovat žalobkyni jí požadované informace o obchodních případech, zatímco "běžné" informace o svém hospodaření jí poskytuje a do volně dostupné sbírky listin, která je součástí rejstříkového spisu, zakládá zákonem předepsané doklady účetního charakteru.

Vidí-li tedy žalobkyně skutečně jako důvod, pro který na ní nelze spravedlivě požadovat setrvání v žalované společnosti, v "pouhém" neposkytování některých jí požadovaných informací (a jiný důvod soud prvního stupně neshledal), je namístě, aby nejprve vyvolala soudní řízení o žalobě se žalobou podle ustanovení § 156 odst. 2 ZOK, v němž se bude soud zabývat posouzením důvodnosti odmítavého stanoviska žalované, a teprve bude-li v tomto řízení úspěšná, soudní rozhodnutí však nebude žalovaná respektovat, bude zde jednoznačný důvod pro ukončení její účasti ve společnosti soudem.

Odvolací soud na základě uvedených úvah v souladu s ustanovením § 220 o.s.ř. napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítl.

S ohledem na změnu meritorního výroku rozhodl odvolací soud o nákladech řízení a procesně zcela úspěšné žalované přiznal vůči procesně neúspěšné žalobkyni právo na jejich náhradu za odměnu její zástupkyně za šest úkonů právní služby poskytnuté advokátem za dva úkony po 20.260.- Kč podle ustanovení § 9 odst. 4, § 7 bodu 6. a § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za převzetí a přípravu zastoupení a sepis vyjádření k žalobě v řízení, jehož předmětem bylo zaplacení částky 2.935.128.- Kč a zrušení účasti společníka ve společnosti soudem, za dalších pět úkonů po 3.100.- Kč v řízení, jehož předmětem bylo ukončení účasti společníka ve společnosti soudem, po 3.100.- Kč (zastupování u jednání ve dnech 8. června 2016 a 7. září 2016 a za sepis vyjádření ze dne 3. června 2016, 30. června 2016 a 7. července 2016) a za polovinu úkonu za zastupování u jednání dne 9. března 2016 odročení bez projednání věci po 1.550.- Kč, za osm tzv. režijních paušálů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300.- Kč, za jízdné ke třem jednáním před soudem prvního stupně, vždy po 503.- Kč, tedy celkem 1.509.- Kč, a za náhradu za ztrátu času cestou k těmto jednáním, vždy za započaté dvě půlhodiny po 200.- Kč, celkem tedy ve výši 600.- Kč. Celkem tak náklady žalovaného za řízení před soudem prvního stupně činí 62.079.- Kč. Žalované přísluší rovněž právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000.- Kč, za odměnu za dva úkony právní služby po 3.100.- Kč (sepis odvolání, zastupování u jednání před odvolacím soudem), za dva režijní paušály po 300.- Kč, za náhradu za jízdné k jednání před odvolacím soudem ve výši 499.- Kč a za náhradu za ztrátu času cestou k jednání za dvě započaté půlhodiny po 200.- Kč, celkem tedy ve výši 9.499.- Kč. K tomuto výroku odvolací soud pro úplnost dodává, že výše odměny advokáta za zastupování ve dvou věcech, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem byla určena podle ustanovení § 12 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném ode dne 1. července 2014, podle něhož se v tomto případě za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, zatímco podle téhož ustanovení účinného do 30. června 2014 se odměna určovala součtem odměn za všechny spojené věci.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí může účastník podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od jeho doručení u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Dovolání je přípustné, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 OSŘ).
Odůvodnění:
Název
Rozsudek - Společnost s ručením omezeným
Zdroj
Ministerstvo spravedlnosti
Ze dne
4. ledna 2017
Spisová značka/číslo jednací
sp. zn. 8 Cmo 348/2016
Město
Olomouc
Právní věty
Zrušení své účasti ve společnosti soudem se společník společnosti s ručením omezeným může domáhat teprve po vyčerpání ostatních možností, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.
Ročník
2017
Soud
Vrchní soud
©ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP