Usnesení - Zneužití pravomoci úřední osoby. Jiná závažná újma. Zákaz reformace in peius

USNESENÍNejvyššího souduze dne 3. 10. 2018Zneužití pravomoci úřední osoby. Jiná závažná újma. Zákaz reformace in peiussp. zn./č. j.:7 Tdo 1121/2018-40Právní věta:I. Znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. Zákoníku nejsou naplněny jen tím, že osoba vykonává objektivně závadným způsobem pravomoc úřední osoby ani zaviněním ve formě úmyslu. Subjektivní stránka trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby totiž není vyjádřena pouhým úmyslem podle § 15 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, který zahrnuje i okolnost, že úřední osoba vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. Úřední osoba musí zároveň jednat i v úmyslu (pohnutce) způsobit jinému škodu, jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Jinak řečeno, úmysl pachatele musí zahrnovat jak způsob jednání uvedený ve skutkové podstatě, tak úmysl přesahující objektivní stránku trestného činu, vztahující se ke způsobení škody nebo jiné závažné újmy anebo opatření neoprávněného prospěchu. I tento úmysl může být naplněn jak ve formě úmyslu přímého, tak nepřímého [§ 15 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku].II. Zásada, že nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon (trestní řád), je základní zásadou trestního řízení, vyjádřenou v § 2 odst. 2 tr. ř., který navazuje na čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Její závažné porušení v podobě vytváření nezákonných důkazních prostředků směřující k nezákonnému trestnímu stíhání, případně odsouzení, představuje "jinou závažnou újmu" ve smyslu § 329 odst. 1 tr. zákoníku bez ohledu na to, zda se poškozený skutečně dopustil trestného činu, či nikoliv, a tím spíše bez ohledu na to, zda je pachatel subjektivně o vině poškozeného přesvědčen.III. Trestní řád obecně nezakazuje měnit rozsah, v němž je rozsudek soudu prvního stupně napadán, a důvody odvolání i po uplynutí odvolací lhůty (§ 248 tr. ř.), resp. lhůty stanovené k odstraňování vad odvolání (§ 251 odst. 1, 2 tr. ř.). Zejména s poukazem na tento argument se proto dovozuje, že není vyloučeno výjimečně doplňovat odvolání i po uplynutí lhůty k podání odvolání. To však neplatí pro odvolání státního zástupce, který musí v rámci lhůty pro podání odvolání vymezit, proti kterým výrokům rozsudku ohledně kterého obviněného odvolání podává a rovněž to, zda ve vztahu k jednotlivým napadeným výrokům odvolání podává ve prospěch, anebo v neprospěch obviněného. Jiný závěr by pro obviněného nerespektoval záruky spravedlivého procesu, neboť by bylo nemyslitelné, aby například v rámci konečného návrhu státní zástupce rozšířil své odvolání na další výroky a změnil odvolání na podané v neprospěch obviněného, aniž by měl obviněný dostatečnou možnost na tuto změnu reagovat. Asymetrie ve vztahu k nutnosti vymezit odvolání v určité lhůtě zde představuje vlastně jedno z tzv. favor defensionis, tj. oprávnění, které zákon dává obviněnému, aniž by jimi disponoval také státní zástupce jako protistrana.ATLAS consulting spol. s r.o.
Tento dokument je pouze pro uživatele s aktivním předplatným

Pro získání předplatného kontaktujte klientské centrum

Co získate s předplatným?
  • Více než 60.000 dokumentů
  • Novinky a aktuality každý den
  • Dotazy a odpovědi z praxe
  • Uživatelské fórum
  • S naším kalendářem vám nic neunikne