ROZSUDEKNejvyššího správního souduze dne 12. 11. 2019Daně - daň z příjmůsp. zn./č. j.:10 Afs 140/2018-32Související legislativa ČR:§ 19 odst. 6, § 22 odst. 1 písm. g), § 38d odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb.Právní věta:Příjemce (sub)licenčních poplatků je jejich skutečným vlastníkem jen tehdy, jestliže jich může užívat a požívat bez omezení a není ze zákona či ze smlouvy povinen předat platby jiné osobě (§ 19 odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů). Pokud se český subjekt zavázal licenční smlouvou vůči ruskému subjektu (daňovému nerezidentu) k pravidelné platbě za užití know-how k výrobě, následně toto právo i platební povinnost (ve stejné výši) převedl sublicenční smlouvou na skutečného českého výrobce a sublicenční poplatky hrazené českým výrobcem předával coby své vlastní licenční poplatky ruskému subjektu, není skutečným vlastníkem pravidelně odváděných sublicenčních poplatků český subjekt (držitel licence), ale ruský subjekt (poskytovatel licence). Český výrobce byl proto při poukazování plateb českému držiteli licence povinen srážet daň z příjmů plynoucích ruskému subjektu ze zdrojů na území ČR [§ 22 odst. 1 písm. g) bod 1 a § 38d odst. 1 zákona o daních z příjmů].
Tento dokument je pouze pro uživatele s aktivním předplatným
Pro získání předplatného kontaktujte klientské centrum
Co získate s předplatným?
- Více než 60.000 dokumentů
- Novinky a aktuality každý den
- Dotazy a odpovědi z praxe
- Uživatelské fórum
- S naším kalendářem vám nic neunikne