Právní prostor

Rozsudek - Odpovědnost správce komunikace za škodu způsobenou závadou ve sjízdnosti

ze dne 16. června 1999


ROZSUDEK
Nejvyššího soudu ČR
ze dne 16. 6. 1999
Odpovědnost správce komunikace za škodu způsobenou závadou ve sjízdnosti


sp. zn./č. j.:
2 Cdon 279/96

Související legislativa ČR:
čl. II zákona č. 238/1995 Sb.


Právní věta:

1. Objektivní odpovědnost správce komunikace je spojována s takovým stavem na vozovce, který tvoří závadu ve smyslu § 12 odst. 3 vyhlášky č. 35/1984 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.

ATLAS consulting spol. s r.o.



2. Závadou ve sjízdnosti není sama o sobě náledím způsobená nesjízdnost vozovky v případě, že vozovka není vyloučena ze zimní údržby ve smyslu § 12 odst. 3 vyhlášky č. 35/1984 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.

Z odůvodnění:

Rozsudkem okresního soudu ze dne 26. 1. 1993 č. j. 4 C 91/9-58 bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 10 024 Kč; co do částky 2 506 Kč byla žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Okresní soud tak rozhodl o nároku žalobce na náhradu škody způsobené na jeho osobním voze při dopravní nehodě dne 23. 1. 1989, kdy na namrzlé a neposypané silnici se jeho vůz dostal do smyku a havaroval. Vzhledem k tomu, že předchozí zamítavé rozhodnutí okresního soudu bylo usnesením krajského soudu ze dne 27. 8. 1991 č. j. 17 Co 506/91-40 zrušeno a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že je dána objektivní odpovědnost žalovaného jako správce komunikace podle silničního zákona (§ 9a zák. č. 135/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů - dále jen silniční zákon), okresní soud z tohoto závěru vycházel, zabýval se již jen otázkou spoluzavinění žalobce na vzniku škody a dovodil spoluzavinění žalobce v rozsahu 20 %.

K odvolání obou účastníků krajský soud rozsudkem ze dne 9. 8. 1993 č. j. 17 Co 202/93-71 rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé potvrdil, v zamítavém výroku jej změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci další částku 2 506 Kč, změnil jej ve výrocích o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Tento rozsudek krajského soudu byl na základě dovolání, podaného žalovaným, zrušen rozsudkem vrchního soudu ze dne 31. 10. 1994 č. j. 1 Cdo 56/93-83 a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s tím, že závěr odvolacího soudu o odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou závadou ve sjízdnosti podle silničního zákona vychází z nesprávního právního názoru na otázku předpokladů této odpovědnosti, že odvolací soud pominul skutková zjištění soudu prvního stupně, zejména ohledně stavu komunikace v době nehody, a odchýlil se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně při nerespektování ustanovení § 213 občanského soudního řádu. Dovolací soud vyslovil závazný právní názor, že samotná skutečnost, že vozovka nebyla v době nehody posypána, nezakládá objektivní odpovědnost správce komunikace podle silničního zákona, neboť tato odpovědnost je spojována nikoliv s porušením povinnosti provádět zimní údržbu silnic, nýbrž s takovým stavem na vozovce, který tvoří závadu ve sjízdnosti ve smyslu § 12 vyhlášky č. 35/1984 Sb. Pokud by škoda vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného provádět zimní údržbu vozovky, bylo by třeba odpovědnost žalovaného posoudit podle § 421 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 1991) jako obecnou odpovědnost založenou na principu presumovaného zavinění.

Odvolací soud, který vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, dovodil, že úsek, na němž došlo k poškození vozu žalobce, není závadou ve sjízdnosti ve smyslu § 12 odst. 2 vyhlášky, neboť nešlo o ojedinělé místo s náledím vzniklým námrazou. Vzhledem k ustanovení § 12 odst. 3 cit. vyhlášky, které stanoví, co nelze považovat za závadu ve sjízdnosti, dospěl k závěru, že ve všech případech, kdy se nejedná o úseky nebo části silnic uvedené v tomto ustanovení, na nichž se neprovádí zimní údržba v celé délce, je třeba nesjízdnost vozovky způsobenou náledím považovat za závadu ve sjízdnosti. Na základě tohoto právního názoru uzavřel, že v daném případě, kdy nešlo o úsek silnice uvedený § 12 odst. 3 cit. vyhlášky, je dána objektivní odpovědnost žalovaného za škodu podle ustanovení § 9a odst. 2 silničního zákona, jejíž příčinou byla závada ve sjízdnosti. Rozsudkem ze dne 6. 3. 1995 č. j. 17 Co 739/94-99 rozhodl odvolací soud ve věci samé stejně jako ve svém předchozím rozsudku ze dne 9. 8. 1993.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání z důvodů podle § 241 odst. 2 písm. c), d) občanského soudního řádu. Namítá, že krajský soud nerespektoval právní názor dovolacího soudu a že jeho rozsudek vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně, z nichž odvolací soud vycházel a z nichž vyplývá, že ke smyku došlo na zledovatělém neposypaném povrchu vozovky a žalobce si byl vědom, že povrch vozovky je namrzlý, takže nešlo o ojedinělé místo s náledím. Přesto v souvislosti s hodnocením případného spoluzavinění žalobce založil odvolací soud svou úvahu na tom, že šlo o neočekávané lokální náledí. Poukazuje na to, že v řízení bylo prokázáno, že komunikace mezi obcemi C. a L. nebyla posypána, i když v souladu s plánem zimní údržby vyjel na trasu sypač, že žalobce jel po neposypané silnici již od C. a k nehodě došlo při míjení s vozidlem svědkyně R., kdy se žalobce dostal v zatáčce do smyku. Z toho dovolatel dovozuje, že žalobce nezvládl řízení, když nepřizpůsobil svou jízdu stav a povaze vozovky, což bylo příčinou jeho nehody. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) postupoval v dovolacím řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 1995 (čl. II odst. 4 zákona č. 238/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle § 238 odst. 1 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu přípustné, přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že právní názor odvolacího soudu, z něhož vychází jeho rozhodnutí o objektivní odpovědnosti žalovaného, není správný.

