Právní prostor

Usnesení - Usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2020

Datum vydáni 05.05.2020
Soud Ústavní soud
Město Brno
Typ Usnesení
Zdroj Ústavní soud
Spisová značka | číslo jednací Pl. ÚS 10/20 | Pl. ÚS 10/20-1

USNESENÍ
Ústavního soudu
ze dne 5. 5. 2020
Usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2020


sp. zn./č. j.:
Pl. ÚS 10/20-1



Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti Aleše Pospíchala, zastoupeného Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti usnesení vlády ze dne 13. března 2020 č. 203, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 76/2020 Sb., a usnesení vlády ze dne 6. dubna 2020 č. 387, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 150/2020 Sb., za účasti vlády, jako účastnice řízení, takto:

Soudce Jaroslav Fenyk není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 10/20.


Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. 3. 2020 a byla označena jako směřující "proti omezení svobody pohybu vládou České republiky, zejména proti zásahu do základních práv stěžovatele v důsledku krizového opatření vlády", se stěžovatel domáhá zrušení usnesení vlády ze dne 13. 3. 2020 č. 203, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 76/2020 Sb., z důvodu jeho tvrzeného nesouladu se svobodou pohybu a pobytu, včetně práva svobodně opustit území České republiky, podle čl. 14 Listiny základních práv a svobod, jakož i z důvodu nerespektování zákonných mezí pro omezení základních práv a svobod, jehož následkem je tvrzené porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky.

2. Dne 2. 4. 2020 obdržel Ústavní soud další podání stěžovatele, které obsahovalo pouze kopii usnesení vlády ze dne 30. 3. 2020 č. 334, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 142/2020 Sb., a dále dokument označený jako "Nouzový stav - základní analýza a problematické aspekty". Dalším podáním ze dne 14. 4. 2020 stěžovatel rozšířil svůj návrh tak, že požaduje i zrušení usnesení vlády ze dne 6. 4. 2020 č. 387, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 150/2020 Sb.

3. V podání ze dne 20. 4. 2020 stěžovatel ve smyslu § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu prohlásil, že odmítá soudce, který se obrátil na ministryni spravedlnosti s podnětem týkajícím se jeho právního zástupce, advokáta Mgr. Davida Záhumenského, protože onoho soudce považuje za podjatého. Totožnost konkrétního soudce má být zjištěna šetřením ze strany Ústavního soudu.

4. Stěžovatel tvrdí, že uvedený advokát rozeslal dne 20. 3. 2020 e-mailem výzvu nazvanou "Nouzový stav jinak a lépe: bez Babišova ega", která byla adresovaná řadě osobností české politiky, významným právníkům a ústavním činitelům a rovněž několika soudkyním a soudcům Ústavního soudu (jmenovitě Pavlu Rychetskému, Kateřině Šimáčkové, Miladě Tomkové, Jaroslavu Fenykovi, Janu Filipovi, Vojtěchu Šimíčkovi a Davidu Uhlíři). Dne 25. 3. 2020 byl na internetových stránkách Advokátního deníku online zveřejněn text s názvem "Slovo předsedy ČAK Vladimíra Jirouska: Život, zdraví, svoboda a čest" (text dostupný na https://advokatnidenik.cz/2020/03/25/slovo-predsedy-cak-vladimira-jirouska-zivot-zdravi-svoboda-a-cest/).

5. Z právě citovaného textu je podle stěžovatele patrné, že se určitý soudce Ústavního soudu obrátil s podnětem na ministryni spravedlnosti, aby jako oprávněný orgán posoudila vhodnost jednání tohoto advokáta s ohledem na výše uvedenou výzvu. Stěžovatel je přesvědčen, že jednání soudce Ústavního soudu, který vyhodnotil výzvu týkající se nouzového stavu způsobem, že podal podnět ministryni spravedlnosti ke kárnému postihu, vzbuzuje oprávněné pochybnosti o možnosti nestranného posouzení jak vůči věci samotné (vyhlášení nouzového stavu), tak vůči stěžovateli a jeho právnímu zástupci. Stěžovatel proto navrhuje, aby se soudci, kteří byli adresáty předmětné výzvy a kteří jsou s ohledem na formulaci zveřejněného textu muži (tj. Pavel Rychetský, Jaroslav Fenyk, Jan Filip, Vojtěch Šimíček a David Uhlíř) z hlediska subjektivního vyjádřili k předmětnému kárnému podnětu a případně i k námitce jejich podjatosti. Dále je podle stěžovatele nutné zkoumat, zda podání kárného podnětu neporušuje požadavky na nestrannost soudce ve smyslu objektivním.

6. Soudce Jaroslav Fenyk plénu Ústavního soudu podal vyjádření, ve kterém uvedl, že tvrzený podnět ohledně jednání právního zástupce stěžovatele ministryni spravedlnosti skutečně podal, neboť považuje jeho jednání minimálně za neetické. Ve věci se necítí být podjatý.

7. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

8. Splnění kritéria nestrannosti vyžaduje absenci podjatosti či předpojatosti, která se určuje dvěma způsoby: 1) subjektivním testem, v jehož rámci je třeba vzít v potaz osobní přesvědčení a chování konkrétního soudce, tedy zda soudce měl jakýkoli osobní předsudek či zaujetí v dané věci, a 2) objektivním testem, v jehož rámci je nutné mezi jinými aspekty zohlednit, zda samotný senát a jeho složení poskytovalo dostatečné záruky pro vyloučení jakékoli legitimní pochybnosti ve vztahu k jeho nestrannosti (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. 6. 2000 ve věci Morel proti Francii, č. 34130/96). K tomu, aby byly založeny legitimní pochybnosti o podjatosti soudce, musí existovat racionálně opodstatněná obava, že soudce není zcela nestranný. Pouhé osobní přesvědčení účastníka řízení sice nepostačuje, na druhé straně se soudce jako nestranný musí také veřejně "jevit", resp. nesmí zde být relevantní námitka, že tomu tak není (avšak i ta předpokládá existenci "objektivní" základny) [viz např. usnesení ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 40/06]. Jinými slovy, při posuzování námitky podjatosti nelze vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou [srov. například nález ze dne 3. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 105/01 (N 98/23 SbNU 11)].

9. Při subjektivním testu je nestrannost soudce presumována, dokud není prokázán opak, přičemž mezi relevantní faktory posouzení patří kromě jiného skutečnost, zda se soudce vůči účastníkovi (resp. jeho právnímu zástupci) choval nepřátelsky nebo projevoval nesnášenlivost z osobních důvodů (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 6. 2017 ve věci Ramljak proti Chorvatsku, č. 5856/13, bod 26). Naopak objektivní test se zejména týká hierarchálních a jiných vazeb mezi soudcem a ostatními subjekty řízení (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 12. 2000 ve věci Wettstein proti Švýcarsku, č. 33958/96, bod 47). Rozhodné přitom je, zda lze obavy osoby považovat za objektivně odůvodněné, a v každém individuálním případě je třeba rozhodnout, zda vztah, o který jde, má takovou povahu a intenzitu, že by mohl nasvědčovat nedostatku nestrannosti na straně soudu (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 10. 2009 ve věci Micallef proti Maltě, č. 17056/06, bod 97).

10. Pro posouzení rozporovaného jednání soudce Jaroslava Fenyka (tj. podání kárného podnětu ministryni spravedlnosti) je určující, že předmětný podnět se týkal jednání advokáta, které se událo ještě před samotným zahájením řízení o ústavní stížnosti stěžovatele. Výzvu ve formě e-mailu zaslal tento advokát soudci Jaroslavu Fenykovi dne 20. 3. 2020, zatímco řízení o ústavní stížnosti stěžovatele bylo zahájeno až dne 30. 3. 2020. Předmětná výzva advokáta nadto neměla (jak stěžovatel sám zdůrazňuje) přímou a konkrétní spojitost s ústavní stížností. Šlo o obecnou výzvu směřující vůči širšímu okruhu adresátů.

11. Ústavní soud proto zhodnotil, že předmětné podání kárného podnětu ministryni spravedlnosti týkající se jednání advokáta, které nemělo (a ani nemohlo mít) přímou spojitost s ústavní stížností stěžovatele, není projevem nepřátelského či nesnášenlivého postoje vůči právnímu zástupci stěžovatele.

12. Z těchto důvodů plénum Ústavního soudu podle § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodlo, že soudce Jaroslav Fenyk není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 10/20.

13. Pro úplnost se dodává, že stejným způsobem byla obdobná námitka podjatosti jiného stěžovatele zastoupeného stejným advokátem posouzena usnesením ze dne 21. 4. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 8/20.


Poučení:

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.


Toto rozhodnutí Ústavního soudu ČR bylo získáno z bezplatné databáze Ústavního soudu ČR NALUS® (http://nalus.usoud.cz). Nejedná se o autentické znění dokumentu. Autentickým je pouze originál a stejnopisy rozhodnutí opatřené státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby.




******************************************************************

Informace

Datum vydáni 05.05.2020
Soud Ústavní soud
Město Brno
Typ Usnesení
Zdroj Ústavní soud
Spisová značka | číslo jednací Pl. ÚS 10/20 | Pl. ÚS 10/20-1

Obsah

Žádne výsledky
Odůvodnění:
Poučení:
©ATLAS consulting spol. s r.o. člen skupiny ATLAS GROUP