ROZSUDEKNejvyššího správního souduze dne 9. 2. 2017Mezinárodní ochrana: doplňková ochrana; vylučující klauzulesp. zn./č. j.:1 Azs 216/2016-41Související legislativa ČR:§ 178a odst. 1, § 247 odst. 1 písm. a), e) zákona č. 140/1961 Sb.§ 15a odst. 1 písm. d), § 17a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb.§ 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb.Související legislativa EU:čl. 3 směrnice č. 2011/95/EUSouvisející judikatura evropských soudů:Věc 148/78 Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. dubna 1979. Státní zastupitelství proti Tulliu Rattimu.Věc 14/86 Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 11. června 1987. Pretore di Salo proti X.Věc 80/86 Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 8. října 1987. Trestní řízení proti Kolpinghuis Nijmegen BV.Věc 103/88 Rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 1989. Fratelli Costanzo SpA proti Comune di Milano.Věc 41-74 Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. prosince 1974. Yvonne van Duyn proti Home Office. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: High Court of Justice, Chancery Division - Spojené království.Věc 8/81 Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. ledna 1982. Ursula Becker proti Finanzamt Münster-Innenstadt. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Finanzgericht Münster - Německo.Věc C-168/95 Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 26. září 1996. Trestní řízení proti Lucianu Arcarovi. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Pretura circondariale di Vicenza - Itálie.Věc C-387/02, C-391/02, C-403/02 Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 3. května 2005. Trestní řízení proti Silviu Berlusconi (C-387/02), Sergiu Adelchi (C-391/02) a Marcellu Dell'Utri a dalším (C-403/02). Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Milano (C-387/02 a C-403/02) a Corte d'appello di Lecce (C-391/02) - Itálie.Věc C-479/93 Rozsudek Soudního dvora ze dne 9. listopadu 1995. Andrea Francovich proti Italské republice. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Pretura circondariale di Vicenza - Itálie.Věc C-319/97 Rozsudek Soudního dvora ze dne 1. června 1999. Trestní řízení proti Antoinu Kortasovi.Publikováno v 7/2017 Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního souduPrávní věta:Trestná činnost (byť opakovaná) spočívající v přečinech proti majetku nepředstavuje nebezpečí pro bezpečnost státu ve smyslu § 15a odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.Nejvyšší správní soudI. Cizinec, který se dopouštěl opakovaně trestné činnosti, a to trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) a e), trestného činu pytláctví podle § 178a odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009; dále opakovaně trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) a odst. 2, dále trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku (kterého se dopustil řízením motorového vozidla pod vlivem marihuany), nepředstavuje nebezpečí pro bezpečnost státu. Uvedená trestná činnost tudíž nezakládá důvody pro odejmutí doplňkové ochrany podle § 17a odst. 1 písm. b) ve spojení s § 15a odst. 1 písm. d) zákona o azylu.II. Netransponování jednoho z důvodů pro vyjmutí osob z doplňkové ochrany (tj. existují-li vážné důvody se domnívat, že žadatel představuje nebezpečí pro společnost) je v souladu s možností poskytnout cizincům příznivější zacházení podle čl. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU (kvalifikační směrnice).III. Přímý účinek směrnice nastupuje tehdy, pokud stát neprovedl implementaci směrnice vůbec nebo ji neprovedl řádně. Jednou z mezí použitelnosti přímého účinku je však zákaz jeho použití v neprospěch jednotlivce - tzv. obrácený vertikální přímý účinek. Zavedení přímého účinku i jeho mezí bývá zdůvodňováno tzv. estoppel argumentem, podle něhož se nikdo nesmí dovolávat své vlastní nepoctivosti. Pokud stát implementoval směrnici nedostatečně nebo chybně, nemůže použít nesplnění vlastních povinností v neprospěch jednotlivce. V souladu s čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie je tedy především na státu, aby vhodnými prostředky dosáhl směrnicí stanoveného cíle v rámci vnitrostátního právního řádu, jehož extenzivní výklad (byť ve znění směrnice) není ze strany členského státu přípustný, dosahoval-li by takové intenzity, že by se ve své podstatě jednalo o účinek přímý.ATLAS consulting spol. s r.o.
Tento dokument je pouze pro uživatele s aktivním předplatným
Pro získání předplatného kontaktujte klientské centrum
Co získate s předplatným?
- Více než 60.000 dokumentů
- Novinky a aktuality každý den
- Dotazy a odpovědi z praxe
- Uživatelské fórum
- S naším kalendářem vám nic neunikne