Podle § 9a odst. 2 zákona č. 135/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, správci dálnic, silnic a místních komunikací odpovídají za škody vzniklé uživatelům těchto komunikací, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti, ledaže prokáží, že nebylo v mezích možností tyto závady odstranit ani na ně předepsaným způsobem upozornit.

Objektivní odpovědnost podle tohoto ustanovení je tedy spojována s takovým stavem na vozovce, který tvoří závadu ve sjízdnosti ve smyslu § 12 odst. 2 vyhlášky č. 35/1984 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (silniční zákon). Co se rozumí pod pojmem závady ve sjízdnosti, stanoví § 12 odst. 2 cit. vyhlášky tak, že to jsou takové změny ve sjízdnosti těchto komunikací, způsobené vnějšími vlivy, které nemůže řidič předvídat ani při jízdě přizpůsobené stavebnímu stavu komunikace, povětrnostním podmínkám, vlastnostem vozidla a nákladu, vlastním schopnostem a jiným zjevným okolnostem. Dále je v tomto ustanovení pod písm. a) až c) příkladmo uvedeno, zejména které skutečnosti jsou závadami ve sjízdnosti. Podle § 12 odst. 3 této vyhlášky závadami ve sjízdnosti nejsou úseky nebo části a součásti dálnic, silnic a místních komunikací, na nichž se neprovádí zimní údržba v celé délce a zabezpečují se jen předem stanovená dopravně důležitá místa (např. křižovatky, velká stoupání, ostré zatáčky, autobusové zastávky apod.).

Odvolací soud nesprávně vyložil pojem "závada ve sjízdnosti" a jeho právní názor, že náledím způsobená nesjízdnost vozovky v případě, že vozovka není vyloučena ze zimní údržby ve smyslu § 12 odst. 3 cit. vyhlášky, tvoří sama o sobě závadu ve sjízdnosti, jež je předpokladem odpovědnosti správce komunikace za škodu podle silničního zákona, není správný a není ani v souladu se závazným právním názorem vysloveným v této věci vrchním soudem. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že na vozovce se v místě a v době nehody nevyskytovaly vady mající charakter závady ve sjízdnosti ve smyslu § 12 odst. 2 vyhlášky, nesprávně dovodil objektivní odpovědnost správce komunikace. Jeho odpovědnost podle silničního zákona může být totiž založena, jen jestliže alespoň jednu z hlavních příčin vzniku škody lze podřadit pod pojem "závada ve sjízdnosti" ve smyslu § 12 odst. 2 vyhlášky č. 35/1984 Sb. Ustanovení § 12 odst. 3 vyhlášky toliko uvádí, že není-li v zimním období komunikace udržována v celé délce proto, že je platně vyloučena ze zimní údržby, nelze takový úsek nebo část, na němž se neprovádí zimní údržba, považovat za závadu ve sjízdnosti ve smyslu silničního zákona. Okolnost, že namrzlá neposypaná silnice, na níž došlo k nehodě, nebyla vyloučena z plánu zimní údržby a měla být i v zimě udržována, tedy nenaplňuje pojem závady ve sjízdnosti. Uvedená okolnost by však mohla představovat přímé porušení povinnosti žalovaného provádět zimní údržbu silnice, na níž došlo k nehodě, a tedy jeden z předpokladů obecné odpovědnosti za škodu podle § 421 občanského zákoníku (ve znění účinném před novelou), jak již bylo ostatně uvedeno ve zrušujícím rozhodnutí vrchního soudu.

Silniční zákon, upravující odpovědnost správce komunikace za škodu, je ve vztahu k ustanovení § 421 občanského zákoníku speciálním předpisem. Tím, že není dána objektivní odpovědnost žalovaného jako správce komunikace za škodu způsobenou závadou ve sjízdnosti podle silničního zákona, není vyloučena jeho obecná odpovědnost za konkrétní porušení právní povinnosti. Silniční zákon upravuje totiž jen objektivní odpovědnost správce komunikace za škody, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti, nikoliv obecnou odpovědnost organizace (právnické osoby) za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením její konkrétní právní povinnosti. Obecnou odpovědnost založenou na principu zavinění upravuje občanský zákoník,, přičemž předpoklady objektivní odpovědnosti (za výsledek) a předpoklady odpovědnosti obecné nejsou totožné a totožné nejsou ani podmínky, za nichž se lze odpovědnosti zprostit.

Protože rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 241 odst. 2 písm. d) občanského soudního řádu správný. Proto Nejvyšší soud podle § 243b odst. 1 odst. 1 věty za středníkem, o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Název
Rozsudek - Odpovědnost správce komunikace za škodu způsobenou závadou ve sjízdnosti
Zdroj
Nejvyšší soud
Ze dne
16. června 1999
Spisová značka/číslo jednací
sp. zn. 2 Cdon 279/96
Město
Brno
Právní věty
1. Objektivní odpovědnost správce komunikace je spojována s takovým stavem na vozovce, který tvoří závadu ve smyslu § 12 odst. 3 vyhlášky č. 35/1984 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
ATLAS consulting spol. s r.o.
Ročník
1999
Soud
Nejvyšší soud
©ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP