ROZSUDEKTribunálu(osmý senát)ze dne 13. července 2011Věc T-144/07, T-147/07, T-148/07, T-149/07, T-150/07, T-154/07Rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 13. července 2011. ThyssenKrupp Liften Ascenseurs NV (T-144/07), ThyssenKrupp Aufzüge GmbH a ThyssenKrupp Fahrtreppen GmbH (T-147/07), ThyssenKrupp Ascenseurs Luxembourg Sarl (T-148/07), ThyssenKrupp Elevator AG (T-149/07), ThyssenKrupp AG (T-150/07) a ThyssenKrupp Liften BV (T-154/07) v. Evropská komise.Žaloba na neplatnost - nepodložená, Žaloba na neplatnost - úspěšná, Žaloba proti sankci - úspěšné, Návrh na provedení dokazování - nepodloženáTisková zpráva:Tisková zpráva č. 72/2011Klíčová slova:Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Trh instalace a údržby výtahů a eskalátorů - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES - Manipulace nabídkových řízení - Rozdělení trhu - Stanovení cen.Shrnutí rozhodnutí:1. Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Dohody mezi podniky - Ovlivnění obchodu mezi členskými státy - Kritéria pro posouzení - Případné a významné ovlivnění - Kartelová dohoda, která se vztahuje na celé území členského státu - Oddělování vnitrostátních trhů - Nepřípustnost(Články 81 ES a 82 ES)2. Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Dohody mezi podniky - Ovlivnění obchodu mezi členskými státy - Citelnost - Posouzení s ohledem na postavení a význam stran na trhu (Článek 81 ES)3. Hospodářská soutěž - Rozdělení pravomoci mezi Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž - Oznámení Komise o spolupráci v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž - Právo podniků, aby byly jejich věci projednány daným orgánem pro hospodářskou soutěž - Neexistence(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 11 odst. 6; oznámení Komise 2004/C 101/03, body 8 a 31)4. Evropská společenství - Jazykový režim - Oznámení dokumentů v jiném jazyce, než je jazyk stran - Souhlas stran - Neexistence vad(Nařízení Rady č. 1, článek 3)5. Hospodářská soutěž - Unijní pravidla - Protiprávní jednání - Přičtení odpovědnosti - Mateřská společnost a dceřiné společnosti - Hospodářská jednotka - Kritéria pro posouzení - Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, které 100% vlastní(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)6. Hospodářská soutěž - Unijní pravidla - Porušení - Přičtení odpovědnosti - Mateřská společnost a dceřiné společnosti - Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, které 100% vlastní (Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)7. Hospodářská soutěž - Unijní pravidla - Porušení - Přičtení odpovědnosti - Mateřská společnost a dceřiné společnosti - Hospodářská jednotka - Kritéria pro posouzení - Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, které 100% vlastní - Porušení zásady personality trestů - Neexistence - Porušení presumpce neviny - Neexistence(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)8. Hospodářská soutěž - Unijní pravidla - Porušení - Přičtení odpovědnosti - Mateřská společnost a dceřiné společnosti - Hospodářská jednotka - Kritéria pro posouzení - Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, které 100% vlastní - Dceřiná společnost vlastněná zprostředkující holdingovou společností - Okolnost, která nepostačuje k vyvrácení domněnky (Článek 81 odst. 1 ES)9. Akty orgánů - Odůvodnění - Povinnost - Dosah - Rozhodnutí - Zhojení chybějícího odůvodnění v průběhu soudního řízení - Nepřípustnost(Článek 253 ES)10. Řízení - Provádění dokazování - Výslech svědků(Jednací řád Tribunálu, články 64 a 65)11. Hospodářská soutěž - Pokuty - Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání přijaté po prozatímním rozhodnutí o shovívavosti vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž - Porušení zásady ne bis in idem - Neexistence(Článek 81 ES; Úmluva k provedení Schengenské dohody, článek 54; nařízení Rady č. 1/2003, články 5, 14 a 23)12. Hospodářská soutěž - Pokuty - Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání po prozatímním rozhodnutí o shovívavosti vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž - Porušení zásady ochrany legitimního očekávání - Neexistence - Porušení zásady řádné správy - Neexistence(Nařízení Rady č. 1/2003, článek 23)13. Hospodářská soutěž - Pokuty - Výše - Stanovení - Kritéria - Závažnost protiprávního jednání - Kritéria pro posouzení(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; oznámení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)14. Hospodářská soutěž - Pokuty - Výše - Stanovení - Kritéria - Soudržnost mezi částkami uloženými více podnikům(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; oznámení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)15. Hospodářská soutěž - Pokuty - Výše - Stanovení - Kritéria - Závažnost protiprávního jednání - Zohlednění hospodářské schopnosti podniku způsobit újmu (Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; oznámení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)16. Hospodářská soutěž - Pokuty - Výše - Stanovení - Odrazující povaha(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; oznámení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)17. Hospodářská soutěž - Pokuty - Výše - Stanovení - Kritéria - Závažnost protiprávního jednání - Přitěžující okolnosti - Opakování protiprávního jednání - Pojem(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; oznámení Komise 98/C 9/03, bod 2)18. Hospodářská soutěž - Pokuty - Výše - Stanovení - Kritéria - Snížení částky pokuty v důsledku spolupráce dotčeného podniku - Podmínky - Významná přidaná hodnota důkazů poskytnutých dotyčným podnikem (Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; oznámení Komise 2002/C 45/03)19. Hospodářská soutěž - Pokuty - Výše - Stanovení - Kritéria - Snížení částky pokuty za spolupráci dotčeného podniku - Posuzovací pravomoc Komise(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; oznámení Komise 2002/C 45/03)20. Hospodářská soutěž - Pokuty - Výše - Stanovení - Snížení pokuty za spolupráci dotčeného podniku - Podmínky - Snížení částky pokuty v případě nezpochybnění (Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; oznámení Komise 96/C 207/04 a 2002/C 45/03)21. Hospodářská soutěž - Pokuty - Výše - Určení - Kritéria - Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci stíhaného podniku - Použití oznámení o spolupráci - Snížení na základě nezpochybnění mimo rámec uvedeného oznámení(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; oznámení Komise 96/C 207/04 a 2002/C 45/03)22. Hospodářská soutěž - Pokuty - Výše - Stanovení - Kritéria - Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci stíhaného podniku - Snížení na základě nezpochybnění mimo rámec uvedeného oznámení - Proporcionalita(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; oznámení Komise 2002/C 45/03)23. Hospodářská soutěž - Pokuty - Výše - Stanovení - Kritéria - Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci stíhaného podniku - Snížení poskytnuté zaprvé na základě oznámení o spolupráci a zadruhé na základě nezpochybnění mimo rámec oznámení o spolupráci (Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; oznámení Komise 2002/C 45/03)24. Hospodářská soutěž - Pokuty - Výše - Stanovení - Kritéria - Celkový obrat dotyčného podniku[Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; oznámení Komise 98/C 9/03, bod 5 písm. b)]25. Hospodářská soutěž - Pokuty - Výše - Stanovení - Kritéria - Dodržení zásady proporcionality - Podmínky(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)1. Výklad a uplatnění podmínky týkající se účinků na obchod mezi členskými státy zakotvené v článcích 81 ES a 82 ES musejí vycházet ze skutečnosti, že jejím cílem je vymezit v oblasti právní úpravy hospodářské soutěže hranici mezi působností unijního práva a působností práva členských států. Do působnosti práva Unie tak spadá každá kartelová dohoda a každé jednání, které mohou narušit svobodu obchodu mezi členskými státy takovým způsobem, který může narušit uskutečnění cílů jednotného trhu mezi členskými státy, zejména oddělováním vnitrostátních trhů nebo změnou struktury hospodářské soutěže na společném trhu. Aby rozhodnutí, dohoda nebo jednání mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy, musí být možné s dostatečnou pravděpodobností předpokládat na základě souhrnu skutkových a právních okolností, že mohou přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně ovlivnit obchod mezi členskými státy, a to tak, že se lze obávat, že by mohly být překážkou uskutečňování jednotného trhu mezi členskými státy. Navíc je třeba, aby tento vliv nebyl zanedbatelný. Ovlivnění obchodu uvnitř Společenství tedy obecně vyplývá ze spojení více faktorů, které samy o sobě nejsou nezbytně určující. Přitom kartelová dohoda vztahující se na celé území členského státu ze své podstaty posiluje oddělování vnitrostátních trhů, čímž narušuje vzájemné hospodářské prolínání, které je zamýšleno Smlouvou. (viz body 55-57, 60)2. Viv, který může mít dohoda nebo jednání ve vzájemné shodě na obchod mezi členskými státy se posuzuje zejména s přihlédnutím k postavení a významu účastníků na dotčeném výrobkovém trhu. Jestliže podniky které se účastní na kartelové dohodě, reprezentují hlavní část nabídky dotyčných výrobků na relevantním trhu, může být uvedená kartelová dohoda považována za schopnou citelně ovlivnit obchod mezi členskými státy. Krom toho není Komise povinna prokázat, že protisoutěžní praktiky mají v praxi citelný vliv na obchod mezi členskými státy. Článek 81 odst. 1 ES totiž vyžaduje jen to, aby dohody a jednání ve vzájemné shodě omezující hospodářskou soutěž mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy. (viz body 67-69)3. Z ustanovení nařízení č. 1/2003 vyplývá, že Komise si ponechává svou rozhodující úlohu při vyšetřování a zjišťování porušení unijních pravidel hospodářské soutěže, která není dotčena paralelní příslušností, jíž disponují vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž na základě tohoto nařízení. V souladu s čl. 11 odst. 6 tohoto nařízení má totiž Komise možnost zahájit řízení za účelem přijetí rozhodnutí, i když vnitrostátní orgán již věc projednává, a to po konzultaci s tímto orgánem. Dále v souladu s uvedeným ustanovením zahájení řízení Komisí zbavuje vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž příslušnosti používat v takové věci unijní pravidla hospodářské soutěže. Kromě toho oznámení o spolupráci v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž podle svého bodu 31 nepřiznává dotčeným podnikům individuální právo, aby se jejich věcí zabýval určitý orgán. Podnik tedy nemůže tvrdit, že má právo nebo legitimní očekávání toho, že určité protiprávní jednání budou namísto Komise stíhat vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž. Kromě toho bod 8 oznámení o spolupráci v rámci sítě není závazný, přičemž jeho formulace prokazuje, že pouhá možnost rozdělení povinností, na kterou odkazuje, se netýká povinnosti Komise, aby určitý případ neprojednala, pokud jsou podmínky uvedené v bodu 8 splněny. (viz body 76-77, 80)4. Komise je mnohojazyčným orgánem, který musí být považován za způsobilý pracovat ve všech úředních jazycích Společenství. Žalobkyně nemůže tvrdit, že doručení oznámení námitek a rozhodnutí o uzavření správního řízení v určitém úředním jazyce, zatímco při správním řízení používala dva jiné úřední jazyky, poškozuje její právo na obhajobu, neboť přiznává, že souhlasila s doručováním dokumentům v uvedeném jazyce. (viz body 86, 414)5. Chování dceřiné společnosti lze přičíst mateřské společnosti zejména tehdy, jestliže tato dceřiná společnost přesto, že má vlastní právní subjektivitu, neurčuje své chování na trhu samostatně, ale v zásadě uplatňuje pokyny mateřské společnosti, zejména s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, které spojují tyto dva právní subjekty. V takové situaci jsou totiž mateřská společnost a její dceřiná společnost součástí téže hospodářské jednotky, a tudíž tvoří jediný podnik. Skutečnost, že mateřská společnost a její dceřiná společnost představují jediný podnik ve smyslu článku 81 ES, tak Komisi umožňuje určit rozhodnutí ukládající pokuty mateřské společnosti, aniž je vyžadováno prokázání osobního zapojení této společnosti do protiprávního jednání. V konkrétním případě, když mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která porušila unijní pravidla hospodářské soutěže, může tato mateřská společnost zaprvé vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti, a zadruhé existuje vyvratitelná domněnka, podle níž uvedená mateřská společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti. Za těchto podmínek postačí k tomu, aby bylo možné předpokládat, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti vlastní její mateřská společnost. Komise následně může mateřskou společnost považovat za společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, ledaže by tato mateřská společnost, které přísluší vyvrátit tuto domněnku, předložila dostatečné důkazy, které by mohly prokázat, že se její dceřiná společnost na trhu chová samostatně. (viz body 94-97, 310-313)6. V konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která porušila unijní pravidla hospodářské soutěže, existuje vyvratitelná domněnka, podle níž uvedená mateřská společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti. Jestliže mohou organizační, hospodářské a právní vazby existující mezi uvedenými podniky prokázat vliv mateřských společností na strategii jejich dceřiných společností, je odůvodněné posuzovat je jakožto jedinou hospodářskou entitu. Naopak skutečnost, že se žalobkyně samostatně účastnily správního řízení a předložily individuální odpověď na oznámení námitek, nemůže vyvrátit domněnku odpovědnosti mateřských společností za chování jejich dceřiných společností. I když totiž skutečnost, že mateřská společnost vystupuje jako jediná osoba jednající s Komisí o dotyčném protiprávním jednání, může svědčit o skutečném výkonu rozhodujícího vlivu na chování dceřiné společnosti, skutečnost, že dceřiné společnosti skupiny předloží odděleně odpovědi na oznámení námitek nemůže nicméně představovat důkaz samostatnosti uvedených dceřiných společností. (viz body 96, 125-127)7. Na základě zásady personality trestů a sankcí, která je použitelná na veškerá správní řízení, která mohou vést k uložení sankcí na základě unijních pravidel hospodářské soutěže, má být podnik potrestán pouze za skutky, které jsou mu individuálně vytýkány. Tato zásada se však musí uvést do souladu s pojmem podniku. Komisi totiž umožňuje určit rozhodnutí ukládající pokuty mateřské společnosti skupiny společností nikoli vztah podněcování k protiprávnímu jednání mezi mateřskou společností a její dceřinou společností, ani - tím spíše - osobní zapojení prvně uvedené společnosti do protiprávního jednání, ale skutečnost, že mateřská společnost a její dceřiná společnost představují jediný podnik ve smyslu článku 81 ES. Dále nelze na určitou věc přenést dřívější rozhodovací praxi Komise. Rozhodnutí týkající se jiných věcí mohou být pouze orientační, jestliže okolnosti věcí nejsou totožné. Zásada presumpce neviny, jak vyplývá především z čl. 6 odst. 2 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv, je součástí základních práv, která jsou uznaná právním řádem Unie a byla mimoto opětovně potvrzená čl. 6 odst. 2 EU, jakož i článkem 48 Listiny základních práv Evropské unie. S ohledem na povahu dotčených protiprávních jednání a na povahu a stupeň přísnosti souvisejících sankcí se zásada presumpce neviny použije zejména na řízení o porušení pravidel hospodářské soutěže uplatnitelných na podniky, v jejichž rámci může být rozhodnuto o pokutách či penále. V tomto kontextu pravidlo týkající se přičitatelnosti protiprávního jednání, jako je domněnka výkonu rozhodujícího vlivu mateřskou společností, které je 100% vlastníkem kapitálu jejích dceřiných společností, nemůže porušit uvedenou presumpci. Evropský soudní dvůr pro lidská práva měl totiž za to, že článek 6 Evropské Úmluvy o lidských právech nebrání skutkovým či právním domněnkám, které se vyskytují v zákonech upravujících postihy, ale ukládá povinnost uplatňovat tyto domněnky v přiměřené míře s ohledem na závažnost věci a při zachování práva na obhajobu. O porušení presumpce neviny se tak nejedná, jsou-li v rámci řízení ve věcech hospodářské soutěže učiněny určité závěry založené na obecných zkušenostech a dotyčným podnikům je zachována možnost takové závěry vyvrátit. (viz body 106-108, 112, 114 )8. Možnost uložit sankci konečné mateřské společnosti za protiprávní jednání dceřiné společnosti nebrání tomu, aby byla sankcionována zprostředkující holdingová společnost nebo sama dceřiná společnost, jestliže Komise mohla mít za to, že uvedené společnosti tvoří jediný podnik. V tomto případě má tak Komise možnost volby - jsou-li splněny podmínky přičitatelnosti - sankcionovat dceřinou společnost, která se účastnila protiprávního jednání, zprostředkující mateřskou společnost, která ji během tohoto období ovládala a konečnou mateřskou společnost skupiny. V tomto ohledu je v kontextu skupiny společností holding společností, jejímž cílem je seskupit podíly v různých společnostech a jejíž funkcí je zajistit jednotu jejich řízení. (viz body 119, 122)9. I když Komise není povinna se v odůvodnění rozhodnutí, které přijímá za účelem zajištění používání pravidel hospodářské soutěže, zabývat se všemi skutkovými a právními otázkami a úvahami, které ji k přijetí takového rozhodnutí vedly, nic to nemění na skutečnosti, že je povinna na základě článku 253 ES uvést alespoň skutečnosti a úvahy, které mají základní význam v systematice jejího rozhodnutí, což unijnímu soudu a zúčastněným stranám umožňuje zjistit podmínky, za kterých použila Smlouvu. Dále kromě výjimečných okolností musí být odůvodnění uvedeno v rozhodnutí samém a nemůže být poprvé a a posteriori podáno až před soudem. Odůvodnění tedy musí být dotyčné osobě v zásadě sděleno současně s rozhodnutím, jímž se nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení. (viz body 133, 146, 399)10. Pokud jde o posouzení soudem v prvním stupni návrhů na organizační procesní opatření nebo návrhů na důkazní opatření předložených účastníkem řízení v soudním sporu, Tribunál může jako jediný posoudit, zda je případně nezbytné doplnit poznatky, které má k dispozici o věcech, jež mu jsou předloženy. V tomto ohledu nemůže vyhovět žádosti o vyslechnutí svědka podané žalujícím podnikem, jestliže prohlášení, která má získat prostřednictvím takového svědectví před Tribunálem, již byla učiněna před Komisí, která je považovala za nepodpořená listinnými důkazy a dokonce zpochybněná určitými skutečnostmi ze spisu. Návrh na předložení předchozího rozhodnutí Komise nemůže být považován za nezbytný v rozsahu, v němž rozhodovací praxe Komise nemůže vytvářet právní rámec pro pokuty v oblasti hospodářské soutěže. (viz body 151-153, 211)11. Zásada non bis in idem zakotvená rovněž v článku 4 protokolu č. 7 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv je základní právní zásadou Unie, jejíž dodržování zajišťuje soud. V oblasti unijního práva hospodářské soutěže tato zásada zakazuje, aby byl podnik Komisí opětovně shledán odpovědným nebo stíhán pro protisoutěžní jednání, za něž mu již byla uložena sankce, nebo za které byl zproštěn odpovědnosti, a to dřívějším rozhodnutím Komise, proti kterému již nelze podat opravný prostředek. Použití zásady non bis in idem tedy předpokládá, že se rozhodlo o věcné stránce protiprávního jednání nebo že byla přezkoumána legalita jeho posouzení. Zásada non bis in idem tedy zakazuje pouze nové věcné posouzení protiprávního jednání, které by mělo za následek buď uložení druhé sankce, která by se připojila k první sankci za předpokladu, že by se znovu konstatovala odpovědnost, nebo uložení první sankce za předpokladu, že by odpovědnost, která nebyla konstatována prvním rozhodnutím, byla konstatována druhým rozhodnutím. V případě otázky, zda rozhodnutí vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž může Komisi zabránit, aby znovu shledala odpovědnost stejného podniku nebo jej znovu stíhala, podléhá použití zásady non bis in idem třem podmínkám, a sice totožnosti skutků, totožnosti pachatele a totožnosti chráněného právního zájmu. Tato zásada tedy zakazuje, aby téže osobě byla za stejné protiprávní jednání vícekrát uložena sankce za účelem ochrany téhož majetkového právního zájmu. V tomto ohledu prozatímní rozhodnutí o shovívavosti přijaté vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž, které nevede k pravomocnému ukončení stíhání za porušení práva hospodářské soutěže, nebrání Komisi konstatovat nebo sankcionovat uvedené protiprávní jednání. Krom toho i za předpokladu, že by článek 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody, který představuje vyjádření obecné zásady unijního práva, a sice zásady non bis in idem, mohl být uplatněn v oblasti unijního práva hospodářské soutěže, je třeba konstatovat, že prozatímní rozhodnutí o shovívavosti není v každém případě možné považovat za rozhodnutí, na které se vztahuje toto ustanovení. Udělení prozatímní ochrany před pokutami totiž neodpovídá konečné povaze ukončení stíhání, kterou vyžaduje uvedené ustanovení. (viz body 158-161, 166-167, 174-176)12. Pokud jde o rozhodnutí Komise, které sankcionuje porušení unijních pravidel hospodářské soutěže poté, co byla přijata prozatímní rozhodnutí o shovívavosti vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž, nemůže se žalující podnik dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání, jestliže nevznáší žádný důkaz, ze kterého by zaprvé vyplývalo, že mu Komise poskytla konkrétní ujištění, že akty uvedených orgánů jej budou chránit před jakýmkoli stíháním a odsouzením a zadruhé, že od těchto orgánů obdržel konkrétní ujištění, že akty, které přijaly, zabrání Komisi konstatovat a sankcionovat uvedené protiprávní jednání. Nezohlednění prozatímních rozhodnutí o shovívavosti přijatých vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž ze strany Komise nemůže navíc porušit zásadu řádné správy. I když je totiž Komise povinna podle zásady rovnosti zohlednit sankce, které již byly stejnému podniku uloženy za stejný skutek, pokud se jedná o sankce uložené za porušení práva kartelových dohod členského státu, a tedy ke kterým došlo na území Unie, k takové situaci nedojde, jestliže uvedené orgány neuložily žalujícímu podniky žádnou sankci. (viz body 181, 185-186)13. Závažnost porušení unijního práva hospodářské soutěže musí být stanovena v závislosti na více skutečnostech, jakými jsou zejména zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující účinek pokut, a to aniž je sestaven závazný nebo taxativní výčet kritérií, ke kterým musí být povinně přihlédnuto. V tomto ohledu velikost dotčeného trhu v zásadě není povinným prvkem, ale pouze jednou z více relevantních skutečností při posouzení závažnosti protiprávního jednání s tím, že Komise ostatně není povinna vymezit dotčený trh nebo posoudit jeho velikost, pokud má dotčené protiprávní jednání protisoutěžní cíl. Pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 ESUO totiž nestanoví, že se výše pokut vypočte v závislosti na celkovém obratu nebo obratu, jehož podniky na dotčeném trhu dosáhly. Nicméně nebrání ani tomu, aby takové obraty byly při stanovení výše pokuty zohledněny, aby byly dodrženy obecné zásady práva Unie, jestliže to vyžadují okolnosti. V této souvislosti jestliže Komise nestanovila obecnou výchozí částku pokuty za protiprávní jednání týkající se určitého členského státu na základě velikosti dotčeného trhu, ale opřela své rozhodnutí o povahu tohoto protiprávního jednání a jeho zeměpisný rozsah, úvaha, podle které obecná výchozí částka pokuty stanovená za kartelovou dohodu v tomto členském státě musí odrážet údajně omezenou velikost dotčeného trhu, se zakládá na nesprávném předpokladu a rozhodnutí Komise neporušuje zásadu proporcionality. Totéž platí pro nrzohlednění dopadu protiprávního jednání na trh. V souladu s bodem 1 A prvním pododstavcem uvedených pokynů je totiž Komise povinna provést v rámci posouzení závažnosti protiprávního jednání přezkum skutečného dopadu na trh pouze je-li zjevné, že takový dopad lze měřit. Komise má při posuzování tohoto dopadu vycházet z hospodářské soutěže, která by normálně existovala, kdyby k protiprávnímu jednání nedošlo. Nicméně jestliže má Komise za to, že nebylo možné změřit konkrétní vliv protiprávního jednání na trh, aniž by dotyčné podniky prokázaly opak, a založí své rozhodnutí na závažnosti protiprávního jednání, jakož i na jeho zeměpisném rozsahu, aniž by zohlednila dopad protiprávního jednání na trh, nepřekračuje zjevně prostor pro uvážení, kterým disponuje při stanovení pokut za porušení pravidel hospodářské soutěže. (viz body 193, 208-211, 215-216, 218-220, 226-230, 239-240, 243)14. I za předpokladu, že by Komise musela při zjištění několika velmi závažných protiprávních jednání v jednom rozhodnutí dodržet určitou soudržnost mezi obecnými výchozími částkami pokut a velikostí jednotlivých dotčených trhů, nic nenaznačuje, že obecné výchozí částky stanovené pro protiprávní jednání spáchané v různých členských státech nejsou soudržné nebo že se odchýlily od údajné metody výpočtu, jestliže Komise stanovila obecné výchozí částky tím vyšší, čím významnější byla velikost trhu, aniž však použila přesný matematický vzorec, k čemuž není v žádném případě povinna. (viz body 235-236)15. V rámci stanovení výše pokut ukládaných na základě čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 je rozdílné zacházení mezi dotyčnými podniky vlastní výkonu pravomocí, které Komisi podle tohoto ustanovení přísluší. V rámci prostoru pro uvážení je totiž Komise povinna individualizovat sankci v závislosti na jednání a vlastnostech dotyčných podniků, aby zajistila v každém projednávaném případě plnou účinnost unijních pravidel hospodářské soutěže. Tak podle pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 ESUO může být u protiprávního jednání určité závažnosti nezbytné, týká-li se protiprávní jednání několika podniků, jako například kartely, poměrně vážit obecnou výchozí částku pro stanovení zvláštní výchozí částky zohledňující váhu, a tedy skutečný dopad protiprávního jednání každého podniku na hospodářskou soutěž, zejména existuje-li značný nepoměr ve velikosti podniků, které se dopustily protiprávního jednání stejného typu. Zejména je nezbytné brát v úvahu, zda původci protiprávních jednání skutečně měli hospodářskou schopnost způsobit významnou škodu jiným hospodářským subjektům, zejména pak spotřebitelům. Dále v souladu s bodem 1 sedmým pododstavcem těchto pokynů se rozlišení mezi podniky, které se účastnily téhož protiprávního jednání, nemusí řídit aritmetickým výpočtem. Zásady proporcionality a rovného zacházení totiž neukládají, aby výchozí částka pokuty představovala pro všechny jednotlivé účastníky kartelové dohody stejný procentní podíl individuálního obratu. Pro ověření toho, zda je rozdělení účastníků kartelové dohody do kategorií v souladu se zásadami rovného zacházení a proporcionality, se tedy Tribunál v rámci svého přezkumu legality výkonu posuzovací pravomoci, jíž Komise v této oblasti disponuje, musí omezit na kontrolu toho, zda je toto rozdělení soudržné a objektivně odůvodněné. Přitom jestliže se podnik účastnil pouze jedné složky kartelové dohody, je úroveň jeho schopnosti způsobit významnou újmu hospodářské soutěži nižší. Rozhodnutí Komise, které odlišně určuje pro takový podnik zvláštní výchozí částku pokuty, tedy nemůže být diskriminační. Kromě toho skutečnost, že výchozí částka pokuty nutně nepředstavuje pro všechny účastníky kartelové dohody stejný procentní podíl jejich obratu, je inherentní v metodě spočívající v rozdělení podniků do kategorií, která vede k paušalizaci výchozí částky stanovené pro podniky spadající do téže kategorie. Ačkoli taková metoda nebere ohled na rozdíly ve velikosti podniků téže kategorie, nelze ji v zásadě pokládat za protiprávní. Konečně unijní právo neobsahuje obecně použitelnou zásadu, podle které musí být sankce přiměřená obratu dosaženému podnikem z prodeje výrobků, které jsou předmětem protiprávního jednání. (viz body 247-248, 253-254, 259-260, 263, 274, 277)16. Nutnost zajistit dostatečně odrazující účinek pokuty neodůvodňuje celkové zvýšení pokut v rámci provádění politiky hospodářské soutěže, avšak vyžaduje, aby výše pokuty byla přizpůsobena zamýšlenému dopadu na podnik, jemuž je pokuta ukládána, a to tak, aby se zejména s přihlédnutím k finanční způsobilosti dotyčného podniku nestala zanedbatelnou či naopak nepřiměřenou v souladu s požadavky vycházejícími z nutnosti zajistit účinnost pokuty, a dále z dodržování zásady proporcionality. V tomto ohledu má Komise právo použít celkový obrat každého podniku, který se účastní na kartelové dohodě, jako relevantní kritérium ke stanovení násobící sazby pro účely odrazení. Velikost a celkové zdroje podniku jsou tak relevantními kritérii s ohledem na sledovaný cíl, kterým je zajištění účinnosti pokuty přizpůsobením její výše celkovým zdrojům podniku a jeho způsobilosti shromáždit finanční prostředky potřebné k zaplacení uvedené pokuty. Stanovení míry zvýšení výchozí částky pokuty s cílem zajistit její dostatečně odrazující účinek totiž směřuje spíše k zajištění účinnosti pokuty než ke zohlednění škodlivosti protiprávního jednání z hlediska běžné hospodářské soutěže, potažmo ke zohlednění jeho závažnosti. Dále je odůvodněné zvýšení výchozí částky pokuty pro účely dosažení odrazujícího cíle pokuty, přičemž tento postup spočívá v rozdílném zacházení s účastníky téže kartelové dohody, aby tak bylo pořihlédnuto k tomu, jak se jich pokuta reálně dotkne. Takové zvýšení nevede k porušení zásady rovného zacházení z pouhého důvodu, že Komise vycházela z celkového obratu účastníků, nikoli z obratů dosažených v rámci Unie nebo na dotčeném vnitrostátním trhu, aby posoudila nezbytnost zvýšit pokuty za účelem zajištění jejich odrazujícího účinku. (viz body 285, 287, 292, 294-295)17. Pojem opakování protiprávního jednání, tak jak je chápán v některých vnitrostátních právních řádech, znamená, že se určitá osoba dopustila nových protiprávních jednání poté, co jí byla uložena sankce za obdobná protiprávní jednání. Dále bod 2 pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 ESUO uvádí zvláště opakované protiprávní jednání stejného typu spáchané stejným podnikem nebo stejnými podniky v rámci příkladmého výčtu přitěžujících okolností, které mohou odůvodnit zvýšení základní částky pokuty. V tomto ohledu nelze připustit, aby se Komise v rámci stanovení přitěžující okolnosti opakování protiprávního jednání domnívala, že podnik musí být shledán odpovědným za předchozí protiprávní jednání, za které nebyl sankcionován rozhodnutím Komise a v rámci jehož prokázání nebyl osobou, jíž bylo určeno oznámení námitek, takže takovému podniku nebylo v řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí konstatujícího předchozí protiprávní jednání, umožněno vznést argumenty za účelem zpochybnění případné existence hospodářské jednotky mezi ním a jinými podniky. K takovému závěru je třeba dospět tím spíše, že i když je pravda, že zásada proporcionality vyžaduje, aby byla při posouzení sklonu podniku porušovat pravidla hospodářské soutěže zohledněna doba, která uplynula mezi dotčeným protiprávním jednáním a dřívějším porušením těchto pravidel, Komise nemůže být v rámci zjišťování opakování protiprávního vázána případnou promlčecí lhůtou. Rovněž i když je sice možné se rozumně domnívat, že mateřská společnost skutečně věděla o předchozím rozhodnutí určeném Komisí dceřiné společnosti, jejíž téměř celý kapitál vlastní, taková vědomost nemůže napravit skutečnost, že předchozím rozhodnutím nebyla konstatována hospodářská jednotka mezi takovou mateřskou společností a její dceřinou společností za účelem přičtení uvedené mateřské společnosti odpovědnosti za předchozí protiprávní jednání a za účelem zvýšení pokut, které jí jsou ukládány, z důvodu opakování protiprávního jednání. (viz body 308, 319-320, 322)18. Oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů představuje nástroj, který je při dodržování právních norem vyšší síly určený k upřesnění kritérií, jež Komise hodlá používat v rámci výkonu své posuzovací pravomoci při stanovení pokut ukládaných za porušení unijních pravidel hospodářské soutěže. Z toho vyplývá omezení této vlastní pravomoci samotnou Komisí, které však není neslučitelné se zachováním podstatného prostoru Komise pro uvážení. Komise má tedy široký prostor pro uvážení, když posuzuje, zda důkazy poskytnuté podnikem, který hodlá využít oznámení o spolupráci, představují významnou přidanou hodnotu ve smyslu bodu 21 uvedeného oznámení. Stejně tak Komise poté, co konstatuje, že důkazy představují významnou přidanou hodnotu ve smyslu bodu 21 oznámení o spolupráci, disponuje prostorem pro uvážení, když stanoví přesný rozsah snížení pokuty pro dotčený podnik. Bod 23 písm. b) první pododstavec oznámení o spolupráci totiž stanoví rozpětí pro snížení pokuty pro jednotlivé kategorie dotčených podniků. S ohledem na uvedený prostor pro uvážení může soud Unie postihnout jen zjevné překročení tohoto prostoru. Za těchto podmínek se Komise nedopustí zjevně nesprávného posouzení tím, že stanoví snížení pokuty na základě oznámení o spolupráci na nižší úrovni takového rozpětí, jestliže již měla informace poskytnuté dotyčným podnikem k dispozici nebo se tyto informace nevztahovaly ke skutečnostem, o kterých předtím nevěděla a přestože mohly posílit schopnost Komise prokázat protiprávní jednání, neměly významnou přidanou hodnotu. Podnik se rovněž nemůže domáhat dodatečného snížení pokuty, kterou mu Komise uložila, na základě dokumentu z relevantního období, který jí poskytl, jestliže tento dokument již Komise vlastnila a podnik pouze poskytl doplňující vysvětlení pro účely pochopení jeho významu. Dále nemůže Komise v rámci posouzení spolupráce poskytnuté účastníky kartelové dohody porušit zásadu rovného zacházení. K takovému porušení nedojde, jestliže se zaprvé posouzení přidané hodnoty žádosti na základě oznámení o spolupráci uskuteční na základě důkazů, které již Komise vlastnila, a zadruhé jeden z dotyčných podniků předložil listinné důkazy z relevantního období s významnou přidanou hodnotou, zatímco druhý podnik poskytl pouze jediný důkaz z relevantního období, takže se oba podniky nenacházely ve srovnatelných situacích a rozdílné zacházení, které na ně bylo použito, je odůvodněné . (viz body 332-333, 335, 337, 350, 355, 357, 361, 363, 367-369)19. Žalovaná společnost sankcionovaná pro porušení unijních pravidel hospodářské soutěže se nemůže opírat o zásadu in dubio pro reo za účelem žádosti, aby na ní bylo uplatněno výhodnější procento snížení pokuty uložené Komisí, pokud údajně existuje pochybnost týkající se odůvodnění rozhodnutí o stanovení tohoto procenta. Tato zásada se totiž týká provádění důkazů protiprávního jednání a směřuje k určení toho, zda jsou skutková zjištění Komise v napadeném rozhodnutí podložena důkazy, které předložila. (viz bod 343)20. Na rozdíl od hlavy D bodem 2 druhé odrážky sdělení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů z roku 1996, oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů z roku 2002 nestanoví snížení pokuty ve prospěch podniku, který po obdržení oznámení námitek nezpochybňuje věcnou správnost skutkových zjištění, na kterých Komise založila svá obvinění. V rámci tohoto oznámení musí podnik pro získání nároku na snížení pokuty poskytnout Komisi důkaz o předpokládaném protiprávním jednání, který představuje významnou přidanou hodnotu k důkazům, které Komise již vlastní. V tomto ohledu v souladu s body 21 a 22 oznámení o spolupráci z roku 2002 Komise za účelem posouzení přidané hodnoty důkazů poskytnutých podnikem zohlední nejen povahu nebo podrobnosti důkazů, ale rovněž důkazy, které již vlastní v okamžiku, kdy dotyčný podnik podal svou žádost. V důsledku toho Komise uskuteční své posouzení jak na základě kvality spolupráce dotyčného podniku, tak na základě porovnání dané přidané hodnoty s důkazy, které již Komise vlastní. (viz body 378-379, 382, 393, 398)21. Právo domáhat se ochrany legitimního očekávání se vztahuje na každého jednotlivce, který se nachází v situaci, ze které vyplývá, že unijní správa tím, že mu poskytla konkrétní ujištění, u něj vyvolala podložené naděje. Naopak nikdo se nemůže dovolávat porušení zásady ochrany legitimního očekávání, jestliže mu správa neposkytla konkrétní ujištění. Taková ujištění jsou tvořena přesnými, nepodmíněnými a shodujícími se informacemi z oprávněných a spolehlivých zdrojů. V rámci stanovení výše pokuty za porušení unijních pravidel hospodářské soutěže, nemůže údaj v oznámení námitek, že Komise zamýšlí přiznat snížení pokuty za spolupráci nad rámec oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů představovat konkrétní ujištění ohledně rozsahu nebo míry snížení, která by byla případně dotyčným podnikům přiznána. Takové tvrzení tedy nemůže v žádné případě v tomto směru vyvolat jakékoli legitimní očekávání. Dřívější rozhodovací praxe Komise nemůže navíc vytvářet právní rámec pro pokuty v oblasti hospodářské soutěže.(viz body 421-425)22. Zásada proporcionality vyžaduje, aby akty orgánů Unie nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, a je zřejmé, že pokud se nabízí volba mezi vícero přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nevýhody nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům. V tomto ohledu zásadu proporcionality neporušuje rozhodnutí Komise, které poskytuje pouze minimální snížení výše pokuty o 1 % za nezpochybnění skutkových zjištění, jestliže toto snížení doplňuje snížení již poskytnuté v rámci oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů. (viz body 428, 432, 449)23. Komise nemůže v rámci posouzení spolupráce poskytnuté účastníky kartelové dohody porušit zásadu rovného zacházení. Nicméně kromě toho, že snížení pokut poskytnutá v rámci oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů a snížení poskytnutá nad rámec tohoto oznámení představují odlišné fáze stanovení výše pokut, podniky, které spolupracovaly jak v rámci uvedeného oznámení, tak mimo toto oznámení, a podniky, které spolupracovaly jen nad rámec téhož oznámení, se nenacházejí ve srovnatelných situacích. Komise tedy mohla právem použít snížení pokuty za spolupráci nad rámec oznámení o spolupráci zaprvé přímo na celkovou výši pokuty podniků, které nespolupracovaly v rámci uvedeného oznámení a zadruhé na výši pokuty již sníženou na základě uvedeného oznámení na podniky, které spolupracovaly v rámci tohoto oznámení. (viz body 435-437)24. Podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 pokuta u každého podniku a sdružení podniků podílejících se na porušení unijních pravidel hospodářské soutěže nesmí přesáhnout 10 % jeho celkového obratu za předchozí hospodářský rok. Obrat uvedený tímto ustanovením se vztahuje na celkový obrat dotyčného podniku. Prahová hodnota 10 % obratu, stanovená v tomto ustanovení tak musí být vypočtena na základě součtu celkového obratu všech společností, které tvoří hospodářskou entitu jednající jako podnik ve smyslu článku 81 ES. (viz body 443-444)25. Na základě zásady proporcionality nesmí být v rámci stanovení výše pokut za porušení unijních pravidel hospodářské soutěže pokuty nepřiměřené ve vztahu ke sledovaným cílům, tedy ve vztahu k dodržování pravidel hospodářské soutěže, a výše pokuty uložené podniku za protiprávní jednání v oblasti hospodářské soutěže musí být přiměřená protiprávnímu jednání posuzovanému jako celek, s přihlédnutím zejména k jeho závažnosti. Mimoto je Komise při stanovení výše pokut oprávněna zohlednit nutnost zajistit, aby pokuty měly dostatečně odrazující účinek. V tomto ohledu zaprvé kartelové dohody, které spočívají především v tajné koluzi mezi soutěžiteli s cílem rozdělení trhů nebo zmrazení tržních podílů rozdělením projektů prodeje a instalace nových výtahů nebo eskalátorů a s cílem nekonkurovat si v údržbě a modernizaci výtahů a eskalátorů, patří již na základě své povahy mezi nejzávažnější porušení článku 81 ES. I kdyby v tomto ohledu byla prokázána relativně malá velikost relevantního výrobkového trhu, má jen malý význam ve vztahu ke všem dalším skutečnostem potvrzujícím závažnost protiprávního jednání. Zadruhé, pravidlo proporcionality pokut ve vztahu k velikosti a hospodářské síle dotyčných hospodářských jednotek jednajících jako podnik ve smyslu článku 81 ES není porušeno, jestliže tyto pokuty nepřekračují prahovou hodnotu uvedenou v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, jejímž cílem je vyhnout se tomu, aby byly pokuty nepřiměřené ve vztahu k významu podniku. Komise zatřetí může při stanovení pokut zohlednit zejména velikost a hospodářskou sílu hospodářské jednotky jednající jako podnik ve smyslu článku 81 ES. Relevantní podnik, který je třeba vzít v úvahu, však neodpovídá každé dceřiné společnosti, která se účastnila konstatovaných protiprávních jednání, ale podnikům tvořeným mateřskou společností a všemi dceřinými společnostmi. Začtvrté Komise při stanovování výše pokut podle závažnosti a doby trvání protiprávního jednání není v případě, že jsou pokuty ukládány několika podnikům účastnícím se téhož protiprávního jednání, povinna zajistit, aby jí vypočtené konečné částky pokut pro dotyčné podniky vyjadřovaly veškeré rozdíly mezi nimi, pokud jde o jejich celkový obrat nebo jejich obrat na trhu dotčeném protiprávním jednáním. Konečná částka pokuty totiž nepředstavuje a priori prvek vhodný k určení případného nedostatku přiměřenosti pokuty s ohledem na význam účastníků kartelové dohody. Určení konečné částky pokuty závisí zejména na okolnostech souvisejících s individuálním chováním dotčeného podniku, jako je doba trvání protiprávního jednání, přitěžující nebo polehčující okolnosti a míra spolupráce uvedeného podniku, a nikoli na jeho tržním podílu či obratu. (viz body 450-456)
Věc T-144/07, T-147/07, T-148/07, T-149/07, T-150/07, T-154/07: Rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 13. července 2011. ThyssenKrupp Liften Ascenseurs NV (T-144/07), ThyssenKrupp Aufzüge GmbH a ThyssenKrupp Fahrtreppen GmbH (T-147/07), ThyssenKrupp Ascenseurs Luxembourg Sarl (T-148/07), ThyssenKrupp Elevator AG (T-149/07), ThyssenKrupp AG (T-150/07) a ThyssenKrupp Liften BV (T-154/07) v. Evropská komise.
Tento dokument je pouze pro uživatele s aktivním předplatným
Pro získání předplatného kontaktujte klientské centrum
Co získate s předplatným?
- Více než 60.000 dokumentů
- Novinky a aktuality každý den
- Dotazy a odpovědi z praxe
- Uživatelské fórum
- S naším kalendářem vám nic neunikne